35 Co 243/2024 - 825

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobkyně: [tituly před jménem] [Jméno zainteresované osoby 0/0] [tituly za jménem], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalované: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 121 160 Kč a 101 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 4. 2024, č. j. 41 C 122/2013777, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 23 038,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 121 160 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 3. 3. 2012 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 25 000 Kč od 1. 6. 2012 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 51 000 Kč od 1. 7. 2012 do zaplacení, a částku 101 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 20. 6. 2012 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 51 000 Kč od 1. 7. 2012 do zaplacení (výrok I), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 277 477,20 Kč k rukám právního zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II) a České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení na znalečném v rozsahu 100 % takto vzniklých nákladů, jejíž výše bude určena samostatným usnesením (výrok III).

2. Rozhodl tak o žalobě (po připuštění změny žaloby usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. 12. 2013, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 23. 1. 2014) na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ceny díla ve výši 20 160 Kč a dlužného zůstatku plnění na zaplacení dílčích splátek ceny díla v celkové výši 202 000 Kč, a to ze smlouvy o dílo uzavřené dne 28. 2. 2011 (dále jen „Smlouva“), jíž se žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] jako zhotovitelé zavázali pro žalovanou jako objednatele vytvořit odbornou studii „[název]“. Soud prvního stupně tak učinil podruhé poté, co první zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 2. 2016, č. j. [spisová značka], i potvrzující rozsudek zdejšího odvolacího soudu ze dne 24. 1. 2017, č. j. [spisová značka], byly k dovolání žalobkyně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2019, č. j. [spisová značka].

3. Podle Nejvyššího soudu připomínky, které se zhotovitelé zavázali akceptovat a které zdejší odvolací soud v předchozím rozsudku posoudil jako pokyny ve smyslu posledně uvedeného ustanovení, nejsou v předmětné smlouvě nijak omezeny a jakékoliv omezení pokynů zhotovitele nevyplývá ani z dikce zákona. To neznamená, že pokyny objednatele vůbec žádným limitům nepodléhají (že jsou pro zhotovitele závazné jakékoliv pokyny), neboť tyto jsou jednak právním úkonem ve smyslu § 34 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), podléhají hodnocení (ne)platnosti a objednatel jimi smlouvu o dílo dotváří. Založil-li tedy odvolací soud závěr o důvodnosti odstoupení objednatele od smlouvy o dílo na úvaze, že zhotovitelé se při provádění díla neřídili všemi pokyny objednatele, aniž zjistil, které konkrétní pokyny nebyly respektovány, a aniž tyto pokyny posoudil z hlediska naznačených kritérií, je právní posouzení věci, na němž spočívá jeho rozhodnutí, neúplné a tudíž nesprávné. Coby obiter dictum též Nejvyšší soud dodal, že v případě pokynů nevhodné povahy, včetně takových, které se neslučují se sjednaným dílem (odporují jeho podstatě a smyslu), vč. pokynů, které jsou v rozporu s pravidly příslušného vědního oboru (lege artis), tyto podléhají režimu § 551 obch. zák., a tuto (ne)vhodnost je potřeba zjišťovat pomocí znaleckého posudku, nikoliv výpovědí svědka či účastníka (člena jeho statutárního orgánu), byť vybaveného odbornými znalostmi. Ve stručnosti tedy Nejvyšší soud uložil soudům, aby i/ zjistily, které konkrétní pokyny případně nebyly zhotoviteli díla respektovány, a ii/ aby na základě znaleckého posudku zhodnotily, zda tyto pokyny nebyly nevhodné povahy (neslučitelné s podstatou a smyslem díla či s pravidly příslušného vědního oboru).

