27 C 8/2022-159

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Klečkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] za niž před [anonymizováno 9 slov] sídlem [adresa] o zaplacení 28 884,50 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 28 884,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 75 % ročně z částky 28 884,50 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 1. 2022 domáhala náhrady škody, která jí měla být způsobena v důsledku třech nezákonných usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality, [číslo jednací] ze dne 8. 1. 2010, kterými bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na účtu žalobkyně č. [bankovní účet] vedeném u [anonymizováno] [právnická osoba] ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím, č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím, a jednak v souvislosti s nesprávným úředním postupem, který žalobkyně spatřovala v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků. K zajištění došlo v souvislosti s trestnou činností manžela žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], narozeného [datum], jehož trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 18. 1. 2010, [číslo jednací]. [anonymizováno] [jméno] [jméno] byl zproštěn obžaloby rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2018, č. j. [číslo jednací] O zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 25. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 10. 7. 2018. Žalobkyně tvrdila, že usnesení o zajištění peněžních prostředků byla nezákonná, neboť pro jejich vydání nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně vyšší stupeň pravděpodobnosti, že daný majetek je nástrojem či výnosem z trestné činnosti. Žalobkyně využila všech zákonem předvídaných prostředků, aby dosáhla jejich zrušení. K nepřiměřené délce zajištění žalobkyně uvedla, že zajištění trvalo nepřiměřenou dobu, šlo o neproporcionální zásah do vlastnického práva. Trestní věc nebyla dle žalobkyně nijak zvlášť složitá, což plyne již z podání obžaloby přibližně 7 měsíců po zahájení trestního stíhání. Délka řízení byla zapříčiněna především postupem odvolacího soudu, přičemž k nápravě došlo až zásahem Nejvyššího soudu. Žalobkyně poukázala i na vyloučení dvou soudců odvolacího soudu rozhodnutím Nejvyššího soudu. Žalobkyně i její manžel k délce řízení nijak nepřispěli ani nezatěžovali orgány činné v trestním řízení nadbytečnými či zbytečně obsáhlými podáními. Žalobkyně podala proti usnesení o zajištění peněžních prostředků stížnost jako zákonem předvídaný opravný prostředek a dále žádala o zrušení předmětného zajištění. Zvýšený význam spatřovala v povaze trestního řízení. Žalobkyně v souvislosti s oběma odpovědnostními tituly žádala náhradu škody ve výši 28 884,50 Kč spočívající v nákladech na právní zastoupení v řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí o zajištění. K předběžné uplatnění nároku žalobkyně uvedla, že jej u žalované uplatnila dne 3. 7. 2021 2. V doplnění žaloby ze dne 2. 1. 2023 v reakci na výzvu soudu žalobkyně specifikovala, které úkony vykonal právní zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a které [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Při jednání soudu dne 23. 2. 2023 žalobkyně upřesnila, že se domáhá náhrady škody v celkové výši 17 692 Kč za úkony právní služby pod bodem 6 písm. a) až e) svého vyjádření ze dne 2. 1. 2023 a pod bodem 8 písm. a) až b) svého vyjádření ze dne 2. 1. 2023 z titulu nezákonného zajištění finančních prostředků na účtech žalobkyně. Náhrady škody za úkony právní služby pod bodem 8 c) až f) ve výši 11 192,50 Kč vč. DPH se domáhá z titulu nesprávného úředního postupu nepřiměřené délky řízení spočívajícího v nepřiměřené délce zajištění finančních prostředků na účtech žalobkyně.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Učinila nesporným, že žalobkyně u ní dne 3. 7. 2021 uplatnila žalovaný nárok. K projednání žádosti žalobkyně došlo dne 18. 3. 2022. Žalovaná uplatněnému nároku nevyhověla z důvodu absence odpovědnostního titulu jako první podmínky k vyvození odpovědnosti státu. Dle žalované žalobkyní označená rozhodnutí nesplňují definiční znaky nezákonného rozhodnutí dle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť byla vydána po udělení souhlasu dozorovým státním zástupcem a nebyla pro nezákonnost zrušena ani změněna. K jejich zrušení došlo po zproštění manžela žalobkyně obžaloby. V postupu orgánů činných v trestním řízení neshledala ani nesprávný úřední postup, a to ani z pohledu nepřiměřené délky zajištění. V závěru odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4462/2017.

4. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o uplatnění nároku žalobkyně u žalované dne 3. 7. 2021, která po mimosoudním projednání žádosti nevyhověla z důvodu absence odpovědnostního titulu státu.

5. Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn [spisová značka], soud v rozsahu potřebném pro posouzení a rozhodnutí věci zjistil, že policejním orgánem bylo vydáno usnesení ze dne 18. 1. 2010, kterým bylo zahájeno trestní stíhání [anonymizováno] [jméno] [jméno] z důvodu podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Stížnost [anonymizováno] [jméno] [jméno] proti zahájení trestního stíhání byla usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 15. 3. 2010 [číslo jednací], zamítnuta. Usnesením policejního orgánu ze dne 8. 1. 2010 čj. [anonymizováno] [číslo] policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím a účtu č. [bankovní účet] vedeném u [anonymizováno] [právnická osoba], majitelka účtu žalobkyně. Proti tomuto usnesení žalobkyně podala stížnost ze dne 22. 1. 2010, která byla doručena policejnímu orgánu dne 25. 1. 2010. Usnesením policejního orgánu ze dne 8. 1. 2010 čj. [anonymizováno] [číslo] policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], majitelka účtu žalobkyně. Proti tomuto usnesení žalobkyně podala dne 22. 1. 2010 stížnost, která byla doručena policejnímu orgánu dne 25. 1. 2010. Usnesením policejního orgánu ze dne 8. 1. 2010 čj. [anonymizováno] [číslo] policejní orgán zajistil peněžní prostředky ve výši 1 200 000 Kč s příslušenstvím na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba], majitelka účtu žalobkyně. Proti tomuto usnesení žalobkyně podala dne 22. 1. 2010 stížnost, která byla doručena policejnímu orgánu dne 25. 1. 2010. V odůvodnění všech usnesení o zajištění finančních prostředků je uvedeno, že pro posouzení důvodnosti zajištění finančních prostředků v této fázi trestního řízení rozhodující především skutečnost, zda tyto pochází z předmětné trestné činnosti a tato skutečnost je podporována předloženým spisovým materiálem. Současně je nutno připomenout, že dosud opatřené důkazy toliko pouze nasvědčují skutečnostem, že peněžní prostředky na účtu banky jsou výnosem z trestné činnosti, když ve věci již zahájené trestní stíhání je nutné považovat za nezákonné, ale současně je nutno poznamenat, že v tomto stadiu trestního řízení nemůže být závěr o případné vině obviněného konečný a nemusí být ani hodnověrný. Usneseními Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 2. 2010 byly stížnosti žalobkyně zamítnuty. Usnesení nabyla právní moci dne 10. 2. 2010. Mezi listinami poskytnutými policejnímu orgánu [právnická osoba] [anonymizováno] dne 15. 1. 2009 byla mj. kopie knihy akcionářů o převodech akcií č.: [číslo], držitel [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Akcie na obchodní jméno [právnická osoba] měly jmenovitou hodnotu 10 000 Kč, akcionář [příjmení] [příjmení], akcie ze dne 1. 3. 1994. Dne 2. 8. 2010 Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem podalo ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem na obviněného [příjmení] [jméno] [jméno] obžalobu. Žalobkyně žádala o uvolnění peněžních prostředků na všech třech účtech žádostí ze dne 1. 11. 2010, která byla doručena Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 3. 11. 2010. V odůvodnění žalobkyně uvádí, že do dnešního dne nebylo právnímu zástupci doručeno byť jediné rozhodnutí soudu dotýkající se vyřízení stížnosti proti rozhodnutím o blokaci účtu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2011, č. j. [číslo jednací], byla žádost žalobkyně zamítnuta s odkazem na obecnost žádosti a nutnost zajistit peněžní prostředky, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že tyto prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Proti tomuto usnesení žalobkyně podala stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 3. 2011, č. j. [číslo jednací], tak, že ji zamítl z důvodu, že důvody zajištění trvají. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 9. 2011, č. j. [číslo jednací], byl obžalovaný zproštěn obžaloby s tím, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obžalován. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2012, č. j. [číslo jednací], byl z podnětu odvolání krajského státního zástupce napadený rozsudek zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2012, č. j. [číslo jednací], byl Ing. [jméno] [jméno] opětovně zproštěn obžaloby. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 2. 2014, č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby v ní učinil rozhodnutí nové. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 4. 2015, [číslo jednací], byl Ing. [jméno] [jméno] uznán vinným ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 odst. 5 písm. a) tr. zkn. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], bylo zrušeno usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2016, sp. zn. [spisová značka] a dále bylo nově rozhodnuto tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. jsou vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obv. Ing. [jméno] [jméno] vedeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2016, č. j. [číslo jednací], byla zajištěna pohledávka žalobkyně na výplatu jistiny a výnosů z cenných papírů státních dluhopisů České republiky s označením [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [číslo], [anonymizována dvě slova] [číslo] v počtu 810 kusů splatná dne 27. 10. 2016, vedených na účtu, jehož majitelkou je žalobkyně, na tomto usnesení je doložka právní moci dne 19. 6. 2017. Žalobkyně podala stížnost proti usnesení o zajištění pohledávky. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvního stupně z 22. 4. 2015 zrušen v celém rozsahu a znovu bylo rozhodnuto tak, že obž. Ing. [jméno] [jméno] byl uznán vinným z tr. činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písmeno c) tr. zkn. Dne 30. 11. 2016 žalobkyně doplnila stížnost ze dne 3. 11. 2016 a uvedla, že je tedy dopředu zřejmé, že akcie nemohly v žádné části vůči obviněnému představovat věc cizí v právním smyslu a výnos z jejich prodeje z nich nemůže být výnosem trestné činnosti na úkor osob, u nichž nejsou obě uvedené podmínky nabytí akcií splněny. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2017, č. j. [číslo jednací], byla stížnost žalobkyně zamítnuta, přičemž v odůvodnění na č.l. 3 je uvedeno, že s ohledem na shora uvedené není důvod pochybovat o tom, že peněžní prostředky použité na nákup státních dluhopisů České republiky s označením [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] [číslo] v počtu 810 kusů byly získány obžalovaným neoprávněně v důsledku spáchání jeho trestné činnosti. Výplata těchto dluhopisů tj. jistiny i výnosu je proto výnosem z trestné činnosti obžalovaného. Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 2. 2018, č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2017 a přikázal mu, aby v potřebném rozsahu znovu věc projednal a rozhodl. V odůvodnění uvedl, že v daném případě lze souhlasit s názorem obviněného i státního zástupce, že u obviněného nastaly a byly zachovány všechny skutečnosti potřebné pro nabytí vlastnického práva k předmětným akciím a vykonávání práv s nimi spojených, tj. správní důvod, hrubopis, faktické předání akcií do dispozice obviněného, souhlas valné hromady, zápis do seznamu akcionářů. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2018, č. j. [číslo jednací], byl obž. Ing. [jméno] [jméno] v celém rozsahu zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. a napadený rozsudek byl z podnětu odvolání obžalovaného zrušen. Další žádost o zrušení zajištění peněžních prostředků žalobkyně podala dne 14. 5. 2018, a to na všech třech účtech. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2018, č. j. [číslo jednací], s doložkou právní moci ze dne 18. 7. 2018, bylo zrušeno zajištění peněžních prostředků na třech účtech žalobkyně. Dne 1. 10. 2018 žalobkyně podala žádost o zajištění opatření ke zrušení zajištění pohledávky na vyplacení jistiny a výnosu z cenných papírů. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2019 byl Ing. [jméno] [jméno] poté, co proti předchozímu zprošťujícímu rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 4. 2018 podal dovolání, zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu.

6. Výzvami k provedení výplaty peněžních plnění ze zajištěných cenných papírů ze dne 31. 8. 2018 adresovanými České národní bance a Ministerstvu financí žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyně žádala o provedení zrušení zajištění.

