35 Co 256/2025-263

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce B zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným: 1) Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2) Jméno advokáta B , narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno o ochranu osobnosti a úhradu nemajetkové újmy 375 000 Kč, 125 000 Kč, 375 000 Kč a 125 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 10 C 194/2022–204 ze dne 2. dubna 2025

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I a II zamítajících žalobu proti žalované , Jméno žalované, v požadavcích žalobce , Jméno žalobce A, na zaplacení 375 000 Kč a žalobkyně , Jméno žalobce B, na zaplacení 125 000 Kč potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu se v části výroku III, v níž byla zamítnuta žaloba žalobce , Jméno žalobce A, proti žalovanému , tituly před jménem, , jméno FO, co do , Anonymizováno, 365 000 Kč, potvrzuje.

III. Rozsudek okresního soudu se ve zbývající části výroku III mění tak, že žalovaný , Jméno advokáta B, je povinen zaplatit žalobci , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 10 000 Kč.

IV. Rozsudek okresního soudu se v části výroku IV, v níž byla zamítnuta žaloba žalobkyně , Jméno žalobce B, proti žalovanému , tituly před jménem, , jméno FO, co do částky 120 000 Kč, potvrzuje.

V. Rozsudek okresního soudu se ve zbývající části výroku IV mění tak, že žalovaný , Jméno advokáta B, je povinen zaplatit žalobkyni , Jméno žalobce B, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku 5 000 Kč.

VI. Žalobci jsou povinni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované , Jméno žalované, k rukám advokáta , Jméno advokáta A, náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to žalobce , Jméno žalobce A, ve výši , částka, a žalobkyně , Jméno žalobce B, ve výši 28 682,50 Kč.

VII. Žalovaný , Jméno advokáta B, je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobcům k rukám advokátky , Jméno advokátky, náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to žalobci , jméno FO, ve výši , částka, a žalobkyni , Jméno žalobce B, ve výši 9 751 Kč.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výroky I až IV zamítl žalobu vždy o zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu, a to 375 000 Kč žalobci žalovanou (výrok I), 125 000 Kč žalobkyni žalovanou (výrok II), 375 000 Kč žalobci žalovaným (výrok III) a 125 000 Kč žalobkyni žalovaným (výrok IV). Výroky V a VI potom žalobcům uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 37 595 Kč žalované a 42 955 Kč žalovanému.

2. Domáhali se žalobcové ochrany osobnosti v podobě zákazu šíření nahrávky z , datum, (tento uplatněný nárok již byl dříve pravomocně zamítnut) a poskytnutí zadostiučinění za jim vzniklou nemajetkovou újmu, a to v souvislosti s úmrtím matky žalobce , Jméno žalobce A, a žalované , Jméno žalované, (sourozenců) , jméno FO, (dále též jen matka) , datum, . Po doplnění a změně žaloby požadovali na žalované odškodnit, žalobce částkou , částka, , žalobkyně částkou , částka, , nemajetkovou újmu, která jim měla vzniknout zásahem do jejich osobnostních práv tak, že bránila žalovaná žalobcům ve styku s matkou od srpna 2018 do jejího úmrtí, dále tak, že nebylo žalobcům oznámeno zhoršení zdravotního stavu matky a žalobci se nemohli s matkou rozloučit a konečně tak, že nebyli žalobci jmenovitě uvedeni na parte. Vedle toho na žalovaném požadovali zadostiučinění, ve výši 375 000 Kč žalobce a 125 000 Kč žalobkyně, za zásah do jejich osobnostních práv spočívající v tom, že žalovaný pořídil den po úmrtí matky při předání parte bez vědomí, natož svolení žalobců, zvukovou nahrávku jejich rozhovoru zachycující šok a bolest žalobce. Původně tvrdili i to, že žalovaný tuto nahrávku šířil neurčitému počtu lidí.

3. Okresní soud po provedeném dokazování, jednak výslechy účastníků řízení a svědkyně , jméno FO, , jednak listinami (zahrnujíc v to zejména předmětné parte, přepis SMS komunikace mezi účastníky, spisy GIBS a domova důchodců), dospěl k závěru, že žalovaná , Jméno žalované, žalobci ani žalobkyni nebránila ve styku či kontaktu s , jméno FO, , naopak to byl žalobce, kdo po roztržce s žalovanou v srpnu 2018 o matku přestal pečovat a stýkat se s ní. Víceméně se nepokusil kontakt s matkou obnovit, nevyvinul za tím účelem intenzivnější snahu. O zhoršujícím se zdravotním stavu věděl, matku v nemocnici v červenci 2020 navštívil. Vyšel okresní soud z toho, že žalobce se o matku staral intenzivně na denní bázi od roku 2002, avšak v létě 2018 poté, co se zhoršil zdravotní stav matky a žalobce se o dělbě péče o ni se sestrou nedohodl, došlo mezi ním a sestrou ke konfliktu, po němž se žalobce o matku přestal starat a ani ji nenavštěvoval. Nebylo zjištěno, že by výměna zámku provedená až v roce 2019 či telefonního čísla byla provedena žalobci „naschvál“. Naopak žalobce za matkou do jejího bydliště nezajel, přestože se o výměně telefonu dozvěděl na jaře 2019, kdy mu matka volala, sám ji nazpět volal až v srpnu. Žalobce ani netvrdí, že by činil pokusy o návštěvu matky a do bytu se nedostal. Žalovanou potom kontaktoval SMS zprávami jednou v roce 2019 a 4 x v roce 2020. Nebylo prokázáno, že by žalovaná si nepřála návštěvy žalobce u matky v nemocnici či je dokonce zakazovala, žalobce sám vypověděl, že matku v nemocnici navštívil. Neuvedení jména žalobce a jeho partnerky na smutečním oznámení sice nebylo vhodným, lze však dle okresního soudu pochopit pohnutku žalované za neurovnaných vztahů mezi sourozenci, kdy na rozdíl od žalobců se o matku poslední dva roky starala a zařídila pohřeb, zatímco žalobce v tomto směru žádnou snahu neprojevoval. Nemůže proto uvedené jednání žalované zakládat nárok na finanční odškodnění.

4. Ohledně nároků vůči žalovanému, nesporným bylo pořízení audionahrávky. Během nahraného hovoru žalovaný žalobce žádným způsobem neprovokoval, naopak jej uklidňoval. Osobní oznámení úmrtí matky žalobce přitom soud považuje za citlivější přístup, než jen vhození smutečného oznámení do schránky. Byť obecně není povoleno pořizovat záznam hovoru s někým bez jeho vědomí, žalovaný od matky (žalované) věděl, že komunikace s žalobcem je problémová, proti žalobci v minulosti bylo vedeno trestní stíhání, probíhaly občanskoprávní spory s ním, a měl žalovaný od matky k dispozici i SMS zprávy, kde žalobce opakovaně jeho matce vyhrožoval, byl hrubý, zmiňoval se o fyzickém násilí či soudních sporech. Žalovaný jako policista musel být navíc obezřetnější. Jeho obavy byly následně potvrzeny, neboť čelil trestnímu oznámení, v jehož rámci byla nahrávka využita. Uzavřel proto okresní soud, že osobnostní práva žalobců nebyla vůbec dotčena, nebo alespoň ne v takovém rozsahu (neuvedení jména na smutečním oznámení), který by zakládal právo žalobců na odčinění nemateriální újmy. Zcela neúspěšným žalobcům okresní soud uložil povinnost nahradit náklady žalovaným, a to žalované ve výši 37 595 Kč zahrnující odměnu advokáta za celkem 8,5 úkonů právní služby po 3 100 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši, náhradu ztráty času a cestovného za jízdy z , adresa, a zpět, a žalovanému ve výši 42 955 Kč zahrnující odměnu advokáta za celkem 10 úkonů právní služby po 3 100 Kč, náhradu hotových výdajů v paušální výši, a daň z přidané hodnoty z přiznaných částek.

5. Proti rozsudku okresního soudu se včas odvolali žalobci. Domáhali se poskytnutí zadostiučinění za jim vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou jednáním žalované, které v souhrnu znamenalo vyloučení žalobce a žalobkyně (družky žalobce od roku 2012) z kontaktu s matkou žalobce, , jméno FO, . Mezi osobnostní práva patří právo na rodinný život, tedy právo být v kontaktu s rodinnými příslušníky, do něhož jednání žalované protiprávně zasáhlo. Žalovaná zamezila žalobcům v osobním i telefonickém styku s matkou žalobce od léta 2018 až do její smrti. Zamezeno jim bylo i v základním kontaktu v závěru jejího života, kdy nebyli informováni o jejím zdravotním stavu, hospitalizaci ani úmrtí. Jednáním žalované žalobce pozbyl možnost matku vídat a starat se o ni. Žalovaná vyměnila vložku zámku a přerušila s žalobcem veškerou komunikaci. Musel si žalobce informace o matce opatřovat jinak. I v rozsudku č. j. , spisová značka, ze , datum, krajský soud dospěl k závěru, že žalovaná v době, kdy pečovala o , jméno FO, , se vůči žalobci dopouštěla jednání povahy trestné činnosti. Dovozuje proto žalobce, že v zájmu žalované bylo nepodávat o jejich matce žalobci informace, natož umožnit kontakt s ní. Měl okresní soud zkoumat, zda došlo k zásahu do sféry rodinných vazeb a zda byl takový zásah přiměřený, potřebný a zákonný. Pokud jde o smuteční oznámení, lze podle žalobců analogicky vyjít z rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2202/2017, v němž Nejvyšší soud uzavřel, že neopodstatněné a svévolné neumožnění účasti na pohřbu osobám, jimž svědčí právo na pietu, nepožívá ochrany. Parte navenek vyjadřuje rodinné vazby a záměrné vynechání některých osob má dehonestující dopad. Byli žalobci vynecháni, ač žalobce je synem zesnulé, žalobkyně jeho družka, a i oni se na péči dlouhodobě podíleli. Měl vše soud posoudit s ohledem na důstojnost člověka. Konečně okresní soud bagatelizuje pořízení skryté nahrávky žalovaným, přestože k ní došlo v obydlí žalobců a bez jejich vědomí a souhlasu. Takové jednání představuje zásah do soukromí žalobců. Pořízení záznamu k ochraně práv dle § 88 odst. 1 o. z. nezakládá libovůli nahrávat cizí osoby v jejich domově bez vědomí a přechozího konfliktu, a už vůbec ne z preventivních důvodů. Z nahrávky je zřejmé, že žalobce se k osobě žalovaného nevyjadřoval, nenapadal jej, vymezoval se jen vůči jednání žalované. Chtěl si žalovaný opatřit nahrávku pro budoucí použití a krokům proti žalobci. Nehodnotil okresní soud míru intenzity zásahu, jeho trvání a nenahraditelné důsledky. Újma žalobcům způsobená žalovanou je trvalá a neodčinitelná, zejména nemožnost rozloučení se s matkou je traumatizující. Proto je výše požadovaného zadostiučinění přiměřená. Shodné částky požadované na žalovaném reflektují intenzitu zásahu (skrytá nahrávka v bytě, silná emocionální moment), jednak dlouhodobé následky (pocit ztráty důstojnosti, obavy z dalšího šíření), ale také preventivní funkci náhrady újmy, kdy jednání žalovaného bylo svévolné a narušovalo základní pravidla ochrany soukromí. Navrhují proto, aby byl napadený rozsudek ve všech dílčích výrocích ve věci samé změn a žalobě v jednotlivých nárocích vyhověno.

6. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu ve výrocích jí týkajících se potvrzen. Okresní soud správně vyhodnotil provedené důkazy, správně zjistil skutkový stav a tento správně posoudil i po právní stránce. Žalovaná se žádného nedovolaného jednání nedopustila, naopak to byl žalobce, kdo se dostatečně nesnažil o kontakt se svojí matkou.

7. Žalovaný navrhl rovněž potvrzení napadeného rozsudku. Nahrávku si pořídil výlučně za účelem ochrany svých práv. Jde o audionahrávku, z níž není zřejmí totožnost nahraných osob ani místo a čas pořízení. Nemohlo dojít k jejímu zneužití. Měl žalovaný vzhledem k předchozím zkušenostem oprávněné obavy z nepravdivého nařčení ze strany žalobce. Mohl jej případný konflikt poškodit v zaměstnání. Neměl jinou možnost, jak ochránit své zájmy. Žalobce sám potvrdil, že o existenci nahrávky se dozvěděl až po roce a půl od pořízení ze spisu GIBS. Potvrzuje to, že účelem pořízení nahrávky byla jen obrana žalovaného. Pozdější jednání žalobce potvrdilo obavy žalovaného. Konečně žalovaný upozorňuje na to, že sám žalobce si následně pořizoval skryté zvukové nahrávky, a to o průběhu dědických jednání před notářem.

8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a po zopakování dokazování ohledně obsahu žalovaným pořízené audionahrávky dospěl k závěru, že ve vztahu k rozhodnutí vůči žalované odvolání není důvodné, ve vztahu k nárokům uplatněným vůči žalovanému potom je důvodné co do základu, a v této části zde proto jsou důvody pro změnu napadeného rozsudku.

9. V řízení byly uplatněny nároky žalobců jednak vůči žalované , Jméno žalované, (jinde v rozhodnutí též jen „žalovaná“), jednak vůči žalovanému , tituly před jménem, , jméno FO, (jinde v rozhodnutí též jen „žalovaný“), v obou případech sice na poskytnutí zadostiučinění v penězích, avšak za nemajetkovou újmu vzniklou odlišným jednáním každého z žalovaných s relativně samostatným zásahem do osobnostních práv žalobců. Nejprve se i odvolací soud zabýval požadavky uplatněnými vůči žalované.

10. Zásah žalované do osobnostních práv žalobců měl spočívat v tom, že žalovaná (i) vědomě bránila žalobcům ve styku a kontaktu s matkou žalobce a žalované , jméno FO, od srpna 2018 do jejího úmrtí, (ii) neoznámila žalobcům zhoršení zdravotního stavu matky, pročež se s ní žalobci nemohli rozloučit, a konečně (iii) neuvedla žalobce jmenovitě na smuteční oznámení matky. V souhrnu tato jednání měla žalobce vyloučit z možnosti kontaktu s matkou a možnosti rozloučit se s ní před její smrtí, a dohromady představovat jedno jednání (zásah) do přirozeného práva žalobců na rodinný život.

11. Podle § 2956 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

12. Podle § 2951 odst. 2 o. z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

13. Podle čl. 10 odst. 2 Listiny základnách práv a svobod, každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

14. Podle § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

15. Šlo tedy o to, zda ke shora tvrzeným jednáním ze strany žalované došlo a v kladném případě, zda tato jednání představovala zásah do přirozeného práva žalobců na rodinný život. Pokud jde o jednání uvedená pod (i) a (ii) žalované vytýkaná, uzavřel okresní soud po skutkové stránce, že žalovaná žalobci ani žalobkyni nebránila matku navštěvovat a žádným způsobem jim ani nezamezovala v kontaktu s matkou, když ukončení péče o matku a styků s ní vůbec bylo rozhodnutím především samotného žalobce, zřejmě v důsledku roztržky s žalovanou.

16. Takový skutkový závěr je i podle odvolacího soudu správný, přičemž v podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Okresní soud se totiž provedenými důkazy zabýval podrobně, hodnotil je jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, tak jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř. V odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku pak v souladu s § 157 odst. 2 o.s.ř. dostatečným a srozumitelným způsobem popsal, o které důkazy svá skutková zjištění opírá, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, a jaké skutkové závěry z jednotlivých skutečností vyplývají. Objasnil okresní soud ze vzájemné SMS komunikace, výpovědi svědkyně, ale i účastnické výpovědi samotného žalobce, že žalobce poskytoval matce osobní péči na dennodenní bázi, to však ustalo v létě 2018 v době, kdy se zhoršil zdravotní stav matky účastníků (Alzheimerova choroba s rychlou progresí), po rozepři s žalovanou ohledně další péče o matku. Právě v reakci na tento konflikt žalobce o své vůli nejenže přestal o matku pečovat či ji vypomáhat, ale přestal ji zcela i navštěvovat, stýkat se s ní. Byť ke konfliktu došlo mezi žalobcem a žalovanou, žalobce veškerý kontakt uťal i s matkou. Logicky a věcně byly žalovanou vysvětleny (a doklady na podporu tvrzení doloženy) i výměna zámku a změna telefonního čísla při zřízení pevné linky, kdy ani v jednom případě nešlo o opatření namířená proti žalobci, jejichž cílem by bylo komplikovat styky žalobce s matkou. Výměna zámku v zájmu uklidnění obav matky proběhla až cca po roce od roztržky účastníků. Neprojevil přitom do té doby žalobce žádný zájem o návštěvy matky. Ke změně telefonního čísla došlo až v lednu 2019. Do té doby žalobci v telefonním kontaktu s matkou nic nebránilo. O změně čísla se žalobce dozvěděl na jaře 2019, přesto matce následně volal až v srpnu 2019. Z doložené SMS komunikace potom plyne konflikt účastníků v srpnu 2018, kdy se žalobce vyjádřil jednoznačně v tom směru, že se o matku již starat nebude, dále konfrontace ze strany žalobce zejména ohledně majetku a v roce 2020 třikrát žádost o sdělení telefonní čísla na matku. To však za situace, kdy sám žalobce uvedl, že nové číslo znal od léta 2019 (matce na něj volal). Je proto správný závěr, že nelze žalované rozumně vyčítat, že žalobci sama aktivně nepředala nové klíče od bytu matky a nesdělila mu změnu telefonního čísla na ni, jestliže žalobce od roztržky neprojevil elementární zájem nejen o péči o matku, ale ani o základní kontakt s ní. Správně dále okresní soud uzavřel, že žalovaná žalobcům žádným způsobem nebránila navštěvovat matku v nemocnici či se s ní v nemocnic rozloučit před její smrtí. Žalobce se o hospitalizaci matky v nemocnici dozvěděl, byť nikoli od žalované, a v nemocnici matku navštívil. Logická je proto úvaha okresního soudu, že věděl žalobce dobře o zhoršení zdravotního stavu své matky a bylo jen na něm, zda a jak často ji bude navštěvovat. Skutečnost, že se matkou před její smrtí nerozloučil, v takovém případě nelze přičítat žalované. Bylo by snad možno žalované vytýkat nedostatek podávání informací žalobci (o změně čísla, o zhoršení zdravotního stavu matky, o její hospitalizaci), pokud by žalobce alespoň nějaký základní zájem o aktuální poměry matky projevoval. Nebylo na žalované, aby „žalobce vyzývala k projevení zájmu o matku“. Uzavřel-li proto okresní soud, že stav nastalý po srpnu 2018 byl důsledkem postoje žalobce, nikoli jednání žalované, je jeho úvaha správná.

17. Žalobci přitom ani jinou skutkovou verzi nenabízí, ve skutečnosti jde jen o jinou interpretaci učiněných skutkových zjištění. Aniž by byl vytýkán logický rozpor v hodnocení důkazů okresním soudem, nelze prostou, konkrétními důvody nepodloženou, polemikou s tímto procesem závěry okresního soudu zpochybnit. Listiny předložené u okresního soudu, na něž žalobci odkazují v odvolání (zpráva z domova důchodců, zpráva z nemocnice), shora uvedené závěry žádným způsobem nezpochybňují. Nově předkládaným rozsudkem (krajského soudu pod sp. zn. , spisová značka, ) jako tzv. nepřípustnou novotou dokazování nelze doplnit, neboť jako důkaz mohl být uplatněn již v řízení před okresním soudem (§ 205a o.s.ř.). K otázce, zda se žalobce snažil o kontakt s matkou, však bez toho ničeho nevypovídá.

18. Ohledně smutečního oznámení objasnil okresní soud, že nebyli žalobce se svojí družkou jmenovitě na parte uvedeni, když za rodinu „jménem veškerého příbuzenstva“ byli jménem uvedeni jen žalovaná s manželem a příbuzní z její strany (vnoučata a pravnouče). Shledal okresní soud v tomto pochybení žalované, neboť vhodným jmenovité uvedení minimálně žalobce na smutečním oznámením bylo. Současně ale shledal ospravedlnitelnou pohnutku žalované k tomuto kroku, jestliže se za neurovnaných vztahů mezi sourozenci poslední dva roky o matku starala sama, zatímco žalobci upřímnou snahu o matku neprojevili, a rovněž vypravila pohřeb.

19. Závěr, že toto jednání nemůže představovat zásah do osobnostních práv žalobců v rozsahu zakládajícím nárok na zadostiučinění v penězích, je správný. Soudní praxe v poměrech staré i nové úpravy dovodila, že „necitlivý neoprávněný zásah proti této chráněné sféře fyzické osoby představovaný znemožněním realizace práva na pietu je zásahem do soukromí, který podle okolností může odůvodnit potřebu ochrany pozůstalé fyzické osoby“ (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2008, sp. zn. 30 Cdo 3361/2007). Nesouměřitelnou je však situace popisovaná v žalobci odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu z 29. 11. 2017 sp. zn. 30 Cdo 2202/2017, kde k zásahu do práva na pietu mělo dojít vyloučením blízkých pozůstalých z účasti na pohřbu. Neuvedením jmen žalobců na smutečním oznámení nedošlo k omezení jejich možnosti pohřbu se účastnit, se zesnulou se rozloučit, vzdát jí úctu, popřípadě dát průchod svým citům ve vztahu k blízké zemřelé osobě. Byť právo na pietu nepochybně nezahrnuje jenom rozloučení se se zesnulým na pohřbu, pominutí žalobce a jemu blízkých na smutečním oznámení ani podle odvolacího soud právo na odškodnění v penězích nezakládá. Podstatným je, že samotných žalobců se v jejich zármutku a citech vůči zemřelé matce takové opomenutí dotknout nemohlo, nemohlo mít vliv na prožívání utrpěné ztráty. Šlo spíše o projev piety navenek, vůči třetím osobám. Je sice uvedení jmen blízkých pozůstalých v posloupnosti od nejbližších obvyklé a zpravidla má vyjadřovat rodinné vazby, může být ale vnímáno uvedení konkrétních pozůstalých s dovětkem, že se se zemřelým loučí jménem všech příbuzných, i tak, že jde o osoby, které se postaraly o pohřeb. V daném případě zvláště, pokud se o zemřelou matku poslední dva roky starala výhradně žalovaná.

20. Lze proto souhlasit se závěrem okresního soudu, že jednání žalované spočívající v neuvedení jmen žalobců na smuteční oznámení je možno považovat za neslušné. Byť tedy může jít o neoprávněný (protiprávní) zásah do jejich osobnostních práv, správně okresní soud uzavřel, že nikoli takové intenzity, aby mohl zakládat nárok žalobců na odčinění jim vzniklé újmy v penězích. Lze doplnit, že při takovém posouzení by do úvahy připadala jako přiměřená pouze morální satisfakce (např. omluva), tu však žalobci nepožadovali. Soud v takovém případě žalobní požadavek nemůže překročit a shledá-li peněžité zadostiučinění nepřiměřeným, žalobu zamítne (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 7. 2020, sp. zn. 25 Cdo 167/2019).

21. Ve vztahu k nárokům vůči žalované lze proto shrnout, že pokud jde o jednání pod body (i) a (ii), těch se buď žalovaná vůbec nedopustila, nebo tato jednání nepředstavovala protiprávní zásah do osobnostních práv žalobců, zatímco jednání pod bodem (iii) mohlo představovat (rozsahem a intenzitou minimální) zásah do osobnosti žalobců, avšak leda v míře, která nezakládá nárok na odčinění vzniklé újmy v penězích (peněžité zadostiučinění). Pokud takto posoudil žalobu vůči žalované i okresní soud, nelze jeho závěrům ničeho vytknout. Byl proto rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II zamítajících požadavek obou žalobců proti žalované , Jméno žalované, v celém rozsahu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

22. Objasnil ohledně nároku uplatněného vůči žalovanému dále okresní soud, že předmětnou audionahrávku rozhovoru žalovaného (jenž je povoláním policista) s žalobcem a žalobkyní pořídil žalovaný u žalobců doma bez jejich vědomí. Návštěva proběhla v souvislosti s tím, že žalovaný žalobci přinesl a předal smuteční oznámení a tím současně žalobce informoval o úmrtí jeho matky předešlého dne. Odvolací soud zopakoval dokazování čtením úředního záznamu o obsahu audionahrávky pořízené žalovaným ze spisu , právnická osoba, spolu s poznámkami odvolacího soudu, když senát si přeslechl špatně zřetelnou nahrávku (stranami již slyšenou) mimo jednání. Ve shodě s okresním soudem z ní bylo zjištěno, že po úvodu, kdy zřejmě došlo k předání smutečního oznámení a žalobce zpracovával prvotní šok (pasáž s tichem a následná prosba žalobce o sklenku vody), žalobce na nahrávce řeší převážně majetkové otázky a své předešlé rozepře s žalovanou (matkou žalovaného). Převážná část zhruba hodinového záznamu se týká majetku po zemřelé, domnělým nespravedlnostem vůči žalobci a výčitek vůči žalované. I skutečnost, že žalobkyně nemůže mít děti, je zmiňována jen v souvislosti s hádkami o péči o matku mezi žalobcem a žalovanou. Lze doplnit, že je z nahrávky zřejmé, že záznam měl žalovaný spuštěný ještě před vstupem do domu žalobců (zachycuje nahrávka i dotaz na souseda, kde žalobci bydlí). Během nahrávky její kvalita různě kolísá podle toho, jak žalovaný s telefonem manipuluje. Žalobkyně je na nahrávce zachycena na jejím počátku (žalovanému otevírá a volá žalobce) a dále je zřejmé, že hovoru mezi žalobcem a žalovaným je přítomna nejpozději zhruba od 20 minuty záznamu. Byť do hovoru zúčastněných se zapojuje minimálně, je její hlas na záznamu zachycen např. v časech , Anonymizováno, , , Anonymizováno, či , Anonymizováno, nahrávky.

23. Podle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

24. Podle § 88 odst. 1 o. z. svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

25. Bylo proto v předešlém rozhodnutí vysvětleno, že je třeba se zabývat již (ne)zákonností samotného pořízení nahrávky, jestliže podle § 86 o. z. je v rozporu se zákonem samo pořízení zvukového záznamu bez svolení nahrávaného, vyjma značně restriktivně vykládané výjimky v podobě zákonné licence dle § 88 odst. 1 o. z. Nepostačuje proto pro zamítnutí žaloby (jinak správný) závěr, že nahrávka nebyla žalovaným šířena.

26. Nyní okresní soud závěr o nedůvodnosti nároku vystavěl ve shodě s obranou žalovaného na tom, že žalovaný žalobce během hovoru nijak neprovokoval, ba naopak uklidňoval, a že nahrávku si pořídil pro svoji ochranu, nikoli pro „zostuzení“ nahrávaného. Byť to v rozhodnutí není explicitně uvedeno, dovodil tedy okresní soud, že byly naplněny předpoklady § 88 odst. 1 o. z. pro pořízení zvukového záznamu hovoru s žalobci bez jejich vědomí a svolení.

27. Takový závěr správný není. Nepostačuje totiž jako důvod k pořízení skryté nahrávky žalobců sama o sobě jen předchozí zkušenost matky žalovaného s žalobcem či to, že v minulosti žalobce inicioval soudní řízení či podával trestní oznámení (pověst žalobce). To platí tím více, že sám žalovaný žádný konflikt s žalobcem v předchozí době neměl. Předně je třeba vyjít z účelu návštěvy žalovaného u žalobců. Tím bylo pouze oznámení úmrtí matky žalobce prostřednictvím předání smutečního oznámení. S žalovaným lze souhlasit potud, že citlivější přístup představovalo osobní předání parte (oproti jeho vhození do schránky). Jinak však šlo o běžnou životní situaci, kdy žalovanému z podstaty věci nemohla hrozit žádná závažná újma, pořízení nahrávky ospravedlňující. Nebyl mezi účastníky občanskoprávní či pracovněprávní vztah či dokonce spor, neměl být schůzkou ani založen. Nemohl tudíž ani žalovaný jakkoli vystupovat jako slabší strana ve vztahu s žalobcem.

28. Nepřípadným je proto odkaz žalovaného na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1774/14, který zákonem aprobované pořízení skrytého záznamu jako jediného nebo klíčového důkazu (obětí trestného činu nebo jako způsob dosažení právní ochrany pro výrazně slabší stranu významného civilního sporu) připodobňuje cestou analogie k jednání za podmínek krajní nouze či dovolené svépomoci. Naopak v témže rozhodnutí shledal Ústavní soud „svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků za běžných okolností hrubým zásahem do jejich soukromí a takovýto postup s rysy záludnosti ve velké většině případů morálně i právně zcela nepřijatelným“ a explicitně dále vyjádřil, že „se rozhodně staví proti nekalým praktikám vzájemného elektronického sledování a skrytého nahrávání při soukromých i profesionálních jednáních, jež zpravidla jsou nejen v rozporu s právem, ale, hodnoceno po stránce sociálně etické, šíří ve společnosti atmosféru podezíravosti, strachu, nejistoty a nedůvěry“.

29. Tak v daném případě došlo k utajenému nahrávání žalobců v jejich obydlí, tedy v nejsoukromějším a nejosobnějším prostoru každého člověka. Byť žalovaný zdůrazňuje, že do bytu žalobců se ani nechystal a pozvání k žalobcům domů nečekal, stojí proti tomu, že svévolné pořízení nahrávky činil s rozmyslem, když záznam dopředu spustil ještě před vstupem do domu, kde se nachází byt žalobců tak, aby žalobci pořizování nahrávky nemohli zaznamenat. Měl-li žalovaný skutečně obavy, kterými nyní konspirační pořízení nahrávky omlouvá, zejména s ohledem na situaci (jediným účelem návštěvy bylo předání smutečního oznámení) mohl a měl svoji „ochranu“ zajistit způsobem do práv žalobců na soukromí nezasahujícím. Pokud se chtěl záznamem chránit před chováním žalobce, měl možnost na počátku setkání žalobcům oznámit, že si společný rozhovor zaznamená. Již tím by nepochybně eliminoval jak případnou agresivitu ze strany žalobce, tak i možnost pozdějšího překroucení průběhu schůzky. Další možností „obrany“ žalovaného bylo v závislosti na průběhu rozhovoru (při jeho případné eskalaci) kdykoli schůzku ukončit, popřípadě žalobcům oznámit, že si rozhovor začne nahrávat.

30. Jestliže mohl žalovaný ochranu „před případnými nařčeními či žalobami“ ze strany žalobce zajistit jednoduše jinak, než pořízením zvukové nahrávky bez souhlasu a vědomí žalobců (nejednal za podmínek obdobných krajní nouzi či dovolené svépomoci), nebyly naplněny předpoklady tzv. zákonné licence pro pořízení záznamu bez svolení člověka ve smyslu § 88 odst. 1 o. z. Nejde v takovém případě o pořízení záznamu k ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob v souladu se zákonem. Oproti názoru okresního soudu proto odvolací soud uzavírá, že pořízením zvukového záznamu v bytě žalobců bez jejich souhlasu a vědomí došlo k neoprávněnému (protiprávnímu) zásahu do osobnosti žalobců, konkrétně do jejich práva na soukromí ve smyslu § 86 o. z. Nedovolenost jednání žalovaného žádným způsobem nesnižuje, že následně se týmž způsobem měl chovat i žalobce.

31. Zásahem do osobnostního práva žalobců jim byla způsobena nemajetková újma, k jejímuž odčinění stíhá povinnost žalovaného. Bylo proto třeba zhodnotit přiměřenost požadovaného zadostiučinění v penězích. Došlo v daném případě k zásahu do soukromí žalobců svévolným a utajeným pořízením audionahrávky. Na straně druhé pořízený záznam nebyl ze strany žalovaného žádným způsobem zneužit, šířen ani zveřejněn (šíření záznamu nepředstavuje jeho vydání orgánům činným v trestní řízení či jeho zpřístupnění osobám zúčastněným na civilním řízení). Chráněna je však již sama nedotknutelnost soukromí a osobních projevů člověka. Spočívá přitom negativní dopad pořízení skrytého záznamu zejména v obavě a nejistotě postiženého, jaký jeho projev byl utajenou nahrávkou zachycen. Jde proto o hrubý zásah do soukromí člověka, který zpravidla nebude odčinitelný poskytnutím pouze morálního zadostiučinění, nýbrž přiměřenou bude satisfakce poskytnutá v penězích. Intenzitu zásahu v daném případě zvyšuje skutečnost, že skrytý záznam byl pořízení v bytě žalobců a žalovaný tak učinil úmyslně. Na straně druhé samotný rozhovor účastníků nahrávkou zaznamenaný je spíše běžný, byť na počátku jsou zaznamenány emoce žalobce, následně je spíše klidný, žalovaný rozhovor žádným způsobem neeskaluje, hovor spíše uklidňuje. V rozporu s tvrzením žalobce se na nahrávce neobjevují žádné osobní či intimní údaje, nebo údaje o zdravotním stavu. Konečně zohlednit je třeba, že nedošlo ani k narušení důstojnosti či vážnosti žalobce ve společnosti. Při zohlednění uvedených objektivních i subjektivních (na straně poškozeného i škůdce) hledisek se potom jeví přiměřeným poskytnutí zadostiučinění ve výši 10 000 Kč v případě žalobce a 5 000 Kč v případě žalobkyně, jež sice byla přítomna rozhovoru, sama se však do něj zapojovala v podstatně menším rozsahu než oba další jeho aktéři, přičemž rovněž jeho obsah se jí týkal okrajově. Byl však skrytou nahrávkou zachycen i její projev, i do jejího práva na soukromí proto bylo zasáhnuto v míře vyžadující odčinění nemajetkové újmy. Za jedno z vodítek přiměřenosti shora určené výše zadostiučinění přitom vzal odvolací soud (s ohledem na zásadu proporcionality při odškodňování různých zásahů do osobnosti člověka) i odškodnění poskytnuté v případě nezákonného odposlechu, jenž je v zásadě hrubším a podstatnějším zásahem do soukromí člověka, kde bylo shledáno jako odpovídající soudním rozhodnutím (Městského soudu v Praze z 18. 2. 2016 pod sp. zn. 17 Co 372/2015, v jiné části přezkoumávaným rozsudkem Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 2520/2016) zadostiučinění ve výši 20 000 Kč. Ve zbylé části (365 000 Kč v případě žalobce a 120 000 Kč v případě žalobkyně) proto odvolací soud požadavek žalobců na poskytnutí zadostiučinění shledal nepřiměřeným, a proto nedůvodným.

32. Byl proto rozsudek okresního soudu ve výrocích III a IV jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen potud, kde byla zamítnuta žaloba vůči žalovanému co do částky 365 000 Kč požadované žalobcem a co do částky 120 000 Kč požadované žalobkyní. Ve zbylé části uvedených výroků byl rozsudek okresního soudu podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změněn tak, že žalovanému byla uložena povinnost v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) zaplatit žalobci 10 000 Kč a žalobkyni 5 000 Kč.

33. Protože byl napadený rozsudek částečně změněn, bylo třeba rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve všech fázích řízení (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Ve vztahu mezi žalobci a žalovanou byli žalobci zcela neúspěšní, čemuž odpovídá právo žalované na náhradu všech v řízení účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). V první fázi do zrušení prvého rozsudku okresního soudu žalovaná čelila požadavku na náhradu nemajetkové újmy v penězích, přičemž žaloba tehdy trpěla neprojednatelností. V této fázi byly všechny úkony právní služby učiněny do 31. 12. 2024 a tedy posuzovány dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále též jen AT) ve znění do tohoto data. Výše odměny za jeden úkon právní služby tudíž činila 3 100 Kč vypočtena z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 AT. Učinil zástupce žalované celkem 8 úkonů právní služby s odměnou v plné výši po 3 100 Kč (převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě a účast u šesti jednání soudu, z toho u jednoho trvajícího déle než dvě hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT a dva úkony s odměnou v poloviční výši po 1 550 Kč (2 x účast u vyhlášení rozhodnutí) dle § 11 odst. 2 písm. f) AT. Celkem odměna advokáta činí 27 900 Kč. K devíti úkonům právní služby náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 AT, celkem 2 700 Kč. Dále náleží žalované náhrada za cestovné jejího zástupce z , adresa, a zpět, celkem vždy 26 km, při spotřebě 5,9 l BA/100km, celkem za cestu ke čtyřem jednáním soudu ve výši 792 Kč (vyhl. č. 467/2022 Sb., vyhl. č. 85/2023 Sb. a vyhl. č. 191/2023 Sb.) a náhrada za ztrátu času stráveného uvedenými cestami za celkem 8 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT. K uvedeným částkám dále náleží daň z přidané hodnoty ve výši 6 760 Kč. Celkem proto žalovanou vynaložené náklady za první fázi řízení činí 38 952 Kč. S ohledem na tehdejší neprojednatelnost žaloby musí žalované z této částky nahradit každý z žalobců polovinu. Ve fázi po zrušení prvého rozhodnutí okresního soudu již byl předmětem řízení vůči žalované požadavek žalobce na zaplacení 375 000 Kč a požadavek žalobkyně na zaplacení 125 000 Kč. Zástupce žalované učinil celkem dva úkony právní služby s odměnou v plné výši (účast u jednání soudu , datum, a , datum, ) dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a jeden úkon s poloviční odměnou (účast u vyhlášení rozhodnutí) dle §11 odst. 2 písm. f) AT. Protože podle § 12 odst. 3 AT se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí (zde 500 000 Kč) a podle § 9a odst. 1 písm. a) AT ve znění od 1. 1. 2025 se u žalob ve věcech osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy považuje za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění, nejvýše částka 500 000 Kč, činí odměna za jeden úkon právní služby zástupce žalované v této fázi řízení 10 300 Kč (vypočtena právě z hodnoty 500 000 Kč, tedy požadavku, kterému žalovaná čelila). Potom odměna zástupce žalované činí celkem 25 750 Kč. Dále náklady žalované činí třikrát náhrada hotových výdajů v paušální výši po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025, náhrada cestovného za dvě cesty z , adresa, a zpět, celkem vždy 26 km, při spotřebě 5 l MN/100 km, celkem 392 Kč (vyhl. č. 475/2024 Sb.), náhrada za ztrátu času stráveného uvedenými cestami za celkem , hodnota, započaté půlhodiny po 150 Kč dle § 14 odst. 3 AT ve znění pod 1. 1. 2025. Celkem tak náklady žalované ve fázi po zrušení prvého rozsudku okresního soudu činily (bez DPH) 28 092 Kč. Z této částky připadají na žalobce (jenž požadoval 375 000 Kč) ¾ z části představující odměnu advokáta (podle poměru tarifních hodnot obou požadavků) a ½ ostatních paušalizovaných nákladů, na žalobkyni potom z částky odměny ¼ a z ostatních nákladů rovněž ½. Po připočtení daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalované plátcem, potom vznikla povinnost k náhradě nákladů této fáze řízení žalobci ve výši 24 785 Kč a žalobkyni ve výši 9 206,50 Kč.

34. Uložil proto odvolací soud povinnost zaplatit žalované , Jméno žalované, v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) náhradu nákladů před soudy obou stupňů, a to ve výši 44 261 Kč (19 476 + 24 785) žalobci a ve výši 28 682,50 Kč (19 476 + 9 206,50) žalobkyni.

35. Odlišně je třeba posoudit náhradovou povinnost mezi žalobci a žalovaným. V první fázi řízení do částečného zrušení prvního rozhodnutí okresního soudu byly ve vztahu mezi žalobci a žalovaným předmětem řízení dva nároky plynoucí z práva na ochranu osobnosti, a to jednak na náhradu nemajetkové újmy, jednak na zdržení se šíření pořízené audio nahrávky. Ohledně prvého, jak bude dále vysvětleno, byli v konečném důsledku úspěšní žalobci, ohledně druhého žalovaný, když žaloba byla v tomto požadavku zamítnuta (pravomocně rozsudkem č. j. , spisová značka, z , datum, ). Výsledku této fáze řízení proto odpovídá, že za ni nemá žádná ze stran nárok na náhradu nákladů řízení, neboť jejich úspěch a neúspěch byl týž.

36. V řízení po částečném zrušení prvního rozhodnutí okresního soudu, jehož předmětem již nebyl nárok na zdržení se šíření pořízeného záznamu, vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. žalobcům. Podle něj, i když měl účastník úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Právě o druhý zákonem předpokládaný případ v posuzované věci šlo, když výše přiznaného zadostiučinění je vždy odvislá od úvahy soudu.

37. Zástupkyně žalobců v posuzované fázi řízení poskytla k účelné ochraně práv žalobců celkem čtyři úkony právní služby s odměnou v plné výši a jeden úkon s odměnou ve výši poloviční. Těmito úkony jsou podle § 11 odst. 1 písm. g) a k), odst. 2 písm. f) AT ve znění od 1. 1. 2025 účast u jednání ve dnech , datum, , , datum, a , datum, , písemné odvolání a účast u vyhlášení rozhodnutí , datum, . Naopak o účelně vynaloženém nákladu za právní službu nelze uvažovat v souvislosti s odstraňováním vad žaloby podáním z , datum, , neboť tam uvedená tvrzení měla být již součástí původní žaloby. Při stanovení výše odměny za jeden úkon právní služby bylo třeba vyjít znovu z ustanovení § 12 odst. 3 AT, podle nějž se tarifní hodnota věcí spojených nikoli ze zákona určuje ze součtu jednotlivých tarifních hodnot spojených věcí. V daném případě zástupkyně žalobců je zastupovala ve věci čtyř samostatných nároků (každého z žalobců zvlášť vždy proti každému z žalovaných zvlášť). Tarifní hodnota za úkony jí učiněné tudíž činí 1 000 000 Kč (součet jednotlivých nároků ve výši 375 000 + 125 000 + 375 000 + 125 000) a z ní odměna dle § 7 AT za jeden úkon právní služby činí 12 300 Kč. Při samostatnosti požadavků u obou žalobců potom již nepřichází do úvahy užití § 12 odst. 4 AT o společných úkonech při zastupování více osob, neboť mnohost a samostatnost jednotlivých nároků (zastupování každého z žalobců ohledně jeho nároku vždy samostatně) již byla zohledněna právě součtem tarifních hodnot promítajícím se do výše odměny. Náklady vynaložené žalobci proto představuje odměna za shora uvedené úkony právní služby ve výši 55 350 Kč (4,5 x 12 300), náhrada hotových výdajů v paušální výši za těchto 5 úkonů po 450 Kč § dle § 13 odst. 4 AT ve znění od 1. 1. 2025 a cestovné za dvě cesty k jednání odvolacího soudu z , adresa, do Liberce a zpět v celkové výši 410 Kč, vždy po 26 km při spotřebě 5,7 l BA/100 km (vyhl. č. 573/2025 Sb.), celkem 58 010 Kč. Protože však šlo o zastupování při úkonech společných jak pro žalobu proti žalovanému, tak proti žalované, na žalobu vůči žalovanému připadá jen jedna polovina uvedených nákladů. Náklady účelně vynaložené žalovanými na právní zastoupení v požadavcích uplatněných vůči žalovanému tudíž činí 29 005 Kč (58 010 : 2), z toho má nárok žalobce na 21 754 Kč a žalobkyně na 7 251 Kč (dle poměrů výše uplatněných nároků 3:1). Konečně mají právo i na náhradu za soudní poplatek zaplacený jednak za žalobu, jednak za odvolání (vždy jen z částky 500 000 Kč týkající se žalovaného), po 5 000 Kč, z toho žalobce nárok na náhradu po 3 750 Kč za každé řízení, žalobkyně nárok na náhradu po 1 250 Kč za každí řízení.

38. Pro shora uvedené odvolací soud uložil žalovanému , tituly před jménem, , jméno FO, povinnost zaplatit v zákonné lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, žalobci ve výši , částka, (21 754 + 3750 + 3750) a žalobkyni ve výši 9 751 Kč (7 251 + 1 250 + 1 250).