36 C 189/2023 - 68

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] zastoupený obecným zmocněncem [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 1/1] o zaplacení 32 150 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 150 Kč spolu s: - úrokem ve výši 3 % ročně z částky 27 000 Kč od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2022, - úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 500 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení, - úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 750 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, - úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 900 Kč od 20. 7. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně: - úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 500 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 1. 2023, - úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 900 Kč od 13. 6. 2023 do 19. 7. 2023, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám zástupce žalobce na náhradu nákladů řízení částku 14 096,45 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] ve znění jejího doplnění/opravy ze dne [datum] domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32 150 Kč s příslušenstvím. Tvrzení žalobce 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce a žalovaný dne 16. 8. 2021 a následně 30. 11. 2021 uzavřeli postupně dvě smlouvy o nájmu bytové jednotky č. [Anonymizováno] nacházející se v domě č. p. [Anonymizováno], k. ú. [anonymizováno]. První nájemní smlouva byla uzavřena na období 1. 9. 2021 až 30. 11. 2021, druhá na období 1. 12. 2021 až 31. 12. 2022. Nájem skončil ke dni 31. 12. 2022 a dne 31. 12. 2022 byl byt protokolárně předán. Žalobou uplatněný nárok se pak v částce 9 500 Kč skládá ze zbytku kauce, když žalobce v souladu s nájemní smlouvu složil žalovanému kauci v celkové výši 27 000 Kč, od které odečetl nájemné a poplatky za služby za měsíc prosinec 2022 ve výši 17 500 Kč (13 500 Kč nájemné a 4 000 Kč záloha na služby). Z nevracené kauce ve výši 9 500 Kč požadoval žalobce dle ust. § 2254 o. z. rovněž 3% úrok za dobu trvání nájmu, resp. období 1. 12. 2021 až 31. 12. 2022, a úrok z prodlení od 1. 1. 2023. Ve zbytku, tj. v částce 22 650 Kč pak žalobce žalobou uplatnil pokutu dle § 13 zák. č. 67/2017 Sb., když má za to, že vyúčtování za rok 2021 a 2022 nejsou řádná a jelikož mezi účastníky nebyla ujednána výše pokuty, uplatní se zákonná sazba 50 Kč za každý den prodlení. Konkrétně za rok 2021 je žalobce v prodlení se zpracováním řádného vyúčtování 409 dnů (od 1. 5. 2022 do 13. 6. 2023) a za rok 2022 je v prodlení se zpracováním řádného vyúčtování 44 dnů (od 1. 5. 2022 do 16. 6. 2023), celkem tedy prodlení žalovaného čítá 453 dnů, tzn. 453 dnů x 50 Kč = 22 650 Kč. Z pokuty 22 650 Kč za nezpracování řádného vyúčtování žalobce rovněž požadoval zákonný úrok z prodlení od 13. 6. 2023 do zaplacení. Nedostatek obou vyúčtování žalobce spatřuje zejména v tom, že mu ze strany žalovaného byly vyúčtovávány i jiné než sjednané služby, přičemž vyúčtování nesplňují ani další náležitosti stanovené právními předpisy. Tvrzení žalovaného 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 27. 7. 2023, kde uvedl, že nerozporuje tvrzení žalobce o tom, že žalobci dluží na peněžité jistotě částku 9 500 Kč. Ve zbytku však žalovaný neshledával žalobu důvodnou. K vyúčtování služeb za rok 2021 žalovaný uvedl, že sám vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky za rok 2021 obdržel dne 1. 5. 2022, nadto žalobce nedoplatek na tomto vyúčtování uhradil a dále navíc podle § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. vyplývá, že nepředloží-.li příjemce služeb námitky ve lhůtě 30 dnů, tak platí že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. S ohledem na tuto zákonnou fikci tak má žalovaný na to, že vyúčtování za rok 2021 je řádné a žalobci nárok na požadovanou pokutu nevznikl. Žalovaný dále uvedl, že má za to, že skutečným záměrem žalobce bylo otálet s uplatněním této domnělé pohledávky tak dlouho, aby nárok na potenciální pokutu byl co nejvyšší a takový výkon práva by nepožíval právní ochrany. Pokud jde o vyúčtování za rok 2022, takt to bylo žalovanému samotnému doručeno až 3. 5. 2023 a z toho vyúčtování je zřejmé, že nedoplatek na službách je za rok 2022 ve výši 11 631 Kč; žalovaný pak na základě tohoto vyúčtování zpracoval vyúčtování pro žalobce a toto vyúčtování bylo žalobci doručeno 31. 5. 2023, žalovaný se tedy domnívá, že tato doba není zjevně nepřiměřená. Jelikož žalovaný ani k tomuto vyúčtování neobdržel žádné námitky, opět se uplatní fikce správnosti vyúčtování podle § 8 odst. 2 zák. č. 67/2013 Sb. S ohledem na uvedené tak má žalovaný za to, že není spravedlivé po něm pokutu požadovat.

4. Při jednání dne [datum] žalovaný rovněž vznesl kompenzační námitku v podobě pohledávky z vyúčtování za rok 2022, konkrétně byla kompenzační námitka vznesena co do výše 9 500 Kč a ve vztahu k vrácení části jistoty z kauce. Skutková zjištění 5. Z nájemní smlouvy ze dne 16. 8. 2021 (č. l. 7-10) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem coby nájemcem a žalovaným coby pronajímatelem, přičemž na základě této smlouvy se žalovaný zavázal přenechat žalobci na dobu určitou od 1. 9. 2021 do 30. 11. 2021 shora specifikovaný byt a žalobce se zavázal hradit nájemné ve výši 13 500 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s nájmem bytu ve výši 4 000 Kč (tato částka se skládá z: 1 600 Kč dodávky tepla, 1 500 Kč centralizované poskytování teplé vody, 800 Kč dodávka vody z vodovodů a vodáren a odvádění odpadních vod, 100 Kč osvětlení společných prostor). Dle čl. 4. 5 účastníci smlouvy rovněž deklarovali, že žalobce složil žalovanému peněžitou kauci ve výši 27 000 Kč, kterou je pronajímatel při skončení nájmu vrátit nájemci, a to nejpozději do 30 dnů od skončení nájmu. Dle č.l. 4.6 si strany sjednaly, že pronajímatel skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje vždy za zúčtovací období (jímž je kalendářní rok) a vyúčtování doručí nájemci nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovací období.

6. Z nájemní smlouvy ze dne ze dne 31. 11. 2021 (č. l. 11-17) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi žalobcem coby nájemcem a žalovaným coby pronajímatelem, přičemž na základě této smlouvy se žalovaný zavázal přenechat žalobci na dobu určitou od 1. 12. 2021 do 31. 12. 2022 shora specifikovaný byt a žalobce se zavázal hradit nájemné ve výši 13 500 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s nájmem bytu ve výši 4 000 Kč (tato částka se skládá z: 1 600 Kč dodávky tepla, 1 500 Kč centralizované poskytování teplé vody, 800 Kč dodávka vody z vodovodů a vodáren a odvádění odpadních vod, 100 Kč osvětlení společných prostor). Dle čl. 4. 5 účastníci smlouvy rovněž deklarovali, že žalobce složil žalovanému peněžitou kauci ve výši 27 000 Kč, kterou je pronajímatel při skončení nájmu vrátit nájemci, a to nejpozději do 30 dnů od skončení nájmu. Dle č.l. 4.6 si strany sjednaly, že pronajímatel skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje vždy za zúčtovací období (jímž je kalendářní rok) a vyúčtování doručí nájemci nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovací období.

7. Z předávacího protokolu k bytu ze dne 31. 12. 2022 (č. l. 18-20) soud zjistil, že žalobce odevzdal byt zpět žalovanému dne 31. 12. 2022. Protokol obsahuje údaje o stavech měřidel, vrácených klíčích a informace o tom, že byt byl vrácen nepoškozen.

8. Z vyúčtování za rok 2021 a 2022 (č. l. 21-24) soud zjistil, že ani jedno z vyúčtování (za rok 2021 a 2022) neobsahuje žádný nadpis či údaj o tom, že se jedná o vyúčtování. Soud z listin dále zjistil, že žalovaný vyúčtoval žalobci za období 1. 9. – 31. 12. 2021 nedoplatek 9 234 Kč, když uvažoval období září až prosinec a žalobci zúčtovával následující služby: SV, TV, teplo, rozúčtování, úklid, výtah, společná elektřina, odpad, pojistka, účetnictví, režie, odměna výboru; záloha byla přitom hrazena pouze na položky SV (800 Kč), TV (1 500 Kč), teplo (1 600 Kč) a společná elektřina (100 Kč), v ostatních případech žalovaný žalobci naúčtoval pouze skutečný náklad a žádnou zálohu nezúčtovával. V tabulce vyúčtování za období 1. 9. – 31. 12. 2021 jsou rovněž vedeny numerické poznámky, zřejmě k výpočtu, nejsou zde uvedeny však žádné popisky ani vysvětlení. K vyúčtování za období 1. 9. – 31. 12. 2021 bylo připojeno rovněž vyúčtování služeb za rok 2021 vyhotovené pro bytovou jednotku za celý rok Společenstvím vlastníků jednotek, a to včetně individuálního rozúčtování energií. Soud z listin dále zjistil, že žalovaný vyúčtoval žalobci za období 1. 9. – 31. 12. 2022 (byť je v levém horním rohu uveden rok 2021) nedoplatek 9 234 Kč, přičemž toto vyúčtování je obsahově zcela shodné jako vyúčtování za období 1. 9. – 31. 12. 2021, oproti prvnímu vyúčtování však neobsahuje žádné (ani numerické) poznámky ohledně výpočtu a nejsou k němu připojeny další listiny.

9. Z vyúčtování za rok 2022, vč. dodejky (č. l. 49-52) soud zjistil, že ani toto vyúčtování neobsahuje žádný nadpis či údaj o tom, že se jedná o vyúčtování (pouze v levém horním rohu uveden rok 2022). Soud z listin dále zjistil, že žalovaný vyúčtoval žalobci nedoplatek 11 631 Kč, když uvažoval období leden až prosinec a žalobci zúčtovával následující služby: SV, TV, teplo, rozúčtování, úklid, výtah, společná elektřina, odpad; záloha byla přitom hrazena pouze na položky SV (800 Kč), TV (1 500 Kč), teplo (1 600 Kč) a společná elektřina (100 Kč), v ostatních případech žalovaný žalobci naúčtoval pouze skutečný náklad a žádnou zálohu nezúčtovával. K vyúčtování bylo připojeno rovněž vyúčtování služeb za rok 2022 vyhotovené pro bytovou jednotku za celý rok Společenstvím vlastníků jednotek, a to včetně individuálního rozúčtování energií. Z dodejky vyplývá, že vyúčtování bylo žalobci doručeno dne 31. 5. 2023, když v tento den si žalobce poštovní zásilku převzal.

10. Z výzvy ze dne 25. 5. 2023, vč. dokladu o odeslání (č. l. 35-36 + 59), soud zjistil, že žalobce vyzýval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 1. 6. 2023, a to části kauce ve výši 9 500 Kč a pokuty ve výši 20 750 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána do datové schránky dne 25. 5. 2023.

11. Z úrokových sazeb MFI v období od 08/2021 až 11/2021 (č. l. 60-61) soud zjistil, že úroková sazba v kategorii „domácnosti – ostatní sazba“ byla v 08/2021 ve výši 3,04 %, v 09/2021 ve výši 3,1 %, v 10/2021 ve výši 3,18 %, v 11/2021 ve výši 3,44 %. Důkaz byl proveden jako soudcovský důkaz dle § 120 odst. 2 o. s. ř.

12. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný se jakožto vlastník bytové jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nacházející se v domě č. p. [Anonymizováno], k. ú. [anonymizováno] zavázal přenechat žalobci výše specifikovaný byt a žalobce se zavázal hradit nájemné a služby spojené s nájmem bytu. Nájemní smlouvy byly uzavřena na dobu určitou, a to celkově na období 1. 9. 2021 až 31. 12. 2022. Byt byl žalobcem předán zpět žalovanému dne 31. 12. 2022. Pokud jde o skutková zjištění týkající se jednotlivých vyúčtování za rok 2021 a 2022, vzal za prokázaná shora uvedená skutková zjištění, na která dále pro zjednodušení pouze odkazuje. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 25. 5. 2023. Relevantní právní předpisy 13. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

16. Podle § 2217 o. z. nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Má-li být nájemné podle ujednání stran plněno jinak než v penězích, je rozhodná majetková hodnota poskytovaného plnění vyjádřená v penězích.

17. Podle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.

18. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2.

19. Podle § 2247 odst. 2 o. z. pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu.

20. Podle § 2247 odst. 3 o. z. způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

21. Podle § 2247 odst. 4 o. z. strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.

22. Podle § 2292 o. zák. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

23. Podle § 2254 odst. 1 o. z. ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného.

24. Podle § 2254 odst. 2 o. z. při skončení nájmu pronajímatel vrátí jistotu nájemci; započte si přitom, co mu nájemce případně z nájmu dluží. Nájemce má právo na úroky z jistoty od jejího poskytnutí alespoň ve výši zákonné sazby.

25. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

26. Podle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen „ZPPSUB“) ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu. Rozsah poskytovaných služeb si poskytovatel služeb a příjemce služeb ujednají nebo o něm rozhodne družstvo nebo společenství.

27. Podle § 4 odst. 1 ZPPSUB ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

28. Podle § 7 odst. 1 ZPPSUB ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

29. Podle § 7 odst. 2 ZPPSUB ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

30. Podle § 8 odst. 2 ZPPSUB ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

31. Podle § 8 odst. 2 ZPPSUB v aktuálním znění případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb do 30 dnů od doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1. Nepředloží-li příjemce služeb námitky v této lhůtě, platí, že se způsobem a obsahem vyúčtování souhlasí. Včas uplatněné námitky musí poskytovatel služeb vyřídit do 30 dnů od jejich předložení.

32. Podle § 13 odst. 1 ZPPSUB ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

33. Podle § 13 odst. 2 ZPPSUB ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022 výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení. Posouzení věci 34. Jak je uvedeno již výše, žalovaný (pronajímatel) se žalobcem (nájemce) uzavřeli smlouvu o nájmu bytu (§ 2201, § 2235 a násl. o. z.), kterou žalovaný žalobci přenechal do dočasného užívání výše specifikovaný byt a žalobce se oproti tomu zavázal žalovanému platit dohodnuté nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2217, § 2247 a násl. o. z.). Nájemní smlouva, resp. nájemní smlouvy, byly uzavřeny na dobu určitou, celkově na období 1. 9. 2021 až 31. 12. 2022. Při skončení nájmu žalobce splnil dne 31. 12. 2022 svou povinnost odevzdat byt (§ 2292 o. z.) ke dni skončení nájmu, žalovanému tak v souladu se smluvními ujednáními (čl. 4. 5 nájemní smlouvy) počala běžet 30ti denní lhůta k vrácení žalobcem složené kauce. Žalobce však žalobou nepožadoval vrátit celých 27 000 Kč, ale toliko 9 500 Kč, když od složené kauce odečetl nájemné a poplatky za služby za měsíc prosinec 2022 ve výši 17 500 Kč (13 500 Kč nájemné a 4 000 Kč záloha na služby). Ačkoli o tomto dílčím nároku nebylo mezi účastníky v podstatě sporu, soud konstatuje, že jelikož žalovaný porušil svou smluvní povinnost vrátit žalobci složenou kauci, má žalobce právo požadovat žalobou její vrácení, tedy soud v tomto rozsahu shledal žalobu jako důvodnou (část výroku I.). Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal soud žalobci i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, když žalovaný se s vrácením kauce ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobci vzniklo právo i na úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), oproti datu navrhovanému v žalobě však žalobci přiznal úrok z prodlení až od 31. 1. 2023 (část výroku I.), když smluvně bylo mezi účastníky vrácení kauce sjednáno „do 30 dnů od skončení nájmu“, tzn. v tomto konkrétním případě lhůta pro vrácení kauce uplynula dne 30. 1. 2023 (nájem skončil 31. 12. 2022), a proto v rozsahu úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 500 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 1. 2023 nebyla žaloba důvodná a soud ji v tomto rozsahu zamítl (část výroku II.). Ze složené kauce 27 000 Kč žalobce požadoval dále i 3% úrok za dobu trvání nájmu, resp. období 1. 12. 2021 až 31. 12. 2022, přičemž na tento úrok má žalobce právo dle ust. § 2254 odst. 2 o. z. Jelikož výše tohoto úroku nebyla mezi účastníky sjednána, uplatní se zákonná sazba, resp. obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (ust. § 2254 odst. 2 ve spojení s § 1802 o. z.). Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že v období od 08/2021 až 11/2021 byly úrokové sazby v kategorii „domácnosti – ostatní sazba“ ve výši 3,04 %, 3,1 %, 3,18 % a 3,44 %, tedy žalobcem požadovaný 3% úrok splňuje zákonný požadavek obvyklých úroků požadovaných za úvěry, které poskytují banky; i v tomto rozsahu tedy soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí (část výroku I.).

35. Pokud jde o částku 22 650 Kč požadovanou žalobcem jako pokutu dle § 13 ZPPSUB za nedoručení řádného vyúčtování za roky 2021 a 2022, tak soud má za to, že ani jedno z vyúčtování nelze označit za vyúčtování řádné. Účastníci si v nájemních smlouvách výslovně ujednali (§ 2247 o. z., § 3 a § 4 ZPPSUB) výši záloh 4 000 Kč, a to za zcela konkrétní poskytované služby žalovaným žalobci - 1 600 Kč za dodávky tepla, 1 500 Kč za centralizované poskytování teplé vody, 800 Kč za dodávky vody z vodovodů a vodáren a odvádění odpadních vod, 100 Kč za osvětlení společných prostor. Jelikož úhrada dalších žalovaným účtovaných služeb jako rozúčtování, úklid, výtah, odpad, pojistka, účetnictví, režie a odměna výboru nebyly mezi účastníky sjednány, nemůže jejich úhradu žalovaný po žalobci požadovat, a tedy zahrnul-li je žalovaný do vyúčtování pro žalobce za roky 2021 a 2022, pak taková vyúčtování jednak odporují smluvním ujednáním mezi účastníky, jednak ani nenaplňují zákonné požadavky a nejsou řádná, tedy z pohledu zákona žalovaný nesplnil svou povinnost uloženou mu zejména ust. § 7 ZPPSUB. Dle konstantní judikatury poskytovatel služeb splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec nebo je sice vyúčtoval, ale vyúčtování nebylo správné (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2088/2022 ze dne 19. 4. 2023). V případě vyúčtování za rok 2022 uvedené platí pro obě předložená vyúčtování. Protože žalovaný nesplnil svou povinnost skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtovat žalobci coby příjemci služeb do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, vzniklo žalobci právo na pokutu dle § 13 ZPPSUB, a to v zákonné výši 50 Kč za každý den prodlení, neboť mezi účastníky nebyla ujednána jiná výše této pokuty. Konkrétně, jak uváděl žalobce, za rok 2021 je žalobce v prodlení se zpracováním řádného vyúčtování 409 dnů (od 1. 5. 2022 do 13. 6. 2023) a za rok 2022 je v prodlení se zpracováním řádného vyúčtování 44 dnů (od 1. 5. 2022 do 16. 6. 2023), celkem tedy prodlení žalovaného čítá 453 dnů, tzn. 453 dnů x 50 Kč = 22 650 Kč. I ohledně přiznání částky 22 650 Kč shledal soud z výše uvedených důvodů žalobu jako důvodnou a vyhověl jí (část výroku I.). Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal soud žalobci i zákonný úrok z prodlení z uvedené částky (část výroku I.), když žalovaný se se zaplacením pokuty ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobci vzniklo právo i na úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); oproti návrhu v žalobě však žalobci nepřiznal úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 900 Kč od 13. 6. 2023 do 19. 7. 2023 (část výroku II.), neboť pokuta dle ZPPSUB je stejně jako smluvní pokuta dle § 2048 o. z. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. un. 26 Cdo 4074/2019 ze dne 23. 6. 2020) splatná až na výzvu oprávněného. V projednávané věci žalobce vyzval žalovaného k úhradě pokuty v částce 20 750 Kč předžalobní upomínkou se lhůtou úhrady do 1. 6. 2023, zbytek pokuty v částce 1 900 Kč však nebyl zahrnut v předžalobní upomínce a jeho splatnost tak nastala až po doručení žaloby žalovanému v souladu s ust. § 1959 písm. e) o. z. ihned, tedy pátým dnem, tzn. poslední den lhůty pro úhradu byl den 19. 7. 2023 (den doručení žaloby je 14. 7. 2023).

36. Pro úplnost pak soud uvádí, že dovolával-li se žalovaný fikce správnosti vyúčtování podle § 8 odst. 2 ZPPSUB, pak soud musí konstatovat, že žalovaný se mýlí ohledně aplikace správného znění citovaného právního předpisu. Fikce správnosti vyúčtování při nepodání námitek ve lhůtě 30 dnů začala platit až s účinností od 1. 1. 2023, v projednávané věci však nájemní smlouvy byly uzavřeny v roce 2021 a služby spojené s užíváním bytu byly poskytnuty v letech 2021 a 2022. S ohledem na uvedené tak soud na věc aplikoval ZPPSUB ve znění účinném od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022, přičemž zákon v tomto dřívějším znění fikci správnosti vyúčtování neznal.

37. Jde-li o kompenzační námitku žalovaného, tak s ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru, že vyúčtování za roky 2021 a 2022 nebyla řádná, nemohl se stát ani splatným nedoplatek za rok 2022, tedy žalovaným uplatněná pohledávka je zcela zjevně nezpůsobilá započtení. Kompenzační námitka vznesená žalovaným je proto zcela lichá.

38. A konečně, pokud jde o námitku žalovaného, že není spravedlivé po něm pokutu požadovat a že nárok žalobce je v rozporu s dobrými mravy, tak ohledně této argumentace žalovaného soud uvádí, že dle konstantní judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4074/2019 ze dne 23. 6. 2020, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2088/2022 ze dne 19. 4. 2023, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1105/2020 ze dne 23. 6. 2020) v případě pokuty dle § 13 ZPPSUB není namístě aplikace korektivu dobrých mravů, nýbrž aplikace § 2051 o. z., tzn. moderace (smluvní) pokuty. Moderace (smluvní) pokuty je však výhradně návrhová a žalovaným navrhována nebyla, přičemž o tomto hmotném právu soud účastníky z povinnosti úřední nepoučuje. Ačkoliv moderace pokuty nebyla žalovaným navrhována, pro úplnost soud uvádí, že má za to, že i kdyby byla žalovaným navrhována, soud by tokovému návrhu nevyhověl. S ohledem na skutečnost, že ani ke dni rozhodnutí nebylo žalovaným žalobci doručeno řádné vyúčtování, jeví se argument žalovaného, že jemu samotnému byly podklady pro vyúčtování doručeny pozdě, zcela irelevantním, stejně tak jako úvahy žalovaného, zdali následná doba mezi doručením podkladů jemu a vyhotovením neřádného vyúčtování byla přiměřená či nikoliv. Dále tvrzení žalovaného, že skutečným záměrem žalobce bylo otálet s uplatněním pokuty, jsou pouze ničím nepodložené domněnky žalovaného, když výkon práva v zákonných lhůtách nelze bez dalšího označit za zneužití tohoto práva a žalovaný tímto způsobem nemůže vlastní odpovědnost za nepředložení řádného vyúčtování přenášet na žalobce. Pokud jde o tvrzení, že žalobce nedoplatek z neřádného vyúčtování za rok 2021 žalovanému uhradil, tak taková skutečnost je sama o sobě pro projednávanou věc zcela irelevantní, když nárok nájemce na pokutu za neprovedení vyúčtování podle § 13 ZPPSUB nezávisí na výsledku vyúčtování (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4074/2019 ze dne 23. 6. 2020). Neprovedené důkazy 39. Pro úplnost soud uvádí, že neprováděl následující důkazní návrhy žalovaného: a) doklad o přijetí platby (nedoplatku na vyúčtování roku 2021), b) e-mail paní [jméno FO] (předsedkyně [právnická osoba]) ze dne [datum], c) e-mail paní [jméno FO] (předsedkyně [právnická osoba]) ze dne [datum] k vyúčtování za rok 2021. Ve všech případech se jednalo o důkazní návrhy podporující námitku žalovaného, že požadovaná pokuta je v rozporu s dobrými mravy a nelze ji po něm spravedlivě požadovat, přičemž jak soud vysvětlil již výše, již ze samotných tvrzení žalovaného je zřejmé, že s touto námitkou nemůže být žalovaný úspěšný, soud k těmto tvrzením žalovaného proto dokazování pro nadbytečnost neprováděl. Náklady řízení 40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela (až na nepatrnou část příslušenství) úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 096,45 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 608 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 150 Kč sestávající z částky 2 420 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 10. 2023 náhrada 1 608,45 Kč za 180 ujetých km v částce 1 208,45 Kč (34,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t..

41. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.).

Poučení