36 C 235/2018

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně], [země] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno], [země] c) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa], [anonymizováno], [země] všichni zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu Praha-východ vznesená žalovanou se zamítá.

II. Žaloba o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Dobřejovice, parc. [číslo] katastrální území [část obce] a parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Špindlerův Mlýn, se zamítá.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 350 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobci domáhali nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků dle § 11a zákona o půdě č. 229/1991 Sb., a to pozemků parc. [číslo] k. ú. [obec], parc. [číslo] k. ú. [obec], parc. [číslo] k. ú. [část obce], parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] k. ú. [obec], z vlastnictví státu do vlastnictví žalobců, a to v rozsahu [celé jméno žalobkyně] ideální 1/3, [celé jméno žalobce] ideální 1/3, [celé jméno žalobkyně] ideální 1/3.

2. Žalobu odůvodnili tím, že žalobci a) – c) jsou dědicové oprávněné osoby [jméno] [příjmení] – [příjmení] dle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě). Rozhodnutím žalované ze dne 31. 8. 2017, [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo] [rok], bylo rozhodnuto o nevydání pozemku PK část parc. [číslo] v k. ú. [část obce] z důvodu jeho zastavění a žalobcům byl přiznán nárok na náhradu za nevydaný pozemek dle ocenění žalované ze dne [datum] podle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve výši 239 887 Kč. Přes sledování nabídek žalované nebylo možné nárok žalobců vypořádat. Přístup žalované je liknavý, dlouhodobě nezahrnuje do veřejných nabídek pozemky kvalitní, princip soutěže je na libovůli žalované a v rozporu s účelem uspokojení nároku oprávněných osob, které se předhánějí ve výši nabídky za konkrétní pozemek o konkrétní ceně tak, aby přeplatili jím přiznané náhrady. Žalovaná do nabídek nezahrnuje dostatečné množství pozemků, aby nároky oprávněných osob byly uspokojeny v co nejkratší lhůtě. Pozemky jsou nekvalitní, na nepřístupných místech, rokle, podél silnic, nejsou adekvátní odňatým pozemkům. V minulosti, zejména v devadesátých letech docházelo k převodům pozemků z vlastnictví žalované na různé subjekty, ne vždy v souladu se zákonem o půdě. O nároku žalobců bylo rozhodnuto v roce 2017, ačkoliv řízení o něm bylo zahájeno již v roce 1992, je zřejmé, že žalovaná nedisponuje takovým spektrem pozemků jako v devadesátých letech. Po vydání rozhodnutí o restitučním nároku žalobců žalovaná do veřejných nabídek nezařadila žádný vhodný pozemek v ceně kolem 350 000 Kč (na ten by žalobci dosáhli při spojení svých nároků s restitučním nárokem původní d) žalobkyně). I z tohoto důvodu se žalobci veřejných nabídek vyhlášených žalovanou neúčastní, žaloba byla podána z důvodu hrozící restituční tečky. I když si oprávněné osoby můžou vybírat pozemky v rámci celé České republiky, mají právo posoudit, které pozemky jsou ekvivalentní nevydaným pozemkům. Po podání žaloby se žalobci již veřejných nabídek nezúčastnili i z důvodu, že by v případě úspěchu v rámci veřejných nabídek nedosáhli z důvodu rozdrobení jejich nároku na hodnotu žalobou požadovaného pozemku.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že podle konstantní judikatury má oprávněná osoba pouze výjimečně právo na převod náhradních pozemků podle vlastního výběru mimo veřejnou nabídku podle § 11a odst. 1 z. č. 229/1991 Sb. Restituční řízení má dvě fáze. V první fázi jde o veřejnoprávní vztah, v němž je rozhodováno v správním řízení o samotné existenci nároku a ve druhé jde o vztah soukromoprávní, kdy obranou je žaloba o nahrazení projevu vůle. K naplnění liknavého a svévolného chování na straně žalované je potřeba, aby byla splněna podmínka dlouhodobé a aktivní, leč marné snahy oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách a kvalifikovaný, nezákonný postup žalované vůči této osobě. Žalovaná má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky oprávněným osobám v rámci veřejných nabídek. Bez aktivity žalobců však žalovaná svou povinnost splnit nemůže. O převážné části restitučního nároku právního předchůdce žalobců [jméno] [celé jméno žalobkyně] (žijícího v [země]) bylo rozhodnuto v letech 1995 - 1997, kdy rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 25. 8. 1995, PÚ [číslo] z [datum], PÚ [číslo] ze dne [datum] byly vydány pozemky o celkové výměře 189 669 m2 z celkově uplatněného restitučního nároku na pozemky o výměře 212 959 m2. Nebylo rozhodnuto pouze o pozemcích ve výměře 23 290 m2. Všechny vydané pozemky byly původní oprávněnou osobou prodány. V roce 2011 právní předchůdce žalobců zemřel a zemřel i jeho obecný zmocněnec, který ho v restitučním řízení zastupoval. O jeho smrti se žalovaná dozvěděla z médií v roce 2017 při revizi spisu, kdy přes média sama aktivně získala kontakt na dědice, které následně kontaktovala, získala potřebná rozhodnutí o dědictví a upozornila je na hrozící restituční tečku. Správní řízení bylo ukončeno vydáním rozhodnutím PÚ [číslo] ze dne [datum]. Z žalobců se nikdo nabídek neúčastnil, žalobci pouze obecně tvrdí, že žalovaná nezařazuje do veřejných nabídek vhodné pozemky, aniž by konkrétně uvedli, které pozemky a proč nepovažují za vhodné. Žalovaná se při nabídkách řídí zákonem a musí postupovat podle něj, nemůže nabízet pozemky mimo veřejnou nabídku. Pokud se žalobci a) – c) neúčastní nabídek, je logické, že jejich nárok nemůže být uspokojen. Podle konstantní judikatury přitom doba trvání správního řízení, v němž se rozhoduje o restitučním nároku oprávněné osoby, se nezapočítává do doby, kterou lze hodnotit postup žalované jako liknavý. Pokud se osoby neúčastní veřejných nabídek, nemůžou se dovolávat svévolného a liknavého postupu, přičemž odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn [ústavní nález] O restitučním nároku žalobců a) – c) bylo rozhodnuto až v roce 2017, což do doby zahájení soudního řízení je krátká doba pro závěr o liknavosti. Žalovaná v letech 2011 – 2017 nabízela cca 25 000 různých pozemků různé kvality s ohledem na různou výši restitučních nároků oprávněných osob. Nabídky jsou vypisovány pravidelně každé dva měsíce a jsou do nich zařazovány především pozemky zemědělsky využitelné, o nichž je zjištěno, že nejsou předmětem církevní restituce, není na nich plánovaná veřejně prospěšná stavba, nejsou zařazeny do rezerv pozemků a nejsou z převodu vyloučeny podle jiných zákonů. Do současné doby bylo uspokojeno 95 % všech restitučních nároků. Ohledně posledně nárokovaných pozemků sdělila, že pozemek parc. [číslo] katastrální území [část obce] není ve vlastnictví České republiky a žalovaná není příslušná k hospodaření s uvedeným pozemkem, pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí] byl vyňat ze zemědělského půdního fondu (z tohoto důvodu nebyl vydán církvi v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze vedeném pod sp. zn. [spisová značka]), jsou na něm umístěny zahrádky a stavby třetích osob, o převod pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], požádala obec, její žádost byla zamítnuta. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] katastrální území Špindlerův mlýn, jsou z převodu vyloučeny, neboť se nachází v ochranném pásmu, o převod požádala obec (parc. [číslo]), nachází se na něm přístupová cesta k jiným nemovitostem (parc. [číslo]).

4. V průběhu řízení žalovaná namítla místní nepříslušnost soudu ohledně nároku žalobců na bezúplatný převod pozemků nacházejících se mimo obvod Okresního soudu Praha – východ.

5. Podle § 11 odst. 1 věta první a druhá o. s. ř., řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.

6. Podle § 105 odst. 1 o. s. ř. místní příslušnost zkoumá soud jen do skončení přípravného jednání podle § 114c. Neprovedl-li tuto přípravu jednání, zkoumá soud místní příslušnost jen před tím, než začne jednat o věci samé, nebo rozhodl-li o věci samé bez jednání, jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz, elektronický platební rozkaz nebo evropský platební rozkaz. Později ji soud zkoumá pouze tehdy, nebyla-li provedena příprava jednání podle § 114c, a jen k námitce účastníka, která byla uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Při zkoumání místní příslušnosti se nepřihlíží k přípravě jednání, jednáním a jiným úkonům provedeným před věcně nepříslušným soudem a k rozhodnutím vydaným věcně nepříslušným soudem. Podle odst. 4 o. s. ř. o uplatněné námitce nedostatku místní příslušnosti musí soud vždy rozhodnout; nebyla-li uplatněna včas nebo je-li nedůvodná, rozhodne tak, že ji zamítne.

7. Z ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že občanský soudní řád vychází při určení věcné i místní příslušnosti soudu ze zásady perpetuatio fori, podle níž se věcná i místní příslušnost posuzuje podle okolností, které tu jsou v okamžiku zahájení řízení (§ 82 odst. 1 o. s. ř.), a takto určená příslušnost trvá až do skončení řízení; změny skutečností rozhodných pro posouzení věcné či místní příslušnosti, jež nastanou až v průběhu řízení, jsou (nestanoví-li zákon jinak) nerozhodné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 30 Cdo 508/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1578/2008, uveřejněné pod [číslo] 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2018, sp. zn. 21 Cdo 3644/2017).

8. V posuzovaném případě je zřejmé, že řízení o nahrazení projevu vůle žalované při uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků bylo zahájeno u zdejšího soudu původně ohledně pozemku parc. [číslo] katastrální území Čestlice, nacházejícího se v obvodu Okresního soudu Praha – východ, byla tak dána výlučná místní příslušnost Okresního soudu Praha – východ podle ustanovení § 88 písm. b) o. s. ř.. Takto stanovenou místní příslušnost pak nijak nemohla ovlivnit následná výměna pozemků žalobci z důvodu nepřevoditelnosti původně požadovaného pozemku, na jejímž základě žalobci požadovali jiné pozemky nacházející se v obvodu působnosti jiných soudů, neboť v souladu se zásadou perpetuatio fori (trvání soudu) platí, že příslušnost soudu, založená na počátku řízení, se v jejím průběhu nezmění, třebaže dojde ke změně skutečností, podle nichž se posuzuje místní a věcná příslušnost. V případě této změny se nejedná o mimořádnou situaci vážné povahy, která by odůvodnila výjimku z ústavního požadavku, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. usnesení NS ČR ze dne 26. 2. 2020 sp. zn. 28 Cdo 328/2020). Navíc žalovaná neuplatnila námitku místní nepříslušnosti při prvním úkonu, který jí náležel, i z tohoto důvodu by s ohledem na ustanovení § 105 odst. 1 a 4 o. s. ř. bylo namístě její námitku zamítnout.

