35 Co 87/2025 - 167

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Zachystalové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Pavla Riedlbaucha ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 33 140 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 10. 2024, č. j. 63 C 422/2021120, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. o věci samé potvrzuje a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení se mění jen tak, že jejich výše činí 30 065,40 Kč, jinak se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 8 172,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 33 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 33 140 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení (výrok I.), a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 3 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.). Soud prvního stupně tak rozhodl o náhradě bezdůvodného obohacení, které v období od 1. 1. 2019 do[Anonymizováno]31. 12. 2021 vzniklo užíváním pozemků ve spoluvlastnictví žalobce v rozsahu id. [hodnota] k pozemkům parc. č. [číslo] o výměře 192 m, [číslo] o výměře 4 m, [číslo] o výměře 235 m, [číslo] o výměře 184 m, [číslo] o výměře 498 m, vše zapsáno na LV č. [číslo] pro katastrální území [adresa] na území [právnická osoba], a to zastavěním těchto pozemků pozemními komunikacemi ve vlastnictví žalované.

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně zjistil, že žalobce byl v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 vlastníkem ideálního podílu ve výši [hodnota] na pozemcích parc. č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo] v katastrálním území [adresa]. Tyto pozemky označené jako „ostatní plocha, ostatní komunikace“ nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 11. 3. 2011 za celkovou cenu 10 000 Kč, a v této smlouvě výslovně přitom prohlásil, že je mu znám jejich stav. Předmětné pozemky jsou zastavěny stavbami místních komunikací II. a III. třídy nebo veřejně přístupnými účelovými komunikacemi. Žalobce opakovaně od roku 2011 kontaktoval žalovaného s žádostí o obnovení jednání o uzavření nájemní smlouvy na pozemky, na nichž se nacházejí stavby žalovaného, nebo o jinou formu majetkoprávního vypořádání. Žalobce navrhoval, aby žalovaný získal práva k užívání těchto pozemků. Byly vypracovány různé znalecké posudky za účelem stanovení obvyklého nájemného či kupní ceny těchto pozemků. Znalecký posudek č. [číslo] zpracovaný společností [právnická osoba]., stanovil obvyklé nájemné pro tyto pozemky ve výši 134 Kč/m/rok pro období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021. Další znalecký posudek č. [číslo] zpracovaný společností [právnická osoba] stanovil obvyklé nájemné za užívání pozemků parc. č. [číslo] a [číslo] na částku 13 400 Kč pro období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 a 4 800 Kč pro období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2022. [orgán] [adresa] usnesením č. [číslo] ze dne 14. 8. 2023 schválila zaplacení částky za bezesmluvní užívání spoluvlastnického podílu žalobce na pozemcích parc. č. [číslo] a [číslo] za uvedená období, včetně zákonných úroků z prodlení, a také schválila uzavření smlouvy o provedení mediace s žalobcem. Žalovaný inicioval majetkoprávní vypořádání s cílem odkoupit spoluvlastnické podíly žalobce na předmětných pozemcích. Dne 25. 2. 2022 žalovaný informoval žalobce o aktualizovaných podmínkách vypořádání, včetně nových znaleckých posudcích, které stanovily kupní cenu za pozemky parc. č. [číslo] a [číslo] na 1 410 000 Kč a za pozemky parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] na [částka]. Žalobce vyjádřil souhlas s prodejem svých podílů za navrhovanou cenu, avšak nesouhlasil s označením kupní ceny jako ceny obvyklé. Uvedl, že podle jeho názoru znalecké posudky nepřesně stanovují obvyklou cenu a že nabízená kupní cena je mimořádně nízká. Obával se, že akceptace této ceny jako obvyklé by mohla negativně ovlivnit jeho soudní spory s žalovaným týkající se hodnoty podobných pozemků. Vlastní vyčíslení obvyklé kupní ceny ani jiné doklady o neadekvátnosti znaleckých posudků žalovaného však v průběhu jednání o odkupu nikdy nepředložil. V následné komunikaci žalobce navrhoval změny v návrhu kupní smlouvy, zejména ohledně označení kupní ceny jako ceny mimořádné a dalších smluvních ustanovení. Žalovaný některé z těchto změn odmítl s odůvodněním, že musí jako veřejnoprávní subjekt dodržet zákonné požadavky a principy transparentnosti a hospodárnosti. Zdůraznil, že kupní cena byla stanovena na základě nezávislých znaleckých posudků jako cena obvyklá. Přes deklarovanou ochotu obou stran dospět k majetkoprávnímu vypořádání nedošlo k uzavření kupní smlouvy z důvodu neshody ohledně formulace některých smluvních ustanovení, zejména označení kupní ceny. Žalovaný opakovaně vyjádřil připravenost realizovat odkup za stanovených podmínek, zatímco žalobce trval na svých výhradách a navrhovaných úpravách smlouvy.

3. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1928/2021 a 28 Cdo 1151/2015, a na nález Ústavního soudu ze dne 19. 11. 2014, sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 212/2014 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, k otázce nemravnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud prvního stupně dále poukázal na to, že žalobce pozemky nakoupil za relativně nízkou kupní cenu 10 000 Kč s vědomím jejich zastavěnosti a nemožnosti je využívat s výjimkou vznášení majetkových požadavků na vlastníka jednotlivých pozemních komunikací. Z tohoto důvodu je zde silný předpoklad spekulativního motivu jejich nabytí, což žalobce podporuje tím, že požaduje po žalovaném relativně vysoké částky bezdůvodného obohacení. Jen za nyní uplatňované období let 2019 až 2021 (3 roky) je požadován více než trojnásobek částky, za níž žalobce předmětné pozemky nabyl, a investice žalobce by tedy měl být návratná za méně než jeden rok. Závěr o spekulativních motivech žalobce podle soudu prvního stupně vyplývá i z jeho celkového přístupu k jednání s žalovaným o majetkoprávním vypořádání, pokud sice na jednu stranu opakovaně deklaroval připravenost odkup podílů žalovaným realizovat, a odsouhlasil i cenu, kterou žalovaný nabídl jakožto cenu obvyklou podloženou jím zadanými znaleckými posudky. Uzavření kupní smlouvy ovšem žalobce podmiňoval tím, že tato cena bude ve smlouvě označena nikoli jako obvyklá, ale jako mimořádná (nízká), aniž by tento požadavek při jednáních se žalovaným podložil, a v tomto směru pouze konstatoval svůj osobní názor, ač si musel být vědom, že takovýto přístup nemůže být akceptovatelný pro žalovaného jakožto veřejnoprávní korporaci, která musí nakládat s veřejnými prostředky s péčí řádného hospodáře a nemůže vykupovat pozemky za nepodloženou cenu. Soud prvního stupně proto uzavřel, že pokud žalobce tímto odkup pozemků podmiňoval, nejednal dobrověrně, a následný krach jednání o odkupu tedy musí jít k jeho tíži, a to i při hodnocení spekulativnosti žalobcových motivů při nabytí předmětných pozemků žalobcem. S odkazem na § 2 odst. 3, § 6 odst. 2 a § 8 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), § 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve světle výše citované judikatury proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že uplatněný nárok odporuje dobrým mravům a vyhovění žalobě by bylo v rozporu s citovanými ustanoveními zákona. Žalobu proto zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v odměně podle vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 151 odst. 3 o. s. ř. Náklady na právní zastoupení advokátem neuznal jako účelně vynaložené, neboť žalovaná je veřejnoprávní korporací, a projednávaný spor není pro žalovanou nijak výjimečnou záležitostí, ve které by výkon procesních práv nešlo zajistit vlastními silami.

