36 C 273/2020-306

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Matoušovou ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] ; zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [anonymizováno] [země], [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu škody takto:

Výrok

I. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 768 751 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému k rukám jeho zástupce náklady řízení ve výši 127 630 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku

III. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 14 906 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se s tvrzením, že je univerzální závětní dědic po své matce [jméno] [příjmení], které byl v restitučním řízení mimo jiné vydán pozemek [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec], jehož součástí je budova [adresa] (dále jen budova), domáhal náhrady škody ve výši žalované částky, protože žalovaný porušil svou povinnost nakládat s předmětnou nemovitostí s péčí řádného hospodáře. Porušení této povinnosti spatřoval v tom, že žalovaný nechal vzlínat zemní vlhkost do zdí budovy [adresa] (svislých konstrukcí) až do stavu, kdy není bez rozsáhlé rekonstrukce způsobilá dalšího užívání. Kromě zanedbání péče provedl neodborné stavební úpravy budovy a jejího okolí, které vlhnutí zdí ještě umocnily: a) neprodyšné cementové vnitřní omítky, b) neprodyšná vnější fasáda, c) vyspádování okapového chodníku směrem k budově, díky čemuž zatéká dešťová voda do obvodových zdí, d) nedostatečné vyspádování parkovací plochy od budovy, proto se dešťová voda kumuluje v blízkosti budovy a zatéká do podloží pod budovu, e) neudržovaný rozpadající se anglický dvorek, z něhož nemůže odtékat voda a zatéká do základů budovy, f) ubourání komínových průduchů.

2. Škoda, kterou žalobce požadoval nahradit, představuje náklady na odstranění vlhkých vnitřních omítek a neprodyšné fasády a na zhotovení nových vnitřních a vnějších sanačních omítek, náklady na výměnu zkorodovaných zárubní, náklady na opravu vyspádování parkovací plochy u budovy a na opravu zanedbaného anglického dvorku.

3. Žalovaný vzlínající vlhkost do zdí budovy nerozporoval, ale odmítl, že by byla důsledkem porušení jeho povinnosti pečovat o budovu jako řádný hospodář. Zdůraznil, že odpovídá jen za škodu vzniklou porušením této povinnosti v době od účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen z. č. 229/1991 Sb.), do předání nemovitosti matce žalobce. Dále poukazoval na několik faktorů, které dle něj mohou ovlivňovat vlhkost zdí: a) budova [adresa] má více než 100 let a od počátku není nikterak zajištěna proti vzlínání zemní vlhkosti b) před účinností z. č. 229/1991 Sb. byly na budově prováděny opravy, které mohly ovlivnit vlhkost zdí (např. výměna podlah v prvním nadzemním podlaží) c) žalobce o budovu po jejím vrácení řádně nepečuje.

4. Žalovaný současně odmítl, že by vlhkost zdiva zhoršily jím provedené a žalobcem vytýkané opravy a poukázal na to, že naopak řadou investic budovu zhodnotil, když zajistil její statiku, provedl její plynofikaci, upravil okolní plochy a zrekonstruoval vnitřní prostory.

5. Žalobce odpovědnost žalovaného za tvrzenou škodu opíral o § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb.

6. Dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. povinná osoba je povinna s nemovitostmi až do jejich vydání oprávněné osobě nakládat s péčí řádného hospodáře, ode dne účinnosti tohoto zákona nemůže tyto věci, jejich součásti a příslušenství převést do vlastnictví jiného. Takové právní úkony jsou neplatné. Právo na náhradu škody, kterou povinná osoba způsobí oprávněné porušením těchto povinností, zůstává ustanovením § 28 nedotčeno.

7. Dle citovaného ustanovení svědčí právo na náhradu škody oprávněné osobě vůči povinné osobě za těchto předpokladů: a) povinná osoba poruší povinnost nakládat s vydávanou nemovitostí ode dne účinnosti z. č. 229/1991 Sb. do vydání nemovitosti s péčí řádného hospodáře b) vznik škody c) příčinná souvislost mezi porušením povinnosti ve vymezeném období a vznikem škody.

8. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] vyplývá, a nebylo to ani mezi účastníky sporné, že oprávněnou osobou, které byl pozemek p. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], jehož součástí je budova [adresa], vydán, je [jméno] [příjmení] a povinnou osobou ve smyslu § 5 odst. 2 písm. a) z. č. 229/1991 Sb. je žalovaný. 9. [jméno] [příjmení] tak svědčil případný nárok na náhradu škody dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. Její darování nemovitosti žalobci na tom nic nemění. 10. [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela (viz úmrtní list), majetkové právo na náhradu škody dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. je součástí její pozůstalosti (§ 1475 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.)) a předchází na dědice. Nabytí dědictví potvrzuje soud (§ 1670 o. z.), který tak v případě pozůstalosti [jméno] [příjmení] dosud neučinil. Dosud tak není zřejmé, kdo je dědicem a na koho přechází právo na náhradu škody dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. a není tak na jisto postavena aktivní legitimace žalobce v projednávané věci. Žalobce sice předložil závěť, v níž mu [jméno] [příjmení] veškerý svůj majetek odkázala, ale soudu je z úřední činnosti známo, že tato závěť byla v pozůstalostním řízení zpochybněna (informace o stavu pozůstalostního řízení).

11. Žalobce po provedeném dokazování, na jehož provedení se soud s ohledem na náklady s ním související s účastníky dohodl, navrhl, aby řízení bylo přerušeno do skončení pozůstalostního řízení, protože soud si v projednávané věci nemůže posoudit, kdo je dědicem po zůstavitelce, okruh dědiců není dosud znám a není známo, s kým bude žaloba v konečném důsledku projednávána. K uvedenému je třeba uvést, že projednávané věci podal žalobu žalobce nikoliv jeho matka, tudíž soud po její smrti nepovede řízení s jejími dědici. Výsledek pozůstalostního řízení je významný jen pro posouzení aktivní legitimace žalobce ne pro okruh účastníků.

12. Žalobě bylo možné vyhovět a přiznat žalobci uplatněný nárok pouze za předpokladu, že by byly naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu, a pokud by právo na náhradu škody svědčilo žalobci. Pokud by jeden z těchto předpokladů nebyl naplněn, bylo třeba žalobu zamítnout. Právo uplatněné v tomto řízení by na žalobce přešlo a byl by jeho nositelem pouze za předpokladu, že by mu jeho nabytí potvrdil soud v pozůstalostním řízení. Pokud však soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že nebyly naplněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za žalovanou škodu, nebylo nutné na výsledek pozůstalostního řízení čekat, protože na zamítnutí žaloby nemohl nic změnit.

13. Zákon č. 229/ 1991 Sb. zakotvil povinnost povinné osoby nakládat s nemovitostmi, které byly předmětem restitučního nároku, s péčí řádného hospodáře, aniž by péči řádného hospodáře definoval. Představuje očekávatelnou míru péče o nemovitost, která je předmětem vydání. Rozsah této minimální očekávatelné péče, kterou zákon č. 229/ 1991 v § 5 odst. 3 ukládá povinné osobě, lze definovat na základě jiných právních předpisů, v nichž byl tento pojem též použit.

14. Podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), musel s péčí řádného hospodáře pečovat o zástavu zástavní věřitel, přičemž § 162 odst. 1 obč. zák. ukládal zástavnímu věřiteli povinnost opatrovat a chránit zástavu před poškozením, ztrátou a zničením. S péčí řádného hospodáře musel správce dědictví spravovat dědictví (§ 480a odst. 3 obč. zák.). Dle § 37a zákona č. 94/1963, o rodině, ve znění účinném do 31. 12. 2013, byli rodiče povinni pečovat o jmění dítěte s péčí řádného hospodáře, což dle komentářové literatury představuje povinnost spravovat jmění tak, aby dítě neutrpělo újmu.

15. Zákon č. 89/ 2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, v § 159 odst. 1 definuje péči řádného hospodáře jako péči vykonávanou s nezbytnou loajalitou, potřebnými znalostmi a pečlivostí. Zákon o obchodních korporacích č. 90/ 2012 Sb. v § 51 odst. 1 uvádí, že pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo jedná informovaně, v obhajitelném zájmu spravovaného jmění a s nezbytnou loajalitou.

16. Z uvedeného vyplývá, že řádný hospodář je takový hospodář, který pečuje o cizí jmění se znalostí jeho stavu a charakteru a sleduje jeho zájmem. Náležitá pečlivost při výkonu správy vylučuje lajdácký a laický přístup.

17. Péče řádného hospodáře však na druhou stranu neznamená neomezené investice do spravovaného majetku, ale představuje v dané chvíli péči se znalostí věci při respektování omezených finančních zdrojů.

18. Pojem péče řádného hospodáře je současně nutné vykládat s ohledem na účel, který zákonodárce úpravou obsaženou v § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. sledoval, kterým je snaha zabránit poškození a znehodnocení nemovitosti v důsledku zanedbání řádné péče v době, kdy nabyla účinnosti právní úprava o vydání nemovitosti, do jejího vydání oprávněné osobě (viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 853/2003).

19. Z uvedeného vyplývá, že povinná osoba je povinna o nemovitost pečovat i v uvedeném období, kdy je zřejmé že bude předmětem vydání, a to minimálně tak, aby nebyla znehodnocena, což znamená minimálně udržovat hodnotu, kterou měla v době, kdy vstoupil v účinnost zákon č. 229/1991 Sb. zavádějící povinnost vydat nemovitosti oprávněným osobám. Odpovědnost povinné osoby dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. je dána nejen, pokud v daném období nemovitost ztratila na své hodnotě (byla znehodnocena) v důsledku absence jakékoliv péče (zanedbání péče), ale i v důsledku péče, která nerespektuje stav, charakter a potřeby nemovitosti (nesprávné péče), což ji ve výsledku též znehodnocuje. V případě, že je v důsledku porušení povinnosti pečovat o nemovitost jako řádný hospodář nemovitost znehodnocena, vniká oprávněné osobě újma, protože je jí vydána nemovitost nižší hodnoty, než mohla oprávněně očekávat, přičemž výše náhrady této újmy představuje náklady na uvedení věci do stavu před porušením povinnosti, tedy do stavu před účinností zákona č. 229/1991 Sb. Povinná osoba tak odpovídá jen za to, oč se v důsledku absence péče či nesprávné péče v posuzovaném období zhoršil stav nemovitosti a je povinna nahradit oprávněné osobě náklady na odstranění škody vzniklé v posuzovaném období (viz rozsudek NS sp. zn. 25 Cdo 853/2003).

20. Odpovědnost za škodu dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. tak mohlo v projednávané věci založit takové nakládání s nemovitostí, které lze kvalifikovat jako zanedbání péče či nesprávnou péči a které ve svém důsledku vedlo nárůstu znehodnocení nemovitosti a k němuž došlo v období od [datum] do vydání nemovitosti dne [datum], kdy byla budova [adresa], o niž v tomto řízení jde, podle nesporných tvrzení účastníků i podle předávacího protokolu předána matce žalobce.

21. Žalobce spatřoval znehodnocení budovy ve znehodnoceném prvním nadzemním podlaží, které nelze užívat kvůli nadměrné vlhkosti zdí, která sahá do 2 metrů výšky a na omítkách bují plísně.

22. Porušení povinnosti pečovat o budovu s péčí řádného hospodáře spatřoval žalobce jednak v zanedbání péče, protože žalovaný nezabránil vzlínání zemní vlhkosti do zdí budovy a neprovedl jejich sanaci (oklepání vlhké omítky, zhotovení vodorovné hydroizolace a natažení sanační omítky), jednak i v nesprávné péči o budovu, protože provedl stavební úpravy, které nerespektovaly stav a charakter budovy a vlhnutí zdí ještě umocnily: a) neprodyšné cementové vnitřní omítky, b) neprodyšná vnější fasáda, c) vyspádování okapového chodníku směrem k budově, díky čemuž zatéká dešťová voda do obvodových zdí, d) nedostatečné vyspádování parkovací plochy od budovy, proto se dešťová voda kumuluje v blízkosti budovy a zatéká do podloží pod budovu, e) neudržovaný rozpadající se anglický dvorek, z něhož nemůže odtékat voda a zatéká na základy budovy f) ubourání komínových průduchů, skrze které byla vlhkost obvodových zdí odvětrávána.

23. Na podporu svých tvrzení žalobce předložil odborná vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení].

24. Autorizovaný architekt Ing. [jméno] [příjmení] ve svém odborném posouzení škod na budově [adresa] vidí příčinu vlhkosti obvodových zdí, která znemožňuje užívání prvního nadzemního podlaží budovy, v nedostatečném odvádění srážkových vod z okolí budovy, které pak zasakují do podloží a do obvodových zdí budovy, z nichž vlhkost není dostatečně odvětrávána, protože z vnější strany jsou zdi kryty neprodyšnou fasádou a z vnitřní strany neprodyšnou cementovou omítkou. Vlhkost vzlíná do budovy z podloží skrze podlahu a obvodové zdi. Původní podlaha, která vzlínající vlhkost zachycovala do vápenné malty, byla v 70. letech nahrazena betonovou podlahou krytou linoleem, která jakémukoliv odvětrávání vlhkosti skrze podlahu zabránila.

25. Odvádění srážkových vod z okolí budovy do kanalizace znemožňuje podle ing. [příjmení] zdevastovaný anglický dvorek se zaneseným odtokem vody, proto se voda vsakuje do základových konstrukcí budovy. Nedostatečně je odváděna i srážková voda z parkovací plochy, neboť zabudovaný liniový žlab je úzký na to, aby odvedl z parkovací plochy veškerou srážkovou vodu. Srážková voda tak zasakuje do podloží budovy. Přispívá k tomu i okapových chodník vyspádovaný k budově, z něhož srážková voda zatéká přímo do štěrbiny mezi chodníkem a obvodovou zdí budovy.

26. Odpovědný projektant Ing. [jméno] [příjmení] ve své technické zprávě poukázal na to, že voda z anglického dvorku neodtéká a provedené přizdívka není prodyšná a znemožňuje odvětrávání obvodových zdí budovy. Jelikož úroveň okolního terénu je vyšší, zatéká dešťová voda podél obvodové zdi do základů stavby. Ing. [příjmení] zjistil, že obvodová zeď je z vnější strany pod fasádou vlhká stejně jak vnitřní obvodové zdi a omítky na nich jsou již dožilé. Vlhkost není ani odvětrávána, neboť původní dva komínové průduchy byly ubourány a dveřní průduch zazděn. Tyto úpravy měly vliv na vlhkost obvodových zdí.

27. Žalovaný na podporu svých tvrzení předložil odborné posouzení Ing. [jméno] [příjmení], dle kterého proniká vlhkost do zdí z podloží, protože budova [adresa] je více jak 100 let stará a od počátku není zajištěna proti vzlínání zemní vlhkosti. Dokud nebude provedeno opatření zabraňující vzlínání vlhkosti z podloží, vlhkost do zdí vzlínat bude a zničí jakoukoliv omítku včetně sanační, protože sanační omítky jsou pouze podpůrné opatření umožňující dosušení vlhkého zdiva po provedení opatření, které bude bránit vzlínání vlhkosti z podloží. Sanační omítky provedené v roce 1999 proto nemohly být trvalým řešením problému s vlhkostí. Ing. [příjmení] je toho názoru, že odvádění dešťových vod od budovy je dostatečné, jak v případě parkovací plochy, kde odvod srážkových vod zajišťuje odvodňovací kanálek, tak v případě okapového chodníku, u kterého odvádí srážkovou vodu na travnatou plochu žlábek. Dešťová voda nezvyšuje vlhkost obvodových zdí budovy, protože tyto nejsou vlhké o nic více než ty vnitřní. Ani anglický dvorek vlhkost zdiva nezvyšuje. Naopak odděluje okolní zeminu od obvodových zdí budovy, tudíž svou funkci si stále plní. Všichni zmínění odborníci tak potvrdili a je to patrné i z fotografií, jimiž jsou jejich odborná vyjádření doplněna, že nejen obvodové, ale i vnitřní zdi v prvním nadzemním podlaží budovy jsou vlhké tak, že činí první nadzemní podlaží budovy neuživatelným, což nebylo sporné ani mezi účastníky. Mezi účastníky a jejich odborníky není spor ani o to, že vlhkost vzlíná z podloží. Každý z nich však viděl jinde příčinu nadměrné vlhkosti zdí. Odborníci oslovení žalobcem ji viděli ve stavebních úpravách provedených žalovaným ať již na budově (podlahy v přízemí, fasáda), či v jejím bezprostředním okolí (úprava zpevněných ploch). Odborník žalovaného spatřoval příčinu nadměrné vlhkosti zdí v tom, že vzhledem ke stáří budovy nebylo provedeno žádné opatření, které by vzlínání vlhkosti z podloží bránilo.

28. Pokud podle nesporných tvrzení účastníků nelze první nadzemní podlaží budovy využívat kvůli vlhkosti ve zdech, bezpochyby tato okolnost budovu znehodnocuje. Sporná mezi účastníky byla příčina nadměrné vlhkosti a zda nadměrnou vlhkost zdí způsobil žalovaný.

29. Pokud by žalovaný provedl stavební úpravy, které nerespektovaly stav a charakter budovy a způsobily by nebo by významně zvýšily vlhkost zdí budovy, porušil by svou povinnost pečovat o nemovitost jako řádný hospodář, protože by nerespektoval specifika dané stářím budovy, způsobem její výstavby a prostředím, v němž je postavena, a odpovídal by za škodu, kterou by tím na budově způsobil, přičemž škodu by byl povinen nahradit v rozsahu nákladů na odstranění stavebních úprav, které budovu poškodily, a jejich následků.

30. Z pohledu odpovědnosti za škodu dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. jsou rozhodné jen stavební úpravy provedené v období od [datum] do [datum]. Žalovaný tak neodpovídá za případné znehodnocení budovy způsobené výměnou podlah, k níž došlo podle tvrzení žalobce v 70. letech 20. století.

31. Pokud byla budova vzhledem ke svému stáří postavena bez vodorovné hydroizolace, která by bránila vzlínání vlhkosti z podloží, vlhkost z podloží vzlínala do zdí budovy již před účinností zákona č. 229/1991 Sb. Za této situace bylo povinností žalovaného jen zabránit případnému zhoršení poškození budovy v důsledku vzlínání vlhkosti, tj. zabránit případnému nárůstu znehodnocení. V případě používané nemovitosti, jejíž stav odpovídal míře opotřebení, neodpovídá žalovaný za dané právní úpravy za stav budovy a není povinen hradit veškeré náklady na její opravu, ale odpovídá jen za nárůst škod, k němuž došlo v rozhodném období od [datum] do [datum], a to ještě jen takových škod, kterým by řádný hospodář zabránil (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 853/2003). Provést odpovídající opatření zabraňující vzlínání vlhkosti, které budova neměla ani před účinností z. č. 229/1991 Sb., byl tedy žalovaný povinen provést jen tehdy, pokud by vzlínání vlhkosti z podloží vedlo ke znehodnocení budovy nad rámec jejího znehodnocení ke dni účinnosti zákona z. č. 229/1991 Sb.

32. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalovaný žádné opatření, které by zabránilo vzlínání vlhkosti do zdí budovy neprovedl, otázkou je, zda ho jako řádný hospodář provést měl, zda by jím předešel zhoršení stavu budovy v důsledku vzlínání vlhkosti do zdí.

33. Žalovaný nerozporoval, že v posuzovaném období od [datum] do [datum] provedl žalobcem vytýkané opravy a úpravy budovy a jejího okolí. Jejich provedení vyplývá i z jím předložených listin.

34. Z rozpisu prací na odstranění vlhkosti vnitřních stěn v budově [adresa] a jeho dodatku č. 1 a faktur [číslo] [číslo] vyplývá, že v letech 1998 a 1999 byly v budově [adresa] opraveny vlhké omítky, a to tak, že byly otlučeny původní omítky, byl proveden penetrační nátěr a byly nataženy nové vápenné štukové omítky.

35. V letech 2011 a 2012 byla budova [adresa] zajištěna kotvami a ocelovými táhly, budova byla zpevněna injektáží, byly otlučeny vnější omítky a nataženy nové, vyměněna okna a parapety (položkový rozpočet na stavební úpravy budovy [adresa] ke smlouvě o dílo [číslo] 2011 ze dne [datum], faktury ze dne [datum], [datum] a č. [datum]).

36. V roce 2014 byla na základě smlouvy o dílo č. [spisová značka] a položkového rozpočtu k této smlouvě zhotovena ze zámkové dlažby odstavná plocha u budovy [adresa]. Práce byly vyúčtovány fakturou [číslo] ze dne [datum].

37. Posouzení otázek, zda stavební úpravy provedené žalovaným zapříčinily nebo významným způsobem zhoršily vlhkost zdí budovy, zda a jakým způsobem vlhkost poškozuje budovu, vyžaduje odborné znalosti z oboru stavebnictví. Odborná vyjádření předložená účastníky neměla náležitosti znaleckého posudku a nebyla zpracována soudními znalci, přičemž tento nedostatek by nevyřešil ani výslech odborníků, proto soud ustanovil soudního znalce z oboru stavebnictví. Dotazy, jaký dopad na stav budovy měla žalobcem vytýkaná nečinnost žalovaného a jím provedené stavební úpravy, směřoval soud na znalce z oboru stavebnictví se specializacemi na vliv vlhkosti na stavby a hydroizolace obvodového pláště budov. Míru znehodnocení nemovitosti (pokles její tržní ceny) měl stanovit znalec z oboru ceny a odhady nemovitostí.

38. Znalec [příjmení] [jméno] [celé jméno znalce], Ph.D. po zhlédnutí budovy a po změření hmotnostní vlhkosti zdiva dospěl k závěru, že hmotnostní vlhkost zdiva v prvním nadzemním podlaží budovy je velmi vysoká, vyšší než 10 % a místy i než 15 % a znemožňuje tak užívání celého prvního nadzemního podlaží, neboť pro kancelářské a bytové účely je přípustná vlhkost do 5 %. V 2. nadzemním je hmotnostní vlhkost vyšší než 10 % jen na chodbě, ve zbytku místností byla naměřena vlhkost pod 3 %, tedy velmi nízká, což znamená, že 2. nadzemní podlaží lze užívat k bytovým i kancelářským účelům.

39. Znalec jednoznačně uvedl, že příčinou velmi vysoké vlhkosti zdí v prvním nadzemním podlaží je absence funkční vodorovné hydroizolace. Znalec svůj závěr opřel jednak o stáří budovy, jednak o naměřené množství hmotnostní vlhkosti ve zdech. Vysvětlil, že budova byla postavena v době, kdy se vodorovné hydroizolace běžně nedělaly a pokud výjimečně ano, tak z materiálu s krátkou životností. Voda vzlíná do zdí podle znalce výlučně z podloží (viz body 46 a 47 rozsudku), přičemž pokud by budova vodorovnou hydroizolaci měla, vzlínání vlhkosti by zabránila a vlhkost zdí by se pohybovala do 5 %.

40. Znalec vysvětlil, že i bez vodorovné hydroizolace, nemusela vlhkost z podloží od počátku vzlínat v tak masivním rozsahu, jako je tomu nyní. Hladina podzemní vody může kolísat. Současně však poukázal na to, že vlhkost vzlíná z podloží již dlouhodobě, protože již v roce 1999 si vyžádala výměnu zničených omítek. Staré vlhké omítky byly oklepány a byly nataženy nové vápenné omítky, tedy nikoliv sanační omítky, jak tvrdil žalovaný (viz rozpis prací na odstranění vlhkosti vnitřních stěn v budově [adresa]). Tyto vápenné omítky již vlhkost zcela zničila, přičemž jejich sanace bude stejná jako v roce 1999. Bude třeba odstranit zničené vlhké omítky a natáhnout nové, což má ale smysl jen za předpokladu, že bude předtím provedena vodorovná hydroizolační bariéra, která zabrání vzlínání další vlhkosti z podloží.

41. Na dotaz, jaké škody vzlínající vlhkost na budově působí, znalec uvedl, že zničila pouze vnitřní omítky a tím pádem i kovové zárubně v prvním nadzemním podlaží, žádné jiné devastující vlivy vzlínající vlhkosti na budově nezjistil. Jelikož zemní vlhkost stejně jako do zdí budovy vzlíná i do zdí anglického dvorku, je i jeho devastace způsobena vzlínající vlhkostí. Nadále však plní funkci vzduchové izolace, protože okolní zemina díky němu nedoléhá na zdi budovy.

42. Podle znalce tak vysokou vlhkost, jakou naměřil v prvním nadzemním podlaží budovy [adresa], pod přípustných 5 % sníží pouze zhotovení hydroizolační bariéry. Žádné jiné opatření nebude účinné.

43. Žalobcem požadované sanační omítky nejsou, jak znalec ve své výpovědi vysvětlil, opatřením snižujícím množství hmotnostní vlhkosti ve zdech. Sanační omítky se používaní po zhotovení vodorovné hydroizolace, která zabrání pronikání další zemní vlhkosti. Nelze-li zdi místnosti nechat vyschnout bez omítky, umožní sanační omítky místnost užívat, protože udrží zbytkovou vlhkost ve zdech pod povrchem, kde se během několika let srovná. Sanační omítky však jsou schopné udržet vlhkost pod povrchem jen, jedná-li se o zbytkovou vlhkost a další vlhkost již nevzlíná. Není-li zhotovena vodorovná hydroizolace a vzlíná-li vlhkost nadále, neudrží sanační omítky takové množství vlhkosti pod povrchem, vlhkost vystoupí na povrch, čímž je sanační omítka zničena stejně jako vápenná omítka. Skrze vápennou omítku vzlíná voda na povrch bez omezení.

44. Byť fasáda použitá na budově není dle znalce prodyšná, takové množství vody, které ve zdech budovy je (180-270 l/m3), nelze přirozeně odvětrat tím spíše, vzlíná-li vlhkost neustále dál. Totéž platí o komínových průduších, které dle Ing. [příjmení] mohly zajistit přirozené větrání zdí.

45. Znalec vyvrátil, že dešťová voda zasakuje do obvodových zdí z ucpaného anglického dvorku, okapového chodníku nebo odstavné plochy (parkoviště) u budovy, protože povrch okolí budovy včetně dna anglického dvorku je pod úrovní podlahy prvního nadzemního podlaží. Voda tak nemůže zasakovat do zdí budovy, ale až do podloží, odkud vzlíná rovnoměrně jak do obvodových, tak do vnitřních zdí budovy, čehož důkazem je naměřená srovnatelná hmotnostní vlhkost všech zdí v prvním nadzemním podlaží budovy. I to vyvrací tvrzení žalobce, že vlhkost obvodových zdí způsobuje zasakující dešťová voda. Kdyby tomu tak bylo, musela by být vlhkost obvodových zdí větší.

46. Znalec je tedy zajedno s Ing. [jméno] [příjmení], že vlhkost do zdí vzlíná z podloží, kam se bezesporu dostává jednak průsakem dešťové vody, jednak svůj význam hraje hladina podzemní vody. Voda se v podloží budovy kumuluje, protože budova se nachází pod svahem (viz fotografie ve znaleckém posudku) a v blízkosti vodního toku (viz zákres záplavového území ve znaleckém posudku), takže voda do podloží stéká z blízkého svahu, od něhož jsou zdi budovy odděleny anglickým dvorkem, a současně v blízkosti vodního toku je hladina podzemní vody vyšší obecně.

47. Vše uvedené vedlo dle znalce k jednoznačnému závěru, že velmi vysoká vlhkost zdí bránící v užívání prvního nadzemního podlaží je způsobena absencí funkční vodorovné hydroizolační bariéry, která by vzlínání vlhkosti z podloží zabránila. Stavební úpravy vytýkané žalobcem tuto vlhkost významně zvýšit nemohly, protože dešťová voda z okolí budovy nezasakuje přímo do zdí, ale do podloží, stejně jako tomu bylo před stavebními úpravami, a přirozeně odvětrat množství vody ve zdech při velmi vysokém stupni hmotnostní vlhkosti a za soustavného vzlínání další vlhkosti není vůbec možné. Fasáda ani další úpravy snižující možnost odvětrávání vlhkosti proto vlhkost zdí významně neumocnily. I kdyby stavební úpravy nebyly provedeny, vlhkost zdí by byla velmi vysoká a neumožnila by užívání prvního nadzemního podlaží. Stavební úpravy samy o sobě by užívání prvního nadzemního podlaží neznemožnily.

48. Stáří budovy a nadměrná vlhkost jejích zdí vylučují přítomnost funkční vodorovné hydroizolace a není dle přesvědčení soudu nutné provádět destrukční sondy, aby tento závěr byl ověřen. Pokud je žalobce jiného názoru, bylo na něm, aby předložil důkazy o tom, že voda vzlíná z podloží do zdí budovy ve znalcem zjištěném nadměrném rozsahu, přestože funkční vodorovnou hydroizolaci má. K tomu znalcovu součinnost nepotřeboval. Zpochybnit tento odborný závěr se žalobci nepodařilo ani sdělením Kloknerova ústavu ČVÚT v Praze, z něhož nevyplývá žádná relevantní skutečnost, která by na přítomnost vodorovné hydroizolace ukazovala. Jiný důkaz žalobce nepředložil. Odborný závěr, že stěžejní příčinou vzlínání vlhkosti je absence vodorovné hydroizolace, je dle názoru soudu přesvědčivý, byl náležitě vysvětlen a zasazen do kontextu dokazováním zjištěných skutečností na rozdíl od závěrů žalobcových odborníků, kteří se otázkou vodorovné hydroizolace vůbec nezabývali, přestože vzlínající vlhkost z podloží též popisovali, a za příčinu nadměrné vlhkost zdí označili stavební úpravy, aniž by se zamýšleli nad tím, zda a v jaké míře vzlínala vlhkost z podloží před jejich provedením.

49. Soud důvody pro revizi znaleckého posudku, kterou požadoval žalobce, nehledal a ze znaleckého posudku po výslechu znalce vycházel, protože znalec své odborné závěry přesvědčivě vysvětlil a logicky zdůvodnil. Znalecký posudek doplněný o výslech znalce komplexně a v souvislostech vysvětluje příčinu vlhnutí zdí budovy a koresponduje s provedeným dokazováním i s odbornými závěry Ing. [jméno] [příjmení]. Odborný závěr Ing. [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], že za současný stav nadměrné vlhkosti zdí může zanedbaný anglický dvorek, odbourané komínové průduchy a stavební úpravy provedené žalovaným – výměna vnitřních omítek v letech 1998 1999, nová fasáda zhotovená v letech 2011 2012 a oprava okolního parkoviště v roce 2014 -, vyvrátil přesvědčivě nejen znalec (viz bod 44 a 45 rozsudku), ale i dokazováním zjištěná skutečnost, že zdi byly mokré a omítky vlhkostí zničené i před provedením těchto oprav a úprav. Přičítají-li žalobcem oslovení odborníci velmi vysoký stupeň hmotnostní vlhkosti zdí naměřený znalcem stavebním úpravám současně tím tvrdí, že před jejich provedením byla vzlínající vlhkost, pokud nějaká vůbec vzlínala, udržitelná, bylo ji možné přirozeně odvětrávat, takže neničila omítky a nebránila užívání prvního nadzemního podlaží. To však neodpovídá zjištění, že v letech 1998 a 1999 musely být kompletně otlučeny vlhké vnitřní omítky, vyčištěny zdi, proveden penetrační nátěr a natažena nová štuková (vápenná) omítka při stavební akci, jejíž cílem bylo odstranit vlhkosti vnitřních stěn v budově [adresa] (viz rozpis prací). Pokud byly v roce 1998 vnitřní omítky zničeny natolik, že musely být kompletně odstraněny a zhotoveny nové, bezpochyby ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., tedy dříve než byly provedeny stavební úpravy vytýkané žalobcem, vzlínala do zdí budovy podzemní vlhkost v takovém rozsahu, že ji nebylo možné přirozeně odvětrávat, protože zničila vnitřní omítky. Vnitřní omítky byly sice v letech 1998 1999 vyměněny, ale vlhkost vzlínala nadále, protože nebyla zhotovena žádná hydroizolační zábrana, a tak do předání budovy žalobci z podloží vzlínající vlhkost vnitřní omítky opět zcela zničila, což potvrzuje sdělení znalce, že bez vodorovné hydroizolace vzlínající vlhkost omítku vždy zničí, a to jak sanační tak vápennou.

50. Znalec konstatoval, že vyjma zničených omítek vzlínající vlhkost budovu samotnou nikterak nepoškodila. Vlhkostí zničené omítky lze vyměnit za nové stejným způsobem jako v letech 1998 1999. Uvedené znamená, že oproti stavu ke dni účinnosti z. č. 229/1991 Sb. nedošlo kvůli vzlínající vlhkosti k nárůstu znehodnocení budovy. Žalovaný, co se vzlínající vlhkosti týče, předal žalobci [datum] budovu [adresa] ve stejném stavu, v jakém byla k 24. 6. 1991, tj. se vzlínající vlhkostí ničící vnitřní omítky a bez jakékoliv zábrany bránící vzlínání vlhkosti z podloží. Znehodnocené omítky nejsou znehodnocením oproti stavu k 24. 6. 1991, protože byly zhotoveny až v letech 1998 1999 a v době předání budovy [datum] byly vlhkostí zcela zničeny a odsouzeny k výměně stejně jako původní omítky v roce 1998.

51. Samotná výměna vnitřních vápenných omítek provedená v letech 1998 1999 na vzlínání vlhkosti z podloží nic nezměnila. Je jen důkazem o tom, že v roce 1998 byly omítky vlhkostí zničeny, což znamená, že vlhkost vzlínala z podloží kontinuálně již dlouhou dobu. Jak znalec vysvětlil omítky samy o sobě množství vlhkosti ve zdech nikterak neregulují, což znamená, že ji ani nesnižují ani nezvyšují. Nově natažené štukové omítky (nikoliv cementové, jak tvrdil žalobce; viz rozpis prací) na rozdíl od sanačních propouštěly vzlínající vlhkost na povrch, tudíž ani neuzavíraly vlhkost ve zdech, jak tvrdil žalobce. Neplatí tedy tvrzení žalobce, že opravy provedené v roce 1998 1999 vlhkost zdí negativně ovlivnily a nastartovaly destrukci budovy. Kromě výměny omítek a jejich výmalby, byl opraven strop a venkovní sokl, což též vlhnutí zdí ani nezpůsobilo ani nezhoršilo.

52. Pro rozhodnutí ve věci bylo podstatné, v čem spočívaly opravy prováděné žalovaným, aby mohl být posouzen jejich vliv na budovu. Nebylo významné, zda stavební úpravy prošly správním schvalovacím procesem. Důkazní návrhy týkající se povolení a kolaudace stavebních úprav proto soud považoval za nadbytečné. Pokud by byla v roce 1998 změřena vlhkost zdí budovy, bylo by možné srovnat množství hmotnostní vlhkosti ve zdech s aktuálním stavem. Absence takových údajů však nic nemění na tom, že v letech 1998 1999 byly měněny vlhkostí zničené omítky. Cílem oprav (viz rozpis stavebních prací) bylo odstranit vlhkost zdí. Za situace, kdy nebyla současně řešena příčina vlhkosti a nebyla provedena vodorovná hydroizolace, nemělo žádný význam, že byly nataženy vápenné omítky nikoliv sanační, protože ani ty množství vlhkosti neregulují a za daného stavu nemohly plnit svou funkci a vlhkost by je zničila stejně jako vápenné (viz výslech znalce). Výměna omítek v letech 1998 1999 tak byla z dlouhodobého hlediska zbytečná a jen dočasně - do doby, než stále vzlínající vlhkost omítkami znovu prostoupila - umožnila užívat první nadzemní podlaží. Dne [datum], kdy byla budova matce žalobce předána, již byla situace stejná jako k 24. 6. 1991 Vnitřní omítky byly zvlhlé, a aby bylo možné první nadzemní podlaží opět užívat, je nezbytné je opět vyměnit. Podle znalce tomu však musí předcházet zhotovení vodorovné hydroizolace.

53. Byť je zhotovení vodorovné hydroizolace jediným řešením, které zabrání vzlínání vlhkosti z podloží, tím, že ji žalovaný v období od 24. 6. 1991 do [datum] nezhotovil a nechal vlhkost volně vzlínat z podloží do zdí, nárůst znehodnocení budovy oproti jejímu stavu k 24. 6. 1991 nezpůsobil. Vzlínající vlhkost z podloží devastující omítky případně další vybavení prvního nadzemního podlaží zde byla i k [datum]. Má-li povinná osoba dle § 5 odst. 3 z. č. 229/1991 Sb. v období od [datum] do předání nemovitosti zabránit nárůstu jejího znehodnocení, k porušení povinnosti řádného hospodáře nedošlo. Jak bylo vysvětleno již v bodu 31 rozsudku, na žalovaném by bylo možné požadovat, aby zhotovil vodorovnou hydroizolaci, která zde nebyla ani před 24. 6. 1991, pouze za předpokladu, kdyby tím měl předcházet dalšímu znehodnocení budovy, přičemž tento stav nenastal.

54. Dlouhodobě vzlínající vlhkost z podloží ničí i zdi anglického dvorku. I zde musela negativně působit už před 24. 6. 1991, přesto anglický dvorek svou funkci vzduchové izolace nadále bezezbytku plní a ani vlhkost zdí nezvyšuje (viz výslech znalce). Jeho renovace tak dosud nebyla v zájmu předcházení dalšímu znehodnocení budovy nezbytně nutná stejně jako výměna zárubní, proto žalovaný ani v jejich případě povinnost pečovat o nemovitost jako řádný hospodář neporušil. Jejich renovace stejně jako zhotovení nových omítek dává smysl až po zhotovení vodorovné hydroizolace.

55. Velmi vysoká vlhkost zdí tedy není důsledkem porušení povinnosti žalovaného pečovat v rozhodném období o nemovitost jako řádný hospodář, ať již v důsledku nesprávné péče (stavební úpravy) nebo v jejím zanedbání (nezhotovení vodorovné hydroizolace). Kvůli absenci vodorovné hydroizolace, kterou budova nemá od počátku, voda vzlínala do zdí již ke dni 24. 6. 1991 a škoda v podobě zničené omítky zde byla v té době stejně jako při předání budovy žalobci [datum]. Jinými slovy opravu vlhkých zdí (oklepání vlhké omítky a natažení nové) za současného zhotovení vodorovné hydroizolace by žalobce musel stejným způsobem provést jak v roce 1991, tak v roce 2018.

56. Znalec vyloučil, že by příčinou nadměrné vlhkosti zdí mohly být stavební úpravy vytýkané žalobcem, což potvrzuje i fakt, že vzlínající vlhkost zničila omítky dávno předtím, než byly stavební úpravy provedeny.

57. Žalovaný tak budovu svou péčí v době od 24. 6. 1991 do [datum] neznehodnotil více než byla k [datum]. Naopak řadou jiných oprav ji zhodnotil. Ať již se jednalo o zajištění statiky budovy v letech 2011 – 2012, či rekonstrukci služebního bytu v roce 2008 (viz znalecký posudek a položkový rozpočet na stavební úpravy budovy [adresa] ke smlouvě o dílo [číslo] [rok] ze dne [datum], faktury ze dne [datum], [datum] a č. [datum] smlouva o dílo [číslo] faktura FV [číslo]).

58. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný před odizolováním zdí budovy upřednostnil jiné opravy, což za situace, kdy vlhkost zdí v prvním nadzemním podlaží sice znemožnila tento prostor užívat, ale současně budovu dále nepoškodila a nezpůsobila nárůst škod, neznamenalo porušení povinnosti pečovat o nemovitost jako řádný hospodář, neboť se znalostí stavu budovy prováděl opravy, které stav budovy vyžadoval, a upřednostnil-li ty z nich, které mu umožnily či zlepšily vlastní užívání nemovitosti, nelze mu to přičítat k tíži, neboť právě tak by v takové situaci postupoval i řádný hospodář, který by nejprve opravoval prostory, které užívá, a až následně, pokud finanční možnosti dovolí, ty, které využívány nejsou.

59. Povinnost pečovat o nemovitost jako řádný hospodář tak, jak byl její smysl vysvětlen v bodu 19 rozsudku, žalovaný v žalobě vytýkaným jednáním nebo svou nečinností směrem ke vzlínající vlhkosti z podloží neporušil. Předpoklady vzniku odpovědnosti žalovaného za tvrzenou újmu tak nejsou naplněny, proto soud žalobu zamítl.

60. Pokud nebyla dána odpovědnost žalovaného za nadměrnou vlhkost zdí budovy, bylo nadbytečné zjišťovat vliv této vady na obvyklou cenu budovy, proto nebyl posudek na ocenění budovy dopracován.

61. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a příslušelo mu tak vůči žalobci právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Přiznaná částka 127 630 Kč představuje paušální náhradu hotových výdajů dle vyhl. 254/2015 Sb. ve výši 4× 300 Kč za čtyři úkony, které žalovaný učinil, aniž by byl právně zastoupen (vyjádření k žalobě z [datum], účast u jednání od 9:00 hod do 11:12 hod (2 úkony), podání z [datum]), odměnu za zastupování advokátem ve výši 8× 11 380 Kč dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 6. 8. 202, v němž se žalovaný plně odkázal na své podání z [datum], za které mu proto samostatně náhrada nákladů nepřísluší, účast u jednání konaného [datum] od 9:00 hod do 15:04 hod (4 úkony právní služby) a účast u jednání konaného [datum] od 11:07 hod do 14:04 hod (2 úkony právní služby); závěrečný návrh v písemné podobě není písemným podáním ve věci samé, ale součástí posledního jednání, proto za něj samostatně náhrada nákladů nepřísluší, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 8× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za shora uvedených 8 úkonů právní služby, které žalovaný učinil prostřednictvím svého zástupce, náhradu jízdních výdajů ve výši 6 640 Kč dle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 156 odst. 1 písm. a), § 158 z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, za cestu z [obec] ke dvěma jednáním a zpět (4×301 km) vozidlem Volkswagen Passat [registrační značka] při spotřebě pro kombinovaný provoz 4,1l [číslo] km a ceně motorové nafty 27,20 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb.) a sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km (§1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb.), náhradu za promeškaný čas dle § 14 odst. 1, 3 vyhl č. 177/1996 Sb. ve výši 26× 100 Kč za 13 započatých půlhodin strávených na cestě z [obec] do [obec] za zpět ke dvěma jednáním, náhradu výdajů za ubytování za noc z 13. na [datum] ve výši 1 599 Kč (faktura [číslo] výpis z účtu) dle § 13 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 156 odst. 1 písm. c) zákoníku práce a 21% DPH ve výši 22 151 Kč z přiznané odměny a náhrad. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

62. V průběhu řízení bylo z rozpočtových prostředků soudu uhrazeno znalci [příjmení] [jméno] [celé jméno znalce], Ph.D. znalečné ve výši 14 906 Kč (zbylých 5 000 Kč mu bylo uhrazeno ze zálohy žalobce). Náklady státu hradí účastníci podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.), proto soud zavázal k náhradě nákladů státu v řízení neúspěšného žalobce.

63. Žalobce a jeho zástupkyně se bez omluvy nezúčastnili jednání konaného [datum], což zástupkyně žalobce zdůvodnila tím, že nebyla řádně předvolána a o termínu jednání se dozvěděla až po jeho konání. Z obsahu spisu však vyplývá, že k jednání byla zástupkyně žalobce předvolána [datum]. Předvolání je evidováno v elektronickém systému soudu spolu s předvoláním ostatních předvolávaných osob (na jednání byli spolu s ní týž den předvoláni zástupce žalovaného, znalec a jeho konzultant). Podle doručenky, která je dle § 50f odst. 3 o.s.ř. veřejnou listinou, si zástupkyně žalobce předvolání osobně převzala dne [datum] spolu se znaleckým posudkem, usnesením o znalečném a s výzvou, aby žalobce do [datum] vznesl své námitky vůči znaleckému posudku. I z obsahu této výzvy vyplývá, že ve věci bylo nařízeno jednání. Na doručené písemnosti zástupkyně žalobce reagovala. Proti usnesení o znalečném se odvolala a námitky proti znaleckému posudku ve stanovené lhůtě zaslala. Vše uvedené potvrzuje, že jí bylo předvolání spolu s ostatními písemnostmi doručeno stejně jak ostatním předvolaným osobám, které se jednání zúčastnily. Nezúčastnila-li se zástupkyně žalobce jednání, jde tato její neúčast k tíži žalobce, včetně vyloučení možnosti tvrdit nové skutečnosti a označovat nové důkazy po skončení tohoto jednání, neboť na závěr jednání nastala i přes její neúčast koncentrace řízení.

Poučení