4 C 277/2023 - 143

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Terezou Vaňkátovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro vypořádání zaniklého SJM takto:

Výrok

I. Nařizuje se prodej pozemků parcelní číslo [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba číslo popisné [číslo], rodinný dům a parcelní číslo [číslo], zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území [adresa], obec [adresa] ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen každému z účastníků jednou polovinou.

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje: 1) byt [Anonymizováno], situovaný v prvním patře o celkové výměře 114,02 m, včetně sklepa o výměře 19,79 m, terasy o výměře 39,58 m, terasy o výměře 10,02 m, jakož i krytého parkovacího stání [Anonymizováno] a ideální podíly na obecných částech nemovitosti [Anonymizováno] v katastrální obci [adresa]. 2) osobní automobil [Anonymizováno], VIN [VIN kód]. 3) obraz o rozměrech 80 x 3 cm od autora [jméno FO].

III. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje: 1) byt číslo [Anonymizováno], komplex [Anonymizováno], čtvrť [adresa]. 2) osobní automobil [Anonymizováno], SPZ [SPZ], VIN [VIN kód]. 3) zahradní kovový nábytek umístěný v domě pod bodem jedna rozsudku skládající se z hladkého kovového stolu a šesti kusů kovových židlí s propletenou plochou. 4) vysavač Kirby, výrobce Kirby a Scott Felzer Company. 5) bezpečnostní trezor o rozměrech 51 x 45 x 40 cm, model NTJ7, bezpečnostní třída 1EN 1143–1, výrobní [Anonymizováno] výrobce [právnická osoba] 6) obraz o rozměrech 51 x 71 cm s motivem antických lázní. 7) miska s logem fotbalového klubu FCK opatřená jménem [Jméno žalovaného]. 8) stroj na běhání, značka TUV GS geprutte Sicherheit. 9) tiskárna značky HP, S/N: CN31AFW3QF, výrobní číslo [Anonymizováno]. 10) stůl o rozměrech 96 x 96 x 42 cm s kovovými nohami a skleněnou deskou. 11) obraz o rozměrech 51 x 51 cm od autora [jméno FO] se zobrazením čtyř mužských osob ve spodní části s nápisem AVANTGARDE.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 8 877 589,75 Kč.

V. Žaloba se v části, ve které se žalovaný domáhá vypořádání dluhu vůči [jméno FO], narozenému [datum], z dohody o správě nemovitého majetku ve výši 9 246 238 Kč, zamítá.

VI. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá příslušenství z částky 30 000 000 Kč, 3 000 000 Kč a 2 000 000 Kč zapůjčených v letech 2018–2021 [právnická osoba] [adresa], odmítá.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 9. 10. 2023, ve znění doplnění žaloby ze dne 8. 11. 2024, domáhala vypořádání zaniklého společného jmění. V žalobě tvrdí, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum]. Rozsudek zdejšího soudu, kterým bylo manželství rozvedeno, nabyl právní moci dne 29. 5. 2023. Předmětem vypořádání žalobkyně učinila a) pozemky parcelní číslo [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba číslo popisné [číslo], rodinný dům a parcelní číslo [číslo], zastavěná plocha a nádvoří v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále jen „dům v [adresa]“), b) byt [Anonymizováno], situovaný v prvním patře o celkové výměře 114,02 m, včetně sklepa o výměře 19,79 m, terasy o výměře 39,58 m, terasy o výměře 10,02 m, jakož i krytého parkovacího stání [Anonymizováno] a ideální podíly na obecných částech nemovitosti [Anonymizováno] v katastrální obci[Anonymizováno][Anonymizováno] (dále jen „byt v [adresa]“), c) byt číslo [Anonymizováno], komplex [Anonymizováno], čtvrť [Anonymizováno] (dále jen „byt v [adresa]“), d) zůstatky uložené na bankovních účtech vedených na jméno žalobkyně, e) zůstatky uložené na bankovních účtech vedených na jméno žalovaného, f) finanční prostředky zapůjčené v roce 2018 [právnická osoba] ve výši 30 000 000 Kč, v roce 2019 ve výši 3 000 000 Kč a v roce 2021 ve výši 2 000 000 Kč, (dále jen „finanční prostředky ve výši 35 milionů Kč“). Společné jmění navrhuje vypořádat tak, aby jí byl přikázán dům v [adresa], ve kterém bydlí, dále byt v [adresa], kde většinu času tráví zletilé dcery účastníků a zůstatky na účtech vedených na jméno žalobkyně. U domu v [adresa] v průběhu řízení změnila žalobkyně stanovisko, kdy nově navrhuje společný prodej, neboť není schopná soudu předložit potvrzení o solventnosti k vyplacení vypořádacího podílu. Do vlastnictví žalovaného žalobkyně navrhuje přikázat byt v [adresa] a zůstatky na účtech vedených na jméno žalovaného. V žalobě žalobkyně uvedla, že movité věci, které tvoří obvyklé vybavení domácnosti, nacházející se v bytě na adrese bydliště obou účastníků, jsou bez hodnoty a žalobkyně na jejich vypořádání netrvá. Žalobkyně tvrdí hodnotu bytu v [adresa] ve výši 6 000 000 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření učinil nesporným datum uzavření manželství i právní moci rozsudku zdejšího soudu, kterým bylo manželství rozvedeno. Žalovaný potvrdil, že všechny žalobkyní označené nemovitosti jsou součástí společného jmění. Žalovaný požaduje vypořádat obvyklé vybavení domácnosti, které specifikoval tak, jak je uvedeno ve výrokové části. K finančním prostředkům ve výši 35 milionů Kč žalovaný uvedl, že mu není jasné, jaké finanční prostředky má žalobkyně na mysli. V případě [tituly před jménem] [adresa] žalovaný soudu sděluje, že u tohoto byl dne [datum] zjištěn úpadek a jeho insolvenční správkyní byla ustanovena [právnická osoba], IČO [IČO]. Žalovaný tvrdí, že společné jmění účastníků je zatíženo závazkem vyplývajícím z dohody o správě nemovitého majetku uzavřené s [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa], a to ve výši 14 646 238 Kč. Žalobkyni je existence tohoto závazku známa, neboť správcem nemovitého majetku byly prováděny v minulosti mimo jiné i platby týkající se žalobkyně a se souhlasem žalobkyně byla na úhradu tohoto závazku uhrazena v rámci prodeje pozemkové parcely č. [číslo] v k. ú. [adresa] (kupní smlouva ze dne [datum]) částka 5 400 000 Kč. Z inkasované kupní ceny ve výši 6 750 000 Kč žalobkyně obdržela částku 1 350 000 Kč a žalovaný neobdržel ničeho. Zůstatek pohledávky [jméno FO] je aktuálně ve výši [částka] 6. do 31. 8. 2023, 1. 9. 2023 – 30. 11. 2023 a 1. 12. 2023 až 29. 2. 2024, které byly po rozvodu z jeho strany uhrazeny na údržbu nemovitostí nacházejících se ve společném jmění a představují tak jeho vnos do společného majetku. Žalovaný navrhuje, že v případě, kdy dojde k dohodě se žalobkyní ohledně prodeje domu v [adresa], do jeho vlastnictví byl přikázán byt v [adresa] a [adresa]. Žalovaný tvrdí hodnotu bytu v [adresa] ve výši 4 000 000 Kč.

3. Žalobkyně v replice ze dne 9. 9. 2024 sdělila, že s ohledem na to, že žalovaný byl v době od 30. 12. 2013 do 29. 6. 2018 jediným společníkem spol. [právnická osoba], IČO: [IČO], která měla ve svém vlastnictví nemovité věci – bytový dům, resp. parcelu č. [číslo] jejíž součástí je stavba: [adresa], č.p. [číslo], byt. dům, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zaps. na LV č. [hodnota], u nadepsaného Katastrálního úřadu, kdy na základě kupní smlouvy ze dne [datum] došlo k prodeji domu za kupní cenu ve výši 51 500 000 Kč, která byla vyplacena tak, že: část kupní ceny ve výši 15 000 000 Kč byla zaslána na účet č. [č. účtu] a část kupní ceny ve výši 36 500 000 Kč byla zaplacena na účet č. [č. účtu], žalobkyně navrhuje, nechť se k této transakci žalovaný vyjádří a žádá nadepsaný soud o zjištění u [právnická osoba], se sídlem [adresa]. IČ: [IČO], kdo je majitelem uvedených účtů. Žalobkyně s žalovaným v období prosince 2017 až ledna 2018 uzavřeli s [právnická osoba], [tituly před jménem] [adresa] smlouvu o zápůjčce, jejímž předmětem bylo přenechání finančních prostředků ve společném jmění k užití [právnická osoba]., a to ve výši 35 000 000 Kč, za což se [tituly před jménem] [adresa] zavázal platit účastníkům smluvní úroky z dlužné částky až do vrácení zapůjčené částky. V roce 2020 byl uzavřen dodatek, jehož předmětem bylo přenechání dalších finančních prostředků ve výši 6 000 000 Kč. Smlouva o zápůjčce, včetně dodatku, byla uzavřena v notářské kanceláři [tituly před jménem] [jméno FO], která podpisy stran ověřila. Žalobkyně k tvrzenému závazku účastníků vůči [jméno FO], uvádí, že o závazku nevěděla, nebyla účastna žádného jednání ani nepodepsala na straně dlužníka dohodu o správě nemovitého a movitého majetku. Žalobkyně se také neúčastnila žádného jednání s věřitelem a ani dne [datum] nepodepsala žádné uznání dluhu. Pokud žalovaný tvrdí, že žalobkyně věděla o tom, že bylo účastníky na dluh [jméno FO] částečně plněno, když mu byla část kupní ceny za prodej nemovitých věcí patřících do společného jmění zaslaná z advokátní úschovy na jeho účet, žalobkyně k tomu uvádí, že se tuto informaci neměla z čeho dozvědět, když věřitel nebyl stranou smlouvy o advokátní úschově.

4. Žalovaný v duplice ze dne 15. 11. 2024 tvrdil, že dohodu o správě movitého a nemovitého majetku uzavřeli s panem [jméno FO] spolu s žalobkyní ústní formou již v roce 2006, tedy v době, kdy žalovaný sportovně působil v Rakousku a bylo nutno zajistit, aby závazky žalobkyně a žalovaného na území České republiky byly řádně plněny. O tyto povinnosti žalobkyně nikdy neprojevovala přílišný zájem, žalobkyně ani neměla přehled, jaké jsou finanční závazky týkající se společné domácnosti. Žalobkyně po celou dobu soužití se žalovaným nikdy nehradila jakýkoliv výdaj související s chodem společné domácnosti, správou a údržbou nemovitostí, které jsou ve společném jmění. Dle uzavřené ústní dohody většinu těchto provozních nákladů hradil pan [jméno FO] za žalobkyni a žalovaného, a to včetně jejich nákladů spojených s chodem společné domácnosti, telekomunikačními službami, údržbou nemovitostí, provozem motorových vozidel, školné nezl. dcer, pojištění apod. Mezi smluvními stranami bylo dohodnuto, že tyto náklady budou panu [jméno FO] na základě jeho vyúčtování průběžně hrazeny, kdy tyto úhrady činil výlučně žalovaný. [jméno FO] s ohledem na bezproblémové soužití žalobkyně a žalovaného neměl nikdy pochybnosti o tom, že takto nebude činěno i nadále. S ohledem na skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo v roce 2020 k rozvratu jejich manželského soužití a žalovaný se odstěhoval ze společné domácnosti se žalobkyní v březnu 2022, požadoval pan [jméno FO] po žalovaném a žalobkyni písemné stvrzení existence a výše své pohledávky, kdy toto bylo provedeno ze strany žalovaného, a to podpisem uznání závazku ze dne [datum]. Na základě žádosti pana [jméno FO], aby byla jeho pohledávka alespoň zčásti uhrazena, souhlasila žalobkyně za souhlasu žalovaného, aby na úhradu části tohoto závazku byla v rámci prodeje pozemkové parcely č. [číslo] v k.ú. [adresa] (kupní smlouva ze dne [datum]) použita z inkasované kupní ceny částka 5 400 000 Kč, kdy tato částka byla v rámci vypořádání kupní ceny uhrazena z advokátní úschovy přímo na účet pana [jméno FO]. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně s textem kupní smlouvy a smlouvy o úschově byla před jejím podpisem seznámena. Žalobkyně svým podpisem potvrdila, že s částečnou úhradou závazku vůči panu [jméno FO] souhlasí. Dle názoru žalovaného není možné, aby bylo pravdivé tvrzení žalobkyně, že nevěděla, že účet uvedený ve smlouvě o úschově, na který byla uhrazena částka 5 400 000 Kč je účtem pana [jméno FO]. Je třeba zdůraznit, že pokyny k úhradě částky ve výši 5 400 000 Kč na účet pana [jméno FO] a částky 1 350 000 Kč na účet žalobkyně byly uděleny přímo žalobkyní a žalovaným, kdy se jednalo o jejich společný pokyn. V opačném případě by nebylo možné, aby žalobkyně s podpisem kupní smlouvy a smlouvy o úschově souhlasila. O částečné úhradě závazku svědčí i ta skutečnost, že pan [jméno FO] byl přítomen stejně jako žalobkyně a žalovaný při uzavření kupní smlouvy a smlouvy o úschově. Žalovaný tvrdí, že částka 35 000 000 Kč mu nebyla nikdy ze strany dlužníka [jméno FO] vrácena.

5. Žalobkyně v dalším vyjádření ze dne 20. 12. 2024 po seznámení s předloženými účetními doklady, na základě kterých má být prokázána pohledávka [jméno FO], poukazuje na to, že část účetních dokladů je vystavena na odběratele [právnická osoba] např. do vyúčtování za rok 2009 je zahrnuta platba ve výši 265 000 Kč, ze dne 5. 8. 2009, k níž je přiložen účetní doklad vystavený na [právnická osoba], stejně tak je přiložen platební doklad vystavený na [právnická osoba]. ze dne 30. 7. 2010, 1. 7. 2010, účet za ubytování ze dne 11. 8. 2011, Smlouva o dílo č. [hodnota], kdy je společnost objednatelem díla; část dokladů je vystavena na odběratele [právnická osoba]., např. 20. 11. 2006 od [právnická osoba], 31. 5. 2009 od [právnická osoba] U účetních dokladům, vystavených na žalovaného nebo žalobkyni, chybí potvrzení o zaplacení, na dokladech je pouze rukou napsáno zaplaceno nebo zaplaceno ČS. V dokladech jsou založena potvrzení [právnická osoba], o vkladech v hotovosti, bez jakékoli identifikace složitele, případě je na nich jako složitel uvedený [jméno FO], [jméno FO], na dokladu vklad do [právnická osoba] dne 15. 4. 2011 pak nečitelný složitel. Vklady v hotovosti neodpovídají částkami založeným dokladům. Dále žalobkyně poukazuje na to, že svědek [jméno FO] nebyl schopen soudu vysvětlit, proč v případě, kdy za účastníky eviduje pohledávku v nestandardní výši, zasílal na účet žalovaného vysoké částky, a to: 2018 – 3 235 000 Kč, 2020 – 101 200 Kč, 2022 – 1 153 000 Kč, 2023 – 346 000 Kč, když současně svědek popřel jakékoli podnikatelské aktivity, které by provozoval spolu se žalovaným. Žalobkyně navrhla, aby žalovaný doložil a prokázal, že finanční prostředky zaslané na účet č. [č. účtu] vedený u [Anonymizováno] na jméno žalovaného v období od 8. 1. 2018 do 3. 5. 2023 v minimální výši 16 203 000 Kč byly využity pro rodinné účely, když zůstatek na účtu ke dni 29. 5. 2023 činil 63 979,53 Kč. Na účet bylo zasláno od [právnická osoba] celkem 8 353 000 Kč, od [jméno FO] částka celkem 4 850 000 Kč a zůstatek kupní ceny ve výši 3 000 000 Kč. Pokud nebyly tyto prostředky spotřebovány pro rodinné účely, pak žalobkyně navrhuje vypořádat finanční prostředky ve výši 16 203 000 Kč.

6. Žalovaný k návrhu žalobkyně na prokázání, že finanční prostředky zaslané na účet č. [č. účtu] vedeného u [Anonymizováno] na jméno žalovaného v období od 8. 1. 2018 do 3. 5. 2023 v minimální výši 16 203 000 Kč byly využity pro rodinné účely uvedl, že byly spotřebovány na běžný chod domácnosti, údržbu a náklady související se zakoupenými nemovitostmi v tuzemsku i zahraničí, kdy se mimo těchto běžných nákladů jednalo o luxusní zahraniční dovolené celé rodiny, náklady na studium a životní pojistky členů rodiny, nákup dvou osobních aut ([Anonymizováno]), vybavení společné domácnosti, náklady spojené se zakoupením a zařízením zakoupeného bytu v [adresa]. Žalovaný dále uvádí, že žalobkyně měla k oběma účtům neomezený přístup, měla tedy k účtům neomezené dispoziční právo stejně jako žalovaný, a to až do roku 2022, kdy si zřídila vlastní účet a do této doby dle svých potřeb také z těchto účtů prováděla platby, případně vybírala hotovost.

7. Soud zjistil tyto skutečnosti:

8. Účastníci učinili nesporným, že manželství uzavřeli dne [datum] a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým bylo manželství rozvedeno, nabyl právní moci dne 29. 5. 2023.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 4. 8. 2023 pro k.ú. [adresa], obec [adresa], soud zjistil, že na LV č. [hodnota] je vlastnické právo k pozemku par. č. [číslo], jehož součástí je rodinný dům č. p. [číslo], a pozemku par. č. [číslo], zapsáno pro společné jmění účastníků řízení.

10. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci na straně kupující koupili za částku 158 000 EUR byt číslo [Anonymizováno], komplex [Anonymizováno], čtvrť [adresa].

11. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela kupní smlouvu na byt [Anonymizováno], situovaný v prvním patře o celkové výměře 114,02 m, včetně sklepa o výměře 19,79 m, terasy o výměře 39,58 m, terasy o výměře 10,02 m, jakož i krytého parkovacího stání [Anonymizováno] a ideální podíly na obecných částech nemovitosti [Anonymizováno] v katastrální obci [adresa]. Celková kupní cena činila 740 815,62 EUR.

12. Účastníci učinili nesporným, že byt v [adresa] má hodnotu 20 000 000 Kč.

13. Účastníci učinili nesporným, že movité věci, které účastníci navrhují k vypořádání jsou součástí společného jmění, mají nulovou hodnotu a shodně prohlašují, že obraz o rozměrech 80 x 3 cm od autora [jméno FO], nechť je přikázán žalobkyni a zbytek věcí, nechť je přikázán žalovanému.

14. Soud vycházel z nesporné hodnoty bytu v [adresa] ve výši 4000 000 Kč. Žalovaný tvrdil tuto hodnotu, žalobkyně tvrdila 6000 000 Kč, nicméně po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., nechť navrhne důkazy k prokázání této vyšší hodnoty, žalobkyně navrhla k důkazu pouze inzeráty některých bytů v [adresa], a to v oblasti, ve které se nachází byt účastníků. Dle názoru soudu však toto nepostačuje k prokázání, že byt účastníků má hodnotu 6 000 000 Kč. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně hodnoty bytu v [adresa] nad rámec nesporných 4000 000 Kč.

15. Účastníci učinili nesporným, že oba automobily mají stejnou hodnotu 300 000 Kč a shodně prohlásili, nechť je žalobkyni přikázán automobil [Anonymizováno] a žalovanému automobil [Anonymizováno].

16. Účastníci učinili nesporným, že žalovaný po rozvodu zaplatil částku 1 244 820,5 Kč jako výdaje vynaložené na společné nemovitosti.

17. Účastníci učinili nesporným, že prostředky nacházející se na eurovém účtu č. [hodnota] u banky [právnická osoba]., vedeného na jméno žalovaného, jsou výlučnými prostředky patřící žalovanému, které souvisí s úrazovým pojištěním žalovaného.

18. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba]., IČO: [IČO] ke dni 8. 11. 2024 soud zjistil, že jednateli společnosti byli od října 2003 žalovaný a [jméno FO].

19. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO] ke dni 8. 11. 2024 soud zjistil, že jedním z jednatelů společnosti byl od srpna 2008 [jméno FO]. Žalovaný byl v době od 30. 12. 2013 do 29. 6. 2018 jediným společníkem spol. [právnická osoba]

20. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi prodávající [právnická osoba], zastoupená [jméno FO] a kupující [právnická osoba], soud zjistil, že část kupní ceny ve výši 36 500 000 Kč bude vyplacena na bankovní účet č. [č. účtu].

21. Z odpovědi na žádost o poskytnutí informací od [právnická osoba], soud zjistil, že účet [č. účtu] vlastnila společnost [právnická osoba], který byl ukončen dne 29. 5. 2018.

22. Z výpisu ze účtu [č. účtu] vedeného u [právnická osoba], za období od 1. 4. 2018 do 29. 5. 2018, soud zjistil, že dne 11. 5. 2018 byla na účet připsána částka 36 500 000 Kč s popisem notářská úschova od [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne 15. 5. 2018 byla částka ve výši 35 000 000 Kč odeslána na účet č. [č. účtu].

23. Z odpovědi na výzvu k součinnosti od [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že účet č. [č. účtu] je veden na jméno žalovaného.

24. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] vedeného u [právnická osoba] na jméno žalovaného za období od 1. 1. 2018 do 29. 5. 2023, soud zjistil, že z účtu byly každý měsíc hrazeny běžné výdaje pro rodinou domácnost jako školného dcer manželů, poplatky za dodávky elektřiny, poplatky za komunální odpad, životní pojistky, poplatky za telefony, opravy, daně z nemovitostí, pojištění aut, nákupy jídla a kosmetiky, oblečení. Na účet bylo za rozhodné období zasláno celkem od [právnická osoba] částka 8 353 000 Kč ve formě měsíčních plateb ve výši přibližně 175 000 Kč, od [jméno FO] částka celkem 4 850 000 Kč, která byla za rozhodné období zasílána nahodile v různých výších a nepravidelně. Příchozí platby v porovnání s odchozími platbami, které byly tvořeny převážně rodinnými výdaji, odpovídaly poměru příjmů a výdajů tak, že docházelo každý měsíc ke spotřebování velké části příchozích peněz na chod rodinné domácnosti a výdaje rodiny.

25. Ze sdělení insolvenčního správce [právnická osoba], k žádosti o poskytnutí součinnosti ze dne 31. 10. 2024, soud zjistil, že byl zjištěn úpadek dlužníka [tituly před jménem] [adresa], nar. [datum], IČO: [IČO], bytem a místem podnikání [adresa] (dále jen "dlužník"). Insolvenčním správcem byla dle ust. § 25 odst. 1 IZ ustanovena společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], se sídlem [adresa]. Následně byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], povolena reorganizace dlužníka. Insolvenční správce sdělil, že na základě účetnictví dlužníka bylo zjištěno, že v roce 2018 zapůjčil pan [jméno FO] dlužníku částku 30 000 000 Kč, v roce 2019 pan [jméno FO] zapůjčil dlužníku částku 3,000.000, - Kč (tj. celkem 33,000.000, - Kč) a v roce 2021 pan [jméno FO] zapůjčil dlužníku částku 2,000.000, - Kč (tj. celkem 35,000.000, - Kč). Následně v roce 2022 dlužník vrátil panu [jméno FO] zápůjčku v plné výši 35,000.000, - Kč, tedy dlužník panu [jméno FO] nadále ničeho nedluží. Tento závěr je dále podpořen tím, že pan [jméno FO] není do insolvenčního řízení přihlášen s žádnou pohledávkou za dlužníkem.

26. Ze sdělení insolvenčního správce [právnická osoba], k žádosti o poskytnutí součinnosti ze dne 1. 12. 2024 soud zjistil, že poskytnutí zápůjčky panem [jméno FO] a uhrazení zápůjčky dlužníkem vychází z účetnictví dlužníka, resp. z jeho obratových předvah. Z obratových předvah přitom plyne, že závazek dlužníka vůči panu [jméno FO] v plné výši zanikl, avšak správci nejsou známy bližší informace k důvodu zániku tohoto závazku. V rámci přezkumu pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka bylo ze strany přihlášeného věřitele pana [jméno FO] správci předloženo oznámení o postoupení pohledávky, dle něhož měla být pohledávka pana [jméno FO] jím jako postupitelem postoupena postupníku panu [jméno FO]. Oznámení o postoupení pohledávky správce připojuje přílohou tohoto sdělení. Postupní smlouva přitom předložena nebyla. Postupník jako žalobce pak v rámci probíhajícího incidenčního sporu o určení pravosti a výše popřené pohledávky vedeného pod sp. zn. [incidenční spisová značka] dále tvrdí, že: „částka 3.750.000 Kč byla postupiteli pohledávky uhrazena tak, že z účtu dlužníka [tituly před jménem] [adresa] č. [č. účtu] vedeného [Anonymizováno] byla po dohodě s postupitelem na účet č. [č. účtu] vedený [Anonymizováno]. dne 13. 5. 2022 uhrazena částka 6.750.000, - Kč.“ - „následně byla dne 7. 7. 2022 z účtu [č. účtu] vedeného [právnická osoba]. na účet dlužníka [tituly před jménem] [adresa] č. [č. účtu] vedeného [Anonymizováno] vrácena částka 3.000.000, -Kč, kdy tímto způsobem došlo ke snížení pohledávky postupitele z částky 35.000.000, - Kč na částku 31.250.000, -Kč“. V rámci předmětného incidenčního sporu se pak správce k uvedenému vyjadřuje tak, že mu shora uvedené transakce přijdou minimálně zvláštní, neboť k postupnému ponížení a navýšení pohledávky postupitele mělo dle tvrzení žalobce dojít platbami z účtů třetích osob – majitel účtu č. [č. účtu] není správci známý, nicméně majitelem účtu č. [č. účtu] je dle výpisů z účtu dlužníka pan [jméno FO]. Správce taktéž připojuje obratové předvahy dlužníka, z nichž vyplývá zánik závazku dlužníka vůči panu [jméno FO].

27. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] mezi postupitelem [jméno FO] a postupníkem [jméno FO] soud zjistil, že žalovaný oznamuje dlužníku [adresa] – [právnická osoba], že smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupil na postupníka [jméno FO] své pohledávky za dlužníkem ve výši 16 250 000 Kč a ve výši 15 000 000 Kč.

28. Z obratové předvahy [jméno FO] ze dne [datum] soud zjistil, že závazek [jméno FO] vůči žalovanému zcela zanikl, když je v kolonce počáteční stav MD uvedeno 0, v kolonce počáteční D uvedeno 0, v kolonce obraty za období MD uvedeno 0, v kolonce obraty za období D uvedeno 30 000 000, v kolonce koncový stav MD uvedeno 0 a v kolonce koncový stav D uvedeno 30 000 000.

29. Ze smlouvy o advokátní úschově ze dne [datum] soud zjistil, že manželé [jméno FO] jako oprávnění, advokát [Jméno advokáta] a pan [jméno FO] jako složitel uzavřeli smlouvu o advokátní úschově v návaznosti na kupní smlouvu o převodu vlastnictví k pozemku parc. č. [číslo] v [adresa]. Celková kupní cena byla 6 750 000 Kč. Částku 1 350 000 Kč vyplatil advokát na účet č. [č. účtu]. Částku 5 400 000 Kč advokát vyplatil na účet č. [č. účtu].

30. Z dokumentu uznání závazku ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno FO] jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli dne [datum] uznání závazku, neboť spolu uzavřeli dohodu o správě nemovitého a movitého majetku manželů [jméno FO] a dohodu o úhradě jejich finančních závazků souvisejících s provozem a chodem jejich rodiny a domácnosti. Na tomto základě vznikla celková dlužná částka ve výši 14 646 238 Kč. Dlužník tímto uznává svůj závazek v celkové výši a dluh bude uhrazen v plné výši z prodeje jejich nemovitého majetku (pozemku par. č. [číslo] v [adresa], nemovitost k. ú. [adresa], dům č.p. [číslo]), nejpozději do 31. 12. 2023.

31. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že svědek dělal správu financí stovkám klientů, účastníky zná, ale konkrétně si k jejich vkladu a transakci ničeho nevybavuje, jen že vklad žalovaného byl v řádech milionů. Vždy se jelo podle stejného schématu, tedy smlouvy o zápůjčce, někdy písemné, někdy ústní. Částky, které byly zapůjčovány, byly různé. Transakce byly pro klienty výhodné v tom, že dostávali úrok ve výši 7 % ročně, který byl vyplácen měsíčně. Splatnost jistiny byla minimálně jeden rok, nejčastěji to byly dva roky. Svědek si vůbec nevybavuje, zda došlo k vrácení jistiny účastníkům. Jistina se obvykle vracela na číslo účtu, které bylo uvedeno ve smlouvě. Vrácení jistiny na jiný účet bylo možné, občas se to stávalo. Klienti dostávali od [Anonymizováno] bonusy ve formě nadstandardní péče a voucherů právě na tuto kliniku. Svědek neví, zda jsou účastníci přihlášeni do insolvenčního řízení, je tam stovka věřitelů, ale byli by sami proti sobě, pokud by tam nebyli přihlášeni.

32. Z výslechu svědkyně [jméno FO], dcery účastníků, soud zjistil, že svědkyně žije v Salzburgu již 6 let, chodila tam na střední školu, nyní tam pracuje. Rodiče ji navštěvují, žalobkyně v Salzburgu bydlela se svědkyní ještě v době, kdy jí nebylo 18 let. Žalovaný občas dojížděl, nyní ji také navštěvuje, ale spíše do Salzburgu jezdí kvůli fotbalu. Svědkyně ví, že pokud by byt v [adresa] připadl v rámci vypořádání žalobkyni, tak by tam svědkyně mohla zůstat dále bydlet. U žalovaného nemá takovou důvěru, jako měla dříve. Bojí se, že pokud by byt připadl jemu, tak by se musela odstěhovat a přišla by o bydlení, které je v Rakousku velmi těžké najít obzvlášť v jejím věku. Svědkyně dovozuje to, že by musela byt opustit v případě, že by připadl žalovanému, z toho, jak se zachoval k žalobkyni, k ní a sestře a jakým způsobem odešel a má obavy, že byt by žalovaný chtěl pro svoji novou partnerku, se kterou nemá svědkyně žádný vztah. Svědkyně ví o investici, kterou rodiče poskytli panu [adresa], rodičům měsíčně chodily úroky a z toho všichni žili a jezdili na dovolené. Svědkyně je schopna nést s matkou náklady spojené s chodem bytu v Salzburgu. Žalovaný se několikrát vyjádřil tak, že už svědkyni nebude nic platit, že je dospělá a je na ní, jak se o sebe postará. Případně i kde bude bydlet. Současně hradí náklady spojené s užíváním bytu žalovaný, protože vykradl společný účet, ale nebyl by problém, kdyby se rodiče dohodli, že to budou hradit společně.

33. Z výslechu svědkyně [jméno FO], dcery účastníků, soud zjistil, v bytě v [adresa] trvale žije její sestra, která v Salzburgu pracuje. Svědkyně i žalobkyně jí navštěvují. Svědkyně není s žalovaným v kontaktu dva roky od doby, kdy se odstěhoval a neví, jaké má žalovaný s bytem plány. V případě, že by byt připadl žalobkyni by svědkyně mohla nadále do bytu jezdit a trávit tak čas se sestrou a žalobkyní. Svědkyně ví, že účastníci investovali 35 000 000 Kč panu [adresa]. Svědkyně pracuje na [Anonymizováno]. Svědkyně ví, že žalobkyně se do insolvenčního řízení přihlásit chtěla, nicméně otec svědkyni řekl na schůzce před několika měsíci, že [jméno FO] už ty peníze nemá a svědkyně ví, že se žalovaný sám do insolvenčního řízení nepřihlásil.

34. Z výslechu [jméno FO] soud zjistil, že svědek zná účastníky, včetně celé rodiny, minimálně od roku 2004. Svědek měl s účastníky vždy jen ústní dohody, možná úplně na začátku byla mezi nimi nějaká písemná smlouva na byt, který již účastníci nevlastní a kde se svědek staral o pronájem. Svědek řešil v následujících letech veškeré nemovitosti účastníků, kromě bytu v [adresa], vykonával správu domu v [adresa], měl na starosti veškeré opravy, hradil náklady na opravy v Salzburgu. Za účastníky svědek hradil i další věci, jako školné pro dcery, pojistky, náklady na provoz aut, elektriku, úklid, zahradu, což může svědek doložit šanony. Toto vše skončilo kolem covidu. Na dotaz, jakým způsobem byly placené výdaje nahrazovány svědkovi, svědek uvedl, že vztah mezi účastníky a svědkem byl dlouhodobý a byl i obchodní. Svědek nic nepožadoval, nicméně okolo konce vztahu účastníků začal mít obavy a byla mezi nimi uzavřena dohoda, že se prodá pozemek ve vlastnictví účastníků a větší část kupní ceny byla použita na úhradu svědkova dluhu. Při podpisu kupní smlouvy byla i žalobkyně. Při podpisu kupní smlouvy se neřešilo, že větší část kupní ceny připadne svědkovi, neboť to bylo odsouhlaseno dopředu. Žalobkyně si z této kupní ceny vymínila částku milion nebo 1 200 000 Kč. Svědek neví, s kým uzavíral na začátku dohodu o správě majetku, účastníci byli často v zahraničí. Bylo potřeba, aby se někdo o nemovitosti staral. Dohodu asi přímo s účastníky uzavřenou neměl, vše vyplynulo z toho, že účastníci chtěli, aby se jim svědek staral o nemovitosti. Svědek to tedy považuje za nějakou ústní dohodu. Svědek nemá žádné podnikatelské aktivity s žalovaným, v minulosti měl. Na otázku, proč svědek zasílal žalovanému větší obnosy peněž, když měl za účastníky pohledávku, svědek neví proč, asi žalovaný potřeboval peníze. K zaslané částce 3 000 000 kč dne 7. 7. 2022 na účet dlužníka pana [adresa], čímž mělo dojít ke snížení pohledávky postupitele z 35 000 000 Kč na 31 250 000 Kč, svědek uvádí, že si transakci nevybavuje a že měl sám s panem [adresa] nějaké vztahy. K okolnostem podpisu dokumentu uznání dluhu svědek uvedl, že toto řešil s žalovaným, bavili se o tom dluhu při podpisu smlouvy na [adresa], u kterého byla i žalobkyně, ale jestli byla informována přímo o uznání dluhu a o všech financích, tak to svědek neví. Celkově měl svědek dostat 15 000 000 Kč. Uznání dluhu inicioval svědek kvůli obavám s ohledem na rozpory manželů. Svědek si neuvědomuje, zda tento dokument podepisoval jen žalovaný nebo i žalobkyně, ale obecně to bylo tak, že většinou dokumenty podepisoval pouze žalovaný. Text uznání dluhu sepisoval svědek. K otázce, proč svědek hradil za účastníky tyto náklady, svědek uvedl, že neví, bylo to tak nastaveno s ohledem, že účastníci žili dlouhodobě v zahraničí, tak jejich celkový život v ČR řešil a financoval svědek. Na dotaz, zda svědek někdy provedl vyúčtování plateb, které hradil za účastníky, svědek uvedl, že vždycky si to řekli, ale v písemné podobě asi ne. Ke vkladu svědka ze dne 27. 4. 2018 ve výši 500 000 Kč na účet žalovaného, přičemž tato částka se nikterak neobjevuje v šanonech s fakturami, svědek uvedl, že nezpochybňuje, že k takovému vkladu došlo, ale asi se netýkal chodu domu, a proto se neobjevil v šanonech.

35. Z účastnického výslechu žalobkyně soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění či právní hodnocení věci.

36. Z obsahu dvou šanonů předložených [jméno FO], přehled faktur a účtenek, které se týkají žalovaného a jeho rodiny, soud zjistil, že šanony obsahují různé faktury, týkající se školného dcer manželů, poplatků za dodávky elektřiny, poplatků za komunální odpad, životní pojistky, poplatků za telefony, oprav, daně z nemovitostí, vyzývajících k platbě na jméno žalovaného od roku 2006 do roku 2019, na kterých je pouze ručně zapsáno například „zaplaceno“ a datum. Dále šanony obsahují pokladní složenky ve prospěch účtu [č. účtu] bez jakékoli identifikace složitele, případě je na nich jako složitel uvedený [jméno FO], [jméno FO]. V šanonech se nacházení také faktury, kdy objednatelem je společnost [právnická osoba], [jméno FO] nebo společnost [právnická osoba].

37. Soud zamítl návrh žalovaného na jeho účastnický výslech, neboť tento důkaz byl navrhnut v rozporu s koncentrací řízení dle § 118b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3. Žalovaný chtěl při svém účastnickém výslechu navázat na výslech svědka [jméno FO] a prokázat tak existenci dluhu účastníků vůči panu [jméno FO]. K tomu soud uvádí, že taková skutečnost neodůvodňuje prolomení koncentrace řízení. Pokud se chtěl žalovaný vyjádřit k výslechu žalobkyně, soud k tomuto uvádí, že z jejího výslechu nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti, které by měly vliv na právní hodnocení, a jež by žalobkyně už dříve v průběhu řízení netvrdila, a ke kterým se žalovaný mohl vyjádřit v průběhu řízení. Ani v této skutečnosti tak soud neshledal důvody pro prolomení koncentrace. Soud tak pro připuštění tohoto důkazu neshledal naplnění žádné z výjimek, které prolamují koncentraci řízení dle ust. § 118b odst. 1 o.s.ř.

38. V závěrečném návrhu žalovaný uvedl, že pohledávka za panem [jméno FO] by měla být znalecký ohodnocena. Tímto návrhem se soud již nezabýval vzhledem k tomu, že k němu došlo až po poučení podle § 119a o. s. ř., dle kterého všechny rozhodné skutečnosti musí účastníci uvést a důkazy označit dříve, než bude ve věci vyhlášeno rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř.

39. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

40. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

41. Účastníci uzavřeli manželství dne [datum], rozsudek zdejšího soudu, kterým bylo manželství rozvedeno, nabyl právní moci 29. 5. 2023. Za trvání manželství nabyli účastníci dům v [adresa], byt v [adresa], byt v [adresa], automobil značky [Anonymizováno] a automobil značky [Anonymizováno]. Účastníci mají zájem dům v [adresa] společně prodat, avšak během řízení nedošlo k uzavření dohody o tomto prodeji. Byt v [adresa] má hodnotu 20 000 000 Kč a žije v něm dcera účastníků. Byt v [adresa] má hodnotu 4 000 000 Kč. Automobily mají každý hodnotu 300 000 Kč. Movité věci tvořící vybavení domácnosti specifikované ve výroku II. bod 3) a výroku III. bod 3) až 11) nemají žádnou hodnotu. Žalovaný po rozvodu zaplatil z výlučných prostředků částku 1 244 820,5 Kč jako výdaje vynaložené na společné nemovitosti. Prostředky nacházející se na eurovém účtu č. [hodnota] u banky [právnická osoba]., vedeného na jméno žalovaného, jsou výlučnými prostředky žalovaného, které souvisí s úrazovým pojištěním žalovaného. Žalovaný byl v době od 30. 12. 2013 do 29. 6. 2018 jediným společníkem spol. [právnická osoba] Společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] kupní smlouvu o prodeji nemovitosti, za kterou jí byla vyplacena kupní cena 36 500 000 Kč. Částka 35 000 000 Kč byla z účtu společnosti [právnická osoba] zaslána dne 15. 5. 2018 na účet žalovaného. V roce 2018 zapůjčil žalovaný [jméno FO] částku 30 000 000 Kč, v roce 2019 částku 3 000 000 Kč a v roce 2021 částku 2 000 000 Kč (tj. celkem 35 000 000 Kč). Pohledávka žalovaného za [jméno FO] byla postoupena postupníku panu [jméno FO]. Závazek [jméno FO] vůči žalovanému v roce 2022 v plné výši zanikl. [jméno FO] je v insolvenci. [jméno FO], který v minulosti podnikal s žalovaným, od roku 2006 do roku 2018 řešil správu nemovitostí účastníků. V roce 2022 dostal [jméno FO] od účastníků částku ve výši 5 400 000 Kč, kterou získali z prodeje pozemku v [adresa]. Dne [datum] žalovaný uznal svůj závazek vůči [jméno FO] na vrácení částky ve výši 14 646 238 Kč, neboť spolu uzavřeli dohodu o správě nemovitého a movitého majetku manželů [jméno FO], dluh bude uhrazen v plné výši z prodeje jejich nemovitého majetku (pozemku par. č. [číslo] [adresa], nemovitost k. ú. [adresa], dům č.p. [číslo]), nejpozději do 31. 12. 2023. Za období od 1. 1. 2018 do 29. 5. 2023 zaslal [jméno FO] na účet žalovaného částku ve výši celkem 4 850 000 Kč. Dne 7. 7. 2022 zaslal [jméno FO] na účet dlužníka pana [jméno FO] ve výši 3 000 000 Kč, čímž mělo dojít ke snížení pohledávky postupitele z 35 000 000 Kč na 31 250 000 Kč. Žalobkyně měla základní povědomí o finančním chodu domácnosti, finanční závazky týkající se společné domácnosti hradit žalovaný. Žalovaný před rozvodem sdělil žalobkyni, že nemá žádné dluhy.

42. Podle ust. § 708 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen „společné jmění“).

43. Podle ust. § 709 odst. 1 občanského zákoníku, součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

44. Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí, že součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů.

45. Podle ust. § 710 občanského zákoníku platí, že součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo b) je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

46. Podle ust. § 713 odst. 1 občanského zákoníku platí, že součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody.

47. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástmi náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

48. Podle třetího odstavce platí, že z právních jednání týkajících se společného jmění nebo jeho součástí jsou manželé zavázáni a oprávněni společně a nerozdílně.

49. Podle ust. § 714 odst. 1 občanského zákoníku, v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud.

50. Podle druhého odstavce platí, že jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

51. Podle ust. § 740 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

52. Podle ust. § 742 odst. 1 občanského zákoníku, nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

53. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen. Aktiva a pasiva společného jmění 54. Soud se nejprve zabýval rozsahem společného jmění účastníků, přičemž po provedeném dokazování dospěl k závěru, že součástí společného jmění jsou, pokud jde o aktiva, všechny 3 nemovité věci – tedy dům v [adresa], byt v [adresa] a byt v [adresa], dále automobil [Anonymizováno] a [Anonymizováno], peníze na účtu žalobce ke dni rozvodu manželství, jakož i peníze na účtu žalobkyně ke dni rozvodu a movité věci tvořící vybavení domácnosti. Částka 35 000 000 Kč, o které žalobkyně tvrdila, že ji žalovaný vyvedl ze SJM 55. Žalobkyně navrhla vypořádat finanční prostředky zapůjčené v roce 2018 [právnická osoba] ve výši 30 000 000 Kč, v roce 2019 ve výši 3 000 000 Kč a v roce 2021 ve výši 2 000 000 Kč. Žalovaný nejprve tvrdil, že neví, jaké finanční prostředky má žalobkyně na mysli. Po sdělení insolvenčního správce, ze kterých vyplynula jednoznačná existence zápůjčky, žalovaný tvrdil, že mu nebyly finanční prostředky od [jméno FO] nikdy vráceny. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalovaný byl v době od 30. 12. 2013 do 29. 6. 2018 jediným společníkem spol. [právnická osoba] Společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] kupní smlouvu o prodeji nemovitosti, za kterou jí byla vyplacena kupní cena 36 500 000 Kč. Částka 35 000 000 Kč byla z účtu společnosti [právnická osoba] zaslána dne 15. 5. 2018 na účet žalovaného, tedy došlo k nabytí finančních prostředku za doby trvání manželství, čímž se staly finanční prostředky součástí společného jmění. Z výslechu [jméno FO] a sdělení insolvenčního správce [Anonymizováno], pak bylo zjištěno, že v roce 2018 zapůjčil žalovaný [jméno FO] částku 30 000 000 Kč, v roce 2019 částku 3 000 000 Kč a v roce 2021 částku 2 000 000 Kč (tj. celkem 35 000 000 Kč). Poskytnutí půjčky tak, jak ji tvrdila žalobkyně, tak bylo jednoznačně prokázáno. Z obratových předvah dlužníka bylo prokázáno, že závazek dlužníka [jméno FO] vůči žalovanému v plné výši zanikl. Ze sdělení insolvenčního správce [Anonymizováno] a oznámení o postoupení pohledávky bylo dále prokázáno, že pohledávka žalovaného za [jméno FO] ve výši 31 250 000 Kč byla postoupena postupníku panu [jméno FO], avšak postupní smlouvu neměl insolvenční správce k dispozici. Insolvenční správce však popsal zánik pohledávky účastníků tak, že nejprve bylo panem [jméno FO] po odsouhlasení žalovaného zasláno 6 750 000 Kč na neznámý účet u [právnická osoba] (tím tedy klesla pohledávka z 35 000 000 Kč na 28 250 000 Kč). Následně dne 7.7.2022 zaslal pan [jméno FO] na účet dlužníka částku 3000 000 Kč – v ten moment tak činila pohledávka účastníků vůči panu [jméno FO] 250 000 Kč, kterou následně dne 25.7.2022 žalovaný postoupil panu [jméno FO]. Tím došlo k zániku pohledávky účastníků řízení vůči [jméno FO] z titulu poskytnuté zápůjčky. Závěr o zániku této pohledávky je podpořen i skutečností, že účastníci (ani žalovaný) nejsou do insolvenčního řízení dlužníka přihlášeni s žádnou pohledávkou, jak bylo prokázáno také ze sdělení insolvenčního správce. Výše popsaným postupem bylo dostatečně prokázáno, že žalovaný v době blízké rozvodu manželství vyvedl ze společného jmění částku 35 000 000 Kč, když nejprve 6 750 000 Kč dlužník poukázal se souhlasem žalovaného na neznámý účet, následně pan [jméno FO] pohledávku navýšil o 3000 000 Kč a následně pohledávku ve výši 31 250 000 Kč žalovaný postoupil [jméno FO]. Soud dospěl k závěru, že žalovaný je povinen takto vyvedenou částku do SJM účastníků vrátit. Soud jen pro úplnost k tomu dodává, že si je vědom skutečnosti, že tato pohledávka, pokud by nebyla žalovaným postoupena (za podmínek, které s ohledem na obranu žalovaného o tom, že si není vědom zápůjčky, známy nejsou), by mohla být nakonec (alespoň zčásti) neuspokojena z důvodu insolvence dlužníka [jméno FO]. S ohledem na zcela účelovou obranu žalovaného, který nejprve tvrdil, že mu není zřejmé, jakou půjčku žalobkyně myslí, a až poté, co bylo rozesláno sdělení insolvenčního správce, ze kterého existence půjčky vyplývala, začal žalovaný tvrdit, že mu nebylo vráceno od dlužníka ničeho, soud ovšem k této skutečnosti nepřihlédl ve prospěch žalovaného. Nadto, v případě, že žalovaný pohledávku vůči panu [jméno FO] postoupil, tak mu vráceno od [jméno FO] ničeho již být ani nemohlo a částku 6 750 000 Kč nechal poukázat na cizí účet u [právnická osoba]. Odlišně by soud posuzoval situaci, kdyby obrana žalovaného spočívala v tom, že s ohledem na možnou insolvenci pana [jméno FO] přistoupil k postoupení pohledávky tak, aby alespoň část peněz byla vrácena a tuto částku by tvrdil i prokázal. Tak tomu ale v této věci nebylo. Dům v [adresa]

56. U domu v [adresa] je zapsáno v katastru nemovitostí vlastnické právo ve prospěch společného jmění účastníků a o tom, že je dům součástí společného jmění nebylo ani mezi účastníky sporu. V počáteční fázi řízení účastníci shodně uvedli, že by dům chtěli společně prodat, přičemž by tento dům následně nebyl předmětem vypořádání společného jmění. Žalovaný uvedl ve vyjádření ze dne 10. 10. 2024, že oslovil realitní kancelář [právnická osoba], která by mohla dům prodat, avšak žalobkyně se k jeho návrhu nevyjádřila. Při jednání dne 24. 10. 2024 soud dle § 118 a) odst. 1 o. s. ř. vyzval účastníky, nechť uvedou, zda požadují vypořádat dům v [adresa] v rámci tohoto soudního řízení s tím, že pokud ano, ať uvedou jeho hodnotu a způsob vypořádání a v případě, že navrhují, aby dům připadl do jejich výlučného vlastnictví, nechť prokáží solventnost pro úhradu vypořádacího podílu. Žalobkyně k této výzvě uvedla, že není schopná prokázat svou solventnost, neboť takovými finančními prostředky nedisponuje a navrhuje společný prodej domu. Žalovaný k výzvě uvedl, že o vlastnictví domu nemá zájem. Dle jeho názoru je tržní hodnota domu přibližně 45-50 milionů korun. Při jednání dne 17. 3. 2025 vzal žalovaný žalobu v rozsahu vypořádání domu v Dejvicích zpět, avšak žalobkyně uvedla, že nezbyde než nařídit soudní prodej domu. Vzhledem k povaze soudního řízení tzv. iudicium duplex, což znamená, že účastníci mají na obou stranách sporu zároveň postavení žalobce i žalovaného, zůstal dům předmětem vypořádání společného jmění, když žalobkyně nevzala žalobu zpět. Jelikož žalobkyně neprokázala, že je solventní v takové míře, že by jí mohla být nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví a dům do výlučného vlastnictví ani nechce z důvodu vysokých provozních nákladů, a žalovaný uvedl, že o vlastnictví domu rovněž nemá zájem, přičemž účastníci se až do dne vyhlášení rozsudku neshodli na společném prodeji domu mimo toto soudní řízení, soudu nezbylo než nařídit soudní prodej domu. Výtěžek bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem. K tomu soud dodává, že pokud žalobkyně vezme do právní moci tohoto rozhodnutí žalobu v části návrhu na vypořádání domu v [adresa] zpět, k soudnímu prodeji domu nedojde. Byt v [adresa] a byt v [adresa]

57. U bytů v [adresa] i [adresa] nebylo sporu o tom, že jsou součástí společného jmění. Žalobkyně již v žalobě navrhla přikázat byt v [adresa] žalovanému. Žalovaný také požadoval, aby byl byt v [adresa] přikázán do jeho vlastnictví. Účastníci učinili hodnotu bytu v [adresa] v rozsahu 4 000 000 Kč nespornou. Vzhledem ke shodnému návrhu na způsob vypořádání mezi účastníky a následnému výpočtu částky, kterou bude žalovaný povinen vyplatit žalobkyni v souladu s pravidlem o rovnosti vypořádacích podílů a s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný vyvedl ze společného jmění částku 35 000 000 Kč, která zásadně ovlivnila výši vypořádacího podílu žalobkyně (jak bude rozvedeno dále), soud přikázal byt v [adresa], který je významně méně hodnotný než byt v [adresa], do výlučného vlastnictví žalovaného. Byt v [adresa] navrhovala žalobkyně přikázat do svého výlučného vlastnictví, s čímž žalovaný nesouhlasil a navrhoval, aby byl byt v [adresa] přikázán do jeho výlučného vlastnictví. Účastníci učinili nesporným, že hodnota bytu v [adresa] je 20 000 000 Kč. Přestože dcera [jméno FO], která v bytě v [adresa] žije, uvedla, že má obavu, že pokud by byt připadl do výlučného vlastnictví žalovaného, mohl by ji z bytu vystěhovat, soud dospěl k závěru, že nic nenasvědčuje tomu, že žalovaný má v úmyslu takto s bytem naložit, když uvedl, že nechce dceru z bytu vystěhovat a bylo prokázáno, že hradí veškeré náklady na provoz tohoto bytu tak, aby ho dcera mohla užívat a bude tak činit i nadále. V souladu s ustálenou judikaturou, dle které je výchozím pravidlem vypořádání společného jmění rovnost podílů, z čehož vyplývá, že společné jmění má být vypořádáno tak, aby částka vypořádacího podílu byla co nejnižší, soud s ohledem na vyvedení částky 35 000 000 Kč žalovaným ze společného jmění a povinnosti vrácení této částky do SJM, což zásadně ovlivní výši vypořádacího podílu žalobkyně, přikázal byt v [adresa] do výlučného vlastnictví žalobkyně. Soud při tomto způsobu vypořádání rovněž přihlédl k tomu, že přikázáni bytu do výlučného vlastnictví žalobkyně umožní styk dcery [jméno FO] s žalobkyní a sestrou [jméno FO], které jsou zvyklé dceru [jméno FO] v bytě navštěvovat, přičemž [jméno FO] nemá s žalovaným dobré vztahy. Movité věci 58. Žalovaný navrhl vypořádat automobil značky [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Žalobkyně s tímto souhlasila a účastníci učinili nesporným, že oba automobily mají hodnotu 300 000 Kč a shodně navrhli i způsob vypořádání tak, že automobil [Anonymizováno] bude přikázán do výlučného vlastnictví žalobkyni a automobil [Anonymizováno] bude přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného. Soud tedy rozhodl v této části dle tohoto shodného návrhu účastníků. Účastníci navrhli také vypořádání zůstatků na účtech účastníků s tím, že zůstatky na účtu žalobkyně připadnou žalobkyni a zůstatky na účtu žalovaného připadnou žalovanému, je tedy zřejmé, že zůstatky na běžných účastech se ve vypořádacím podílu nikterak neprojeví. Ostatní movité věci specifikované ve výroku II. a III. navrhl vypořádat žalovaný, který věci v podání ze dne 15. 11. 2024 řádně specifikoval. Účastníci učinili nesporným, že tyto movité věci mají nulovou hodnotu a shodně navrhli, že obraz o rozměrech 80 x 30 cm od autora [jméno FO], nechť je přikázán žalobkyni a zbytek věcí, nechť je přikázán žalovanému, přičemž soud tomuto způsobu vypořádání vyhověl tak, jak je uvedeno ve výrocích II. a III. tohoto rozhodnutí. Jelikož účastníci učinili nesporným, že v případě žalobkyní označených výběrů prostředků provedených z eurového účtu na jméno žalovaného, se jedná o výběry výlučných prostředků žalovaného, které souvisí s úrazovým pojištěním žalovaného, soud tyto prostředky do vypořádání nikterak nezahrnul. Žalobkyně navrhla, aby žalovaný doložil a prokázal, že finanční prostředky zaslané na účet č. [č. účtu] vedený u [Anonymizováno] jméno žalovaného v období od 8. 1. 2018 do 3. 5. 2023 v minimální výši 16 203 000 Kč byly využity pro rodinné účely, když zůstatek na účtu ke dni 29. 5. 2023 činil 63 979,53 Kč. Na účet bylo zasláno od [právnická osoba] celkem 8 353 000 Kč, od [jméno FO] částka celkem 4 850 000 Kč a zůstatek kupní ceny ve výši 3 000 000 Kč. Dle soudu v tomto případě žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, které by zakládaly pochybnost o tom, že prostředky žalobkyní označené, nebyly spotřebovány pro rodinné účely. Pro využití vysvětlovací povinnosti žalovaného by žalobkyně musela prokázat alespoň, že jí označená částka byla nabyta za trvání manželství a druhým manželem z účtu u peněžního ústavu vybrána, případně na vyjádření souhlasu či nesouhlasu při zjištění, jakým způsobem bylo s takto vybranými finančními prostředky naloženo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 22 Cdo 2433/99). Žalobkyně své tvrzení omezila pouze na uvedení, že žalovaný obdržel v rozmezí let 2018 až 2023 částku v minimální hodnotě 16 203 000 Kč. To však samo o sobě k založení vysvětlovací povinnosti druhého manžela nepostačuje. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla k tomuto účtu dispoziční oprávnění až do roku 2022, z tohoto účtu byly hrazeny v průběhu let všechny rodinné výdaje a tato částka vzhledem k vysokému životnímu standardu rodiny účastníků nebudí sama o sobě pochybnosti o tom, že mohla být v průběhu let spotřebována pro rodinné účely. Z toho důvodu soud taktéž tuto částku nevypořádal. Dluh vůči panu [jméno FO]

59. Žalovaný tvrdil, že společné jmění je zatíženo závazkem vyplývajícím z dohody o správě nemovitého majetku uzavřené s panem [jméno FO], a to ve výši 14 646 238 Kč, po úhradě částky 5 400 000 Kč ve výši 9 246 238 Kč. Dle žalovaného bylo mezi smluvními stranami dohodnuto, že náklady vynaložené panem [jméno FO] na nemovitosti a výdaje rodiny účastníků budou panu [jméno FO] na základě jeho vyúčtování průběžně hrazeny, kdy tyto úhrady činil výlučně žalovaný. Po rozpadu vztahu účastníků dle žalovaného požadoval pan [jméno FO] po žalovaném a žalobkyni písemné stvrzení existence a výše své pohledávky, kdy toto bylo provedeno ze strany žalovaného, a to podpisem uznání závazku ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že o tvrzenému závazku účastníků vůči [jméno FO] nevěděla, nebyla účastna žádného jednání ani nepodepsala na straně dlužníka dohodu o správě nemovitého a movitého majetku, nevěděla ani o žádném uznání závazku, natož aby k němu dala předchozí souhlas. Z výslechu [jméno FO] má soud za prokázané, že [jméno FO] platil za rodinu účastníků některé poplatky související se závazky účastníků v ČR – školné dcer, mobilní služby, poplatky za energie atd (žalobkyně nesporovala, že by pan [jméno FO] reálně prováděl některé úhrady za účastníky v době jejich pobytu v zahraničí, odmítla však, že tyto platby pan [jméno FO] realizoval ze svých peněz bez náhrady ze strany účastníků). Soud však neuvěřil tvrzení [jméno FO], že na jeho dluh vůči účastníkům mu nebylo hrazeno ničeho, když sám žalovaný uvedl v podání ze dne 15. 11. 2024, že náklady byly panu [jméno FO] na základě jeho vyúčtování průběžně hrazeny, kdy tyto úhrady činil výlučně žalovaný, přičemž tvrzení o nehrazení žádných částek zpět, je v rozporu s tím, co tvrdí sám žalovaný. Rovněž soud shledal logický rozpor s prokázanými skutečnostmi z výpisu z účtu žalovaného, že pan [jméno FO] v době, kdy měl za účastníky tvrzenou pohledávku ve výši 14 646 238 Kč zasílal na účet žalovaného opakovaně částky ve výši stovek tisíc korun, které v součtu vytvořily částku ve výši několika milionů korun. Tento logický rozpor nedokázal soudu vysvětlit ani žalovaný, ani pan [jméno FO] při svém svědeckém výslechu. Za poměrně zásadní nelogičnost pak soud považuje skutečnost, která vyplynula ze sdělení insolvenčního správce dlužníka [jméno FO], který popsal, jakým způsobem zanikla pohledávka účastníků vůči panu [jméno FO]. Z toho vyplynulo, že nejprve bylo panem [jméno FO] po odsouhlasení žalovaného zasláno 6 750 000 Kč na neznámý účet u [právnická osoba] (tím tedy klesla pohledávky z 35 000 000 Kč na 28 250 000 Kč). Následně dne 7.7.2022 zaslal pan [jméno FO] na účet dlužníka částku 3000 000 Kč – v ten moment tak činila pohledávka účastníků vůči panu [jméno FO] 250 000 Kč, kterou následně dne 25.7.2022 žalovaný postoupil panu [jméno FO]. Uznání závazku, které podepsal žalovaný panu [jméno FO] přitom bylo podepsáno [datum], tedy tři měsíce před transakcí ve výši 3000 000 Kč od pana [jméno FO] panu [jméno FO] na účet pohledávky účastníků (pohledávka účastníků vzrostla z 28 250 000 Kč na 31 250 000 Kč). Soudu se jeví naprosto nelogické, proč by pan [jméno FO] v situaci, kdy již má obavy o uspokojení mnohamilionové pohledávky vůči účastníkům, což si pojišťuje sepisem uznání dluhu ze dne [datum] posílá o tři měsíce později částku 3000 000 Kč panu [jméno FO] na účet účastníků. Tuto skutečnost pak svědek vysvětlit nedokázal vůbec. Stejně tak soudu nebylo objasněno, proč by [jméno FO] za účastníky hradil všechny jím tvrzené výdaje rodiny účastníků, když by mu tato částka nebyla v průběhu dlouhých let nahrazena účastníky zpět. Ačkoliv je zřejmé, že v době, kdy účastníci žili v zahraničí, bylo třeba, aby jim někdo s administrativními záležitostmi v ČR vypomáhal a soud rovněž uvěřil, že to měl na starost právě svědek [jméno FO], neuvěřil však, že pan [jméno FO] tyto vysoké částky hradil za rodinu účastníků ze svých peněz bez jakékoli náhrady, a to po mnoho let. [jméno FO] doložil soudu dva šanony, ze kterých měly být prokázány všechny náklady, které měl za účastníky hradit. Soud však pro provedeném dokazování z obsahu šanonů zjistil pouze to, že se v nich nacházejí faktury a účtenky, které se týkají žalovaného a jeho rodiny, ohledně školného dcer manželů, poplatků za dodávky elektřiny, poplatků za komunální odpad, životní pojistky, poplatků za telefony, oprav, daně z nemovitostí, vyzývající k platbě na jméno žalovaného od roku 2006 do roku 2019, na kterých je pouze ručně zapsáno například „zaplaceno“ a datum. Dále šanony obsahují pokladní složenky ve prospěch účtu [č. účtu] bez jakékoli identifikace složitele, případě je na nich jako složitel uvedený [jméno FO], [jméno FO]. V šanonech se nacházejí také faktury, kdy objednatelem je společnost [právnická osoba]., [jméno FO] nebo společnost [právnická osoba]. Šanony neobsahují žádné dokumenty, ze kterých by skutečně vyplývalo, že výše uvedené náklady byly zaplaceny a že je zaplatil právě pan [jméno FO] jako například potvrzení o zaplacení z účtu pana [jméno FO]. Šanony neobsahovaly žádné vyúčtování, které měl pan [jméno FO] dle tvrzení žalovaného vyhotovovat. Pokud žalovaný za účastníky platil nějaké náklady, v řízení nebyla prokázána jejich výše a dokazováním bylo pouze prokázáno, že účastníci zaplatili panu [jméno FO] částku 5 400 000 Kč z prodeje pozemků v [adresa], kdy soudu vzhledem neprokázání výše nákladů ani samotné existence tvrzeného dluhu, není zřejmé, zda již panu [jméno FO] nebyly uhrazeny touto částkou všechny jeho možné pohledávky za účastníky či za žalovaným z titulu společného podnikání či z úplně jiného důvodu. Z jakého titulu byla panu [jméno FO] tato částka zaslána ze smluvní dokumentace vůbec nevyplývá a ani dalšími důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně věděla o tom, že by se částka měla týkat tvrzeného dluhu ze smlouvy o správě majetku (k tomu soud opakuje, že nebyla prokázána ani existence smlouvy a její obsah, ani dluh z ní vzniklý). S ohledem na četné a poměrné vysoké finanční transakce mezi žalovaným a panem [jméno FO] (případně i přes [adresa]) a jejich společné podnikání, které vyplývá z výpisů z obchodního rejstříku, se nabízí řada dalších variant, proč byla panu [jméno FO] tato částka z kupní ceny pozemku v [adresa] zaslána.

60. Soud má za to, že žalovaný i přes opakované výzvy soudu neprokázal, že žalobkyně dala souhlas s uznáním závazku ze dne [datum], když na této listině je podepsán pouze žalovaný a pan [jméno FO] vypověděl, že neví, zda byla žalobkyně informována přímo o dokumentu uznání závazku a neuvědomuje si, zda tento dokument podepisoval jen žalovaný nebo i žalobkyně, ale obecně to bylo tak, že většinou dokumenty podepisoval pouze žalovaný. Text uznání závazku sepisoval pan [jméno FO]. Skutečnost, že spolu žalovaný a pan [jméno FO] podnikali, byla v řízení prokázáno. Soud tak na základě výše uvedeného žalobu v rozsahu, ve které se žalovaný domáhá vypořádání dluhu vůči [jméno FO], narozenému [datum], z dohody o správě nemovitého majetku ve výši 9 246 238 Kč, zamítl. Vypořádací podíl 61. Vzhledem k tomu, že žádný z účastníků nenavrhoval disparitní vypořádání, soud při výpočtu vypořádacího podílu vycházel z pravidla o rovnosti vypořádacích podílů v souladu s § 742 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku a z pravidla, že společné jmění má být vypořádáno tak, aby částka vypořádacího podílu byla co nejnižší. Při výpočtu vypořádacího podílu soud vycházel z toho, že celková hodnota aktiv společného jmění činí 59 milionů korun (35 milionů vyvedených žalovaným, 20 milionů za byt v [adresa] a 4 miliony za byt v [adresa]), přičemž do této celkové hodnoty soud již nepřipočítal auta, která měla stejnou hodnotu a každý z účastníků dostal jedno, ani dům v [adresa], který bude prodán v soudní dražbě a výtěžek z prodeje bude mezi účastníky rozdělen napůl. Vypořádací podíl každého z účastníků tak činí 29,5 milionů korun s tím, že žalovaný vyvedl částku 35 000 000 Kč, byl mu přikázán byt v Turecku s hodnotou 4 000 000 Kč, tedy dostal o 9,5 milionů více než mu náleželo, kdy tuto částku je povinen uhradit žalobkyni, avšak sníženou o polovinu nákladů vynaložených žalovaným na společné nemovitosti ve výši 622 410,25 Kč, tedy žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit na její vypořádací podíl částku 8 877 589,75 Kč tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Tuto povinnost je žalovaný povinen splnil ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 261a odst. 2 o. s. ř., dle kterého neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Při neodchýlení se od zákonné pariční lhůty soud vycházel z tvrzení žalovaného, které doložil prohlášením uzavřeným mezi ním a panem [jméno FO] a jeho výpisem z účtu, dle kterého v případě, že žalovaný požádá pana [jméno FO] o poskytnutí zápůjčky, poskytne za účelem vyplacení vypořádacího podílu jeho osobě [jméno FO] zápůjčku ve výši 10 000 000 Kč. Z výpisu z účtu [jméno FO] bylo prokázáno, že těmito finančními prostředky disponoval již k datu 11. 1. 2025. Žalovaný tak na základě výše uvedeného prokázal, že disponuje částkou 10 000 000 Kč, kterou je schopen uhradit žalobkyni na její vypořádací podíl. Nad to soud dodává, že žalovaný nenavrhoval soudu, aby mu uložil povinnost k úhradě vypořádacího podílu v jiné než zákonné pariční lhůtě. Odmítnutí žaloby v části, ve které se žalobkyně domáhá příslušenství z částky 30 000 000 Kč, 3 000 000 Kč a 2 000 000 Kč zapůjčených v letech 2018–2021 [právnická osoba] [jméno FO].

62. Soud odmítl žalobu v části, ve které se se žalobkyně domáhá příslušenství z částky 30 000 000 Kč, 3 000 000 Kč a 2 000 000 Kč zapůjčených v letech 2018–2021 [právnická osoba] [jméno FO], neboť žalobkyně i přes výzvu soudu dle § 43 odst. 1 o. s. ř. nespecifikovala, jaké příslušenství, v jaké výši a za jaké období požaduje, i když byla soudem poučena o tom, že v případě nesplnění výzvy bude žaloba v rozsahu příslušenství odmítnuta.

63. Nákladový výrok je odůvodněn povahou sporu, který představuje tzv. iudicium duplex (výrok VII.) V řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 59/23 ze dne 13. 9. 2023 (302/2023 Sb.) je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by proto byly dány důvody zvláštního zřetele hodné (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23).

Poučení