4. Soud prvního stupně doplnil dokazování zejména o znalecký posudek znaleckého ústavu [ústav] (dále jen „[ústav]“) č. [číslo] ze dne 19. 4. 2021, a doplněk č. 1 tomuto znaleckému posudku ze dne 12. 9. 2022, vč. ústního výslechu zpracovatele posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] dne 23. 2. 2024. [ústav] má specializaci z oboru ekonomika se specializací finanční majetek a oceňování podniků, přezkoumávání a posuzování přeměn obchodních společností (fúze, převod jmění na společníka, rozdělení, změna právní formy), posuzování a přezkoumávání vztahů, smluv, cen a dalších skutečností dle obchodního zákoníku, účetní evidence, oceňování nehmotného majetku, nepeněžních vkladů, investice, mzdy, oceňování nemovitostí a movitostí, a dále se zapsanými obory znalecké činnosti strojírenství, stavebnictví). Po skutkové stránce pak přijal řadu podrobných dílčích zjištění uvedených v bodech 10 až 41 na s. 7 až 17 odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Zejména zjistil, že žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] jako zhotovitelé a žalovaná jako objednatel uzavřeli dne 28. 2. 2011 smlouvu o vytvoření a užití díla s odkazem na § 536 a násl. obch. zák., jejímž předmětem bylo vytvořit studii. Součástí smluvního ujednání byl harmonogram zpracování studie, který byl změněn dodatkem č. 1 ze dne 28. 11. 2011. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně vystavila žalované za cenu díla fakturu č. [číslo] na částku 25 000 Kč se splatností 2. 3. 2012, č. [číslo] na částku 25 000 Kč se splatností 30. 5. 2012 a č. [číslo] na částku 51 000 Kč se splatností 30. 6. 2012. Smluvní ujednání této smlouvy jsou následující: V článku II.a, obsahujícím ujednání o obsahu studie, termínu jejího zpracování a předání, je definován popis problému, jehož řešení má studie obsahovat. V článku III byly dohodnuty podmínky zpracování a předání díla tak, že 1) do dvou týdnů od podpisu smlouvy předloží zhotovitel rozpracované teze dle navržené struktury studie, 2) zhotovitel bude průběžně předkládat k posouzení jednotlivé etapy studie a při dalším zpracování bude akceptovat připomínky, které vzejdou z průběžných připomínek objednatele, 3) zhotovitel je povinen zpravidla nejpozději 6 týdnů (není-li dohodnuto jinak) před termínem odevzdání finální verze studie předložit dodavateli její pracovní verzi k závěrečné oponentuře. Do 10 dnů po předložení této pracovní verze se bude konat závěrečná oponentura. Zhotovitel je povinen se aktivně účastnit oponentury a akceptovat připomínky, které z ní vzejdou, 4) nesplnění termínu předložení díla k oponentuře či neakceptování připomínek vzešlých z průběžného připomínkování díla či závěrečné oponentury mohou být důvodem pro penalizaci, případně pro odstoupení od smlouvy, 5) zhotovitel se zavázal k použití pouze vědeckých metod při zpracování díla a 6) zhotovitel splní své povinnosti z této smlouvy řádným ukončením a předáním studie objednateli. V článku V. odst. 1 byla sjednána odměna za vytvoření studie a licenci k jejímu užití v částce 252 000 Kč včetně DPH s tím, že bude rozdělena rovným dílem v jednotlivých platbách mezi oba zhotovitele. Podle článku VII. odst. 2 je objednatel v průběhu díla oprávněn kontrolovat jeho kvalitu, způsob provedení, soulad se zadáním ve smlouvě. V článku VII. odst. 3 smlouvy se zhotovitel zavázal předat dílo odborně i po jazykové stránce bez závad a nedostatků, které by mohly způsobit, že dílo by nemohlo být okamžitě užito. Dle článku VIII. odst. 2 smlouvy má dílo vadu, jestliže jeho provedení neodpovídá požadavkům uvedeným ve smlouvě. V článku IX. odst. 2 smlouvy strany pro případ prodlení zhotovitele se zaplacením ceny za dílo ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,5 % z celkové ceny díla za každý započatý den prodlení. V čl. VII odst. 2 bylo též dohodnuto, že objednatel je oprávněn v průběhu díla kontrolovat jeho kvalitu, způsob provedení, soulad se zadáním. Neakceptování připomínek může být podle čl. III odst. 4 a čl. IX odst. 5 písm. f) smlouvy důvodem pro odstoupení od smlouvy.

6. Žalobkyně, [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaná spolu podrobně a rozsáhle popsaným způsobem komunikovali prostředím e-mailů. Žalovaná zasílala připomínky ke studii a žádala o přepracování studie v první i druhé etapě, sdělila, že nebyly odstraněny nejzávažnější připomínky první a druhé etapy a předložené dílo vykazuje závažné metodické, obsahové a formální chyby. Žalobkyně odpověděla, že oponentnímu řízení podléhá až finální verze studie, nikoli její dílčí části, následně sdělila, že připomínky zhotovitelé zapracovali do další verze studie a vady díla neshledává. Odborné připomínky [tituly před jménem] [jméno FO] nepovažovala za skutečně věcné, ale naopak za subjektivní. Obsahem další korespondence byly konkrétní obsahové, věcné a odborné připomínky žalované adresované žalobkyni na zapracování a úpravu studie, které byly jasného a věcného charakteru, a reakce žalobkyně na tyto připomínky.

7. Dne 22. 6. 2012 sdělila žalovaná žalobkyni, že studii ve stavu, v jakém byla předložena, nelze v žádném případě převzít s tím, že nebyly odstraněny v rozporu s tvrzením žalobkyně v předchozí emailové korespondenci nejzávažnější nedostatky, které vytýkala žalovaná zhotoviteli po předání jednotlivých částí studie, s odkazem na přílohu tohoto dopisu. Připomínky byly sdělovány zhotoviteli po předání jednotlivých částí studie vždy písemně a pokud (zhotovitelé) považovali za potřebné ústní jednání, měli je vyvolat. Žalovaná musí najít nového zpracovatele díla a ve vztahu k zhotovitelům buď odstoupí od smlouvy dle čl. IX odst. 5 smlouvy nebo dílo převezme s tím, že nový zhotovitel může a nemusí nehotové dílo použít s tím, že odměna zhotovitelů by se rovnala jim již zaplacené částce. Připojená příloha "Stanovisko zadavatele ([název]) k úrovni a obsahu studie č. [číslo] [název]" obsahuje podrobné a zcela konkrétní připomínky, jakož i vyjádření, jak na ně bylo či nebylo reagováno ze strany zhotovitelů, jsou uvedeny konkrétní výtky, které konkrétní části díla – studie nebyly provedeny v souladu s požadavky objednatele. Jedná se o připomínky metodické, věcné a formální. Jedná se o konkrétní připomínky k jednotlivým kapitolám a jejich částem, včetně uvedení konkrétních stran a odstavců studie, které jsou konkrétně označeny, jsou uvedeny konkrétní námitky včetně těch, kterých se žalovaná dovolává ve vyjádření k žalobě, konkrétní námitky, které vady nebyly odstraněny.

8. V reakci na to měla žalobkyně za to, že práci odvedla kvalitně a dle zadání, sdělila žalované, že nemůže akceptovat deklarované vady díla a žádala uvedení konkrétních údajů, jak má být dílo přepracováno a jakém požadavku ve smlouvě neodpovídá. [tituly před jménem] [jméno FO] dne 3. 7. 2012 postoupil svou pohledávku na zaplacení své části ceny díla, což žalobkyně žalované oznámila dopisem ze dne 21. 6. 2013. Dopisem ze dne 31. 7. 2012 žalovaná sdělila [tituly před jménem] [jméno FO], že odstupuje od shora uvedené smlouvy o dílo dle čl. IX odst. 5 písm. c) až f), neboť dílo nebylo provedeno řádně dle smlouvy, přičemž jak po odevzdání jednotlivých částí díla, tak po odevzdání celého díla žalovaná vytýkala podrobně vymezené nedostatky, tedy vady díla, včetně připomínek a sdělení způsobu, jak má být dílo přepracováno, což nebylo zhotoviteli akceptováno.

9. Na základě znaleckého zkoumání soud prvního stupně uzavřel, že finální verze studie obsahovala přes veškerou snahu a odbornost žalobkyně odborné nedostatky a trpěla jistou dávkou nekonzistentnosti a nejednotnou strukturou. Obecně struktura Studie č. [číslo] a její rozčlenění do jednotlivých kapitol byla v souladu se zadáním a obsahovala jednotlivá klíčová témata, která byla ve smlouvě požadována. Problémem byla zejména obsahová stránka celé studie a nedostatečná analýza získaných dat, a to buď externích dat nebo i vlastních dat z dotazníkového šetření s velmi nízkou validitou. Studie obsahovala data z dostatečného počtu zdrojů, avšak nebyla pomocí těchto dat provedena dostatečná analýza a syntéza. Při zkoumání uvedených požadavků nebyla zjištěna neoprávněnost ani nevhodnost těchto pokynů a výtek. Jednalo se o úpravy metodických a věcných nedostatků a formálních chyb, které se vyskytovaly v jednotlivých předložených verzích i samotné konečné verzi studie. Finální verze nenaplnila obecná očekávání na přiměřeně kvalitní přístup. Na studii byla bezpochyby vynaložena práce, ale finální verze studie nesplňuje obecné nároky na takovouto studii po stránce formální i metodické a nebyly v ní zapracovány a zohledněny připomínky, které žalovaná vznesla, tyto nebyly zapracovány ani v průběhu zpracování posudku, ani v jeho finální podobě, přičemž se jedná o připomínky důvodné a opodstatněné, tj, plynou z nich nároky, které má obdobné dílo jako je daná studie splňovat po stránce věcné i z hlediska metodologie zpracování, aby sloužila svému, objednatelem žádanému účelu, který plyne ze samotného předmětu a cíle studie. Připomínky vznesené žalovanou ve shora uvedených sděleních byly připomínkami opodstatněnými, neboť se jedná o požadavky, které by obdobná studie měla splňovat, včetně připomínek k používání anglického jazyka, užití grafů a tabulek a jejich obsahu a významu, nevhodnému užití pojednání o Lisabonské smlouvě z hlediska předmětu, cíle a smyslu studie, aplikace zastaralých dat, absence relevantní predikce vývoje daného odvětví do budoucna, nedostatky v metodickém přístupu ke zkoumání údajů a dat z daného odvětví z hlediska posouzení budoucího vývoje daného odvětví, což však bylo účelem a smyslem studie.

10. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 436 odst. 1 a 2, § 536 odst. 1 a 2, § 537, § 546 odst. 1, § 550, § 551, § 553 odst. 1, § 554 odst. 1 a § 560 odst. 1 obch. zák. a ani po doplnění dokazování neměl za to, že je namístě žalobě vyhovět, neboť zhotovitelé nesplnili svou povinnost, k níž se ve smyslu § 537 odst. 3 obch. zák. zavázali ve smlouvě, když ve smyslu tohoto zákonného ustanovení byli při určení způsobu provedení díla vázáni pokyny žalované jako objednatele, přičemž pro případ, že nebude náprava zhotoviteli sjednána, ujednaly strany právo žalované od smlouvy odstoupit. Žalovaná se přitom ve smyslu § 550 obch. zák. v rámci kontrol provádění díla (připomínek), prováděných v souladu s čl. VII.2 smlouvy v průběhu díla, opětovně dožadovala po žalobkyni odstranění konkrétních vad díla, vznášela prostřednictvím svých zástupců k průběžným etapám i finální podobě konkrétní připomínky, které žádala zapracovat do studie a reflektovat je nejpozději ve finální podobě díla. Žalobkyně však ani ve finální verzi díla připomínky žalované nereflektovala a v díle (jeho finální podobě) je nezohlednila. Žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO] jako zhotovitelé náležitě neakceptovali pokyny a připomínky žalované, resp. členů jejího expertního týmu, který žalovaná ustanovila v souladu s čl. VII.6 smlouvy o dílo, což soud prvního stupně vedlo k závěru o existenci vad díla ve smyslu § 560 odst. 4 a § 420 odst. 1 obch. zák., které bránily v předání díla. Tím porušili smlouvu podstatným způsobem ve smyslu § 345 odst. 2 obch. zák. a žalovaná proto důvodně odstoupila od smlouvy ve smyslu § 550 obch. zák. Neakceptováním výtek žalované zhotovitelé způsobili, že žalovaná nemohla mít zájem na plnění. Soud prvního stupně též uvedl důvody, proč nepřistoupil na argumentaci žalobkyně, že žalovaná byla oprávněna k námitkám až po provedení díla. Znalecké zkoumání přitom bylo zcela dostatečné a přesvědčivé, bylo provedené v souladu s oprávněním znaleckého ústavu a bez potřeby zadání revizního znaleckého posudku. Nevyplynulo z něj, že by objednatelé dávali zhotovitelům nevhodné pokyny, že by tyto byly v rozporu se standardem lege artis. Toho naopak nedosahovalo dílo zhotovitelů, kteří jejich neakceptováním porušili své smluvní povinnosti.

11. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyni ani jejímu předchůdci [tituly před jménem] [jméno FO] nevznikl nárok na zaplacení ceny díla dle čl. I.3 smlouvy, resp. podle § 548 odst. 1 obch. zák. Vznik takového nároku nebyl žalobkyní prokázán, neboť dílo nebylo řádně dokončeno v rozsahu a době ve smlouvě dohodnuté, tj. dílo bylo provedeno v rozporu s čl. III.2 až 5 a 8, čl. VII.3 smlouvy a čl. VII.6 smlouvy, § 554 odst. 1 obch. zák. a čl. I.3 smlouvy. Tím méně pak mohlo zhotovitelům vzniknout právo na úhradu smluvní pokuty ve smyslu čl. IX.2 smlouvy a § 544 odst. 1 obč. zák. Nemohla tedy být ani postoupena žádná pohledávka [tituly před jménem] [jméno FO] na žalobkyni. Z uvedených důvodů proto soud prvního stupně zamítl žalobu v celém rozsahu, odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů a výrok III. s odkazem na § 149 odst. 1 o. s. ř. (správně § 148 odst. 1 o. s. ř., pozn. odvolacího soudu) s tím, že si vyhradil určit jejich výši samostatným usnesením.

12. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně v plném rozsahu včasné a přípustné odvolání, ve kterém měla za to, že soud prvního stupně nerespektoval závazný právní názor vyjádřený v kasačním rozsudku Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka], který podrobněji interpretovala. Vytkla soudu prvního stupně, že se nezabýval konkretizací jednotlivých pokynů objednatele, které neměly být reflektovány, ani neidentifikoval jednotlivé vady díla opravňující žalovanou k odstoupení od Smlouvy. V bodech 13 až 17 odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně pouze odkazoval na listinné důkazy, nebylo však vedeno dokazování stran konkrétnosti a konzistentnosti zadání díla, včasnosti oznámení jednotlivých vad zhotovitelům a dodržení smluvního postupu pro vytčení vad objednatelem. Dokazování se též netýkalo toho, které z připomínek žalované nebyly žalobkyní reflektovány a jaké konkrétní vady dílo vykazovalo, nehledě na vnitřní rozpor v odůvodnění, pokud uvedl, že připomínky objednatele nebyly akceptovány „en bloc“, na druhé straně na s. 20 odůvodnění připustil, že některé z blíže neidentifikovaných připomínek zapracovány byly. Bylo přitom bezpodmínečně nutné určit, které konkrétní připomínky (pokyny) objednatele byly zhotovitelem reflektovány a které nikoli a podle toho případně vady a jejich typovou závažnost ve vztahu k případnému porušení smlouvy o dílo identifikovat, a to za účelem posouzení (ne)podstatnosti porušení smlouvy, tím spíše, pokud i dovolací soud závazně konstatoval, že pouhý popis výtek žalované za skutková zjištění soudu nepochybně považovat nelze. Připomínky žalované též byly do díla zapracovány, a z 96 % došlo k přepracování studie. Rozsah jejich zapracování přitom nelze zjistit jinak než podrobným porovnáním průběžných verzí studie s verzí finální. Soud prvního stupně tedy opět nerespektoval závazný právní názor a založil svůj závěr o důvodnosti odstoupení objednatele od smlouvy o dílo na úvaze, že zhotovitelé se při provádění díla neřídili všemi pokyny objednatele, aniž zjistil, které konkrétní pokyny nebyly respektovány, čímž je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné. Pokud soud prvního stupně vyšel ze znaleckého posudku [ústav], pak tento byl podán mimo obor její specializace, neboť rekapitulovaným znaleckým úkolem bylo vyjádřit se primárně k otázkám kvality studie jako odborné vědecké práce při zohlednění připomínek a výtek žalované, které však byly ryze metodologického charakteru. Studie též byla multioborová, zaměřená na obor průmyslu, jen okrajově na otázky ekonomické. Byly-li základní nedostatky díla metodologického charakteru, nespadají řešené otázky do oboru Ekonomika, Stavebnictví ani Strojírenství, kterými disponuje [ústav], ale spíše do oboru Kultura či Školství, odvětví Informační studia a knihovnictví, a znalec mohl posudek podat pouze po přibrání konzultanta z tohoto oboru. Znalec tak měl odmítnout provedení znaleckého úkolu, a jeho znalecký posudek je pro nynější řízení nepoužitelný, jde o nezákonný důkaz, navíc sám trpí řadou nedostatků. Podle žalobkyně byla splatnost jednotlivých částí díla sjednána v čl. II.a a čl. V. odst. 1 Smlouvy bez dalšího, čímž se strany odchýlily od § 548 obch. zák., odkázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 32 Odo 543/2002. I kdyby pak dílo mělo vady, tyto měla nejprve žalovaná žalobkyni vytknout a poskytnout lhůtu k odstranění, než mohla od Smlouvy účinně odstoupit. I v takovém případě by též žalobkyně byla oprávněna k částečné úhradě díla ponížené o nárok odpovídající nároku na slevu z ceny díla, odkázala na § 564 ve spojení s § 436 až 411 obch. zák. a na § 439 odst. 4 obch. zák., ze kterého vyplývá, že objednatel může odmítnout plnění jen co do částky, která by odpovídala jeho nároku na slevu. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav dostatečně. Též v kasačním rozsudku Nejvyšší soud pouze vytkl obecným soudům, že se při posouzení oprávněnosti připomínek spolehly pouze na tvrzení žalované, bylo potřeba doplnit dokazování o odborný názor znalce a zjistit obsah připomínek, jejich soulad se smlouvou a platnost. Z posudku [ústav] pak vyplynulo, že finální verze studie obsahovala odborné nedostatky a trpěla jistou dávkou nekonzistentnosti a nejednotnou strukturou, že požadavky na zapracování poznámek a výtek žalované byly opodstatněné, žalobkyně je však neakceptovala, a že dílo ve finální podobě nesplňuje obecné nároky, které bychom od něj šlo očekávat. Znalec přitom byl oprávněn k podání znaleckého posudku, neboť šlo o zpracování studie z oboru prognózy v ekonomickém odvětví zabývající se ekonomickými otázkami, jak vyplývá i z čl. II Smlouvy definující účel studie. I kdyby byl jmenován znalec z žalobkyní uváděných oborů, pak ani v případě formální správnosti studie by to nemělo žádný vliv na absenci odborných závěrů z oboru Ekonomika potřebných pro žalovanou. Nejvyšší soud též nekonstatoval, že jde o autorské dílo a ani, že žalobkyně nemůže být připomínkami vázána, a i kdyby tomu tak bylo, pak Nejvyšší soud konstatoval, že bylo povinností žalobkyně zohlednit její připomínky, jak vyplývá ze žalobkyní bagatelizovaného čl. III. odst. 2 Smlouvy, ve kterém se strany odchýlily od § 537 odst. 3 obch. zák. Provedením důkazu předložené komunikace mezi žalobkyní a žalovanou pak bylo prokázáno, že žalovaná zjistila, že dílo požadovanými kvalitami nedisponuje a vykazuje závažné nedostatky, sestavila proto tým odborníků a využila připomínkovacího práva a poskytla součinnost k odstranění vad díla, přičemž opodstatněnost připomínek uznal i soudní znalec. Žalobkyně pak připomínky ani v dalších etapách nezohlednila, aniž by vysvětlila, proč považuje připomínky za neoprávněné, nakonec přestala se žalovanou komunikovat a naopak tvrdila, že žalovaná právo na vytknutí vad nemá až do odevzdání závěrečné části díla, při kterém žalobkyně opět připomínky nezohlednila a vady neodstranila. Proto žalovaná v souladu s čl. III. odst. 2 a 4 a čl. IX odst. 5 písm. f/ Smlouvy od ní za součinnosti notáře odstoupila; z toho důvodu též žalobkyni nikdy nevzniklo ani právo na částečné plnění za dílo. Nepoužitelné je též ustanovení § 439 odst. 1 obch. zák. o nároku na slevu z ceny díla, neboť dílo bylo pro žalovanou zcela nepoužitelné a nemělo pro ni žádnou hodnotu. Též v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] byl řešen skutkově jiný případ, naopak podle čl. I. odst. 3 Smlouvy měla žalobkyně právo na odměnu pouze za předpokladu řádného provedení díla, což žalobkyně od první etapy neučinila, a což platí i při výkladu čl. V odst. 1 Smlouvy stanovující pevný termín pro úhradu odměny za zpracování části díla. Též s přihlédnutím k čl. VI odst. 2 Smlouvy, podle kterého vzniká právo na odměnu po předání a převzetí řádně vytvořeného díla, nevznikl žalobkyni vůbec nárok na zaplacení odměny. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

14. Na ústním jednání před odvolacím soudem žalobkyně dále vznesla námitku podjatosti znaleckého ústavu, neboť před [orgán veřejné moci] iniciovala zahájení přestupkového řízení, které dosud nebylo skončeno. K tomu odvolací soud plně poukazuje na bod 61 odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně a doplňuje, že u znaleckého ústavu nemá odvolací soud pochyb o jeho profesionalitě a schopnosti odclonit probíhající správní řízení od odborného posouzení soudem prvního stupně předloženého důkazního materiálu.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Podle odvolacího soudu si soud prvního stupně opatřil pro své rozhodnutí dostatek skutkových podkladů, z nichž vyvodil správné skutkové závěry a na jejich základě též přiléhavé závěry právní, plně respektující závazný názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne[Anonymizováno]29. 7. 2019, č. j. [spisová značka].

17. Odvolací soud předně považuje za dostatečný způsob, jakým soud prvního stupně uvedl konkrétní pokyny žalované, které žalobkyně nerespektovala, a to i s popisem toho, z jakých důvodů považuje pokyny či připomínky žalované za přiměřené a žalobkyní za nesplněné. Pokyny žalované i reakce zpracovatelů studie jsou mezi účastníky nesporné, vyplývají z předložených etap studie i ze vzájemné komunikace smluvních stran, jejichž pravost žalobkyně v odvolání nijak nerozporuje. Podle odvolacího soudu ani z § 157 odst. 2 o. s. ř. nevyplývá požadavek, aby soud v rozsudku doslova vypisoval desítky stran textu či v něm vyznačoval jeho změny po připomínkách, je-li to oběma stranám známo, a nečiní-li tak ani sama žalobkyně v odvolání. Podle odvolacího soudu by to naopak bylo v rozporu s větou první za středníkem posledně uvedeného ustanovení, podle kterého „není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy.“ Ostatně oprávněnost výtky žalobkyně nesdílí ani Nejvyšší soud, který v rozsudku sp. zn. [spisová značka] k této výtce nepřipustil dovolání: „Stejně tak to platí též pro tvrzení, že pokud soudy nižších stupňů nevymezily, které konkrétní připomínky nebyly do studie zapracovány a jak se to projevilo na konečném textu studie, odchýlily se od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], neboť i ty se vztahují k ustanovení § 241a odst. 3 občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012.“ 18. Odvolací soud za podstatné považuje, že soud prvního stupně usnesením ze dne 23. 6. 2020, č. j. [spisová značka], zadal znalci (znaleckému ústavu) [ústav] vypracování znaleckého posudku k otázce posouzení díla předmětné studie a aby se vyjádřil zejména k otázkám, zda studie vykazuje odborné nedostatky a zda pokyny a výtky vyslovené žalovanou a specifikované v podání ze dne 9. 1. 2020 na č. l. 317 až 320 spisu byly žalobkyní při zpracování studie respektovány a současně zda takové pokyny a výtky žalované byly v souladu s podstatou a smyslem daného díla – studie z odborného hlediska, tedy zda pokyny a výtky žalované byly v souladu s pravidly daného vědního oboru (lege artis) a pokud nikoliv, o které konkrétní pokyny a výtky žalované se jednalo. Znalec na tyto otázky podrobně odpověděl v posudku ze dne 19. 4. 2021, č. [číslo], založeném na č. l. 381 a násl. spisu. Závěrem tohoto posudku bylo, že přes veškerou snahu a odbornost žalobkyně finální verze studie obsahovala odborné nedostatky a trpěla jistou dávkou nekonzistentnosti a nejednotnou strukturou. Obecně struktura studie a její rozčlenění do jednotlivých kapitol byla v souladu se zadáním a obsahovala jednotlivá klíčová témata, která byla uvedena ve Smlouvě a byla požadována žalovanou. Problémem byla zejména obsahová stránka celé studie a nedostatečná syntéza získaných dat, a to buď externích dat nebo i vlastních dat z dotazníkového šetření s velmi nízkou validitou. Studie obsahovala data z dostatečného počtu zdrojů, avšak nebyla pomocí těchto dat provedena dostatečná analýza a syntéza. Požadavky na zapracování poznámek a výtek žalované byly opodstatněné, avšak nebyly ze strany žalobkyně akceptovány. Při zkoumání uvedených požadavků nebyla zjištěna neoprávněnost ani nevhodnost těchto pokynů a výtek. Jednalo se o úpravy metodické, výtky věcných nedostatků a formálních chyb, které se vyskytovaly v jednotlivých předložených verzích i samotné konečné verzi studie.

19. Znalci bylo usnesením ze dne 17. 8. 2022, č. j. [spisová značka], uloženo vypracovat doplněk ke znaleckému posudku a odpovědět v něm na celkem 43 ze 110 otázek žalobkyně; znalec zadání vyhověl Doplňkem č. 1 ke znaleckému posudku č. [číslo] ze dne 12. 9. 2022 založeného na č. l. 569 a násl. spisu. Znalec mj. uvedl, že hodnotil studii z metodického i obsahového hlediska, přičemž se domníval, že nebyly naplněny jednotlivé zadané kapitoly tak, aby mohly být využity pro stanovený účel – využití managementu společností v oděvním průmyslu pro své strategické rozhodování, což mohlo být dáno i využitím významně starších datových zdrojů aj. (odpověď na otázku č. 30 na s. 25 Doplňku, č. l. 593 spisu). Dne 23. 2. 2024 soud prvního stupně provedl přes hodinu trvající výslech [tituly před jménem] [jméno FO], při kterém bylo žalobkyni umožněno klást četné dotazy, na které zástupce znalce úměrně odpovídal. Tím bylo dáno zadost právu účastníka na odpovědi na odůvodněné výhrady ke znaleckému posudku, které vyplývá z § 127 o. s. ř., a ze kterého naopak nevyplývá právo na zadání revizního znaleckého posudku, má-li soud za to, že případné pochyby soudu o správnosti znaleckých závěrů již byly dostatečně vyvráceny (z mnoha srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2217/2017, 27 Cdo 2677/2022 nebo rozhodnutí publikované pod č. 33/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Zpochybňuje-li pak žalobkyně oprávnění či specializaci [ústav] k podání znaleckého posudku, pak se odvolací soud ztotožňuje s důvody, které v tomto směru uváděl již soud prvního stupně v bodě 59 na s. 22 a 23 odůvodnění napadeného rozsudku. Podle odvolacího soudu je nutné přihlédnout k povaze a účelu zadání studie, která se zjevně úzce dotýkala ekonomických otázek a prognóz. Ztotožňuje se též s odpovědí znalce na otázku č. [hodnota] na s. 22 Doplňku, založenou na č. l. 590 spisu, kde znalec konkrétně uvedl: „Znalecký ústav k danému uvádí, že jeho oprávnění obsahuje tři obory: Ekonomika, Strojírenství a Stavebnictví. Obecně je management a strategická analýza odvětví a ekonomické trendy vnímány jako součást oboru Ekonomiky. K tomu lze dále uvést, že v české legislativě není obor Management, Řízení lidských zdrojů, Strategická analýza firem vůbec možné získat jakožto samostatný obor znalecké činnosti znaleckých ústavů. Naopak je to právě Znalecký ústav, které se zabývá mj. vzdělávací a vědeckou činností na tyto a jiná obdobná témata. Znalecký ústav jako jedna z mála vysokoškolských vzdělávacích institucí má řádně akreditován studijní obor mj. „Řízení lidských zdrojů“. Jakožto vysokoškolská instituce má Znalecký ústav bohaté zkušenosti s metodikou vědecké práce, přípravou publikací, řešením výzkumných projektů aj.“ Znalec svou expertizou na dané zadání též prokázal a s četnými odkazy na množství odborných publikací se mj. vyjadřoval i k obecným metodologickým otázkám, zásadám vědeckého výzkumu a k požadavkům očekávatelným od odborné studie, přičemž s ohledem na to, o jakou instituci se jedná, nevidí odvolací soud žádný důvod nevěřit, že by s jejich posuzováním neměl znalec zkušenosti.