7. Soud neprováděl důkazy potvrzení o poradě ze dne 14. 12. 2010, potvrzení o poradě ze dne 19. 10. 2021, vyčíslení nákladů právního zastoupení při zajištění majetku ze dne 19. 10. 2021 a vyčíslení nákladů Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] na č.l. 86 spisu pro nadbytečnost, neboť listiny se vztahují k výši škody, nicméně soud neměl za splněnou již první podmínku odpovědnosti státu za škodu – odpovědnostní titul.

8. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Proti Ing. [jméno] [příjmení] bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 18. 1. 2010 trestní stíhání z důvodu podezření ze spáchání zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. V souvislosti s trestním stíháním byly žalobkyni třemi usneseními policejního orgánu ze dne 8. 1. 2010 zajištěny peněžní prostředky na účtu č. [bankovní účet] vedeném u [anonymizováno] [právnická osoba], č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] a č. [bankovní účet] vedeném u [právnická osoba] Proti všem třem usnesením žalobkyně podala stížnosti, které byly usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem zamítnuty. Dále žalobkyně žádala dne 3. 11. 2010 a dne 14. 5. 2018 o zrušení zajištění peněžních prostředků na všech třech účtech. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 2011 byla první žádost zamítnuta (stížnost proti tomuto usnesení Vrchní soud v Praze zamítl), druhé žádosti bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2018 vyhověno. Ing. [jméno] byl zproštěn obžaloby dne 9. 4. 2018.

9. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce podle těchto ustanovení.

10. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

12. Podle § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

14. Podle § 8 odst. 3 OdpŠk nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. V řízení bylo učiněno nesporným, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

19. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

20. Žalobkyně podanou žalobou uplatnila nárok ze dvou titulů se samostatným skutkovým základem. První nárok žalobkyně odvozovala z titulu nezákonných rozhodnutí, za něž označila všechna tři usnesení policejního orgánu o zajištění peněžních prostředků. Soud ohledně tohoto nároku dospěl k závěru, že není splněna již první podmínka pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, neboť ani jedno z usnesení nenaplňuje definiční znak nezákonného rozhodnutí. Ani jedno z nich nebylo pro nezákonnost zrušeno, přičemž všechny stížnosti žalobkyně byly zamítnuty. Krajský soud v Ústí nad Labem nevyhověl ani žádosti žalobkyně o zrušení zajištění ze dne 2. 11. 2010. Ke zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně, nikoli ke zrušení usnesení policejního orgánu samotných, došlo až usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2018 s doložkou právní moci dne 18. 7. 2018 pro pominutí důvodů pro zajištění po zproštění Ing. [jméno] obžaloby.

21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 8/2016 civ. uzavřel, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání. Byla-li tedy, stejně jako v nyní posuzované věci, zmíněná rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu zrušena nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jejich vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 6874). Splnění požadavku změny či zrušení rozhodnutí pro nezákonnost ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk přitom nelze obecně nahradit předběžným posouzením rozhodnutí jako nezákonného v odškodňovacím řízení, neboť soud rozhodující o žalobě na náhradu škody proti státu není oprávněn posuzovat tvrzený nesoulad nezrušeného rozhodnutí se zákonem (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, příp. usnesení téhož soudu ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 25 Cdo 4462/2007). Taktéž Ústavní soud v usnesení ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. IV. ÚS 687/22, ve věci týkající se žalobkyně neshledal existenci nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 a § 8 OdpŠk. Uvedl, že institut zajištění představuje preventivní institut, který se pohybuje v rovině pravděpodobnosti. Pro jeho aplikaci postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, přičemž se uplatní i v počátečních fázích trestního řízení. Konkrétně k předmětnému trestnímu řízení proti Ing. [příjmení] Ústavní soud uvedl, že v řízení nechyběl vyšší stupeň pravděpodobnosti, že dané finanční prostředky byly výnosem z trestné činnosti. Soudy při svém rozhodování nedospěly k závěru, že zajištění byla nezákonná.

22. Na základě výše uvedeného lze proto uzavřít, že náklady vynaložené žalobkyní na právní zastoupení v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků na jejích účtech nejsou škodou ve smyslu § 31 zák. č. 82/1998 Sb., neboť nebyly vynaloženy na zrušení či změnu nezákonného rozhodnutí (shodně rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2022, č. j. 35 Co 240/2022-101, či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2022, č. j. 25 Co 222/2022).

23. Pokud jde o druhý nárok, soud neshledal nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně, neboť délka zajištění byla spjata výlučně s existencí a právní mocí usnesení, na jejichž základě k jejich zajištění došlo, přičemž ta byla po celou dobu zákonná. Zároveň ze skutečnosti, že bylo nepřiměřeně dlouhé samotné trestní stíhání, nelze automaticky dovozovat, že je nepřiměřeně dlouhé zajištění finančních prostředků. V posuzovaném případě orgány činné v trestním řízení vždy včas a řádně s dostatečnou argumentací reagovaly na žádosti žalobkyně o zrušení opatření (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2713/18 ze dne 9. 11. 2020) a o zrušení opatření rozhodly bezprostředně po nepravomocném zproštění obžaloby odvolacím soudem (i když se nejednalo o konečné rozhodnutí ve věci). Ani z judikatury Ústavního soudu nelze dovodit, že by doba trvání zajištění v posuzovaném případě byla nepřiměřená, neboť ve věci Ústavní soud považoval za nepřiměřenou dobu trvání více než 6 let, pokud ještě nebylo ani skončeno přípravné řízení a nebylo zřejmé, kdy bude skončeno (nález sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. 1. 2008 nebo sp. zn. III. ÚS 1396/07 ze dne 19. 3. 2009), jinak byla i doba 7 let a 2 měsíce shledána jako neodporující ústavním právům vlastníka, neboť přípravné řízení se chýlilo ke konci (viz nález ze dne 30. srpna 2021 sp. zn. I. ÚS 1181/21). Dále lze odkázat na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci č. 24827/14 Fu Qan, s. r. o. proti České republice, kde se právnická osoba domáhala z titulu nezákonného rozhodnutí majetkové újmy, která jí vznikla zajištěním jejího majetku na dobu 5 let, kdy rovněž v trestním řízení došlo ke zproštění obžalovaných (jednatelů právnické osoby). ESLP pak neshledal existenci nezákonného rozhodnutí (spočívající v tom, že bylo provedeno zajištění majetku a následně byli obžalovaní zproštěni obžaloby); neshledal ani nesprávný úřední postup v tom, že zajištění trvalo dlouho ani nezákonné rozhodnutí; ESLP za nesprávný úřední postup považoval až to, že zajištění trvalo nepřiměřeně dlouho i po pravomocném zproštění obžalovaných (což v posuzovaném případě nenastalo) a právě jen za toto období přiznal tamní žalobkyni odškodnění; akcentoval to, že v civilním soudům přísluší posuzovat soulad namítaného opatření s vnitrostátním právem (když zde bylo prokázáno, že zajištění peněžních prostředků proběhlo v souladu s vnitrostátním právem, konkrétně § 79b trestního řádu, přičemž splnění této podmínky se posuzuje dle okolností známých v době vydání a přezkumu příslušných rozhodnutí, nikoliv zpětně) (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2022, č. j. 25 Co 222/2022).

24. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč představující šest režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za vyjádření k žalobě, přípravu a účast na jednání zdejšího soudu dne 1. 12. 2022, vyjádření ze dne 30. 1. 2023 a přípravu a účast na jednání dne 23. 2. 2023 (podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.). Povinnost k plnění soud určil ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

26. Ve III. výroku soud uložil žalobkyni povinnost doplatit soudní poplatek za žalobu na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 ve výši 2 000 Kč dle položky 8a Sazebníku soudních poplatků, neboť dosud uhradila soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč, ačkoliv se v řízení domáhala dvou nároků v podobě náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí a náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu a soudní poplatek činí celkem 4 000 Kč (2x 2 000 Kč).

Poučení