35 Co 249/2025 - 236

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců Mgr. Pavla Riedlbaucha a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o vypořádání společného jmění manželů, k odvoláním žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. 3. 2025, č. j. 4 C 277/2023143, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II., III. a V. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 7 998 641,05 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 1 000 490 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nařídil prodej pozemků parcelní číslo [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba číslo popisné [hodnota], rodinný dům, a parcelní číslo [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území [adresa], ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen každému z účastníků jednou polovinou (výrok I.), přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně byt [podezřelý výraz], situovaný v prvním patře o celkové výměře 114,02 m, včetně sklepa o výměře 19,79 m, terasy o výměře 39,58 m, terasy o výměře 10,02 m, jakož i krytého parkovacího stání [podezřelý výraz] a ideální podíly na obecných částech nemovitosti [hodnota] v katastrální obci [adresa], osobní automobil [podezřelý výraz], VIN [VIN kód], a obraz o rozměrech 80 x 3 cm od autora [jméno FO] (správně má být obraz o rozměrech 80 x 30 cm, pozn. odvolacího soudu) (výrok II.), přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného byt číslo [hodnota], komplex [podezřelý výraz], čtvrť [adresa], město [adresa], velkoměsto [adresa], zóna [hodnota], parcela 2, [adresa], osobní automobil [podezřelý výraz], SPZ [SPZ], VIN: [VIN kód], zahradní kovový nábytek umístěný v domě pod bodem jedna rozsudku skládající se z hladkého kovového stolu a šesti kusů kovových židlí s propletenou plochou, vysavač [podezřelý výraz], výrobce [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz], bezpečnostní trezor o rozměrech 51 x 45 x 40 cm, model [hodnota], bezpečnostní třída [hodnota], výrobní číslo/rok [hodnota] výrobce [právnická osoba], obraz o rozměrech 51 x 71 cm s motivem antických lázní, miska s logem fotbalového klubu [podezřelý výraz] opatřená jménem [Jméno žalovaného], stroj na běhání zn. [podezřelý výraz], tiskárna značky [podezřelý výraz], [hodnota], výrobní číslo [hodnota], PIN [hodnota], stůl o rozměrech 96 x 96 x 42 cm s kovovými nohami a skleněnou deskou a obraz o rozměrech 51 x 51 cm od autora [jméno FO] se zobrazením čtyř mužských osob ve spodní části s nápisem [podezřelý výraz] (výrok III.), uložil žalovanému na vypořádací podíl zaplatit žalobkyni částku 8 877 589,75 Kč (výrok IV.), zamítl žalobu v části, ve které se žalovaný domáhal vypořádání dluhu vůči [jméno FO], narozenému [datum], z dohody o správě nemovitého majetku ve výši 9 246 238 Kč (výrok V.), odmítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala příslušenství z částky 30 000 000 Kč, 3 000 000 Kč a 2 000 000 Kč zapůjčených v letech 2018–2021 [právnická osoba] [adresa] (výrok VI.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). Rozhodl tak o žalobě doručené soudu prvního stupně dne 9. 10. 2023 na vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“).

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] a rozsudek, kterým bylo manželství rozvedeno, nabyl právní moci [datum]. Za trvání manželství nabyli účastníci dům v [adresa], byt v [adresa], byt v [adresa], automobil značky [podezřelý výraz] a automobil značky [podezřelý výraz]. Účastníci měli zájem dům v [adresa] společně prodat, avšak během řízení nedošlo k uzavření dohody o tomto prodeji. Byt v [právnická osoba] má hodnotu 20 000 000 Kč a žije v něm dcera účastníků. Byt v [adresa] má hodnotu 4 000 000 Kč. Automobily mají každý hodnotu 300 000 Kč. Movité věci tvořící vybavení domácnosti specifikované ve výroku II. bod 3) a výroku III. bod 3) až 11) nemají žádnou hodnotu. Žalovaný po rozvodu zaplatil ze svých výlučných prostředků na výdaje na společné nemovitosti částku 1 244 820,50 Kč. Prostředky nacházející se na eurovém účtu č. [hodnota] u banky [právnická osoba]., vedeného na jméno žalovaného, jsou výlučnými prostředky žalovaného, které souvisí s úrazovým pojištěním žalovaného. Žalovaný byl v době od 30. 12. 2013 do 29. 6. 2018 jediným společníkem spol. [právnická osoba] Společnost [právnická osoba] uzavřela dne 8. 3. 2018 kupní smlouvu o prodeji nemovitosti, za kterou jí byla vyplacena kupní cena 36 500 000 Kč. Částka 35 000 000 Kč byla z účtu společnosti [právnická osoba] zaslána dne 15. 5. 2018 na účet žalovaného. V roce 2018 zapůjčil žalovaný [jméno FO] částku 30 000 000 Kč, v roce 2019 částku 3 000 000 Kč a v roce 2021 částku 2 000 000 Kč, tj. celkem mu zapůjčil 35 000 000 Kč. Pohledávka žalovaného za [jméno FO] byla postoupena na [jméno FO] a závazek [jméno FO] vůči žalovanému v roce 2022 v plné výši zanikl. [jméno FO] je v insolvenci. [jméno FO], který v minulosti podnikal se žalovaným, od roku 2006 do roku 2018 řešil správu nemovitostí účastníků. V roce 2022 dostal [jméno FO] od účastníků částku ve výši 5 400 000 Kč, kterou získali z prodeje pozemku v Březiněvsi. Dne [datum] žalovaný uznal svůj závazek vůči [jméno FO] na vrácení částky ve výši 14 646 238 Kč, neboť spolu uzavřeli dohodu o správě nemovitého a movitého majetku manželů [jméno FO], dluh měl být uhrazen v plné výši z prodeje jejich nemovitého majetku (pozemku par. č. [hodnota] v [adresa], nemovitost k. ú. [adresa], dům č.p. [hodnota]), a to nejpozději do 31. 12. 2023. Za období od 1. 1. 2018 do 29. 5. 2023 zaslal [jméno FO] na účet žalovaného částku ve výši celkem 4 850 000 Kč. Dne 7. 7. 2022 zaslal [jméno FO] na účet [jméno FO] částku ve výši 3 000 000 Kč, čímž mělo dojít ke snížení pohledávky postupitele z 35 000 000 Kč na 31 250 000 Kč. Žalobkyně měla základní povědomí o finančním chodu domácnosti, finanční závazky týkající se společné domácnosti hradit žalovaný. Žalovaný před rozvodem sdělil žalobkyni, že nemá žádné dluhy.