9. Žalobci původně nárokovali bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], podáním ze dne [datum] vznesli nárok na pozemky parc. [číslo] [katastrální uzemí] z důvodu nepřevoditelnosti pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], neboť označený pozemek byl v rámci církevní restituce v řízení vedeném u [název soudu] sp. zn. [spisová značka] vydán Římskokatolické farnosti [obec]. Podáním ze dne [datum] (upřesněným na ústním jednání konaném dne [datum]) žalobci opětovně změnili požadované pozemky parc. [číslo] [katastrální uzemí] z důvodu jejich nepřevoditelnosti (byly předmětem církevní restituce) za pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí]. Podáním ze dne [datum] žalobci vznesli nárok na pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí] a pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], neboť pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], opětovně nebyl převoditelný (je předmětem církevní restituce, v současné době ve fázi soudního řízení, neboť nebyl církvi vydán z důvodu, že má tvořit funkční celek se stavbou průmyslového objektu bez čp na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce]). Z důvodu nepřevoditelnosti také pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (ohledně označeného pozemku byl pravomocně nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu s jiným restituentem v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]) a pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (jenž není ve vlastnictví České republiky a jeho hodnota významně převyšuje restituční nárok žalobců) žalobci podáním ze dne [datum] opět změnili nárokované pozemky na posledně požadované pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] [katastrální uzemí], parc. [číslo] katastrální území [část obce], parc. [číslo] [katastrální uzemí] (k nim se žalovaná vyjádřila v bodu 3 žaloby).

10. Řízení o uspokojení nároku převodem náhradního pozemku oprávněné osobě je řízením o určitém způsobu vypořádání vztahů mezi účastníky ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. Nárok oprávněné osoby tu lze uspokojit vícero způsoby a soud v řízení není žalobním návrhem (petitem) vázán (k tomu srov. kupř. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3250/2008). Ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného (vhodného) pozemku, za předpokladu, že s takovým plněním oprávněná osoba souhlasí (srov. rozsudek NS ČR ze dne 4. 11. 2009 28 Cdo 3453/2007). O takové změně soud nerozhoduje (obdobně jako např. v případě vypořádání podílového spoluvlastnictví) formou usnesení o připuštění změny žaloby. Z tohoto důvodu soud vycházel z předmětu řízení z posledně žalobci uplatněných pozemků.

11. Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 31. 8. 2017 [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo] [rok] bylo rozhodnuto, že žalobci jako dědici po oprávněné osobě v rozsahu 1/3 každý nejsou vlastníci nemovitosti PK část parc. [číslo] role o výměře 23 290 m2, [katastrální uzemí], dle KN části parc. [číslo] [katastrální uzemí] z důvodu jejich zastavěnosti s tím, že za ně náleží náhrada dle § 11a zákona o půdě. Právní moc rozhodnutí nastala [datum]. Podle ocenění nevydaných pozemků část jedna ze dne [datum], byla cena uvedeného pozemku stanovena v částce 239 887 Kč O výši restitučního nároku nebylo mezi účastníky sporu.

12. Předložený článek o smrti [jméno] [příjmení] – [příjmení] z [webová adresa] informoval o jeho smrti (dne [datum] v [anonymizováno]). Před jeho smrtí ho měla dcera [jméno] informovat o prodeji posledního majetku v rodině. Emailovou komunikací ze dne [datum] až [datum] pracovníka žalované svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno svědka] a c) žalobkyně bylo doloženo, že svědek informoval c) žalobkyni, že při revizi restitučního spisu bylo zjištěno, že nebylo rozhodnuto o části původního pozemku parc. [číslo] k. ú. [obec] o výměře 23 290 m2 (jenž je zastavěn silnicí, stavbami, manipulační plochou a přístavem na [anonymizováno]), informoval ji, že pozemek nebude vydán, ale přísluší za něj náhrada a další postup (ocenění nevydaného pozemku) a žádal o zaslání dědického titulu, c) žalobkyně potvrdila smrt původní oprávněné osoby i jeho obecného zmocněnce, sdělila okruh dědiců a slíbila zaslat závěť, svědek pak sděloval, co je potřebné doplnit, aby mohlo být vydáno rozhodnutí.

13. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka] vypověděl, že jako zaměstnanec žalované vydával za žalovanou rozhodnutí v restituční věci žalobců. Poukázal na to, že několik let probíhá revize všech restitučních spisů jako samostatná iniciativa žalované. Jejím účelem je kontrola všech restitučních věcí a zjištění, zda byly vypořádány veškeré uplatněné restituční nároky a zda bylo o těchto nárocích rozhodnuto. V případě žalobců bylo kontrolou spisu zjištěno, že nebylo rozhodnuto o cca 23 000 m2 pozemků, proto vydal rozhodnutí ještě ve vztahu k právnímu předchůdci žalobců. V rámci snahy o doručení rozhodnutí bylo zjištěno, že oprávněná osoba zemřela a stejně tak i její zástupce v správním řízení. Snažil se o zůstaviteli zjistit informace prostřednictvím internetu, kdy vyhledal článek, díky kterému zjistil kontakt na jednoho z dědiců, kontaktoval ho a požádal o podklady, na základě kterých bylo možno vydat rozhodnutí se žalobci jako právními nástupci. [příjmení] souslednost jeho aktivity je zřejmá z evidence vnitřního systému řízení PU [číslo] žalované. V průběhu restitučního řízení bylo vydáno kolem 35 rozhodnutí ohledně pozemků zejména v [obec], naposledy bylo rozhodnuto v roce 2006. Nebylo rozhodnuto o pozemcích, které neměly být vydány, pravděpodobně se na tyto pozemky zapomnělo vzhledem k velkému rozsahu pozemků, jež byly předmětem restituce, oprávněná osoba ani žalobci se sami o tyto pozemky nezajímali. Žalovaná měla povinnost po podání žádosti sama pozemky dohledat. V rámci vyžadování podkladů za účelem zvýšení aktivity žalobců byla zmíněna i restituční tečka. Z výstupu z vnitřního systému žalované ohledně žádosti o restituci č.j. 3386/92 žadatele [jméno] [příjmení] [anonymizováno] pak byly zjištěny jednotlivé úkony činěné v tomto řízení, mimo jiné také, že v letech 1993 1997 bylo vydáno v této věci 25 rozhodnutí (bez dohod), poslední rozhodnutí bylo vydáno v roce 2006, následně byla u spisu poznámka o jeho ukončení a uložení ([datum]) a následovalo až rozhodnutí z [datum].

14. Z dokumentu nazvaného„ účast klienta ve veřejných nabídkách pozemků“ ke dni [datum], bylo zjištěno, že k datu [datum] se uskutečnily čtyři veřejné nabídky (od [datum]), každý ze žalobců disponoval nárokem ve výši 79 962,33 Kč, žádný se nabídek neúčastnil, na území [anonymizováno] [územní celek] bylo podle zákona č. 229/1991 Sb., nabídnuto 916 pozemků o výměře 2 316 801 m2 v ceně 12 345 412,34 Kč, v celé ČR to pak bylo 2 588 pozemků o výměře 9 591 587 m2 a ceně 42 550 926,64 Kč. Informace o neúčasti žalobců ve veřejných nabídkách a výši jednotlivých restitučních nároků soud získal i z nároků vybraných oprávněných osob k [datum].

15. Ze seznamu pozemků zařazených do nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb. v období [datum] – [datum] a z veřejných nabídek zveřejněných na webových stránkách žalované za období po právní moci vydaného rozhodnutí o restitučním nároku žalobců z [datum] (dne [datum]) do vyhlášení rozsudku [datum] bylo zjištěno, že bylo vyhlášeno 11 veřejných nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, konaných ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] [datum], [datum] a [datum]. Ve veřejné nabídce podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášené [datum] bylo nabízeno v celé České republice 367 pozemků různé výměry a ceny, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 21 pozemků, v [obec] – městě ani v okrese [okres] nebyly nabízeny žádné pozemky, v okrese [okres] byly nabízeny 2 pozemky, z toho jeden v hodnotě 2 230 ([obec]) a druhý v hodnotě 47 000 Kč ([obec]). V celé ČR byly nabízeny 3 pozemky v ceně nad 200 000 Kč do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady do částky 239 887 Kč. Ve veřejné nabídce podle zákona č. 229/1991 Sb., vyhlášené [datum], bylo nabízeno v celé České republice 537 pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 21, v [obec] – městě 7 pozemků v hodnotě do 20 000 Kč, v okrese [okres] bylo nabízeno 18 pozemků v různé ceně a výměře, včetně jednoho pozemku v hodnotě nad 100 000 do 200 000 Kč a jednoho pozemku v hodnotě 428 000 Kč, jednoho pozemku v částce 264 000 Kč, v okrese [okres] bylo nabízeno 7 pozemků, z toho jeden pozemek nad 100 000 Kč do 200 000 Kč a 6 v různé ceně a výměře až do 81 000 Kč. V celé ČR byly nabízeny 3 pozemky v ceně nad 200 000 Kč (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady do částky 239 887 Kč, nikoliv dražší nabízené pozemky). Ve veřejné nabídce vyhlášené podle zákona č. 229/1991 Sb. na [datum] bylo nabízeno v celé České republice [číslo] pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 78, v [obec] – městě žádný pozemek, v okrese [okres] bylo nabízeno 12 pozemků v různé ceně a výměře do 43 000 Kč, v okrese [okres] bylo nabízeno 12 pozemků, z toho jeden v ceně od 100 000 - 200 000 Kč a 11 v různé ceně a výměře do 37 000 Kč. V celé ČR bylo nabízeno 11 pozemků v ceně nad 200 000 Kč (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady, nikoliv nabízené dražší pozemky). Ve veřejné nabídce podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášené [datum] bylo nabízeno v celé České republice 1 142 pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 76, v [obec] – městě bylo nabízeno 5 pozemků v hodnotě do 92 000 Kč, v okrese [okres] bylo nabízeno 14 pozemků v různé ceně a výměře až do 72 000 Kč, v okrese [okres] byly nabízeny 4 pozemky v různé ceně a výměře do 15 000 Kč. V celé ČR bylo nabízeno 16 pozemků v ceně nad 200 000 Kč (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady do částky 239 887 Kč, nikoliv dražší nabízené pozemky). Ve veřejné nabídce podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášené [datum] bylo nabízeno napříč státem 395 pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 9, v [obec] – městě, v okrese [okres], v okrese [okres] nebyly nabízeny žádné pozemky. V celé ČR byly nabízeny 2 pozemky v ceně nad 200 000 Kč (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady, nikoliv dražší nabízené pozemky). Ve veřejné nabídce vyhlášené podle zákona č. 229/1991 Sb. na [datum] bylo nabízeno napříč státem 877 pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 43, v [obec] – městě 12 pozemků v hodnotě do 81 000 Kč, v okrese [okres] nebyly nabízeny žádné pozemky, v okrese [okres] bylo nabízeno 7 pozemků v různé ceně a výměře do 18 000 Kč (většinou malé rozlohy). V celé ČR byly nabízeny 4 pozemků v ceně nad 200 000 Kč (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady do částky 239 887 Kč, nikoliv dražší pozemky). Ve veřejné nabídce vyhlášení [datum] bylo nabízeno v celé České republice 671 pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 25, jeden pozemek nad 100 000 Kč v [obec] – městě, v okrese [okres] bylo nabízeno 9 pozemků v různé ceně a výměře do 30 000 Kč, a jeden nad 600 000 Kč, v okrese [okres] nebyl nabízen žádný pozemek. V ČR bylo nabízeno v ceně nad 200 000 Kč 8 pozemků (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady do částky 239 887 Kč, nikoliv dražší pozemky). Ve veřejné nabídce vyhlášení [datum] bylo nabízeno v celé České republice 700 pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč bylo nabízeno 33, v [obec] – městě nebyl nabízen žádný pozemek, v okrese [okres] bylo nabízeno 6 pozemků v různé ceně a výměře z toho dva nad 200 000 Kč, v okrese [okres] byly nabízeny 2 pozemky v ceně do 16 000 Kč. V celé ČR byly nabízeny 3 pozemky v ceně nad 200 000 Kč (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady do částky 239 887 Kč, nikoliv dražší pozemky). Ve veřejné nabídce podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášené [datum] bylo nabízeno v celé České republice 1 150 pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 69, v [obec] – městě bylo nabízeno 5 pozemků v cenách do 58 000 Kč, v okrese [okres] bylo nabízeny 2 pozemky v ceně 7 a 19 000 Kč, v okrese [okres] bylo nabízeno 9 pozemků, z toho jeden nad 200 000 Kč a 8 v různé ceně a výměře do částky 94 000 Kč. V celé ČR bylo nabízeno 14 pozemků v ceně nad 200 000 Kč (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady do částky 239 887 Kč, nikoliv dražší pozemky). Ve veřejné nabídce podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášené [datum] bylo nabízeno v celé České republice 1 006 pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 47, v [obec] – městě ani v okrese [okres] nebyly nabízeny žádné pozemky, v okrese [okres] byly nabízeny 4 pozemky, z toho jeden nad 200 000 Kč a 3 v různé ceně a výměře v rozmezí 70 000 Kč až 92 000 Kč. V celé ČR bylo nabízeno 7 pozemků v ceně nad 200 000 Kč (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady do částky 239 887 Kč, nikoliv dražší pozemky). Ve veřejné nabídce podle zákona č. 229/1991 Sb. vyhlášené [datum] bylo nabízeno v celé České republice 454 pozemků, z toho pozemků v ceně nad 100 000 Kč do 200 000 Kč bylo nabízeno 21, v [obec] – městě 1 pozemek v hodnotě 25 000 Kč, v okrese [okres] bylo nabízeno 11 pozemků v různé ceně a výměře, včetně pozemku v hodnotě 668 000 Kč, jeden v částce 264 000 Kč, v okrese [okres] bylo nabízeno 7 pozemků, z toho jeden nad 200 000 Kč a 6 v různé ceně a výměře až do 92 000 Kč. V celé ČR byly nabízeny 4 pozemky v ceně nad 200 000 Kč (byly zohledněny pouze pozemky do výše celkového restitučního nároku všech žalobců dohromady do částky 239 887 Kč, nikoliv dražší pozemky).

16. Nebyly důležité důkazy vztahující se k převoditelnosti pozemků parc. [číslo] [katastrální uzemí] (vyjádření [územní celek] k převoditelnosti pozemků, žádost obce o bezúplatný převod zemědělského pozemku, územní plán [obec]), dále k pozemkům parc. [číslo] [katastrální uzemí] (znalecký posudek [číslo] rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum], rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací] a rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], geometrický plán, žádost obce o bezúplatný převod zemědělského pozemku, informace o pozemku, vyjádření obce k převoditelnosti pozemku), k pozemku parc. [číslo] katastrální území [část obce] (výpis z katastru nemovitostí osvědčující vlastnické právo jiné osoby), k pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (znalecký posudek na cenu pozemku [číslo]), k pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (rozsudek [název soudu], č. j. [číslo jednací], rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací], znalecký posudek na cenu pozemku [číslo] (2) - [číslo], výpis z katastru nemovitostí, část územního plánu), k pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (výpis z katastru nemovitostí, rozhodnutí Státního pozemkového úřadu [číslo jednací], [číslo jednací], žaloba o vydání zemědělských nemovitostí podána [anonymizována čtyři slova]. [jméno] [anonymizováno] [obec], vyjádření obce k převoditelnosti pozemku, žádost o bezúplatný převod zemědělského pozemku do vlastnictví obce, geometrický plán), k pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací], informace o pozemku, katastrální mapa, rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum], výzva k vydání majetku, věcí a jiných majetkových hodnot, žádost obce o bezúplatný převod zemědělského pozemku), k pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí] (vyjádření Úřadu Městské části [obec a číslo], odboru stavebního ze dne [datum], [datum], nájemní smlouva č. [anonymizováno], dodatek [číslo] geometrický plán, fotodokumentace pozemku, ortofotomapa, rozhodnutí Státního pozemkového úřadu [číslo jednací], výpis z katastru nemovitostí), neboť se vztahovaly k pozemkům, které žalobci v průběhu řízení z důvodu nepřevoditelnosti vyměnili za jiné, případně pozemků požadovaných, otázka jejich převoditelnosti však vzhledem k závěrům soudu nebyla pro řízení podstatná. Dále nebyly důležité důkazy týkající se původní d) žalobkyně [celé jméno původní účastnice] (žádosti klientů do veřejných nabídek pozemků a přehled úspěšnosti podaných žádostí, stav ke dni [datum] nároky vybraných oprávněných osob, rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha ze dne 23. září 2005 č. j. [spisová značka], znaleckého posudku [číslo] o ceně pozemku [číslo] v katastrálním území [část obce] ze dne [datum], dopisu Státního pozemkového úřadu ze dne [datum]), neboť jmenovaná žalobkyně vzala žalobu zpět a řízení bylo vůči ní zastaveno usnesením okresního soudu [okres] ze dne 15. 4. 2020 č. j. [číslo jednací].

17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobci jako právní nástupci [jméno] [celé jméno žalobkyně] jsou oprávněné osoby ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací], [anonymizováno] [číslo] [rok], kterým bylo rozhodnuto o nevydání pozemku PK část parc. [číslo] v k. ú. [část obce] v části 23 290 m2, a svědčí jim nárok na vydání náhradních pozemků v žalovanou evidované výši 239 887 Kč, každému v jedné třetině. Námitku žalované vznesenou v závěru řízení, že se v restitučním spise aktuálně závěť prokazující právní nástupnictví žalobců po původní oprávněné osobě nenachází (byť celé řízení postavení žalobců jako oprávněných osob nezpochybňovala a i z výpovědi pracovníka žalované svědka [jméno] [celé jméno svědka] vyplynulo, že o zbytku restitučního nároku původní oprávněné osoby [jméno] [příjmení] – [příjmení] bylo rozhodnuto po doložení listin prokazujících právní nástupnictví žalobců), soud neshledal důvodnou, neboť mimo rámec správního soudnictví není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výše označeného rozhodnutí, které je pro něj závazné (sov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1091/96, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 11/2000 civ.).

18. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě platí, že oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak.

19. Účelem citovaného ustanovení je zajistit co nejsnadnější uspokojování nároků oprávněných osob v co nejkratší době za situace, kdy nelze učinit nápravu uvedením v předešlý stav (vydáním původního odňatého pozemku). Žalovaná má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura její nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada (přiznaná namísto uvedení v předešlý stav) poskytnuta v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Stát je při uspokojování nároků oprávněných osob v postavení dlužníka a musí nést odpovědnost za prodlení s plněním svých závazků, tak jako každý jiný dlužník a jako dlužník rovněž nesmí mařit uspokojování věřitelů z pohledávek, jejichž existence byla potvrzena rozhodnutím orgánu veřejné moci. (srov. nálezy Ústavního soudu ČR např. III. ÚS 495/02, I. ÚS 125/10).

20. V případě, že žalovaná tuto svou zákonnou povinnost řádně neplní a při uspokojování restitučních nároků dochází k zbytečným průtahům a k počínání, které by bylo možno označit za liknavé, či dokonce svévolné, může se oprávněna osoba domáhat žalobou, aby byla žalované uložena povinnost uzavřít s ní smlouvu o převodu konkrétního pozemku, byť jinak právem na výběr pozemku, který jí má být poskytnut jako náhradní, nadána není (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3284/2011, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, nález Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05). K tomuto výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku lze podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu přistoupit toliko tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační, přičemž se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, i jeho usnesení ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, nebo nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, bod 29). Podání žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít smlouvu o převodu konkrétního pozemku je v případě jednotlivých takto postupujících oprávněných osob v souladu s principem vigilantibus iura scripta sunt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, a ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3847/2015).

21. V rozhodnutí ze dne 28. 6. 2016 sp. zn. 28 Cdo 2772/2015 Nejvyšší soud vymezil kritéria liknavosti a svévole na straně žalované. Ty spatřuje v takovém přístupu žalované, který by bezdůvodně a protizákonným způsobem oddaloval možnost uspokojení restitučního nároku konkrétního restituenta v konkrétním případě. Pojmovým znakem liknavosti je určitá neaktivita či zdánlivá aktivita na straně [anonymizováno] (žalované). Liknavost může mít podobu nedostatku veřejných nabídek schopných uspokojit nároky oprávněné osoby (byť postupným čerpáním) či nezařazení vhodného pozemku do veřejné nabídky, ačkoliv tomu nebrání žádná zákonná překážka. Svévole se pak může projevovat např. odmítnutím podpisu smlouvy s osobou, která se do veřejné nabídky řádně přihlásila a jíž vznikl na převod pozemku nárok, porušováním zákonem stanoveného postupu k převodu náhradních pozemků ze strany [anonymizováno] (žalované) či trvání na nutné účasti oprávněné osoby ve veřejné nabídce za současného nezahrnutí konkrétního vhodného pozemku do této veřejné nabídky (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 855/2010, či rozsudek téhož soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 2160/2009). Svévole žalované byla dále spatřována např. i v případě lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku oprávněné osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016). Naproti tomu judikatura uzavřela, že stejným způsobem nelze nahlížet na situaci, kdy se oprávněná osoba bez legitimního důvodu nezajímala o převod pozemků z veřejné nabídky, přestože tato vykazovala potřebné parametry pro uspokojení jejího nároku, nýbrž od počátku sledovala cíl domoci se specifických vybraných pozemků (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5408/2015, jakož i v něm odkazované důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. II. ÚS 2770/10).

22. Z výše uvedené rozhodovací praxe plyne, že předpokladem oprávněnosti požadavku žalobců domáhat se žalobou uložení povinnosti žalované převést konkrétní pozemek, je kvalifikace postupu žalované vůči žalobcům jako liknavého a svévolného při uspokojení jejich nároků, tedy že žalovaná v rámci veřejných nabídek i přes součinnosti žalobců (aktivitu při uspokojení restitučních nároků spočívající v účasti ve veřejných nabídkách a podání žádosti o převod náhradního pozemku) nenabízí co do kvalitativních i kvantitativních parametrů vhodné pozemky, případně jiné její chování, které by mohlo ovlivnit včasnost a úplnost uspokojení jejich nároku. Relevantním obdobím pro posouzení chování účastníků při uspokojení restitučního nároku je období od právní moci rozhodnutí [anonymizována tři slova] [číslo jednací] ([anonymizováno] [číslo] [rok]) dne [datum], jímž bylo rozhodnuto o nevydání pozemku PK část parc. [číslo] [katastrální uzemí] a konstituováno právo na převod náhradního pozemku, do vydání rozhodnutí spodem prvního stupně (pokud jde o časové vymezení relevantního období srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2016 sp. zn. 28 Cdo 2772/2015).

23. V posuzované věci bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobců ([jméno] [celé jméno žalobkyně] – [příjmení]) uplatnil svůj restituční nárok na vydání původních pozemků (odňatých v roce 1948 jeho právním předchůdcům) v roce 1992 a o tomto nároku rozhodl částečně Pozemkový fond ČR rozhodnutími vydanými v letech 1993 - 2006, a to v případě pozemku PK část parc. [číslo] k. ú. [část obce] v rozsahu 189 669 m2 (pozemek byl v této části vydán). V roce 2017 v rámci revize restitučních spisů žalovaná zjistila, že nebylo rozhodnuto o části restitučního nároku právního předchůdce žalobců, a to o části pozemku PK část parc. [číslo] [katastrální uzemí], v rozsahu 23 290 m2. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobců zemřel dne [datum] v [anonymizováno] v [země], stejně tak i jeho zmocněnec v ČR zastupující ho v řízení. Zaměstnanec žalované prostřednictvím médii vyhledal a kontaktoval dědice oprávněné osoby, upozornil je na dosud nerozhodnutou část restitučního nároku a po doložení právního nástupnictví ze strany dědiců žalovaná jako správní orgán rozhodla o zbytku nároku žalobců rozhodl rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] (SPÚ [číslo] [rok]) tak, že se pozemek PK část parc. ř. [číslo], [katastrální uzemí], v rozsahu 23 290 m2 nevydává a žalobcům (každému v rozsahu 1/3) náleží nárok na náhradu. Právní moc rozhodnutí nastala [datum]. Žalobci se žalovanou vyhlášených veřejných nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb. až do vyhlášení rozsudku ([datum]) neúčastnili.

24. Žalobci spatřovali liknavost a svévoli žalované v skutečnosti, že o celém restitučním nároku (jeho zbylé části) žalovaná rozhodla až po 25 letech od jeho uplatnění. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu plyne, že samotná délka správního řízení o nároku žalobců jako oprávněných osob na vydání původních pozemků před příslušným pozemkovým úřadem a posléze před Státním pozemkovým úřadem vedeným (dle správního řádu) do doby vydání správního rozhodnutí ([datum]), nepředstavuje liknavý postup žalované, neboť do tohoto data žalobcům nárok na převod náhradních pozemků nevznikl (nárok byl konstituován až vydáním rozhodnutí o nevydání původních pozemků). Žalovaná vystupovala v řízení v postavení správního orgánu rozhodujícího podle správního řádu, a nikoli v postavení subjektu povinného k uspokojení nároků žalobců na převod náhradního pozemku (srov. obdobně rozsudek NS ČR ze dne 23. 9. 2020 28 Cdo 2833/2020-I). Závěr o liknavosti či svévoli žalované tak nelze vystavět pouze na historické nečinnosti žalované v správním řízení. I když lze v případě správního řízení žalobců o vydání původního pozemku uzavřít, že k prodlevám ze strany právního předchůdce žalované nepochybně došlo (když opomněl rozhodnout o zbytku restitučního nároku), nelze současně pominout, že to byla žalovaná, která sama aktivně (nikoliv z podnětu žalobců) při revizi restitučních spisů toto opomenutí (byť v té době již s časovou prodlevou) zjistila a napravila, a to velmi pružným způsobem (dohledáním a kontaktováním dědiců vlastním pátráním prostřednictvím médií).

25. Žalovaná pak v řízení prokázala, že od doby právní moci označeného správního rozhodnutí ([datum]) do vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně ([datum]) vyhlásila 11 veřejných nabídek podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, do nichž bylo zahrnuto 8 360 pozemků po celé České republice v různé ceně a výměře, z toho 443 pozemků v ceně od 100 000 Kč do 200 000 Kč a 78 pozemků v ceně nad 200 000 Kč až do výše restitučního nároku všech žalobců. [příjmení] uvedené bylo nabízeno široké spektrum pozemků i v částkách kolem 70 – 90 000 Kč, v průběhu veřejných nabídek se objevily v nabídce i pozemky na území hlavního města Prahy, okrese Prah-východ, [okres], a to včetně pozemků vyšší hodnoty odpovídající výši restitučního nároku žalobců dohromady i zvlášť (podrobněji viz bod 15 rozsudku). Žalovaná tak nabízela v relevantním období dostatečné množství vhodných pozemků k uspokojení nároku žalobců, přičemž žalobci netvrdili, který z jednotlivých nabízených pozemků a z jakého konkrétního důvodu není pro ně vhodný. Pokud žalobci pouze obecně uváděli, že nabídky sledovali a účastnili by se jich v případě, že by žalovaná nabízela z pohledu žalobců vhodné pozemky, tak tento obecný závěr nelze vzhledem k prokázaným skutečnostem přijmout, neboť by vedl k nedůvodnému zvýhodnění nečinných restituentů. V případě žalobců žijících v zahraničí je možnost získání vhodného pozemku prostřednictvím veřejné nabídky vyšší, neboť nejsou vázání konkrétním místem v České republice, na kterém by případně zemědělsky hospodařili (a měli tudíž zájem o pozemky nacházející se v blízkosti jejich hospodářství), jak je to v případě jiných restituentů (byť soud jinak respektuje právo žalobců na výběr vhodného pozemku odpovídajícího nevydanému pozemku). Každý ze žalobců disponoval vlastním samostatným restitučním nárokem (i když ze stejného titulu) ve výši 79 962,33 Kč a měl možnost uspokojit ho v rámci veřejných nabídek i samostatně (nejen součtem nároků všech tří žalobců). Konečně lze poukázat na zcela nerelevantní argument žalobců (ještě za účasti původní d) žalobkyně [jméno] [příjmení]), kdy odůvodňovali svou neúčast ve veřejných nabídkách absencí vhodného pozemku v částce kolem 350 000 Kč (viz. ústní jednání konané dne [datum]), na který by dosáhli pouze kumulací svých nároků i nároku tehdejší d) žalobkyně, jejíž restituční nárok však byl zcela bez vazby k nároku žalobců, nebo„ snahou“ žalobců vyhnout se rozdrobení a snížení jejich nároků v průběhu řízení v případě jejich částečného uspokojení prostřednictvím veřejných nabídek.

26. Pokud jde o kritiku žalobců vztahující se obecně ke koncepci uspokojování restitučních nároků oprávněných osob skrze veřejnou nabídku žalované, pak je třeba opětovně poukázat na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu, kdy určité nedostatky v počínání žalované (resp. Fondu) byly konstatovány (viz např. rozsudky ze dne 21. 2. 2008, sp. zn. 28 Cdo 4949/2007, a ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4265/2007), vždy se tak dělo ve vztahu ke konkrétnímu restituentovi, a Nejvyšší soud sám uzavřel, že je nelze zobecňovat a dovozovat z nich bez dalšího v odlišných případech nárok oprávněné osoby na vydání jí vybraného pozemku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. 28 Cdo 2759/2019).

27. Lze-li tedy podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu k výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby (jíž vznikl nárok na náhradní pozemek za pozemek, který žalobcům nebyl pro zákonnou překážku uvedenou v § 11 odst. 1 zákona o půdě vydán) mimo veřejnou nabídku přistoupit toliko tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup žalované kvalifikovat jako liknavý (svévolný či diskriminační), a nemůže-li se oprávněná osoba i přes své aktivní přičinění dlouhodobě domoci svých práv, pak v dané věci je jednoznačné, že k takovému závěru v posuzované věci nelze dospět. Kromě podání žaloby v předmětné věci žalobci žádnou aktivitu při uspokojování jejich restitučních nároků v relevantním období nevyvinuli, přičemž v období od [datum] do [datum] byl do veřejných nabídek pozemků dle § 11a odst. 2 zákona o půdě, do nichž se žalobci mohli přihlásit, zařazen významný počet pozemků s cenou do výše jejich celkového restitučního nároku i restitučního nároku jednotlivých žalobců, a v nabídce se vyskytovaly (byť v menší míře) i pozemky na území hl. m. [obec] a okolí. Současně nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti, jež by mohly vést k závěru, že ze strany žalované se (ve shora uvedeném období) jednalo ve vztahu k vypořádání nároků žalobců na převod náhradního pozemku o liknavost (libovůli), tedy o postup v rozporu se zákonem o půdě. Žalobcům byly vytvořeny podmínky, za jejichž využití by byli schopni své nároky uspokojit prostřednictvím veřejných nabídek a proto jim podle názoru soudu právo na vypořádání jejich restitučního nároku tímto výjimečným způsobem mimo zákonem předvídaný postup podle nepřísluší.

28. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl, aniž by se zabýval převoditelností žalobci nárokovaných pozemků.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve sporu úspěšná, má tak nárok na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované představují paušální náhradu nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za 18 provedených úkonů, konkrétně vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], [datum], [datum] a účast na pěti ústních jednáních konaných dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] včetně přípravy), přičemž za úkony (v počtu 14) učiněné do [datum] (do vydání usnesení o částečném zastavení řízení vůči d) žalobkyni [celé jméno původní účastnice]) byla přiznána odměna pouze ve výši , neboť ve zbylé třetině byl žalované přiznán nárok na náhradu nákladů řízení vůči původní d) žalobkyni v označeném usnesení. Nebyla přiznána zvlášť odměna za podání žalované ze dne [datum], neboť tímto podáním žalovaná pouze doplňovala podání ze dne [datum] (přičemž uvedené skutečnosti mohly být obsaženy v jednom podání), za podání ze dne [datum], neboť se jednalo pouze o průvodní dopis k zároveň předkládaným listinným důkazům, za podání ze dne [datum], neboť jím byla podána pouze žádost o prodloužení lhůty k vyjádření k novým pozemkům, za podání ze dne [datum], neboť uvedené skutečnosti mohlo obsahovat již předchozí podání ze dne [datum] a za podání ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], neboť následovaly po vyjádření žalované ze dne [datum], za které byla žalované odměna přiznána a v mezidobí nedošlo k žádným dalším skutečnostem, na které by žalovaná nemohla reagovat již v podání ze dne [datum]. Žalované tak náleží odměna ve výši 4 350 Kč Lhůta k plnění byla stanovená v obecné pariční lhůtě 3 dnů (§ 160 o. s. ř.).

Poučení