35 Co 240/2022-101

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Zachystalové a soudkyň JUDr. Ivy Zemanové a JUDr. Ivy Březinové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem prof. JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % od [datum] do zaplacení (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů [anonymizováno] [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody, která mu měla být způsobena jednak v souvislosti s usnesením [stát. instituce], Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce č. [bankovní účet], vedeném u [anonymizováno] [právnická osoba], a to ve výši [částka] s příslušenstvím, a č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], zde ve výši [částka] s příslušenstvím, a jednak v souvislosti s nesprávným úředním postupem, který žalobce spatřuje v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na jeho účtu. V souvislosti s rozhodnutími o zajištění peněžních prostředků, která považuje za nezákonná, žalobce požadoval zaplatit částku [částka] i v souvislosti s nesprávným úředním postupem. Žalovaná částka představuje náklady, které musel žalobce vynaložit v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum].

3. Žalobce tvrdil, že usnesení o zajištění peněžních prostředků byla nezákonná, neboť pro jejich vydání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně vyšší stupeň pravděpodobnosti, že daný majetek je nástrojem či výnosem z [anonymizována dvě slova]. Žalobce využil všech zákonem předvídaných prostředků, aby dosáhl jejich zrušení. Všechna usnesení o zajištění byla zrušena usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Rozhodnutí neměla být vydána, a pokud vydána byla, měla být zrušena, což se ostatně nakonec stalo. Je tak třeba na ně pohlížet jako na nezákonná.

4. K nemajetkové újmě v souvislosti s nepřiměřenou délkou zajištění peněžních prostředků žalobce uvedl, že zajištění trvalo nepřiměřenou dobu (od [datum] do [datum], tj. 8 a půl roku). Dále uvedl, že i pokud by zjištěné skutečnosti na počátku [anonymizována dvě slova] odůvodňovaly zajištění peněžních prostředků, potřebnost zajištění s přibývajícím časem klesá. Ústavní soud pak za maximální možnou délku zajištění, a to navíc jen v případech odůvodněných mimořádnou složitostí projednávané věci, považuje hranici šesti let. V případě žalobce byla tato hranice překročena o více než dva a půl roku.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobce u ní dne [datum] nárok uplatnil. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná uplatněnému nároku nevyhověla, když konstatovala, že není dán odpovědnostní titul jako první podmínka k vyvození odpovědnosti státu. Podle žalované žalobcem označená rozhodnutí nesplňují definiční znaky nezákonného rozhodnutí dle OdpŠk, neboť nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo rozhodnuto o zrušení zajištění peněžních prostředků, nikoli o zrušení předmětných usnesení o zajištění. Pokud žalobce namítal vady tohoto usnesení, měl podat opravný prostředek. V kompenzačním [anonymizováno] již věcné vady namítat nelze. Žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého„ je-li důvodem pro zrušení usnesení o zajištění peněžních prostředků na účtu banky skutečnost, že došlo k pominutí důvodů zajištění, není dána odpovědnost státu za škodu.“ 6. Soud I. stupně na základě provedeného [anonymizováno] uzavřel, že proti obviněnému [příjmení] [jméno] [příjmení] (otci žalobce) bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] z důvodu podezření ze [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podle § 206 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V souvislosti s tímto [anonymizována dvě slova] byly žalobci usneseními policejního orgánu ze dne [datum] zajištěny peněžní prostředky na účtech č. [bankovní účet], vedeném u [anonymizováno] [právnická osoba] ve výši [částka] a č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba] ve výši [částka]. Proti usnesením podal žalobce stížnosti, které byly usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zamítnuty. Dále žalobce žádal dne [datum] o zrušení zajištění peněžních prostředků na všech účtech. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum] bylo žádosti vyhověno.