3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 708 odst. 1, § 709 odst. 1, odst. 2, § 710, § 713 odst. 1, odst. 2, odst. 3, § 714 odst. 1, odst. 2, § 740 a § 742 odst. 1, odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

4. Soud prvního stupně posuzoval aktiva a pasiva společného jmění. Nejprve se zabýval otázkou, zda částka 35 000 000 Kč, o které žalobkyně tvrdila, že ji žalovaný vyvedl ze SJM, je součástí SJM či nikoliv. Dospěl přitom k závěru, že tato částka do SJM náleží. Jedná se o prostředky, které nabyl žalovaný za trvání manželství tak, že společnost [právnická osoba], jejímž jediným společníkem byl od 30. 12. 2013 do 29. 6. 2018 žalovaný, prodala nemovitost za kupní cenu 36 500 000 Kč. Z účtu společnosti byla dne 15. 5. 2018 převedena na účet žalovaného částka 35 000 000 Kč, čímž se peněžní prostředky staly součástí SJM. Žalovaný následně zapůjčil [jméno FO] postupně v letech 2018, 2019 a 2021 částku 35 000 000 Kč. [jméno FO] nejprve zaslal po odsouhlasení žalovaného na neznámý účet částku 6 750 000 Kč, čímž klesla pohledávka na částku 28 250 000 Kč a následně pan [jméno FO] zaslal na účet [jméno FO] částku 3 000 000 Kč, čímž došlo ke zvýšení pohledávky účastníků vůči [jméno FO] na částku 31 250 000 Kč. Tato pohledávka ve výši 31 250 000 Kč byla žalovaným postoupena na [jméno FO], čímž došlo k zániku pohledávky účastníků řízení vůči [jméno FO]. Žalovaný tím pádem v době blízké rozvodu manželství vyvedl ze společného jmění částku 35 000 000 Kč a tuto částku je povinen do SJM účastníků vrátit. Soud prvního stupně posoudil obranu žalovaného ve vztahu k této pohledávce za účelovou. Tato pohledávka byla následně zohledněna při stanovení vypořádacího podílu.

5. Následně soud prvního stupně přistoupil k vypořádání domu v [adresa]. Žalobkyně nebyla schopná prokázat svou solventnost pro vypořádání nemovitosti a z důvodu vysokých provozních nákladů o dům zájem neměla. Žalovaný o vlastnictví domu rovněž neměl zájem. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků neprojevil o nemovitost zájem, přičemž účastníci řízení se ke dni vyhlášení rozsudku neshodli na společném prodeji domu mimo soudní řízení, rozhodl soud prvního stupně tak, že nařídil soudní prodej domu s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem.

6. Dále soud prvního stupně vypořádal byty účastníků v [adresa] a v [adresa]. Ohledně bytu v [adresa] se účastníci řízení shodli na ceně 4 000 000 Kč a tento byt byl přikázán žalovanému v souladu s pravidlem o rovnosti vypořádacích podílů a s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný vyvedl ze společného jmění částku 35 000 000 Kč. Byt v [adresa] ocenili účastníci řízení částkou 20 000 000 Kč. V souladu s ustálenou judikaturou, dle které je výchozím pravidlem vypořádání společného jmění rovnost podílů, z čehož vyplývá, že společné jmění má být vypořádáno tak, aby částka vypořádacího podílu byla co nejnižší a s ohledem na vyvedení částky 35 000 000 Kč žalovaným ze společného jmění a povinnosti vrácení této částky do SJM, přikázal soud prvního stupně byt v [adresa] do výlučného vlastnictví žalobkyně. Při tomto způsobu vypořádání rovněž soud prvního stupně přihlédl k tomu, že přikázáni bytu do výlučného vlastnictví žalobkyně umožní styk dcery [jméno FO] s žalobkyní a sestrou [jméno FO], které jsou zvyklé dceru [jméno FO] v bytě navštěvovat, přičemž [jméno FO] nemá se žalovaným dobré vztahy.

7. K vypořádání movitých věcí soud prvního stupně uvedl, že účastníci řízení se shodli na ceně obou automobilů ([podezřelý výraz] a [podezřelý výraz]) a rovněž shodně navrhli způsob jejich vypořádání. Soud prvního stupně rozhodl v souladu s jejich návrhem. Stejně tak bylo rozhodnuto i o vypořádání zůstatků na účtech účastníků, přičemž zůstatky na účtu žalobkyně připadly žalobkyni a zůstatky na účtu žalovaného připadly žalovanému. Účastníci učinili nesporným, že další movité věci mají nulovou hodnotu a shodně navrhli, že obraz o rozměrech 80 x 30 cm od autora [jméno FO] má být přikázán žalobkyni a zbytek věcí má být přikázán žalovanému, přičemž soud prvního stupně tomuto způsobu vypořádání vyhověl.

8. Ohledně dluhu vůči [jméno FO] soud prvního stupně dospěl k závěru, že tvrzení žalovaného o zatížení společného jmění závazkem vůči [jméno FO] jsou v logickém rozporu s prokázanými skutečnostmi. V době, kdy měl mít [jméno FO] za účastníky tvrzenou pohledávku ve výši 14 646 238 Kč, zasílal na účet žalovaného částky v souhrnu několika milionů korun. Rovněž je dle soudu prvního stupně nelogické, aby tři měsíce poté, co došlo uzavření dohody o uznání dluhu dne 4. 4. 2022, pan [jméno FO] poslal panu [jméno FO] na účet částku 3 000 000 Kč (na účet účastníků řízení). Žalovaný ani neprokázal, že žalobkyně dala souhlas s uznáním závazku ze dne 4. 4. 2022, jelikož na této listině je podepsán pouze žalovaný a pan [jméno FO] vypověděl, že neví, zda byla žalobkyně informována přímo o dokumentu uznání závazku. Soud tak na základě těchto skutečností žalobu v rozsahu, ve které se žalovaný domáhal vypořádání dluhu vůči [jméno FO] z dohody o správě nemovitého majetku ve výši 9 246 238 Kč, zamítl.

9. Při výpočtu vypořádacího podílu vycházel soud prvního stupně z pravidla o rovnosti vypořádacích podílů v souladu s § 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku a z pravidla, že společné jmění má být vypořádáno tak, aby částka vypořádacího podílu byla co nejnižší. Celková hodnota aktiv společného jmění činí 59 milionů korun (35 milionů korun vyvedených žalovaným, 20 milionů korun za byt v [adresa] a 4 miliony korun za byt v [adresa]), přičemž do této celkové hodnoty soud prvního stupně již nepřipočítal automobily, které mají stejnou hodnotu a každý z účastníků dostal jedno, ani dům v [adresa], který bude prodán v soudní dražbě a výtěžek z prodeje bude mezi účastníky rozdělen napůl. Vypořádací podíl každého z účastníků tedy činil 29,5 milionů korun. Žalovaný vyvedl částku 35 000 000 Kč a byl mu přikázán byt v [adresa] s hodnotou 4 000 000 Kč, dostal tedy o 9,5 milionů korun více, než mu náleželo, a proto je povinen tuto částku uhradit žalobkyni, a to po snížení o polovinu nákladů vynaložených žalovaným na společné nemovitosti ve výši 622 410,25 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na její vypořádací podíl částku 8 877 589,75 Kč.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023 (302/2023 Sb.), podle kterého je obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány důvody zvláštního zřetele hodné (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23).

11. Rozsudek soudu prvého stupně napadli oba účastníci včasným a přípustným odvoláním.

12. Žalovaný ve svém odvolání napadl výroky I., II., IV. a V. rozsudku. K výroku I. žalovaný uvedl, že dne 31. 7. 2025 byla žalobkyní a žalovaný uzavřena s manželi [jméno FO] a [jméno FO] kupní smlouva, na jejímž základě došlo k prodeji nemovitostí, jež jsou předmětem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. Dne 11. 8. 2025 byl ke katastrálnímu úřadu podán návrh na vklad vlastnického práva. K výroku II. žalovaný uvedl, že soud prvního stupně pochybil, pakliže přikázal byt v [adresa] do vlastnictví žalobkyně. Soud prvního stupně se nevypořádal s tvrzeními žalovaného v podání ze dne 29. 1. 2025, ve kterém žalovaný uvedl, jakým způsobem byl tento byt získán a za jakým účelem. Žalovaný má za to, že byt měl být přikázán do jeho výlučného vlastnictví, přičemž i doložil, že má zajištěny finanční prostředky pro výplatu vypořádacího podílu z hodnoty bytu ve výši 10 000 000 Kč. Žalovaný byt užívá při svých opakovaných pobytech v [adresa] a mezi ním a dcerou nejsou žádné spory. Soud prvního stupně rovněž pochybil tak, že přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně obraz o rozměrech 80 x 30 cm od autora [jméno FO], jelikož žalovaný navrhl, aby tento obraz byl přikázán do jeho výlučného vlastnictví. K výroku IV. žalovaný uvedl, že nesouhlasí se způsobem výpočtu vypořádacího podílu žalobkyně. Nesouhlasí rovněž s tím, jak soud prvního stupně přihlédl k tvrzením žalobkyně o vyvedení částky 35 000 000 Kč a nezjišťoval skutečnou hodnotu pohledávky. Dále soud prvního stupně opomněl skutečnost, že žalobkyně v rámci prodeje pozemkové parcely v k. ú. [adresa] inkasovala částku 1 350 000 Kč, přičemž žalovaný z této částky ničeho neobdržel. Žalovaný následně doplnil, že Městský soud v Praze na základě úředního záznamu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v insolvenčním řízení vedeném vůči dlužníku [adresa], vzal na vědomí vstup žalovaného jako nového věřitele na místo původního věřitele, a to v rozsahu přihlášené pohledávky č. [hodnota], 121 (původním věřitelem byl [jméno FO], pozn. odvolacího soudu). Na základě této skutečnosti žalovaný požadoval, aby předmětem vypořádání zaniklého společného jmění byla pohledávka za dlužníkem [adresa], přihlášená v rámci insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], pod č. [hodnota] a [hodnota] v celkové výši 34 249 984,45 Kč. Žalovaný navrhl, aby každému z účastníků byla do jejich vlastnictví přikázána přihlášených pohledávek č. [hodnota] a [hodnota]. Žalovaný dále nesouhlasí s výrokem V., neboť dle žalovaného [jméno FO] předložil v listinné podobě důkazy o tom, že za žalovaného a žalobkyni v minulosti hradil jejich výdaje spojené se správou a údržbou nemovitostí. Žalobkyně, ač tvrdila, že požadavky [jméno FO] jsou již uhrazeny, se sama podílela na částečné úhradě pohledávky ve výši 5 400 000 Kč v rámci prodeje pozemkové parcely v k. ú. [adresa]. Žalobkyně byla předem informována o tom, že převážná část kupní ceny bude použita na úhradu části pohledávky [jméno FO], s čímž souhlasila. Žalobkyně byla informována o existenci a výši pohledávky pana [jméno FO] a nedoložila, že by k úhradě jeho pohledávky v minulosti došlo.

13. Žalovaný v doplnění odvolání ze dne 9. 6. 2025 nad rámec napadených výroků požaduje též úhradu nákladů, které hradil za majetek náležející do SJM, a to náklady za období od března 2025 do května 2025 ve výši 154 483,32 Kč.

14. Žalovaný v doplnění odvolání ze dne 12. 8. 2025 nad rámec napadených výroků požaduje též úhradu nákladů, které hradil za majetek náležející do SJM, a to náklady za období od června 2025 do července 2025 ve výši 90 443,48 Kč.

15. Žalovaný v doplnění odvolání ze dne 30. 9. 2025 nad rámec napadených výroků požaduje též úhradu nákladů, které hradil za majetek náležející do SJM, a to náklady za období od srpna 2025 do září 2025 ve výši 147 526,50 Kč.

16. Dále doplnil odvolání podáním ze dne 1. 10. 2025 co do vypořádání bytu v Salzburgu. Uvedl, že od manažera sportovního marketingu společnosti [právnická osoba] obdržel e-mail, že společnost [právnická osoba] má do budoucna od ledna 2026 zájem o další spolupráci se žalovaným v rámci řízení a provozu fotbalové [právnická osoba]. Z toho vyplývá, že to bude žalovaný, který bude byt v Salzburgu využívat v mnohem větší míře, než žalobkyně, která jej navštěvuje v podstatě 1-2x do roka za účelem návštěvy dcery účastníků. Žalovaný s dcerou normálně komunikuje a nejsou mezi nimi žádné osobní spory. Tvrzení žalobkyně, že by neumožnil dceři bydlení v tomto bytě se nezakládá na pravdě. Žalovaný opětovně zdůraznil, že má zajištěny finanční prostředky na výplatu podílu žalobkyně ve výši 10 000 000 Kč.

17. Žalovaný v doplnění odvolání ze dne 16. 10. 2025 nad rámec napadených výroků požaduje též úhradu nákladů, které hradil za majetek náležející do SJM, a to náklady za říjen 2025 ve výši 15 444,10 Kč.

18. Dále doplnil odvolání podáním ze dne [datum] co do vypořádání bytu v Salzburgu, kdy nad rámec svého podání ze dne [datum] zdůraznil, že žalobkyně tento byt nepotřebuje, o čemž svědčí skutečnost, že v roce 2025 tento byt navštívila jen jednou, oproti žalovanému, jenž jej navštívil v roce 2025 5x, a co do vypořádání obrazu o rozměrech 80 x 30 cm od autora [jméno FO], když s tímto autorem měl na rozdíl od žalobkyně úzký vztah.

19. Žalobkyně učinila platby na nemovitosti v SJM od března 2025 do září 2025 za nesporné.

20. Žalobkyně v odvolání napadlo toliko výrok VII. a žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení. Poukázala na to, že žaloba byla podána oprávněně, jelikož žalovaný sporoval vypořádání finančních prostředků ve výši 35 000 000 Kč, které byly investované jako zápůjčka [jméno FO], ačkoliv žalovaný tyto finanční prostředky bez vědomí žalobkyně převedl postoupením pohledávky na třetí osobu, tedy tyto finanční prostředky ze společného jmění odklonil. Dále se žalovaný pokusil vyvést ze společného jmění další finanční prostředky ve výši 14 646 238 Kč, a to na základě uznání dluhu a dohody o správě nemovitého a movitého majetku, kterou uzavřel s [jméno FO], avšak v řízení vyplynulo, že [jméno FO] žádnou dohodu s účastníky řízení neuzavřel. Žalovaný postupoval účelově a snažil se vyvést finanční prostředky ze společného jmění manželů. Žalobkyně v jednání žalovaného spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, pro které má právo na náhradu nákladů řízení.

21. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět a navrhla zastavení řízení v rozsahu, ve kterém se domáhala vypořádání pozemků parcelní číslo [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba číslo popisné [hodnota], rodinný dům, a parcelní číslo [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území [adresa], obec [adresa], o nichž bylo rozhodnuto výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně uvedla, že v mezidobí dospěli účastnici k dohodě, jejímž předmětem byl prodej předmětných nemovitých věcí a jako noví vlastníci jsou zapsáni manželé [jméno FO].

22. Žalovaný potvrdil skutečnosti uvedené žalobkyní v částečném zpětvzetí žaloby a uvedl, že s částečným zpětvzetím žaloby v rozsahu výroku I. rozsudku souhlasí.

23. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně učinila nesporným náklady vynaložené žalovaným na majetek v SJM, a to náklady za říjen 2025 ve výši 15 444,10 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že činí nesporným, že jí z advokátní úschovy byla vyplacena částka 1 350 000 Kč, kterou získala z prodeje pozemkové parcely v k. ú. Březiněves.

24. Při jednání odvolacího soudu žalovaný nad rámec svého odvolání a jeho řady doplnění ničeho dalšího neuvedl.

25. Před tím, než bylo přistoupeno k přezkumu napadeného rozsudku, se odvolací soud zabýval částečným zpětvzetím žalobního nároku. Oba účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo řízení zastaveno ohledně nároku na vypořádání nemovitostí uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, neboť předmětné nemovitosti již byly prodány, čímž v tomto rozsahu odpadl předmět řízení.

26. Podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až poté, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

27. Odvolací soud proto postupoval v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na to, že oba účastnici souhlasili se zastavením řízení v této části, zrušil rozsudek ve výroku I. a řízení v této části zastavil.

28. Odvolací soud následně přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích uplatněných odvolacích námitek (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné jen částečně a odvolání žalobkyně je důvodné zcela.

29. První odvolací námitka žalovaného byla, že soud prvního stupně přikázal žalobkyni byt v Salzburgu [definovaný ve výroku II. odst. 1) napadeného rozsudku]. Soud prvního stupně uvedl, že tento byt byl přikázán žalobkyni ze dvou důvodů, a to primárně s ohledem na okolnost, aby byla částka vypořádacího podílu co nejnižší, neboť dospěl k závěru, že žalovaný vyvedl ze SJM částku 35 000 000 Kč, přičemž byt v Salzburgu účastníci shodně ocenili částkou 20 000 000 Kč. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalovaný se pokusil snížit hodnotu SJM o částku 35 000 000 Kč, což se mu nepodařilo, neboť na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že tato částka má být součástí SJM, a tedy i předmětem vypořádání SJM, k tomu viz níže. Druhým, podpůrným, důvodem byla skutečnost, že přikázáním bytu do výlučného jmění žalobkyně, bude umožněn styk dcery žalobkyně s dcerou [jméno FO], která v [adresa] v tomto bytě bydlí.

30. Odvolací soud s tímto závěrem soudu prvního stupně souhlasí a má za to, že soud prvního stupně nepochybil, pakliže přikázal byt do výlučného jmění žalobkyně. Poté, co soud prvního stupně důsledně zjistil skutkový stav, bylo namístě rozhodnout podle zásady, aby částka určená na vyrovnání výše podílů byla, pokud možno, co nejnižší. Ačkoliv samotná okolnost, že nedojde ke stanovení co nejnižší částky na vyrovnání vypořádacích podílů, není v rozporu s judikaturou ani hmotným právem, musel by mít soud pro takové rozhodnutí přesvědčivé důvody. Tyto důvody však soud prvního stupně, ani soud odvolací, neshledal. Tvrzení žalovaného, za jakých okolností a za jakým účelem nabyl byt jsou irelevantní pro vypořádání SJM. Na tom nic nemění ani skutečnost, že by žalovaný užíval byt v souvislosti s nabídkou od společnosti [právnická osoba] na angažmá ve fotbalové akademii v [adresa]. Primárně je potřeba se zabývat tím, aby byla naplněna zásada stanovení co nejnižší částky na vyrovnání vypořádacích podílů, tedy aby částky na vypořádací podíl účastníků byly zhruba stejné. Pakliže by soud přikázal tento byt žalovanému, došlo by ke zvýšení částky na vypořádací podíl o 10 000 000 Kč. Takový stav zcela jistě není žádoucí, a to i s ohledem na již tak vysokou částku, kterou má žalovaný na vypořádací podíl zaplatit. Žalovaný neuvedl žádný přesvědčivý důvod, kterým by přesvědčil odvolací soud, aby rozhodl jinak než soud prvního stupně. Primární důvod pro který soud prvního stupně rozhodl tak, jak rozhodl, tedy stále trvá. Tvrzeními žalovaného došlo pouze k oslabení sekundárního důvodu uvedeného soudem prvního stupně, což však samo o sobě nepostačuje k tomu, aby došlo ke změně rozhodnutí ve prospěch žalovaného. Ostatně, disponuje-li žalovaný částkou 10 000 000 Kč, kterou chtěl použít na vyplacení žalobkyně, nic mu nebrání si za tyto finanční prostředky pořídit v [adresa] byt jiný.

31. Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, že přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně obraz o rozměrech 80 x 30 cm od autora [jméno FO], neboť na tomto způsobu vypořádání se účastníci dohodli při soudním jednání dne 3. 2. 2025. Na tomto jednání účastníci shodně prohlásili, aby předmětný obraz byl přikázán žalobkyni s tím, že ostatní věci mají být přikázány žalovanému (viz protokol na č. l. 107 a audiozáznam z jednání). Proti protokolaci nebyly vzneseny žádné námitky, a proto je odvolací námitka žalovaného v rozporu s jeho dřívějším prohlášením.

32. Jak již bylo uvedeno výše, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že předmětem vypořádání SJM má být i částka 35 000 000 Kč, kterou žalovaný získal převodem od společnosti [právnická osoba], ve které byl jediným společníkem. Soud prvního stupně důkladně popsal, jakým způsobem se žalovaný pokusil vyvést ze SJM tuto částku, přičemž odvolací soud na závěry soudu prvního stupně odkazuje, neboť s nimi zcela souhlasí (k tomu viz bod 55. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Situaci lze shrnout tak, že žalovaný zapůjčil [jméno FO] částku 35 000 000 Kč, následně byl na majetek [jméno FO] prohlášen konkurs, přičemž pohledávka žalovaného byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalovaným a [jméno FO] postoupena na [jméno FO], který ji jako věřitel uplatnil v insolvenčním řízení vůči dlužníku [jméno FO].

33. S ohledem na výše uvedené odvolací soud nepřikládá význam následnému jednání žalovaného, který odstoupil od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 7. 2022, kterou postoupil své pohledávky na [jméno FO], a tím vstoupil do insolvenčního řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v němž je uplatněna předmětná pohledávka za [jméno FO]. Jednání žalovaného bylo zcela účelové a je evidentní, že se žalovaný za každou cenu pokouší o to, aby byl ponížen vypořádací podíl právě o tuto pohledávku, kterou se snaží znovu vnést do SJM.

34. Dohodou ze dne 6. 6. 2025 uzavřenou mezi žalovaným a [jméno FO] (údaj veřejně dostupný v insolvenčním rejstříku) žalovaný odstoupil od smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 7. 2022. Tato dohoda byla uzavřena poté, co bylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno, k čemuž došlo dne 29. 5. 2023. Je tedy zřejmé, že žalovaný se těsně před tím, než došlo k rozvodu manželství, pokusil na základě smlouvy o postoupení pohledávky vyvést ze SJM finančí prostředky ve výši 35 000 000 Kč, které žalovaný nejprve získal od své společnosti [právnická osoba] a tyto následně zapůjčil [jméno FO], tedy tyto peněžní prostředky následně tvořily pohledávku žalovaného za [jméno FO].

35. Pozdější odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky však nemá žádné účinky pro vypořádání SJM mezi účastníky řízení. Pakliže se žalovaný po pravomocném rozvodu manželství znovu stal vlastníkem pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení, nemůže na základě této skutečnosti dojít k zpětnému vtažení pohledávky do SJM, neboť žalovaný tuto pohledávku nabyl již do svého výlučného vlastnictví, jelikož se žalobkyní již není v manželství. Tento závěr odpovídá i právní úpravě, a to § 709 o. z., podle kterého je součástí společného jmění to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství.

36. Jednání žalovaného po rozvodu manželství tedy není pro posouzení aktiv a pasiv majetku spadajícího do SJM relevantní, jelikož je podstatné, že tyto peněžní prostředky měly být součástí SJM a byly bez vědomí a souhlasu žalobkyně ze SJM vyjmuty. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že tyto peněžní prostředky do SJM náležely a mají být tedy součástí vypořádacího podílu. Návrh, aby každému z účastníků byla do jejich vlastnictví přikázána přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení pod č. [hodnota] a [hodnota], nemá oporu v zákonné úpravě. Pro úplnost odvolací soud dodává, že za současné situace, kdy je žalovaný jediným vlastníkem předmětných pohledávek, je to právě žalovaný, který bude mít z případného vymožení pohledávek v insolvenčním řízení prospěch. Žalovaný nabyl pohledávky do svého výlučného vlastnictví až po rozvodu manželství a žalobkyně k nim tedy nemá žádné právo.

37. Námitka žalovaného, že nebyla zjištěna skutečná hodnota pohledávky, je pro řízení o vypořádání SJM zcela nedůvodná. Pro vypořádání SJM je podstatná skutečnost, že hodnota SJM byla v důsledku nepoctivého jednání žalovaného snížena o částku 35 000 000 Kč, a tedy je potřeba celou tuto částku zahrnout do vypořádacího podílu, jako kdyby tyto peněžní prostředky ze SJM vyvedeny nebyly, neboť nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání (§ 6 odst. 2 o. z.).

38. K námitce žalovaného, že [jméno FO] hradil výdaje bývalých manželů na správu a údržbu nemovitostí, na základě čehož mu vznikla pohledávka, jež má být hrazena z prostředků v SJM, odvolací soud uvádí, že opět zcela souhlasí se závěrem soudu prvního stupně. Soud prvního stupně i v této otázce provedl důkladné dokazování, přičemž z výslechu samotného [jméno FO] byly zjištěny rozporuplné informace. Odvolací soud má za to, že se jednalo o další pokus žalovaného, jak ze SJM odklonit další peněžní prostředky, které by tak nebyly předmětem řízení o vypořádání SJM. Z důkazů provedených před soudem prvního stupně vyplynuly takové skutečnosti, že tvrzení žalovaného o pohledávce [jméno FO] je jen stěží uvěřitelné, zejména v části, že to byl [jméno FO], který v době, kdy měl mít za účastníky řízení pohledávku ve výši přesahující 14 000 000 Kč, ještě navíc hradil na účet žalovaného další částky ve výši několika milionů korun. Tvrzení žalovaného a [jméno FO], které byly uvedeny před soudem prvního stupně, jsou v logickém rozporu. Odvolací soud zcela odkazuje na důkladné a vyčerpávající odůvodnění soudu prvního stupně, který se náležitě vypořádal s provedenými důkazy a námitkami žalovaného v otázce pohledávky [jméno FO]. Skutečnost, že [jméno FO] byla uhrazena částka 5 400 000 Kč, ničeho nevypovídá o tom, jaký byl mezi účastníky řízení a [jméno FO] právní vztah, jaká byla výše případné pohledávky (byla-li nějaká, případně vyvstala i otázka, zda tato pohledávka již nebyla uhrazena), jakým způsobem byly kryty náklady na správu nemovitostí účastníků řízení atd. Náklady vzniklé [jméno FO] tedy nebyly jednoznačně prokázány. K posouzení uznání dluhu, které uzavřel žalovaný a [jméno FO], odvolací soud rovněž odkazuje na závěry soudu prvního stupně, a lze uzavřít, že žalobkyně o uznání dluhu nevěděla a nedala k němu souhlas. Zcela jistě se nejedná o běžnou záležitost, k níž by žalovaný nepotřeboval souhlas žalobkyně, jakožto manželky. Uvedené uznání dluhu uzavřené mezi žalovaným a [jméno FO] není platné, a tedy ani závazné. V řízení bylo naopak zjištěno, že transakce prováděné žalovaným byly přinejmenším pochybné a je zřejmé, že jejich jediným účelem bylo vyvedení majetku ze SJM.

39. Odvolací soud však dal za pravdu žalovanému v jeho námitce, že soud prvního stupně opomněl do vypořádacího podílu zahrnout částku, kterou žalobkyně inkasovala za prodej pozemkové parcely v k. ú. [adresa]. Žalobkyně z prodeje tohoto pozemku získala částku 1 350 000 Kč, a tudíž jedna polovina z této částky měla být přiznána žalovanému, resp. měla o ní být ponížena částka stanovená na vypořádací podíl.

40. Vzhledem k tomu, že žalovaný rovněž i po rozhodnutí soudu prvního stupně hradil ze svého výlučného majetku náklady na nemovitosti účastníků, jež dosud nebyly vypořádány, je potřeba i tyto náklady žalovaného započíst na vypořádací podíl. Žalobkyně tyto náklady nesporovala a uznala je. Žalovaný tak na nemovitosti za období od března 2025 do října 2025 uhradil celkem částku 407 897,40 Kč. Polovina z této částky činí 203 948,70 Kč.

41. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené provedl přepočet vypořádacího podílu. Soud prvního stupně uvedl, že vypořádací podíl každého z účastníků činí 29 500 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný vyvedl částku 35 000 000 Kč a byl mu přikázán byt v Turecku v hodnotě 4 000 000 Kč, dostal tedy o 9 500 000 Kč více, než by mu náleželo. Od této částky dále soud prvního stupně odečetl polovinu nákladů vynaložených na společné nemovitosti ve výši 622 410,25 Kč a dospěl k částce 8 877 589,75 Kč. Odvolací soud s ohledem na to, že žalovaný nadále hradil náklady na nemovitosti, a to za březen až říjen 2025, odečetl od této částky polovinu těchto nákladů, tedy částku 203 948,70 Kč, což činí 8 673 641,05 Kč. Od této částky je však potřeba odečíst rovněž polovinu částky, kterou žalobkyně získala z prodeje pozemkové parcely, která nebyla započtena na vypořádací podíl, tj. částku 675 000 Kč, což činí 7 998 641,05 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 7 998 641,05 Kč. Odvolací soud dodává, že tuto částku stanovil v písemném vyhotovení rozhodnutí za užití § 164 o. s. ř., když při vyhlášení rozhodnutí došlo k chybě v počtech a nesprávně byla vyhlášena částka 8 043 862,79 Kč.

42. Odvolací soud konečně přezkoumal i napadený výrok o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť se jedná o spor, který představuje tzv. iudicium duplex a nelze tak určit, který účastník měl ve věci úspěch. Žalobkyně namítala, že žalovaný sporoval vypořádání finančních prostředků ve výši 35 000 000 Kč a dalších finančních prostředků ve výši 14 646 238 Kč, tedy postupoval účelově a snažil se vyvést finanční prostředky ze společného jmění manželů, v čemž spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele k tomu, aby jí byly přiznány náklady řízení.

43. Ústavní soud ve stanovisku ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. [spisová značka], uvedl, že těmito „zvláštními důvody“ jsou např. situace, kdy se některý z účastníků bude v průběhu řízení dopouštět obstrukčního jednání; nebude dlouhodobě ochoten k dohodě, byť proti této dohodě neuplatní žádné rozumné důvody; bude opakovaně podávat opravné prostředky a v důsledku toho neúčelně zvyšovat náklady řízení, apod. Obdobně se vyjádřil k této otázce Ústavní soud v nálezu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23, ve kterém uvedl, že: „důvody hodnými zvláštního zřetele mohou být např. obstrukční chování některého z účastníků, nezájem o konstruktivní vyřešení věci, šikanózní výkon práva nebo i jiné zvláštní okolnosti, jejichž nezohlednění by v konkrétní věci vedlo ke zjevné nespravedlnosti. Soud může rovněž zohlednit, zda jde o řízení nalézací či odvolací, ale příp. i další relevantní rozhodné skutečnosti. Konečně Ústavní soud uvádí, že šikanózním jednáním nicméně není sama o sobě okolnost, že každý z manželů navrhuje přikázání majetku v SJM do svého výlučného vlastnictví, či zohlednění vnosů, které byly za dobu trvání manželství učiněny.“ 44. Odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to právě s ohledem na výše uvedené závěry Ústavního soudu. Dle odvolacího soudu bylo jednání žalovaného nepoctivé a zlomyslné, pakliže se pokusil účelově vyvést ze SJM peněžní prostředky v celkové hodnotě 49 646 238 Kč. Nezohlednění takovéto situace by vedlo dle odvolacího soudu ke zjevné nespravedlnosti. Žalovaný se nadto pokoušel prokázat, že tyto finanční prostředky nejsou součástí SJM, čímž by došlo ke značnému snížení vypořádacího podílu žalobkyně. Žalovaný tedy nepostupoval v intencích pouhého bránění majetku, ale naopak se zlým úmyslem se pokoušel majetek v SJM účelově snížit a těžit ze svého nepoctivého jednání.

45. O náhradě nákladů řízení proto odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., jelikož rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Žalovaný je proto povinen nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 000 Kč za podání žaloby a odměny právního zástupce žalobkyně. S ohledem na konkrétní a velmi specifické okolnosti případu odvolací soud dospěl k závěru, že tarifní hodnotou pro určení výše náhrady nákladů řízení za poskytnuté právní služby bude právě částka 49 646 238 Kč, kterou se žalovaný pokusil odklonit. Účastníci řízení se v zásadě dohodli na vypořádání ostatních věcí, a proto by nebylo spravedlivé, pokud by odvolací soud stanovil punktum ze souhrnné hodnoty všech věcí, které byly předmětem vypořádání SJM.

46. Právní zástupce žalobkyně v řízení učinil 14 úkonů právní služby v řízení před soudem prvního stupně uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, účast na ústním jednání dne 8. 8. 2024, vyjádření ze dne 4. 9. 2024, vyjádření ze dne 1. 10. 2024, účast na ústním jednání dne 24. 10. 2024, vyjádření ze dne 8. 11. 2024, účast na ústním jednání dne 2. 12. 2024 přesahujícím dvě hodiny (dva úkony), vyjádření ze dne 20. 12. 2024, účast na ústním jednání dne 3. 2. 2025, vyjádření ze dne 11. 2. 2025, závěrečný návrh ze dne 17. 3. 2025, účast na ústním jednání dne 17. 3. 2025). Odměna byla stanovena dle § 6 odst. 1, § 7 bod 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 49 646 238 Kč sestávající z částky 64 180 Kč za každý jeden úkon právní služby, tj. za 14 úkonů celkem 898 520 Kč. Dále z paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t., přičemž náhrada za úkony uskutečněné před 1. 1. 2025 činí 300 Kč a náhrada za úkony uskutečněné po 1. 1. 2025 činí 450 Kč, tj. 10 x 300 Kč a 4 x 450 Kč, celkem 4 800 Kč. Dále odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu za dva úkony právní služby za řízení před soudem odvolacím, a to odvolání ze dne 9. 5. 2025 a za účast na ústním jednání dne 21. 10. 2025. Odměnu odvolací soud určil podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 7 a § 11 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. c) a. t., tj. z částky 64 180 Kč za úkon a z částky 32 090 Kč za úkon, celkem 96 270 Kč, s připočtením paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč za tyto dva úkony podle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 900 Kč. Celkem tedy odvolací soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 490 Kč uvedenou ve výroku IV. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

47. Pro úplnost odvolací soud dodává, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o částečném odmítnutí žaloby (výrok VI.) nebyl napaden odvoláním a nabyl tak samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení