35 Co 323/2024-192

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o vypořádání společného jmění manželů, o odvolání žalobkyně a odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. 28 C 30/2023-148 ze dne 29. 5. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I až V, s výjimkou části výroku III o lhůtě k plnění, potvrzuje, a to ve správném znění tak, že se ve výroku I nesprávné označení pozemku parcelním číslem „, Anonymizováno, “ nahrazuje správným „, Anonymizováno, /2“ a ve výroku III nesprávně uvedená částka „, částka, “ správnou „, částka, “.

II. V části výroku III o lhůtě k plnění se rozsudek okresního soudu mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit , částka, ve lhůtě do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Liberci náhradu nákladů placených v řízení státem ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I nařídil prodej nemovitostí ve veřejné dražbě, a to pozemku p.č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , adresa, , a pozemků p. č. , Anonymizováno, /2 (správně mělo být p.č. , Anonymizováno, ), p.č. , Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území Vratislavice nad Nisou, s tím, že výtěžek bude mezi žalobkyni a žalovaného rozdělen rovným dílem. Dále výrokem II oběma účastníkům rovným dílem přikázal dluh ze smlouvy o hypotečním úvěru č. , Anonymizováno, /R uzavřené , datum, u Hypoteční banky, a.s., výrokem III uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do šesti měsíců od právní moci rozsudku , částka, , výrokem IV žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, výrokem V žalovanému uložil povinnost zaplatit v třídenní lhůtě od právní moci rozhodnutí státu u okresního soudu náklady znalečného ve výši , částka, a výrokem VI žalobkyni vrátil zbývající část zálohy na znalečné ve výši , částka, .

2. Předmětem řízení bylo vypořádání společného jmění manželů založeného sňatkem dne , datum, a zaniklého , datum, , kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků (Okresního soudu v Liberci č. j. , spisová značka, z , datum, ). Předmětem vypořádání účastníci učinili zejména shora uvedené nemovitosti, rodinný dům s pozemky, a zůstatek dosud nesplaceného hypotečního úvěru na jejich pořízení. Nesporným potom mezi účastníky zůstalo, že žalobkyně si na základě smlouvy z , datum, vzala u ČSOB, a.s. úvěr ve výši , částka, , výlučně jí splácený převážně po rozvodu manželství, z něhož však byla částka , částka, použita na splacení předchozího společného úvěru. Ohledně vypořádání nemovitostí okresní soud předně vyšel z toho, že vztahy účastníků jsou mimořádně narušené, napjaté a vyhrocené, zatížené mnoho spory a vzájemnými útoky. Uvedené zjistil z jejich textové komunikace, předběžného opatření ohledně úpravy styku s nezletilými dětmi a či záznamů o podání vysvětlení na Policii ČR. Již proto dovodil, že není možné uvažovat o rozdělení společných nemovitostí. Nelze předpokládat, že by se účastníci shodli na správě rozdělené nemovitosti. To potom shodně platí i o přikázání společných nemovitostí do podílového spoluvlastnictví. Takové vypořádání by založilo pouze další spory. Protože nepřipadá v úvahu ani přikázání nemovitostí jednomu z účastníků, kdy žalobkyně od počátku uváděla, že nemá finanční prostředky na výplatu vypořádacího podílu za ně, a žalovaný, byť zpočátku svůj zájem deklaroval, solventnost nedoložil, rozhodl okresní soud o prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku z ní mezi účastníky. Neshledal přitom důvod pro disparitu vypořádacích podílů. Skutečnost, že u prvního hypotečního úvěru na pořízení nemovitostí byli spoludlužníky i rodiče žalobkyně, nepředstavuje zásluhu žalobkyně o nabytí nemovitostí. Žalovaný pak svá tvrzení, že on spolu s kamarády nemovitost zrekonstruoval a zasloužil se o její významné zhodnocení, neprokázal. Přikázání dluhu z hypotečního úvěru rovným dílem odpovídá dosavadnímu hrazení dluhu, tomu, že jsou účastníci spoludlužníky i tomu, že i výtěžek mezi ně bude rozdělen na polovinu. Vyšel rovněž okresní soud z toho, že od března 2023 hradí účastníci splátky hypotečního úvěru na polovic, v době mezi červnem 2022 až únorem 2023 je však hradila výlučně žalobkyně, která takto zaplatila , částka, . Polovinu této částky, stejně jako polovinu částky , částka, , kterou výlučně na společný dluh uhradila žalobkyně, je povinen žalovaný nahradit, proto mu byla uložena povinnost k úhradě , částka, (správně mělo být , částka, ) žalobkyni na vyrovnání podílů, a to ve lhůtě šesti měsíců, aby tak mohl učinit z výtěžku prodeje nemovitostí. V případě nákladů řízení okresní soud neshledal důvod k odklonu od zásady, že v řízení o vypořádání společného jmění v zásadě nejde o úspěch či neúspěch stran. Postoj žalovaného v řízení pak nelze seznat obstrukčním či šikanózním. Znalečné ve výši , částka, musí každý z účastníků uhradit polovinou, povinnost však byla uložena pouze žalovanému, žalobkyni bude částka započtena na zaplacenou zálohu ve výši , částka, . Proto bylo rozhodnuto o vrácení zbylé části zálohy ve výši , částka, .