7. Soud I. stupně na základě výše uvedeného dále uzavřel, že žalobce podanou žalobou uplatnil nárok ze dvou titulů se samostatným skutkovým základem. První nárok žalobce odvozoval z titulu nezákonných rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků. Soud I. stupně ohledně tohoto nároku dospěl k závěru, že není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, neboť usnesení nenaplňují definiční znak nezákonného rozhodnutí, neboť nebyla pro nezákonnost zrušena, když stížnosti žalobce byly zamítnuty. Ke zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce, nikoli ke zrušení usnesení policejního orgánu, došlo až usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum]. K tvrzení žalobce, že zajištění bylo nedůvodné a tedy nezákonné od samého počátku, neboť nebyly pro zajištění dány důvody, soud I. stupně uvedl, že soudu v kompenzačním [anonymizováno] nepřísluší posuzovat věcný postup orgánů činných v [anonymizována dvě slova]. Nelze se proto domáhat přezkumu důvodnosti samotného zajištění peněžních prostředků či důvodnosti zahájení [anonymizována dvě slova]. Žalobce měl brojit všemi dostupnými prostředky proti tomuto zajištění, tedy i podáním ústavní stížnosti, což se nestalo. Žalobce nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval (srov. § 8 odst. 3 OdpŠk).

8. Ohledně nároku na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce zajištění, soud I. stupně dospěl k závěru, že„ sice nepřiměřená délka samotného [anonymizováno] o [anonymizováno] obvinění žalobce (správně otce žalobce – pozn. odvolacího soudu) v jiném [anonymizováno], vedeném soudem pod sp. zn. [spisová značka], shledána byla. V tomto [anonymizováno] se však žalobce domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s tvrzenou délkou zajištění peněžních prostředků. Tvrzenou újmu tím vzniklou však nelze podle přesvědčení soudu I. stupně dávat do příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou [anonymizována dvě slova], jak to činí žalobce. Dle přesvědčení soudu I. stupně nemajetková újma mohla žalobci vzniknout výlučně v příčinné souvislosti s vydáním samotných usnesení, na jejichž základě byly finanční prostředky zajištěny, tedy z titulu nezákonného rozhodnutí, který však soudem shledán nebyl. Nemajetková újma tím případně vzniklá tak povstává výlučně z důsledků plynoucích ze zákonných rozhodnutí, která v žádném k tomu předepsaném [anonymizováno] nebyla zrušena“. Soud I. stupně připomněl, že žalobce nevyčerpal všechny opravné prostředky, když nepodal proti pravomocným usnesením orgánů činných v [anonymizována dvě slova] ústavní stížnost. Existovaly zde tedy prostředky, jichž žalobce nevyužil, a které mohly v jím požadované zrušení zajištění peněžních prostředků vyústit. Podle soudu I. stupně se žalobce domáhá odškodnění za nemajetkovou újmu, kterou nepřípadně dává do příčinné souvislosti s délkou [anonymizováno], byť ji lze dát do příčinné souvislosti výlučně s usnesením o zajištění peněžních prostředků, která byla vydávána. Soud I. stupně tedy v této souvislosti neshledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na účtech žalobce, neboť délka zajištění byla spjata výlučně s existencí a právní mocí usnesení, na jejichž základě k zajištění došlo, přičemž ta byla po celou dobu zákonná. Neshledal ani příčinnou souvislost mezi samotnou délkou [anonymizována dvě slova] a újmou, povstávajícími z délky zajištění peněžních prostředků, kterou žalobce od délky [anonymizována dvě slova] odvozoval. Žalobce vynaložil finanční prostředky, jejichž náhrady se nyní domáhá po žalované, proti zajištění peněz na účtech, nikoli v souvislosti s délkou jejich zajištění.

9. Soud I. stupně proto žalobu v celém rozsahu, zamítl a o náhradě nákladů [anonymizováno] rozhodl podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř.

10. Rozsudek soudu I. stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. namítal, že v posuzovaném případě bylo zajišťovací usnesení od počátku nezákonné. Šlo o rozhodnutí, u něhož nebyly splněny právní podmínky pro jeho vydání. Chyběl zákonný předpoklad, tj. objektivně neexistovalo důvodné podezření o tom, že zajišťované věci mohou být výnosem z [anonymizována dvě slova].

11. Dále žalobce namítal, že vyčerpal všechny prostředky k případné nápravě nezákonnosti. Odkaz soudu I. stupně na možnost podat ve věci ústavní stížnost jako nástroj předcházení nezákonným rozhodnutím a jejich důsledkům, považuje žalobce za nepřiléhavý.

12. Rozsudek soudu I. stupně v části týkající se nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce zajištění, hodnotil žalobce jako nepřezkoumatelný. V [anonymizováno] neuplatňoval nemajetkovou újmu, ale majetkovou škodu. Neztotožnil se se závěrem soudu I. stupně, proč by nárok na náklady obhajoby směřující ke zrušení zajištění v roce [rok] měl být toliko v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím a nikoliv i v souvislosti s délkou [anonymizováno]. V následném dalším odůvodnění odvolání ze dne [datum] se žalobce podrobněji vyjádřil k existenci odpovědnostního titulu ve formě nezákonných rozhodnutí. Akcentoval, že postupem orgánů činných v [anonymizována dvě slova] spočívajícím v zajištění jeho majetku podstatným způsobem bylo zasaženo do jeho práva vlastnit majetek, zejména disponovat s ním. Žalobce má za ústavně nekonformní postup soudu I. stupně, na základě kterého tento dospěl k závěru o neexistenci odpovědnostního titulu. Postup hodnotí v rozporu se smyslem práv garantovaných mezinárodním společenstvím. Za přepjatě formalistický výklad soudu I. stupně považoval závěr o neexistenci nezákonného rozhodnutí, které se příčí smyslu odškodňovacího zákona, kterým je nahrazení újmy způsobené státem při výkonu veřejné moci. Namítal, že ustanovení § 48 t. ř., kterého bylo užito ke zrušení zajištění usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nezná zrušení zajištění pro nezákonnost. Formální požadavek na zrušení pro nezákonnost je tak nesplnitelný.

13. Podle žalobce existují v jeho případě taková rozhodnutí prokazující nedůvodnost zajištění peněžních prostředků ([anonymizována dvě slova] skončilo zprošťujícím rozsudkem; zajištění peněžních prostředků v rámci tohoto [anonymizováno] je tak třeba považovat za nedůvodné, nehledě na to, že u zajištěných prostředků mělo být již od počátku [anonymizováno] zřejmé, že nejde o výnos z [anonymizována dvě slova]). Pak žalobce nevidí důvod, proč by v posuzovaném případě nemělo být postupováno obdobně, jako v případě nezákonného vedení [anonymizována dvě slova], když mu takovým výkonem veřejné moci byla prokazatelně způsobena újma a judikatura ani v obdobných případech nezákonného [anonymizována dvě slova] nevykládá odškodňovací zákon striktně proti jeho vlastnímu smyslu tak, že by odškodnění odmítla poskytnout čistě na základě formálních důvodů souvisejících s dalším osudem nezákonného rozhodnutí.

14. K závěrům soudu I. stupně ohledně nepřiměřené délky zajištění žalobce dále argumentoval tím, že nebyly zohledněny rozdíly mezi zajištěním majetku a institutem [anonymizována dvě slova]. Podle žalobce je v posuzovaném případě plně aplikovatelný čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Z jednotlivých žalobcem uvedených průtahů v [anonymizováno] vyplývá, že žalobci by mělo být přiznáno„ zadostiučinění za nepřiměřenou délku zajištění“. Podle žalobce část postupu orgánů veřejné moci měla být vyhodnocena jako nepřiměřená délka [anonymizováno], neboť průtahy vznikly následkem liknavého postupu soudů rozhodujících o vině a trestu otce žalobce. Otec žalobce a ani žalobce sám k prodlužování délky [anonymizováno] žádným způsobem nepřispěli.

15. Na základě uvedeného je žalobce přesvědčen o tom, že byly splněny všechny formální i materiální předpoklady pro přiznání náhrady škody v podobě nákladů za právní zastoupení v celkové výši [částka]. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

16. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Upřesnila, že podání žalobce, jehož obsahem byla žádost o náhradu majetkové škody, obdržela dne [datum], nikoliv [datum], jak chybně uvedl soud I. stupně v odůvodnění rozsudku. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, které vyslovila v rámci mimosoudního projednání věci, podle kterého není dán v posuzované věci odpovědnostní titul. V posuzované věci, tak i v řízeních vyvolaných sestrou a matkou žalobce, soudy uzavřely, že absentuje odpovědnostní titul, tedy nezákonné rozhodnutí, když nikdo z rodinných příslušníků nepodal ve věci ústavní stížnost. Uvedený závěr potvrdil i Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]. Ve vztahu k označenému nesprávnému úřednímu postupu pak žalovaná uvedla, že žalobce nebyl schopen a ani nadále není schopen podat jakékoliv srozumitelné skutkové tvrzení tak, aby bylo možné se jím jakkoliv zabývat.

17. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně z podnětu žalobkyní podaného odvolání včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Nárok uplatněný žalobcem je namístě posoudit podle § 31 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ve znění zák. č. 120/2001 Sb., zák. č. 24/2002 Sb., zák. č. 539/2004 Sb. a zák. č. 160/2006 Sb. (dále i jen„ zákon“ či„ OdpŠk“), založeném na principu, zakládajícím objektivní odpovědnost státu, jíž se nelze zprostit a která je dána za současného splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody.

19. Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady [anonymizováno], které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, náhradu nákladů [anonymizováno] může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu [anonymizováno] na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 téhož ustanovení, náklady zastoupení jsou součástí nákladů [anonymizováno]. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. Žalobce se v předmětném [anonymizováno] domáhá náhrady škody, představující ve smyslu § 31 zák. č. 82/1998 Sb. náklady [anonymizováno], které dle citovaného zákonného ustanovení musí být účelně vynaloženy na zrušení, resp. změnu nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu. Soud I. stupně důvodně na základě provedeného [anonymizováno] dospěl k závěru, že žalobci v této souvislosti nárok nevznikl.

21. V souvislosti s právním posouzením žalobcem uplatněného nároku na náhradu škody, představující ve smyslu § 31 zák. č. 82/1998 Sb. náklady [anonymizováno], které měl účelně vynaložit, je namístě uzavřít, že předmětná usnesení [stát. instituce], Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality ze dne [datum], kterými bylo po předchozím souhlasu státního zástupce rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech žalobce, nejsou nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 7 a 8 OdpŠk, a nezakládají tak odpovědnost státu za škodu, neboť nebyla zrušena či změněna pro nezákonnost. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka] civ. uzavřel, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v [anonymizována dvě slova] ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení [anonymizována dvě slova]. Byla-li tedy, stejně jako v nyní posuzované věci, zmíněná rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu zrušena nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jejich vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C [číslo]). Splnění požadavku změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk přitom nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím [anonymizováno], neboť soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], příp. usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

22. Ústavní soud v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález] (vydaném v obdobné věci, kde v pozici žalobkyně vystupuje matka žalobce – pozn. odvolacího soudu), mimo jiné uvedl, že užití zajištění peněžních prostředků je podmíněno tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují, že peněžní prostředky jsou určeny ke [anonymizována tři slova] nebo k jeho [anonymizováno] byly užity nebo jsou výnosem z [anonymizována dvě slova]. Jde o preventivní institut, který se pohybuje v rovině pravděpodobnostní. Závěr, že zajištěné peněžní prostředky mají uvedené určení, nemusí být plně hodnověrný a ani konečný. Pro aplikaci zmíněného zajišťovacího institutu postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, přičemž je nutno zohlednit, že se vzhledem k jeho účelu uplatní i v počátečních fázích přípravného [anonymizováno], kdy mají orgány činné v [anonymizována dvě slova] užší okruh získaných informací (např. jen z [anonymizováno] oznámení a dosud podaných vysvětlení) než v pozdějších fázích. Nezákonnost zajištění nelze spojovat pouze se samotnou skutečností, že bylo zastaveno [anonymizována dvě slova], obžalovaný byl zproštěn obžaloby či byla věc odložena (usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]). Ústavní soud v nálezu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [ústavní nález] ([spisová značka] [anonymizována dvě slova]) posuzoval, zda pro vznik nároku poškozeného na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. bylo nutné, aby byl zrušen příkaz k domovní prohlídce, ze kterého poškozený dovozoval odškodňovací nárok, a uvedl, že„ naopak nezákonnost provedení domovní prohlídky a procesní nepoužitelnost důkazů z ní získaných v [anonymizována dvě slova] může konstatovat toliko obecný soud v rámci [anonymizováno] v hlavním líčení, což se v daném případě také stalo“. Ústavní soud uvedl, že toto prohlášení nezákonnosti domovní prohlídky v odůvodnění rozsudku, kterým byl obžalovaný zproštěn viny, je pro naplnění podmínek nároku na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb. dostatečné. V nyní posuzované věci se však nic takového nestalo. Stěžovatelka v ústavní stížnosti sice namítá, že Vrchní soud v Praze ve zprošťujícím rozsudku uvedl, že věci, které měl její manžel zpronevěřit, byly v jeho vlastnictví a chyběl tak jeden ze základních znaků skutkové podstaty [anonymizována dvě slova] (přisvojení cizí věci). Z tohoto však nevyplývá, že zajištění finančních prostředků postrádalo vyšší stupeň pravděpodobnosti, že dané věci byly výnosem z [anonymizována dvě slova]. V rozsudku Vrchního soudu v Praze není uvedeno ani nic podobného, z čeho by bylo možné dovodit, že zajištění finančních prostředků stěžovatelky byla nezákonná, resp. pro jejich vydání nebyly naplněny podmínky. Stěžovatelčina věc tak není srovnatelná s věcí posuzovanou Ústavním soudem pod sp. zn. [ústavní nález]. Lze rovněž poukázat i na to, že stěžovatelka se proti zajištění bránila stížností, které nebylo vyhověno. Obecné soudy tak nedošly k závěru, že usnesení o zajištění finančních prostředků bylo vadné. Stěžovatelka se proti tomuto postupu dále nebránila podáním ústavní stížnosti, přičemž nebylo možné vyloučit zrušení daných zajištění na základě zásahu Ústavního soudu (obdobně viz bod 13. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález] a bod 15. usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). Ve stěžovatelčině věci tak z ničeho neplyne, že by pro vydání zajištění finančních prostředků nebyly splněny podmínky, proto je nelze považovat podle výše uvedené judikatury za nezákonné ve smyslu § 7 a 8 zákona č. 82/1998 Sb.

23. Na základě výše uvedeného lze proto uzavřít, že náklady vynaložené žalobcem na právní zastoupení v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků na jeho účtech nejsou škodou ve smyslu § 31 zák. č. 82/1998 Sb., neboť nebyly vynaloženy na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí, když předmětná usnesení [stát. instituce], Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality ze dne [datum], kterými bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech žalobce, nejsou nezákonnými rozhodnutími ve smyslu § 7 a 8 OdpŠk. Současně, a to s ohledem na obsah jednotlivých vyúčtovaných úkonů právní služby, lze uzavřít, že nebyly vynaloženy ani na nápravu žalobcem tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na jeho účtech (pokud by byl nesprávný úřední postup prokázán, což se podle závěru odvolacího soudu nestalo). Soud I. stupně sice nesprávně v odůvodnění rozsudku uvedl, že posuzuje vznik nemajetkové újmy, nicméně důvodně uzavřel, že újma mohla žalobci vzniknout výlučně v příčinné souvislosti s vydáním samotných usnesení, na jejichž základě byly finanční prostředky zajištěny, tedy z titulu nezákonného rozhodnutí, přičemž žalobce vynaložil finanční prostředky, jejichž náhrady se nyní domáhá po žalované, v souvislosti se zajištěním peněz na účtech, nikoli v souvislosti s délkou jejich zajištění.

24. Soud v [anonymizováno] vedeném proti České republice podle zákona č. 82/1998 Sb. projednávající nárok žalobce na náhradu škody představující ve smyslu § 31 zák. č. 82/1998 Sb. náklady [anonymizováno] účelně vynaložené na zrušení, resp. změnu nezákonného rozhodnutí či na nápravu nesprávného úředního postupu, není oprávněn posuzovat, jak měl správně soud v průběhu [anonymizováno] o zajištění peněžních prostředků rozhodovat, neboť ve vztahu k tomuto [anonymizováno] se nejedná o další stupeň soudního [anonymizováno]. Soudu, projednávajícímu odškodňovací nárok, přísluší hodnotit, zda [anonymizováno] bylo z objektivního hlediska postiženo vydáním nezákonného rozhodnutí, či nepřiměřenou délkou [anonymizováno], či nikoli. Je pojmově vyloučeno činit v odškodňovacím [anonymizováno] závěry o tom, zda zajištění peněžních prostředků bylo nedůvodné, či zda u zajištěných prostředků mělo být již od počátku [anonymizováno] zřejmé, že nejde o výnos z [anonymizována dvě slova] a provádět k tomu [anonymizováno], jak žalobce navrhuje v odvolání. Zákonnost či důvodnost jednotlivých kroků nalézacího soudu může v rámci řádných či mimořádných opravných prostředků hodnotit pouze příslušný odvolací soud, resp. Nejvyšší soud ČR či soud [ulice].

25. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

26. O nákladech odvolacího [anonymizováno] rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a procesně úspěšné žalované přiznal právo na náhradu hotových výdajů za vyjádření k odvolání, za přípravu a za účast na jednání ve výši [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (výrok II. rozsudku).

Poučení