51 C 410/2022 - 307

Rubrum

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 41 800 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 41 800 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 41 800 Kč od 5. 9. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 23 812,80 Kč k rukám [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve smluvené výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně tvrdí, že s žalobcem dne 13. 7. 2020 uzavřela smlouvu o studiu, jejíž přílohou měly být Všeobecné podmínky studia č. 2/2020 ze dne 12. 7. 2020 (dále jen „VPS“). Žalovaný se měl dle čl. II odst. 4 Všeobecných podmínek studia zavázat platit žalobkyni školné a další poplatky ve stanovených termínech v předepsané výši a způsobem uvedeným v čl. III a VII. VPS. Mělo být dohodnuto, že uchazeč/student hradí školné vždy na celý akademický rok dopředu (tj. školné za dva semestry). Nárok žalobkyně na zaplacení školného měl vzniknout uzavřením smlouvy a trvat po celou dobu smluvního vztahu. V čl. VII VPS měly být stanoveny ceny za studium počínaje akademickým rokem 2020/2021. Žalovaný si měl vybrat bakalářský studijní program Managament hospodaření ve veřejné správě v kombinované formě a podle čl. VII odst. 1 VPS mělo být za tento program stanoveno školné pro akademický rok 2020/2021 školné ve výši 41 800 Kč, na tuto částku žalobkyně měla vystavit fakturu č. [číslo] dne 22. 8. 2020 se splatností dne 4. 9. 2020, kterou však žalovaný neměl zaplatit. Žalobkyně se pak vedle toho nároku po žalovaném domáhá také úroku z prodlení ve smluvené výši za každý den prodlení.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Žalovaný tvrdí, že se nikdy nestal a ani nemohl stát studentem školy, po celou dobu existence smlouvy měl být uchazečem o studium. Žalovaný namítl, že rozhodnutí o přijetí ke studiu ze dne 21. 7. 2020 má trpět vážnou formálněprávní vadou, je v rozporu se zákonem, neobsahuje řádné poučení, absentuje podpis jakéhokoli odpovědného pracovníka žalobkyně. Rozhodnutí o studiu taktéž nemělo být doručeno v souladu s § 69a zákona o vysokých školách, když žádný z relevantních předpisů žalobkyně neměl v té době zakotvenu možnost doručování prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy. Nemá ani existovat důkaz, že by žalovaný, jakožto uchazeč, měl souhlasit s elektronickýcm informačním systémem jakožto způsobem pro doručování písemností. Žalovaný se tak měl objektivně dozvědět o vydání rozhodnutí až dne 28. 8. 2020, tj. tři dny před oficiálním zápisem do studia dne 1. 9. 2020, s tím, že uchazeč má mít právo být zapsán do studia dnem nabytí právní moci rozhodnutí o přijetí ke studiu ve studijním programu (čl. 4 odst. 3 Studijního a zkušebního řádu žalobkyně). Rozhodnutí o přijetí ke studiu pak dle žalovaného nemohlo být k 1. 9. 2020 v právní moci, neboť žalovanému neměla uplynout odvolací lhůtě. Současně však dle žalovaného měla žalobkyně porušit zákon tím, že žalovaného automaticky a jednostranně a nadto bez přítomnosti uchazeče měla zapsat ke studiu dne 1. 9. 2020. Žalovaný dále namítá, že rozhodnutí o přijetí ke studiu nemělo být vydáno včas. Dne 16. 6. 2020 se žalovaný měl zúčastnit přijímacího pohovoru, všechny podmínky pro přijetí ke studiu podle § 48 a násl. zákona o vysokých školách měl splnit. Nejpozději do 17. 7. 2020 žalobkyně měla vydat rozhodnutí o přijetí ke studiu, což neměla splnit (§ 50 odst. 4 zákona o vysokých školách). Žalovaný tvrdí, že dne 10. 9. 2020 měl jako uchazeč doručit písemné prohlášení o zanechání svého uchazečství a žalobkyně měla přijetí e-mailu téhož dne potvrdit. Tímto dnem mělo dojít k ukončení právního vztahu s žalobkyní a účinnost smlouvy měla skončit nejpozději k 10. 9. 2020. Dle žalovaného má být evidentní, že účinnost smlouvy měla skončit před zápisem žalovaného do studia (žalovaný nemohl být účinně zapsán k 1. 9. 2020) a před zahájením výuky u žalobkyně, která má začínat nejdříve 1. 10. příslušného kalendářního roku. Žalovaný tvrdí s odkazem na shora uvedené, že nároky žalobkyně nemají existovat. Žalobkyně se má navíc žalobou domáhat školného a nikoli nároku na smluvní pokutu, jak si to strany měly ujednat v čl. V odst. 4 a VII. odst. 4 smlouvy. Pokud měl žalovaný ukončit vztah k 10. 9. 2020, mělo dojít k automatické aktivaci odkazovaného článku, dle kterého se měla pohledávka žalobkyně z titulu dlužného školného změnit na pohledávku na zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši odpovídající dlužné částce. Žalobkyně se má tedy dle žalovaného domáhat neexistujícího plnění. I kdyby však žalobkyně žalovala smluvní pokutu, pak dle žalovaného i takový nárok neměl existovat. Žalovaný totiž neměl porušit žádné smluvní povinnosti. Smlouva má totiž považovat za porušení smluvní povinnosti skutečnost ukončení studia žalovaným, i když se má jednat o zákonné i smluvní právo žalovaného, což nelze. Žalovaná dále tvrdí, že žalobkyně má mít 2 vnitřní předpisy upravující poplatky spojené se studiem, a to [právnická osoba]. a Studijní a zkušební řád [právnická osoba] Žádný jiný předpis, který by dle žalovaného odpovídal § 59 zákona o vysokých školách žalobkyně nemá a neexistuje. Dle žalovaného v obou vnitřních předpisech nemá být zakotveno ničeho co do druhu, výši, způsobu úhrady a splatnosti školného. Žalovaný dále analyzuje smlouvu o studiu a namítá, že žalovaný prakticky nemá mít možnost jak studium ukončit, aniž by žalobkyně zároveň neměla získat školné v minimální výši 41 800 Kč. Ustanovení smlouvy mají být konstruována výlučně a jednostranně ve prospěch žalokbyně, ze smlouvy má čišet primární snaha žalobkyně za každou cenu získat peníze proti slabší smluvní straně. Koncepce smlouvy žalobkyně má být zjevným zneužitím práva, má být neplatným (nicotným) právním jednáním, a to pro rozpor se zákonem, tak i dobrými mravy. Vztahy mezi žalobkyní a žalovaným se mají taktéž řidit pravidly na ochranu spotřebitele. Žalovaný tvrdí, že na jednu stranu sice právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní založený smlouvou nelze čistě definovat jako vztah spotřebitelský, ale na druhé straně lze bez jakékoli pochybnosti říct, že vztah účastníků je na základě smlouvy smluvním vztahem, který lze přirovnat ke spotřebitelské smlouvě regulované § 1810 a násl. občanského zákoníku, tomu má dle žalovaného nasvědčovat i spotřebitelská doložka ADR a možnost odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dní. Žalovaný dále uvádí, že i pokud by bylo na smlouvu nahlíženo jako na platnou, rozhodně nelze v soukromoprávní rovině akceptovat absenci jakékoli protislužby (poskytnutí studia apod.) ze strany žalobkyně vůči žalovanému. Poskytování soukromé služby za úplatu na soukromých vysokých školách má být předpokládáno ústavním pořádkem ČR (čl. 33 odst. 3 LZPS).

3. Ze smlouvy o studiu ze dne 13. 7. 2020 je za zjištěné, že je uzavřena mezi žalobkyní (jako VŠ) a žalovaným označeným jako uchazeč/student. Žalovaný je označen jménem, příjmením, datem a místem narození, adresou trvalého bydliště, kontaktní adresou a kontaktními údaji. Podle úvodních ustanovení smlouva upravuje práva a povinnosti smluvních stran při zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu „Management a hospodaření ve veřejné správě“, standardní doba studia 3 roky, zahájení studia v kombinované formě, akademický rok 2020/2021. Je uvedeno, že studium probíhá v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o vysokých školách“). Podle smlouvy se uchazečem pro účel této smlouvy rozumí osoba, která zahájila přijímací řízení a byla přijata ke studiu u žalobkyně. Student je pro účely této smlouvy vymezen jako osoba, která si po přijetí ke studiu zapsala rozvrh a tím nastoupila ke studiu. Přílohou smlouvy jsou VPS (Všeobecné podmínky studia), které jsou její neoddělitelnou součástí a také „Základní informace o průběhu studia u žalobkyně“, které jsou také neoddělitelnou součástí smlouvy. Studium je poskytováno za úplatu, ustanovení o výši školného a jeho úhrady je obsahem čl. III a VII VPS. Studium se řádně ukončuje úspěšným vykonáním státní závěrečné zkoušky. Článek V VPP pak vymezuje podrobnosti o řádném a jiném ukončením studia. Smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího uzavření. Účinnost smlouvy končí dnem řádného ukončení studia nebo dnem, kdy studium bylo ukončeno jiným než řádným způsobem. Žalovaný potvrdil, že převzal a prostudoval VPP, Základní informace o průběhu studia u žalobkyně s tím, že ve smlouvě je uvedeno, že žalovaný dokumentům porozuměl a bere je na vědomí. Ostaní ustanovení smlouvou neupravené se řídí zákonem o vysokých školách, dalšími obecně závaznými předpisy a vnitřními předpisy žalobkyně. Smluvní stany se dohodly, že ustanovení §§ 1765 a 1766 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jsou vyloučeny. Smlouva je opatřena podpisy obou smluvních stran s datem dne 13. 7. 2020. Za VŠ dle úvodních ustanovení podepsal smlouvu [jméno FO] (jako zástupce žalobkyně).

4. Z všeobecných podmínek studia č. 2/2020 ze dne 12. 7. 2020 soud zjistil, že se jedná o všeobecné podmínky studia, ke kterým žalovaný připojil svůj podpis dne 13. 7. 2020. Žalobkyně se zavázala vnitřní předpisy týkající se studia zveřejnit na úřední desce žalobkyně. Je uvedeno, že k 1. 9. příslušného akademického roku bude uchazeč/student zapsán do studia. Pokud k tomuto datu nebudou splněny podmínky nezbytné pro zápis, bude uchazeč/student zapsán ihned po jejich splnění. Zápis do studia je jednostranným administrativním úkonem žalobkyně a je prováděn automaticky bez přítomnosti uchazeče. Čl. II vymezuje povinnosti uchazeče/studenta, který se zavazuje mimo jiné platit školné a další poplatky spojené se studiem ve stanovených termínech, v předepsané výši a způsobem uvedeným v čl. III a VII VPP. Dle čl. III.1 je úhrada školného zdrojem pro zajištění finančních prostředků pro vzdělávací, vědeckou, vývojovou a provozní činnost žalobkyně. Uchazeč/student se zavazuje platit školné žalobkyni vždy na akademický rok dopředu, tj. školné za dva semestry, a to bez ohledu na to, zda uchazeč/student studium za tento akademický rok dokončí či nikoliv, případě zda ke studiu nastoupí či nikoliv. Nárok na školné vzniká uzavřením smlouvy o studiu a trvá po celou dobu trvání smluvního vztahu. V případě prodlení uchazeče/studenta s úhradou školného, žalobkyni vzniká právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, a to za každý, byť i započatý den prodlení. Smluvní úrok z prodlení se vztahuje i na prodlení s úhradou smluvní pokuty či poplatků spojených se studiem. Tím není dotčeno právo žalobkyně na náhradu škody. Dále také žalobkyni vzniká nárok na smluvní pokutu ve výši neuhrazené částky školného podle smlouvy o studiu, která jde splatná k prvnímu dni prodlení s úhradou školného dle smlouvy o studiu. Výše školného za semestr, jakož i platební podmínky a související ustanovení jsou uvedeny v čl. VII VPP. Uchazeč/student není povinen hradit školné, pokud nesloží maturitní zkoušku (v bakalářských studijních programech) nebo státní závěrečnou zkoušku (v navazujících magisterských studijních programech) v řádném ani opravném termínu. Dnem řádného ukončení studie se rozumí den, kdy byla úspěšně vykonána státní závěrečná zkouška nebo její poslední část. Tímto dnem též zaniká smluvní vztah založený smlouvou o studiu. Jiným, než řádným způsobem se smlouva o studiu/studium ukončuje a) zanecháním studia ze strany uchazeče/studenta, přičemž dnem ukončení studia je den, kdy bylo žalobkyni doručeno písemné oznámení uchazeče/studenta o zanechání studia. V takovém případě je pak zároveň se studiem ukončen i smluvní vztah založený smlouvou o studiu. Povinnost uhradit veškeré (splatné i nesplatné) závazky vůči žalobkyni tímto nezaniká (bod V, oddíl. 2 bod i), písm. a). Je upraveno, že v případě, že školné v okamžiku ukončení studia a/nebo smlouvy o studiu ještě nebylo zaplaceno (ať již zčásti či v celé výši), mění se pohledávka žalobkyně z titulu dlužného školného na pohledávku a zaplacení smluvní pokuty z důvodu porušení povinnosti ze smlouvy o studiu uchazečem/studentem, a to ve výši odpovídající dlužné částce. V části VII označené jako Ceník studia a způsob úhrady uvedena výše školného za celý semestr. V případě oboru Bc. - Management a hospodaření ve veřejné správě je v kombinované formě uvedena částka roční platby ve výši 41 800 Kč. Je uvedeno, že školné a poplatky spojené se studiem jsou osvobozeny od DPH. Školné (poplatek za studium) se platí vždy za celý akademický rok dopředu, a to po standardní dobu studia. Školné je splatné nejpozději do data splatnosti uvedeného na faktuře, kterou uchazeč/student obdrží na kontaktní e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě o studiu. V případě ukončení studia či odstoupení od smlouvy se dluží částka (školné, jiné poplatky spojené se studiem, náhrada škody) považuje za smluvní pokutu. Tím však není dotčen případný nárok na zaplacení smluvního úroku z prodlení vztahující se na dlužnou částku. Již zaplacené školné se v případě ukončení studia či odstoupení od smlouvy o studiu nevrací. V čl. VIIII je uvedeno, že veškeré písemnosti, oznámení či další sdělení se doručují prostřednictvím informačního systému školy, případně na korespondenční adresy uvedené ve smlouvě o studiu, případně na adresy smluvními stranami řádně sdělené. Písemnosti mohou být doručovány též prostřednictvím e-mailu na e-mailové adresy stran uvedené v záhlaví smlouvy o studiu a dále na e-mail, který bude uchazeči/studentovi přidělen pro účely jeho studia, pokud to nevylučují příslušné právní předpisy. Žalobkyně má právo na náhradu škody v plném rozsahu, a to i ohledně škody, která vznikla porušením povinnosti, na kterou se vztahuje ujednání o smluvní pokutě či smluvním úroku z prodlení. Výše náhrady škody není omezena výši jakékoli smluvní pokuty podle této smlouvy a na smluvní pokutu se nezapočítává. Ukončení smlouvy o studiu nemá vliv na platnost ustanovení, která mají trvat i po zániku smlouvy, a to zejména všech ustanovení o smluvních pokutách, úrocích z prodlení, náhradě škody či jiné újmy, nedohodnou-li se smluvní strany výslovně jinak. Pokud mezi smluvními stranami dojde ke vzniku spotřebitelského sporu, který se nepodaří vyřešit vzájemnou dohodou, může uchazeč/student podat návrh na mimosoudní řešení takového sporu určenému subjektu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů, kerým je Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, odd. ADR, Štěpánská 15, 120 00 Praha 2. Bylo také ujednáno, že (VIII Ostatní ustanovení, bod 5) od smlouvy o studiu jsou obě strany oprávněny odstoupit do 14 kalendářních dnů ode dne jejího uzavření, a to i bez udání důvodu a bez jakýchkoli sankcí. V takovém případě zanikají všechny závazky (práva a povinnosti) ze smlouvy o studiu vyplývající, to platí i pro smlouvy uzavírané distančně. V tomto případě musí být odstoupení učiněno písemně doporučeným dopisem na adresu uvedenou ve smlouvě o studiu. V závěrečných ustanoveních (IX) je dohodnuto, že smluvní vztah založený smlouvou o studiu se řídí právním řádem ČR. Dle dohody smluvních stran se tato smlouvy, práva a povinnosti smluvních stran a jejich vzájemné vztahy řídí zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“), zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále je „zákon o vysokých školách“), Studijním a zkušebním řádem VŠ a dalšími vnitřními předpisy VŠ.

5. Ze základních informací o průběhu studia je za zjištěné, že jedná o dokument označený jako příloha č. 2 ke studia, jsou zde uvedeny podrobnější informaced k průběhu studia (docházka do denní, kombinované formy studia, zaměření oborů,výuka matematiky, jazyků. Informace jsou žalovaným podepsány dne 13. 7. 2020.

6. Z faktury č. [číslo] je za zjištěné její vystavení žalobkyní na účet žalovaného dne 22. 8. 2020. datum splatnosti 4. 9. 2020 na částku 41 800 Kč označenou jako školné za akademický rok 2020/2021 s tím, že je uvedeno, že studium je osvobozeno od DPH (§ 57 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb.). Forma úhrady je uvedena bankovním převodem pod označeným variabilním symbolem a příslunými bankovními údaji k účtu žalobkyně.

7. Z upomínky o zaplacení školného je za zjištěné, že z e-mailové adresy označené v předloženém tiskopise jako Pohledávky – [Anonymizováno] byl na shodně označenou e-mailovou adresu Pohledávky – [Anonymizováno] odeslán dne 10. 9-. 2021 e-mail označený jako 1. upomínka nezaplacené školné za AR 2020/2021, ve které je obecně uvedeno, že dosud nebyla obdržena platba školného za akademický rok 2020/2021 s tím, že částku k úhradě a variabilní symbol lze nalézt na připojeném odkazu do informačního systému.

8. Z výzvy k zaplacení spolu s potvrzením o odeslání výzvy je za zjištěné, že zástupce žalobkyně žalovaného dne 9. 7. 2021 vyzval k úhradě dlužného školného dle faktury č. [číslo], dále úroku z prodlení vyčísleného částkou 12 874,40 Kč (ve výši 0,1 % denně z částky 41 800 Kč od 5. 9. 2020 do 9. 7. 2021) a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 7 453,60 Kč. Výzva byla žalovanému dne 12. 7. 2021 zaslána na adresu [adresa].

9. Z e-mailu školy s dohodou o uznání a prominutí dluhu ze dne 23. 2. 2021 je za zjištěné, že žalobkyně žalovanému e-mailem zaslala dokument označený jako Dohoda o uznání a narovnání dluhu s tím, že pokud bude žalovaný s podmínkami v Dohodě souhlasit, má (zkráceně) dohodu podepsat o odeslat na adresu studijního oddělení žalobkyně v [adresa]. Z onoho dokumentu je za zjištěné, že je zde označen žalovaný jako student, žalobkyně jako [Anonymizováno], jejím předmětem je odkaz na smlouvu o studiu ze dne 13. 7. 2020, závazek žalovaného uhradit částku 41 800 Kč a je uvedeno, že je deklarováno, že studium bylo ukončeno na základě oznámení o ukončení studia ze dne 27. 10. 2020. Je taktéž uvedeno, že smluvní strany se mají dohodnout na následující odkládací podmínce, a to takové, že pokud žalovaný uhradí na školné částku 21 900 Kč nejpozději do 20 dnů od podpisu této dohody, žalobkyně žalovanému zbývající částku z důvodu kulance promine.

10. Z e-mailu ze dne 13. 7. 2020 je za zjištěné, že žalovaný zaslal žalobkyni nespecifikované potvrzené dokumenty ke studiu na [Anonymizováno], žalobkyně téhož dne sděluje, že do 14 dní bude na e-mailovou adresu žalovaného zasláno elektronické potvrzení o přijetí ke studia. Dále žalobkyně sdělila, že veškerá další komunikace ohledně nástupu do studia bude probíhat prostřednictvím e-mailu. Z e-mailu ze dne 28. 8. 2020 je za zjištěné, že žalobkyně zaslala obecně studentům informaci o nutnosti sledování důležitých informací v jejich elektronické přihlášce. V této elektronické přihlášce má být k dispozici Rozhodnutí o přijetí, Pozvánku k vyzvednutí přihlašovacích údajů. Ke studiu budou studenti zapsáni v termínu, který je napsán ve smlouvě.

11. Z pozvánky k přijímacímu hovoru je za zjištěné, že žalobkyně dne 9. 6. 2020 pozvala k přijímacímu pohovoru dne 16. 6. 2020 s tím, že přijímací pohovor bude zaměřen na diskusi o studiu, perspektivách uplatnění absolventů žalobkyně v praxi, profesní zájmy uchazeče, motivace ke studiu na vysoké škole žalobkyně. K přijímacímu pohovoru si měl žalovaný donést kopii maturitního vysvědčení, v případě magisterského studia i diplom a dále doklad totožnosti. Administrativní poplatek za podání přihlášky ve výši 490 Kč má být uhrazen na bankovní účet žalobkyně.

12. Z rozhodnutí o přijetí ke studiu ze dne 21. 7. 2020, č.j. [Anonymizováno] je za zjištěné, že v záhlaví je označena žalobkyně, dále je zde označen žalovaný včetně data narození. Rozhodnutí je opatřeno datem 21. 7. 2020. Je zde uvedeno „text rozhodnutí“, za kterým následuje, že na základě podané přihlášky žalovaného ke studijnímu programu „Management a hospodaření ve veřejné správě ([Anonymizováno])“, absolvovaném přijímacím pohovoru a v souladu se zákonem o vysokých školách přijímací komise rozhodla, že žalovaný splňuje podmínky ke přijetí ke studiu u žaobkyně a žalovanému je sděleno, že je přijat ke studiu pro akademický rok 2020/2021. Dále je uvedena poznámka, že v případě nedostatečného počtu zájemců o žalovaným zvolený studijní program, bude žalovanému nabídnuta možnost studia v programu jiném. Rozhodnutí obsahuje poučení, ve kterém je uvedeno, že v souladu s § 50 odst. 7 zákona 111/1998 Sb., může žalovaný podat žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí. Rozhodnutí je opatřeno označením [jméno FO], standardní vlastnoruční podpis pana [jméno FO] není připojen. Kdo je pan [jméno FO], připojeno k jeho předtištěnému jménu příjmení není.

13. Z e-mailu žalovaného ze dne 10. 9. 2020 a reakce žalobkyně ze dne 10. 9. 2020 je za zjištěné, že žalovaný e-mailem dne 10. 9. 2020 sděluje žalobkyni, že vzhledem k nenadále nastalé situaci nemůže nastoupit ke studiu a prosí o vyřazení ze seznamu uchazečů, popř. o informaci, jak takové vyřazení sám provést. Žalobkyně jej v reakci odkazuje na kontaktování zákaznického nebo studijního oddělení s tím, že ukončení studia je vždy za určitých podmínek, které mu budou sděleny.

14. Z oznámení o zanechání studia ze dne 24. 10. 2020 je za zjištěné, že žalovaný písemně žádá žalobkyni o vyřazení ze studia z vážných rodinných důvodů (rozvod manželství), žalovaný současně žádá o odpuštění školného za rok 2020/2021. Oznámení bylo předáno poště k doručení dne 24. 10. 2020.

15. Z potvrzení přihlášky ke dni 13. 7. 2020 soud zjistil, že jde o sjetinu z informačního systému žalobkyně týkající se žalovaného, v této sjetině je uvedeno, že „přihláška potvrzena 13. 7. 2020 15:20 hod. [jméno FO]“. V dolní části sjetiny v části rozhodnutí je uvedeno, že „přijat“.

16. Z vyjádření ČOI soud zjistil, že jde o vyjádření [právnická osoba] ze dne 26. 4. 2021 k dotazu žalobkyně. ČOI odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. [spisová značka], a uvádí, že podle jejího názoru student nevystupuje ve vztahu k vysoké škole v pozici spotřebitele.

17. Ze Studijního a zkušebního řádu žalobkyně je za zjištěné, že část třetí upravuje Studijní řád. Je uvedeno (čl. 4), že přijímání ke studiu se řídí § 48 až 50 zákona o vysokých školách. Podle čl. 4.2 poslední věta je určeno, že o přijetí rozhoduje rektor nebo prorektoři. Uchazeč získává podle § 51 zákona právo být zapsán do studia dnem nabytí právní moci rozhodnutí o přijetí ke studiu ve studijním programu. Dnem zápisu do studia se uchazeč stává studentem vysoké školy. Tento zápis provede žalobkyně a je podmíněn uzavřením smlouvy o studiu mezi žalobkyní a uchazečem. Zápis do studia je jednostranným administrativním úkonem vysoké školy a je učiněn prostřednictvím informačního systému. Podmínky a termín zápisu do studia stanovuje rektor nebo jím pověřený pracovník. Student je dále povinen uhradit školné ve výši a v lhůtě stanovené předpisem žalobkyně o poplatcích spojených se studiem a v souladu se smlouvou o studiu (čl. 4.5 část třetí). Článek 14 uvádí, že student vysoké školy je povinen uhradit příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem v souladu s § 59 zákona, v souladu se smlouvou o studiu, v souladu s tímto vnitřním předpisem vysoké školy a předpisem rektora o poplatcích. Dále je tímto vnitřním předpisem a předpisem rektora stanovena povinnost hradit administrativní poplatky související se studiem (např. poplatek za opakovaný zápis předmětu, poplatek za zkoušku v prodlouženém zkouškovém období). Studijní a zkušební řád je ze dne 2. 8. 2017 18. Ze zprávy o vnějším hodnocení žalobkyně z roku 2021 ([právnická osoba], soud zjistil, že označený úřad se zabýval i finančním zajištěním a konstatoval, že hospodaření VŠ je založeno primárně na zdrojích získaných ze školného.

19. Z výroční zprávy žalobkyně z roku 2021 soud ničeho podstatného pro předmět sporu nezjistil.

20. Ze statutu žalobkyně s registrační doložkou ze dne 9. 10. 2017 je za zjištěné, že článek XV upravoval poplatky spojené se studiem s tím, že studium v akreditovaném studijním programu uskutečňuje škola za úhradu. Výše poplatků spojených se studiem oznamuje žalobkyně každoročně do konce dubna pro zimní semestr příštího akademického roku, od konce října pro letní semestr stávajícího akademického roku. Výši poplatků za studium, způsob, termíny úhrady stanoví smlouva o zajištění výuky, která je s uchazečem uzavírána před zápisem do studia. Podle čl. IV.3 (Vysokoškolské studium) je uchazeč ke studiu přijímán na základě přijímacího řízení v souladu s § 50 zákona. Ke studiu jsou přijímáni uchazeči, kteří splňují všechny podmínky přijímacího řízení. O přijetí uchazeče rozhoduje na základě výsledků přijímacího řízení rektor nebo jím pověřena osoba.

21. Ze statutu žalobkyně s registrační doložkou ze dne 28.8.2023 je za zjištěné, že článek 16 upravuje poplatky spojené se studiem. Je vymezeno, že studium v akreditovaném studijním programu uskutečňuje žalobkyně za úplatu. Poplatky spojené se studiem jsou zdrojem pro zajištění finančních prostředků pro vzdělávací, vývojovou a provozní činnost žalobkyně. Jsou stanoveny druhy poplatků spojených se studiem, přičemž je rozlišeno písm. a), ve kterém je uveden příspěvek na pokrytí nákladů souvisejících se studiem (školné) a písm. b) ve kterém jsou podrobněji uvedeny administrativní poplatky (příspěvky na uhrazení nákladů spojených s administrativními úkony). V čl. 16.4 je uvedeno, že výše školného a výše administrativního poplatku spojeného s přijímacím řízením je stanovena v opatření rektora stanovujícím podmínky přijímacího řízení pro akademický rok, jehož přílohou je i vzor smlouvy o studiu, kterou žalobkyně s uchazečem uzavírá.

22. Ze Screenshot Moje přihlášky ze dne 5. 3. 2024 – informace o přihlášce, podání přihlášky, osobní údaje, historie změn přihlášky soud zjistil, že se jedná o nahlédnutí na adrese [Anonymizováno], je zde uvedeno, že přihláška byla založena dne 13. 7. 2020, stejného dne byly vloženy téměř všechny osobní údaje žalovaného, další část údajů (vzdělání) byla doplněna dne 6. 8. 2020. S datem 13. 7. 2020 je uvedeno i potvrzení přihlášky. Výsledek přijímacího řízení je uveden jako přijat a součástí je i dokument označený jako „text rozhodnutí ze dne 21. 7. 2020“.

23. Z Odpovědi MŠMT ze dne 5. 2. 2024 (dotaz studentky na doručování rozhodnutí žalobkyně) je za zjištěné, že k dotazu studentky žalobkyně bylo sděleno, že dle § 69a odst. 1 zákona o vysokých školách vysoká škola doručuje rozhodnutí o přijetí/nepřijetí ke studiu sama nebo prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Doručování rozhodnutí samotnou vysokou školou prostřednictvím elektronického informačního systému školy má být podmíněno dvěmi podmínkami, a to vydáním kladného rozhodnutí o přijetí ke studiu a předchozím udělením souhlasu uchazeče s doručením rozhodnutí prostřednictvím elektronického informačního systému školy s předem určenou formou vyslovení souhlasu uchazeče s tímto způsobem doručení, a to na podané přihlášce uchazeče ke studia. Pokud vysoká škola neumožnila uchazeči vyjádřit svůj předchozí souhlas s elektronickým doručením rozhodnutí na podané přihlášce a bez tohoto souhlasu kladné rozhodnutí o přijetí doručila uchazeči prostřednictvím svého elektronického systému, postupovala nesprávně, v rozporu se zákonem o vysokých školách.

24. Z Dokumentu označeného jako rozhodnutí [jméno FO] o přijetí jiného „studenta“ ke studiu je za zjištěné, že pod hlavičkou žalobkyně opětovně [jméno FO] tentokrát vlastnoručně podepsán sděluje rozhodnutí o přijetí ke studiu jinému studentovi do bakalařského studia oboru Bezpečnostní management v regionech s tím, že student (resp. uchazeč) byla přijat ke studiu pro akademický rok 2019/2020, neboť přijímací komise rozhodla, že splňuje podmínky pro přijetí ke studiu u žalobkyně. Rozhodnutí dále obsahuje poučení, že v souladu s § 50 odst. 7 zákona o vysokých školách může dotčený uchazeč podat žádost o přezkoumání tohoto rozhodnutí.

25. Z Vyhledávání IP adres a domén Whois na internetu ze dne 16. 4. 2024 soud ničeho rozhodného pro předmět řízení nezjistil.

26. Z protokolu MŠMT o poskytnutí informací na žádost zástupce žalovaného ze dne 17. 1. 2024 včetně příloh soud zjistil, že zástupce žalovaného nahlížel a získal kopie rozhodnutí či dokumentů označených v jednotlivých bodech.

27. Z výpisu OR žalobkyně včetně historie změn soud zjistil, že žalobkyně má právní formu akciové společnosti, obchodní firma se v průběhu let měnila, a to [právnická osoba]. (od 2. 9. 1994), [právnická osoba]. (dod 4. 12. 2000), [právnická osoba]. (od 1. 7. 2017), [právnická osoba]. (od 18. 7. 2017) a naposledy [právnická osoba]. (od 1. 12. 2020). Jako aktuální předmět podnikání je mimo jiné zapsáno i vysokoškolské vzdělávání na soukromé vysoké škole dle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, vzdělávací činnost pro bankovní i mimobankovní sféru formou systémového vzdělávání. Statutárním orgánem žalobkyně je představenstvo, kdy společnost zastupují vždy dva členové představenstva společně.

28. Z dokumentu s osobními údaji soud zjistil, že se jedná o rukou vyplněný formulář dne 16. 6. 2020 žalovaným s jeho osobními a kontaktními údaji.

29. Z náhledu na digitální podpis [jméno FO] bez dalšícho podrobností soud zjistil, že jde o náhled na digitální podpis [jméno FO] s certifikací PostSignum Qualified CA 4. Jedná se o podpis připojený k rozhodnutí o přijetí ke studiu žalovaného.

30. Z poskytnutí informace MŠMT ze dne 5.6. 2023 na žádost [jméno FO] je za zjištěné, že Ministerstvo školství, mládežea a tělovýchovy k žádosti [jméno FO] sděluje, že ve vztahu k žalobkyni (a příp. předchůdcům) v průběhu roku 2021, 2022 se na MŠMT obrátilo několik studujících, bývalých studentů s žádostí o pomoc, se stížností nebo dotazy na orpávněnost vymáhání finančních závazků žalobkyní soudní cestou. MŠMT uvádí, že školné na soukromých vysokých školách není registrováno zákonem o vysokých školách nebo jiným obecně závazným právním předpisem, ale podle § 59 zákona o vysokých školách vnitřním předpisem konkrétní soukromé vysoké školy (zpravidla statutem a studijním a zkušebním řádem). Současně může být upraveno i smluvním vztahem mezi studentem a soukromou vysokou školou (tzv. smlouvuou o studiu). Zápis do studia přijatého uchazeče podle § 51 a § 61 odst. 1 zákona o vysokých školách a opětovný zápis po přerušení studia je spojen se získáním statutu studenta vysoké školy a je potřeba osobního jednání uchazeče a osoby, které bylo studium přerušeno, v termínu stanoveném vysokou školou.

31. Z e-mailu MŠMT ze dne 16. 7. 2020 soud ničeho podstatného pro předmět řízení nezjistil.

32. Z dokumentu označeného jako pověření pro [jméno FO] ze dne 2. 6. 2018 soud zjistil, že je jde o plnou moc udělenou rektorkou Dr. [jméno FO] dne 8. 6. 2018 [jméno FO], přičemž žalobkyně je zastoupena členy představenstva Dr. [jméno FO] a [jméno FO] (nicméně podpis [jméno FO] na plné moci chybí). Žalobkyně zmocňuje [jméno FO] k podepisování rozhodnutí o přijetí ke studiu a smluv o studiu.

33. Z plné moci ze dne 11. 1. 2021 je za zjištěné, že žalobkyně opětovně udělila panu [jméno FO] plnou moc k podepisování rozhodnutí o přijetí a nepřijetí ke studiu u žalobkyně s tím, že plná moc je podepsána rektorkou a členkou představenstva Dr. [jméno FO] a členem představenstva [jméno FO].

34. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. Podle § 8 o. z. § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy uzavřena. Podle § 1798 odst. 1 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž by slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit. Podle § 1798 odst. 2 o. z. použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána v jiném plnění než penežitém.

35. Podle § 50 odst. 2 zákona o vysokých školách o přijetí ke studiu ve studijním programu, který uskutečňuje fakulta, rozhoduje děkan fakulty. O přijetí ke studiu ve studijním programu, který uskutečňuje vysoká škola, rozhoduje rektor. Podle § 50 odst. 3 zákona o vysokých školách na soukromých vysokých školách rozhoduje o přijetí ke studiu orgán určený vnitřním předpisem. Podle § 59 zákona o vysokokých školách poplatky spojené se studiem na soukromých vysokých školách stanoví soukromá škola ve svém vnitřním předpisu. Podle § 51 zákona o vysokých školách sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu vzniká uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí. Podle § 61 odst. 1 zákona o vysokých školách se uchazeč stává studentem dnem zápisu do studia; osoba, které bylo studium přerušeno, se stává studentem dnem opětovného zápisu do studia.

36. Soud ze shora uvedených skutkových zjištění učinil následující závěry o skutkovém stavu a zjištěný skutkový stav posoudil takto.

37. Mezi účastníky řízení byla dne 13. 7. 2020 uzavřena smlouva o studiu, žalovaný je ve smlouvě označen osobními údaji, které odpovídají fyzické osobě nepodnikající, smlouva upravuje práva a povinnosti stran při zabezpečení výuky ve studijním programu „Management a hospodaření ve veřejné správě“ Nedílnou součástí smlouvy se staly i v příloze připojené (a žalovaným podepsané dne 13. 7. 2020) VPS. Žalovaný se zavázal za studium zaplatit žalobkyni úplatu, přičemž ohledně ustanovení o výši školného a jeho úhrady byl odkázán na VPS, které u oboru Management a hospodaření ve veřejné správě v kombinované formě stanovily výši ročního školného v částce 41 800 Kč.

38. Soud uvedenou smlouvu hodnotí podle § 1746 odst. 2 o. z. jako smlouvu inominátní (nepojmenovanou). Současně se v poměrech věci, kdy jedním z předmětů podnikání žalobkyně je vysokoškolské vzdělávání na soukromé vysoké škole podle zákona o vysokých školách, jedná o jediný dokument, ve kterém měla žalobkyně v době uzavření smlouvy (tj. k 13. 7. 2020) upravenu konkrétní výši poplatků spojených se studiem (resp. ve VŠP jako nedílné součástí smlouvy o studiu). Nejedná se však o vnitřní předpis, jak má na mysli § 59 zákona o vysokých školách (ve spojení s § 41 zákona o vysokých školách), který vyžaduje, aby poplatky spojené se studiem soukromá vysoká škola měla stanoveny ve svém vnitřním předpisu. Výše ročního školného tak jak byla mezi účastníky dohodnuta by tedy primárně měla vycházet z úpravy ve vnitřním předpise soukromé vysoké školy. Ustanovení tehdy účinného Studijního a zkušebního řádu žalobkyně ze dne 2. 8. 2017, který byl podle § 36 zákona o vysokých školách řádně registrován ministerstvem (vnitřní předpis byl opatřen registrační doložkou ministerstva), výslovně stanovilo povinnost studenta uhradit školné ve výši a lhůtě stanovené předpisem žalobkyně o poplatcích spojených se studiem a v souladu se smlouvou o studiu. Obdobně i tehdy účinný Statut žalobkyně uváděl, že studium v akreditovaném studijním programu se uskutečňuje za úhradu s tím, že výše poplatků spojených se studiem je oznamována 2x ročně a výše poplatků za studium, způsob, termíny úhrady má být stanoven ve smlouvě o studiu. Smlouva o studiu ve spojení s VPS měla výši ročního školného stanovenu, nicméně výše školného (jako poplatek spojený se studiem na soukromé škole, jak vymezuje § 59 zákona o vysokých školách) měla být současně stanovena v dalším (vnitřním) předpise žalobkyně. Což však v době uzavření smlouvy o studiu stanoveno nebylo, žalobkyně neměla podle § 59 zákona o vysokých školách k 13. 7. 2020 žádný vnitřní předpis, který konkrétní výši poplatků spojených se studiem na soukromé vysoké škole upravoval, sama žalobkyně výslovně ve svém Studijním a zkušebním řádu ze dne 2. 8. 2017 odkázala co do výše školného na další vnitřní předpis žalobkyně, který však v rozhodné době neexistoval. Soud proto dospěl k závěru, že sice ve smluvním vztahu mezi žalobkyní a žalovaným mohlo dojít k dohodě o výši školného za obor Management a hospodaření ve veřejné správě, nicméně takto dohodnutá výše školného neodpovídala zákonné povinnosti žalobkyně mít poplatky spojené se studiem upravené (alespoň co do jejich druhu) ve vnitřním předpisem (§ 59 zákona o vysokých školách) a ani samotnému Studijnímu a zkušebnímu řádu žalobkyně (kterým žalobkyně sama sobě stanovila povinnost upravit výši školného dalším vnitřním předpisem). Smlouva o studiu pak nemůže být v rozsahu výše dohodnutého školného považována za ujednání platné, neboť se jedná o ujednání v rozporu se zákonem podle § 580 odst. 1 o. z. a k neplatnosti soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu. Žalobkyni tudíž nemohl vznikout nárok na úhradu školného ve výši 41 800 Kč, protože výše školného nebyla platně mezi účastníky smlouvy ujednána a stejně tak jí nemohl vzniknout nárok na smluvený úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, protože nebyla prokázána důvodnost nároku žalobkyně na zaplacení žalovaného školného ve výši 41 800 Kč.

39. Samotné výše uvedené zjištění a posouzení nároku na školné ve výši 41 800 Kč jako ujednání neplatného podle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z. vede k zamítnutí žaloby bez dalšího.

40. Žalobkyně byla při jednání dne 22. 4. 2024 poučena podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení, jaký vnitřní předpis upravoval v roce 2020 druh a výši poplatků, jakým způsobem byl s tímto vnitřním předpisem seznámen žalovaný a dále jakým způsobem žalobkyně vyhlásila výši poplatků spojených se studiem pro zimní semestr 2020 (jak bylo zakotveno i ve vnitřním předpise žalobkyně). Žalobkyně sice správně doplnila skutková tvrzení k tomu, že vnitřní předpis musí mít vymezeny pouze jednotlivé druhy poplatků (což však k 13. 7. 2020 ani vymezeno nebylo). Nesprávný je však názor žalobkyně k tomu, že vnitřním předpisem soukromé vysoké školy nemusí být stanovena jejich výše, neboť právě žalobkyně sama stanovení výše poplatků ve vnitřním předpise zakotvila, sama si takovou povinnost uložila (Studijní a zkušební řád ze dne 2. 8. 2017). Ničeho pak nedoplnila k tomu, jakým způsobem byla vyhlášena výše poplatků pro zimní semestr roku 2020 (viz čl. XV Statutu žalobkyně ze dne 9. 10. 2017). Nemůže být důvodná (byť jinak naprosto logická a odpovídající) námitka žalobkyně odkazující na dynamiku nákladů související se vzděláváním, vědeckou činností, provozní činností, který není možné stanovit v předpise podléhajícím registraci MŠMT. Námitku žalobkyně taktéž vyvrací i Statut žalobkyně ze dne 28. 8. 2023, který ve č.l. 16.4 co do výše školného odkazuje na jeho stanovení v opatření rektora stanovující podmínky přijímacího řízení pro daný akademický rok.

41. Soud dále dospěl k závěru, že žalovaný se taktéž nestal studentem žalobkyně. K uvedenému závěru lze dospět i bez toho, aby se soud zabýval podrobněji tím, zda rozhodnutí o přijetí ke studiu naplňovalo zákonné náležitosti, zda bylo vydáno včas, zda bylo vydáno odpovídajícím představitelem vysoké školy, či bylo řádně či neřádně žalovanému doručeno, resp. oznámeno. Zákonná úprava v § 51 ve spojení s § 61 odst. 1 zákona o vysokých školách předpokládá výslovné a osobní právní jednání uchazeče pro zápis do studia (do prvního ročníku) a soud je toho názoru, že toto oprávnění není možné smluvně či na základě vnitřního předpisu žalobkyně přenést na žalobkyni a učinit z něj administrativní úkon žalobkyně v informačním systému žalobkyně. Pokud by žalovaný byl přihlášen do přijímacího řízení na více vysokých školách, měl by přece mít možnost rozhodnout se pro zápis na jinou vysokou školu a v takovém případě by se musel zabývat zanecháním studia, do kterého byl zapsán automaticky v systému žalobkyně. Nejedná se pak v případě smluvního ujednání mezi účastníky o ujednání v rámci smluvní autonomie, protože nejde o ujednání v mezích právního řádu jak vyžaduje § 1725 o. z. Žalovaný byl tudíž po celou dobu smluvního vztahu mezi ním a žalobkyní pouze v postavení uchazeče, nikoliv studenta, takové postavení nemohlo být založeno automatickým zápisem do studia a za takové jednání uchazeče není možné považovat vyslovení souhlasu provedení zápisu administrativním úkonem žalobkyně.

42. Smlouvu o studiu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným je třeba považovat za smlouvu adhezní podle § 1798 odst. 1 o. z., neboť již ze samotného obsahu je zřejmé, že základní podmínky smlouvy byly určeny pouze žalobkyní a žalovaný pouze přispěl svými osobními údaji a zvoleným oborem studia u žalobkyně. Žalovaný byl proto v postavení slabší strany, neměl možnost ovlivnit jednotlivé doložky/podmínky smlouvy, natož prostřednictvím smluvního ujednání vyloučit některou část VPS. Žalovaný od smlouvy odstoupil, aniž by se stal studentem, žalobkyně bez dalšího odstoupení akceptovala, došlo tedy k ukončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným.

43. Soud se zabýval tím, zda smlouva obsahuje některou doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž by pro to byl rozumný důvod. Soud takové doložku nalezl v podobě jednotlivých doložek ujednaných smluvních pokut, kterou jsou pro slabší stranu (žalovaného) zvláště nevýhodné, a to zejména proto, že není ujednáno žádné zajištění splnění smluvního závazku žalobkyně, resp. závazků vymezených v čl. I. odst. 1 VPS. Povinností žalovaného bylo zaplatit školné vždy na celý akademický rok dopředu (tj. školné za dva semestry), a to bez ohledu na to, zda daný akademický rok dokončí či nikoliv, případně zda ke studiu nastoupí či nikoliv. Dle čl. III VPS pak nárok na školné vznikl uzavřením smlouvy o studiu a trval po celou dobu trvání smluvního vztahu. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou školného byla sjednán úrok z prodlení ve smluvní výši 0,1 % denně z dlužné částky s tím, že tentýž úrok z prodlení se vztahuje i na prodlení s úhradou smluvní pokuty či poplatků spojených se studiem. Stejně tak byla za stejné prodlení s úhradou školného sjednána smluvní pokuta ve výši školného dle smlouvy o studiu, se splatností k prvnímu dni prodlení s úhradou školného dle smlouvy o studiu. Nelze pak ani přehlédnout ustanovení čl. V (Ukončení studia a ukončení smlouvy o studiu), bodu 4, který pro případ, že školné v okamžiku ukončení studia či smlouvy o studiu ještě nebylo zaplaceno, mění se (s výjimkou případu, kdy žalobkyně odstoupí od smlouvy od studia podle čl. V odst. 2 bod iii, písm. f/) pohledávka žalobkyně na pohledávku na zaplacení smluvní pokutu z důvodu porušení povinnosti ze smlouvy o studiu žalovaným, a to ve výši odpovídající dlužné částce. Je pochopitelné, že žalobkyně si v souladu se platnou právní úpravou zajistí úhradu školného dohodnutím smluvní pokuty pro případ prodlení žalovaného s úhradou školného. Ostatně poskytování soukromého vysokoškolského vzdělání je předmětem podnikání žalobkyně a měla by mít zajištěny prostředky pro poskytování této služby a tyto prostředky lze zajistit právě i prostřednictvím zajišťovacího právního institutu ve formě smluvní pokuty. Za absurdní však soud považuje ujednání o změně charakteru nároku na školné pro případ ukončení studia/ukončení smlouvy o studiu a současného nezaplaceného školného (bez ohledu na splatnost školného, které ještě nemuselo nastat), které se má stát pohledávkou na zaplacení smluvní pokuty z důvodu porušení povinnosti ze smlouvy o studiu ve výši odpovídající dlužné částce. Žalobkyně však žalovala nárok z titulu dlužného školného, nikoliv z titulu posledně uvedené smluvní pokuty. Soud však takové ujednání smluvní pokuty považuje za zvláštně nevýhodné, ujednání o smluvní pokutě není platné, a to i s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky byl zachován nárok na náhradu škody ve výši, která není omezena výší jakékoli smluvní pokuty sjednané podle této smlouvy a na smluvní pokutu se nezapočítává. Soud proto dospěl k závěru, že jednotlivá ujednání týkající se smluvních pokut jsou sjednána výlučně jednostranně a zvláště nevýhodně pro žalovaného. Uchazeč podpisem smlouvy o studiu nezíská žádné zajištění smluvních povinností žalobkyně, naopak podpisem smlouvy, ještě v době, kdy je pouhým uchazečem o studium, se zaváže k téměř „neodstřelitelnému“ závazku i zaplatit celoroční školné a když tak řádně a včas neučiní, tak i k zaplacení smluvní pokuty, v některém případě i dvojité a vždy ve výši školného. A žalobkyně poté může po dané osobě ještě požadovat náhradu škody, bez ohledu na výši smluvních pokut. Pokud by však nebyla splněna některá ze smluvních povinností ze strany žalobkyně, nic se nestane, žalovaný nemá nárok na žádnou smluvní pokutu, protože s takovým případem smlouva o studiu nepočítá a žalovaný neměl možnost jednotlivé smluvní podmínky mimo uvedení osobních údajů ovlivnit. Soud nebyl toho názoru, že by nárok žalobkyně mělo být možné posoudit jako nárok na zaplacení smluvní pokuty, proto nepřistoupil k poučení žalobkyně podle § 118a odst. 2 o. s. ř., protože jiný právní názor neměl, nicméně se zabýval platností doložky z pohledu smlouvy o studiu jako smlouvy adhézní.

44. Soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že s ohledem na absenci platného smluvního ujednání ve vztahu k výši školného, nemůže být nárok žalobkyně důvodný a žaloba musí být zamítnuta včetně požadovaného úroku z prodlení ve smluvené výši, jak je shora uvedeno.

45. Smlouva je v této části v rozporu se zákonem o vysokých školách, který vyžaduje, aby alespoň druhy poplatků byly upraveny vnitřním předpisem, což žalobkyně k 13. 7. 2020 upraveno ve vnitřním předpise neměla, nebyla mezi účastníky výše školného řádně sjednána. Nedostatek odpovídající úpravy ve vnitřním předpise žalobkyně není možné nahrazovat smluvním ujednáním účastníků, pokud takovou povinnost žalobkyni ukládá zákon o vysokých školách a také si stanovení výše školného sama uložila. Nelze ani přehlédnout adhézní charakter smlouvy, kdy smluvní povinnost zaplatit školné byla zajištěna smluvní pokutou ve stejné výši a pokud došlo k ukončení studia, smlouvy o studiu a (splatné i nesplatné) školné nebylo zaplaceno, mělo být toto školné považováno za smluvní pokutu. Soud je toho názoru, že obzvláště dohoda o změně charakteru školného je v přímém rozporu s čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, který předpokládá možnost poskytování vzdělávání za úplatu, což však nemůže být smluvní pokuta po ukončení/zanechání studia, která byla až do daného okamžiku standardním školným na soukromé vysoké škole.

46. I když žalobkyně žalovala nárok z titulu školného, nelze tato ustanovení, která jsou značně nevýhodná pro žalovaného, který se ještě předtím, než se vůbec v souladu se zákonnou úpravou zapíše vlastním úkonem do studia (což se zde však nestalo, neboť bylo neplatně sjednán administrativní zápis systémem žalobkyně), ocitne v pasti školného (bez ohledu na to, zda se zapíše či nezapíše do studia) a jeho zajištění smluvními pokutami, přehlížet a je nutné přihlížet k nim v kontextu celé smlouvy o studiu.

47. Soud také nahlížel na smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle § 5 odst. 1 o. z. Firma žalobkyně [právnická osoba]. již v samotném názvu odkazuje na její předmět podnikání zapsaný ve veřejném rejstříku, a to vysokoškolské vzdělávání na soukromé škole dle zákona o vysokých školách. Je proto nutné na žalobkyni nahlížet jako na odborníka. Žalobkyně se nemůže odvolávat na to, že pokud by vnitřní předpisy byly v rozporu se zákonem, nebyly by registrovány MŠMT. Primárně ona sama měla zajistit, aby vnitřní předpisy odpovídaly úpravě zákona o vysokých školách tak, aby mohly být beze zbytku využity i ve smluvním vztahu mezi žalobkyní a žalovaným tak, aby z jednoduchého nahlédnutí bylo každému zřejmé, o jaký druh poplatku se jedná a kde lze získat informaci o konkrétní výši pro daný akademický rok, semestr. V případě žalobkyně se jednalo i stanovení výše školného ve vnitřním předpise, neboť takovou povinnost si sama žalobkyně upravila, ale nedodržela.

48. Totéž lze uvést i ve vztahu k udělení plné moci panu [jméno FO], který měl za žalobkyni, resp. rektorku, podepisovat. Plná moc je udělena pouze rektorkou, nicméně žalobkyně přehlíží, že soukromá vysoká škola je zároveň obchodní korporací v podobě akciové společnosti, která jedná svým statutárním orgánem. Dle veřejného rejstříku je statutárním orgánem žalobkyně představenstvo a společnost mají zastupovat dva členové představenstva společně. Pokud byla plná moc udělena pouze rektorkou, nikoli 2 členy představenstva, nemohlo se jednat o platné udělení plné moci. I pokud by [jméno FO] měl řádné oprávnění podepisovat za žalobkyni rozhodnutí ke přijetí/nepřijetí ke studiu, musel být jeho podpis opatřen doložkou za koho podepisuje, jak je jinak obvyklé, protože [jméno FO] nemohl rozhodovat o přijetí žalovaného ke studiu (pokud nebyl v rozhodnutí uváděnou přijímací komisí, ale k tomu viz níže). Pokud by [jméno FO] pouze oznamoval skutečnost o přijetí ke studiu na vysoké škole, muselo by být k takovému sdělení připojeno i rozhodnutí rektorky (vnitřním předpisem stanoveného orgánu vysoké školy – prorektoři podle čl. 4.2 Studijního a zkušebního řádu) podle § 50 odst. 2, popř. odst. 3 zákona o vysokých školách. Statutem žalobkyně bylo podle § 50 odst. 3 zákona o vysokokých školách určeno, že o rozhodnutí o přijetí uchazeče ke studiu rozhoduje na základě výsledků přijímacího řízení rektor nebo jím pověřená osoba. Studijní a zkušební řád žalobkyně vedle rektorky určil, že o rozhodnutí o přijetí mohou rozhodovat ještě prorektoři. Takovou osobou nemohl být pan [jméno FO], který měl oprávnění pouze podepisovat rozhodnutí o přijetí ke studiu (učiněného rektorkou) a navíc by k rozhodování o přijetí musel být určen vnitřním předpisem žalobkyně.

49. Soud je proto toho názoru, že žalobkyně jako odborník nebyla schopna jednat s řádnou odbornou péčí, zajistit odpovídající zákonný postup při přijímání studentů, zajistit, že rozhodnutí o přijetí ke studiu bude mít řádné náležitosti, že z něj bude seznatelné, že o rozhodnutí o přijetí rozhodla rektorka či prorektoři, jak ukládá vnitřní předpis (a nikoli v rozhodnutí uvedená přijímací komise, přičemž soud nezjistil, že by šlo o vnitřním předpisem pověřený orgán žalobkyně), stejně tak i udělení plné moci [jméno FO], že vnitřní předpisy budou v souladu s právní úpravou a ve vnitřním předpise upraví i to, co si sama uloží, že ve vnitřním předpise chce mít výslovně upraveno (výši školného/poplatků spojených se studiem). Soud je proto toho názoru, že uvedené nedostatky a přehlednutí musí jít k tíži žalobkyně a i s ohledem na tato zjištění, je nutné dospět k závěru, že nárok žalobkyně jako takový je v rozporu s dobrými mravy podle § 580 o. z. a jedná se i o zjevné zneužití práva podle § 8 občanského zákoníku. Žaloba je i proto nedůvodná, neboť podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

50. S ohledem na shora uvedené soud považoval za nadbytečné zabývat se tím, zda je třeba posuzovat vztah mezi účastníky podle právní úpravy o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem ([právnická osoba] ).

51. Soud proto žalobu zamítl jednak z důvodu neplatného sjednaní výše školného (bod 39, 44 rozhodnutí) a jednak z důvodu zjevného zneužití práva (bod 49 v závěru).

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 812,80 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 800 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (1x převzetí příprava, odpor a vyjádření ve věci samé ze dne 6. 2. 2023, vyjádření ze dne 18. 6. 2024, 3x účast na jednání dne 5. 10. 2023, dne 22. 4. 2024 a dne 20. 6. 2024). Žalovanému by náležela náhrada i za další tři úkony právní služby (vyjádření ze dne 4. 10. 2023, 4. 12. 2023 a dne 17. 4. 2024), nicméně žalovaný za tyto úkony právní služby náhradu nežádal, stejně tak žalovaný ničeho nežádal na cestovném, vyjma náhrady za ztrátu času celkem ve výši 1 200 Kč (4x 30 minut á 100 Kč podle § 14 a.t. v souvislosti s cestou k jednání dne 5. 10. 2023, 4x 30 minut á 100 Kč podle § 14 a.t. v souvislosti s cestou k jednání dne 22. 4. 2024, 4x 30 minut á 100 Kč podle § 14 a.t. v souvislosti s cestou k jednání dne 20. 6. 2024), a dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 680 Kč ve výši 4 132,80 Kč.

53. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení