35 Co 87/2024-249

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ondřeje Plška a soudců Mgr. Michala Marka a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 42 013,79 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č.j. 16 C 264/2021-200 ze dne 13. prosince 2023,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I, kterým bylo vyhověno žalobě v požadavku na zaplacení , částka, s příslušenstvím, potvrzuje.

II. Odvolání žalovaného proti výroku II rozsudku okresního soudu, kterým byla žaloba v požadavku na zaplacení , částka, s příslušenstvím zamítnuta, se odmítá.

III. Rozsudek okresního soudu se ve výroku III o nákladech řízení mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před okresním soudem ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud výrokem I žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, výrokem II žalobu zamítl žalobu co do částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení a výrokem III uložil žalobkyni povinnost v téže lhůtě zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce náhradu nákladů řízení ve výši , částka, .

2. Z odůvodnění soudu prvního stupně se podává, že se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu náhrady škody z důvodu neoprávněného odběru plynu v odběrném místě , adresa, , za období ode dne , datum, do dne , datum, s tím, že žalovaná částka se skládá z částky , částka, představující cenu neoprávněně odebraného plyn, částky , částka, za náklady na znalecký posudek, částky , částka, za další náklady související se zjištěním neoprávněného odběru plynu společností , právnická osoba, . a částky , částka, představující daň z přidané hodnoty. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne , datum, při kontrole měřícího zařízení (výrobní číslo , hodnota, ) prováděné prostřednictvím společnosti , právnická osoba, . v odběrném místě, jehož vlastníkem je žalovaný, bylo pojato podezření na neoprávněnou manipulaci s měřícím zařízením, neboť bylo zjištěno poškození krytu štítku měřicího zařízení. Protože dle znaleckého posudku došlo k neoprávněnému zásahu do tohoto zařízení, které údaje o skutečné spotřebě změnily, dospěl soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 74 odst. 1 písm. e) bodu , právnická osoba, zákona k závěru, že v období ode dne , datum, (den následující po poslední kontrole odběrného místa) do dne , datum, žalovaný neoprávněně odebíral na odběrném místě plyn, a proto je povinen nahradit škodu tím vzniklou. Námitky žalovaného spočívající v nevědomosti žalovaného o neoprávněném odběru, nezavinění neoprávněného odběru žalovaným a zásahu do měřícího zařízení ze strany nezjištěného třetího subjektu považoval okresní soud za nerozhodné z důvodu objektivní odpovědnosti žalovaného za škodu. Za nerelevantní považoval soud prvního stupně také tvrzení žalovaného o absenci důvodu plyn neoprávněně odebírat v situaci, kdy dům je bez plynu energeticky soběstačný, neboť tato skutečnost nemá, dle okresního soudu, žádnou spojitost se zásahem do měřícího zařízení. Při určení výše náhrady škody spočívající v množství neoprávněně odebraného plynu vycházel okresní soud z ustanovení § 9 odst. 3 vyhlášky č. 108/2011 Sb. a přílohy č. , hodnota, k této vyhlášce, neboť nebylo možné se řídit stavem zjištěným na měřícím zařízení. Při výpočtu neoprávněně odebraného plynu nepoužil žalobkyní tvrzený údaj o příkonu kombinovaného kotle 25 kW, který měl být umístěn v odběrném místě dle přihlášky k odběru zemního plynu z roku 2002, ale vzhledem k výměně plynového kotle v roce 2007 za spotřebič s nižším příkonem, počítal s příkonem 8,54 kW. Výsledné množství neoprávněného plynu po odpočtu množství plynu zaznamenané plynoměrem tak činilo 1 064 kWh, což odpovídá částce , částka, . Důvodnou tak shledal žalobu v částce , částka, za neuhrazený neoprávněně odebraný plyn včetně částky , částka, za vypracování znaleckého posudku, částky , částka, za další náklady související se zjištěním neoprávněného odběru plynu a 21% daně z přidané hodnoty z uvedených částek a ve zbývající rozsahu žalobu zamítl. Žalobkyni přiznal podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) též úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalovanému k úhradě dluhu, tj. od , datum, , ve výši stanovené podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnějšímu žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, představující 10,92 % z částky , částka, . Tato částka se skládá z deseti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, podání odporu a vyjádření k žalobě, účast na jednání dne , datum, , vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , účast na jednání dne , datum, , vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , účast na jednání dne , datum, a závěrečný návrh ze dne , datum, ), deseti paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu po , částka, a 21 % daně z přidané hodnoty ve výši , částka, .

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli včas podanými odvoláními žalovaný v celém rozsahu a žalobkyně pouze v nákladovém výroku III. Žalovaný namítá, že okresní soud vyloučil jakýkoli objektivně možný způsob liberace žalovaného vyjma zjištění skutečného viníka, který zásah provedl. Přestože zákon nevyžaduje, aby žalobkyně skutečný odběr plynu prokazovala, lze a contrario předpokládat, že žalovaný (odběratel) takovou skutečnost, tj. že plyn skutečně odebrán nebyl, v rámci své procesní obrany za účelem liberace z objektivní odpovědnosti, prokazovat může. Pokud soud prvního stupně veškeré námitky žalovaného neměl za relevantní s odkazem na objektivní odpovědnost žalovaného, má odvolatel tento postup za formalistický a nesprávný, neboť při poměřování dvou rovnocenných práv (práva žalobkyně jakožto dodavatelky plynu nebýt majetkově poškozena a práva žalovaného jakožto spotřebitele být chráněn proti úbytku majetku) musí být umožněna žalovanému možnost liberace ze zákonem předvídané objektivní odpovědnosti. Odvolatel v tomto odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 202/06 ze dne , datum, , ve kterém ve skutkově obdobné věci bylo zdůrazněno, že ochrana poskytovaná jednomu subjektu vlastnického práva nesmí být v nepoměru k možnostem ochrany, jež má subjekt druhý, a že platí tříprvková konstrukce odpovědnosti, a tedy pro určení odpovědnosti žalovaného nestačí znalcem konstatované poškození odběrného zařízení. Okresní soud pouze uzavřel, že žalovaný neoprávněný odběr nevyvrátil, aniž by odůvodnil, proč nepřihlédl ke všem tvrzením a důkazům. Žalovaný nemůže soudu s ohledem na toliko nutné podrobení věci principu proporcionality předložit hodnověrnější tvrzení a důkazy prokazující naplnění podmínek liberace, tedy důkazy o tom, že žalovaný do odběrného zařízení nikterak nezasáhl, plyn neoprávněně neodebral a plyn z důvodu instalace alternativních zdrojů energie užíval jen jako záložní zdroj, a proto neměl žádnou motivaci k neoprávněnému odběru. Nadto běžná spotřeba žalovaného v jiném období nasvědčuje tomu, že došlo-li v měřícím zařízení k chybě v záznamu odběru, byla taková chyba k tíži žalovaného, v době kontroly odběrného místa v zimním měsíci žalovaný plyn neužíval, neboť číselník plynoměru se za celou dobu videozáznamu žalobkyně neotočil, vývoj spotřeby elektřiny v domě žalovaného (jakožto primárního zdroje energie) se pohybuje před i po ukončení smlouvy o dodávkách plynu (, datum, ) v podobné hladině, resp. dokonce klesá, což jednoznačně podporuje tvrzení žalovaného o zvyšující se energetické soběstačnosti domu, a žalovaný by neriskoval provedení sofistikovaného zásahu do plynoměru, když by takovým jednáním ušetřil toliko zhruba dva a půl tisíce korun. I kdyby tyto prokázané skutečnosti nepostačovali k liberaci objektivní odpovědnosti, je stěžejní vadou napadeného rozhodnutí nevypořádání se s námitkou žalovaného, že žalobkyně neprokázala stav repasovaného plynoměru vyrobeného v roce 2004 ke dni montáže na odběrné místo a tento již tehdy nejevil známky poškození. Zásahy do plynoměru nebyly seznatelné okem laika a samotné vrypy, jak uvedl sám znalec, byly viditelné až mikroskopickým zkoumáním. Proto žalovaný navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl, případně rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně v odvolání proti výroku III napadeného rozsudku vytýká soudu prvního stupně, opíraje se o závěry vyslovené v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 257/05 ze dne , datum, , že o náhradě nákladů řízení postupoval mechanicky posouzením výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Žalobkyně přitom měla z hlediska materiální spravedlnosti plný úspěch, neboť jí byl přiznán nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným neměřeným odběrem plynu při naplnění hypotézy ust. § 74 odst. , právnická osoba, zákona. Žalobkyně vypočetla výši škody podle příkonu kombinovaného kotle 25 kW vycházeje z přihlášky k odběru zemního plynu, neboť žalovaný při zjištění podezření na neoprávněný odběr plynu odmítl zpřístupnit odběrné místo za účelem zjištění množství instalovaných plynových spotřebičů a jejich štítkového příkonu. Před podáním žaloby žalovaný netvrdil ani neprokazoval výměnu kombinovaného kotle za jiný kotel s nižším příkonem a poté, co tato situace nastala v průběhu soudního řízení, žalobkyně reagovala vystavením simulačního dokladu reflektujícího nižší příkon nově instalovaného kotle v období před vznikem neoprávněného odběru plynu a vyčíslila škodu na částku , částka, . Z tohoto simulačního dokladu okresní soud vycházel při přiznání náhrady škody žalobkyni. Jelikož z uvedeného vyplývá, že z hlediska materiální spravedlnosti byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, navrhuje, aby byl výrok III změněn tak, že se žalobkyni přiznává náhrada nákladů řízení.

5. Dále se žalobkyně vyjádřila k odvolání žalovaného a poukázala na subjektivní nepřípustnost jeho odvolání do výroku II napadeného rozsudku. Výrok I, kterým bylo nároku žalobkyně částečně vyhověno, považuje žalobkyně za správný, neboť neoprávněný odběr spočívá v neoprávněné spotřebě zemního plynu, ke které došlo plynoměrem, se kterým bylo neoprávněně manipulováno, a to bez ohledu na to, kdo se neoprávněného zásahu do plynoměru dopustil. Dle žalobkyně žalovaný podmínky liberace nenaplňuje, neboť plyn neužíval jen jako záložní zdroj, jak vyplývá z telefonického hovoru ze dne , datum, , ve kterém žalovaný uvedl, že plynový kotel využívá k ohřevu vody, a spotřeba plynu v domě ani neklesala z důvodu instalace alternativních zdrojů energie, jak se podává z vykázané spotřeby plynu za období ode dne , datum, do dne , datum, . Žalobkyně má taktéž za prokázané, že k zásahu do plynoměru došlo až po jeho osazení v odběrném místě, neboť dle fotodokumentace stavu plynoměru ze dne , datum, se na plynoměru žádné vrypy u sklíčka plynoměru, nasvědčující neoprávněné manipulaci, nenacházely, oproti stavu při kontrole dne , datum, . Plynoměr byl instalován v odběrném místě po ověření akreditovaným metrologickým střediskem pro ověřování měřidel z dubna 2014 se stavem počítadla 1 m3 a odběrné místo žalovaného je prvním místem, na kterém byl tento plynoměr po ověření osazen. Proto žalobkyně navrhuje, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu ve výroku I jako správný potvrdil, odvolání do výroku II odmítl, nákladový výrok III změnil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i jemu předcházející řízení podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou dány důvody pro potvrzení výroku I, odmítnutí odvolání žalovaného proti výroku II a změnu nákladového výroku III.

7. Podle § 74 odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“) je neoprávněným odběrem plynu odběr měřený měřicím zařízením, které prokazatelně nezaznamenalo odběr nebo zaznamenalo odběr nesprávně ke škodě plynárenského podnikatele nebo obchodníka s plynem, v důsledku neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti nebo příslušenství nebo byly v měřicím zařízení provedeny takové zásahy, které údaje o skutečné spotřebě změnily.

8. Podle § 74 odst. 7 energetického zákona při neoprávněném odběru plynu je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá plyn, povinna uhradit v penězích vzniklou škodu. Nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit výši škody určenou výpočtem podle příkonů plynových spotřebičů instalovaných v místě neoprávněného odběru nebo rozměrů a tlaku přívodního plynového potrubí nebo jmenovitého průtoku plynu regulátorem tlaku, nedohodnou-li se jinak. , jméno FO, jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru plynu.

9. Podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 108/2011 Sb., o měření plynu a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném uskladňování, neoprávněné přepravě nebo neoprávněné distribuci plynu (dále jen „prováděcí vyhláška“), množství neoprávněně odebraného plynu se v případě znalosti štítkových příkonů a počtu jednotlivých plynových spotřebičů instalovaných v místě neoprávněného odběru vypočítá podle vzorce uvedeného v příloze č. , hodnota, k této vyhlášce. V případě, že štítkový příkon plynového spotřebiče není znám, použije se výrobcem udávaný příkon takového plynového spotřebiče.

10. Z citovaných ustanovení vyplývají podmínky, při kterých vzniká nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem plynu, a způsob vyčíslení výše škody založený na fiktivním výpočtu dle prováděcí vyhlášky. Odpovědnost za neoprávněný odběr plynu je přitom setrvale pojímána jako objektivní stav, aniž by, při naplnění znaků některé skutkové podstaty uvedené v § 74 odst. , právnická osoba, zákona, z pohledu vzniku nároku na náhradu škody tím způsobené bylo určující povědomí o situaci či přímo subjektivní zavinění odběratele (viz obdobně například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Tato objektivní odpovědnost se v řízeních o nárocích na náhradu škody za neoprávněný odběr plynu projevuje tím, že pro přiznání žalovaného nároku plynárenskému podnikateli postačuje, aby tvrdil a prokázal neoprávněný odběr a naplnění kritérií pro výpočet výše škody prováděcím předpisem. Je poté na odběrateli, aby neoprávněnost odběru vyvrátil (jak bylo konstatováno například také v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 202/06 ze dne , datum, , na který poukázala žalobkyně).

11. V daném řízení bylo jednoznačně objasněno znaleckým posudkem, že do měřícího zařízení, výrobní číslo , hodnota, , osazeného v odběrném místě ve vlastnictví žalovaného, bylo zasaženo a neoprávněným zásahem změněn údaj o skutečné spotřebě plynu, a to ke škodě žalobkyně, čímž došlo k neoprávněnému odběru plynu ve smyslu ustanovení § 74 odst. 1 písm. e) bod , právnická osoba, zákona, jak správně uvedl soud prvního stupně. Z důvodu objektivní odpovědnosti za neoprávněný odběr plynu nemohou být důvodné výhrady žalovaného, že se okresní soud nezabýval tím, zda žalovaný do měřícího zařízení zasáhl, zda měl povědomí o tomto zásahu, případně zda absentovala u žalovaného motivace k neoprávněnému odběru z důvodu instalace alternativních zdrojů energie v jeho domě. Stejně tak námitky žalovaného ohledně výkyvů ve spotřebě plynu v tvrzený neprospěch žalovaného, tedy že nebyl zaznamenán odběr plynu v neprospěch žalobkyně nutný pro naplnění skutkové podstaty podle § 74 odst. 1 písm. e) bod , právnická osoba, zákona, nemohou za daného skutkového stavu odůvodňovat závěr o nesprávnosti postupu okresního soudu. Pro posouzení, zda došlo k neoprávněnému odběru plynu podle § 74 odst. 1 písm. e) bod , právnická osoba, zákona je totiž podstatné, že plyn byl sice předmětem měření, avšak v důsledku neoprávněného zásahu do měřícího zařízení bylo množství plynu zaznamenáno chybně, čímž vznikla žalobkyni škoda spočívající zejména v platbě za objem plynu, který nebyl řádně zaznamenán. Jelikož není objektivně zjistitelné, v jakém rozsahu zásah do měřicího zařízení změnil údaje o skutečné spotřebě plynu v neprospěch žalobkyně, je pro naplnění této skutkové podstaty bez významu, jak velký je rozdíl mezi zaznamenanou výší spotřeby plynu za období předcházející žalovanému období, tedy v tomto případě, že za období předcházející žalovanému období, ode dne , datum, do dne , datum, , byla zaznamenána spotřeba plynu vyšší pouze o 96 m3.

12. Lze přisvědčit žalovanému, že presumovat existenci škody by nebylo možné, jestliže by k poškození plynoměru došlo mimo odpovědností sféru žalovaného, tedy před tím, než byl v odběrném místě osazen. V daném případě však znalec uzavřel, že měřící zařízení vyrobené v roce 2004 bylo do odběrného místa žalovaného instalováno dne , datum, poté, co byl plynoměr úředně ověřen v autorizovaném metrologickém středisku (AMS) , právnická osoba, . a opatřen úředními značkami tohoto subjektu. Úřední ověření stvrzuje splnění veškerých požadavků na měřidla kladená, včetně technických požadavků (oddíl 3 OOP č. , hodnota, -OOP-C007-09). Úřední ověření tedy vedle správnosti měření potvrzuje také absenci viditelného trvalého poškození měřidla způsobeného neoprávněnou manipulací, má-li tuto vlastnost (že v případě mechanické manipulace s měřidlem dojde k jeho trvalému poškození) splňovat do budoucna. Úředním ověřením tak byla vyvrácena možnost poškození plynoměru před osazením na odběrné místo, přičemž nelze přisvědčit námitce žalovaného, že zásahy bylo možné zjistit pouze zkoumáním pod mikroskopem. Z fotografií jsoucích přílohou znaleckého posudku (byť oproti skutečnosti mírně zvětšených) je totiž jednoznačně zřejmé, že zásahy do počítadla měřidla byly viditelné okem, bez nutnosti použití přístrojů. Správný je proto závěr, že k poškození plynoměru mimo sféru odpovědnosti žalovaného nedošlo.

13. Jelikož se žalovanému neoprávněnost odběru plynu vyvrátit nepodařilo, je možné ve shodě s okresním soudem uzavřít, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem plynu, a to za období ode dne následující po poslední kontrole odběrného místa, tedy ode dne , datum, , do dne předcházejícího demontáži plynoměru, tedy do dne , datum, . Pokud okresní soud při výpočtu škody aplikoval § 9 odst. 3 prováděcí vyhlášky a přílohu č. , hodnota, k této vyhlášce vycházeje z jednoho plynového spotřebiče o příkonu 8,54 kW, přičemž nejnižší příkon tohoto spotřebiče byl 10,6 kW, a dospěl, po odpočtu žalovaným uhrazených plateb, k částce , částka, za neoprávněně odebraný plyn, nelze tento postup považovat za nesprávný, když nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by odůvodňovaly jiný způsob stanovení výše náhrady škody. Požadavek na zaplacení částky , částka, za náklady na vypracování znaleckého posudku a částky , částka, za další náklady související se zjištěním neoprávněného odběru plynu provedené ve prospěch žalobkyně třetím subjektem nachází oporu v ustanovení § 74 odst. 7, poslední věta, energetického zákona. Celkem s 21 % DPH ve výši , částka, se jedná o soudem prvního stupně přiznanou částku , částka, .

14. Z výše uvedených důvodů byl výrok I napadeného rozsudku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

15. Pokud jde o odvolání žalovaného proti výroku II rozsudku soudu prvního stupně, tak z povahy odvolání jako opravného prostředku plyne, že odvolání může podat jedině ten účastník, do jehož práv napadené rozhodnutí zasahuje. Vzhledem ke skutečnosti, že výrokem II byla žaloba částečně zamítnuta, nedošlo v důsledku vydání tohoto výroku k žádnému zhoršení postavení žalovaného a ani nevznikla na právech žalovaného žádná újma. Žalovaný tak není osobou, která by byla subjektivně oprávněna k podání odvolání proti výroku II napadeného rozsudku, a proto odvolacímu soudu nezbylo než odvolání žalovaného proti výroku II podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítnout.

16. Co se týká nákladů řízení, tak aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. umožňující přiznat plnou náhradu nákladů řízení účastníkovi, který měl ve věci úspěch jen částečný, je výjimkou ze zásady úspěchu ve věci uplatňované při rozhodování podle § 142 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř., jestliže výše přisouzeného plnění závisí na úvaze soudu či na znaleckém posudku. V daném případě však byl znalecký posudek podkladem pro zhodnocení, zda škoda vznikla, nikoli pro stanovení její výše. Ta byla stanovena podle vyhlášky provádějící energetický zákon na základě v řízení dokazováním zjištěných skutečností (příkonu používaného spotřebiče). Nebyla tudíž výše škody odvislá ani od úvahy soudu. Nezáleželo proto rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo úvaze soudu, a nelze proto postupovat podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Vycházela-li žalobkyně při výpočtu nárokované částky z příkonu spotřebiče dle přihlášky k odběru zemního plynu, mohlo by být nesplnění povinnosti žalovaného informovat o výměně spotřebiče zohledněno případně aplikací § 150 o. s. ř. To však jen za situace, kdyby na v průběhu řízení prokázanou výměnu spotřebiče žalobkyně procesně reagovala, tudíž žalobu vzala částečně zpět. Trvala-li na žalobě v plném rozsahu, neshledal odvolací soud v postupu okresního soudu, který rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pochybení způsobilé zapříčinit porušení práv žalobkyně.

17. Soud prvního stupně taktéž správně určil míru úspěchu ve věci, kdy procesně úspěšná byla žalobkyně v částce , částka, (přiznaná jistiny ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky , částka, ode dne , datum, do dne , datum, ) a žalovaný v částce , částka, (zbývající část jistiny ve výši 23 300, , částka, a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 300, , částka, ode dne , datum, do dne , datum, ). Úspěch žalobkyně proto lze vyjádřit jako 44,54 % a žalovaného jako 55,46 %, a proto v řízení poměrně úspěšnější žalovaný má nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 10, 92 % (55,46 % - 44,54 %)

18. Důvodem pro změnu nákladového výroku však je, že čtyři z účtovaných úkonů právní služby nelze posoudit jako úkony provedené k obraně práva účelně. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně přiznal žalovanému náhradu nákladů za vyjádření ve věci samé ze dne , datum, , které se však ve spise nenalézá. Pokud se mělo jednat o, ve vyúčtování žalovaným uvedené vyjádření ze dne , datum, , tak jediné podání datované tohoto dne (avšak zřejmě nesprávně) je žádost o odročení jednání, která však není úkonem právní služby vyjmenovaným v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní služby, dále jen „AT“, či úkonem těmto úkonům svou povahou a účelem nejbližší. Obdobně za účelně vynaložený náklad není na místě považovat ani podání žalovaného ze dne , datum, , ze dne , datum, a ze dne , datum, , neboť jejich obsahem jsou návrhy na doplnění dokazování, reakce na přednesy protistrany v průběhu jednání či písemný závěrečný návrh, které žalovaný měl a mohl prostřednictvím svého právního zástupce přednést při jednáních.

19. Celkové náklady žalovaného účelně vynaložené za řízení před soudem prvního stupně činí , částka, a jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem ve výši , částka, při tarifní hodnotě , částka, za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5. AT, a to za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání odporu a vyjádření k žalobě podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT) a účast na jednání dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT), paušální náhradou hotových výdajů po , částka, podle § 13 odst. 3 AT za šest úkonů právní služby, tedy ve výši , částka, a 21 % DPH z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši , částka, . Protože žalovaný má nárok na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v rozsahu 10, 92 % z částky , částka, , náleží mu náhrada nákladů v částce , částka, .

20. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výroku III podle § 220 písm. a) o. s. ř. změnil a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši , částka, .

21. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Celkové náklady odvolacího řízení činí , částka, a sestávají z odměny advokáta žalobkyně (počítané z tarifní hodnoty , částka, ) v celkové výši , částka, za úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, účasti na jednání odvolacího soudu dne , datum, podle § 11 odst. 1 písm. g) AT a za odvolání proti výroku o nákladech řízení podle § 11 odst. 2 písm. c) AT, paušální náhrady hotových výdajů k těmto úkonům ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 AT, cestovného ve výši , částka, za cestu na jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět vozidlem , jméno FO, (v celkové délce 220 km při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km, ceně benzínu , částka, /l a amortizaci , částka, /km) podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., náhrady za promeškaný čas v rozsahu 6 půlhodin v celkové výši , částka, podle § 14 odst. 3 AT a 21 % DPH z uvedených částek ve výši , částka, podle § 137 odst. 3 o. s. ř.