4. Proti tomuto rozsudku oba účastníci podali včasné a přípustné odvolání.

5. Žalobce podal odvolání proti rozsudku odvolání v plném rozsahu. S podrobným odůvodněním odmítl, že by krach jednání o odkupu pozemků měl jít žalobci k tíži a měl za to, že vinu lze dobře přičítat žalované, pokud neshoda mezi účastníky byla jen na označení kupní ceny, pokud ani není běžnou praxí žalované uvádět kupní cenu jako obvyklou. Poukázal i na ignorování nabídek žalobce žalovanou, i na to, že kupní cena vycházela ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který dlouhodobě podhodnocuje výkupní ceny pozemků a posléze z toho dovozuje, že tyto ceny jsou obvyklé. Nemravnost jednání žalobce popírá také to, že již žalované většinu pozemku prodal. Obsáhle poukazoval na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. [spisová značka], který považoval za skutkově přiléhavý, jakož i na řadu dalších rozhodnutí, podle kterých není nemravné požadovat bezdůvodné obohacení za užívání pozemků stavbou veřejné komunikace. Za skutkově nepřihléhavé naopak považoval soudem prvního stupně uváděná rozhodnutí. Uzavřel tak, že žalobce nejednal v rozporu s dobrými mravy, a nebyl důvod se odchylovat od závěrů rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 23. 11. 2022, č. j. [spisová značka]. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný v replice k odvolání žalobce zdůraznil vědomí žalobce o stavu pozemků při jejich koupi. Žalovaný též žalobci dobrovolně hradil bezdůvodné obohacení u jednotlivých pozemků a vyzval žalobce k vypořádání, na které žalobce nikdy nehodlal přistoupit, o čemž svědčí i to, že v předchozím řízení mj. podal ústavní stížnost nebo vyzval žalovaného k náhradě bezdůvodného obohacení i za pozemky, u nichž nárok není dán, ani nevzal žalobu zpět v části, ve které bylo bezdůvodné obohacení zaplaceno. Žalovaný je přitom povinen v právních vztazích vystupovat s náležitou péčí a nemůže vykupovat za jinou cenu než obvyklou. Za těchto okolností jsou tedy zřejmé spekulativní motivy a tedy i nemravnost jednání žalobce, s využitím závěrů v soudem prvního stupně uváděných rozhodnutí, která jsou skutkově srovnatelná, na rozdíl od nálezu Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka]. Navrhl potvrzení napadeného výroku I. a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

7. Žalobce v duplice k tomuto vyjádření žalovaného zopakoval, že nemravnosti se dopustil žalovaný, který nepřistoupil na legitimní obavu ze zneužití označení obvyklosti kupní ceny ze strany žalovaného v dalších řízeních. Zdůraznil naopak na ignorování nabídek žalobce činěných již od roku 2015 a na vyčkávání rozhodnutí v jiných věcech, i na to, že žalovaný byl spoluvlastníkem předmětných pozemků a nic mu nebránilo vykoupit pozemky sám. Očerňování žalobce považoval za závist žalovaného, nehledě na to, že výhodné nabytí pozemků Ústavní soud v nálezu [číslo] výslovně odmítl považovat za mimořádnou okolnost ospravedlňující uplatnění korektivu dobrých mravů. Není ani pravdou, že žalobce nesouhlasil s mediací v nynějším případě, neboť tato probíhala v rámci jiného řízení, a jiné než nynější pozemky zastavěné pozemními komunikacemi už žalobce nevlastní.

8. Žalovaný podal odvolání proti výroku II. o náhradě nákladů řízení. Soudu prvního stupně v něm vytkl nepřiznání náhrady nákladů řízení za právní zastoupení advokátem, když je nepovažoval za účelné. Měl za to, že mezi účastníky je řešena řada obdobných sporů, jejichž výsledky se vzájemně ovlivňují a výsledek každého sporu je tedy pro žalovaného významný. Poukázal na rozsudek zdejšího odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka], ve kterém byla náhrada odměny téže advokátky žalovaného přiznána, přičemž v nynější věci není žádný důvod se od tohoto závěru odchylovat. Navrhl, aby mu odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení vč. odměny za právní zastoupení advokátem ve výši 2 460 Kč za každý z deseti blíže uvedených úkonů právní služby, celkem částku 33 396 Kč po připočtení paušální náhrady hotových výdajů a náhrady DPH. Navrhl, aby v tomto směru odvolací soud změnil napadený výrok II. rozsudku soudu prvního stupně a aby mu přiznal i náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k následujícím závěrům.

10. Odvolací soud předně nesouhlasí se soudem prvního stupně, že v dané věci je potřeba posoudit nárok žalobce za uplatněný v rozporu s dobrými mravy, či přesněji jako zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. (viz rozhodnutí publikované pod č. 101/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, neboť současný o. z. nepřevzal dřívější ustanovení § 3 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Poukazuje k tomu na četnou judikaturu zdejšího odvolacího soudu, který podobné nároky žalobce vůči žalované mnohokrát projednával, a ve kterých tento závěr nepotvrdil, zejména s odkazem na výše uvedený nález Ústavního soudu sp. zn. [spisová značka], jehož závěry jsou oběma účastníkům dobře známé (viz rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]; [spisová značka], [spisová značka]; [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], nebo [spisová značka]). Skutkovou nepřenositelnost poměrů projednávaných v usneseních Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] na případ nynějšího žalobce potvrzuje např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 970/2022. Podle odvolacího soudu v projednávané věci nenastala žádná okolnost, která by nutila v konkrétním případě nárok za nemravný považovat, resp. za tu nelze považovat ani fakt, že žalobce odmítl přistoupit návrh kupní smlouvy k prodeji podílu k nemovitostem z důvodu, že tato smlouva považovala kupní ceny za obvyklé a žalobce navrhoval, aby kupní cena byla ve smlouvě označena za mimořádnou. Jakkoliv tento dodatek není podstatnou náležitostí právního jednání (essentialia negotii), lze souhlasit, že by si tím žalobce skutečně mohl zhoršit svou vyjednávací pozici při prodeji dalších pozemků, případně v dalších probíhajících řízeních. Žalobci proto nelze spravedlivě vyčítat, že na požadavek žalovaného nepřistoupil.

11. Vzhledem k tomu, že soudem prvního stupně uváděný důvod vedoucí k zamítnutí žaloby neobstojí, odvolací soud přezkoumal, zda napadený rozsudek obstojí z jiného důvodu. Za tím účelem na ústním jednání dne 25. 3. 2025 doplnil a zopakoval dokazování následujícím způsobem.

12. Z vnitřního sdělení [právnická osoba], [nazev], [nazev], ze dne 20. 3. 2018, č. j. [číslo], odvolací soud zjistil, že: Na pozemku parc. č. [číslo] v kat. území [adresa] se nachází komunikace [adresa], která je na základě rozhodnutí odboru dopravy tehdejšího místního úřadu městské části [adresa], č. j. [číslo] ze dne [datum] zařazena do kategorie místních komunikací II. třídy. Komunikace [adresa] je v majetku žalovaného, výkon majetkové správy je svěřen Městské části [adresa]. Na pozemku parc. č. [číslo] v kat. území [adresa] se nachází křižovatka komunikací [adresa], [adresa], [adresa], včetně komunikační zeleně. Komunikace [adresa] je na základě rozhodnutí č. j. [číslo] ze dne 29.2.2000 zařazena do kategorie místních komunikací III. třídy. Komunikace [adresa] je na základě rozhodnutí odboru dopravy tehdejšího Místního úřadu městské části [adresa], č.j. [číslo] ze dne 18. 3. 1997 zařazena do kategorie místních komunikací II. třídy. Komunikace [adresa] je na základě rozhodnutí odboru dopravy tehdejšího Místního úřadu Městské části [adresa], č.j. [číslo] ze dne [datum] zařazena do kategorie místních komunikací II. třídy. Uvedené komunikace jsou v majetku [adresa], výkon majetkové správy na komunikacích k [adresa] a [adresa] je svěřen Městské části [adresa] a na komunikaci [adresa] je svěřen [orgán]. Na pozemcích parc. č. [číslo] a [číslo] v kat. území [adresa] se nachází bezejmenná komunikace [číslo], která není zařazena do kategorie místních komunikací a jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Vlastník, resp. majetkový správce není znám. Na pozemku parc. č. [číslo] v kat. území [adresa] se nachází komunikace [jméno FO], která není zařazena do kategorie místních komunikací a jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci, jejíž vlastník, resp. majetkový správce není znám.

13. Na základě těchto zjištění odvolací soud ve shodě s předchozím rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 23. 11. 2022, č. j. [spisová značka], potvrzující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 1. 4. 2022, č. j. [spisová značka], uzavírá, že žalovaný je pasivně legitimovaný jen ve vztahu k pozemkům parc. č. [číslo] a [číslo] v kat. území [adresa], neboť na těchto pozemcích se nacházejí místní komunikace sloužící (saturující potřeby) obyvatel [adresa], a které jsou současně samostatnými stavbami ve vlastnictví žalovaného. Pokud jde o pozemky parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v kat. území [adresa], tyto nemají charakter samostatných staveb v občanskoprávním smyslu, a k vydání bezdůvodného obohacení za jejich užívání mohou být pasivně věcně legitimované jen příslušné městské části [adresa], které jejich prostřednictvím zajišťují výkon svých veřejných funkcí. Uvedená východiska zaujatá odvolacím soudem v tamější skutkově totožné věci (týkající se jen jiného období bezdůvodného obohacování) nebyla pozdější judikaturou nijak překonána, k čemuž odvolací soud příkladmo poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 28 Cdo 781/2024.

14. Za účelem zjištění výše bezdůvodného obohacení za pozemky parc. č. [číslo] a [číslo] proto odvolací soud zopakoval důkaz kopií znaleckého posudku č. [číslo] ze dne 19. 1. 2022, neopatřeného doložkou podle § 127a o. s. ř., zpracovaného znaleckou kanceláří [právnická osoba]., IČO [IČO], [adresa] (uvedené znalecké kanceláři, která v obchodním rejstříku vystupuje pod firmou [právnická osoba]., k 30. 6. 2023 zaniklo k oznámení uvedené kanceláře oprávnění ke znalecké činnosti), k zadání žalobce. Zadáním tohoto posudku bylo posouzení nájemních smluv poskytnutých žalobcem, zda jsou použitelné pro stanovení výše obvyklého nájemného za užívání vybraných pozemků v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021, porovnáním a určením, zda lze na základě poskytnutých smluv stanovit výši obvyklého nájemného a výši obvyklého nájemného za m2/rok stanovit. Tato znalecká kancelář vycházela z obecně a veřejně dostupných zdrojů (literatury, cenových věstníků, informací ze stránek www.cuz.cz, www.mapy.cz a [www], z informací o cenách pozemků sloužících převážně veřejnému zájmu a z dalších podkladů v posudku) a dále z konkrétních zdrojů dat od žalobce, jmenovitě ze 17 nájemních smluv za účelem užívání zahrady, parkování, resp. parkovacích ploch a provozování parkoviště, zbudování příjezdových cest, realizace stavby [právnická osoba] nebo [právnická osoba], realizace tramvajové trati, umístění a přístup k domu nebo garáži, provedení stavby a užívání výpusti. Žalobce coby zadavatel tyto smlouvy získal z veřejně dostupných zdrojů, jmenovitě z Registru smluv (www.smlouvy.gov.cz), od neziskové organizace [právnická osoba], z Evidence smluv [adresa], a z usnesení zastupitelstva žalovavého na serveru [www]. Znalecká kancelář poté uzavřela, že nájemní smlouvy dodané žalobcem jsou použitelné pro stanovení výše obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků ve vlastnictví žalobce porovnáním, a lze na základě těchto smluv s přihlédnutím ke specifickým vlastnostem pozemků zastavěných stavbami jiného vlastníka stanovit výši obvyklého nájemného, která pro období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 byla ve výši 134 Kč/m2/rok.

15. Odvolací soud dále zopakoval dokazování znaleckým posudkem znalecké kanceláře [právnická osoba], IČO [IČO], sídlem [adresa], ze dne 3. 8. 2023, opatřený doložkou podle § 127a o. s. ř., předložený k zadání žalované na stanovení výše bezdůvodného obohacení představující výši obvyklého nájemného za užíván pozemků parc. č. [číslo] a [číslo] k. ú. [adresa], vše zapsáno na LV č. [hodnota] k. ú. [adresa] ve spoluvlastnictví [žalobce], podíl 2/27, a to v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2022, pro účely soudního řízení. Uvedená znalecká kancelář stanovila hodnotu oceňovaných pozemků na základě realizovaných cen obdobných pozemků, které vyplývají z kupních smluv k obdobným pozemkům na území žalovaného za sledované období let 2019 až 2022, které má znalecká kancelář k dispozici z centrální evidence smluv a z portálu cenovemapy.cz Z množství realizovaných prodejů nemovitostí pak znalecká kancelář určila jednotkovou cenu za m2 v každém jednotlivém roce (2 200 Kč v roce 2019, 2 210 Kč v roce 2020, 2 240 Kč v roce 2021 a 2 390 Kč v roce 2022). Po přepočtu ceny pozemků na podíl žalobce určil znalec procentní výši obvyklého ročního nájemného (kapitalizační míru) k uvedeným dvěma pozemkům ve výši 4 %, z čehož určil obvyklé nájemné ve výši 4 445,63 Kč za rok 2019, 4 465,84 Kč za rok 2020, 4 526,46 Kč za rok 2021 a 4 829,57 Kč za rok 2022, celkem tedy 13 400 Kč za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021 a 4 800 Kč za období roku 2022.

16. Z výběru položek bankovních výpisů ze dne 30. 8. 2023 dále odvolací soud zjistil, že žalovaný zaplatil na účet č. [č. účtu] částku 16 027,04 Kč, tj. částku představující bezdůvodné obohacení za uvedené pozemky parc. č. [číslo] a [číslo] za období let 2019 až 2021 a úrok z prodlení od 31. 12. 2021 do 1. 9. 2023 v kapitalizované výši 2 627,04 Kč.

17. Při hodnocení, kterému z těchto důkazů dá odvolací soud v konkrétním případě přednost, se odvolací soud jednoznačně přiklonil ke znaleckému posudku znalecké kanceláře [právnická osoba] a k jí zcela transparentně zjištěné metodě simulovaného nájemného vycházející z určení kupní ceny jednotlivých pozemků dle množství jiných kupních smluv ke srovnatelným pozemkům na území [adresa]. Vedle absence doložky podle § 127a o. s. ř. ve vztahu k posudku předloženého zpracovaného znaleckou kanceláří [právnická osoba], odvolací soud považuje metodu zjištění obvyklého nájemného (bezdůvodného obohacení) prve uvedeným znaleckým posudkem za zcela přezkoumatelnou a přesvědčivou. Obdobně zvolené metodě dal zdejší odvolací soud v jiných typově podobných sporech přednost vedle již uváděných rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka] např. v rozsudku ze dne 4. 5. 2018, č. j. [spisová značka] (dovolání proti tomuto rozsudku bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, č. j. [spisová značka]; ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka]); ze dne 13. 1. 2023, č. j. [spisová značka]; či ze dne 30. 5. 2023, č. j. [spisová značka]. V těchto rozsudcích byla mj. potvrzena i přiměřenost úvahy znalce o použití 4 % ročně z takto zjištěných cen srovnatelných pozemků (rozsudek sp. zn. [spisová značka]), tak nedůvodnost úvahy o nepoužitelnosti kupních smluv uzavřených se žalovaným (rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Nelze též nevidět již jen rozdílnost v zadání jednotlivých znaleckých posudků, ani v tom, že znalecký posudek kanceláře [právnická osoba] pracoval s nájemními smlouvami s velmi specifickým účely, nepřenositelnými pro skutkové poměry nynějšího řízení. Též z toho důvodu dal zdejší odvolací soud přednost metodě simulovaného nájemného před podobně odůvodněným posudkem znalecké kanceláře [právnická osoba] v rozsudku ze dne 8. 6. 2023, č. j. [spisová značka] (viz též usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání proti tomuto rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. [spisová značka], a o odmítnutí ústavní stížnosti Ústavního soudu proti tomuto rozhodnutí ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. [Anonymizováno]). Odvolací soud proto neměl žádný pochyb o správnosti určení výše obvyklého nájemného a tedy i bezdůvodného obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2578/98, publikovaný pod č. 53/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a četnou judikaturu navazující) prve uvedeným znaleckým posudkem. Praxi Nejvyššího soudu se rovněž nepříčí, pokud je takto zjištěná obvyklá hodnota nižší, než maximální výše nájemného regulovaná cenovými výměry Ministerstva financí (z mnoha srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp zn. 28 Cdo 3090/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. [spisová značka], publikovaný pod č. 92/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

18. Odvolací soud proto uzavírá, že sice neshledal nárok žalobce nemravným (zjevným zneužitím práva), ale dospěl k závěru, že žalobce má právo na náhradu bezdůvodného obohacení pouze ve vztahu k pozemkům parc. č. [číslo] a [číslo], nikoliv též k pozemkům parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] (vše v kat. území [právnická osoba] to ve výši zjištěné výše uvedeným znaleckým posudkem [právnická osoba] Takto zjištěný nárok však již žalovaná mimosoudně uspokojila.

19. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud shledal, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku o věci samé věcně správný, byť z jiného důvodu, a podle § 219 o. s. ř. jej proto potvrdil.

20. Co se správnosti výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky týče (kterou odvolací soud smí přezkoumávat s ohledem na výslovné odvolání ze strany žalovaného proti tomuto výroku), odvolací soud má za to, že v daném případě není důvod žalovanému, byť coby tzv. veřejné instituci, odepírat nárok na náhradu odměny právního zastoupení advokátem (obecně srov. Remeš, J. Praktický úvod do civilního řízení sporného. Praha: C. H. Beck, s. 326, marg. č. 240, a judikaturu tam uvedenou), neboť daný případ skutečně není zcela obvyklý ani procesně, skutkově či právně jednoduchý a jednoznačný, a vyžaduje značnou míru orientace v četné soudní judikatuře. Žalovanému tak nelze spravedlivě vyčítat, že se v něm nechal kvalifikovaně zastoupit advokátkou, resp. to v daném případě nelze považovat za plýtvání veřejnými prostředky. Ve shodě i s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. 28 Cdo 3655/2023, nebo ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 311/2022) proto odvolací soud považuje náklady žalovaného vynaložené na právní zastoupení za účelné, a podle § 220 o. s. ř. proto napadený výrok II změnil jen tak, že žalovanému přiznal náhradu odměny právní zástupkyně žalovaného za devět úkonů právní služby (přípravu a převzetí právního zastoupení, vyjádření ze dne 13. 6. 2022, 26. 8. 2022,[Anonymizováno]14. 10. 2022, 3. 4. 2023, 8. 9. 2023, 12. 6. 2024, a za účast na ústním jednání před soudem prvního stupně dne 13. 5. 2024 a 7. 10. 2024), s odměnou ve výši 2 460 Kč za každý z uvedených úkonů podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a/, d/, g/ vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, s připočtením paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a náhrady DPH podle § 137 odst. 3 písm. b/ o. s. ř., celkem částku 30 065,40 Kč.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela neúspěšný, naopak žalovaný byl zcela úspěšný, i se svým vlastním odvoláním. Neúspěšný žalobce je proto povinen nahradit úspěšnému žalovanému náklady odvolacího řízení spočívající v odměně jeho právní zástupkyně za odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení (s odměnou ve výši 1 090 Kč podle § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu, vycházeje z tarifní hodnoty 26 765,40 Kč, tj. částky, kterou soud prvního stupně žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odepřel, přiměřeně srov. rozhodnutí publikované pod č. 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a za vyjádření k odvolání žalobce a za účast na ústním jednání před odvolacím soudem dne 25. 3. 2025, s odměnou ve výši 2 460 Kč za tyto dva úkony právní služby (viz bod 20 výše odůvodnění tohoto rozsudku odvolacího soudu), s připočtením paušální náhrady hotových výdajů 300 Kč za každý z těchto úkonů a náhrady DPH, celkem částku 8 172,70 Kč uvedenou ve výroku II. tohoto rozsudku odvolacího soudu. O lhůtě k plnění odvolacá soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., o platebním místě podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení