35 Co 378/2025 - 141

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 105 801 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 7. 2025, č. j. 10 C 216/2023115, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 105 801 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 105 801 Kč od 18. 11. 2023 do zaplacení (výrok I) a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení částky 105 801 Kč s příslušenstvím jakožto nemajetkové újmy a i náhrady majetkové škody, kterých se domáhala žalobkyně podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí.

3. Po skutkové stránce soud prvního stupně vycházel z nesporné skutečnosti, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila a žalovaná dne 14. 11. 2023 vydala stanovisko, na základě kterého žalobkyni poskytla dobrovolně částku 52 267 Kč za nepřiměřenou délku řízení. Částka byla žalobkyni vyplacena před podáním žaloby. Dále soud prvního stupně vycházel z obsahu spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] (řízení, za které žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy a náhradu škody) a sp. zn. [spisová značka]. Dále soud prvního stupně vycházel z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 9. 1. 2024, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 21. 5. 2024, č. j. [spisová značka], a též z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27. 2. 2024, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 24. 7. 2024, č. j. [spisová značka]. Odvolací soud pro stručnost odkazuje na skutková zjištění, jak jsou uvedena v rozsudku soudu prvního stupně pod body 5. – 8.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 1, § 2, § 5 písm. a), b), § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15 odst. 2, § 26, § 31a odst. 1, 2, 3 zákona o odpovědnosti za škodu uvedl, že za situace, kdy délka posuzovaného řízení činila 10 let a 4 měsíce, došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a k tomu, že řízení bylo nedůvodně přerušeno, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Vzhledem k tomu, že řízení bylo po dobu od 27. 5. 2015 do 8. 11. 2019 přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud prvního stupně se zabýval i daným řízením a dospěl k závěru, že žalovaná již odškodnila žalobkyni za nepřiměřenou délku vloženého řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka]. Ve vztahu k žalobkyni tedy činí celková délka posuzovaného řízení po odečtení odškodněného přerušeného řízení dobu 5 let a 10 měsíců. Soud prvního stupně následně shrnul závěry soudní praxe k odškodňování nepřiměřené délky řízení, které vyplývají z judikatury Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Stanovenou základní částku přiměřeného zadostiučinění ve výši 149 333 Kč, tj. za rok řízení 16 000 Kč, následně podrobil úpravě podle kritérií v § 31a odst. 3 písm. b) – e) zákona o odpovědnosti za škodu. Po zohlednění procentních modifikací soud prvního stupně uzavřel, že základní odškodnění bude poníženo o 50 % na výsledných 74 666,50 Kč, přičemž od této částky odečetl období z přerušeného řízení, za které byla žalobkyně již odškodněna. Důvody pro modifikaci základní částky spatřoval soud prvního stupně v tom, že řízení bylo složité po stránce skutkové a procesní, v důsledku čehož snížil základní částku o 10 %, dále v důsledku opakovaných žádostí žalobkyně o odročení jednání snížil základní částku o 5 % a z důvodu, že žalobkyně nepodala odvolání proti usnesení o přerušení řízení, potažmo návrh na pokračování v řízení, ač si byla vědoma toho, že nejsou dány důvody pro přerušení, přistoupil soud prvního stupně k modifikaci základní částky snížením o 15 %. Dále zohlednil postup soudu během řízení, na základě čehož modifikoval základní částku zvýšením o 30 %. Konečně soud prvního stupně též zohlednil význam předmětu řízení pro poškozenou a vyslovil, že význam řízení byl pro žalobkyni zanedbatelný, a to zejména s ohledem na žalovanou částku 12 936 Kč s příslušenstvím, o níž bylo v naříkaném řízení rozhodováno. Z důvodu bagatelního významu řízení byla základní částka modifikována o 50 %. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni náleží odškodnění za 5 let a 10 měsíců, které činí 38 665 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo žalovanou poskytnuto finanční zadostiučinění ve výši 52 267 Kč, soud prvního stupně žalobu zamítl. Uplatněný nárok na náhradu majetkové škody ve výši 17 356 Kč, která měla představovat škodu v podobě nákladů řízení vynaložených na nápravu nesprávného úředního postupu nebo vydání nezákonného rozhodnutí, soud prvního stupně nepovažoval za důvodný, jelikož po výkladu § 31 zákona o odpovědnosti za škodu neshledal zřejmou souvislost mezi tvrzeným nárokem žalobkyně a platnou zákonnou úpravou. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítala, že odůvodnění rozsudku spočívá na nesprávném posouzení věci a navrhovala zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dle žalobkyně soud prvního stupně mylně posoudil splnění podmínek odpovědnosti státu dle §13 a násl. zákona o odpovědnosti za škodu a nesprávně aplikoval kritéria pro výši zadostiučinění dle §31a. Soud prvního stupně porušil právo žalobkyně na vyjádření se ke všem podkladům, protože před jednáním ji neseznámil s novým vyjádřením žalované z roku 2025, respektive jí k tomu neposkytl přiměřenou lhůtu. Nové vyjádření bylo pouze přečteno při jednání a pro žalobkyni bylo překvapivé. Žalobkyni tak nebyl poskytnut reálný časový prostor na věcnou reakci a na návrh odpovídajících důkazů, čímž byla porušena zásada rovnosti zbraní a právo účastníka vyjádřit se k prováděným důkazům. Překvapivý byl pro žalobkyni také požadavek na prokazování jiné věci, když při jednání soud prvního stupně překvapivě vyžadoval objasnění a dokazování ve vztahu k jinému soudnímu řízení (sp. zn. [spisová značka]), které je rozsáhlé (přes 2 000 stran, vede se již 21 let) a netýká se bezprostředně projednávané věci sp. zn. [spisová značka]. Soud současně neposkytl řádné poučení podle § 118a o. s. ř., jaká tvrzení a důkazy v tomto směru považuje za potřebné, a proč by měly být právně významné pro nyní projednávanou věc, ale pouze poučení obecné.

6. Žalobkyně na jednání u odvolacího soudu doplnila své odvolání tak, že rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné z důvodu, že soud prvého stupně nezaujal stanovisko k námitce, že v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nebylo vyhověno jejímu návrhu na spojení řízení ke společnému projednání s řízením vedeným pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Podle žalobkyně uvedené pochybení přispělo k průtahům. Žalobkyně vedla více sporů, špatně se v nich orientovala. Počet řízení, která vedla, byl pro žalobkyni zásadní, věc byla pro ni nepřehledná. Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení za užívání garáže, první návrh podala v roce 2007 a vycházela z toho, že je zde dvouletá promlčecí lhůta. Žalobkyně v souvislosti s během této lhůty byla ke své [adresa] nucena podávat další žaloby na vydání bezdůvodného obohacení za užívání garáže v bytovém domě, poslední je vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyni není známo, proč nedošlo ke spojení řízení v jedno, jak navrhovala. Soudy se k jejím návrhům nevyjádřily. Žalobkyně chtěla, aby otázka, zda garáž je součástí bytového domu či nikoliv, byla vyřešena v jednom ze sporů. Množství vedených sporů je pro žalobkyni stresující. Žalobkyně dále namítala, že soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] v prvých dvou letech nekonal. Tuto námitku chtěla zohlednit v závěru, že za prvé 2 roky průtahů náleží jedna částka, neboť každé řízení musí trvat po určitou dobu, což se nestalo. Řízení se rozeběhlo s nástupem nové soudkyně v roce 2019 a poté pokračovalo v zásadě rychle. K výtce soudu prvého stupně, že nepodala proti přerušení řízení odvolání, žalobkyně uvedla, že ji podala v jiném řízení a tato námitka byla odmítnuta (pro opožděnost – poznámka odvolacího soudu). Žalobkyně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] namítala, že v této souvislosti neprávem došlo ke snížení základní částky soudem prvého stupně. Soud prvého stupně se k námitce nevyjádřil (žalobkyně odkázala na stranu 11 protokolu z ústního jednání, kde námitku vznesla). Žalobkyně vytkla soudu prvého stupně, že došlo ke špatnému výpočtu délky trvání soudního řízení. Podle žalobkyně řízení trvalo 10 let 4 měsíce a 17 dní, soud prvého stupně k 17 dnům nepřihlédl. Žalobkyni není zřejmé, proč zvolil tento postup. Odůvodnění rozsudku v této souvislosti považuje za vágní. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s odškodněním (viz bod 23 rozsudku), kde soud prvého stupně mluví o odškodnění za 5 let a 10 měsíců, podle žalobkyně se jedná o 5 let 11 měsíců a 5 dnů. Výše uvedené skutečnosti podle žalobkyně způsobují nepřezkoumatelnost rozsudku.

7. K výši odškodnění žalobkyně uvedla, že souhlasí s částkou 16 000 Kč za rok u řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka], nikoliv však ve vedlejším řízení. Žalobkyně nesouhlasila se snížením základní částky o 10 % z důvodu množství jednání ve věci. Jednání byla pouze 3, přičemž jedno nemělo být nařízeno. Rovněž nesouhlasila se snížením o 5 % z důvodu jednání poškozené, aniž by soud identifikoval konkrétní jednání. K tomu žalobkyně uvedla, že se jednalo o 4 žádosti o odročení. První z důvodu, že se nemohl účastnit právní zástupce. Podruhé požádala o odročení v době covidu, byly zde i rodinné důvody, nejednalo se z její strany o účelové jednání. Žalobkyně souhlasila s tím, že požádala o odročení jednání nařízeného na den 22. 7. 2020, jednalo se však o odročení pouze o 14 dní z důvodu, že v mezidobí mělo být rozhodnuto ve sporu, kvůli kterému bylo řízení ve věci [číslo] přerušeno. Soud prvého stupně tedy nezohlednil, že žalobkyně čekala na rozhodnutí soudu. Pokud došlo ke snížení základní částky o 15 % z důvodu, že žalobkyně nepodala návrh na pokračování v řízení, pak žalobkyně znovu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 a připomněla, že podala návrh na určení lhůty, a to ve vedlejším řízení. Jejímu návrhu nebylo vyhověno. Žalobkyně navýšení základní částky o 30 % pro postup soudu považovala za nepřiměřený, zejména s ohledem na následné 50 % snížení základní částky z důvodu bagatelnosti sporu. Polemizovala s tím, že soudy projednávající předmětné žaloby se rozhodly vyřešit problém v jednom sporu, namísto toho, aby řešily jednotlivé problémy, které se vyskytly v konkrétních sporech o bezdůvodné obohacení a poté měly být podle žalobkyně závěry použity v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně až následně zjistila, že otázka vlastnictví garáže zde řešena být nemohla. Rovněž nesouhlasila s tím, že došlo ke snížení základní částky o 50 % v souvislosti s významem řízení pro žalobkyni. Soud prvého stupně přihlédl pouze k výši žalované částky, nezohlednil ale, že je v dané věci vedena spousta paralelních sporů, žalobkyně dnes neví ani kolik. Následně žalobkyně popsala postup advokáta protistrany v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], který na ni útočil, urážel ji, což pro ni bylo těžké. Žalobkyně v době, kdy byt kupovala, netušila, co jsou sousedé zač. V posuzované věci se sice jedná o sousedský spor, který se vyhrotil, resp. o komplex sporů, které se vedou jak ze strany žalobkyně, tak proti ní, a ona se po nekonečnou dobu musí věcí zabývat. Podle žalobkyně má mít sousedský spor charakter sporu mimořádného, jako například spor pracovní. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

8. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil v celém jeho rozsahu.

9. Odvolací soud na ústním jednání dne 25. 11. 2025 přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v nepřítomnosti omluvivší se žalované (§§ 212, 212a a 101 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání v zásadě není důvodné.

10. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že v posuzovaném řízení vedeném Okresním soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, což žalovaná nepopírala a uhradila žalobkyni před podáním žaloby částku 52 267 Kč za nepřiměřenou délku řízení. Předmětem řízení vedeného Okresním soudem v [adresa], za jehož nepřiměřenou délku žalobkyně požaduje náhradu nemajetkové újmy, byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 12 936 Kč s příslušenstvím.

11. V prvé řadě odvolací soud odkazuje na důkladné a vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožňuje. Soud prvního stupně zjistil veškeré pro věc významné skutečnosti a po citaci příslušných zákonných ustanovení věc i správně právně posoudil.

12. Soud prvního stupně důkladně přezkoumal a aplikoval kritéria, která jsou stanovena zákonem o odpovědnosti za škodu v § 31a, tj. okolnostmi odůvodňujícími modifikaci základní částky přiměřeného zadostiučinění. Při přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud poukazuje zejména na § 31a odst. 3 písm. e) zákona o odpovědnosti za škodu, podle kterého v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. K námitkám, které žalobkyně uvedla až na jednání odvolacího soudu je na místě uvést, že soud prvého stupně ani soud odvolací při projednání nároku žalobkyně na náhradu nemateriální újmy vycházející z nepřiměřené délky řízení není v postavení odvolacího soudu a nepřísluší mu hodnotit konkrétní postup soudů, které rozhodovaly v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], resp. sp. zn. [spisová značka], či v jiných řízeních, jichž je žalobkyně účastnicí. Vhodnost procesních úkonů a postupu soudu může být nadto pro závěr o nepřiměřenosti doby řízení relevantní jen pokud je o takových úkonech a postupech již od počátku známé, že nebudou podkladem (nebudou přínosné) pro rozhodnutí ve věci samé, a že jsou tedy nadbytečné (k tomu přiměřeně srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3759/2009). Není proto namístě hodnotit správnost postupu soudu, který přerušil řízení ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] do skončení řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Stejně tak není rozhodující pro posouzení v řízení uplatněného nároku, zda byl správný postup soudů, které se snažily věc vyřešit v rámci jednoho řízení, či zda měly postupovat v jednotlivých sporech a řešit tam uvedené problémy tak, jak navrhuje žalobkyně v odvolání. Pro posouzení důvodnosti nároku není rozhodné ani to, kolika sporů se žalobkyně ať z vlastního popudu, či ze strany jiného subjektu účastní, neboť za tuto skutečnost stát neodpovídá.

14. Odvolací soud v souvislosti s další argumentací žalobkyně, která na odvolacím jednání prezentovala své subjektivní pocity a stesky v souvislosti s průběhem posuzovaného, vedlejšího a dalších řízení, jichž byla či je účastna, kdy se snažila přesvědčit o zvýšeném významu předmětu vedlejšího řízení, odkazuje na stanovisko obsažené v usnesení ze dne 30. 7. 2025, č. j. [spisová značka], kde totožným námitkám Nejvyšší soud uvedl, že těžištěm pociťované újmy žalobkyně bylo a je stále probíhající vedlejší řízení a i nadále trvající sousedský spor, který zde ovšem byl před i po skončení posuzovaného (hlavního) řízení, tedy bez ohledu na jeho průběh a výsledek. Tudíž se dovolatelkou prezentovaná představa, že se po dobu posuzovaného, po většinu času přerušeného a posléze vcelku rychle skončeného řízení zdvojnásobila jí pociťovaná nejistota, jeví dovolacímu soudu jako značně nepřesvědčivá, zvláště je-li zřejmé, že i po skončení vedlejšího řízení a bez ohledu na jeho výsledek budou muset vlastníci jednotek nadále spolu komunikovat a řešit správu společných prostor a pozemků, a to i bez účasti civilních soudů. Společná správa domu nutně přináší potřebu stále nového společného rozhodování vlastníků jednotek, a pokud toho vlastníci jednotek nebudou schopni, i nadále tím bude trpět jejich společná věc a jejich vzájemné vztahy, ať už to povede k zahájení dalších soudních sporů či nikoliv. Je zřejmé, že těžiště nejistoty a újmy žalobkyně spočívající v narušených sousedských vztazích zde bylo nezávisle na průběhu a výsledku posuzovaného řízení. Předmětný sousedský spor žalobkyně tedy nemá charakter sporu mimořádného, jako například spor pracovní, jak namítá.

15. Odvolací soud sice souhlasí se žalobkyní, že soud prvého stupně měl rozsah řízení počítat nejen v řádu let a měsíců, ale zohlednit i jednotlivé dny, nicméně uvedené by nezměnilo nic na závěru odvolacího soudu o tom, že plnění poskytnuté žalovanou žalobkyni násobně převyšuje újmu jí způsobenou nepřiměřenou délkou tohoto konkrétního řízení. Řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] trvalo 10 let, 4 měsíce a 17 dní. Přerušeno v souvislosti s řízením ve věci sp. zn. [spisová značka] bylo 4 roky, 5 měsíců a 12 dní. Délka řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] po odečtu doby, po kterou trvalo přerušení, činí 5 let, 11 měsíců a 5 dní. Skutečnost, že žalobkyně opakovaně žádala o odročení jednání, nepodala odvolání proti usnesení o přerušení řízení, ani návrh na pokračování v přerušeném řízení, ač si byla vědoma toho, že nejsou dány důvody pro tento postup, jsou objektivní skutečnosti, které přispěly k celkové délce řízení z důvodů na straně žalobkyně, za které stát neodpovídá, soud prvního stupně k nim proto správně přihlédl a přistoupil ke snížení základní částky. V této souvislosti učiněný odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 je nepřípadný, kdy podle uvedeného rozhodnutí odpovědnost za dodržení práva účastníka řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě leží především na státu a ten ji nemůže přenášet na účastníky řízení tím, že po nich bude požadovat, aby se v případě hrozící či nastalé nepřiměřené délky řízení domáhali nápravy a dojde-li k porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, sankcionovat jej při stanovení výše odškodnění za to, že se nápravy nedomáhal. Při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoli mu přičítat k tíži, že je nevyužil.) Odvolací soud se ztotožnil i se správnými závěry ohledně složitosti řízení po stránce skutkové a procesní, v důsledku čehož došlo ke snížení základní částky o 10 %, s navýšením pro postup soudu během řízení základní částky o 30 %, i se zanedbatelným významem předmětu řízení pro poškozenou s ohledem na žalovanou částku 12 936 Kč s příslušenstvím, o níž bylo v naříkaném řízení rozhodováno, tj. o 50 %. Odvolací soud se zohledněním délky namítaného řízení, po odečtu doby, po kterou trvalo přerušení, když za tuto část řízení již byla žalobkyně odškodněna, a kritérií popsaných v tomto odstavci dospěl k částce 39 441,50 Kč. Soud prvního stupně dospěl na základě shodných kritérií, ale za dobu 5 let a 10 měsíců, k částce 38 665 Kč.

16. Odvolací soud v souvislosti se zanedbatelným významem předmětu řízení pro poškozenou nad rámec argumentace soudu prvního stupně uvádí, že dalším kritériem, které vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu je i výše peněžitého plnění, jehož se účastník domáhá v předmětném řízení. Toto východisko je nutné zohlednit při posuzování výše náhrady za nemateriální újmu v penězích. Bylo-li předmětem nepřiměřeně dlouhého řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji náhrada za nemateriální újmu v penězích svou výší několikanásobně přesahovala, pokud pro to nesvědčí mimořádnost některého ze zákonných kritérií (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Podle tohoto rozsudku Nejvyššího soudu platí závěr, že „Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, jak to žádá žalobkyně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk.“ 17. V poměrech posuzované věci se nejedná o tzv. privilegované řízení. Předmětem řízení u Okresního soudu v [adresa] byl spor týkající se bezdůvodného obohacení za užívání garáže. Odvolací soud v žádném případě nezpochybňuje skutečnost, že v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] došlo k nesprávnému úřednímu postupu, což ostatně nepopírá ani žalovaná, ani soud prvního stupně. Povaha a výše pohledávky v předmětném řízení však není pro žalobkyni natolik významná, jako je tomu u jiných typů řízení, jako např. v řízení opatrovnickém, pracovněprávním, trestním, či ve věcech týkajících se života a zdraví.

18. Žalobkyně se domáhá toliko náhrady bezdůvodného obohacení, jedná se tedy o běžný občanskoprávní spor, který svým významem žádným způsobem nevybočuje z jiných obdobných sporů o náhradu bezdůvodného obohacení. Naopak je na místě poukázat na nízkou hodnotu sporu, jelikož žalovaná částka činí pouze 12 936 Kč. Odvolací soud rovněž neshledal v řízení žádnou jinou mimořádnou okolnost, pro kterou by měl být učiněn závěr o tom, že předmět řízení má pro žalobkyni vyšší význam. S ohledem na tuto skutečnost by bylo na místě aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011, a přiznat žalobkyni toliko nemateriální újmu, jejíž výše odpovídá částce, které se žalobkyně domáhá v předmětném řízení u Okresního soudu v [adresa].

19. S ohledem na bagatelní částku 12 936 Kč nemůže být relevantní ani její příslušenství. Žalobkyni však již byla poskytnuta náhrada nemajetkové újmy, a to ve výši 52 267 Kč. Je tedy zřejmé, že žalobkyně obdržela částku, která násobně převyšuje předmět původního sporu.

20. S odkazem na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu, s jehož závěry se odvolací soud ztotožňuje, přičemž neshledal žádný důvod se od nich odchýlit, uzavírá, že žalobkyně již byla žalovanou dostatečně saturována, a to již před zahájením tohoto soudního řízení.

21. Soud prvního stupně správně a důkladně posoudil všechna kritéria, které jsou na soud kladena v řízení o náhradě škody a nemajetkové újmy, přičemž nepochybil, pokud zkoumal požadavek žalobkyně v širším rozsahu, než by bylo potřebné v případě zkoumání délky takřka bagatelního namítaného řízení.

22. Žalobkyně se domáhala i náhrady majetkové škody ve výši 17 356 Kč s příslušenstvím v podobě nákladů řízení vynaložených na nápravu nesprávného úředního postupu nebo vydání nezákonného rozhodnutí. Konkrétně úhrady soudního poplatku ve výši 1 000 Kč za odvolání proti v pořadí prvnímu rozsudku soudu prvního stupně, který byl ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] zrušen, dále se domáhá náhrady nákladů řízení, které musela hradit, když jí soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem uložil v bodě 57 uhradit za nadbytečné jednání dne 25. 11. 2020 částku 5 184 Kč, vyjádření se k odvolání za oba žalované v částce 2 592 Kč a paušální náhradu k těmto úkonům v částce 1 800 Kč, v daném rozsudku pak byla i nesprávně přiznána daň z přidané hodnoty v částce 6 780 Kč, a to přestože advokát žalovaných [tituly před jménem] [jméno FO] není plátcem této daně. Odvolací soud se v této souvislosti ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně ve vztahu k namítané náhradě škody s ohledem na obsah § 31 zákona o odpovědnosti za škodu, přičemž na odůvodnění rozsudku v této souvislosti odkazuje. Důvod pro změnu či zrušení rozsudku v této části neshledal.

23. Námitka žalobkyně, že jí nebylo umožněno vyjádřit se ke všem podkladům a seznámit se s vyjádřením žalované, je v daném případě irelevantní, neboť i kdyby se žalobkyně s vyjádřením žalované seznámila dříve než na ústním jednání, ničeho by tím na závěru soudu nezměnila, jelikož se jednalo o posouzení otázky právní, nikoliv skutkové. V řízení nevyvstaly žádné pochybnosti o skutkových okolnostech daného případu. Žalobkyně se v řízení před soudem prvního stupně měla možnost vyjádřit, což také učinila, pakliže se obsáhle vyjadřovala nejen k předmětu řízení, ale i k jiným skutečnostem, které neměly pro posouzení věci a rozhodnutí soudu význam. Postup soudu prvního stupně nelze hodnotit jako překvapivý. Ačkoliv by bylo napříště vhodné, aby soud prvního stupně obratem zaslal vyjádření účastníka protistraně (zde vyjádření žalované), neshledal odvolací soud v poměrech této konkrétní věci natolik významné procesní pochybení, které by zakládalo vadu řízení způsobilou ke zrušení napadeného rozhodnutí. Soud prvního stupně rovněž nebyl povinen poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., jelikož žalobkyně označila relevantní tvrzení pro rozhodnutí ve věci a skutkový stav byl náležitě prokázán provedenými důkazy.

24. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění odpovídalo § 142 odst. 1 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy procesně úspěšné žalované náklady v této fázi řízení nevznikly.

Poučení