3. Proti rozsudku okresního soudu se odvolali oba účastníci. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem, že nejsou dány předpoklady pro disparitu podílů mezi účastníky. Pominul okresní soud zejména, že žalobkyně nemohla nemovitosti vůbec využívat, ať již za trvání manželství, tak i po jeho rozvodu. Nároky manžela při vyloučení z užívání společné věci lze zohlednit i v úvaze o tzv. disparitě podílů při vypořádání SJM (k tomu usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. , spisová značka, z , datum, ). Spolu s tím, že díky rodičům žalobkyně si mohli účastníci vzít původní hypoteční úvěr a žalobkyně projevila nadstandardní snahu o mimosoudní vyřešení věci, jde o argumenty v souhrnu zakládající důvod k disparitě. Byla žalobkyně nucena odejít ze společné domácnosti v polovině roku 2021, měla zájem nemovitosti užívat, bylo jí to však znemožněno. Nemovitosti bez souhlasu žalobkyně výlučně užíval žalovaný. Žalobkyně se snažila vrátit, byla však vyštvána chováním žalovaného , právnická osoba, . Za situace obav o své zdraví nebylo možno po žalobkyni požadovat, aby se vrátila. Žalobkyně tak musela své bytové potřeby řešit jinak, ač by nemusela, pokud by nemovitosti mohla užívat. Až do února 2023 hradila výlučně ona splátky hypotéky, vedla toho i dluh za elektřinu a za odpady. Při svém příjmu , částka, měsíčně a placení bydlení svého i bydlení žalovaného se opakovaně dostávala do tíživé situace, musela i žádat o odklad splátek, v čemž jí ale nebylo vyhověno. Uvedené žalovaný činil jako nátlak na žalobkyni i jako pomstu za to, že odešla od žalovaného. Žalobkyně se snažila s žalovaným opakovaně domluvit a měla snahu uzavřít dohodu, žalovaný naopak tyto snahy bojkotoval, věc prodlužoval, často ani nekomunikoval. Pokud by nebyla dovozena disparita podílů, lze to označit za rozpor s dobrými mravy, pokud by nebyla popsaná situace, resp. škoda žalobkyni kompenzována. Měl by být nárok žalobkyně ochráněn již nyní při vypořádání SJM, neboť otázka náhrady škody za vyloučení z užívání společné věci mezi manžely/bývalými manžely je spornou. To se jeví i hospodárným, aby bylo předcházeno případným dalším sporům. Lze odkázat i na novější rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z , datum, . Princip disparity lze pak vztáhnout buď jen na nemovitosti, nebo i jen na dluh z hypotečního úvěru, a to tak, že výtěžek z prodeje nemovitosti bude rozdělen v poměru 60 a 40 % ve prospěch žalobkyně, nebo úhrada dluhu půjde k tíži žalovaného co do 60 %, k tíži žalobkyně co do 40 %. Namítá dále, že není důvod k šestiměsíčnímu odkladu výplaty vypořádacího podílu ve výši ani ne 100 tisíc. Navrhuje rovněž, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, když jsou proto splněny mimořádné okolnosti. Žalovaný neposkytl nikdy žalobkyni návrh k vypořádání, účelově se snažil vypořádání SJM oddálit. Naopak byla žalobkyně plně úspěšná, když bylo vyhověno jejímu návrhu na prodej nemovitostí v dražbě, s čímž žalovaný nesouhlasil a nesouhlasí. Neměla by ani nést náklady na znalce, když žalovaný až po ustanovení znalce souhlasil s hodnotou nemovitostí již dříve žalobkyní přibližně označovanou. Navrhuje proto, aby odvolací soud rozsudek změnil ve smyslu jejích námitek.

4. Žalovaný namítá, že způsob vypořádání SJM prodejem věci ve veřejné dražbě není podle zákona přípustný. Nevztahuje se možnost upravená pro vypořádání podílového spoluvlastnictví na vypořádání SJM. Měly by proto být nemovitosti vypořádány tak, že budou přikázány do podílového spoluvlastnictví účastníků. Důvodem je i to, že za trvání manželství byla provedena přestavba a přístavba domu, kdy se zatím nezdařila kolaudace změněné stavby nebo přístavby. Neodpovídá proto označení nemovitostí v rozsudku aktuálnímu stavu, resp. realitě. Měla by být nejprve dokončena kolaudace, kdy pravděpodobně dojde ke změně výměry a číslování pozemků. Nesouhlasí s prodejem nemovitostí žalovaný i proto, že pokud nebude chtít žalobkyně setrvat ve spoluvlastnictví, je žalovaný po kolaudaci připraven společné nemovitosti prodat a dosáhnou co nejvyššího výtěžku. Ve výroku o splácení dluhu by namísto přikázání dluhu rovným dílem měla být zvolena formulace o povinnosti dluh hradit až do úplného zaplacení po jedné polovině. Pokud by měla být částka na vyrovnání podílů placena z výtěžku prodeje nemovitostí, lhůta 6 měsíců je krátká na to, aby proběhla dražba. Lhůta by měla být delší. Navrhuje žalovaný, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

5. Odvolací soud rozsudek okresního soudu včetně jemu předcházejícího řízení přezkoumal a dospěl k závěru, že odvolání účastníků, až na odvolání žalobkyně ve vztahu ke stanovené lhůtě k plnění vyrovnání na vypořádací podíl, nejsou důvodná, a jsou zde proto důvody pro potvrzení napadeného rozhodnutí ve věci samé. Okresní soud náležitě objasnil skutkový stav a následně jej posoudil správně i po stránce právní.

6. Jde v řízení o vypořádání společného jmění manželů ve smyslu § 736 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) rozhodnutím soudu (§ 740 o. z.), které trvalo od , datum, do jeho zániku , datum, na základě právní moci rozvodového rozsudku. Předmětem vypořádání učinili účastníci předně rodinný dům s pozemky, konkrétně pozemek p.č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , adresa, , a pozemky p. č. , Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , vše v katastrálním území Vratislavice nad Nisou, dále zůstatek závazku z hypotečního úvěru u Hypoteční banky, a.s. ze smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené , datum, a konečně úhrady výlučně provedené žalobkyní po rozvodu manželství jednak na splácení předmětného úvěru, jednak na úvěr, z něhož byl co do částky , částka, umořen dřívější společný dluh. Objasnil okresní soud zejména ze snímků textové mobilní komunikace mezi účastníky, Google recenzí žalobkyně jako učitelky, úředních záznamů o podání vysvětlení na Policii ČR a usnesení o předběžném opatření ohledně styku žalobkyně s nezletilými dětmi, že vztahy mezi účastníky jsou mimořádně napjaté, vyhrocené až nenávistné, zatížené četnými konflikty i fyzického charakteru a hluboko zakořeněnou vzájemnou animozitou.

7. Podle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

8. Podle § 712 o. z. není-li v této části zákona stanoveno jinak, použijí se pro společné jmění obdobně ustanovení tohoto zákona o společnosti, popřípadě ustanovení o spoluvlastnictví.

