35 Co 368/2024-442

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 41 800 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v České Lípě č. j. 51 C 410/2022-307 ze dne 27. 6. 2024 ve znění opravného usnesení Okresního soudu v České Lípě č. j. 51 C 410/2022-335 ze dne 12. 9. 2024

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám advokáta , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I zamítl žalobu o zaplacení , částka, s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od , datum, do zaplacení. Výrokem II uložil žalobkyni povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Usnesením z , datum, okresní soud opravil označení žalobkyně v záhlaví písemného vyhotovení rozsudku na správné , Jméno žalobkyně, .

2. Domáhala se žalobkyně, která je soukromou vysokou školou, zaplacení uvedené částky s tím, že s žalovaným uzavřela , datum, smlouvu o studiu, podle níž jí vznikl vůči žalovanému nárok na úhradu školného za celý akademický rok 2020/2021. Okresní soud po provedeném dokazování příslušnými listinami vyšel z toho, že strany uzavřely dne , datum, smlouvu o studiu ve studijním kombinovaném programu „Management a hospodaření ve veřejné správě“, v níž se žalovaný zavázal zaplatit za studium úplatu ve výši stanovené Všeobecnými podmínkami studia (dále též jen „VPS“), které se staly přílohou smlouvy. Těmi bylo roční školné pro daný obor stanoveno na , částka, . VPS dále upravují, že k 1. 9. bude uchazeč zapsán do studia, a to jednostranným administrativním úkonem žalobkyně, automaticky a bez přítomnosti uchazeče. Stanoví tyto všeobecné podmínky rovněž, že uchazeč/student se zavazuje platit žalobkyni školné vždy na akademický rok (dva semestry) dopředu, a to ať už studium za akademický rok dokončí či nikoli, případně zda ke studiu nastoupí či nikoli. Zjistil dále okresní soud, že žalobkyně , datum, zaslala žalovanému e-mail, kde mu sdělila, že v elektronické přihlášce (pokyny k jejímuž zpřístupnění mu sděluje) najde rozhodnutí o přijetí ke studiu, kterým je rozhodnutí č. j. AMBISEP/6633/2020/9117/AMBIS-2 datované , datum, . Žalobkyně vystavila fakturu č. , hodnota, na žalovanou částku se splatností , datum, , , datum, zaslala žalovanému e-mailem upomínku jejího zaplacení. V reakci na to žalovaný žalobkyni rovněž e-mailem z téhož dne sdělil, že ke studiu nemůže nastoupit a žádá o vyřazení ze seznamu uchazečů. Písemně pak o totéž žádá z vážných rodinných důvodů , datum, . Okresní soud uplatněný nárok posoudil po stránce právní mimo jiné i podle zákona o vysokých školách. Uzavřel, že ačkoli tento zákon vyžaduje, aby poplatky spojené se studiem byly stanoveny vnitřním předpisem registrovaným u Ministerstva školství, výši školného v daném případě upravovala pouze smlouva ve spojení s VPS. Studijní a zkušební řád žalobkyně u ministerstva registrovaný, stejně jako Statut žalobkyně, stanovovaly povinnost hradit školné, ohledně jeho výše a lhůt však odkazovaly na jiný „předpis“ či smlouvu. Neměla k , datum, žalobkyně žádný vnitřní předpis konkrétní výši poplatků spojených se studiem upravující. Dohoda o výši školného proto neodpovídá ani zákonu, ani Studijnímu a zkušebnímu řádu. Ujednání o výši školného proto shledal okresní soud pro rozpor se zákonem neplatným. Již z tohoto důvodu shledal žalobu nedůvodnou. Uzavřel dále okresní soud, že vysokoškolský zákon předpokládá pro zápis do studia výslovné a osobní právní jednání uchazeče, jež ani dohodou či vnitřním předpisem žalobkyně nelze přenést na žalobkyni a učinit z něj administrativní úkon žalobkyně v jejím informačním systému, na základě něhož by se uchazeč automaticky stal studentem. Musí mít uchazeč možnost projevit vůli, zda ke studiu nastoupí či nikoli. Žalovaný byl tudíž po celou dobu smluvního vztahu s žalobkyní v postavení uchazeče o studium, nikoli studenta. Mezi stranami uzavřenou smlouvu okresní soud posoudil jako adhezní, a ujednání o smluvních pokutách shledal pro slabší stranu (žalovaného) jednostrannými a nevýhodnými, aniž by proto byl rozumný důvod. Zvlášť nevýhodným shledal ta ujednání, podle nichž se slabší strana ještě v postavení pouhého uchazeče o studium zaváže k nezrušitelnému závazku zaplatit celoroční školné, bez ohledu na to, zda ke studiu nastoupí, a pokud tak řádně a včas neučiní, tak i k zaplacení smluvní pokuty, někdy i dvojité a vždy ve výši školného a se zachováním nároků z náhrady škody. Ani proto nemůže být nárok důvodný. Spatřoval v jednání žalobkyně konečně okresní soud i zjevné zneužití práva nepožívající právní ochrany. Nejednala žalobkyně s řádnou odbornou péčí, když nebyla schopna zajistit zákonný postup při přijímání studentů. Ani z rozhodnutí o přijetí ke studiu není seznatelné, zda o přijetí rozhodla dle vnitřního předpisu rektorka či prorektoři. Nadbytečným proto shledal posouzení, zda právní vztah mezi účastníky je spotřebitelským. Žalobu proto zamítl v celém rozsahu a zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu všech vynaložených nákladů, spočívajících v odměně advokáta za celkem šest úkonů právní služby (převzetí zastoupení, dvě vyjádření ve věci a účast u tří jednání soudu) po , částka, , šesti paušálních náhradách hotových výdajů po , částka, za tyto úkony, náhradě za ztrátu času cestou k jednáním soudu celkem za 12 započatých půlhodin po , částka, a dani z přidané hodnoty z uvedených částek ve výši , částka, , celkem , částka, .

3. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně. Namítá, že podle zákona o vysokých školách soukromá vysoká škola (na rozdíl od veřejných vysokých škol) není povinna stanovit vnitřním předpisem přímo výši poplatků, nýbrž jen povinnost platit poplatky a jejich druhy. Uvedené žalobkyně splnila, pokud ve Studijním a zkušebním řádu upravila povinnost studentů hradit příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem (školné), a to mimo jiné v souladu se smlouvou. Na smlouvu o studiu v otázce výše poplatků rovněž odkazuje Statut žalobkyně, kdy oba zmíněné vnitřní předpisy byly řádně registrovány ministerstvem. Výše poplatků pak byla konkrétně upravena smluvně ve Všeobecných podmínkách studia. Nesouhlasí dále žalobkyně s hodnocením, že se žalovaný nestal jejím studentem. Smlouva stanovila, že zápis provede žalobkyně. Byť zákon předpokládá, že práva zapsat se ke studiu uchazeč využije jednostranným právním úkonem, nezakazuje, aby se při tomto úkonu žalovaný nechal zastoupit jinou osobou. Jestliže tak žalobkyně po vydání rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu učinila, stal se žalovaný řádným studentem žalobkyně. Takové ujednání není nepoctivé, odporující dobrým mravům či zákonu. Může být uchazeč zapsán do studia i dříve, než uplyne lhůta pro odvolání proti rozhodnutí o přijetí. Je potřeba vyjít i z toho, že kdo má zájem studovat soukromou vysokou školu, řádně si prostuduje smlouvu, kterou pak musí dodržovat. Nesouhlasí žalobkyně s tím, že jde v daném případě o adhezní smlouvu a žalovaný, že je slabší stranou, stejně jako se závěrem, že smlouva obsahuje pro něj zvlášť nevýhodnou doložku. Nejde předně u soukromé vysoké školy o podnikatele v pravém slova smyslu. Nelze uvedené dovozovat jen z právní formy obchodní společnosti u žalobkyně. Její hlavní činností je totiž poskytování vysokoškolského vzdělání, a proto nedisponuje větší mírou profesionality než žalovaný. Žalovaný proto není slabší stranou dle § 433 o. z. Nebyl rovněž v řízení prokázáno, že nemohl žalovaný kontraktační proces ovlivnit. Není proto možné užít ochranu dle ustanovení o adhezních smlouvách. Ukončení studia je právem žalovaného, jímž žádnou povinnost neporušuje. Požadované školné však nemá (ani z povahy právní koncepce smlouvy) sankční povahu, nýbrž je legitimním nárokem zajišťujícím v předstihu fungování soukromé vysoké školy po ekonomické stránce, pročež je ujednáním zabraňujícím svévolnému předčasnému ukončení studia sledován rozumný cíl. Musí zajistit žalobkyně dopředu (před započetím výuky) prostory, pedagogy a další materiální i personální potřeby školy, což je financováno ze školného, proto je požadavek na jeho úhradu dopředu na celý rok oprávněným. Byly-li vnitřní předpisy registrovány ministerstvem, nemohou odporovat zákonu. Má za to žalobkyně, že rozhodnutí o přijetí žalovaného ke studiu bylo vydáno řádně, souladně se zákonem a splňuje veškeré náležitosti. Byla řádně udělena plná moc (pověření) k podpisu rozhodnutí o přijetí, ke správnímu rozhodnutí je třeba přistupovat z hlediska presumpce pravosti a správnosti. Netrpí předmětné rozhodnutí závažnou nicotností. O rozpor s dobrými mravy či zjevné zneužití práva nemůže jít, neboť postupovala žalobkyně v souladu se zákonem, svými vnitřnímu předpisy i smlouvou a jejími přílohami. Otázka, že smlouva o studiu na soukromé vysoké škole není spotřebitelskou smlouvou již byla jednoznačně vyřešena v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhuje, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno, popřípadě zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

4. Žalovaný navrhl napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit. Vyřešil již Ústavní soud definitivně, že jde v případě obdobných smluv o studiu o vztah se spotřebitelem. Odkazuje pak na řadu rozhodnutí soudů všech stupňů soustavy, která dospěla k obdobným závěrům. V rozporu se zákonem správně okresní soud shledal jak absenci úpravy poplatků za studium v registrovaném vnitřním předpisu, tak i ustanovení o automatickém administrativním zápisu uchazeče o studium žalobkyní. V případě zápisu zákon stanoví u uchazeče jeho aktivní vůli a osobní jednání směřující ke vzniku statusu studenta. Neplatnou je smlouva i s ohledem na ustanovení o adhezních smlouvách.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Žalobkyně v řízení uplatnila nárok na úhradu školného ve výši , částka, stanoveného pro příslušný studijní obor za (celý) akademický rok 2020/2021, když je soukromou vysokou školou a žalovaný se k úhradě školného zavázal ve smlouvě o studiu uzavřené s žalobkyní , datum, .

7. Objasnil okresní soud správně ze smlouvy samotné, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne , datum, smlouvu o studiu, upravující práva a povinnosti stran při zajištění výuky v bakalářském studijním programu „Management a hospodaření ve veřejné správě“ v kombinované formě se zahájením studia v akademickém roce 2020/2021. Vedle odkazu na zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále též jen zák. o vysokých školách), se kterým je studium v souladu a jímž se podpůrně řídí, smlouva ohledně konkrétních práva povinností jejích účastníků odkázala na své přílohy, č., hodnota, „Všeobecné podmínky studia“ (dále též jen VPS) a č. , hodnota, „základní informace o průběhu studia“. Definovala dále pojmy „uchazeče“, kterým je osoba, která zahájila příjímací řízení a byla přijata ke studiu na VŠ, a „studenta“, kterým je osoba, která si po přijetí ke studiu zapsala svůj rozvrh a tím nastoupila ke studiu. Stanovila rovněž smlouva, že studium je poskytováno za úplatu a ustanovení o výši školného a způsobu jeho úhrady je obsahem Všeobecných podmínek studia.

8. Zjistil dále správně okresní soud, že Všeobecné podmínky studia mimo jiné upravují, že k 1. 9. (budou-li k tomu splněny nezbytné podmínky) příslušného akademického roku bude uchazeč/student zapsán do studia, přičemž zápis do studia je jednostranným administrativním úkonem VŠ a je prováděn automaticky bez přítomnosti uchazeče (čl. I bod 3 VPS). Dále VPS v čl. III onačeném „Školné (cena za studium) – poplatek spojený se studiem“ upravují závazek uchazeče/studenta platit VŠ školné vždy na celý akademický rok dopředu, tj. školné za dva semestry, a to bez ohledu na to, zda uchazeč/student studium za tento akademický rok dokončí či nikoliv, případně ke studiu nastoupí či nikoliv. Nárok VŠ vzniká uzavřením smlouvy o studiu a trvá po celou dobu trvání smluvního vztahu. Upravují dále VPS nárok VŠ na smluvní úrok z prodlení v případě prodlení s úhradou školného (0,1 % denně) a změnu pohledávky z dlužného školného na pohledávku na zaplacení smluvní pokuty odpovídající dlužné částce v případě ukončení studia/smlouvy o studiu. Konečně VPS obsahují ceny studia počínaje akademickým rokem 2020/2021, v případě oboru Management a hospodaření ve veřejné správě v kombinované formě studia , částka, za akademický rok.

9. Všeobecné podmínky studia ani Základní informace o průběhu studia nebyly registrovány u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále též jen ministerstva). Takto byly (jako vnitřní předpis) registrovány pouze Statut žalobkyně a Studijní a zkušební řád žalobkyně. Statut stanoví, že studium se uskutečňuje za úhradu, přičemž výši poplatků a způsob a termín jejich úhrady stanoví smlouva (čl. XV). Studijní a zkušební řád určuje, že student je povinen uhradit školné ve výši a lhůtě stanovené předpisem žalobkyně o poplatcích spojených se studiem a v souladu se smlouvou (čl. 4 bod 4).

10. Objasnil konečně okresní soud správně, že žalobkyně dne , datum, zaslala žalovanému e-mail, ve kterém mu sdělila, že v elektronické přihlášce, pokyny k jejímuž zpřístupnění mu současně sděluje, najde rozhodnutí o přijetí ke studiu. Tím je rozhodnutí žalobkyně č. j. AMBISEP/6633/2020/9117/AMBIS-2 datované , datum, . Žalobkyně poté vystavila fakturu č. , hodnota, na žalovanou částku se splatností , datum, , , datum, zaslala žalovanému e-mailem upomínku jejího zaplacení. Žalovaný v reakci na upomínku z , datum, žalobkyni rovněž e-mailem téhož dne sděluje, že ke studiu nemůže nastoupit a žádá o vyřazení ze seznamu uchazečů. Písemně pak o totéž žádá z vážných rodinných důvodů , datum, .

11. Správný je rovněž závěr, že soukromoprávní vztah mezi účastníky nepodléhá jen úpravě zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), ale s ohledem na to, že upravuje vzájemná práva a povinnosti stran při studiu na vysoké škole, řídí se rovněž úpravou zák. č. 111/1198 Sb., o vysokých školách (citace dále uvedené vždy ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o studiu).

12. Podle § 63 odst. 3 písm. a) 1 zák. o vysokých školách student je dále povinen hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši. Podle § 59 zák. o vysokých školách poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá vysoká škola ve svém vnitřním předpisu.

13. Podle § 36 odst. 1 zák. o vysokých školách vnitřní předpisy veřejné vysoké školy podléhají registraci ministerstvem. Podle § 36 odst. 4 zák. o vysokých školách vnitřní předpis nabývá platnosti registrací. Podle § 41 odst. 2 zák. o vysokých školách pro registraci vnitřních předpisů soukromé vysoké školy a jejich změn platí § 36 obdobně.

14. Podle § 61 odst. 1 zák. o vysokých školách uchazeč se stává studentem dnem zápisu do studia. Podle § 50 odst. 3 zák. o vysokých školách na soukromých vysokých školách rozhoduje o přijetí ke studiu orgán určený vnitřním předpisem soukromé vysoké školy. Podle § 50 odst. 6 zák. o vysokých školách proti rozhodnutí se uchazeč může odvolat ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho oznámení. Podle § 51 odst. 1 zák. o vysokých školách sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí.

15. Podle § 1798 odst. 1, 2 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem.

16. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 1813 odst. 1 o. z. zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1813 odst. 2 o. z. zneužívající povaha ujednání se posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy, i s ohledem na ujednání obsažená v jiné smlouvě, na které dané ujednání závisí.

18. Jak již bylo uvedeno, nárok v řízení uplatněný se opírá o smlouvu o studiu a podle žalobních tvrzení jde o školné – cenu za studium. Zákon o vysokých školách stanoví, že student má povinnost hradit poplatky spojené se studiem, v případě soukromých vysokých škol stanovených ve vnitřním předpise. Sama smlouva sestavená žalobkyní mluví o „úplatě za studium“ a „výši školného“. Rovněž Statut žalobkyně upravuje „úhradu a studium“ s tím, že „výše poplatků za studium“ stanoví smlouva. Konečně i další registrovaný vnitřní předpis – Studijní a zkušební řád formuluje povinnost hradit „školné“ jen ve vztahu ke „studentovi“. Naproti tomu ve Všeobecných podmínkách studia, jako přílohy smlouvy o studiu upravující podrobně práva a povinnosti jejích stran, je povinnost platit školné rozšířena ze studenta i na uchazeče o studium a povinnost k jeho úhradě zakládána bez ohledu na to, zda student/uchazeč studium dokonči či vůbec ke studiu nastoupí. Nárok žalobkyně pak výslovně VPS váží jen k uzavření smlouvy o studiu.

19. Rozhodným pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně se tudíž jeví, zda se žalovaný stal jejím studentem, a pokud nikoli, zda jako platné obstojí ujednání o povinnosti úhrady školného jen uzavřením smlouvy o studiu bez ohledu na to, zda se uchazeč o studium studentem skutečně stal.

20. Vyplývá ze shora citovaných ustanovení zákona o vysokých školách (§ 51, § 61), že uchazeč se stává studentem až dnem zápisu do studia, přičemž právo na zápis do studia vzniká uchazeči sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu. Uchazeč se ke studiu zapisuje ve lhůtách určených vysokou školou.

21. Stává se uchazeč studentem vysoké školy proto až naplněním dvou na sebe navazujících skutečností, kterými jsou rozhodnutí o přijetí ke studiu a zápis uchazeče ke studiu. Zatímco rozhodnutí o přijetí vydává škola, zápis ke studiu je aktivním jednáním uchazeče. Uvedená kogentní ustanovení zákona nelze vyložit jinak než, že k tomu, aby se uchazeč o studium, kterému bylo sděleno rozhodnutí o jeho přijetí ke studiu, stal studentem vysoké školy, je třeba jeho právního jednání, jímž projeví vůli zapsat si rozvrh a stát se studentem konkrétního studijního oboru. Má přitom jít podle zákona o jednání aktivní, výslovné, nepostačuje jen jednání omisivní či konkludentní (§ 546 o. z.). , adresa, škola je oprávněna určit pouze lhůty pro zápis.

22. Nelze proto ani dohodou stran přenést právo a povinnost uchazeče o studium zapsat se ke studiu na vysokou školu, či stanovit, že zápis je automatickým, administrativním úkonem. Byla by totiž uchazeči upřena možnost volby, zda se přes kladné rozhodnutí o svém přijetí chce studentem skutečně stát. Nepřípadná je i argumentace zastoupením uchazeče při zápisu vysokou školou, neboť smlouva ani žádný z dalších smluvních dokumentů či předpisů žalobkyně zmocnění žalobkyně jednání za žalovaného neobsahuje.

23. V poměrech projednávané věci to znamená, že žalovaný se studentem žalobkyně nestal, pokud mu bylo oznámení o přijetí ke studiu oznámeno prostřednictvím e-mailu dne , datum, a žalovaný žádné právní jednání ve vztahu k zápisu ke studiu u žalobkyně neučinil, naopak již , datum, (tedy ještě před uplynutím lhůty k odvolání proti rozhodnutí o přijetí ke studiu) žalobkyni (rovněž elektronicky) sdělil, že ke studiu nenastoupí a žádá o vyřazení ze seznamu uchazečů.

24. Smlouva však stanoví povinnost úhrady školného i pouhému uchazeči o studium, jenž ani ke studiu nenastoupí. Protože k uzavření smlouvy byly užity žalobkyní vytvořené formuláře smlouvy o studiu a Všeobecných podmínek studia, v nichž jedinými individualizovanými a do smlouvy doplňovanými údaji byly nacionále žalovaného a datum a místo podpisu smlouvy, jde ve smyslu § 1798 odst. 1 o. z. o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, když žalobkyně nevyvrátila vyvratitelnou právní domněnku dle § 1798 odst. 2 o. z. Byť hlavní činností žalobkyně je poskytování vysokoškolského vzdělání, je právě tato činnost i předmětem jejího podnikání a je proto žalovaný ve vztahu k žalobkyni slabší stranou. Smlouva byla rovněž uzavřena žalovaným jako fyzickou osobou, jež nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo povolání, s žalobkyní jako obchodní společností, předmětem jejíž podnikatelské činnosti je poskytování vysokoškolského vzdělání. Smlouva s žalovaným byla žalobkyní uzavřena v rámci její podnikatelské činnosti, když škola je financována výlučně ze školného. Byl proto žalovaný při uzavírání smlouvy ve smyslu § 419 o. z. spotřebitelem, žalobkyně ve smyslu § 420 a násl. o. z. podnikatelkou a uzavřená smlouva o studiu proto byla smlouvou ve smyslu § 1810 o. z. spotřebitelskou. Dřívější pochybnosti ohledně takového závěru byly odstraněny nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2093/24 z , datum, .

25. Z pohledu adhezní, a navíc spotřebitelské, smlouvy je pak třeba hodnotit právě ujednání o tom, že sjednaná úplata za studium (školné) za celý akademický rok žalobkyni náleží po uzavření smlouvy o studiu vždy, a to bez ohledu na to, že studium ani nepočne, resp. uchazeč o studium se nestane studentem. Takové ujednání je nutno hodnotit jako doložku ve smyslu § 1800 odst. 2 o. z. pro slabší stranu zvlášť nevýhodnou, aniž by proto byl rozumný důvod, a rovněž ve smyslu § 1813 odst. 1 o. z. jako zneužívající ujednání, které zakládá v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Je tomu tak proto, že stejnou povinnost jako studentovi, ukládá i pouhému uchazeči, jenž nejenže studium nezahájil, ale ani se do něj nezapsal. Z povahy věci, ale i smlouvy o studiu (čl. II bod 5), Statutu žalobkyně (čl. XV) a jejího Studijního a zkušebního řádu (čl. 4), je zřejmé, že školné je úplatou za studium. Jestliže studium ani nepočne a uchazeč o studium se studentem nestane, jeho povinnosti k úhradě školného neodpovídá žádná povinnost žalobkyně. Protože úhrada školného, a to dokonce za celý akademický rok (dva semestry), v případě někoho, kdo se o přijetí ke studiu zatím jen uchází a má zákonnou možnost ke studiu vůbec nenastoupit či zvolit jinou vysokou školu či obor, postrádá rozumné opodstatnění, stěží mohl uchazeč o studium při uzavírání smlouvy takto pro něj jako slabší stranu nepochybně nevýhodné ujednání, respektive pro něj jako spotřebitele ujednání zneužívající a jednoznačně zakládající nerovnováhu práv a povinností v jeho neprospěch, předpokládat. Platí to tím více, že ve všech dokumentech i předpisech žalobkyně včetně samotné smlouvy o studiu, vyjma právě jen Všeobecných podmínek studia, i žalobkyně vždy mluví o úplatě či úhradě za studium. Nelze ujednání o povinnosti k úhradě školného i uchazečem, jenž se studentem vůbec nestal, hodnotit ani jako obvyklé pro úpravu obdobných případů (§ 1800 odst. 2 o. z.), ani jako s ohledem na předmět závazku či ostatní smluvní ujednání nikoli zneužívající (§ 1813 odst. 2 o. z.). Za hlavní předmět závazku přitom je třeba považovat jedině povinnost úhrady úplaty za studium, nikoli již ujednání o tom, že školné bude placeno uchazečem o studium, i když se studentem nestane. Nemůže být závazek uchazeče o studium uhradit školné v plné výši za celé dva semestry studia, i když se do studia nezapíše, konečně adekvátním ani případným nákladům žalobkyně, jež má spojeny s materiálním a personálním zajištěním budoucí výuky. Nelze nepochybně dimenzovat zabezpečení výuky jen dle počtu uchazečů o studium, kteří se účastní přijímacího řízení, pokud není povinností uchazeče ke studiu nastoupit. Je podnikatelským rizikem žalobkyně, aby počty budoucích studentů kvalifikovaně odhadla. Má možnost i konkrétní studují program zrušit (čl. VI. VPS). Ostatně kvalifikovaným odhadem dimenzovat jednotlivé studijní obory musí všechny vysoké školy bez rozdílu, i ty státní, neboť i jejich financování, byť zcela odlišné a z jiných zdrojů, se odvíjí od počtu studujících. To nepopírá možnost žalobkyně fázi předcházející vzniku studia zpoplatnit tak, aby byly žalobkyní předkládané výdaje (alespoň částečně) pokryty. Nemůže se tak ale dít prostřednictvím úplaty za neexistující studium a ve výši školného za celý rok. Nabízí se například zvýšení poplatku za přijímací řízení, jenž může být ke studiu zapsaným studentům následně započten na školné. Konkrétní úprava takového poplatku však bude vždy na žalobkyni, vždy ale tak, aby nezasahovala do práv spotřebitele či slabší strany smlouvy.

26. Lze uzavřít, že správným je závěr okresního soudu, že doložka stanovující povinnost uchazeče o studium uhradit školné i tehdy, když se studentem nestal, je dle § 1800 odst. 2 o. z. ve spojení s § 580 o. z. neplatnou. Nelze rovněž k takovému ujednání jako zneužívajícímu podle § 1815 o. z. ani přihlédnout. Již z tohoto důvodu nemůže být žaloba důvodnou, neboť neplatným ujednáním, resp. ujednáním, k němuž se nepřihlíží, je ujednání o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni školné za akademický rok i v případě, že se studentem žalobkyně nestane.

27. Okresní soud potom závěr o nedůvodnosti žaloby založil i na absenci určení druhu a výše poplatků za studium, včetně školného, v ministerstvem registrovaném vnitřním předpise žalobkyně, způsobující neplatnost smlouvy pro rozpor se zákonem. Odvolací soud vědom si kasačního nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2694/24 z , datum, , jenž z důvodu nedostatečné právní argumentace zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, z , datum, , které závěr o neplatnosti určení poplatku za studium jinak než registrovaným vnitřním předpisem vysoké školy aprobovalo, dospěl k závěru, že i toto právní hodnocení provedené okresním soudem, na něž lze jinak odkázat, nadále obstojí. Uzavřel mimo jiné Ústavní soud, že nikoli každý vnitřní předpis podléhá registraci ministerstvem. Takový závěr je nepochybně správný. Týká se to však podle názoru odvolacího soudu zejména vnitřních předpisů upravujících méně podstatné otázky, respektive upravujících otázky, které vysoká škola může, avšak nemusí regulovat. Předpis, kterým vysoká škola upravuje otázky, které podle zákona upravit nemusí, registraci nepodléhá. Tam, kdy ale přímo zákon stanoví, že určitá otázka musí být upravena vnitřním předpisem ve smyslu § 36 zák. o vysokých školách, jde o vnitřní předpis vždy registraci ministerstvem podléhající. Protože zákon vyžaduje v § 59 zák. o vysokých školách stanovení poplatků spojených se studiem na soukromých vysokých školách ve vnitřním předpise, měly by být takové poplatky za studium určeny vnitřním předpisem registrovaným ministerstvem. Nepostačuje proto ani pro soukromoprávní vztah mezi soukromou vysokou školou a studentem jejich určení v obchodních podmínkách či jiném obdobném dokumentu nebo ve vnitřních předpisech, které u ministerstva nebyly registrovány. Správně přitom okresní soud v projednávané věci objasnil, že jedinými dokumenty registrovanými u ministerstva byly Statut a Studijní a zkušební řád, z nichž žádný konkrétní úpravu poplatků za studium neobsahuje. I druhý důvod, na němž okresní soud založil závěr, že nárok na žalobkyní uplatněné plnění není dán, obstojí. Správně proto okresní soud z obou důvodů žalobu zamítl.

28. Správným je i výrok o nákladech řízení založený na úspěchu žalovaného v řízení v celém rozsahu (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), pročež mu vzniklo právo na náhradu všech v řízení účelně vynaložených nákladů. Správně okresní soud postupoval i při určení celkové výše náhrady, kdy výše odměny za jeden úkon právní služby činí podle § 6 odst. 1, § 7 a 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) z výše předmětu řízení , částka, a přiznána byla za šest úkonů právní služby dle § 11 písm. a/, d/ a g/AT (převzetí zastoupení, dvě vyjádření ve věci, třikrát účast u jednání soudu), náleží dále žalovanému náhrada hotových výdajů jeho zástupce v paušální výši , částka, za každý z úkonů právní služby (§ 11 odst. 1, § 13 odst. 3 AT) a náhrada za ztrátu času po , částka, za každou započatou půlhodinu strávenou cestou ke třem jednáním soudu z , adresa, a zpět, celkem , částka, , a konečně i náhrada daně z přidané hodnoty z těchto částek ve výši , částka, , celkem , částka, .

29. Byl proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný v obou výrocích podle § 219 o.s.ř. potvrzen.

30. I v odvolacím řízení byl s ohledem na potvrzení napadeného rozsudku zcela úspěšný žalovaný, podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. proto má právo na náhradu veškerých svých v odvolacím řízení účelně vynaložených nákladů. Ty v daném případě spočívají v odměně advokáta za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) dle § 11 písm. g/, k/ AT ve výši po , částka, za jeden úkon, náhradě hotových výdajů advokáta v paušální částce , částka, za tyto úkony učiněné po , datum, (§ 11 odst. 1, § 13 odst. 3 AT), náhradě za ztrátu času po , částka, za každou započatou půlhodinu z celkem čtyř strávených cestou k jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět a konečně náhradě za daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši , částka, , celkem , částka, . Odvolací soud proto žalobkyni uložil povinnost zaplatit v zákonné třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř. žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení v této výši, a to podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám jeho zástupce.