36 C 100/2024 - 116

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [adresa] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [adresa] pro zaplacení 52 065 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 52 065 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 52 065 Kč ve výši 12,75 % ročně ode dne 19. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 13 077,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 26. 9. 2024 domáhala zaplacení částky 52 065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 52 065 Kč za dobu od 19. 9. 2024 do zaplacení. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tak, že dne 10. 10. 2012 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. 7006999312, ve které sjednaly pojištění pro případ smrti nebo dožití (dále jen „pojistná smlouva“). Pojistné bylo sjednáno ve výši 4 110 Kč měsíčně. Pojištění skončilo výpovědí ze strany žalobkyně. Žalobkyně zaplatila na pojistném celkově částku 52 065 Kč, žalovaná neposkytla žalobkyni na základě pojistné smlouvy žádné plnění. Žalobkyně se tedy podanou žalobou domáhala po žalované vydání bezdůvodného obohacení ve výši 52 065 Kč s příslušenstvím, které odpovídá pojistnému, které žalobkyně uhradila na základě pojistné smlouvy, neboť pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Důvod neplatnosti pojistné smlouvy spatřovala žalobkyně v tom, že podle čl. 1 písm. g) Speciálních pojistných podmínek pro [Anonymizováno] (dále jen „SPP“ či „Speciální pojistné podmínky“) bylo pojištění definováno jako „komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Pojistné částky jednotlivých pojistných rizik jsou pevně dány pojistnou smlouvou a částka určená k výplatě při dožití se konce pojištění, resp. v případě ukončení pojistné smlouvy, je dána aktuální výší kapitálové hodnoty pojistné smlouvy.“ Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů, což je soubor finančních instrumentů a investic spravovaných pojistitelem sloužící k uložení kapitálových hodnot pojistných smluv (čl. 1 písm. b) SPP). V těchto fondech pak dochází ke zhodnocení či znehodnocení takto umístěných finančních prostředků. Charakter fondů se liší umístěním finančních prostředků, dosahovaným výnosem a mírou rizika, přičemž investiční riziko nese pojistník. Hodnotu fondu u konkrétní pojistné smlouvy pak vyjadřuje počet podílových jednotek k dané pojistné smlouvě a k danému fondu vynásobený prodejní cenou těchto podílových jednotek.

3. Součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě pak tvoří kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy (čl. 1 písm. i) SPP), od které se odvíjí pojistné plnění pro případ dožití či plnění pro případ ukončení pojistné smlouvy. Rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Nakládání s pojistným upravuje zmateně článek 3 SPP, dle kterého je pojistné sníženo o některé poplatky (např. poplatek na pokrytí počátečních nákladů – alokace, marže) a následně přepočteno na podílové jednotky jednotlivých fondů, je tedy umístěno do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, která je poté snižována o další poplatky (např. cena pojištění, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatek) popsané v SPP. Jednotlivé poplatky jsou popsány v článku 4 SPP. O některé poplatky uvedené v článku 4 SPP se pak snižuje pojistné, v důsledku čehož nejsou umístěny do kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, a o některé je kapitálová hodnota snižována přímo. Budoucí pojistné plnění tak závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota pojistné smlouvy, či jaká část pojistného do ní nebude zahrnuta. Pojistná smlouva dále v některých svých ustanoveních odkazuje na dokument nazvaný přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), který je podle článku 4 SPP k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Tento dokument není součástí produktového sešitu, který byl žalobkyni předán, žalobkyně jej neobdržela ani jiným způsobem, ani s ním nebyla žalovanou seznámen. Výše těchto poplatků je důležitá právě s ohledem na skutečnost, že o tyto poplatky je snižována kapitálová hodnota pojistné smlouvy, na základě které je konstruováno pojistné plnění.

4. Žalobkyně dále poukázala na neurčitost ujednání o poplatcích. Odkázala na závěr Nejvyššího soudu České republiky v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, tedy že: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“ Dále se žalobkyně odkázala rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 31 Cdo 1566/2017 ze dne 13. 2. 2019, který přijal sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy takto: „Pokud zákon vyžaduje, aby byl pojistník prokazatelně seznámen s pojistnými podmínkami, které mají tvořit nedílnou součást pojistné smlouvy, je nezbytné tuto povinnost vztáhnout na všechny pojistné podmínky, které mají tvořit součást pojistné smlouvy a mají být pro smluvní strany závazné, bez ohledu na jejich formální označení. Je nepřijatelné, aby pojistitel svou zákonnou povinnost vyjádřenou v § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě obcházel tím, že část pojistných podmínek včlení do dalších dokumentů, aniž by s nimi pojistníka prokazatelně seznámil, přičemž se následně dovolával toho, že pojistník s těmito dokumenty musel být seznámen, neboť je o nich zmínka v pojistné smlouvě či pojistných podmínkách, s nimiž prokazatelně seznámen byl. Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu... Za prokazatelné seznámení s pojistnými podmínkami ve smyslu ustanovení § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě nelze považovat údaj, že do pojistných podmínek může pojistník kdykoli nahlédnout, či údaj o tom, že pojistné podmínky jsou k nahlédnutí ve všech obchodních místech pojistitele.“ Přehled poplatků se podle žalobkyně nestal součástí pojistné smlouvy, a tudíž jsou ustanovení pojistné smlouvy, která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, neurčitá. Tento důsledek se týká zejména ujednání o některých poplatcích, neboť ani výkladem nelze zjistit, v jaké výši byly sjednány. Pro neurčitost jsou tedy neplatná ustanovení článku 4 SPP.

5. Žalobkyně uvedla, že pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem, evropským právem a dobrými mravy, neboť ve výše uvedených ujednáních spatřovala ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo u ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice, takže žalobkyně neměla možnost posoudit ekonomické důsledky smlouvy. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení přípisem ze dne 27. 8. 2024, ta však dluh neuhradila.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhovala její zamítnutí. Uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní potvrdila. Smlouvu označila za určitou a srozumitelnou. Dále uvedla, že součástí pojistné smlouvy jsou mj. dokumenty, které žalobkyně před uzavřením pojistné smlouvy převzala a seznámila se s nimi, což prokazuje prohlášení žalobkyně a její vlastnoruční podpis na str. 2 nabídky na uzavření pojistné smlouvy, tj. Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 7 a Speciální pojistné podmínky pro [Anonymizováno]. Smlouva byla na žádost žalobkyně ukončena ke dni 31. 1. 2015.

7. Jako sporné žalovaná označila skutečnosti, zda byla žalobkyně řádně informována o nákladovosti předmětného pojištění a zda byl do pojistné smlouvy inkorporován sazebník poplatků, resp. přehled poplatků a parametrů produktu, na který odkazují SPP a zda jsou ujednání o poplatcích v SPP platná. Uvedla, že seznámení s obsahem sazebníku poplatků bylo běžnou součástí zprostředkovatelského procesu. Kromě toho měla žalobkyně sazebník k dispozici kdykoliv na webových stránkách žalované. V době uzavření pojistné smlouvy byl sazebník zveřejněn na internetových stránkách [právnická osoba] a nyní jej lze dohledat ve webovém archivu ([Anonymizováno]

8. Žalovaná dále argumentovala, že žalobkyní citovaná judikatura byla žalobkyní desinterpretována, neboť ve skutečnosti se týká tzv. oceňovacích tabulek, které se ze své podstaty vztahují k úrazové složce pojištění, nikoliv ke složce (investičního) životního pojištění, přičemž jejich obsah je zpravidla integrální součástí základních ujednání o pojištění. Na sazebník lze nadále vztahovat ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která v souladu s principy preference platnosti právního jednání a autonomie vůle výslovně připouštěla inkorporaci dokonce (pouhým) odkazem na místo, kde se dané vedlejší ujednání nachází. Uvedla, že její postup byl v době uzavírání smlouvy zcela v souladu s tehdy známou judikaturou, jakož i běžnou praxí, přičemž pozdější judikaturu aplikovat nelze z důvodu retroaktivity. Ve vztahu k údajné neurčitosti napadených ujednání žalovaná odkázala judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je neplatnost právního jednání pro jeho neurčitost možné dovodit teprve tehdy, pokud ji nelze zhojit jinými prostředky.

9. O nákladech pojištění pak byla žalobkyně informována průběžně po dobu trvání pojištění prostřednictvím zasílaných rekapitulací (přehledů) stavu pojistné smlouvy. Proti takto sdělovaným informacím žalobkyně nikdy nic nenamítala a po dobu 2 let platila pojistné. Sazebník není podle žalované jediným zdrojem informací o existenci pojistného, poplatků a dalších nákladů pojištění, neboť tyto jsou zmiňovány na mnoha dalších místech smluvní dokumentace, např. v SPP. Pokud by měla být dovozena neplatnost napadených ujednání, byla by za tuto neplatnost žalobkyně spoluzodpovědná. Jestliže tedy nepanovaly po dobu téměř 13 let od uzavření pojistné smlouvy o poplatcích a pojistném žádné jakkoli projevené pochybnosti či rozpory, došlo dle názoru žalované ke zhojení jakýchkoli případných nesrovnalostí v tomto ohledu.

10. Pokud jde o argumentaci žalobkyně ohledně čl. 4 SPP, žalovaná uvedla, že způsob výpočtu rizikového pojistného vyplývá přímo z pojistně technických zásad žalované (zohledňujících např. věk nebo zdravotní stav klienta), přičemž užití těchto zásad je v SPP výslovně uvedeno a žalobkyně s tím vyjádřila souhlas. Jde přitom o objektivně existující matematické metody (zásady či matematické vzorce – viz čl. 7 SPP), které žalovaná, jakožto pojišťovna, povinně používá v rámci své (státem licencované a dozorované) činnosti a které jsou schvalovány ze strany České národní banky. Použití pojistně matematických zásad při činnosti žalované (mj. v oblasti IŽP) přímo předpokládá zákonná právní úprava. Tak např. zákon o pojistné smlouvě, který se plně aplikuje také na pojistnou smlouvu, hovoří o pojistně matematických metodách mj. v § 3 nebo § 13a. O pojistně-matematických metodách je dále zmínka např. v § 59 zákona o pojišťovnictví, ustanovení § 2865 občanského zákoníku apod.

11. Žalovaná odmítla tvrzení žalobkyně, že by napadená ujednání měla být neplatná ve smyslu § 55 odst. 2 občanského zákoníku z důvodu jejich zneužívajícího charakteru. Žalovaná argumentovala, že ochrana spotřebitele není bezmezná, neboť i spotřebitel musí jednat objektivně obezřetně a s průměrným rozumem vyhodnotit uzavření příslušné smlouvy. Žalobkyně měla v rámci sjednání pojistné smlouvy s pojišťovacím zprostředkovatelem i následně v průběhu trvání pojistné smlouvy dostatek času a prostoru na to, aby se podrobně seznámila se všemi relevantními informacemi o pojištění. Mohla též kdykoliv požádat o jejich vysvětlení, doplnění apod., anebo o poskytnutí delšího času k podrobnějšímu seznámení se s dokumenty. Tvrdit po přibližně 13 letech, že nějaké informace neměla žalobkyně při sjednání pojistné smlouvy k dispozici a že jde tedy po celou dobu o neplatnou smlouvu je dle názoru žalované v rozporu s dobrými mravy, resp. představuje nepřípustné zneužití práva.

12. Dále žalovaná namítla promlčení celého uplatněného nároku. Uvedla, že judikatura obecných soudů dospěla k závěru, že obdobné námitky neplatnosti mají být hodnoceny prizmatem tzv. relativní neplatnosti. Pokud se chce žalobkyně dovolat relativní neplatnosti, musí tak v souladu s § 101 občanského zákoníku učinit v obecné promlčecí lhůtě 3 let, která běží ode dne, kdy mohlo být právo vykonáno poprvé. S ohledem na to, že pojistná smlouva byla uzavřena před více než 14 lety, je zjevné, že právo uplatnit námitku neplatnosti ze strany žalobkyně bylo již promlčeno. Rozhodným okamžikem, od kterého začala plynout promlčecí lhůta pro uplatnění námitky relativní neplatnosti napadených ujednání, je v tomto případě den následující po dni, kdy byla pojistná smlouva uzavřena. Žalovaná s ohledem na uvedené tímto namítá promlčení práva námitky neplatnosti na straně žalobkyně.

13. Pokud se týká bezdůvodného obohacení, pak právo na vydání bezdůvodného obohacení se dle § 107 odst. 1 občanského zákoníku promlčí za 2 roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil (subjektivní promlčecí lhůta). Nejpozději se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčí za 3 roky (objektivní promlčecí lhůta). Každá z dílčích plateb plněných bez právního důvodu má svůj samostatný právní osud, promlčuje se samostatně a samostatně se rovněž posuzuje případné prodlení s jejím vydáním. Dle konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu platí, že bylo-li bezdůvodné obohacení získáno plněním z neplatné smlouvy, je běh subjektivní promlčecí lhůty odvislý od okamžiku, v němž se oprávněný dozví o okolnostech, ze kterých lze dovodit neplatnost smlouvy. Pokud má neplatnost původ v obsahu pojistné smlouvy (ať už z jakéhokoli důvodu včetně neurčitosti atp.), pak je pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty rozhodující znalost obsahu smlouvy. Ve vztahu k platbám poukázaných žalované po 1. 1. 2014 platí podle § 629 odst. 1 nového občanského zákoníku, že promlčecí lhůta trvá 3 roky. Pro počátek jejího běhu platí výše uvedené obdobně. Žaloba byla soudu doručena dne 25. 9. 2024. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení za pojistné byl promlčen. Žalovaná z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení případného nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení.

14. K vyjádření žalované žalobkyně replikovala, že vznesená námitka promlčení je v rozporu jak s dobrými mravy, tak judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Uvedla, že se nejedná o neplatnost relativní, nýbrž o neplatnost absolutní, přičemž právo namítnout absolutní neplatnost se nepromlčuje. Pokud se týká promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, pak ani v tomto případě nemůže námitka promlčení obstát, neboť ohledně subjektivní promlčení lhůty žalovaná neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno v rozsahu, kdy začala běžet subjektivní promlčecí doba. Pokud se pak týká objektivní promlčecí lhůty, uvedla, že soud by měl přijmout veškerá nezbytná opatření k ochraně spotřebitele před nepříznivými důsledky objektivní promlčecí lhůty v případě neplatnosti sjednané pojistné smlouvy. Žalobkyně se odkázala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a akcentovala důraz na řešení, které odradí podnikatele užívat ve spotřebitelských smlouvách zneužívající ustanovení. Takovým řešením pak podle žalobkyně jistě není přijetí námitky promlčení vznesené takovým podnikatelem, neboť by se jednalo o zneužití promlčecí doby. Má za to, že její nárok na vydání bezdůvodného obohacení z titulu neplatného zneužívajícího ujednání v pojistné smlouvě promlčen není. Odkázal se na rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 29 Co 157/2024 dle kterého: „Vyhovění námitce promlčení v objektivní době, která počne běžet dnem vzniku bezdůvodného obohacení (kterého si pojištěný není vědom a nemá jej z čeho seznat), by v projednávané věci odporovalo zásadě efektivity právních nástrojů, které právo dává spotřebitelům k jejich ochraně.“ Žalovaná podle názoru žalobkyně věděla, že si přivlastňuje majetek žalobkyně od okamžiku přijetí prvního pojistného, protože důvody bezdůvodného obohacení jsou v samotné smlouvě. Žalovaná námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou uvedenou v ustanovení § 6 občanského zákoníku. Žalobkyně má tedy za to, že pojistná smlouva obsahuje zneužívající smluvní ujednání ve smyslu citované směrnice, resp. §§ 55 a 56 starého občanského zákoníku. Tato jsou neplatná a neplatná je v důsledku toho i pojistná smlouva. S ohledem na judikaturu Soudního dvora Evropské unie a Městského soudu v Praze nelze v daném případě aplikovat promlčecí lhůtu a nárok tedy není promlčen. Kromě toho je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.

15. K replice žalobkyně se ještě vyjádřila žalovaná svojí duplikou ze dne 13. 12. 2024. Zdůraznila, že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí žalobkyně ke dni 31. 11. 2015. Po dobu účinnosti pojistné smlouvy nedošlo k žádné pojistné události. Ke dni ukončení pojistné smlouvy byl stav kapitálové hodnoty pojistné smlouvy záporný a žalobkyni tedy nevznikl nárok na odkupné, a to zejména s ohledem na předčasné ukončení pojistné smlouvy a sjednání významného rozsahu rizikového pojištění, tj. upřednostnění rizika před investicí. Žalobkyně (po přibližně 12 letech od uzavření pojistné smlouvy a po téměř 10 letech od ukončení pojistné smlouvy) namítá, že je pojistná smlouva neplatná, neboť žalobkyně údajně nebyla řádně seznámena s výší poplatků souvisejících s ujednaným pojistným produktem a ujednání o poplatcích v pojistné smlouvě mají být neurčitá a zneužívající. Žalovaná zopakovala již dříve vznesenou námitku promlčení tvrzeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení, a to ve dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě a tříleté objektivní promlčecí lhůtě, uvedla, že námitka promlčení je v souladu s dobrými mravy a že by se jí měl soud zabývat přednostně. Kromě toho má žalovaná napadanou pojistnou smlouvu za platně uzavřenou, neboť tato neobsahuje žádná zneužívající ani neurčitá ujednání a se sazebníkem byla žalobkyně seznámena. Kromě toho se žalobkyně domáhá nároku na vydání bezdůvodného obohacení poté, co sama pojistnou smlouvu ukončila výpovědí.

16. Soud provedl dokazování předloženými listinami a z tvrzení stran, která se shodovala, a z provedených listinných důkazů, hodnocených jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, učinil soud následující skutková zjištění.

17. Dne 10. 10. 2012 uzavřela žalobkyně s žalovanou pojistnou smlouvu označenou jako [Anonymizováno]. Součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 6 (dále jen „VPP“) a Speciální pojistné podmínky pro [Anonymizováno] (dále jen „SPP“) (zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012, potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012, z Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 6 a ze Speciálních pojistných podmínek pro [Anonymizováno], vše na č.l. 8 – č.l. 15, mezi stranami taktéž nesporné). Pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobkyně v roce 2015, konkrétně ke dni 31. 1. 2015 (mezi stranami nesporné). Žalobkyně na základě pojistné smlouvy uhradila žalované platby v celkové částce 52 065 Kč (mezi stranami nesporné). Žádná částka nebyla zaplacena později než v roce 2015, resp. veškeré platby na základě pojistné smlouvy byly uhrazeny v letech 2012 – 2015 (mezi stranami nesporné).

18. Jako hlavní pojištění bylo ve smlouvě uvedeno životní pojištění pro případ smrti nebo dožití, dále byla sjednána doplňková úrazová složka pojištění zahrnující pojištění velmi vážných onemocnění a pojištění invalidity s jednorázovou výplatou pojistného plnění v případě úrazu či nemoci, pojištění trvalých následků úrazu, hospitalizace a pracovní neschopnosti, připojištění úrazu k pracovní neschopnosti plus dětské pojištění, vše s měsíčním pojistným ve výši 4 110 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012 na č.l. 8 a z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012 na č.l. 9).

19. Na druhé straně návrhu za uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012 na č.l. 8 p. v. bylo uvedeno prohlášení žalobkyně coby pojistníka a současně pojištěného, že byla seznámena se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 6 a se Speciálními pojistnými podmínkami pro [Anonymizováno] Pojistná smlouva sama, resp. návrh na uzavření pojistní smlouvy ze dne 10. 10. 2012 ani potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012 neobsahovaly nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného (vše zjištěno z návrhu na uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012 na č. l. 8 a z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012 na č. l. 9).

20. Z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy č. 7 006 999 312 – [Anonymizováno] životní pojištění ze dne 10. 10. 2012 (na č.l. 9) plyne rozsah pojištění obsahující jednak flexibilní životní složku – pojištění pro případ smrti nebo dožití, přičemž po dožití sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota smlouvy, a dále flexibilní doplňková a úrazová složka zahrnující pojištění velmi vážných onemocnění, pojištění invalidity 3. stupně nebo dlouhodobé péče s jednorázovou výplatou pojistné částky pro případ úrazu či nemoci, pojištění trvalých následků s progresivním plněním, pojištění denního odškodného pro případ úrazu při minimální době léčení 8 dnů a pojištění hospitalizace pro úraz nebo nemoc. Z návrhu pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012, jakož z potvrzení o uzavření pojistné smlouvy ze dne 10. 10. 2012 plyne, že samotná pojistná smlouva je uzavřena (mj. dle svého názvu) jako [Anonymizováno] životní pojištění, tedy primárně za účelem spořící složky a riziková úrazová složka je sjednána jako doplňková.

21. Nakládání s pojistným a jednotlivé poplatky, náklady a cenu pojištění upravuje čl. 3 Speciálních pojistných podmínek pro [Anonymizováno] životní pojištění („SPP“) nazvaný jako „Pojistné a stanovení investiční strategie, zamykání výnosů“ a čl. 4 těchto speciálních pojistných podmínek nazvaný jako „Náklady, poplatky a cena pojištění“. Čl. 3 stanoví, že pojistné je umísťováno do fondů, definuje garantovaný fond a investiční podílový fond a zamykání výnosů. Do garantovaného fondu lze vkládat pouze běžné pojistné, zatímco do investičního fondu je vkládáno běžné, jednorázové i mimořádné pojistné. Čl. 4 stanoví, že pojistitel má právo stanovit výši nákladů, poplatků a ceny pojištění, následuje přehled jednotlivých poplatků, za nimi se dále uvádí, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu. Platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech.“ (vše zjištěno z uvedených speciálních pojistných podmínek). Přehled poplatků a parametrů produktu [Anonymizováno] životní pojištění platný od 1. 10. 2012 obsahující seznam jednotlivých poplatků jako jsou administrativní a správní poplatky, provozní poplatky, dále alokační poplatky, zamykání výnosů, bonusy, předběžné krytí, byl proveden k důkazu.

22. Dne 13. 3. 2013 uzavřela žalobkyně s žalovanou dodatek č. 1 k pojistné smlouvě označené jako [Anonymizováno] životní pojištění č. 7006999312, kterým došlo ke změně pojistné částky pro pojištění velmi závažných onemocnění, pro pojištění invalidity 3. stupně a také výše měsíční splátky, když měsíční pojistné bylo sjednáno nově na 2 085 Kč, tedy došlo k jeho snížení z původních 4 110 Kč.

23. Soud má za to, že žalobkyně se při uzavírání pojistné smlouvy seznámila se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 6 („VPP“) a Speciálními pojistnými podmínkami pro [Anonymizováno] životní pojištění („SPP“). Jak vyplývá ze shora uvedeného, v pojistné smlouvy výslovně prohlásila, že se s těmito dokumenty seznámila a souhlasí s jejich obsahem.

24. Žalovaná zaslala žalobkyni výroční dopisy nazvané jako „Přehled stavu pojistné smlouvy č. 7 006 999 312“ ke konci každého kalendářního roku po dobu trvání pojistné smlouvy, a to ze dne 21. 1. 2013 (k 31. 12. 2012), 22. ledna 2014 (k 31. 12. 2013) a 22. ledna 2015 (k 31. 12. 2014) ve kterých ji informovala mj. o platbách a rozpisech pojistného a o stavu kapitálové hodnoty, která byla vždy 0 Kč (zjištěno z uvedených výročních dopisů, resp. přehledů stavu pojistné smlouvy).

25. V souvislosti s výše uvedenou pojistnou smlouvou bylo v období od 11. 10. 2012 do 23. 2. 2015 žalobkyní žalované uhrazeno celkem 56 235 Kč, přičemž za období od 11. 10. 2012 do 25. 2. 2013 byla měsíčně hrazena částka 4 110 Kč, dne 13. 3. 2013 byla uhrazena částka 120 Kč a následně od 25. 4. 2013 až do 23. 2. 2015 byla hrazena měsíčně částka 2 085 Kč (zjištěno ze seznamu došlých plateb předloženém žalovanou, přičemž o správnosti vyčíslení nebylo mezi stranami sporu).

26. Žalobkyně pojistnou smlouvu vypověděla, přičemž pojištění zaniklo ke dni 31. 1. 2015. Žalovaná současně sdělila žalobkyni, že její pojištění ke dni svého ukončení nemá kladnou kapitálovou hodnotu, a proto nemůže vyplatit odkupné a provedla vyúčtování pojistné smlouvy, vyzvala žalobkyni k úhradě dlužného pojistného ve výši 2 085 Kč do 11. března 2015 (zjištěno z listiny označené jako [Anonymizováno] životní pojištění - „Zánik pojištění“ ze dne 4. 2. 2015 a z vyúčtování pojistné smlouvy).

27. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky výzvou datovanou dne 27. 8. 2024, přičemž ve výzvě požadovala vydání bezdůvodného obohacení do 15 dnů od doručení výzvy, ke kterému podle poštovní dodejky došlo dne 3. 9. 2024 (zjištěno z výzvy ze dne 27. 8. 2024 na č.l. 17 včetně poštovní dodejky). Žalovaná nárok žalobkyně odmítla dopisem ze dne 9. 9. 2024 (zjištěno z dopisu žalované ze dne 9. 9. 2024 na č. l. 20).

28. Z dalších provedených důkazů (zejména z internetových článků o životním pojištění: „[Anonymizováno]: Životní pojištění a hlas klienta“ uveřejněný na www.opojisteni.cz. a „Investiční životní pojištění – příliš drahé „spoření““, uveřejněný na www.penize.cz) soud žádná další pro věc významná skutková zjištění nad rámec výše uvedených neučinil.

29. Soud neprovedl žalovanou navrhovaný důkaz výslechem svědkyně [jméno FO], zprostředkovatelky pojištění, k otázce, s jakými konkrétními dokumenty a v jakém rozsahu byla žalobkyně před uzavřením pojistné smlouvy seznámena, neboť soud tuto svědeckou výpověď považoval s ohledem na právní posouzení věci za nadbytečné.

30. Zjištěný skutkový stav lze stručně shrnout tak, že dne 10. 10. 2012 uzavřela žalobkyně s žalovanou pojistnou smlouvu označenou jako [Anonymizováno] životní pojištění č. 7006999312, jejímž předmětem bylo investiční životní pojištění a doplňkové rizikové pojištění. Součástí pojistné smlouvy jsou Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy OSOINV 6 a Speciální pojistné podmínky pro FLEXI životní pojištění. Pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobkyně v roce 2015, konkrétně ke dni 31. 1. 2015. Žalobkyně na základě pojistné smlouvy uhradila žalované platby v celkové částce 52 065 Kč. Žádná částka nebyla zaplacena později než v roce 2015, resp. veškeré platby na základě pojistné smlouvy byly uhrazeny v letech 2012 – 2015, poslední platba byla uhrazena 23. 2. 2015. Mezi stranami byl sporný toliko výklad, resp. právní hodnocení otázky promlčení případného práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, taktéž otázka platnosti pojistné smlouvy.

31. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

32. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy k 10. 10. 2012, zejména dle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) ve znění účinném ke dni 10. 10. 2012 a dále dle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném ke dni 10. 10. 2012 (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

33. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

34. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit. Podle odst. 5 téhož ustanovení pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

35. Podle § 457 obč. zák., je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

36. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

37. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí lhůty (resp. v tehdejší zákonné terminologii „doby“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

38. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

39. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení, jsouli účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

40. Z důvodu hospodárnosti řízení se soud nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva na vydání bezdůvodného obohacení, bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně či nikoliv (tedy, zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobkyní uzavřena platně či nikoliv), neboť s ohledem na velký časový odstup provedených plateb na základě pojistné smlouvy (které byly dle shodného tvrzení stran provedeny v letech 2012 až 2015) považoval tento postup za hospodárný a v souladu s judikaturou, na kterou se odkázala žalovaná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 460/2012, ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006 nebo ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 33 Odo 896/2006).

41. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (lhůty) práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu s kontraktem stiženým absolutní neplatností, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby (lhůty) od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

42. Soud dospěl k závěru, že pokud žalobkyni svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet nejen objektivní, ale i subjektivní promlčecí lhůta. U smlouvy neplatné pro neurčitost (ale také pro zneužívající ujednání) jde o případ, kdy smluvní strana může tento nedostatek rozpoznat ihned. V průběhu času se totiž stav neurčitých či zneužívajících ujednání nijak nemění, smlouva konkrétního znění je zcela stejně (ne)určitá (či obsahující stejná zneužívající ujednání) v okamžiku uzavření jako kdykoli později. Žalobkyně mohla neurčitost smlouvy (či obsah zneužívajících ujednání) rozpoznat již v okamžiku jejího uzavření. Ostatně všechny stěžejní argumenty, které proti smlouvě v žalobě snesla, bylo možno uplatnit okamžitě po podpisu smlouvy. V průběhu času se ohledně nich věcně nic nezměnilo. S ohledem na uvedený časový odstup mezi podáním žaloby a poslední uhrazenou splátkou, k jejíž úhradě došlo v roce 2015, je zřejmé, že k promlčení práva na vydání případného bezdůvodného obohacení došlo jak ve dvouleté subjektivní, tak v tříleté objektivní promlčecí době, přičemž rozhodující je v daném případě promlčecí doba subjektivní, tedy dvouletá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu 33 Cdo 3113/2023-233: „K otázce promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení s poukazem na ustálenou judikaturu akcentoval, že za rozhodný pro počátek běhu subjektivní dvouleté promlčecí doby je nutno považovat den, kdy se oprávněná dozvěděla, že došlo na její úkor k získání bezdůvodného obohacení, a kdo ho získal, přičemž takovou vědomostí není míněna znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit.“)

43. Soud zároveň neshledal žádný důvod, pro který by neměl ke vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání a podle názoru soudu nelze klást k tíži žalované, že žalobkyně v průběhu trvání pojistné smlouvy nečerpala od žalované žádné pojistné plnění, když ani jedna ze stran netvrdila, že by došlo k pojistné události kryté pojistnou smlouvou. S ohledem na výše uvedené, tedy zejména s ohledem na časový odstup takřka deseti let od úhrady poslední platby na základě pojistné smlouvy do podání žaloby a dále s ohledem na skutečnost, že tvrzené důvody neplatnosti pojistné smlouvy mohly být rozpoznána ihned (stejně tak jako kdykoliv později až do podání žaloby, resp. až doposud), soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by jakkoli odporovalo dobrým mravům. Žalobkyni nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná jí v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. znovu např. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023). Stejně tak soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že žalovaná o namítané neplatnosti pojistné smlouvy věděla, resp. že věděla o obsahu zneužívajících ustanovení pojistné smlouvy, když žádný takový závěr z provedeného dokazování nevyplynul a nadto by byl zcela nelogický. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že až do doby „hromadného“ podávání obdobných žalob, měly obě dvě strany pojistnou smlouvu za platně uzavřenou a postupovaly podle ní. Soud tedy nesouhlasí s argumentací žalobkyně, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo práva spotřebitele, když se jedná o nástroj v právu běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám a v daném případě nebyly shledány žádné důvody, pro které by soud námitce promlčení neměl přisvědčit.

44. Všechny platby uhrazené žalobkyní na základě pojistné smlouvy byly uhrazeny podstatně dříve, než za poslední dva (či tři) roky před podáním žaloby (resp. poslední platba byla uhrazena v roce 2015). Soud proto shledal k vznesené námitce promlčení stranou žalovanou nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Jednalo se o celou žalovanou částku. Soudu tedy nezbylo, že žalobu v celém rozsahu zamítnout, a to i co do požadovaného příslušenství, neboť nebyla podána po právu a uplatněný nárok žalobkyně soud shledal jako nedůvodný.

45. Jakkoliv je platnost či neplatnost pojistné smlouvy s ohledem na zjevné promlčení žalovaného nároku druhotná, soud pro úplnost k této otázce uvádí následující.

46. V obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Lze souhlasit se žalovanou, že tyto pojistné podmínky se mohou stát součástí smlouvy i tak, že jejich obsah bude sdělen pojistníkovi před uzavřením pojistné smlouvy a ten s nimi projeví souhlas. Pokud se však týká argumentace žalované, že pokud po dobu 13 let od uzavření pojistné smlouvy nedošlo k jakékoliv projevené pochybnosti či rozporu mezi stranami, včetně toho, že sama žalobkyně pojistnou smlouvu ukončila řádnou výpovědí, tedy v souladu s obsahem samotné smlouvy, byla tím případná neurčitost pojistné smlouvy zhojena či, že za případnou neplatnost pojistné smlouvy je žalobkyně spoluzodpovědná, pak s touto argumentací soud nesouhlasí.

47. Z uzavřené pojistné smlouvy není podle názoru soudu patrné, jaká část uhrazeného pojistného bude spotřebována na poplatky uvedené v čl. 4 SPP, jaká část pojistného bude hrazena na flexibilní životní složku – pojištění pro případ smrti nebo dožití, která má být pojištěnému v případě dožití vyplacena jako kapitálová hodnota smlouvy (tedy na spořící složku pojištění) a jaká část pojistného má být hrazena na flexibilní doplňkovou a úrazovou složku (tedy na složku zahrnující úrazové pojištění). Znalost výše poplatků je pro spotřebitele skutečně nezbytná, neboť o tyto poplatky je snižována kapitálová hodnota pojistné smlouvy, na základě které je konstruováno pojistné plnění. Jinými slovy, budoucí pojistné plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota pojistné smlouvy.

48. Soud má za to, že životní pojištění podle pojistné smlouvy je konstruováno takovým způsobem, že v okamžiku uzavření pojistné smlouvy není spotřebiteli známa částka určená k výplatě při dožití se konce pojištění, resp. v případě ukončení pojistné smlouvy, neboť tato je dána aktuální výší kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, a tedy se určuje až v průběhu (velmi dlouhého) trvání pojistné smlouvy. Hodnotu fondu u konkrétní pojistné smlouvy pak vyjadřuje počet podílových jednotek k dané pojistné smlouvě a k danému fondu vynásobený prodejní cenou těchto podílových jednotek. Součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě pak tvoří kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy. Jinými slovy, spotřebiteli není v okamžiku uzavření pojistné smlouvy známo, jaké plnění, a jestli vůbec, jej v budoucnu čeká.

49. Podle mínění soudu jde o podstatný nedostatek, neboť není zřejmé, kolik pojistník za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované v rámci flexibilní životní složky – pojištění pro případ smrti či dožití vlastně platí. Taktéž není zřejmé, jaké platí poplatky. Jde tedy ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění, neboť nelze dostatečně odlišit „investiční“ a „rizikovou složku“ předmětného pojištění. Smlouva sama označovala tuto „investiční složku“ jako hlavní pojištění a „rizikovou složku“ pouze jako doplňkovou.

50. V této souvislosti je dále nutno poukázat na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a problematiku zneužívajících (nepřiměřených) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na druhé straně. Jak Nejvyšší soud dovodil ve svém rozsudku ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, a to přímo v kontextu nároků z neplatné pojistné smlouvy, v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možno s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Na těchto svých závěrech Nejvyšší soud opakovaně setrval (viz usnesení ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, či ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též v tomto kontextu zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“ a dále aktuální rozsudek 33 Cdo 3113/2023-233, v rámci kterého NS uvedl, že pokud je smlouva absolutně neplatná pro neurčitost ujednání spočívající v tom, že smlouva neobsahuje určení výše a způsobu stanovení rizikového pojistného a počátečních, správních a inkasních nákladů, pak vedle toho nemůže obstát závěr, že současně obsahuje nepřiměřená ujednání).

51. Soud má tedy nad rámec svého závěru o úplném promlčení žalovaného nároku za to, že předmětná pojistná smlouva byla pro popsanou neurčitost absolutně neplatná. Vzhledem k tomu nemohla ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu obsahovat ujednání, jež by bylo možné označit za zneužívající, neboť co není určitým způsobem ujednáno, nelze dále hodnotit stran zneužívajícího charakteru.

52. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované.

53. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 13 077,60 Kč a sestává z: - mimosmluvní odměny advokáta za 3 úkony právní služby podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 3 220 Kč za jeden úkon právní služby při žalované částce 52 065 Kč a spočívá v následujících úkonech: převzetí a přípravu právního zastoupení, doplňující vyjádření k žalobě ze dne 13. 12. 2024, účast na jednání před soudem nepřesahující 2 hodiny dne 19. 12. 2024, tj. celkem 9 660 Kč; - 3 x režijního paušálu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 3 úkony právních služeb ve výši 3 × 300 Kč, tj. celkem 900 Kč; - DPH ve výši 21 % z částky 10 560 Kč, tj. 2 217,6 Kč; - z paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 1 úkon – vyjádření k žalobě ze dne 6. 11. 2024 ve výši 300 Kč; celkem tedy 13 077,60 Kč.

54. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení