36 C 256/2019-350

Rubrum

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v širším pojetí, takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku par. č. [rok], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, to vše zapsané [stát. instituce], [stát. instituce], pro katastrální území [obec], [územní celek], na [list vlastnictví] se zrušuje.

II. Nemovitá věc a to pozemek par. č. [rok], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, to vše zapsáno [stát. instituce], [stát. instituce], katastrální území [obec], [územní celek], na [list vlastnictví], se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádacím podílu částku ve výši 4 740 830 Kč, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Ve vztahu ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] náklady řízení ve výši 350 324,11 Kč, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované částku ve výši 1 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 750 Kč jdoucím od 16. 10. 2021 do zaplacení, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Vzájemný návrh žalované se ve zbylé části, kterým se žalovaná domáhala po žalobci zaplacení částky ve výši 78 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 80 000 Kč jdoucím od 15. 10. 2021 do 16. 10. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 78 250 Kč jdoucím od 16. 10. 2021 do zaplacení, se zamítá.

VII. Ve vztahu k vzájemnému návrhu žalované na zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám jeho zástupce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] na nákladech řízení částku ve výši 33 962,31 Kč, a to do 10 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek za vzájemný návrh ve výši 4 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalovaná je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu Plzeň-město náklady státu za vyplacená znalečná v plné výši, přičemž o jejich konkrétní výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti specifikované ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (dále též jen„ nemovitost“). Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je na základě kupní smlouvy ze dne 15. 10. 2018 vlastníkem ideální poloviny nemovitosti. Nemovitost se nachází v městské části [anonymizováno] v [obec] a jedná se o krajní řadový dům s nájemními byty a nebytovými prostory, který je podsklepen a má 2 nadzemní podlaží a podkroví, které není stavebně upraveno a je využíváno pouze jako půdní prostor. Na dvorku je v úrovni 1. NP přistavěna dílna. Budova nemá dosud vymezeny jednotky, které by byly zapsány v katastru nemovitostí. Vlastníkem druhé ideální poloviny je žalovaná. Nemovitost je tak v podílovém spoluvlastnictví žalobce a žalované, kdy každý z nich má ideální 1/2. Žalobce nabyl svůj podíl na základě uzavřené kupní smlouvy od původního vlastníka pana [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem v [země], jehož nabývacím titulem bylo usnesení [název soudu] o dědictví č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], v právní moci téhož dne. Pro odstranění pochybností žalobce uvedl, že před uzavřením kupní smlouvy předchozí vlastník nabídl nemovitost ke koupi žalované, která však svého předkupního práva nevyužila. Vlastnické právo žalobce k nemovitosti bylo zapsáno do katastru nemovitostí dne 13. 3. 2019 s právními účinky ke dni 31. 1. 2019. Po nabytí vlastnického práva k nemovitosti žalobce opakovaně vyzýval žalovanou k poskytnutí veškeré dokumentace k nemovitosti a informací o jejím užívání, předání vyúčtování nemovitosti, její fyzické zpřístupnění a předání klíčů. Žalovaná sice po několika urgencích umožnila žalobci krátkou prohlídku omezených částí společných prostor, nicméně žádnou relevantní dokumentaci, kompletní informace o užívání jednotlivých prostor, účetní záznamy ani přístupové klíče žalobce ke dni podání žaloby neobdržel. Od žalované se naopak dočkal hrubých urážek a bezdůvodných vulgarit a ujištění, že ho do nemovitosti nepustí a žádné dokumenty ani klíče mu předávat nebude. Žalovaná tedy vědomě a úmyslně užívá nemovitost v celém rozsahu, a to částečně pro své vlastní potřeby a částečně také přenecháváním jednotlivých částí nemovitosti k nájemnímu užívání třetím osobám. Žalovaná za užívání nemovitostí v celém jejich rozsahu neposkytuje žalobci jakožto spoluvlastníkovi od samého počátku jeho vlastnického vztahu jakoukoliv náhradu ani podíl na výnosu z nájmu nemovitosti a nemá s ním uzavřenou žádnou dohodu o hospodaření s nemovitostí. Je tak zřejmé, že žalovaná úmyslně ignoruje vlastnické právo žalobce k nemovitosti, v rozporu s právními předpisy vykonává správu nemovitosti sama bez možné účasti žalobce, kterému do dnešního dne nepředložila žádné dokumenty opravňující ji k užívání nemovitosti v celém jejich rozsahu a neprokázala žalobci, z jakého právního titulu přenechává nemovitost do užívání třetím osobám. Žalobce je přesvědčen, že žalobu nepodal v nevhodnou dobu ani k újmě žalované, nýbrž ji podal pouze z objektivních důvodů ochrany svého vlastnictví a plnohodnotné dispozice se svým vlastnickým právem, a to po několika marných pokusech se s žalovanou dohodnout. Je nesporné, že žalovaná nemovitost nevyužívá pro svou vlastní potřebu, v domě nebydlí, pouze menší část nemovitosti využívá jako sklad svých věcí a zbytek tržně pronajímá. Stav nemovitosti je podprůměrný, v domě je velký nepořádek a žalovaná v poslední době rozhodně neprovádí žádné investice do nemovitosti a nechová se jako řádný hospodář. S ohledem na vztahy mezi účastníky a stav nemovitosti, je zřejmé, že nemovitost nelze objektivně rozdělit. Pokud jde o hodnotu nemovitosti, pak žalobce spolu se žalobou předložil ke zdejšímu soudu znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 17. 6. 2019 [číslo] [rok], kdy dle tohoto znaleckého posudku dosahuje cena nemovitosti v místě a čase obvyklé částky ve výši 4 850 000 Kč. Žalovaná na nabídku žalobce ohledně odkoupení poloviny nemovitosti ve výši 2 150 000 Kč uvedla, že kvituje nabídku žalobce, nicméně není schopna akceptovat nabízenou cenu a uvedla, že na vlastnictví nemovitosti netrvá, zájem o její nabytí jako celku nemá. S ohledem na neshody mezi účastníky nechce žalobce dále setrvávat v podílovém spoluvlastnictví a navrhuje, aby soud vypořádal podílové spoluvlastnictví tak, že nemovitost přikáže do jeho výlučného vlastnictví za povinnosti uhradit žalované vypořádací podíl s tím, že navrhuje, aby mu bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná svým podáním ze dne 23. 9. 2019 k podané žalobě uvedla, že se žalobou nesouhlasí a považuje ji za nedůvodnou. Žalovaná dále uvedla, že má za to, že žalobce není skutečným vlastníkem, resp. spoluvlastníkem předmětné nemovitosti, což žalovaná sporuje u zdejšího soudu v řízeních vedených pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], ve kterých se domáhá určení neplatnosti předkupního práva a určení vlastnictví, jelikož dle jejího názoru došlo k pochybení v rámci dědického řízení. Dokud nebude otázka vlastnictví vyřešena, není zřejmá aktivní legitimace žalobce v tomto soudním sporu, pročež žalovaná navrhla přerušení řízení do pravomocného skončení shora uvedených řízení. Žalovaná však na rámec nedostatku aktivní legitimace uvedla, že nesouhlasí ani se způsobem vypořádání podílového spoluvlastnictví, kdy ve svém vyjádření uvedla, že je dědicem původního vlastníka nemovitosti a po celou dobu od nabytí nemovitosti se o nemovitost řádně starala. Žalovaná však sama nechce být v podílovém spoluvlastnictví se zcela cizím člověkem, nicméně s ohledem na věk žalované a s ohledem na okolnosti dědického řízení a problematiku nabytí vlastnického práva žalobce, je přesvědčena o tom, že je v daném případě nutné postupovat v souladu s ustanovením § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, jelikož pro zahájení řízení není vhodná doba takového návrhu. Dalším důvodem je skutečnost, že žaloba byla podána k újmě některého ze spoluvlastníků, v tomto případě žalované. Žalovaná má za to, že v nevhodnou dobu byla podána žaloba s ohledem na probíhající soudní spory. Pokud jde o skutečnost, že žaloba byla podána k újmě žalované, pak toto odůvodňuje žalovaná tím, že žalovaná je již vyššího věku, velmi citlivě snáší skutečnost, že se do rodinného majetku, který sama velmi dlouhou dobu spravuje a stará se o něj, včlenil žalobce, který nemá žádný vztah ani k předmětné nemovitosti ani k [obec]. Pokud by pak mělo skutečně dojít ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví navrhla žalovaná, aby byla nemovitost přikázána v její prospěch a v rámci stanovení vypořádacího podílu, aby byla finančně a fakticky zohledněna i správa nemovitosti, kterou provádí již řadu let. Závěrem pak navrhla žalovaná, aby byla žaloba zamítnuta a jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

3. Usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo řízení přerušeno do doby pravomocného skončení řízení vedených u Okresního soudu Plzeň-město [spisová značka] a [spisová značka]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o pokračování v řízení, neboť řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] byla pravomocně skončena. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

4. Žalovaná ve vyjádření ze dne 1. 8. 2021 uvedla, že i nadále s podanou žalobou nesouhlasí a považuje ji za nedůvodnou, kdy odkazuje na své předchozí podání a to na pasáže, které se netýkají aktivní legitimace a probíhajících sporů, ale zejména na argumentaci ohledně nevhodné doby podané žaloby. Žalovaná uvedla, že dále nesouhlasí se způsobem, jakým žalobce nabyl vlastnický podíl k nemovitostem. Dále uvedla, že by měla být zohledněna i správa nemovitosti a náklady na ní, kterou provádí již řadu let, nicméně navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

5. Žalovaná v reakci na přípis soudu ze dne 25. 8. 2021 vztahující se k jí uvedenému neurčitému návrhu„ ohledně faktického a finančního zohlednění správy nemovitosti, kterou žalovaná již řadu let provádí“ uvedla ve svém podání z 8. 9. 2021, že se o nemovitost stará, komunikuje s úřady, zajišťuje revize, opravy komínů, platí zálohy na energie, komunikuje s nájemníky, vyřizuje veškerou administrativu ohledně nemovitosti. Pokud jde o správu nemovitosti, tak k té uvedla, že považuje částku 5 000 Kč měsíčně za dostatečnou. Tato částka by měla být zohledněna v řízení. Žalovaná dále uvedla, že je na místě odložit vypořádání podílového spoluvlastnictví postupem dle ustanovení § 1155 občanského zákoníku a to na dobu 2 let, kdy tento návrh dále odůvodnila tím, že vypořádání, resp. zrušení spoluvlastnictví by pro ni znamenalo majetkovou ztrátu a vážné ohrožení oprávněného zájmu, kdy žalovaná je starobní důchodkyní, je jí [anonymizováno] let, trpí řadou různých onemocnění, stará se o svou dceru, která trpí vážnými zdravotními obtížemi a je na žalované zcela závislá a vyžaduje celodenní péči. Žalovaná je starobní důchodkyní s minimálním důchodem okolo 9 000 Kč měsíčně. Žalovaná jakožto spoluvlastník o nemovitost výlučně pečuje a příjem, který z nemovitosti má, jí slouží jako příspěvek nad rámec důchodu na potřeby své i své dcery. Ačkoliv nechce být žalovaná v podílovém spoluvlastnictví s cizím člověkem s ohledem zejména na svůj věk a zdravotní stav, je přesvědčena o tom, že v daném případě je nutné postupovat v souladu s ustanovením § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, jelikož pro zahájení řízení není vhodná doba takového návrhu. Druhým důvodem je skutečnost, že žaloba byla podána jen k její újmě, jak již rozvedla v předchozích svých podáních. Pokud by soud nedospěl k závěru, že je na místě žalobu zamítnout z důvodu toho, že byla žaloba podána v nevhodnou dobu a jen k její újmě, resp. pokud by soud dovodil, že není na místě odložit vypořádání, pak je na místě, přihlédnout ke skutečnosti, že pokud jde o vypořádání podílového spoluvlastnictví, pak toto by mělo být provedeno v souladu se zákonem, kdy žalovaná v tomto kontextu uvádí, že nemovitost lze bez větších nákladů rozdělit na samostatné jednotky, kdy tyto jednotky již fakticky rozdělené jsou, jelikož kromě nebytové jednotky se samostatným vstupem z ulice, je na každém patře přímý vstup do jednotlivých bytů ze společné domovní chodby. Mělo by tak být zvoleno rozdělení věci mezi spoluvlastníky, rozdělení nemovitosti zejména domu je v tomto případě reálně možné. Rozdělením nedojde ke snížení hodnoty nemovitosti, ale dle názoru žalované dojde spíše ke zhodnocení majetku obou účastníků, jelikož samotné byty by se v dané lokalitě prodaly zřejmě za více než celý dům jako celek. Dům je tak možno rozdělit na několik funkčních bytových i nebytových jednotek a takové rozdělení nebude spojeno s neúměrnými náklady. Za takovéto situace tedy žalovaná dále navrhla další způsoby vypořádání podílového spoluvlastnictví a to rozdělením nemovitosti za současného zřízení bytových jednotek a jejich přikázání konkrétním podílovým spoluvlastníkům. Žalovaná dále odkázala na skutečnost, že žalobce podal žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví cca 7 měsíců po podpisu kupní smlouvy. Žalobce bydlí v [obec] a lze předpokládat, že v budoucnu sám nebude mít zájem na tom nemovitost užívat a spíše ji prodat, resp. prodat jednotlivé byty. I za takovéto situace se jeví faktické rozdělení věci jako rozumnější než přikázání celé věci jednomu ze spoluvlastníků.

6. Žalobce v reakci na vyjádření žalované k žalobě uvedl, že setrvává na svém závěru ohledně důvodnosti podané žaloby a důvodnosti jím zvoleného způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobce má zájem nabýt nemovitost do jeho výlučného vlastnictví, jelikož má zájem o nemovitost dlouhodobě pečovat, investovat do ní a zajistit její další existenci na několik desítek let. V současné době je nemovitost ve špatném až dezolátním stavu, kdy žalovaná o nemovitost nikterak nepečuje a v nemovitosti nebyly dlouhou dobu provedeny žádné větší opravy, rekonstrukce nebo jakékoliv jiné stavební úpravy. Pokud jde o solventnost žalované, pak tato je dle svých tvrzení s odkazem na jiná civilní řízení vedená u zdejšího soudu ve špatné situaci, když několikrát v rámci předchozích soudních řízení argumentovala tím, že jsou u ní dány důvody zvláštního zřetele k postupu dle ustanovení § 150 o. s. ř., neboť je invalidním důchodcem s malým příjmem, jejíž zdravotní stav není dobrý a ona tak naplňuje podmínky k tomu, aby nebyly přiznávány náklady řízení protistraně. Zdejší soudu jí však nikdy nevyhověl. Žalobce dále odkázal na protiprávní chování ze strany žalované, kdy žalovaná mu stále neumožňuje přístup do nemovitosti, nepředkládá mu i přes výzvy žádné dokumenty, je zde riziko, že pokud nebude proveden odborný zásah, mohlo by na nemovitosti dojít k nenapravitelné škodě. Žalovaná nedisponuje finančními prostředky, ani silami, aby o nemovitost řádně pečovala. Žalovaná využívá nemovitost pouze jako sklad svých osobních věcí, další 2 prostory v nemovitosti pronajímá svým známým pod cenou, v nemovitosti nemá své bydliště a absolutně nerespektuje právo druhého spoluvlastníka. Pokud žalovaná měla takový zájem o nabytí nemovitosti, mohla jej nabýt na základě nabídky předkupního práva od předchozího vlastníka, nicméně předkupní právo nevyužila. Žalovaná se o nemovitost s řádnou péčí nestará, pouze z ní bere užitky formou inkasování nájemného. Použití kritéria účelnosti využití nemovitosti nemusí dle judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 22 Cdo 1078/2009) spočívat jen v posuzování možností a míry využití její stávající užitné hodnoty, ale může záležet i na tom, kdo ze spoluvlastníků tuto hodnotu spíše zachová nebo uvede do potřebného stavu. Nemovitost má být přikázána tomu, kdo je schopen se starat o její řádnou údržbu. Žalobce má v zájmu a plánuje do budoucna investování do nemovitosti. Žalobce se opakovaně pokoušel se žalovanou domluvit, nicméně žalovaná veškeré snahy žalobce odmítala a neumožnila mu ani přístup do nemovitosti. K argumentaci žalované ohledně ustanovení § 1140 občanského zákoníku žalobce uvedl, že toto zákonné ustanovení má být použito pouze v případech nejnutnější ochrany spoluvlastníků. Jak námitka nevhodnosti doby, tak námitka újmy spoluvlastníka musí být odůvodněny pouze okolnostmi pomíjejícího rázu nikoliv trvalými nebo takovými, jejichž změny nebo konce nelze očekávat v dohledné době. Žalobce je přesvědčen, že žalobu nepodal v nevhodnou dobu, ani k újmě žalované, nýbrž ji podal pouze z objektivních důvodů ochrany svého vlastnického práva a plnohodnotné dispozice s ním k nemovitosti a to po několika marných pokusech se žalovanou se dohodnout. Žalovaná nemovitost neužívá pro svou vlastní potřebu, v bytě nebydlí, pouze používá menší část nemovitosti jako sklad svých věcí. Ohledně přechodného rázu nevhodnosti doby je pak nutno vycházet z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5159/2014. Ohledně její solventnosti odkázal na řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], kde žalovaná výslovně uvedla, že je starobní důchodkyní vysokého věku, její příjem z důchodu jí tak neumožňuje náklady řízení ve výši cca 115 000 Kč uhradit, není schopna si ve svém věku půjčit od bankovních institucí a není ani v jejích silách, aby získala prostředky jiným způsobem. Z uvedeného sdělení žalované lze mít za to, že žalovaná není solventní. Žalovaná se tak pouze snaží prodloužit stav trvání podílového spoluvlastnictví.

7. V rámci repliky k vyjádření žalované ze dne 8. 9. 2021 žalobce reagoval podáním ze dne 7. 10. 2021, ve kterém uvedl ve vztahu k širšímu vypořádání podílového spoluvlastnictví, že takovýto návrh neuznává, neboť žalovaná neuznává vlastnické právo žalobce, na druhou stranu inkasuje nájemné, ze kterého hradí veškeré poplatky a opravy nemovitosti, kdy ale na nájemném žalobci ničeho neposkytuje. Žalobce považuje tvrzení žalované za zcela účelová, lživá a šikanozního charakteru vedená s cílem neustálého prodlužování současného protiprávního stavu, kdy mu znemožňuje správu nemovitosti. Pro žalobce je těžce uvěřitelné, že si žalovaná vůbec dovoluje ve svých vyjádřeních argumentovat řádnou správou nemovitosti či jakýmkoliv vztahem k ní, protože nemovitost za desítky let správy žalované vypadá tak, že by se za to žalovaná měla stydět. Žalobce si dále na základě prohlídky nemovitosti provedené dne 10. 9. 2021 za přítomnosti žalované nechal zpracovat odborné posouzení stavu nemovitosti panem [příjmení], kdy závěry odborného posouzení jsou alarmující, neboť bylo zjištěno, že nemovitost je ve velmi špatném technickém stavu vyžadující kompletní rekonstrukci, značné investice a opravy. Žalobce uvedl, že tvrzení žalované ohledně toho, že existuje dohoda spoluvlastníků o správě společné věci, na základě které má být oprávněna žalovaná užívat nemovitost nad rámec svého spoluvlastnictví, je lživá, kdy žádná dohoda neexistuje, protože pokud by existovala, žalobce by nikdy nedopustil, aby nemovitost skončila v takovém stavu. Ačkoliv žalovaná odkazuje na dohodu s paní [příjmení] z minulosti, tuto dohodu nikdy nepředložila a neprokázala existenci takové dohody, nicméně taková dohoda by nezavazovala žalobce. Žalobce opakovaně žádal žalovanou, aby mu předložila vyúčtování správy nemovitosti, kdy mu žádné vyúčtování nepředložila. Žalobce dále uvedl, že nesouhlasí s rozdělením nemovitosti na bytové jednotky, kdy pro takovýto postup s odkazem na judikaturu (zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 1618/2015, 22 Cdo 5345/2015, 22 Cdo 879/2019, 22 Cdo 837/2018 a usnesení Ústavního soudu I. ÚS 174/05) nejsou objektivní důvody, neboť vztahy mezi účastníky jsou natolik rozvráceny, že neumožňují takovýto postup. Rovněž by bylo lze dovodit, že pokud jsou již v současné době mezi účastníky tohoto řízení vedeny civilní spory vyvolané jak žalovanou, tak žalobcem (žaloby na vydání bezdůvodného obohacení), pak je jisté, že i do budoucna, pokud by zde vznikaly se správou bytových jednotek nějaké problémy, pak by byly tyto problémy případně řešeny soudně. Z důvodu konfliktních vztahů není možné rozdělit dům na jednotky. Závěrem pak žalobce shrnul, z jakého důvodu není možné rozdělit dům na jednotky, kdy žalovaná do dnešního dne žalobci neposkytla žádné podklady vztahující se k nemovitosti, žalovaná odmítá předat klíče k nemovitosti žalobci, žalovaná odmítá s žalobcem jakkoliv komunikovat či se na něčem jakkoliv domluvit ohledně nemovitosti, žalovaná se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce užíváním nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu nájmem nemovitosti, žalovaná podala k soudu proti žalobci 2 naprosto šikanózní a smysl postrádající návrhy vztahující se k nemovitosti, aby tyto návrhy následně vzala bez dalšího zpět (řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]), žalovaná dobrovolně neplní své povinnosti k úhradě nákladů civilních řízení, které musí být následně vymáhány exekučně. Mezi účastníky sporu jsou vedena další řízení o vydání bezdůvodného obohacení z důvodu nadužívání nemovitosti na úkor žalobce, žalovaná nemá zájem do nemovitosti cokoliv investovat, žalovaná nedisponuje finančními prostředky na opravu havarijního stavu nemovitosti a odmítá uznat vlastnické právo žalobce ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti a nadále lživě opakuje, že jej nabyl protiprávně. Mezi vlastníky jednotek musí existovat alespoň elementární shoda, musí být schopni se domluvit na základních záležitostech týkajících se domu. Žalovaná však jakékoliv jednání se žalobcem odmítá. Žalovaná sama uvádí, že nechce být v podílovém spoluvlastnictví se žalobcem, který je pro ni zcela cizím člověkem a nemovitost vlastní pouze ona. Tato situace by nebyla rozdělením domu na jednotky vyřešena, jelikož by vzniklo bytové spoluvlastnictví, v rámci kterého by účastníci jako vlastníci jednotek museli společné záležitosti řešit. Tvrzení žalované ohledně toho, že má zájem na vyřešení podílového spoluvlastnictví rozdělením na bytové jednotky je toliko pouze účelové, které má za cíl oddálit pouze zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a prodloužit aktuální protiprávní stav, kdy žalovaná všemožně neoprávněně a protiprávně odpírá žalobci výkon jeho vlastnického práva k nemovitosti.

8. V průběhu ústního jednání, které ve věci proběhlo dne 15. 10. 2021, přednesl soud svůj předběžný názor na projednávanou věc. Současně pak soud odkázal na to, že ve věci bude rozhodovat, pokud jde o náhradu nákladů řízení optikou § 142 odst. 1 o. s. ř. s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená na straně 2 protokolu z jednání. Ve vztahu ke znaleckému posudku [anonymizováno] [příjmení] soud uvedl, že z tohoto znaleckého posudku již nelze vycházet, neboť se jedná o znalecký posudek zastaralý, který byl vypracován před 2 lety neodpovídající na otázku dělitelnosti nemovitosti. Žalobce uvedl, že v případě zjištění obvyklé tržní hodnoty novým znalcem by se nebránil přikázání nemovitosti do výlučného vlastnictví žalované za povinnosti uhradit mu vypořádací podíl dle takovéhoto znaleckého posudku. Ve vztahu ke znaleckému posudku [anonymizováno] [příjmení] žalobce potvrdil, že tento nebyl uvnitř nemovitosti. Právní zástupce žalované v průběhu tohoto jednání uvedl, že netrvá na své procesní obraně vztahující se k zamítnutí žaloby z toho důvodu, že žaloba byla podána jen k újmě žalované, resp. v její neprospěch a v nevhodnou dobu (ust. § 1140 občanského zákoníku). S ohledem na předběžný pracovní názor soudu na projednávanou věc k dotazu soudu, zda trvá na tom, aby bylo rozhodováno o odložení vypořádání podílového spoluvlastnictví dle § 1155 občanského zákoníku, žalovaná uvedla, že rovněž ani na tomto návrhu netrvá. Žalovaná setrvala na své předchozí argumentaci, že nesouhlasí se způsobem nabytí vlastnického práva žalobce, nicméně vlastnické právo žalobce nebylo ze strany žalované dále rozporováno. K dotazu soudu žalovaná uvedla, že nemovitost je v současné době z části pronajímána, pokud jde o nebytový prostor v 1. NP a pokud jde o 1 z bytů, druhý z bytů užívá ke své potřebě žalovaná. Při tomto jednání pak žalovaná vznesla vzájemný návrh, resp. uplatnila tedy vypořádání v širším pojetí, kdy navrhla, aby soud uložil žalobci povinnost nahradit žalované na správě nemovitosti částku v celkové výši 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucím od 15. 10. 2021 do zaplacení. K dotazu soudu uvedla, že se jedná o správu nemovitosti, kterou žalovaná za dobu od února 2019 do října 2021 fakticky vykonala, kdy se o nemovitost starala. Částka sestává mimo jiné z poplatku za výkon správy ve výši 3 500 Kč, kdy se dotázala jiných společností, které správu vykonávají, jaká by byla obvyklá výše. Dále k rozdílům mezi touto částkou 3 500 Kč a 5 000 Kč, tj. částkou 1 500 Kč uvedla, že je nutno do tohoto připočíst rovněž i pojištění, kdy je hrazeno 2 000 Kč ročně za pojištění nemovitosti. Dále je nutno ve správě zohlednit i údržbu komínu, kdy je hrazeno 2 000 Kč ročně. K dotazu soudu, aby žalovaná doplnila svá tvrzení ohledně rozdílu mezi částkou 5 000 Kč měsíčně a právě uvedenými náklady, tj. aby dle § 118a odst. 1 ve spojení s ust. § 118b konkrétně dotvrdila, z čeho sestává rozdíl mezi zjištěnými částkami a částkou 5 000 Kč, žalovaná uvedla, že je rovněž nutné k částce uvést i částku za údržbu hromosvodu ve výši 2 000 Kč, kdy tato částka byla vynaložena toliko pouze 1x. Soud konstatoval, že pokud zde bylo ze strany žalované tvrzeno jako další náklady nad 3 500 Kč (za správu nemovitosti), že tyto náklady jsou toliko za pojištění 2 000 Kč ročně, komín 2 000 Kč ročně a 1x hromosvod ve výši 2 000 Kč ročně, tzn., že v celé své výši se jedná o náklady cca ve výši 3 750 Kč a následně byla žalovaná poučena dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 118b o. s. ř., aby dotvrdila, z čeho dále sestává tato uplatněná částka ve výši 5 000 Kč měsíčně. K tomu žalovaná uvedla, že bylo hrazeno ještě jednorázově 1 500 Kč za kotel, tato částka byla hrazena v roce 2003. Soudem bylo konstatováno, že k této částce soud nemůže přihlížet, neboť žalovaná je v podílovém spoluvlastnictví se žalobcem od 31. 1. 2019, tj. jedná se o částku, která předchází vzniku podílového spoluvlastnictví mezi stranami. Dále byla žalovaná opakovaně soudem dotazována, zda chce nějakým způsobem nedostatečná tvrzení ohledně uplatněné částky 5 000 Kč a fakticky dotvrzené částky 3 750 Kč nějakým způsobem ještě doplňovat, kdy na to zástupce žalované uvedl, že měla být provedena v loňském roce ještě revize kotle za částku 1 500 Kč. Soudem bylo konstatováno, že ani tak výsledná částka nesedí, k tomu již žalovaná více nedotvrdila. Nato bylo dáno opakované poučení straně žalované, aby prokázala svá tvrzení ohledně výše správcovského poplatku ve výši 3 500 Kč za správu nemovitosti, dále že je hrazeno pojištění ve výši 2 000 Kč ročně, dále že bylo hrazeno za vymetení komína částka 2 000 Kč každý rok, dále že byla vynaložena částka ve výši 2 000 Kč za hromosvod a dále aby označila důkazy ke svým tvrzením ve vztahu k revizi kotle ve výši 1 500 Kč, které měly proběhnout v roce 2020. K těmto svým tvrzením žalovaná označila důkazy, kdy se jedná o dotazy na společnosti, které se zabývají správou nemovitostí a to [právnická osoba], [anonymizováno] a [právnická osoba], pojistná smlouva a potvrzení o provedených platbách. Na dotaz soudu, v čem konkrétně má spočívat správa nemovitosti vykonávaná žalovanou, žalovaná uvedla, že se jedná o vykonávání činnosti správce, kdy žalovaná do nemovitosti pravidelně chodí, jedná s nájemci, uzavírá s nimi smlouvy, jakož i jedná a uzavírá smlouvy s dodavateli služeb a vyřizuje agendu související s chodem nemovitosti. Tato tvrzení chce žalovaná prokazovat účastnickým výslechem žalované, uzavřenými smlouvami s nájemníky a fakturami, které bude předkládat, a že je označuje k důkazu ve vztahu k platbám, o kterých hovořila ve vztahu k částce 5 000 Kč jako k celku. Rovněž navrhla k důkazu výslech svědků a to nájemníků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobce neuznal vzájemný návrh strany žalované na zaplacení částky 80 000 Kč. K dotazu soudu, aby žalovaná prokázala svou solventnost, žalovaná označila k důkazu svědeckou výpověď panem [jméno] [příjmení] a jeho zástupcem Mgr. [jméno] [jméno], kdy pan [jméno] [příjmení] jí přislíbil do budoucna uzavření smlouvy o úvěru či smlouvy o půjčce na financování nemovitosti, pokud bude přikazována do výlučného vlastnictví žalované.

9. Soud následně přistoupil k vymezení sporných a nesporných skutečností, kdy mezi stranami bylo nesporné, že jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti. Mezi stranami zůstalo sporným, jaká je tržní hodnota nemovitosti a způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví, tj. zejména to, komu by měla být nemovitost přikázána.

10. Strany byly dále při tomto jednání poučeny dle § 118a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 118b o. s. ř. k tomu, aby prokázaly svou solventnost. Řízení bylo s ohledem na obsah písemných výzev zasílaných stranám před prvým jednáním ve věci zkoncentrováno skončením jednání dne 15. 10. 2021.

11. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Strany tohoto řízení jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti o velikosti každý ideální 1/2 (výpis z katastru nemovitostí na č. l. 284-285). K datu vydání rozhodnutí ve věci samé bylo z výpisu z KN zjištěno, že katastru nemovitostí došlo vyrozumění soudního exekutora o zahájení exekuce na žalovanou sp. zn. [číslo] ze dne [datum] s právními účinky zápisu k [datum]. K problematice generálního inhibitoria žalované ve vztahu k vyrozumění byl k důkazu proveden spis zdejšího soudu [spisová značka], ze kterého bylo zjištěno, že vyrozumění o zahájení exekuce se vztahuje k usnesení zdejšího soudu [číslo jednací] vedeného pro pohledávku ve výši [částka] a k vymožení nákladů oprávněného účelně vynaložených v exekučním řízení a nákladů exekuce, kdy povinným je žalovaná a oprávněným je SVJ pro dům [ulice a číslo], [anonymizováno] se sídlem v [obec]. Z obsahu exekučního spisu bylo dále zjištěno, že k datu jednání (23. 9. 2022) je v exekučním spise založen návrh na zastavení exekuce, neboť žalovanou byla tato částka již uhrazena. Lze tedy předpokládat, že exekuce bude v dohledné době zastavena, neboť se zastavením vyslovil souhlas oprávněný. Po seznámení s generálním inhibitoriem a jeho podstatou žalobce při ústním jednání den 23. 9. 2022 uvedl, že toto bere na vědomí a souhlasí s tím, aby mu byla i za takovéhoto stavu nemovitost přikázána do jeho výlučného vlastnictví. Žalobce nabyl nemovitost na základě kupní smlouvy založené ve spise na č. l. 7-10 ze dne 15. 10. 2018 uzavřené mezi ním a panem [jméno] [příjmení]. Skutečnost, že předchůdce žalobce byl podílovým spoluvlastníkem na nemovitosti, dále vyplývá z dědického rozhodnutí č. j. [číslo jednací], v právní moci dne [datum]. Z prohlášení založeného ve spise na č. l. 13 vyplývá, že pan [jméno] [příjmení] nabídl žalované předkupní právo, nabídka byla odeslána dne 15. 10. 2018 k rukám předchozí zástupkyně žalované.

12. Dopisem ze dne 19. 3. 2019 vyzval žalobce žalovanou k předání dokumentace k nemovitosti, předání vyúčtování k nemovitosti, fyzického zpřístupnění k nemovitosti a předání klíčů k nemovitosti. Emailem ze dne 1. 4. 2019 zástupce žalobce vyzval zástupkyni žalované ke sdělení, kdy dojde k předání klíčů a dokumentace k domu. Na tento email reagovala zástupkyně žalované emailem ze dne 9. 4. 2019, kdy požádala zástupce žalobce o specifikaci listin, které požaduje k předání. Na tento email reagoval zástupce žalobce emailem ze dne 9. 4. 2019, ve kterém odkazuje na předchozí komunikaci a vyjmenovává listiny, které žádá k zaslání. K dotazu soudu k těmto listinám žalovaná uvedla při ústním jednání dne 15. 10. 2021, že tyto listiny do současné doby nebyly vydány, neboť nepovažuje žalobce za právoplatného vlastníka. Emailem z 16. 5. 2019 zástupkyně žalované sděluje žalobci, že v minulosti byla povolána ke správě domu a rovněž i k použití zisku z nájmu domu. Tento souhlas předchozího spoluvlastníka (v příloze) zasílá žalobci. Ohledně zápisu v katastru nemovitostí žalovaná sděluje, že s tímto souhlasit nemůže, neboť dědictví nebylo řádně vypořádáno, kdy mělo dojít k opomenutí jednoho ze zákonných dědiců a z tohoto důvodu žalovaná odmítá žalobci cokoliv hradit a vydávat jakékoliv listiny. Žalovaná považuje tedy zápis v katastru nemovitostí za nesprávný a bude se proti němu bránit. Na tento email reagoval zástupce žalobce tak, že zaslal žalované předžalobní výzvu s žádostí o stanovisko ve lhůtě 7 dnů, ve které tedy vyzývá žalovanou o vypořádání podílového spoluvlastnictví tak, že dojde k vypořádání spoluvlastnictví za přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobce za jeho povinnosti vyplatit žalované vypořádací podíl ve výši 2 150 000 Kč. Na předžalobní výzvu bylo reagováno dopisem zástupkyně žalované ze dne 17. 6. 2019, ve kterém uvádí, že žalovaná vítá nabídku na odkup spoluvlastnického podílu, ovšem nabízená částka je pro ni neakceptovatelná, kdy odkázala na to, že nesouhlasí s výsledkem dědického řízení a navrhuje odstoupení od kupní smlouvy a vrácení kupní ceny žalobci, čímž by mohlo dojít ke zhojení celé věci, což však vyžaduje ale i součinnost ze strany původního vlastníka pana [příjmení]. Nabídku tedy odmítá, čímž není dotčeno její případné předkupní právo.

13. Z obsahu znaleckého posudku Ing. [příjmení] [číslo] [rok] bylo zjištěno, že tento ocenil nemovitost k 30. 5. 2019 na obvyklou cenu ve výši 4 850 000 Kč. K tomuto žalovaná namítala, že nebyla přizvána k ocenění nemovitosti. Dle sdělení žalobce znalec nemovitost neviděl zevnitř. Pokud jde o znalecký posudek jako takový, pak z toho bylo zjištěno toliko pouze to, že současná výměra nemovitosti je [výměra]. Žalovaná předložila soudu listinu sepsanou dne 21. 2. 1987, ve které se uvádí, že spoluvlastnice domu [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], souhlasila k tomuto datu, aby byt 1+1 v 1. poschodí používala sestra dcery [celé jméno žalované] s rodinou. Z další listiny rovněž předložené žalovanou z 21. 4. 1981 se podává, že [jméno] [příjmení] souhlasí, aby sestra (jméno nečitelné), brala činži z rodinného domu [obec], [ulice a číslo] a používala peníze na poplatky a opravy. K těmto listinám soud již na tomto místě uvádí, že tyto listiny nikterak nezavazují žalobce, neboť upravovaly vztahy mezi předchozími spoluvlastníky a nezavazují do budoucna, tedy nového spoluvlastníka v podobě žalobce.

14. Z obsahu spisu [spisová značka] zdejšího soudu, zejména pak z usnesení o zastavení řízení č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalobkyně [celé jméno žalované] se domáhala proti žalovanému [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [celé jméno žalobce] vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud určil, že nabídka ze dne 15. 10. 2018 uplatnění předkupního práva k nemovitosti je neplatná, in eventum, že kupní smlouva uzavřená dne 15. 10. 2018 mezi žalovaným 1 jako prodávajícím a žalovaným 2 jako kupujícím ve vztahu k nemovitosti je neplatná, in eventum, že žalovaný [číslo] je vlastníkem ideální poloviny nemovitosti. Žalobkyně následně vzala svou žalobu zpět a došlo k zastavení řízení. Pokud jde o náklady řízení, pak náklady řízení byly uloženy straně žalující ve výši [částka]. Soud nespatřil důvody pro postup dle ust. § 150 o. s. ř. Z obsahu usnesení č. j. [číslo jednací] zdejšího soudu ze dne [datum] bylo zjištěno, že soud zastavil řízení o určení vlastnictví pro zpětvzetí žaloby. Žalobkyně [celé jméno žalované] se domáhala proti žalovaným [jméno] a [jméno] [příjmení] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované [příjmení] [celé jméno žalobce] vydání rozhodnutí, kterým by soud dodatečně projednal dědictví po zemřelé [jméno] [příjmení] a určil správně okruh dědiců. Následně pak v průběhu řízení došlo ke zpětvzetí žaloby. Žalobkyně ve vztahu k povinnosti hradit náklady řízení navrhla soudu, aby soud rozhodl podle § 150 o. s. ř., kdy soud dospěl k závěru, že podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. nebyly splněny a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovaným náklady řízení. Ke vztahům podílových spoluvlastníků byl dále k návrhu žalobce proveden k důkazu návrh na zahájení civilního řízení vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kterým se žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] domáhá po žalované zaplacení částky [částka] představující bezdůvodné obohacení žalované, kterým se obohatila za období od 31. 1. 2019 do 30. 6. 2019, kdy tato částka představuje obvyklé nájemné za období od nabytí vlastnického práva žalobce do podání této žaloby, tj. za období od 31. 1. 2019 do 30. 6. 2019. Z obsahu spisu zdejšího soudu [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobce se touto žalobou domáhá po žalované zaplacení částky [částka] včetně úrokového příslušenství s odůvodněním, že se jedná o vydání bezdůvodného obohacení za období od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2021 představující výši poloviny obvyklého nájemného za výlučné užívání nemovitosti žalovanou. K datu vydání tohoto rozhodnutí bylo soudem z obsahu těchto spisů zjištěno, že v současné době jsou řízení nevyřízena a ve věci byl ustanoven znalec ke zjištění obvyklé hodnoty nájmů, resp. užívání. Z obsahu exekučních příkazů založených ve spise na č. l. 130 a následující bylo zjištěno, že náklady, o kterých rozhodovaly nalézací soudy v řízeních pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] byly následně exekučně vymáhány.

15. Z účastnického výslechu žalované bylo zjištěno, že žalovaná předmětnou nemovitost neobývá, v současné době má zajištěno bydlení v bytě na adrese v [obec], ulice [ulice]. Nemovitost užívají 2 nájemníci. Žalovaná uvedla, že veškeré náklady spojené s provozem nemovitosti hradila vždy ona. V současné době dostává od nájemníků za pronájem nebytového prostoru a 1 bytu v souhrnné výši částku ve výši 9 000 Kč. Žalovaná uvedla a potvrdila, že žalobci nepředala klíče, neboť ho považuje za neznámou osobu. K dotazu soudu, zda proběhla na nemovitosti nějaká rekonstrukce, uvedla, že rekonstrukce neproběhla, protože neoplývá tolika penězi. Uvedla, že opravila střechu, aby tam nezatékalo, nechala vyčistit okapy. Tyto práce však byly provedeny před rokem 2019 (pozn. soudu – předtím než žalobce vstoupil do spoluvlastnictví). Žalobkyně se dále dalekosáhle vyjádřila k rodinným vazbám, nemovitost užívá již cca od roku 1981. K dotazu soudu uvedla ve vztahu k jejím úsporám a majetku, že má pouze byt a polovinu nemovitosti. V minulosti měla její dcera naspořeny nějaké peníze za invaliditu, které však dala žalobci na exekuci nákladů civilních řízení. Žádné jiné finanční prostředky než pravidelný důchod nemá. K dotazu soudu, zda jí někdo v minulosti nabídl půjčku, uvedla, že ano, její právní zástupkyně, kdy o tom jednala s panem, který jí to sám navrhl, toliko pouze ústně. Tento pán jí chce s domem pomoct. Je to pán, který tam měl dřív reklamu, jedná se o [právnická osoba].

16. Z účastnického výslechu žalobce bylo zjištěno, že žalobce má vztah k [obec], neboť zde v minulosti studoval na vysoké škole, dále má zájem o to do budoucna nemovitost zvelebovat a například si zde otevřít [anonymizováno] kancelář. Žalobce dále v rámci svého účastnického výslechu popsal, že mu žalovaná neposkytla žádné dokumenty ani klíče od nemovitosti. Předtím než si nemovitost koupil, neměl přístup do nemovitosti a tuto si neprohlédl, akorát do ní nahlédl přes nebytový prostor. Faktický stav nemovitosti mu v době koupě znám nebyl. Žalobce hradí daň z nemovitosti, pokud jde o další náklady spojené s nemovitostí, tak ty ani hradit nemůže, neboť neví, co má hradit a kolik, když žalovaná s ním vůbec nekomunikuje a nic mu, co do povinnosti placení nákladů na nemovitost, nesděluje.

17. Z listiny označené jako posouzení stavu budovy zpracované panem [jméno] [příjmení] dne 24. 9. 2021 bylo zjištěno, že nemovitost vykazuje známky hranice své životnosti, kdy opotřebení se s ohledem na technický stav jeví jako téměř absolutní. Konstrukce nemovitosti středně a dlouhodobé životnosti jsou ve velmi špatném stavu a konstrukce nemovitosti krátkodobé životnosti jsou v havarijním stavu a vyžadují kompletní rekonstrukci. Nemovitost není rekonstruována minimálně v posledních 30 - 40 letech, kdy jedinou stavební prací, která byla za poslední dekády na nemovitosti provedena, bylo otlučení omítek ve sklepě, které však bylo pravděpodobně provedeno v reakci na zatečení vody do budovy. Příčinou současného stavu dle zpracovatele byla neodborná nebo spíše žádná péče o nemovitost za posledních několik desítek let, kdy nemovitost vzhledem ke svému špatnému stavu vyžaduje kompletní rekonstrukci a značné investice.

18. Ze znaleckého posudku znalkyně [číslo] ze dne 12. 4. 2022 bylo zjištěno následující. Znalkyně provedla ohledání nemovitosti dne 23. 2. 2022 a 1. 4. 2022. Ke stavu nemovitosti znalkyně uvedla, že nemovitost má [výměra] podlahové plochy, kdy sestává ze sklepa, v 1. NP je vstup, chodba, předsíň, 2x WC, kancelář, 2x sklady, dílny a šatna, ve 2. NP jsou 2 byty, jeden o velikosti 3+1 a jeden o velikosti 1+1. Znalkyně dále uvedla, že zde existuje možnost nadstavby o 1 patro s ohledem na sousední nemovitost. K celkovému stavu nemovitosti znalkyně uvedla, že dům byl vystavěn v roce 1932, stáří domu je tedy cca 90 let, technický stav objektu je zhoršený, odpovídá stáří stavby a minimální údržbě v posledních letech. Provedení objektu neodpovídá současným požadavkům na standard bydlení, obvodové konstrukce nesplňují tepelně technické požadavky na obytné budovy. Pro další užívání objektu by bylo vhodné provedení stavebních úprav včetně výměny prvků dlouhodobé životnosti a celkové zateplení obvodového pláště. Ve vztahu k možnosti reálného oddělení znalkyně dospěla k závěru, že reálné rozdělení předmětné nemovitosti podle velikosti vlastnických podílů je natolik technicky a ekonomicky náročné, že není účelné a nemá smysl výši nákladů s takovým rozdělením spojených odhadovat. Pokud by se snad spoluvlastníci rozhodli k reálnému rozdělení, je nezbytné zpracovat projektovou dokumentaci na bourací práce a přestavbu včetně položkového rozpočtu. Nicméně k této problematice uvedla, že rozdělení svislou dělicí rovinou není v případě domu možné bez zásadní přestavby a rekonstrukce při vynaložení značných nákladů na stavební úpravy. Problém by představovalo i znovuvybudování příček a nosných konstrukcí včetně zesílení stropu a nové vertikální komunikace. Ve vztahu ke stanovení obvyklé tržní hodnoty znalkyně uvedla, že pokud jde o orientační ocenění dle platného cenového předpisu, pak zde vychází z platné vyhlášky k datu vyhotovení posudku z částky 8 337 690 Kč, kdy výsledná hodnota byla snížena o 30 % z důvodu opotřebení objektu. Pokud jde o ocenění porovnávací metodou, pak k tomuto znalkyně uvedla, že vycházela z porovnávací metody, kdy porovnávala 4 nemovitosti na adrese [adresa], [ulice] a [ulice]. Při stanovení výsledné hodnoty bylo pracováno s 9 koeficienty, na základě nichž dospěla k výsledné ceně. Nemovitost je specifická, neboť je z části využívána k nájemnímu bydlení a z části je využívána k pronájmu nebytových prostor. Znalkyně dále uvedla, že vycházela toliko z nabídkových cen, neboť neměla žádné informace ohledně obdobných prodaných objektů. Nemovitost [číslo] na ulici [ulice] byla vyřazena z porovnání z důvodu vysoké ceny. Porovnávány byly tedy ve výsledku 3 nemovitosti ([ulice], [ulice], [ulice]). Pokud jde o koeficient redukce ceny, tak ve vztahu ke všem 3 nemovitostem znalkyně snížila cenu o 15 % právě s ohledem na skutečnost, že tyto nemovitosti jsou nabízeny inzertní formou a nejedná se o učiněné prodeje tak, aby bylo reagováno na skutečnost, že inzertní ceny jsou obvykle vyšší o 5 - 15 %, v tomto případě znalkyně vycházela z ceny o 15 % nižší. Dále pak byl snížen koeficient vybavení o 15 % dolů z důvodu podstandardního vybavení a koeficient technického stavu, zhoršený o 15 % rovněž s ohledem na zhoršený technický stav. Nicméně na druhou stranu bylo přihlédnuto ke skutečnosti komerční využitelnosti, kdy bylo vycházeno z koeficientu 1,10 a koeficientu dalších vlivů – možnosti nástavby dalšího patra – 1,10. Výsledný koeficient tedy je 0,87. S ohledem na shora uvedené hodnocení koeficientů, výměru objektu [výměra] a jednotkové ceně po úpravě za použití koeficientů znalkyně dospěla k závěru o hodnotě nemovitosti ve výši 9 481 660 Kč. Posudek obsahuje znaleckou doložku.

19. Žalobce k podanému písemnému znaleckému posudku uvedl, že nenavrhuje výslech znalkyně a ztotožňuje se s výslednou částkou, kdy má nadále zájem nabýt nemovitost do svého výlučného vlastnictví, investovat do ní a zajistit její další existenci. Dále pak odkazuje na zjištění znalkyně ohledně špatného technického stavu nemovitosti. Závěrem pak žalobce uvedl, že setrvává na tom, aby soud přikázal nemovitost do jeho výlučného vlastnictví, neboť žalovaná není dostatečně solventní k tomu, aby jí věc byla přikázána a to i s ohledem na další řízení vedená mezi účastníky řízení o bezdůvodném obohacení vztahující se k řádu stovek tisíc korun s přihlédnutím k věku žalované a jejím nízkým příjmům, kdy je zcela nepravděpodobné, že by byla schopna dostát všem svým závazkům a řádně užívat a do budoucna zvelebovat a zachovávat předmětnou nemovitost a splácet půjčky svému věřiteli ve vztahu ke kterému uváděla, že jí je ochoten jí zapůjčit na vypořádací podíl.

20. Žalovaná nebrojila proti tomu, že dle posudku není na místě nemovitost reálně rozdělit, brojila proti nepřiměřeně vysoké ceně. K té uvedla, že znalkyně nedostatečně zohlednila stav nemovitosti i s ohledem na vyjádření pana [příjmení], kdy i přesto dospěla k závěru o snížení hodnoty nemovitosti vzhledem k opotřebení co do 30 %. Dále pak žalovaná odkázala na to, že nemovitost [číslo] ([ulice]) se aktuálně (k datu 29. 4. 2022) prodává o cca 500 000 Kč méně. Dále pak odkázala na to, že tato nemovitost [ulice] byla rekonstruována, pokud jde o dům na adrese [ulice], pak ten rovněž prošel rekonstrukcí topení a rekonstrukcí oken. Dle názoru žalované tam měl být použit minimálně jiný koeficient pro přiměřenou úpravu ceny nemovitosti.

21. K důkazu byly provedeny inzeráty předložené stranou žalovanou vztahující se k domu [ulice], kdy tento měl být následně prodáván za hodnotu 13 990 000 Kč s užitnou plochou [výměra] a plochou pozemku [výměra], kdy tento dům je rozdělen, resp., užíván na bytové jednotky. Součástí tohoto inzerátu byly přiloženy i fotografie na č. l [číslo] spisu. Dalším inzerátem byl inzerát na prodej domu v ulici [ulice] na č. l. 225-226, kdy k tomuto inzerátu nebyla připojena cena, jedná se o dům o užitné ploše [výměra] v rekonstruovaném stavu. Z inzerátů předložených znalkyní ve vztahu k nemovitostem bylo zjištěno, že tedy poslední jmenovaný inzerát se vztahuje k domu na adrese [adresa], za prodávanou hodnotu 8 338 800 Kč. Dům prošel rekonstrukcí topení a v roce 2013 částečnou rekonstrukcí oken. Pokud jde o dům [ulice], byl předložen inzerát na prodejní hodnotu 14 500 000 Kč, kdy se jedná o shodný inzerát jako inzerát na č. l. 217 akorát s jinou hodnotou. Dále pak byl předložen inzerát k nemovitosti [číslo] (k tomu však nebylo znalkyní přihlíženo, a proto tento inzerát není ve věci vůbec relevantní) a inzerát vztahující se k domu [číslo] o podlahové ploše [výměra], kdy měl projít rekonstrukcí v roce 2012, prodávaný za cenu 6 900 000 Kč.

22. K důkazu bylo k návrhu žalované rovněž provedeno ocenění nemovitosti provedené [právnická osoba] ze dne 21. 9. 2022, která dospěla k závěru ohledně ceny 7 500 000 Kč, kdy dle jejich zkoumání bylo vycházeno z kupních smluv, což osvědčují údaje z katastru nemovitostí, které byly přiloženy k tomuto odbornému vyjádření.

23. K námitkám žalované podala písemné vyjádření znalkyně, která uvedla, že nerozporuje dokumentovaný stav panem [příjmení], dle kterého je dům ve zhoršeném stavu a potřebuje zásadní rekonstrukci. Míra opotřebení je ve výši 70 % odpovídá skutečnosti, kdy provozovna v přízemí a 1 byt v 1. patře jsou funkční a dlouhodobě v pronájmu, druhý byt v 1. patře má nefunkční vytápění. Stanovenou cenu ve výši 9 481 660 Kč považuje za přiměřenou, vzhledem k současné situaci na trhu nemovitostí je spíše při dolní hranici intervalu možné ceny. Zvolená kritéria a použité indexy slouží pro kompenzaci rozdílu mezi objektivním určením, může být věcí názoru. Po kontrole neshledává znalkyně žádné důvody pro to, aby nesetrvala na svých závěrech. Realizované prodeje podobné nemovitosti v [obec] nebyly v době zpracování posudku k dispozici, proto byly použity objekty z aktuální inzertní nabídky a odlišnosti byly pomocí zvolených kritérií a indexů vztaženy k oceňované nemovitosti.

24. Znalkyně byla vyslechnuta při ústním jednání soudu dne 23. 9. 2022, při kterém setrvala na svých závěrech ohledně toho, že není na místě vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením nemovitosti, kdy by se jednalo o skutečně velice nákladnou rekonstrukci. Pokud jde o závěr ohledně obvyklé tržní hodnoty, pak znalkyně podala zcela přesvědčivé vysvětlení ohledně toho, jakým způsobem dospěla k závěru o výsledné obvyklé tržní hodnotě. K této problematice znalkyně uvedla, že bylo poměrně problematické najít shodnou nemovitost, se kterou by srovnávala právě porovnávanou nemovitost, neboť tato nemovitost je využívána z části jako nebytový prostor, za tímto účelem je i pronajímána a dále pak je zčásti pronajímána i jako bytový prostor. Při zpracování znaleckého posudku tedy znalkyně neměla k dispozici a ani nemohla tedy vycházet z uskutečněných prodejů. Z tohoto důvodu neboť v tomto konkrétním místě ([anonymizováno] – [obec]) v minulosti nedošlo k realizaci prodejů obdobných nemovitostí, pak musela vycházet z inzertní nabídky. Pokud jde o vyhláškovou cenu, kde počítala s opotřebením ve výši 70 %, pak k tomuto uvedla, že skutečně při stanovení vyhláškové ceny se vychází z údajů platných v roce minulém, kdy zde byl cenový boom na realitním trhu. Pokud jde o vyjádření k 70 % opotřebení, pak k tomuto znalkyně pro soud poměrně důvěryhodně a logicky uvedla, že cena ve vyhlášce je pouze orientační a vyhláška vychází v podstatě z objemových podílů, konstrukcí a celkové ceně, tzn., že vyhláška výpočet dělá tak, že je v podstatě nákladová metoda, za kolik by se ten dům zrealizoval a stanovuje se tam opotřebení jinou formou než formou při stanovení tržní hodnoty. Hodnota 30 % tedy představuje opotřebení dle vyhláškové ceny, nicméně pokud ve vztahu k obvyklé tržní hodnotě nemovitosti formou srovnání vycházela z opotřebení toliko co do 15 %, tak se jedná o korekci z tržního vyjednávání s odkazem na současný stav nemovitosti. Dále pak znalkyně k této problematice uvedla, že se jedná v podstatě o maximální opotřebení, kdy se povoluje opotřebení do 85 %, čili je použita v podstatě maximální hodnota. Znalkyně dále uvedla, že s ohledem na skutečnost, že vycházela z nabídkových cen realitních kanceláří a inzerátů, pak tedy přistoupila ke koeficientu 85 %, kdy tedy z nabídkových cen bylo nutno odečíst maximum ve výši 15 % představující korekci do nabídkových cen s cenami skutečnými tržními. Ve vztahu k předloženému vyjádření [právnická osoba] znalkyně uvedla, že k tomuto se nedokáže nikterak vyjádřit, neboť samotné vyjádření této společnosti neobsahuje ničeho konkrétního ohledně nemovitostí porovnávaných ani velikostí pozemků. Není zde žádný podrobnější popis. K dotazu soudu pak znalkyně uvedla, že v minulosti zpracovala asi již cca 200 znaleckých posudků, kdy k dotazu soudu, zda pokud bylo vycházeno z 3 porovnávaných nemovitostí, se jedná o dostatečný porovnávaný materiál, znalkyně uvedla, že ano, představuje to dostatečný počet porovnávaného materiálu. Ve zbytku si soud dovoluje odkázat na výslech znalkyně, kdy závěry znalkyně ohledně způsobu dosažení tržní hodnoty byly pro soud zcela přezkoumatelné a uvěřitelné. Znalkyně tedy dle názoru soudu potvrdila svůj znalecký posudek a správnost jejích postupů.

25. Z prohlášení žalované předložené soudu pro potřeby osvobození od soudního poplatku, bylo zjištěno, že žalobkyně žije s dcerou, která je osobně na ní finančně závislá s tím, že pokud jde o její příjmy, pak tato pobírá starobní důchod ve výši 9 000 Kč, je vlastníkem bytu na adrese trvalého bydliště a poloviny nemovitosti. Pokud jde o její výdaje, pak platí do fondu oprav částku 7 807 Kč O osvobození od placení soudních poplatků bylo rozhodnuto zdejším soudem č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnuto, že se žalované osvobození od soudních poplatků nepřiznává s ohledem na skutečnost, že soud nedospěl k závěru o tom, že by žalovaná byla nemajetná. V průběhu rozhodování o placení soudních poplatků soud přihlédl rovněž i ke skutečnosti a k tvrzením žalované, která v průběhu řízení uváděla, že je dostatečně solventní k tomu, aby vyplatila žalobce z podílového spoluvlastnictví, avšak na druhou stranu žádá o osvobození od soudních poplatků. Při ústním jednání dne 23. 9. 2022 žalovaná prostřednictvím své zástupkyně uvedla, že p. [příjmení] by poskytl žalované finanční prostředky na vypořádací podíl pouze do výše hodnoty nemovitosti ve výši 7 500 000 Kč.

26. Solventnost žalobce vyplývá z potvrzení o zůstatku na jeho účtu založeném na č. l. 281, ze kterého se podává, že k datu 21. 9. 2022 disponuje žalobce na svém bankovním účtu částkou ve výši přesahující [částka], tj. částkou bohatě přesahující vypořádací podíl.

27. Ve vztahu k návrhu žalované na vypořádání podílového spoluvlastnictví v širším pojetí bylo k důkazu provedeno roční vyúčtování [anonymizováno] [ulice] pojišťovna ze dne 29. 5. 2022, ze kterého se podává pojistné roční ve výši 2 184 Kč a dále pak roční vyúčtování za období roku 2021 vystavené 29. 5. 2021 na částku ve výši 2 184 Kč. K dotazu soudu, kde je pojistná smlouva na nemovitost, kterou žalovaná označila k důkazu, žalovaná uvedla, že tuto nemá při jednání ve své dispozici. Soud při jednání konstatoval, že pokud není předložena pojistná smlouva, nemůže soud vzít za prokázané, že se vyúčtované pojištění vztahuje právě k nemovitosti. Ve vztahu k pokladnímu dokladu [číslo] bylo od žalované zjištěno, že se jedná o náklady na odvoz komunálních odpadů. Soudem bylo při jednání konstatováno, že tyto listinné důkazy nebudou prováděny s ohledem na skutečnost, že tato tvrzení zde nezazněla v koncentrační lhůtě, resp. žalovaná v koncentrační lhůtě řádně a včas, i přestože byla při prvním jednání ve věci řádně poučována, aby řádně vyspecifikovala jednotlivé částky, které představují uplatněnou částku ve výši 80 000 Kč, tuto částku řádně nespecifikovala. Z tohoto důvodu soud tuto listinu k důkazu neprovedl.

28. K faktuře [číslo] na částku 2 100 Kč žalobce uvedl, že tuto částku neuznává, neboť není zřejmé, že tato částka byla skutečně uhrazena. Listina osvědčující platbu této částky soudu předložena nebyla. Z faktury [číslo] potvrzení o transakci na druhé straně bylo zjištěno, že žalované byla vyfakturována částka ve výši 2 100 Kč za kontrolu spalinových cest. K tomu žalobce uvedl, že tuto částku dále nerozporuje. Rozporuje toliko pouze fakturu [číslo] na shodnou částku za období roku 2019, neboť k této nebylo přiloženo potvrzení o provedené platbě. Z opravenky – daňového dokladu [číslo] bylo zjištěno, že žalované byla vyúčtována částka ve výši 2 245 Kč za revizi kotle. K tomu žalobce uvedl, že tuto částku nadále nesporuje.

29. Pokud jde o platební výměry za rok 2020 a k tomu předložené potvrzení o transakcích ve výši 1 941 Kč soudem bylo konstatováno, že tyto listiny soud rovněž nebude k důkazu provádět, neboť v koncentrační lhůtě nebylo tvrzeno ničeho ve vztahu k daním, tj. že by tyto částky měly být zohledňovány v širším vypořádání podílového spoluvlastnictví. K faktuře č. [rok] [číslo] za hromosvod vystavené 16. 11. 2018 a splatné 30. 11. 2018 žalobce uvedl, že tuto částku neuznává, neboť se vztahuje k jinému období, než období, které bylo vzájemným návrhem uplatněno. Soud tuto listinu k důkazu neprováděl, neboť se nevztahovala k vymezenému období. Shodně pak soud neprováděl ani opravenku [číslo] fakturu [číslo] vztahující se k elektroinstalaci, neboť tyto listiny se vztahují k jinému období, než období, které bylo uplatněno vzájemným návrhem (vzájemným návrhem bylo uplatněno období od února 2019 do října 2021). K dotazu soudu na žalovanou, zda s ohledem na její poslední vyjádření na č. l. 283 pokud jde o tam uvedené platby, které se vztahují k již vymezenému období od února 2019 do října 2021, zda se jedná o rozšíření, resp. změnu vzájemného návrhu, žalovaná uvedla, že ano. Soudem s ohledem na skutečnost, že řízení již bylo zkoncentrováno, bylo rozhodnuto o tom, že soud nepřipustil změnu vzájemného návrhu. Bylo na žalované, aby, pokud jí soud ve vztahu ke vzájemnému návrhu opakovaně poučoval, jak před jednáním, tak i v jeho průběhu, řádně tvrdila placené náklady, které jí musely být evidentně známy již k datu prvého jednání ve věci. Opačný postup soudu by byl v rozporu nejen se zásadou procesní ekonomie a koncentrace řízení, ale jednoznačně by i poškozoval protistranu. Předmětem vzájemného návrhu tudíž zůstalo období od února 2019 do října 2021. Soud rovněž neprovedl k důkazu fakturu [číslo] vztahující se k jakési elektroinstalaci, kdy elektroinstalace nebyla do doby koncentrace řízení řádně tvrzena. S ohledem na skutečnost, že soud vyhodnotil návrh žalované na zaplacení částky 3 500 Kč za správu nemovitosti rozporný s dobrými mravy, nebyl k důkazu proveden ani email od paní [jméno] [příjmení] a cenová nabídka od [právnická osoba].

30. Strany byly v závěru jednání seznámeny soudem s jeho předběžným pracovním názorem na to, že ze strany žalované byla ve vztahu k hrazeným nákladům na správu nemovitosti prokázána toliko částka pouze 3 500 Kč, neboť pokud jde o faktury [číslo] je nutno vycházet toliko pouze z tvrzené částky ve výši 2 000 Kč, nikoliv skutečně zaplacené ve výši 2 100 Kč, rovněž pak pokud jde o opravenku [číslo] je nutno vycházet toliko pouze z částky 1 500 Kč, nikoliv skutečně zaplacené 2 245 Kč. Toliko tedy bylo zjištěno k nákladům, které platila žalovaná, že náklady činí částku ve výši 3 500 Kč a polovina připadá na žalobce ve výši 1 750 Kč, ve zbytku považuje soud nárok za neprokázaný, resp. s ohledem na jeho rozpornost s dobrými mravy za nedůvodný, jak bude popsáno níže.

31. Zbylé důkazní návrhy strany žalované na provedení důkazu spisem Okresního soudu Plzeň-město [spisová značka], doklady o souhlasu s nakládáním s nemovitostí, dotazy na správcovské firmy [anonymizováno] a [příjmení] servis, pojistná smlouva na dům, výslech [jméno] [příjmení] a výslechy pana [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno], smlouva o půjčce či úvěru s panem [příjmení] byly zamítnuty. Soud odmítl provádět k důkazu spis Okresního soudu Plzeň-město [spisová značka] a to jednak z důvodu, že žalovaná řádně nespecifikovala, jaké konkrétní listiny chce z tohoto spisu provádět k důkazu a dále pak má soud za to, že otázka nabytí vlastnického práva, pokud nebyla dále ze strany žalované v řízení dále sporována, je otázkou nadbytečnou. Pokud jde o další listiny, pak nutno k těmto listinám uvést, že listiny vztahující se k prokázání nároku žalované na správcovský poplatek soud hodnotí jako rozporný s dobrými mravy, jak bude dále popsáno a proto se soud odmítl dále zabývat uváděnou výší správcovských poplatků. Pokud jde o pojistnou smlouvu na dům, bylo pak na žalované, aby k jednání přinesla všechny veškeré důkazy, které navrhovala, jak k tomu byla ostatně v průběhu řízení soudem opakovaně vyzývána. Pokud k jednání tyto listiny ani po cca 1 roce od jednání, na kterém listiny označila k důkazu, nepřinese, je to pouze a jen její odpovědnost a soud nemůže odročovat jednání z toho důvodu, aby následně dával další čas straně žalované, která má přijít k jednání připravena. Výslech pana [příjmení] soud neprováděl s ohledem na skutečnost, že dospěl k závěru, že bude rozhodováno tak, že nemovitost bude přikázána do výlučného vlastnictví žalobce, neboť zjištěná hodnota nemovitosti je vyšší, než za kterou chtěl p. [příjmení] poskytnout žalované financování a žalovaná ani netvrdila, že má dostatek finančních prostředků na vyplacení vypořádacího podílu dle hodnoty zjištěné znalkyní, tento důkazní návrh ani jiné důkazní návrhy žalované k její solventnosti tedy soud pro nadbytečnost neprováděl. Soud navíc neuvěřil tvrzením žalované ohledně její solventnosti s ohledem na exekuční řízení žalované, její věk, její příjmy a návrh žalované na osvobození od placení soudních poplatků pro tvrzenou nemajetnost. Rovněž se pak soud odmítl zabývat tvrzeními ohledně toho, jakou správu žalovaná skutečně na nemovitosti dělá, k čemuž označila k důkazu výslechy pana [příjmení], [příjmení] a [anonymizováno], neboť má soud tento nárok za rozporný s dobrými mravy, jak bude popsáno.

32. Podle ustanovení § 1140 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak, ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

33. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

34. Podle § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci, věc, ale nemůže rozdělit, snížila by se tím podstatně její hodnota.

35. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

36. Podle § 1148 o. z. platí, že při zrušení spoluvlastnictví si spoluvlastníci vzájemně vypořádají pohledávky a dluhy, které souvisejí se spoluvlastnictvím nebo se společnou věcí. Každý ze spoluvlastníků může žádat úhradu splatné pohledávky, jakož i pohledávky, jejíž splatnost nastane do jednoho roku po účinnosti dohody o zrušení spoluvlastnictví nebo po zahájení řízení o zrušení spoluvlastnictví.

37. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že je na místě zrušit podílové spoluvlastnictví účastníků řízení k nemovitosti. Žalovaná sice v průběhu řízení opakovaně uváděla, že žalobu je na místě zamítnout z důvodů uvedených v ust. § 1140 o. z., případně, že je na místě postup dle § 1155 o. z. (vyjádření žalované z 23. 9. 2019, 1. 8. 2021 a 25. 8. 2021), nicméně u ústního jednání, které ve věci proběhlo dne 15. 10. 2021, následně uvedla, že na této obraně dále netrvá. Soud toliko jen z procesní opatrnosti uvádí, že takováto obrana žalované byla navíc i nedůvodná s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, který uvedl, že pro posouzení doby nevhodné ke zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1140 odst. 2 o. z. jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoliv trvalé osobní poměry spoluvlastníka (spoluvlastníků); pro posouzení, zda některému spoluvlastníku (spoluvlastníkům) vznikla újma, jsou podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy. Žalovaná však v tomto kontextu uváděla jen její trvalé a neměnné poměry (věk a péči o invalidní dceru) nepřechodné povahy. Pokud jde o postup dle § 1155 o. z. pak k tomuto nutno uvést, že tyto námitky nelze posuzovat jako procesní obranu, nýbrž návrh ve věci samé. Jelikož však žalovaná v průběhu řízení uvedla, že nemínila podávat návrh ve věci samé (viz str. 4 protokolu z ú. j. ze dne 15. 10. 2021), soud se tímto návrhem již dále nezabýval. V průběhu řízení bylo dále prokázáno, že účastníci tohoto řízení mají nemovitost v podílovém spoluvlastnictví o velikosti podílů každý id. . To, zda žalovaná, nesouhlasí s okolnostmi nabytí vlastnického práva žalobce, nemá v řízení vůbec žádný vliv, když z obsahu dědického usnesení, kupní smlouvy, prohlášení předchozího vlastníka a zejména zápisu v katastru nemovitostí, bylo prokázáno, že žalobce nabyl kupní smlouvou vlastnické právo k nemovitosti a je nutno jej považovat za spoluvlastníka nemovitosti. Domněnky žalované ohledně okolností nabytí vlastnického práva nemají v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví již místo. S ohledem na tyto skutečnosti a dlouhodobé spory účastníků řízení soud dospěl k závěru, že je na místě zrušit podílové spoluvlastnictví soudním rozhodnutím, neboť strany nejsou schopny se na zrušení podílového spoluvlastnictví dohodnout (výrok I. tohoto rozsudku).

38. Způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví vyplývá ze zákona, kdy zákon preferuje rozdělení společné věci. Teprve poté, kdy v řízení vyjde najevo, že rozdělení věci není dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. Nebylo-li by ani to možné, rozhode soud o dražbě. V dané věci nebylo věc možno reálně rozdělit se vznikem bytových jednotek, jak uváděla žalovaná a to zejména z právních důvodů. Judikatura dospěla k již ustálenému závěru, podle kterého platí, že soud přistoupí k takovému rozdělení (tj. na jednotky) jen v případě, kdy vztahy mezi účastníky při užívání domu jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu podle § 139 obč. zák. Tento názor vychází z toho, že jsou-li příčinou podání návrhu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu konfliktní vztahy účastníků, není účelné zachovávat jejich existenci. (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 559/2004, 22 Cdo 3242/2007, 22 Cdo 437/2010, 22 Cdo 1438/2014 či 22 Cdo 837/2018 shodně též i nález ÚS sp. zn. I. ÚS 174/05). S ohledem na skutečně vyhrocené vztahy mezi účastníky tohoto řízení, o kterých svědčí nejen přístup žalované k žalobci, když odmítá uznat jeho vlastnické právo k nemovitosti, nepředává mu dokumenty ke správě, neumožňuje mu vstup do nemovitosti, ale zejména i řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka], soud dovozuje, že judikaturou dovozené podmínky k rozdělení spoluvlastnictví na jednotky tak prokazatelně splněny nejsou. Rovněž pak s ohledem na závěr znalkyně není možné ani rozdělení společné věci z důvodu finanční náročnosti takového rozdělení. Tento závěr znalkyně nebyl žádným z účastníků řízení sporován. Za dané situace tak rozdělení společné věci nepřipadalo s ohledem na konflikty mezi účastníky tohoto řízení a reálnou nemožnost rozdělení věci v úvahu. Soud tedy, jak ostatně avizoval i při ústním jednání dne 15. 10. 2021, následně v řízení posuzoval, komu z účastníků řízení věc přisoudí a za jakou protihodnotu.

39. V průběhu řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaná má bližší vztah k nemovitosti, neboť tuto nemovitost již minimálně od roku 1981 obhospodařuje a má k ní citový vztah na rozdíl od žalobce, který nemovitost nabyl teprve až v roce 2019. Pokud by tedy soud mohl uvěřit tvrzením žalované ohledně její solventnosti, nemovitost by přikázal do jejího vlastnictví. V tomto kontextu je nutno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, dle kterého platí, že solventnost musí být v řízení prokázána a nesmí o ní být pochybnosti. Byť citované soudní rozhodnutí připouští i možnost přikázání věci tomu, kdo je schopen si finanční prostředky opatřit například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru, musí však z dokazování vyplynout jednoznačný závěr, že spoluvlastník finanční prostředky skutečně získá, neboť nelze na druhého spoluvlastníka přenášet riziko, že by musel náhradu vymáhat exekučně. V tomto konkrétním případě má soud za to, že žalovaná zcela evidentně solventní není. V průběhu řízení bylo totiž zjištěno, že žalovaná není schopna dostát svým povinnostem, když tyto povinnosti jsou po ní následně exekučně vymáhány (jako tomu bylo v případě nákladů řízení ve věcech [spisová značka] a [spisová značka]). Žalovaná není schopna řádně splácet ani menší částky, které po ní vymáhalo SVJ v řádech tisícikorun (exekuční řízení vedené u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]). Příjem žalované tvoří jen starobní důchod a to ještě v poměrně malé výši 9 000 Kč. V současné době navíc žalovaná čelí dalším dvěma žalobám v řízeních vedených pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]. Dále je zcela evidentní, že z důvodu vysokého věku žalované neexistuje bankovní (či jiný důvěryhodný) subjekt, který by za současné ekonomické situace, míře inflace a vysokým úrokovým sazbám, byl ochoten žalované půjčit částku přesahující 4 miliony Kč, když jejím jediným příjmem je starobní důchod a nájem bytu a nebytového prostoru (ze kterého minimálně polovina náleží žalobci). Pokud žalovaná v průběhu řízení uváděla, že má zajištěny finanční prostředky na vyplacení od pana [příjmení], který pracuje pro [právnická osoba], avšak jen do výše odpovídající max. z částky 7 500 000 Kč vyplývající z vyjádření [právnická osoba], pak k tomuto nutno poznamenat, že z výslechu žalované bylo zjištěno, že p. [příjmení] je jí osobou zcela neznámou, současně je otázkou, z čeho by žalovaná půjčku či úvěr od p. [příjmení] splácela, pokud se na stranu druhou snažila soud pro potřeby osvobození od placení soudních poplatků přesvědčit o své nemajetnosti. V řízení byla navíc spolehlivě a bez zásadnějších pochybností zjištěna tržní hodnota nemovitosti ve výši 9 481 660 Kč, jak bude popsáno níže, a je tak evidentní, že by p. [příjmení] na takovouto cenu nepřistoupil. Za popsaného stavu soud posoudil tvrzení žalované o její solventnosti jako ryze účelová a další dokazování k účelovým tvrzením žalované o její solventnosti již neprováděl, neboť dospěl k závěru o její nesolventnosti, kdy žalovaná toliko tvrdila pouze to, že má finanční prostředky na vyplacení vypořádacího podílu jen do výše 3 750 000 Kč (tj. z 7 500 000 Kč), tedy částky o 1 milion Kč nižší než znalkyní správně zjištěný vypořádací podíl, jak soud popsal v bodu 31 tohoto rozsudku. Soud vzal na vědomí i tu skutečnost, že pokud by věc přikázal žalované, vystavil by žalobce s vysokou mírou pravděpodobnosti riziku exekučního vymáhání pohledávky, pokud žalovaná v minulosti nebyla schopna řádně a včas plnit své povinnosti v mnohonásobně menší výši než té, která by odpovídala výši vypořádacího podílu. Naopak žalobce prokázal svou solventnost předloženým výpisem z účtu, ze kterého bylo zjištěno, že disponuje dostatečnými finančními prostředky k vyplacení žalované. Soud dále přihlédl i k budoucímu účelnému využití věci (srov. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 1078/2009) s tím, že má soud za to, že věc bude zcela jistě lépe účelně využita movitým žalobcem než nemovitou žalovanou, která již v minulosti nemovitost spravovala způsobem popsaným ve vyjádření p. [příjmení], ve kterém se uvádí, že příčinou špatného stavu nemovitosti je neodborná nebo spíše žádná péče o nemovitost za posledních několik let. To, že žalovaná žádnou větší rekonstrukci neprovedla, sama žalovaná ani nesporovala, když uvedla, že rekonstrukci neprovedla, protože nemá peníze. Za takovéhoto stavu soud přikázal věc do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II. tohoto rozsudku).

40. Výrokem III. tohoto rozsudku byla žalobci uložena povinnost vyplatit žalované vypořádací podíl ve výši 4 740 830 Kč odpovídající tržní hodnoty nemovitosti zjištěné znalkyní [příjmení] [celé jméno znalkyně]. Pokud jde o výši vypořádacího podílu, pak zde soud zcela odkazuje na znalecký posudek a výslech znalkyně. Znalkyně dle názoru soudu podala zcela jasný závěr o obvyklé tržní hodnotě nemovitosti. Znalkyně navíc své logické závěry v průběhu svého výslechu obhájila. Pokud jde o srovnávací metodu, nemůže soud znalkyni ničeho vytknout. Logicky vyznívají i výše koeficientů, se kterými znalkyně pracovala (zejména úprava hodnoty nemovitosti o – 15 % z inzertních cen a úprava koeficientu stáří a stavu nemovitosti o - 15 %). Znalkyně rovněž v rámci svého výslechu hodnověrně popsala z jakého důvodu při stanovení vyhláškové (pomocné) ceny odečetla 30 % oproti tržní ceně, kdy odčítala 15 %. Soud s těmito úvahami souhlasí a pro stručnost na ně odkazuje. Pokud žalovaná uváděla, že srovnávaná nemovitost [číslo] byla v průběhu doby zlevněna o 500 000 Kč a že jí předložené nemovitosti byly v lepším stavu a po (částečných) rekonstrukcích, pak k tomuto nutno uvést, že právě z tohoto důvodu znalkyně ve vztahu ke všem inzerovaným nemovitostem upravila jejich nabídkovou cenu na 85 % hodnotu (a tedy vycházela ze stále menší hodnoty než hodnoty nemovitosti inzerované po slevě) a stav nemovitostí zhodnotila formou koeficientů technického stavu a vybavení u porovnávaných nemovitostí i nemovitosti samotné. Tato námitka tedy není důvodná a nemůže mít žádný vliv na závěry znalkyně. Shodně pak nelze znalkyni ničeho vytknout, pokud vycházela jen z inzerátů a nikoliv uskutečněných prodejů, byť by uskutečněné prodeje byly ke zjištění tržní hodnoty vhodnější, nelze na druhou stranu než vycházet z vyjádření znalkyně, že se v každém případě jedná o znalecký odhad, přičemž znalkyně neměla k dispozici žádné srovnatelné prodané nemovitosti. Soud tedy ze znaleckého posudku vycházel, když neměl o jeho správnosti ani pravdivosti žádných pochybností. Pokud se snažila žalovaná snížit závěry znalkyně odborným vyjádřením [právnická osoba], které soud provedl k důkazu, pak k tomuto soud uvádí následující. Soud z tohoto odborného vyjádření za účelem stanovení hodnoty nemovitosti či snížení závěrů znalkyně nevycházel s ohledem na závěrečné návrhy stran, ve kterém žalobce uvedl, že pan [příjmení] pracuje pro [právnická osoba], což žalovaná ve svém závěrečném návrhu nikterak nezpochybnila, de facto tuto skutečnost potvrdila. Takovýto důkaz zpracovaný [právnická osoba], pro kterou p. [příjmení] pracuje, a který má jasný zájem na způsobu vypořádání, resp. rozhodnutí tohoto sporu, když chce poskytnout financování žalované, nebyl pro soud důvěryhodným důkazem a soud k němu tedy nadále nepřihlížel. Soud navíc odkazuje na obsah vyjádření, ze kterého není zřejmá užitná plocha, velikost pozemků a není tam zaznamenán žádný bližší popis nemovitostí (shodně se vyjádřila i znalkyně). Takovéto odborné vyjádření zainteresované osoby nemůže snížit závěry znalce. Žalobce proti obvyklé tržní hodnotě nebrojil. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a s přihlédnutím k tomu, že nemovitost byla přisouzena žalobci a žalovaná by měla mít zájem na co nejvyšší tržní hodnotě nemovitosti, soud dospěl k závěru, že tržní hodnota nemovitosti byla znalkyní, která znalecké posudky vypracovává již od roku 1996 a dosud vypracovala již přes 200 posudků, správně zjištěna ve výši 9 481 660 Kč a žalobce je tak povinen zaplatit žalované polovinu této částky jako vypořádací podíl (výrok III. tohoto rozsudku). Jen pro úplnost soud dodává, že znalkyně závěr o ceně stvrdila i k datu jejího výslechu (tedy k datu 23. 9. 2022, viz str. 5 protokolu z ú. j.).

41. O náhradě nákladů řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., které stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Na tomto místě soud poznamenává, že již na prvním ústním jednání strany upozornil, že o nákladech řízení bude rozhodováno dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Soud v tomto kontextu uvádí, že si je vědom nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 404/2022 ze dne 5. 4. 2022, ve kterém Ústavní soudu ČR dospěl k závěru, že zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ke shodnému závěru dospěl Ústavní soud ČR i v nálezu sp. zn. I. ÚS 262/2020 ze dne 10. 11. 2020 či II. ÚS 572/19 ze dne 12. 12. 2019. Zdejší soud však poukazuje na to, co Ústavní soud vyjádřil v nálezu ze dne 8. 7. 2020, sp. zn. III. ÚS 186/20:„ III. senát Ústavního soudu si je vědom, že nálezem sp. zn. II. ÚS 572/19 bylo v obdobné věci konstatováno porušení základních práv tehdejší stěžovatelky v důsledku rozhodnutí o nákladech řízení dle kritéria úspěchu ve věci. Ovšem názor vyslovený v nálezu sp. zn. I. ÚS 1441/11 (který nálezu sp. zn. II. ÚS 572/19 předcházel) lze překonat jen postupem dle věty druhé § 13 nebo dle § 23 zákona o Ústavním soudu II. senát tak nepostupoval, a názor vyslovený v nálezu sp. zn. I. ÚS 1441/11 tudíž nepřekonal. Tento názor je nadále závazný pro všechny orgány i osoby, včetně obecných soudů, které jej musejí následovat, dokud nebude zákonem předvídaným způsobem překonán.“ Zdejšímu soudu tak nezbývá než konstatovat, že ani I. a IV. senát ÚS nepostupovaly naznačeným způsobem dle zákona o Ústavním soudu, a tudíž má zdejší soud za to, že závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1441/11 tak dosud nebyly překonány. Ústavní soud ve svých nálezech I. ÚS 1441/11 ze dne 22. 9. 2011 dospěl k závěru, že„ základním pravidlem rozhodování o náhradě nákladů řízení o vypořádání společného jmění manželů je zásada úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Toto základní pravidlo lze v konkrétním případě korigovat buď nepřiznáním náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, jsou-li pro takový závěr dány důvody hodné zvláštního zřetele (§ 150 o. s. ř.), nebo přiznání náhrady nákladů řízení neúspěšnému žalovanému, jestliže svých chováním nezavdal příčinu k podání žaloby o vypořádání společného jmění manželů (§ 143 o. s. ř.). Použití § 150 o. s. ř. tedy nelze považovat za pravidlo, odůvodněné typem věci, ale za výjimku ze zásady úspěchu ve věci danou důvody hodnými zvláštního zřetele, jež vyvstaly v konkrétní individuální při.“ a III. ÚS 186/20 ze dne 10. 6. 2020„ povaha řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví sama o sobě neodůvodňuje obecné potlačení základního pravidla stanoveného o.s.ř. pro náhradu nákladů řízení (úspěch ve věci, § 142 odst. 1 o.s.ř.) ve prospěch výjimečného řešení podle § 150 osř. Základní pravidlo lze korigovat, nastanou-li okolnosti předvídané zejména v ustanovení § 142 odst. 2 až 3, § 143 a § 150 o.s.ř.“ Nejednotnost rozhodování Ústavního soudu ČR ohledně nákladů řízení v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví je navíc zřejmá i z obsahu nálezu I. ÚS 262/20, když tato otázka byla předložena plénu, které se však při svém hlasování sp. zn. Pl ÚS-st. 51/20 dne 13. 10. 2020 pro přijetí předloženého návrhu stanoviska nevyslovilo potřebnou většinu hlasů (§ 13 ve spoj. s ust. § 23 zákona o Ústavním soudu). Tím spíše soud odkazuje na dosud nepřekonané nálezy I. ÚS 1441/11 a III. ÚS 186/20, které se kloní k aplikaci § 142 odst. 1 o.s.ř. s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Zdejší soud tudíž respektuje starší a dosud nepřekonané nálezy Ústavního soudu. Zdejší soud je navíc přesvědčen, že výrokem o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví není účastník sankcionován za to, že nechce být vlastníkem. Smyslem rozhodování o nákladech řízení není sankce, nýbrž promítnutí skutečnosti, že vedení soudního řízení stojí účastníky i stát peníze. Spoluvlastnictví nemusí být rozděleno jen soudním rozhodnutím, nýbrž i dohodou. Soudní cesta je volena teprve až tehdy, pokud se spoluvlastníci na rozdělení věci nemohou dohodnout. Je v souladu s právním řádem, jestliže za této situace náklady řízení nese zásadně ten, jenž byl v řízení neúspěšný. Závěrem soud podotýká, že stejný závěr zaujal i Krajský soud v Plzni ve věci tam vedené pod sp. zn. [spisová značka].

42. Žalobce byl v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví zcela úspěšný, neboť od počátku navrhoval, aby bylo spoluvlastnictví zrušeno za současného přikázání nemovitosti do jeho výlučného vlastnictví oproti povinnosti vyplatit žalované vypořádací podíl. Žalovaná byla zcela neúspěšná, neboť na počátku řízení navrhovala, aby soud žalobu zamítl (z důvodů uvedených v ust. § 1140 o. z.), následně pak nedůvodně navrhovala, aby věc byla rozdělena za současného vzniku bytových jednotek, aby v závěru žádala přikázání věci do jejího výlučného vlastnictví, přičemž těmto jejím návrhům nebylo vyhověno. Žalobci poskytl právní služby advokát, náklady řízení soud tedy stanovil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále též jen„ a. t.“). Náklady žalobce, v řízení zastoupeného advokátem, sestávají podle § 137 o.s.ř. ze soudního poplatku za řízení, zálohy na znalecký posudek, odměny za zastoupení žalobce advokátem, hotových výdajů zástupce žalobce, cestovného, náhrady za promeškaný čas a 21% DPH, jelikož zástupce žalobce v průběhu řízení osvědčil, že je plátcem této daně. Žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení v částce 350 324,11 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč, zaplacené zálohy na znalecký posudek ve výši 5 000 Kč, dále pak z deseti úkonů právní služby po částce 27 300 Kč počítané z tarifní hodnoty 4 740 800 Kč v souladu s ust. § 7 bod 6 a ust. § 8 odst. 5 a. t., a to za: přípravu a převzetí, předžalobní výzvu, žalobu, vyjádření ze dne 26. 8. 2021, 7. 10. 2021 a 27. 4. 2022, účast u jednání u soudu dne 15. 10. 2021, které přesáhlo 2 hodiny (tedy 2 úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.) a účast u jednání u soudu dne 23. 9. 2022, které přesáhlo rovněž 2 hodiny (tedy 2 úkony právní služby ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), dále pak z částky 3 000 Kč podle § 13 odst. 3 a. t., představující režijní paušály za 10 úkonů právní služby po 300 Kč za úkon, náhrady cestovních výdajů za cestu k jednání soudu dne 15. 10. 2021 ve výši 1 097,24 Kč (při použití osobního vozidla, benzín, při ujeté vzdálenosti 180 km, ceně pohonných hmot 27,80 Kč, náhrady za použití vozidla 4,40 Kč/km, při průměrné spotřebě 6,1 l) a dne 23. 9. 2022 ve výši 1 309,46 Kč (při použití osobního vozidla, nafta, při ujeté vzdálenosti 180 km, ceně pohonných hmot 47,10 Kč, náhrady za použití vozidla 4,7 Kč/km, při průměrné spotřebě 5,47 l) a náhrady za promeškaný čas za cestu na jednání dne 23. 9. 2022 ve výši 600 Kč (6 x 100 Kč) a na jednání dne 15. 10. 2021 rovněž ve výši 600 Kč (6 x 100 Kč), 21% DPH ze součtu odměn, režijních paušálů cestovného a náhrady za promeškaný čas ve výši 58 717,41 Kč. Celkové náklady řízení vč. DPH, kterou je zástupce žalobkyně plátcem, představují částku 350 324,11 Kč, které je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

43. Jen pro úplnost a z procesní opatrnosti soud dodává, že byly splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobci i postupem dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22, ve kterém Ústavního soud mimo jiné dospěl k závěru, že je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud totiž posoudil chování žalované před podáním žaloby a v řízení před soudem jako jasné obstrukční chování stěžující včasné vynesení soudního rozhodnutí. Předně je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že žalovaná v reakci na předžalobní výzvu žalobce podala 2 žaloby, jimiž sporovala vlastnické právo žalobce, vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], ač zastoupená advokátem si musela být vědoma nedostatku aktivní legitimace, pročež bylo řízení následně na dva roky přerušeno, takovýmto zcela nedůvodným postupem protáhla toto řízení o dva roky. Dále je při hodnocení jejího chování a aplikaci ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. nutno přihlédnout i k té skutečnosti, že ač je žalobce již déle než 3 roky spoluvlastníkem, je žalovanou zcela vylučován ze správy nemovitosti, není mu umožňován vstup do nemovitosti, žalovaná mu odmítla vydat smluvní dokumentaci k nemovitosti (nájemní smlouvy, smlouvy s dodavateli energií) a tím ho zcela vylučuje z výkonu jeho vlastnického práva. Obstrukční chování žalované lze spatřit i v procesní taktice žalované, která uváděla, že je na místě žalobu zamítnout s odkazem na ust. § 1140 o. z., avizovala návrh na odložení vypořádání spoluvlastnictví, navrhovala rozdělení věci, a ač vědoma si své nemajetnosti (kdy i žádala o osvobození od placení soudních poplatků) následně žádala přikázání nemovitosti do jejího výlučného vlastnictví. V souhrnu lze tedy uvést, že takovýto postup žalované v řízení o vypořádání spoluvlastnictví lze označit za obstrukční chování ztěžující včasné vynesení soudního rozhodnutí s odkazem na citovaný nález Ústavního soudu a žalobci by i touto optikou náleželo právo na náhradu nákladů řízení.

44. Ve vztahu ke vzájemnému návrhu žalované na širší vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo spolehlivě zjištěno, že v době od nabytí vlastnického práva žalobce k polovině nemovitosti až do doby rozhodnutí soudu žalovaná zcela vylučovala žalobce ze správy nemovitosti, totiž neumožňovala mu vstup, nedala mu klíče od nemovitosti, nepředložila mu nájemní smlouvy a odmítala s ním jednat v domnění, že není vlastníkem. Takový postup je nejen v rozporu s občanským zákoníkem co do jeho ustanovení ohledně správy nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví, ale zejména v rozporu s ústavními předpisy chránící svobodu vlastnického práva a nemůže požívat právní ochrany. To, že žalovaná neumožňuje žalobci vstup do nemovitosti, nepředala mu klíče od nemovitosti ani dokumenty vážící se ke správě nemovitosti vyplývá nejen z přípisů zástupce žalované ze 16. 5. 2019 či 17. 6. 2019, kde se opakovaně uvádí, že žalovaná neuznává vlastnické právo žalobce, tak i ze spisů zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka], kde docházelo ke zpětvzetí návrhů ze strany žalobkyně z důvodu toho, že není aktivně legitimována v těchto řízeních. Taková řízení byla vyvolána zcela zbytečně a bez racionálního podkladu při vědomí, že žalované bylo nabízeno předkupní právo. Žalobce opakovaně žádal žalovanou o předání klíčů a dokumentace k domu přípisy z 19. 3. 2019 a 1. 4. 2019, avšak bezvýsledně. Žalovaná toto ani nesporovala, kdy při jednání dne 15. 10. 2021 uvedla, že mu nic nevydala, neboť jej nepovažuje za spoluvlastníka. Je až neuvěřitelné a zcela v rozporu s dobrými mravy, aby následně žalovaná požadovala náhradu za správu nemovitosti, ze které žalobce zcela vyloučila. Navíc je soud toho názoru s ohledem na zjištěný stav nemovitosti, že žádná správa ani vykonávána nebyla, případně byla vykonávána nedostatečně a zahálčivým způsobem, jak tomu odpovídá i znalecký posudek Ing. [celé jméno znalkyně] a odborné vyjádření p. [příjmení]. Pokud snad mělo být argumentováno tím, že žalovaná byla povolána ke správě nemovitosti přechozím spoluvlastníkem, pak nutno k tomuto konstatovat, že změnou vlastnických práv, toto povolání zaniklo a nikterak nezavazuje žalobce. Současně bylo v řízení zjištěno, že mezi stranami neexistovala žádná dohoda o správě nemovitosti. Soud tudíž v této části uplatněného návrhu na zaplacení částky 3 500 Kč/měsíc za správu nemovitosti posoudil jako nárok jsoucí v rozporu s dobrými mravy dle § 2 odst. 3 o. z. a odmítl mu přiznat právní ochranu. Pokud jde o zbylou část vzájemného návrhu, pak nutno konstatovat, že žalovaná unesla důkazní břemeno pouze k vynaloženým nákladům uplatněným do koncentrace řízení a to: k částce 2 000 Kč vyplývající z faktury [číslo] za náklady na vymetení komína (zaplaceno 2 100 Kč, nicméně tvrzeno 2 000 Kč, pročež je nutné vycházet jen z částky 2 000 Kč) a částce 1 500 Kč vyplývající z opravenky [číslo] rovněž za revizi kotle (nicméně tvrzeno jen 1 500 Kč). Zbylé tvrzené částky nebyly prokázány (nepředložená pojistná smlouva, nepředložený doklad o plnění k faktuře [číslo] nová tvrzení uplatněná v rozporu s koncentrací řízení – odpad a daně, k tomu viz bod 27 – 30 tohoto rozsudku). Ve zbytku uplatněného nároku tedy žalovaná neunesla procesní břemena, kdy jednak nedotvrdila rozdíl mezi uplatněnou částkou ve výši 5 000 Kč za měsíc a dotvrzenými náklady u jednání dne 15. 10. 2021 (srov. protokol z ú. j. a bod 8 tohoto rozsudku) a ke zbylým natvrzeným nákladům neunesla důkazní břemeno (zejména pojištění, hromosvod a náklady na vymetení komína byly tvrzeny za každý rok, přičemž prokázány jen za jeden rok). Žalovanou prokázaný vynaložený náklad na společnou věc tudíž představuje částku ve výši 3 500 Kč a žalobci byla tudíž výrokem V. uložena s odkazem na ust. § 1136 o. z. povinnost uhradit žalované polovinu z této částky. Pokud jde o požadované příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), pak k tomuto nutno uvést, že vzájemný návrh byl uplatněn při ústním jednání dne 15. 10. 2021 a žalovaný se tudíž mohl dostat do prodlení až dnem následujícím, tudíž nejdříve od 16. 10. 2021. Výše úroku z prodlení vyplývá z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byl vzájemný návrh vč. požadovaného příslušenství zamítnut pro jeho rozpor s dobrými mravy a neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního (výroky V. a VI tohoto rozsudku).

45. O nákladech řízení vztahující se ke vzájemnému návrhu na širší vypořádání podílového spoluvlastnictví (výrok VII. tohoto rozsudku) bylo s odkazem na shora uvedený přístup soudu k rozhodování o nákladech řízení rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná se domáhala vzájemným návrhem zaplacení částky 80 000 Kč s příslušenstvím nicméně s odkazem na výroky V. a VI. byla úspěšná jen co do částky 1 750 Kč, představující úspěch ve výši 2,19 %, a neúspěšná co do částky 78 250 Kč, představující neúspěch ve výši 97,81 %. Žalobce má tudíž právo na náhradu nákladů řízení odpovídající jeho úspěchu, od kterého je nutno odečíst jeho neúspěch, ve výši 95,62 % Náklady řízení žalobce v řízení zastoupeného advokátem sestávají z odměny za zastoupení žalobce advokátem a 21% DPH z odměny, neboť žalobce neuplatnil právo na režijní paušály (respektive o nich bylo rozhodnuto ve vztahu k řízení o vypořádání spoluvlastnictví). O cestovném a náhradě za promeškaný čas již bylo rozhodnuto rovněž v rámci výroku o nákladech řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Náklady řízení tedy sestávají ze 6 úkonů právní služby advokáta (příprava a převzetí, účast na jednání dne 15. 10. 2021 přesahující 2 hodiny (tedy 2 úkony), účast na jednání dne 23. 9. 2022 přesahující 2 hodiny (tedy 2 úkony) a vyjádření ze dne 27. 4. 2022) po 4 300 Kč, celkem tedy ve výši 25 800 Kč a DPH ve výši 5 418 Kč, celkem tak náklady řízení představují částku 35 518 Kč. Žalobce, jak bylo řečeno shora, má právo na náhradu 95,62 %, tedy částce odpovídající částce ve výši 33 962,31 Kč, které je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

46. Výrok VIII. o soudním poplatku se opírá o ustanovení § 1, 2 odst. 1 písm. a), 4 odst. 1 písm. j) a § 9 odst. 4 písm. a), odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, kdy žalované podáním vzájemného návrhu na zaplacení částky 80 000 Kč vznikla poplatková povinnost. Výše poplatku vyplývá z ust. § 6 zákona o soudních poplatcích ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků. Soudní poplatek z částky 80 000 Kč činí podle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků částku 4 000 Kč. Soud věc projednal a rozhodl o ní, aniž poplatek ve výši 4 000 Kč vybral, a proto jej žalobkyni uložil zaplatit v tomto rozsudku, a to ve lhůtě splatnosti dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. do tří dnů od jeho právní moci.

47. Výrok IX. je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovaná byla v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví zcela neúspěšná a je tedy povinna nahradit státu náklady řízení, které stát v řízení o vypořádání podílového spoluvlastnictví platil (znalečné). O konkrétní výši státem zálohovaných nákladů řízení nebylo možné rozhodnout v době vyhlášení rozsudku, neboť znalkyně při ústním jednání dne 23. 9. 2022 vznesla právo na znalečné spojené s její účastí u soudního jednání, tudíž poté, co rozhodnutí o znalečném nabyde právní moci, vydá soud usnesení, ve kterém vyčíslí konkrétní výši nákladů státu.

48. O lhůtách a způsobu splnění veškerých povinností z tohoto rozsudku soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím ke stanovisku žalobce, který uvedl, že je v jeho schopnostech splnit povinnost dle výroku III. tohoto rozsudku ve lhůtě 10 dnů, pročež soud ve vztahu ke všem ukládaným povinnostem mezi stranami ukládal 10 denní lhůtu tak, aby splatnost nastala v jeden den.

Poučení