21. Podle odvolacího soudu tedy obstojí závěr soudu prvního stupně, že podrobně reprodukované výhrady žalované vůči předmětné studii byly oprávněné (v souladu s pravidly příslušného vědního oboru, lege artis), a že žalobkyně je průběžně ani v konečné verzi studie dostatečně nereflektovala.

22. Za těchto okolností pak též obstojí závěr soudu prvního stupně, že žalovaná důvodně a v souladu se smluvním ujednáním účastníků odstoupila od smlouvy o dílo, neboť zhotovitelé v průběhu díla nezohlednili všechny připomínky (pokyny) žalované jako objednatele, v důsledku čehož předaná konečná verze studie – díla neodpovídala tomu, co bylo ve smlouvě ujednáno, tj. jednalo se o dílo vadné, postupovala tedy v souladu s § 550 obch. zák. (viz bod 54 na s. 20 odůvodnění napadeného rozsudku). Zpochybnit tento závěr se žalobkyni nepodařilo ani před Nejvyšším soudem, který v rozsudku sp. zn. [spisová značka] v tomto směru nepřipustil dovolání s odůvodněním, že žalobkyně coby dovolatelka: „pomíjí, že ve zde souzené věci žalovaná od smlouvy o dílo odstoupila a odvolací soud shledal odstoupení platným a tedy účinným. V oblasti obchodních závazkových vztahů sice odstoupením smlouva zaniká ex nunc, ke dni účinnosti odstoupení (§ 349 odst. 1 obch. zák.), podle § 351 odst. 1 věty první obch. zák. však zanikají všechny práva a povinnosti ze smlouvy, vyjma těch, které jsou uvedeny ve větě druhé. Pokud by tedy v důsledku odstoupení žalované coby objednatele smlouva o dílo zanikla, zanikl by též její závazek zaplatit sjednanou cenu díla.“ Ve světle tohoto názoru nemohou obstát další námitky žalobkyně stran průběžné, resp. na případných vadách díla nezávislé splatnosti dílčích cen díla. Nic na tom nemění ani odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2003, sp. zn. 32 Odo 543/2002, který se týkal skutkově odlišné situace.

23. Ze všech důvodů proto odvolací soud shledal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé věcně správný a podle § 219 o. s. ř. jej proto potvrdil, a to včetně výroků o náhradě nákladů řízení (srov. bod 35 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. I. ÚS 1238/23).

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela neúspěšná, je proto povinna nahradit úspěšné žalované náklady odvolacího řízení ve formě odměny jejího právního zástupce za vyjádření k odvolání a za účast na ústním jednání před odvolacím soudem konaném dne 5. 11. 2024, a to v jednotlivé výši 9 220 Kč podle § 7 bodu 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/ a k/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, s připočtením paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady DPH podle § 137 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., celkem částku uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku odvolacího soudu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení