35 Co 290/2024-495

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 187 766 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 10 C 81/2017431 ze dne 18. 4. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I žalobu o zaplacení 187 766 Kč s příslušenstvím zamítajícím a ve výroku III o nákladech placených státem potvrzuje.

II. Ve výroku II o nákladech účastníků se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám advokáta , Jméno advokáta, náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši 161 172 Kč.

III. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalované k rukám advokáta , Jméno advokáta, náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o zaplacení 187 766 Kč s příslušenstvím, výrokem II uložil žalobci povinnost zaplatit žalované k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 194 278 Kč a výrokem III uložil žalobci povinnost v téže lhůtě zaplatit u okresního soudu náhradu nákladů státem zálohovaných ve výši 55 011 Kč.

2. Domáhal se žalobce uvedené částky s tím, že na základě dlouhodobého vztahu prováděl pro žalovanou na základě jejích pokynů rekonstrukci budov , právnická osoba, (dále též jen poliklinika) a za dodaný materiál s dopravou žalobkyni vystavil dne 31. 3. 2014 fakturu , Anonymizováno, na 23 386 Kč a dne 1. 4. 2014 fakturu , Anonymizováno, na 35 366 Kč, za práce provedené od 19. 3 do 7. 4. 2014 potom dne 10. 4. 2014 fakturu , Anonymizováno, na 129 014 Kč.

3. Okresní soud vyšel jednak ze samotných faktur s vyúčtováním dodaného materiálu a provedených prací spolu s kopií stavebního deníku (listy , Anonymizováno, až , Anonymizováno, ), dále znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a z výpovědí svědků, jak zaměstnanců žalované, tak zejména svědků , jméno FO, , , právnická osoba, a , právnická osoba, , kteří pracovali na rekonstrukci polikliniky s žalobcem. Ti vypověděli, že byť úkoly jim zadával žalobce, jenž rovněž připravoval faktury, tyto byly vystaveny přímo na svědky jako osoby samostatně výdělečně činné, oni inkasovali peníze přímo od žalované na své účty a teprve poté byly peníze z účtu vybrány a žalobcem přerozděleny. Okresní soud potom uzavřel, že žalobci se nepodařilo prokázat, že byla mezi ním a žalovanou uzavřena smlouva o dílo. Žalovaná tvrdila, že uzavírala dílčí smlouvy přímo s pracovníky z Ukrajiny, uzavření smlouvy s žalobcem žádný ze svědků nepotvrdil. Osamocený důkaz v podobě účastnické výpovědi žalobce nepostačuje, zvláště za situace, kdy žalobce ani netvrdil, v jaké konkrétní podobě byla smlouva uzavřena, co bylo předmětem díla, jak byla sjednána cena díla a kdy bylo dílo předáno a komu. Pokud by žalobce dodal nějaký materiál či provedl pro žalovanou práce bezesmluvně, mohlo by mu vzniknout právo na vydání bezdůvodného obohacení. Pokud šlo o vyúčtovanou cenu prací, sám žalobce tvrdil, že krom jeho práce byla účtována i práce svědků , Anonymizováno, a , jméno FO, a pana , jméno FO, . Za jejich práci bylo fakturováno 175 Kč za hodinu, za práci žalobce pak 195 Kč za hodinu, přičemž počet hodin vycházel ze stavebného deníku. Deník však vedl výlučně žalobce, nikdo jej neověřoval ani nepodepisoval, respektive, pracovníci jej podepisovali, aniž by jej četli. Deník byl předkládán až s fakturací. Správnost rozsahu účtovaných hodiny neprokazuje ani posudek, neboť bylo fakturováno více hodin, než by příslušelo dle ceníků URS (, Anonymizováno, vs , var. symbol, ,5 hodin), přičemž dle znalce , tituly před jménem, , jméno FO, byl počet účtovaných hodin dokonce dvojnásobný. Celková nejasnost a neověřitelnost rozsahu prováděných prací potom plyne i z nevěrohodné výpovědi svědka Konovshyi, jenž tvrdil, že veškeré práce vyúčtované shodně s fakturou žalobce provedl sám svědek, což není možné. Nemůže se žalobce domáhat vydání bezdůvodného obohacení za ukrajinské pracovníky, neboť byť měl být koordinátorem veškerých prací, nešlo o jeho zaměstnance, přičemž naopak peníze dostávali od žalované oni, tyto odváděli žalobci, jenž jim vyplácel nikoli 175 Kč, nýbrž 140 či 120 Kč na hodinu. Nepodařilo se proto žalobci prokázat skutečný rozsah jím provedených prací. Shodně potom žalobce neprokazuje oprávněnost vyúčtování za materiál. Byť znalkyně dospěla k závěru, že fakturovaný materiál mohl být na stavbě zapracován, nelze určit, zda jde o materiál na fakturách. Materiál nikdo nepřebíral. Žalovaná nezpochybňuje zakoupení materiálu žalobcem, nýbrž zpochybňuje jeho dodání na stavbu. Pochybnosti o množství dodaného materiálu jsou potvrzovány znaleckým posudkem, z nějž plyne rozdíl mezi fakturovaným a zapracovaným materiálem. Fakturován je materiál na stavbě nepoužitý (obklady a dlažba ve výměrách, fakturované vs zpracované m2 – 49 vs , var. symbol, , 7 vs , var. symbol, ,86, 4 vs , var. symbol, ,97, 5,5 vs , var. symbol, ), či naopak užitý na stavbě v mnohem větším než fakturovaném množství (OSB a Durelis desky 20 + 15 m2 vs , var. symbol, m2, sádrokarton 15 m2 vs , var. symbol, m2). Sám žalobce tvrdil, že materiál byl nakupován průběžně. Nelze proto uzavřít za těchto okolností, že materiál vyúčtovaný právě fakturami č. , hodnota, a 8/2014 byl žalobcem skutečně dodán a zapracován na stavbě, když se mohlo jednat o materiál dodaný a zaplacený již dříve. Nebylo proto ze strany žalobce prokázáno ani bezdůvodné obohacení žalované z titulu dodávky materiálu účtovaného předmětnými fakturami. Okresní soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu. Zcela úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení spočívající v odměně za 18 úkonů právní pomoci, 18 režijních paušálů a náhrady daně s z přidané hodnoty z uvedených částek, celkem 194 278 Kč a žalobci uložil dále povinnost nahradit státem zálohované náklady na znalecký posudek ve výši 55 011 Kč.

4. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce. Bylo prokázáno, že žalobce pracoval v sídle žalované a dodal materiál na stavbu polikliniky. Žalobce se domáhá plnění za rozsah prací dle faktury č. 10/2014, když jejich skutečné provedení není rozporováno a potvrdil ho i znalecký posudek. Provedeny byly na základě dlouhodobého smluvního vztahu mezi stranami založeného dohodami mezi žalobcem a , tituly před jménem, , adresa, , jenž za žalovanou jednal. Žalovaná tvrdila, že za tyto práce cenu hradila svědku Konovshyi, jeho výpověď ale považuje za nevěrohodnou i okresní soud. Sám přitom svědek práce, jak tvrdil, provést nemohl. Jeho faktura potom byla shodná s fakturou žalobce. Rozsah prací je řádně zadokumentován ve stavebním deníku. Skutečnost, že deník vedl jen žalobce odpovídá tomu, že na rekonstrukci neexistoval projekt, položkový rozpočet, seznam prací, žalobce prováděl práce dle požadavku , tituly před jménem, , jméno FO, na základě ústních pokynů. Byť ke stavebnímu deníku soud přistupuje jako k běžným záznamům, žalobce je zpracovával precizně a deníky předával žalované, která práce dle nich hradila do doby konfliktu s žalobcem. Jestliže svědek Konovshyi je nevěrohodný a je tu žalobce, jenž tvrdí a dokládá, že práce provedl a jejich rozsah byl potvrzen posudkem, je zřejmé bezdůvodné obohacení žalované. Dále se domáhá úhrady za materiál, který dle závěru znaleckého posudku mohl být na stavbě zapracován. Žalovanou předložená faktura na materiál se ukázala fiktivní. Nelze samozřejmě po letech přesně zjistit, která konkrétní konstrukce kdy byla zhotovena, bylo však znaleckým posudkem potvrzeno, že práce i materiál účtovaný žalobcem v příslušné době mohly být do stavby zabudovány. Skutečnost, že dodavatelem prací i materiálu byl žalobce žalovaná potvrdila množstvím zápočtů vůči fakturaci žalobce, ale i korespondencí, kde se dovolává uzavřených dohod, požaduje po žalobci stavební deník a dotazuje se na další spolupráci. Ve fakturách z , adresa, je jednoznačně určena cena za hodinu práce dělníků z Ukrajiny. Měl dále okresní soud zajistit výslech svědka , jméno FO, , když ten se zdržoval v ČR. Z rozsáhlé fakturace v řádech miliónů měl okresní soud dovodit, že musela existovat ústní smlouva o dílo mezi stranami. Spolupráce probíhala a byla i dříve proplacena. Tento model trval řadu let. Existují faktury z roku 2010, kdy fakturuje přímo žalobce. Ačkoli zejména hodinová sazba žalobce i dělníků z Ukrajiny plyne z řady důkazů, okresní soud to pominul. Protože žalovaná neměla stavební povolení ani stavební dokumentaci, stavební deník nemusel být veden, a tudíž nemusel mít náležitosti dle stavebního zákona. Veden byl žalobcem jako podklad fakturace. Potvrzovala žalovaná správnost v něm uvedených záznamů, když za práce dle něj hradila odměnu. Soud náležitě nevzal v potaz závěry znaleckého posudku, pouze z něj vytrhl z kontextu problematiku rozsahu vyúčtovaných hodin. Nedostalo se rovněž žalobci náležitého poučení, pokud jde o jeho důkazní povinnost. Navrhuje žalobce ze všech těchto důvodů, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno.

5. Žalovaná navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Lapidárně okresní soud v bodě 56 napadeného rozsudku shrnul, že žalobce v řízení neprokázal ničeho. Neprokázal v řízení ani uzavření smlouvy či smluv o dílo, ale ani dodání konkrétního rozsahu prací či materiálu. Nevymezil žalobce ani to, co mělo být předmětem díla a za jakou cenu, či jaké plnění a za jakou cenu měl poskytnout, netvrdil a neprokázal, kdy mělo dojít k předání a převzetí plnění.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

7. Žalobce uplatnil v řízení nárok na zaplacení částky 187 766 Kč vyúčtovaných fakturami č. , hodnota, , 8 a 10/2014 s tím, že dlouhodobě prováděl pro žalovanou rekonstrukci budov polikliniky podle pokynů , tituly před jménem, , jméno FO, jednajícího za žalovanou, přičemž částka představuje cenu za práce provedené na rekonstrukci v období 19. 3. až 7. 4. 2014 dle stavebního deníku a dodaný materiál dle faktur.

8. Popisoval tedy okolnosti vzniku svého nároku žalobce tak, že pro žalovanou na základě (dlouhodobého) smluvního vztahu prováděl rekonstrukci budov v jejím vlastnictví (dodával práce a materiál pro rekonstrukci potřebné). S ohledem na ne dostatečně určitá tvrzení žalobce ohledně okolností uzavření konkrétní smlouvy mohlo dojít k jejímu uzavření (zřejmě v rámcové podobě) před 1. 1. 2014 (roky trvající vztah), kdy taková smlouva by byla poměřována ustanoveními o smlouvě o dílo dle § 536 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.). Pokud by šlo o jednotlivé smlouvy o dílo uzavírané (byť ústně) jednotlivě vždy k určitému celku, vzhledem k vymezení období (19. 3. až 7. 4. 2014) by se řídila ustanoveními § 2586 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), upravujícímu smlouvu o dílo v novém občanském zákoně. V obou případech však platí, že minimální náležitostí smlouvy o dílo je vymezení předmětu díla (§ 536 odst. 1 obč. zák., § 2586 odst. 1 o. z.) a rovněž dostatečně určité určení ceny za dílo, minimálně stanovením způsobu jejího určení či její stanovení odhadem (§ 536 odst. 3 obč. zák., § 2586 odst. 2 o. z.).

9. Okresní soud správně uzavřel, že byť i smlouvu o dílo týkající se většího rozsahu prací a materiálu (s obratem v řádech statisíců, za více let miliónů) lze uzavřít ústně (existence písemné smlouvy nebyla tvrzena), žalobce se ocitl v důkazní nouzi a její uzavření a konkrétní obsah se mu prokázat nepodařilo. Nemá žalobce k dispozici žádné listiny uzavření smlouvy svědčící (např. objednávku nebo nabídku, které by byly přijaty, korespondenci ohledně rozsahu předmětu díla, doklady o převzetí díla, dodací listy žalovanou potvrzené apod.). Jedinými důkazy, které mají svědčit sjednání smlouvy jsou samotné faktury a k tomu ohledně práce stavební deník zpracovávaný žalobcem a ohledně materiálu doklady o jeho nákupu. Dále již smluvní vztah mezi stranami (žalovanou popřený) žalobce prokazuje jen svojí účastnickou výpovědí, avšak osamocenou, žádným ze svědků nepotvrzenou.

10. Přitom svědci, zejména , jméno FO, a , jméno FO, Yurkevitch, kteří rekonstrukci fyzicky prováděli, potvrdili, že žalobce sice práce na stavbě organizoval, jednal s žalovanou a připravoval faktury, avšak faktury za práce vystavovali oni sami, peníze dle nich jim byly žalovanou proplaceny na jejich účet, peníze potom vybrali a předali žalobci, jenž je přerozdělil. Takto zažitou praxi potvrdil ve výpovědi nejen , tituly před jménem, , jméno FO, v účastnické výpovědi za žalovanou, ale totožně i sám žalobce. Motivem, jak i sám žalobce potvrdil, takto zažité praxe, kdy práce pro žalovanou prováděli a přímo i fakturovali pracovníci z Ukrajiny jako osoby samostatně výdělečně činné, kteří se následně vyrovnali s žalobcem, byla skutečnost, že v případě dodávek žalobcem by musela být účtována daň z přidané hodnoty, zatímco svědci , jméno FO, či , Anonymizováno, plátci daně nebyli. Rovněž sám žalobce v rámci své výpovědi potvrdil, že vykonal-li osobně nějakou práci on sám, tuto svědkům nefakturoval, nýbrž oni na jiné stavbě provedli práce v jeho prospěch zadarmo. Doplnil, že reklamace práce se jej netýkaly, neboť „dodával jen materiál, práce Ukrajinci“. Práce vždy postupně fakturovali svědek Yurkevitch (za leden 2014), , jméno FO, (za únor 2014) či , jméno FO, (do poloviny března 2014).

11. Z uvedeného je zřejmé, že i sám žalobce popíral, že by uzavřel s žalovanou smlouvu o dílo, na základě níž by mu vzniklo právo účtovat žalované jeho cenu. Naopak, pokud jde o práce, nikoli materiál, smluvní vztah zřejmě existoval přímo mezi žalovanou a jednotlivými pracovníky z Ukrajiny. Plyne potom z výpovědí i to, že žalobce sice práce koordinoval, zprostředkovával pokyny žalované a na pracovníky dohlížel, stejně jako zpracovával podklady pro fakturaci, to však dělal na základě (právního) vztahu s nimi, nikoli žalovanou. Způsob vypořádání mezi žalobcem a těmito pracovníky (přerozdělení finančních prostředků) totiž plynul z dohody s nimi (např. si ponechával i část hodinové sazby deklarované pro pracovníky), nikoli s žalovanou, která hradila celkovou částku bez vlivu na její vypořádání. Podle zavedené praxe proto nebyli svědci Yurkevitch, , jméno FO, a , jméno FO, subdodavateli žalobce, nýbrž naopak jejich subdodavatelem byl žalobce, byť jeho činnost spočívala zejména v organizaci práce. Jinými slovy, „služby“ spočívající právě v organizaci práce a styku s žalovanou poskytoval žalobce nikoli žalované, nýbrž pracovníkům z Ukrajiny. Nic na tom nemění, že sám žalobce dříve, avšak naposledy v roce 2009 či 2010 (fa 14/2009, 13/2010), práce provedené na stavbě žalované vyúčtoval, jestliže od té doby (tj. přes tři roky) z již uváděných důvodů provedené práce žalované účtovali jednotliví pracovníci. Skutečnost, že se s žalovanou nově žalobce dohodl na tom, že vše vyúčtuje sám právě až od předmětného období (tj. od 19. 3. 2014), žalobce neprokázal. Nikdo takovou novou dohodu nepotvrdil, žalovaná ji popírá, svědci , jméno FO, i , Anonymizováno, uvedli, že za práce na stavbě žalované dostali vždy zaplaceno a nemají nic nezaplaceného. Byť žalobce uváděl motiv nové dohody, který by mohl být relevantním, a sice, že žalovaná chtěla mít záruku za dílo, i co do existence nové dohody s žalovanou zůstala účastnická výpověď žalobce osamocena. Netvrdil ani konkrétně, kdy a za jakých okolností k dohodě mělo dojít a jaký byl její konkrétní obsah. Měla-li by dohoda spočívat v tom, že žalovaná proplatí cokoli, co žalobce vyúčtuje, byla by neurčitou, respektive by nenaplňovala ani esenciální náležitosti smlouvy o dílo. Byť žalobce poukazoval na korespondenci od žalované, v níž zpochybňovala řádné provedení prací či jejich (ne)předání, popřípadě je reklamovala, a dále proti fakturám vystaveným žalobcem započítávala své pohledávky, je třeba vyjít z toho, že důkazní povinnost tíží žalobce, přičemž uvedené listiny obranu žalované sice do určité míry zpochybňují, k prokázání existence platné a dostatečně určité smlouvy o dílo mezi žalobcem a žalovanou však nedostačují. Skutečnost, že jednostranné započtení, které pro svou neplatnost nevedlo k zániku vzájemných pohledávek, není samo o sobě uznáním dluhu ve smyslu ustanovení § 2053 nebo § 2054 o. z., již jednoznačně vyřešila soudní praxe (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 7. 2021 sp. zn. 23 Cdo 3752/2019 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69/2022).

12. Okresní soud proto zcela správně dovodil, že žalobce neprokázal, že by měl nárok na zaplacení částek podle jím předložených faktur na základě uzavřené (byť ústně či jinak neformálně) smlouvy o dílo. Správně se potom zabýval otázkou, zda žalobci nevznikl nárok na zaplacení žalobou uplatněných částek v případě provedených prací z titulu bezdůvodného obohacení žalované a v případě materiálu z titulu kupní smlouvy či rovněž z důvodu jeho dodání žalované beze smlouvy.

13. Jestliže osoby, které na stavbě pracovaly (, Anonymizováno, , , jméno FO, , , jméno FO, ), samy vstupovaly do kontraktace s žalovanou (práce jí účtovaly a peněžní prostředky za ně inkasovaly) a současně nebyly zaměstnanci žalobce ani jeho subdodavatelé, nepřichází do úvahy, že by jimi provedené dílo (práce) mohly představovat hodnotu, o niž by se žalovaná k újmě žalobce (na jeho úkor) obohatila.

14. Mohlo proto dojít k ochuzení žalobce ve prospěch žalované jen ve vztahu k tomu, co osobně sám žalobce v době od 19. 3. do 7. 4. 2014 při rekonstrukci polikliniky zhotovil, respektive na stavbě provedl. Teprve při doplnění tvrzení a prokázání konkrétního rozsahu osobně žalobcem dodaných prací či výkonů by bylo následně na žalované, aby tvrdila, že za takto specifikované práce či výkony již zaplatila a případně komu a na jakém základě, a tvrzení prokázala. S ohledem na to, že při jednání , datum, žalobci poskytnuté poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nebylo dostatečně konkrétní, pokud ohledně práce vyzývalo žalobce pouze obecně k prokázání množství odvedené a nezaplacené práce podle faktury 10/2014, doplnil poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. odvolací soud. Takto měl žalobce doplnit tvrzení a prokázat, které konkrétní práce pro žalovanou on sám osobně ve vymezeném období provedl či co konkrétně zhotovil, a to (s ohledem na odvozování nároku od zápisů ve stavebním deníku) po jednotlivých dnech.

15. Po poskytnutém poučení žalobce nově tvrdil, že práce provedené ve vymezeném období od 19. 3. do , datum, zaplatil pracovníkům Yurkevitchi, , jméno FO, a , jméno FO, on, z čehož plyne bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce ohledně veškeré práce. V tomto směru byl ale žalobce poučen správně již okresním soudem, kdy již tehdy měl tvrdit a prokázat rozsah odvedené práce včetně práce uvedených osob. Jestliže až v odvolacím řízení předložil žalobce faktury o vyúčtování prací , jméno FO, Yurkevitchem a , právnická osoba, vůči žalobci za uvedené období s potvrzením o proplacení faktur v hotovosti, ačkoli i ve smyslu účastníkům při jednání , datum, daného poučení dle § 119a o.s.ř. tak mohl a měl učinit před okresním soudem, odvolací soud k nim jako tzv. nepřípustným novotám ve smyslu § 205a o.s.ř. nemohl přihlédnout (budí navíc jejich „objevení“ a předložení až v odvolacím řízení objektivní pochybnosti). Pokud svědek , jméno FO, popsal, že práce dostal proplaceny žalobcem, uváděl to v širším kontextu přerozdělování peněz inkasovaných od žalované žalobcem. Nebylo proto možno dospět k revizi závěru o tom, že není možno nahrazovat žalobci hodnotu výkonů dodaných jinými osobami.

16. Dále žalobce obecně doplnil tvrzení tak, že koordinoval dělníky, vypočítával spotřeby materiálů, ten obstarával a suploval neexistující stavební dokumentaci. Takto zcela obecně vymezený rozsah „odborné“ činnosti však dost dobře nelze jakkoli kvantifikovat a učinit závěr o bezdůvodném ochuzení žalobce v určité konkrétní výši.

17. Konečně, pokud jde o práce provedené osobně žalobcem, tento svá tvrzení po poučení doplnil tak, že označil konkrétní záznamy ve stavebním deníku týkající se vymezeného období 19. 3. až , datum, (listy č. , hodnota, až 245), a to konkrétně ty, které byly v jednotlivých dnech označeny mimo jiné i písmenkem CH. Denní záznamy ve stavebním deníku jsou konstruovány tak, že na počátku je uveden počet pracovníků a doba jejich přítomnosti na stavbě, přičemž právě písmeno CH má označovat žalobce (Chalupníček), zbylá (, právnická osoba, ) potom pracovníky z Ukrajiny (, Anonymizováno, , , jméno FO, , , jméno FO, ). Dále je vždy uveden postupně a pod jednotlivými body popis konkrétních prací či výkonů a příslušné písmeno, kdo činnost měl provádět. Vypsal žalobce tudíž v rámci svých tvrzení položky v jednotlivých dnech, u nichž je uvedeno písmeno CH. Ani takové doplnění tvrzení (bez ohledu na to, zda zápisy ve stavebním deníku, provedené žalobcem a nikým neodsouhlasené, odpovídají skutečnosti) však není, pokud jde o případnou výši bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce, dostatečně určité tak, aby mohlo být co do jednotlivých položek prokazováno, respektive zjišťována (např. odborným posudkem) jeho konkrétní výše.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí i ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

19. Protože výše náhrady za obohacení má podle naposled citovaného ustanovení odpovídat obvyklé ceně bezesmluvně poskytnutého plnění, bylo třeba, aby jednoznačně žalobce označil vždy to, co on sám osobně pro žalovanou provedl. Jenom tak by bylo jím provedené dílo (práce, výkon) ocenitelné obvyklou cenou, tj. cenou kterou by za ně žalovaná zaplatila dle poptávky a nabídky v daném místě a čase. U většiny jím označených položek však je označeno více provádějících, přičemž v rámci jednotlivých úkonů nelze dost dobře oddělit, kdo a co konkrétně vykonal. Dobře lze uvedené demonstrovat na příkladu zápisu ze dne , datum, , č. listu deníku 1949241 (čl. 35 spisu), kdy u položky týkající se demontáže parapetů a dalších úkonů ohledně oken měli práce provádět celkem tři pracovníci včetně žalobce (označeno písmeny CH, V, I) od 9,30 hodin, přičemž ale jeden pracovník z nich, ale bez označení který, měl cca 1,5 hodiny čistit drážku okna pro vsazení parapetů. Nelze proto ani po doplnění tvrzení jednoznačně oddělit od ostatních rozsah činností provedených osobně žalobcem. Z uvedeného příkladu je zřejmé, že tak nelze učinit, ani pokud by měla být porovnávána jako obvyklá hodinová sazba účtovaná žalobcem, neboť nelze zjistit ze stavebního deníku skutečný počet hodin, kdy případně odváděl žalobce pro žalovanou nějakou činnost, nýbrž jen počet hodin jím na stavbě strávených.

20. Z uvedeného plyne, že ani po doplnění žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně konkrétního individualizovaného rozsahu jím osobně na rekonstrukci polikliniky v období od 19. 3. do , datum, provedených prací tak, aby mohly být oceněny obvyklou cenou a zjištěna případná výše bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobce. Nemůže být proto jeho žaloba co do částky , částka, požadované na základě faktury č. 10/2014 za provedené práce ani z části důvodnou.

21. Správně potom okresní soud uzavřel, že žalobce rovněž neprokázal ani dodání materiálu na stavbu v rozsahu odpovídajícím předloženým fakturám č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Jestliže žalobce nebyl zhotovitelem díla podle smlouvy o dílo, bylo by lze uvažovat o tom, zda případně k dodání materiálu na stavbu nedošlo na základě kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a násl. o. z. Ta však v písemné podobě nebyla uzavřena, přičemž absentují zde i jakékoli písemné doklady o jejím ústním či konkludentním uzavření. Neexistuje písemná objednávka materiálu, nemá žalobce k dispozici ani jakýkoli doklad o jeho převzetí žalovanou.

22. I v případě dodávky materiálu proto žalobce neprokazuje smluvní vztah a uvažovat by bylo možné leda o bezdůvodném obohacení žalované na základě jeho bezesmluvního dodání a zabudování do nemovitosti žalované při rekonstrukci. I zde se ovšem žalobce ocitá v důkazní nouzi, jestliže konkrétní materiál ze strany žalované nebyl objednáván a žalobce nemá k dispozici ani potvrzení o jeho předání a převzetí za žalovanou (např. formou potvrzeného dodacího listu). Byť žalovaná připouští, že žalobce na stavbu materiál dodával, jeho přijetí v rozsahu odpovídajícím fakturám (co do množství a skladby) popírá. Bylo na žalobci, aby rozsah materiálu odpovídající uplatněnému nároku za materiál prokázal jinak. V tomto směru, tedy aby prokázal množství a druh materiálu zapracovaného do stavby, byl žalobce poučen řádně již okresním soudem. Uvedené, vedle své účastnické výpovědi, dále prokazoval jen výpovědí svědků Janovského a Měchury a znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, . Ani uvedené důkazy, byť ve vzájemné souvislosti, však nejsou způsobilé prokázat požadovanou rozhodnou skutečnost. Svědci Janovský a Měchura potvrdili pouze, že byli osobně u toho, když žalobce na stavbu zavážel dlažbu či obklady. Nebyli se schopni blíže vyjádřit k tomu, o jaký konkrétní materiál šlo či jaké konkrétní množství ho bylo dodáno. Znalkyně potom mohla posoudit (jak plyne z logiky věci) leda to, že žalobcem tvrzený materiál mohl být na stavbě (podle shlédnutí stavby při místním šetření a vyhodnocení kusé foto dokumentace průběhu prací) přibližně zapracován. Současně však znalkyně zjistila ohledně jednotlivých položek materiálu rozpory mezi jeho zjištěným množstvím skutečně do stavby zabudovaným a žalobcem fakturovaným, a to oběma směry. Jak výstižně shrnul okresní soud, na jednu stranu byl předmětnými fakturami žalované účtován materiál, který určitě zapracován nebyl (49 m2 obkladu bílá mat oproti zapracovaným 35,05 m2, 7 m2 dlažby Alicante oproti zapracovaným 2,8695 m2, 4 m2 obkladu , jméno FO, oproti zapracovaným 2,97 m2 a 5,5 m2 dlažby Alaska na stavbě nepoužité), na straně druhé byl zabudován materiál v mnohem větším, než fakturovaném rozsahu (zabudováno téměř 200 m2 desek OSB a Durelis, ač vyúčtováno jen množství kolem 50 m2, zabudováno 54 m2 sádrokartonu GKB oproti vyúčtovanému množství 15 m2). Vedle toho bylo zjištěno, že týž či obdobný materiál byl žalobcem dodáván (a žalovanou zaplacen) na stavbu i v letech 2011 až 2013, jak vyplývá z faktur z uvedených let, kde se opakovaně v různém množství opakuje dodávka bílého obkladu 20x40 a hnědé dlažby 30x60, tedy materiálu odpovídajícího posudku (faktury 9/2012, 11/2012, 14/2012, 19/2013,23/2013, 20/2011 – čl. 216 až 226 spisu). Bylo dále objasněno, že žalobce se podíle i na stavebních akcích v , adresa, .

23. Ze shrnutého je zřejmé, že na straně jedné musel být zabudován do stavby materiál dodaný žalobcem (a jemu zaplacený) již dříve, popřípadě dodaný třetí osobou, na straně druhé je účtován i materiál do stavby nezabudovaný. Nelze za takového stavu rozsah žalobcem dodaného a žalovanou nezaplaceného materiálu co do jeho skladby a množství verifikovat. Nelze vyloučit, že materiál, jenž znalkyně jako zapracovaný shledala, byl dodán žalobcem již dříve (žalovaná se bránila tím, že žalobce jí týž materiál účtoval opakovaně), a tudíž i zaplacen. Naopak neexistuje žádný doklad o tom, že materiál podle faktur účtovaný ve větším, než na stavbě použitém množství, byl žalované i tak dodán a tato si jej ponechala. K průkazu takové skutečnosti jsou bezcenné doklady svědčící tomu, že materiál žalobce nakoupil. Ten totiž mohl být použit kdekoli jinde, vrácen či žalobcem zpeněžen. I závěr o tom, že žalobce neprokázal ani bezdůvodné obohacení ve výši částek účtovaných za materiál fakturami č. , hodnota, a , Anonymizováno, , proto jako správný obstojí.

24. Zbývá doplnit, že se i odvolací soud pokusil zajistit provedení důkazu výslechem svědka , právnická osoba, navrhovaný žalobcem již před okresním soudem. Nepodařila se však zjistit jakákoli jeho adresa aktuálního pobytu, na kterou by mohl být předvolán, ať již na území ČR nebo Ukrajiny. Dle sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, nemá jmenovaný hlášen pobyt na území ČR a materiály ohledně jeho dřívějších pobytů byly skartovány, pročež nedisponuje daný, k tomu kompetentní, úřad žádnými údaji o tom, kde by se mohl navrhovaný svědek v ČR nebo na Ukrajině zdržovat. Výslech svědka proto nebylo možno realizovat.

25. Dospěl proto okresní soud ke zcela správnému závěru, že žaloba není důvodnou v celém svém rozsahu. Byl proto rozsudek okresního soudu ve výroku I žalobu o zaplacení 187 766 Kč s příslušenstvím zamítajícím jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen. Jako správný byl potvrzen i výrok o náhradě nákladů zálohovaných státem vycházející z výsledku řízení ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř., kdy povinnost nahradit částku 55 011 Kč odpovídající státem uhrazenému znalečnému byla správně uložena zcela neúspěšnému žalobci.

26. Správným je co do svého základu i výrok o nákladech řízení, založený na úspěchu žalované v řízení v celém rozsahu (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), pročež jí vzniklo právo na náhradu všech v řízení účelně vynaložených nákladů. Správná však není výše přiznané náhrady, když odměna a režijní paušál náhrady hotových výdajů byly přiznány i za úkony, za něž pro neúčelnost jejich vynaložení nenáleží. Účelně vynaložila žalovaná náklady na úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, písemném vyjádření k žalobě a účasti advokáta u jednání soudu či místním šetření se znalcem ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , z toho dvě jednání trvající déle než dvě hodiny, za něž náleží odměna za dva úkony, celkem tedy odměna za celkem , hodnota, úkonů právní služby. Naopak účelně nebyly vynaloženy náklady na tři písemná vyjádření (z , datum, , , datum, a , datum, , v napadeném rozhodnutí nesprávně označená jako jednání soudu), která byla podána vždy mezi dvěma ústními jednáními ve věci (která slouží k projednání věci a za něž odměna přiznána byla), a to jako replika ke stanovisku žalobce či k vývoji řízení, aniž by však byl nárok či skutková tvrzení k němu ve své podstatě měněna. Náklady na taková stanoviska, která mohla být uplatněna při následném jednání, nebyly vynaloženy na účelné bránění práva ve smyslu § 142 o.s.ř. Přísluší dále žalované náhrada hotových výdajů v paušální výši 300 Kč za každý z úkonů, tj. v daném za 13 úkonů právní služby (za jednání trvající přes dvě hodiny náleží jeden paušál). Protože okresní soud správně určil výši odměny za úkon právní služby ve výši 8 620 Kč vypočtený dle § 7, § 8 odst. 1 AT z tarifní hodnoty 187 766 Kč, činí náklady 129 300 Kč na odměně (15 x 8620), 3 900 Kč na náhradě hotových výdajů a 27 972 Kč na náhradě daně z přidané hodnoty, celkem 161 172 Kč.

27. Změnil proto odvolací soud podle § 220 o.s.ř. rozsudek okresního soudu v nákladovém výroku tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve správné výši 161 172 Kč v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

28. I v odvolacím řízení byla s ohledem na potvrzení napadeného rozsudku zcela úspěšná žalovaná, podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. proto má právo na náhradu veškerých svých v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Ty v daném případě spočívají v odměně advokáta za tři úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u dvou jednání odvolacího soudu) dle § 7, § 8 odst. 1, § 11 písm. g), k) AT, ve výši po 8 620 Kč za jeden úkon vypočtené shodně jako v řízení před soudem prvého stupně, náhradě hotových výdajů advokáta v paušální částce 300 Kč za úkon do 31. 12. 2024 a po 450 Kč za dva úkony po 1. 1. 2025 (§ 11 odst. 1, § 13 odst. 3 AT), tj. celkem 27 060 Kč, a konečně náhradě za daň z přidané hodnoty z této částky ve výši 5 683 Kč. Odvolací soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 32 743 Kč, a to podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jejího zástupce.