9. Podle § 1147 o. z. (upravujícího primárně zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví) není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

10. Ohledně vypořádání nemovitostí okresní soud správně objasnil, že sám rodinný dům s pozemky s ohledem na svůj charakter není vhodný k rozdělení, přičemž tomu brání i vypjaté vztahy mezi účastníky, pro něž by byla problematická, respektive nemožná budoucí správa rozdělené nemovitosti. Rozdělení nemovitostí ostatně jako možné nepřipouštěli ani účastníci. Možným neshledal okresní soud správně ani přikázání nemovitostí jednomu z nich za odpovídající náhradu. Tento způsob vypořádání vylučuje nesouhlas žalobkyně s ním, pokud s ohledem na nedostatek finančních prostředků na náhradu odmítla převzetí nemovitostí do svého vlastnictví, respektive nedostatek finančních prostředků k výplatě vyrovnání podílů na straně žalovaného. Ten sice zájem o přikázání nemovitostí během řízení před okresním soudem deklaroval, svoji solventnost v tomto směru přes výzvu soudu neprokázal. V závěrečném návrhu i v odvolacím řízení pak již i on zájem o převzetí nemovitostí ztratil. Současně nejsou v mase vypořádávaného společného jmění další aktiva, která by mohla hodnotu náhrady za nemovitosti vyvážit, či ji alespoň podstatně snížit.

11. S ohledem na uvedená zjištění a jejich hodnocení okresní soud zvolil jako nejlépe přiléhavý způsob vypořádání nemovitých věcí jejich prodej ve veřejné dražbě dle pravidel pro vypořádání podílového spoluvlastnictví, když přikázání nemovitostí do podílového spoluvlastnictví vylučují právě zjištěné mimořádně narušené vztahy mezi účastníky, reálně vylučující jejich schopnost dohodnout se na správě věci ve spoluvlastnictví či na zrušení a vypořádání takového spoluvlastnictví. Znamenalo by to tak pouze založení nových (soudních) sporů. Proti tomu namítá žalovaný, že postup ve smyslu § 1147 o. z. a nařízení prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě zákon neumožňuje.

12. Nastolenou otázku však již vyřešila soudní praxe, když Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. , spisová značka, z , datum, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 8/2025 uzavřel, že v poměrech úpravy zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se i s ohledem na § 712 o. z. upravující subsidiární použitelnost mimo jiné ustanovení o spoluvlastnictví (§ 1115 a násl. o. z.) tam, kde nejsou stanovena zvláštní pravidla o společném jmění manželů, již neprosadí dosavadní koncept nepoužitelnosti právní úpravy podílového spoluvlastnictví, pročež nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku mezi účastníky je přípustným způsobem vypořádání společného jmění. Námitka rozporu takového vypořádání se zákonem není tudíž důvodná. Není dále soud při vypořádání společného jmění vázán návrhy účastníků (§ 153a odst. 2 o.s.ř.). Nebrání tudíž takovému způsobu vypořádání, jeví-li se vhodným, nesouhlas jednoho z manželů (či dokonce obou) s ním.

13. Naopak shora objasněné okolnosti (zejména vysoká hodnota nemovitostí – přes 10 milionů, nedostatečná solventnost obou účastníků k vyplacení druhého, neexistence jiných aktiv hodnotu nemovitostí vyvažujících a natolik narušené vztahy mezi účastníky, že nelze očekávat rozumnou domluvu ohledně správy společné věci) víceméně vylučují přikázání věci do podílového spoluvlastnictví (kdy nanejvýš pravděpodobným by bylo okamžité zahájení dalšího sporu o zrušení a vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví). Případně proto okresní soud uzavřel, že v individuálních poměrech dané věci je prodej nemovitostí s rozdělením jeho výtěžku mezi účastníky nejvhodnějším způsobem vypořádání společného jmění a současně jediným možným.

14. Neobstojí ani další námitky žalovaného proti zvolenému způsobu vypořádání. Neposilují nijak (prostý) nesouhlas žalovaného s prodejem nemovitostí vazby (citové či další) jeho či dětí k předmětnému rodinnému domu, jestliže žalovaný nemá zájem o jeho přikázání, respektive prostředky k výplatě náhrady za něj, a ani v tomto směru nenaznačuje změnu v blízké budoucnosti. Přikázání nemovitostí do podílového spoluvlastnictví by potom zakonzervovalo stav, kdy je žalobkyně vyloučena z užívání společné věci. Namítá-li žalovaný, že označení nemovitostí nekoresponduje s jejich (dosud nezkolaudovanou) stavební úpravou (přestavbou a přístavbou), přisvědčit mu nelze, pokud naopak označení nemovitostí (až na chybu psaní ve výroku) zcela odpovídá jejich označení v katastru nemovitostí. Nemovitosti ani jinak nyní označit nelze. Takto budou jako součást společného jmění (soudním rozhodnutím) vypořádány, k faktickému vypořádání (účinkům vypořádání) však dojde až okamžikem jejich prodeje (srovnej citované sbírkové rozhodnutí body 51, 53). Do té doby se budou nemovitosti nacházet v dosavadním režimu bezpodílového spoluvlastnictví a v tomto režimu budou nastávat i případné jejich změny. Ve veřejné dražbě pak budou prodány ve stavu právním i faktickém k okamžiku jejího konání. Konečně nedůvodnou je i námitka, že by mělo být vyčkáno na kolaudaci provedených stavebních změn. Bylo na provedení kolaudace během trvání řízení dostatek času a nelze skutečné vypořádání daných nemovitostí neustále odsouvat právě jen s poukazem na neskončenou či ani nezahájenou kolaudaci, jestliže ta je primárně závislá právě na (ne)součinnosti účastníků. Především však nedokončená rekolaudace vypořádání společného jmění prodejem nemovitostí ve veřejné dražbě žádným způsobem nebrání. Chybějící kolaudace se sice nepochybně projeví v ceně těchto nemovitostí (jejím snížením), avšak s ohledem na rozdělení výtěžku zasáhne oba účastníky stejnou měrou, přičemž právě nedostatek společného úsilí ve směru ke kolaudaci v režimu bezpodílového spoluvlastnictví bude toto snížení ceny vyjadřovat.

15. Správně potom postupoval okresní soud i při vypořádání společného závazku z hypotečního úvěru, jestliže dluh z něj přikázal ke splacení oběma účastníků rovným dílem. To je jednak zcela v souladu s ustálenou soudní praxí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu pod sp. zn. , spisová značka, z , datum, ), podle níž má býti při vypořádání společných dluhů takto postupováno v zásadě vždy, jednak i v souladu s individuálními okolnostmi věci, jestliže bylo současně rozhodnuto o prodeji hlavního aktiva společného jmění a rozdělení výtěžku z jeho prodeje mezi účastníky. I formulace výroku zpochybňovaná žalovaným se jeví zcela správnou a souladnou s relevantní judikaturou dovolacího soudu.

16. Konečně správně zhodnotil okresní soud i výlučné placení společných závazků žalobkyní. Protože jak splátky (společného) hypotečního úvěru v době od června 2022 do února 2023 (, Anonymizováno, , částka, , celkem , částka, ), tak i splátky dalšího úvěru, z něhož ve výši , částka, umořila předchozí společný dluh, platila žalobkyně po rozvodu manželství ze svých výlučných prostředků, má v souladu s citovaným § 742 odst. 1 písm. c) o. z. právo požadovat polovinu z uvedených částek jako náhradu toho, co ze svého výhradního majetku vynaložila na majetek společný. Postupoval proto okresní soud správně (až na početní chybu, jak bude vysvětleno dále), jestliže uložil částku představující součet vždy poloviny uvedených částek zaplatit jako náhradu žalobkyni žalovanému.

17. Domáhá se však (v odvolacím řízení již jen) žalobkyně, aby v rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění účastníků byla zohledněna tzv. disparita podílů, ať již v celkovém vypořádání, nebo co do rozdělení výtěžku z prodeje nemovitostí či povinnosti splatit společný dluh z hypotečního úvěru.

18. Byť citované ustanovení § 742 odst. 1 písm. a) o. z. vychází z toho, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, i nadále přichází do úvahy závěr o nerovnosti podílů účastníků, jako jeden z prostředků spravedlivého uspořádání poměrů mezi manžely, jsou-li proto dány důvody.

19. Zcela určitě však neobstojí, ani jako jeden z vícero, důvodů pro disparitu okolnost, že jeden z účastníků byl případně aktivnější při hledání dohody či možného smíru mezi nimi, zatímco druhý, aniž by však řízení obstruoval či záměrně prodlužoval, byl v řízení samém i před jeho zahájením pasivním. Správně dále již okresní soud vysvětlil, že bez významu pro vypořádání společného jmění manželů je, že „díky rodičům žalobkyně si mohli účastníci vzít úvěr“. Jednak žalobkyně neprokázala, že banka by jinak (bez toho, aby byli spoludlužníky i rodiče žalobkyně) úvěr neposkytla, jednak případnou zásluhu na získání úvěru mají rodiče žalobkyně, nikoli ona. Netvrdila přitom nic o tom, že by se rodiče podíleli i na zaplacení společného dluhu. Nepředstavuje dále důvod pro disparitu podílů skutečnost, že žalobkyně od rozvodu manželství po dobu devíti měsíců do února 2023 (vedle svých nákladů na bydlení) výhradně hradila společný závazek z hypotečního úvěru. Polovina takto z výlučného majetku žalobkyně uhrazených částek jí totiž byla v souladu s § 742 odst. 1 písm. c) o. z. nahrazena prostřednictvím vypořádacího podílu. Nelze tutéž okolnost znovu zohlednit v navrhované disparitě podílů. Není důvodem pro disparitu podílů dále ani to, že měla žalobkyně rovněž ze svých výhradních prostředků po rozvodu manželství platit další společné závazky, konkrétně splácet dluh z vyúčtování elektrické energie či nedoplatek z poplatků za odpady (oboje spojené s předmětným rodinným domem). Měla totiž žalobkyně právo požadovat náhradu poloviny takto z výhradního majetku vynaložených prostředků na majetek (dluh) společný dle citovaného ustanovení. Předmětem vypořádání však náhradu těchto prostředků neučinila a namísto toho (výslovně) žádala o nepřípustné zohlednění této skutečnosti právě v rámci disparity podílů.

20. Zbývá posoudit poslední žalobkyní uplatněný důvod svědčící dle jejího přesvědčení principu disparity podílů, a sice skutečnost, že byla vyloučena z užívání společné věci. Lze přisvědčit žalobkyni v tom, že byť ustálená soudní praxe nepřipouští možnost vzniku bezdůvodného obohacení užíváním celé věci jen jedním z manželů, v jí citovaných rozhodnutích (usnesení sp. zn. , spisová značka, z , datum, a rozsudku sp. zn. , spisová značka, z , datum, Nejvyššího soudu a usnesení sp. zn. IV. ÚS 2404/18 z 14. 5. 209 Ústavního soudu) byl přijat obecný závěr, že v takových případech není vyloučen vznik peněžního nároku z jiného právního důvodu, např. náhrady škody, a podle okolností konkrétní věci nelze vyloučit ani úvahu o zohlednění takové skutečnosti při vypořádaní společného jmění v rámci úvahy o tzv. disparitě podílů.

21. Vyjít je však třeba z toho, že není účelem vypořádání společného jmění manželů trestání jednoho z nich za neetické či protiprávní jednání proti druhému. V disparitě podílů by se proto ono vyloučení jednoho z nich z užívání společné věci (aniž by k němu došlo na základě rozhodnutí soudu či dohody manželů) mohlo promítnout leda tehdy, jestliže by to odpovídalo spravedlivému a rozumnému uspořádání vztahů mezi nimi, zejména tudíž tehdy, jestliže by šlo o nápravu vyloučení z užívání věci jednáním jednoznačně s dobrými mravy rozporným.

22. Tak tomu však v projednávané věci není. Byla to (i podle svých tvrzení) žalobkyně, kdo ještě za trvání manželství společnou domácnost opustil. Následně se vzájemné vztahy mezi účastníky vyhrotily natolik, že společně nedokázali komunikovat v běžných věcech a dokonce ani v zájmu společných dětí, docházelo mezi nimi ke konfliktům (i fyzickým) a rovněž k podávání trestních oznámení na druhého. Sdílení společného obydlí (byť v režimu oddělených domácností) oběma účastníky, bývalými manžely, tak bylo objektivně vyloučeno. Svoji potřebu bydlení přitom ve společném domě neuspokojoval toliko žalovaný, nýbrž spolu s ním i nezletilé děti účastníků, o které pečoval. Nebyl v případě takto krajně napjatých až nenávistných vztahů mezi účastníky návrat žalobkyně do společné nemovitosti vůbec možný, a to z (objektivního) důvodu předejití závažným konfliktům mezi účastníky, především i v zájmu nezletilých dětí. Logickým a rozumným se potom jeví užívání nemovitosti tím z (bývalých) manželů, jenž poskytuje péči nezletilým dětem.

23. Nelze za těchto okolností dovodit, že by bylo žalovaným bezdůvodně bráněno žalobkyni v užívání společného domu či by výlučně pro závadné jednání žalovaného byla žalobkyně z něj vyloučena. Nemůže tak být založena odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou žalobkyni, ale ani důvody pro užití institutu disparity podílů. Užívání společné nemovitosti jen jedním z manželů bylo v daném případě důsledkem objektivně nastalých okolností, její společné užívání vylučujících.

24. I závěr okresního soudu, že v projednávané věci nejsou dány mimořádné důvody pro disparitu podílů účastníků na vypořádávaném jmění, je tudíž věcně správný.

25. Shledal proto odvolací soud okresním soudem zvolený konkrétní způsob vypořádání věcně správným, a proto rozsudek okresního soudu ve výrocích I až V, vyjma části výroku III o lhůtě k plnění peněžitého vyrovnání podílů, jako takový podle § 219 o.s.ř. potvrdil. S tím ovšem, že v souladu s ustanovením § 164 o.s.ř. napravil zřejmou nesprávnost v označení jednoho z pozemků (nahrazením nesprávného údaje p.č. , Anonymizováno, správným p.č. , Anonymizováno, ) ve výroku I a početní chybu při vyčíslení výše částky na vypořádání ve výroku III, neboť polovinu částek , částka, a , částka, nečiní , částka, , nýbrž , částka, . Protože odvolací soud je oprávněn provést svým rozhodnutím opravu zřejmé nesprávnosti výroku rozhodnutí soudu prvého stupně podle § 164 o.s.ř. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ), učinil tak.

26. Jak plyne ze shora uvedeného, jako správné byly potvrzeny i nákladové výroky IV a V. V praxi soudů převážil postupně názor (opírající se zejména o judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou nálezy II. ÚS 572/19 z , datum, , IV. ÚS 2081/21 z , datum, , I. ÚS 262/20 z , datum, či IV. ÚS 404/22 ze dne , datum, ), podle kterého - rozhoduje-li soud o způsobu vypořádání spoluvlastnictví či vypořádání společného jmění - je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný resp. stejný a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o.s.ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř. V daném případě správně okresní soud žádné výjimečné okolnosti projednávané věci odůvodňující postup dle § 142 odst. 3 o. s. ř. či odchýlení se od uvedeného výkladu neshledal. O úspěchu žalobkyně ani v daném případě nelze uvažovat, pořád jde o rovné rozdělení společného majetku, a to z právního přepisu vyplývajícím určitým způsobem vypořádání, kdy soud není vázán návrhy účastníků (§ 153 odst. 2 o.s.ř.). Důvodem pro výjimečné přiznání náhrady žalobkyni není ani případná pasivita žalovaného v řízení i před jeho zahájením, neboť sama o sobě nepředstavuje obstrukční či jemu podobné jednání. Jestliže nebyla přiznána náhrada nákladů žádnému z účastníků, podle výsledku řízení se musí podílet na náhradě nákladů placených v řízení státem rovným dílem (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). Správně proto uložil okresní soud žalovanému povinnost k zaplacení částky , částka, na jeho účet, neboť byla ze státních prostředků znalci dle pravomocného usnesení o přiznání znalečného proplacena částka , částka, . S ohledem na to, že celá částka znalečného byla znalci vyplacena z rozpočtových prostředků, nikoli z žalobkyní na náklady důkazů složené částky, chyběl by pro ponechání si částky , částka, podklad. Nejsou-li totiž náklady dokazování umořeny ze zálohy složené na ně, představuje to důvod k vrácení (celé) zálohy. Tomu odpovídá výrok III rozhodnutí odvolacího soudu ukládající povinnost k náhradě částky , částka, státu rovněž žalobkyni.

27. O nákladech odvolacího řízení, o nichž bylo rozhodováno podle § 224 odst. 1 o.s.ř., platí totéž, co o nákladech před okresním soudem. Ani v něm nemá žádný z účastníků na jejich náhradu v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. a citovanou judikaturou právo.