36 C 438/2017-834

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Dany Matoušové a přísedících JUDr. Jarmily Sliacké a Michala Teplého ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ; zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o náhradu škody způsobené pracovním úrazem takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu za bolest ve výši 168 337 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 168 337 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 241 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 1 991 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Soud zamítá žalobu v části, v ní se žalobce domáhal zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 4 250 000 Kč.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady na znalecký posudek ve výši 11 391 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 391 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady spojené s léčením ve výši 231 937 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 55 057 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 176 880 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady na mobilitu ve výši 486 351 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 65 578 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 483 249 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 102 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

VIII. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 417 671 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 102 Kč za dobu od [datum] do [datum].

IX. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do [datum] ve výši 84 809 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 84 809 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

X. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do [datum] ve výši 40 001 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 40 001 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

XI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za dobu od [datum] do [datum] ve výši 789 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 270 989 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

XII. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za dobu od [datum] do [datum] ve výši 284 943 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 373 996 Kč za dobu od [datum] do [datum] a dále z částky 103 007 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

XIII. Počínaje dnem [datum] do budoucna je žalovaná povinna platit žalobci náhradu za ztrátu na výdělku při uznání invalidity ve výši 13 930 Kč měsíčně.

XIV. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná počínaje dnem [datum] do budoucna platila na náhradě za ztrátu na výdělku při uznání invalidity dalších 2 759 Kč měsíčně.

XV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady na péči za dobu od [datum] do [datum] ve výši 423 260 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 322 120 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 101 140 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. XVI. Soud zamítá žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení nákladů na péči ve výši 463 160 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 322 120 Kč za dobu od [datum] do [datum], ve výši 8,25 % ročně z částky 564 300 Kč za dobu od [datum] do [datum] a dále z částky 463 160 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. XVII. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni nahradit žalobci k rukám jeho zástupkyně náklady řízení ve výši 945 184 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. XVIII. Žalobce je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 218 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. XIX. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení ve výši 34 394 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. XX. Žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně soudní poplatek ve výši 124 911 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal náhrady újmy vzniklé v souvislosti s pracovním úrazem, který utrpěl dne [datum], kdy se mu při výstupu na kontejner smekl na mokré a namrzlé střeše kontejneru žebřík a spadl z výšky na zem. Úraz utrpěl během nakládky kontejnerů, když podle praxe zaběhnuté u žalované vystupoval na kontejner, aby ho uvázal. Při pádu si poranil míchu, je od kolenou dolů ochrnutý a odkázaný na invalidní vozík. Není schopen vyměšování jinak než cévkováním, není schopen erekce a ejakulace a následkem vykloubení levého ramene má zhoršenu jeho pohyblivost. V souvislosti s popsaným úrazem uplatnil nároky popsané níže.

2. Žalovaná svou odpovědnost za pracovní úraz zcela odmítla s tím, že žalobce neměl na kontejneru, ze kterého spadl, co dělat. Žádný pokyn vázat kontejnery nedostal a kontejner, na který vystupoval po žebříku, se ani nakládat neměl. Na kontejner lezl po žebříku bez ochranných pracovních prostředků (přilba, pracovní oděv a pracovní obuv) a nerespektoval pracovní postup při vázání břemen, s nímž byl v den nástupu do práce seznámen. Neměl správně vázat kontejner ze střechy ale ze země, žebřík mu měl přidržovat jiný zaměstnanec a měl ho současně zapřít proti vlně.

3. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobce byl v den úrazu zaměstnancem žalované. Od [datum] u ní pracoval jako vazač, jehož pracovní povinností mimo jiné bylo vázat kontejnery při nakládce.

4. Ani úrazový děj nebyl mezi účastníky sporný. Žalobce spadl při výstupu na kontejner postavený na jiném kontejneru (v patře). Na kontejner vystupoval po žebříku ze střechy kontejneru stojícího přes uličku za ním. Žebřík měl postavený na střeše kontejneru z vlněného plechu, nikdo mu ho nepřidržoval, ani nebyl zapřený proti vlně, proto se smekl a žalobce spadl na zem.

5. Spor byl mezi účastníky o to, zda žalobce popsaným jednáním zaviněně porušil právní či ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dle § 367 odst. 1 písm. a) či odst. 2 písm. a) z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném v době úrazu, či zda jednal lehkomyslně ve smyslu § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce a jsou tedy dány předpoklady alespoň pro částečné zproštění žalované odpovědnosti za žalobcův pracovní úraz.

6. V projednávané věci soud aplikoval z. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 30. 9. 2015 (dále jen zákoník práce), tj. ve znění účinném v den pracovního úrazu a před nabytím účinnosti zákona č. 205/2015 Sb.

7. Dle § 366 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

8. Dle § 366 odst. 4 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí.

9. Dle § 367 odst. 1 písm. a) zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

10. Dle § 367 odst. 2, 3 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody, b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, je povinen určit zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) je však povinen uhradit zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody.

11. Při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných. K námitce žalované, že žalobce nedostal pokyn k nakládce kontejneru, na který vystupoval 12. Mezi účastníky bylo nesporné, že nadřízeným žalobce byl [jméno] [příjmení]. Ten ve své výpovědi uvedl, že řekl žalobci, aby přišel [datum] do práce až na nakládku kontejnerů. Hodinu nástupu mu upřesnil ráno po telefonu. Spor účastníků o přesnou hodinu nástupu do práce byl v pro rozhodnutí ve věci bezpředmětný. Podstatné bylo, zda žalobce v době pádu konal práci, tj. činnost v zájmu žalované. Podle obou dotčených osob - žalobce a [jméno] [příjmení] - se žalobce měl dostavit na nakládku kontejnerů a podle ostatních účastníků nakládky ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) se také na nakládku včas dostavil a nakládal. Podle záznamu o úrazu žalobce spadl z žebříku ve 13:40 hod v době, kdy podle [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] probíhala nakládka kontejnerů. I jeřábník [příjmení] [příjmení], na jehož výpověď ve správním řízení se žalovaná odvolávala, u soudu uvedl, že měl připravený jeřáb k nakládce (zapatkováno), byl s vazači domluvený, který kontejner se bude nakládat, a byl připraven i kamión, na který se měly kontejnery nakládat.

13. Všichni účastníci nakládky – žalobce, [jméno] [příjmení] (vazači) a jeřábník [příjmení] [příjmení] – potvrdili, že v den úrazu, stejně jako obvykle, měli od [jméno] [příjmení] seznam kontejnerů, podle kterého měli nakládat a v němž byly určeny dvojice kontejnerů nakládané společně na jedno auto. [příjmení] [příjmení] uvedl, že pokud byly kontejnery exportovány do zahraničí a musely být procleny, což byl projednávaný případ, bylo předem stanoveno, na které auto naložit které dvojice kontejnerů. [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil, že [datum] připravil seznam kontejnerů určených k nakládce a odjel na úřad. Mezinárodní nákladní list vydávala v den úrazu řidičům po ukončení nakládky [jméno] [příjmení], která uvedla, že čísla kontejnerů, které se měly naložit na konkrétní auto, určil [jméno] [příjmení], a buď je vyplnil do nákladního listu, nebo je do nákladního listu opsala ona z jím vystaveného rozpisu. Slyšený řidič kamiónu [jméno] [příjmení] též potvrdil, že mu před nakládkou na dispečinku sdělili čísla kontejnerů, které poveze. Z uvedeného je zřejmé, že [jméno] [příjmení] dne [datum] nejpozději před 10:00 hod, kdy odjel na úřad, určil, které kontejnery na které auto budou naloženy, a podle tohoto seznamu vazači a jeřábník při nakládce postupovali.

14. Z náčrtu místa úrazu vyhotoveného Policií ČR při ohledání místa úrazu vyplývá, že žalobce po pádu ležel mezi kontejnery [číslo] a [číslo] (koncové čtyřčíslí číselného označení kontejneru) a na střeše kontejneru [číslo] ležel žebřík, který žalobci sklouzl při výstupu. Uvedené znamená, že žalobce ze střechy kontejneru [číslo] vystupoval na kontejner [číslo]. Na místě nakládky stál dle náčrtu místa úrazu kamión [registrační značka], přičemž na kamión [registrační značka] se měly dle mezinárodního nákladního listu CMR [číslo] naložit kontejnery [číslo] a [číslo] (rozpor v registračních značkách kamiónu na náčrtu a na CMR [číslo] je jen chyba v psaní na náčrtu, protože žádná jiná [registrační značka] vozidel uvedených na ostatních CMR registrační značce uvedené v náčrtu neodpovídá). Řidičem vozidla [anonymizováno] [číslo] byl [jméno] [příjmení] (viz objednávka tohoto vozidla), který v den úrazu žalobce uvedl Policii ČR, že měl právě začít nakládat (viz úřední záznam sepsaný Policií ČR dne [datum]). Žalobce tedy v okamžiku pádu vystupoval na kontejner [číslo], který se měl právě nakládat na kamión řízený [jméno] [příjmení]. 15. [příjmení] [příjmení] uvedl, že si s vazači před pádem žalobce ukázali, co nakládají, vyvrátil tak tvrzení žalované, že žalobce neměl pokyn k vázání břemene a už vůbec ne kontejneru [číslo], protože ten se neměl v danou chvíli nakládat. Odvolávala se přitom na náčrt místa úrazu, na němž jsou ramena jeřábu svěšena nad jiným kontejnerem, a na pořadí mezinárodních nákladních listů vystavených k přepravě ten den nakládaných kontejnerů, podle nichž měl být kontejner [číslo] naložen až na šesté vozidlo v pořadí.

16. Všichni zúčastnění na nakládce - oba vazači (žalobce a [jméno] [příjmení]), jeřábník [příjmení] [příjmení] i řidič vozidla [registrační značka] [jméno] [příjmení] – potvrdili připravenou nakládku kontejnerů na přistavené vozidlo [anonymizováno] [číslo], které podle mezinárodního nákladního listu mělo vézt kontejnery [číslo] a [číslo]. [příjmení] žalobce na kontejner [číslo] tak byl na místě a byl aktuální. Jeřábník [příjmení] [příjmení] uvedl, že měl zapatkováno – jeřáb byl připraven k nakládce -, přičemž naložit i z patra byl schopen kontejner o hmotnosti 5 tun na vzdálenost 8 metrů. Jak z náčrtu, tak z fotografií místa úrazu vyplývá, že jeřáb byl od kontejneru [číslo], který dle mezinárodního nákladního listu CMR [číslo] vážil 3,5 tuny, vzdálen maximálně na šíři dvou kontejnerů (2 990 mm×2) a nakládka kontejneru [číslo] tak byla možná. Tím je vyvrácena námitka žalované, že jeřáb nebyl schopen kontejner [číslo] z takové dálky naložit a musel přepatkovat.

17. Důvod, proč je rameno jeřábu spolu s vázacím řetězem na náčrtu z místa úrazu svěšeno nad jiným kontejnerem, vysvětlil ve své výpovědi jeřábník [příjmení] [příjmení]. V okamžiku pádu žalobce bylo rameno natočeno dopředu před kabinu jeřábu, proto ho musel otočit doprava, aby mohl z kabiny vystoupit. Umístění ramene jeřábu tak vůbec nesouviselo s nakládaným kontejnerem.

18. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobce v okamžiku pádu konal práci – vystupoval na kontejner [číslo] kvůli jeho nakládce na přistavený kamión [registrační značka], pracoval podle seznamu nakládky vystaveného nadřízeným [jméno] [příjmení] a po dohodě s jeřábníkem [jméno] [příjmení] - a úraz, který utrpěl, je tedy úrazem pracovním (§ 366 odst. 1 zákoníku práce). Pracovní postup při vázání kontejnerů 19. Žalovaná tvrdila, že povinností vazačů bylo vázat kontejnery ze žebře do předem připravených ok v horních rozích kontejnerů. U každého oka vylézt po žebři k oku a zaháknout vázací řetěz, nikoliv lézt na střechu a vázat vázací řetěz ze střechy kontejneru. Tím zdůvodňovala fakt, že vazači nebyli vybaveni osobním ochranným prostředkem proti pádu, protože měli vázat ze žebře a při práci na žebři je třeba mít osobní ochranný prostředek proti pádu až nad 5 metrů výšky (čl. III bod 10 přílohy n.v.č. 362/2005 Sb.). Výjimkou bylo podle žalované vázání kontejneru v patře, na který bylo třeba vylézt a zaháknout vázací řetěz ze střechy. Vystupovat na kontejner v patře byl vazač povinen ze střechy kontejneru postaveného před nebo za ním v řadě, aby bylo možné zapřít žebřík na střeše proti vlně a aby byla mezera mezi kontejnery co nejmenší. Při výstupu na kontejner v patře musel vazači přidržovat žebřík na střeše jiný zaměstnanec. Na zemi žebřík vazačům nikdo nepřidržoval (viz tvrzení žalované u prvního jednání). Podle žalované toto byl pracovní postup, na který byli vazači školeni.

20. Žalovaná současně předložila důkazy o tom, že žalobce byl proškolen [datum] podle vnitřního předpisu označeného jako pracovní postup vázání a zavěšování břemen (kontejnerů). Seznámení s tímto pracovním postupem žalobce stvrdil svým podpisem. Když byl vyslýchán Policií ČR v nemocnici dne [datum] potvrdil, že byl při nástupu do práce proškolen, jak vázat kontejnery, což stvrdil svým podpisem. Pozdější námitce, že podpis není jeho, proto soud neuvěřil.

21. Před nástupem do práce dne [datum] žalobce absolvoval vstupní školení, což též stvrdil svým podpisem a následně účast na tomto školení potvrdil i u soudu. Podle tematického plánu školení obsahem vstupního školení, bylo nařízení vlády č. 362/2005 Sb. a všechny vnitřní předpisy žalované popsané níže. 22. [ulice] předpisy žalované upravující výstup vazače na kontejner při vázání kontejnerů a samotné vázání břemen (vnitřní směrnice nazvaná Pracovní postup vázání a zavěšování břemen – kontejnerů, [ulice] předpis systém bezpečné práce pro provoz zdvihacích zařízení), použití žebříku (Provozní bezpečnostní předpis pro používání žebříků) a práci ve výškách (Provozní bezpečnostní předpis pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou) obsahují písemné pokyny žalované k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve smyslu § 367 odst. 1, 2 zákoníku práce, z nichž žalovaná musela žalobce proškolit a soustavně kontrolovat a vyžadovat jejich dodržování (§ 103 odst. 2 zákoníku práce), jinak neplnila své povinnosti na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nemohla se ani částečně zprostit své odpovědnosti za pracovní úraz (§ 367 odst. 1, 2 zákoníku práce).

23. Vnitřní předpis Pracovní postup vázání a zavěšování břemen (kontejnerů) podrobně upravuje zavěšení vázacího háku na břemeno a výstup na kontejner po žebříku, neupravuje však, kde konkrétně má být hák vázacího řetězu na kontejner zavěšen a kudy se k tomuto místu má vazač dostat (přímo ze žebře nebo ze střechy). Mezi účastníky bylo nesporné, že každý kontejner má v horních rozích z výroby předpřipravena oka k zaháknutí vázacího řetězu a háky zavěšuje vazač právě do těchto ok. Cestu vazače k nim vnitřní předpis nereguluje. Vystupuje-li však vazač po žebříku, musí být jeho stabilita zajištěna dalším zaměstnancem, který žebřík přidržuje, nebo musí být zaměstnanec jištěn prostředkem osobní ochrany. Vnitřní předpis na několika místech výslovně předpokládá výstup vazače na střechu kontejneru i výstup po žebříku ze střechy kontejneru. V takovém případě musí vazač ještě navíc (vedle jištění žebříku nebo ochranného prostředku) zapřít žebřík proti vlně a odstranit z kontejneru nečistoty.

24. Uvedené opakuje i vnitřní předpis Systém bezpečné práce pro provoz zdvihacích zařízení, který ukládá vazači povinnost očistit povrch kontejneru při výstupu na něj a vystupovat na kontejner po žebříku jen s jištěním žebře jiným zaměstnancem či za použití opatření zabraňujících pádu z výšky.

25. Použití žebříku upravila žalovaná vnitřním předpisem Provozní bezpečnostní předpis pro používání žebříků, který znovu ukládá povinnost zajistit stabilitu žebříku jiným zaměstnancem v případě nebezpečí sklouznutí, přičemž na kluzký povrch lze žebřík postavit až poté, kdy je přijato dostatečně účinné opatření zabraňující sklouznutí žebře.

26. Vnitřním přepisem Provozní bezpečnostní předpis pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou žalovaná odcitováním nařízení vlády č. 362/2005 Sb. upravila podmínky pro práci ve výšce, tj. nad 1,5 metru nad okolní úrovní.

27. Při výkonu práce ve výškách, tzn. nad 1,5 metru (§ 3 odst. 1 písm. b) n. v. č. 362/2005 Sb.), je zaměstnavatel povinen zorganizovat práci tak a určit takové pracovní postupy, aby zaměstnanci při jejich výkonu byli chráněni proti pádu z výšky (§ 5 odst. 1 písm. c) z. č. 309/2006 Sb.) a přijmout opatření, která pádu zaměstnance z výšky zabrání, a současně zajistí, aby tato opatření byla skutečně provedena (§ 3 odst. 1 písm. b) n. v. č. 362/2005 Sb.) Těmito opatřeními jsou primárně prostředky kolektivní ochrany (např. lešení, zábradlí) a není-li to možné prostředky osobní ochrany, které budou odpovídat povaze práce a umožní bezpečný pohyb (§ 3 odst. 2, 3, čl. II. bod 1. Přílohy n. v. č. 362/2005 Sb.).

28. Dle čl. III bodu 7 Přílohy n. v. č. 362/2005 Sb. nesmí být práce ve výškách prováděna, jestliže nepříznivá povětrnostní situace může ohrozit bezpečnost a zdraví zaměstnanců a dle čl. IX Přílohy n. v. č. 362/2005 Sb. je zaměstnavatel povinen zajistit přerušení práce ve výškách, přičemž za nepříznivou povětrnostní situaci zvyšující nebezpečí pádu a sklouznutí je považováno sněžení a tvoření námrazy.

29. Podle vnitřního předpisu pro práci ve výškách měla práci přerušit osoba odpovědná za práci ve výškách, tj. zaměstnanec nadřízený ve výšce pracujícím zaměstnancům.

30. U soudu slyšení vazači ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] i žalobce) uvedli, že k vázání kontejnerů se v praxi využíval dvojí postup. Ten, který chtěl použít žalobce – vázání kontejneru ze střechy – nebo ze žebře, na který se odkazovala žalovaná. Každý z vazačů určitý způsob preferoval. Žalobce a [jméno] [příjmení] vázali většinou ze střechy, protože to bylo rychlejší. Ze žebře vázali jen v případě, kdy nebylo možné vylézt na střechu. [jméno] [příjmení] naopak uvedl, že preferoval vázání kontejneru ze žebře, tak byl i zaškolen, ale byly situace, kdy s vědomím žalované vázal ze střechy, protože to bylo rychlejší nebo to jinak nešlo. Vázání kontejnerů ze střechy kontejneru potvrdil i jeřábník [příjmení] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil, že věděl o tom, že vazači vážou kontejnery ze střechy.

31. Není tak pravdou, že by jediným dovoleným postupem bylo vázání kontejneru ze žebře bez výstupu na střechu, jak v řízení tvrdila žalovaná. Vnitřní předpis upravující pracovní postup při vázání kontejnerů výstup vazače na kontejner výslovně předpokládá, a to i při výstupu po žebříku na kontejner v patře.

32. Nad to žalobce spadl při nakládce kontejneru [číslo] uloženého v druhém patře, přičemž dvě řady na patro naskládaných kontejnerů byly tak blízko, že do uličky široké 37,5 cm a 115 cm (viz náčrt místa úrazu) nebylo možné postavit tak vysoký žebřík, aby po něm bylo možné vylézt ve všech čtyřech rozích do výšky 5,76 metru (2,84 m+2,92 m). Kontejner [číslo] o rozměrech 6 058×2 990× 2 840 (dך×v) stál podle náčrtu místa úrazu na kontejneru [číslo] o rozměrech 6 058×2 990×2 920 (viz expediční příkaz). Současně jeřábník [příjmení] [příjmení] i [jméno] [příjmení] vyloučili, že by vazači v době úrazu vystupovali na kontejner v druhém patře ze žebře, protože tak dlouhé žebře k dispozici ani neměli. Žalobci tak prakticky měl možnost uvázat kontejner [číslo] jen ze střechy.

33. Pokud žalovaná vytýkala žalobci, že vystupoval na kontejner [číslo] z kontejneru [číslo] umístěného přes uličku v druhé řadě a ne z kontejneru umístěného ve stejné řadě před ním nebo za ním, aby mohl zapřít žebřík proti vlně, je třeba uvést, že ani zde neměl na výběr. Před ním žádný kontejner nebyl a za ním byly dva kontejnery postavené na sobě (viz náčrt místa úrazu).

34. Z náčrtu situace po úrazu tak vyplývá, že žalobce mohl vystoupit na kontejner [číslo], který byl určen k nakládce, jen z kontejneru [číslo]. Uvedené potvrzují výpovědi vazačů, že při nakládce kontejnerů museli postup při úvazu přizpůsobit primárně situaci na místě.

35. Soud uzavřel, že žalobce vázal kontejner ze střechy zcela v souladu s pracovním postupem pro vázání břemen. Osobní ochranný pracovní prostředek proti pádu z výšky 36. Přestože vazači pravidelně zcela v souladu s pracovním postupem pro vázání břemen vázali kontejnery ze střechy a pohybovali se na střeše kontejneru, tj. ve výšce přes 2,8 metru nebo na dvou kontejnerech na sobě ve výšce nad 5,6 metru, kde vázali řetěz do ok kontejnerů umístěných na okrajové hraně kontejneru, nebyli podle shodných tvrzení účastníků vybaveni osobním ochranným prostředkem proti pádu. Vybavení zaměstnance pracujícího ve výšce nad 1,5 metru ochranným prostředkem proti pádu předpokládá provozní bezpečnostní předpis pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou a současně tato povinnost zaměstnavatele vyplývá z § 3 odst. 1, 2, 3 nařízení vlády č. 365/2005 Sb. Nevybavila-li žalovaná vazače osobním ochranným prostředkem proti pádu, porušila svou povinnost vytvořit svým zaměstnancům bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí (§ 102 odst. 1 zákoníku práce) a vybavit je za tímto účelem odpovídajícími osobními ochrannými pracovními prostředky (§ 104 odst. 1 zákoníku práce).

37. Poukazovala-li žalovaná na bod 10 čl. III přílohy nařízení vlády č. 362/2005 Sb., dle něhož při práci na žebříku je třeba zajistit zaměstnance proti pádu až ve výšce nad 5 metrů, je třeba uvést, že uvedené dopadá na zaměstnance pracující ve výšce ze žebře, kteří ze žebře nevystupují do volného nechráněného prostoru ve výšce nad 1,5 metru, ale zůstávají při práci stále na žebři. To nebyl žalobcův případ. Před pádem se pohyboval na střeše kontejneru [číslo] ve výšce přes 2,8 metru, a když spadl, lezl do výšky přes 5,6 metru, přičemž v této výšce měl chodit po střeše kontejneru a vázat úvaz. Měl být proti pádu zajištěn a účinný ochranný prostředek proti pádu by jeho pádu ze žebříku zabránil.

38. Tím, že žalovaná nevybavila žalobce osobních ochranným prostředkem proti pádu, přestože pracoval ve výšce nad 1,5 metru, spáchala správní delikt na úseku bezpečnosti práce (viz rozhodnutí Oblastního inspektorátu bezpečnosti práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj [číslo jednací])

39. Dle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím, že byl spáchán správní delikt a kdo jej spáchal. Soud je tedy vázán rozhodnutím OIBP, že se žalovaná dopustila správního deliktu včetně skutkových okolností, které skutkovou podstatu správního deliktu naplňují. Na závěru, že žalovaná nezajistila ochranu žalobce proti pádu z výšky, čímž porušila svou pracovní povinnost, nebylo možné nic měnit a soud jím byl vázán.

40. Pokud se žalovaná odkazovala na odůvodnění rozhodnutí OIBP, v němž je zmíněno porušení povinnosti na straně žalobce, protože porušil zákaz výstupu po žebříku, jehož stabilita není zajištěna, není soud tímto závěrem vázán, neboť OIBP není oprávněn porušení povinnosti zaměstnancem hodnotit. Na faktu, že žalobce vystupoval na kontejner po žebříku, který nebyl zajištěn proti sklouznutí, to však nic nemění.

41. Porušení povinnosti žalované vybavit žalobce při vázání kontejnerů osobním ochranným prostředkem proti pádu, pokud vazači běžně při vázání kontejnerů vystupovali do volného prostoru ve výšce nad 1,5 metru, je jednou z příčin úrazu, neboť mohlo pracovnímu úrazu žalobce zabránit. Jištění žebříku jiným zaměstnancem a použití dalších osobních ochranných prostředků 42. Lze přisvědčit žalované, že sklouznutí žebříku, které zapříčinilo pád žalobce, mohlo zabránit, pokud by žalobci jistil žebřík jiný zaměstnanec, což se nestalo. Přitom vnitřní předpis upravující pracovní postup vázání a zavěšování břemen (kontejnerů) výstup na žebřík bez jištění jiným zaměstnancem výslovně zakazoval. Žalobce tak tuto povinnost bezesporu porušil, přičemž porušení této povinnosti bylo další příčinou úrazu.

43. Porušení této povinnosti však mohlo vést k úvaze o zproštění odpovědnosti žalované za škodu způsobenou pracovním úrazem jen za předpokladu, že dodržování této povinnosti soustavně vyžadovala a kontrolovala (§ 367 odst. 1, 2 zákoníku práce). Jinými slovy zákoník práce vyžaduje, aby povinnosti k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, mezi něž povinnost zajistit stabilitu žebříku dalším zaměstnancem patří, nebyly zaměstnancům jen formálně uloženy a řečeny na školení, ale aby zaměstnavatel zavedl tyto pracovní postupy i do praxe a vůbec nepřipustil, aby práce byla vykonávána způsobem ohrožujícím bezpečnost a zdraví zaměstnanců.

44. Z výpovědí vazačů ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [příjmení] i žalobce) však vyplynulo, že vazači bez jištění žebříku na kontejnery s vědomím svého nadřízeného [jméno] [příjmení], který to sám ve své výpovědi připustil, vystupovali. [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že věděl, že vazači vystupují po žebříku i bez jištění jiným zaměstnancem. Maximálně je přitom napomenul. Podle všech vazačů ne vždy bylo jištění žebříku možné, protože jich bylo málo. Na kontejner bez jištění žebře vystupovali i v zájmu urychlení nakládky v době, kdy druhý vazač ještě odvazoval kontejner na kamiónu.

45. Nelze pominout, že i žalovaná u prvního jednání potvrdila, že vazačům žebřík nikdo nedrží a držet žebřík je podle ní třeba až při výstupu vazače ze střechy kontejneru na kontejner v patře. To však vnitřní předpis o vázání břemen nepřipouští a výstup na kontejner bez jištění žebříku jiným zaměstnancem výslovně zakazuje, nemá-li zaměstnanec jištění proti pádu, což vazači neměli (viz výše). Podle vnitřního předpisu o vázání břemen je přitom bezpředmětné, jak vysoko a odkud vazač na kontejner po žebři vystupuje. Vysvětlení žalované, že bez jištění vazači po žebři vystupovali jen, stál-li žebřík na zemi, proto neobstojí a i žalovanou popsaný postup je porušením vnitřního předpisu o vázání břemen.

46. Navíc je třeba přisvědčit žalobci, že nakládka nebyla personálně zabezpečena tak, aby bylo možné jištění žebříku jiným zaměstnancem zcela dodržet. Podle vnitřního předpisu upravujícího pracovní postup při vázání břemen měl být žebřík jištěn při výstupu na kontejner postavený na zemi a potom i na ten druhý v patře. Při inkriminovaném výstupu žalobce tak bylo třeba asistence dvou dalších zaměstnanců. Jeden by lezl s žalobcem na střechu kontejneru, aby mu tam jistil žebřík při výstupu na kontejner v patře, druhý by oběma jistil žebřík na zemi, což se dle žalované v praxi nedělo. Na směně tak v den úrazu, ale i při kterékoliv jiné nakládce, byli jen tři zaměstnanci – dva vazači a jeřábník, který pravidelně jistit vazačům žebřík nemohl, to potvrdil i [jméno] [příjmení].

47. Při obsazení směny tak žalovaná nepočítala se třemi zaměstnanci na vázání kontejnerů. Nebylo možné, aby si k jištění žebře před výstupem na kontejner vazači nahodile sháněli náhodně kolemjdoucího zaměstnance k přidržení žebře, už jenom proto, že ten by musel být vybaven nezbytnými ochrannými prostředky, konkrétně přilbou, protože se pohyboval v blízkosti jeřábů při přenášení břemen a hrozil úraz hlavy (viz příloha č. 3 bod 1 písm. h) n. v. č. 495/2001 Sb.).

48. Pokud žalovaná v praxi při nakládce kontejnerů důsledně nevyžadovala soustavné dodržování svého vlastního pokynu, aby vazači na kontejner bez jištění žebříku jiným zaměstnancem nevystupovali (viz vnitřní předpis upravující pracovní postup při vázání břemen), na který se sama odvolávala a jehož porušení žalobci vytýkala, nesplnila zákonné podmínky pro byť částečné zproštění odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem žalobce (§ 367 odst. 1 písm. a), odst. 2, písm. a) zákoníku práce).

49. Totéž lze uvést k námitce žalované, že žalobce nejenže soustavně pracoval bez jištění žebříku jiným zaměstnancem, ale přestože na to byl upozorňován, soustavně nepoužíval ani ochranné pracovní prostředky (přilbu, pracovní oděv, pracovní obuv), přesně tak, jak v den úrazu. Je primárně na zaměstnavateli, aby zajistil bezpečné pracovní prostředí a pracovní podmínky pro výkon práce (§ 101 a § 102 zákoníku práce) Zásadě, že zajistit bezpečný výkon práce je povinností zaměstnavatele, odpovídají povinnosti zaměstnance, který je povinen nejen dodržovat pracovní postupy, které mu zaměstnavatel stanovil, předpisy a pokyny k zajištění své bezpečnosti, se kterými ho zaměstnavatel řádně seznámil, ale i používat ochranné pracovní prostředky, které mu zaměstnavatel určil a předal (§ 106 odst. 4 písm. c) a d) zákoníku práce). Odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem se zaměstnavatel může zprostit jen, jestliže sám své povinnosti na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dodržuje a soustavné dodržování vyžaduje i po zaměstnancích. Jinými slovy nesmí připustit výkon práce bez osobních ochranných prostředků.

50. Navíc v případě odpovědnosti žalované za posuzovaný pracovní úraz není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a porušením pracovní povinnosti nosit při práci pracovní oděv, obuv a přilbu. Žalobce utrpěl úraz, protože mu podklouzl žebřík, na to neměla skutečnost, že neměl pracovní obuv a pracovní oděv žádný vliv. Nelze ani říct, že by pracovní oděv žalobce (montérky) mohl zmírnit následky úrazu, jak tvrdila žalovaná. Nepoužití pracovního oděvu a pracovní obuvi se na vzniku úrazu nepodílelo ani z části. 51. [jméno] [příjmení] ve své výpovědi přiznal, že přilbu přinesl na místo úrazu až po pádu žalobce, protože ten ji při pádu na hlavě neměl. [příjmení] [jméno] [příjmení] se jednalo o stejnou přilbu, kterou měl v okamžiku úrazu na hlavě i on a která neměla podbradní pásek. Z výpovědí vazačů (žalobce i [jméno] [příjmení]) vyplynulo, že přilby, které vazači před úrazem žalobce používali, neměly podbradní pásek, tudíž nebyly určeny k ochraně při pádu z výšky. Chránily vazače při pádu tělesa na hlavu, ale ne před úrazem hlavy při pádu vazače z výšky, protože taková přilba musí být vybavena podbradním páskem, aby se při pádu z výšky udržela na hlavě. Přilba používaná vazači by žalobce při pádu z výšky neochránila, proto mezi jejím nepoužitím a následky úrazu není dána příčinná souvislost. Přerušení prací 52. Úraz se stal ve 13:40 hodin (viz záznam o úrazu). Ve 13:45 hod byla vyslána na místo úrazu hlídka Policie ČR (viz úřední záznam Policie ČR). V den úrazu od 9:00 do 17:30 hod ve [obec] sněžilo, nejvíce od 11:00 hod do 14:00 hod s intenzitou kolem 1,5 mm srážek za hodinu. Ve 14 hodin bylo 0°C a vyskytovaly se zmrazky (viz sdělení Českého hydrometeorologického ústavu). Informace o době sněžení a jeho intenzitě z ČHMÚ jsou jasné. ČHMÚ výslovně uvedl, že vzhledem k povětrnostní situaci lze předpokládat, že počasí bylo v celé lokalitě stejné. Stav bez napadeného sněhu a beze srážek až do pádu žalobce, jak tvrdí žalovaná, vylučují i fotografie pořízené Policií ČR na místě úrazu a protokol o ohledání místa úrazu, v němž je uvedeno, že na kontejneru, nad nímž bylo svěšeno rameno kontejneru, bylo naměřeno 12 cm sněhu a na střeše kontejneru [číslo] a [číslo] jen 2 cm sněhu. Je evidentní, že na kontejnerech [číslo] a [číslo] až do nakládky stály další kontejnery, které vazači stihli před pádem žalobce naložit, proto do té doby zasněženy být nemohly a ležela na nich nižší pokrývka sněhu, který napadl až po úrazu žalobce nebo jen krátce před ním. Do pádu žalobce však napadlo až 10 cm sněhu. Ze zprávy ČHMÚ vyplývá, že ráno v 7 hodin byla naměřena třícentimetrová sněhová pokrývka, přičemž během [datum] připadlo 11 cm, přičemž odpoledne a večer už nesněžilo. S uvedeným koresponduje i odpověď [jméno] [příjmení] na dotaz Policie ČR, že odmetal z korby, kam měly být naloženy kontejnery, sníh, který vytrvale padal. Uvedené zcela vyvrací tvrzení žalované a [jméno] [příjmení], že do pádu žalobce nesněžilo. Ostatní svědci si nepamatovali, kdy začalo sněžit. Jelikož zpráva ČHMÚ zcela odpovídá situaci na místě – řidič [příjmení] v okamžiku úrazu odmetá sníh z korby, protože vytrvale sněží -, byl nadbytečný výslech [jméno] [příjmení], aby se obecně vyjádřil k rozdílům v počasí na meteorologické stanici a ve zbytku [obec]. K otázce, zda v době pádu a před pádem žalobce sněžilo, byl nadbytečný i výslech policisty, který ohledával místo úrazu, protože v době úrazu na místě nebyl a situace po úrazu je zachycena na fotografiích, které Policie při ohledání místa úrazu pořídila.

53. V souladu s čl. IX Přílohy nařízení vlády č. 362/2005 Sb., byla žalovaná povinna zajistit přerušení prací ve výškách kvůli sněžení, přičemž tato povinnost přísluší dle provozního bezpečnostního předpisu pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou osobě odpovědné za práci ve výškách, kterou je vedoucí zaměstnanec, pod nímž zaměstnanci pracující ve výškách v nepříznivých povětrnostních podmínkách pracují. V daném případě byl tímto vedoucím zaměstnancem [jméno] [příjmení], který se k této povinnosti ve své výpovědi i přihlásil.

54. Žalovaná vytýkala žalobci, že neodstranil sníh ze střechy kontejneru, na kterém měl postaven žebřík, přitom za těchto povětrnostních podmínek nesmí být práce ve výškách vůbec vykonávána (čl. III bod 7 n. v. č. 362/2005 Sb.). Představa, že odklidit sníh ze střechy z vlnitého plechu, když se tvoří zmrazky a je na nule, je dostatečným opatřením k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví vazačů (čl. III bod 7 n. v. č. 362/2005 Sb.), je iluzorní a nepřípustným přenesením odpovědnosti za škodu vzniklou v důsledku nerespektování zákazu výškových prací při nepříznivých povětrnostních podmínkách na zaměstnance. Jak bylo vysvětleno v bodech 12 a 18 rozsudku, žalobce se na nakládce dohodl s jeřábníkem a druhým vazačem, nakládka byla objednaná, kamióny byly přistaveny, pokyn nakládat měli i od [jméno] [příjmení], který ho dal [jméno] [příjmení], a dle provozního bezpečnostního předpisu pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou přerušit práci bylo povinností [jméno] [příjmení] nikoliv povinností vazače. [příjmení] vázaný pokynem k práci, není ten, kdo rozhoduje nebo navrhuje přerušení práce kvůli povětrnostní situaci. Tuto povinnost ukládá n. v. [číslo] Sb. v čl. IX písm. a) zaměstnavateli, přičemž žalovaná tuto svou povinnost porušila a porušení této povinnosti bylo další příčinou úrazu.

55. Ani zapření žebříku proti vlně, byť to není dostatečné bezpečnostní opatření, neboť vnitřní předpis upravující pracovní postup při vázání břemen k tomu vyžaduje jištění žebře jiným zaměstnancem, nebylo možné. Vystupuje-li vazač na kontejner ve směru vlny, nemá jak proti vlně žebřík zapřít. Z náčrtu místa úrazu je zřejmé, že žalobce měl jedinou možnost, jak na kontejner [číslo] vylézt, a to z kontejneru [číslo]. Kontejner [číslo] měl podle fotografií vlny ve směru výstupu. Zapřít proti vlně tak nebylo možné.

56. Z výpovědi slyšených vazačů i jeřábníka vyplynulo, že nezažili zastavení nakládky kontejnerů kvůli sněžení, naopak při sněžení nakládali.

57. Z výše uvedeného vyplývá, že to byla primárně žalovaná, která připustila práci žalobce ve výšce při nepříznivých povětrnostních podmínkách, nevyžadovala soustavné jištění žebříku jiným zaměstnancem, přestože musel stát na nestabilním zvlněném a v den úrazu navíc kluzkém povrchu, a nevybavila žalobce ochranným pracovním prostředkem proti pádu z výšky. Jinými slovy žalovaná nezajistila vazačům bezpečné pracovní prostředí a pracovní podmínky. Přitom nezajištění žebříku jiným zaměstnancem a práce ve výšce bez ochranného pracovního prostředku proti pádu bylo u žalované běžnou praxí. [jméno] žalovaná tak právní předpisy nedodržovala, protože nevytvářela takové podmínky pro práci svých zaměstnanců, aby nebyl jejich život a zdraví při práci ohrožen, což je základní povinností zaměstnavatele (§ 101, 102 zákoníku práce). Zproštění zaměstnavatele odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem předpokládá, že zaměstnavatel řádně plní své povinnosti na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, protože zaměstnanec zaviněně poruší svou povinnost týkající se bezpečnosti práce pouze, je-li s ní svým zaměstnavatelem řádně seznámen, je-li její plnění zaměstnavatelem kontrolováno a vyžadováno. Nezajišťuje-li tedy zaměstnavatel bezpečnost svých zaměstnanců při výkonu práce, tzn., neplní-li řádně výše popsané povinnosti, které ve svém komplexu zajištují bezpečný výkon práce, nemohou zaměstnanci své povinnosti na úseku bezpečnosti práce porušit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2372/2006).

58. Žalobce tak v příčinné souvislosti s úrazem zaviněně neporušil žádnou svou povinnost a nebyly tak naplněny předpoklady pro byť částečné zproštění žalované odpovědnosti za škodu způsobenou žalobci pracovním úrazem dle § 367 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákoníku práce. Lehkomyslnost žalobce dle § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce 59. Žalovaná se dále dovolávala částečného zproštění odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem žalobce dle § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce s argumentací, že k úrazu došlo kvůli lehkovážnému chování žalobce. Lehkomyslné jednání zaměstnance zakládá samostatný důvod pro částečné zproštění se odpovědnosti, pokud způsob jednání zaměstnance při určitém pracovním úkonu neupravuje žádný bezpečnostní předpis, pravidlo nebo pokyn, jehož nerespektování vede ke zproštění odpovědnosti dle § 367 odst. 1 písm. a) nebo odst. 2 písm. a) zákoníku práce. Dle § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce se zaměstnavatel může částečně zprostit odpovědnosti, prokáže-li, že jednání zaměstnance lze charakterizovat jako nebezpečné riskování nebo hazardérství, kdy si zaměstnanec vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí újmy na zdraví. Přitom další podmínkou, která musí být splněna současně (i když by jednání zaměstnance bylo možno kvalifikovat jako riskantní nebo hazardní), je, aby šlo o způsob činnosti, který je v rozporu s obvyklým způsobem chování zaměstnanců, kdy tedy nejde o činnost, kterou zaměstnavatel trpí nebo toleruje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2372/2006). 60. [příjmení] vazače po žebříku na kontejner žalovaná upravila vnitřním předpisem, jehož dodržování by musela po zaměstnancích vyžadovat, aby se mohla zprostit odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem. Už jenom proto nemohlo jít o lehkomyslné chování dle § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce. Současně žalobce při vázání kontejnerů v den úrazu postupoval jako obvykle. Žalovaná věděla, že běžně vystupuje na kontejnery do výšky nad 1,5 metru bez ochranného prostředku proti pádu a žebřík mu nejistí jiný zaměstnanec (viz výpověď [jméno] [příjmení]), přesto takový pracovní postup připustila. Žalobce současně nebyl jediný z vazačů, který takto pracoval. Bylo primárně na žalované, aby takový postup při vázání kontejnerů vůbec nepřipustila.

61. Lehkomyslné chování zaměstnance jako důvod ke zproštění zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem dopadá na situace, kdy si zaměstnanec zachová excesivně tak, jak nebylo možné předpokládat, kdežto k úrazu žalobce došlo díky systémové rezignaci žalované na zajištění bezpečných pracovních podmínek a pracovního prostředí při nakládce kontejnerů. Žalovaná sice měla pracovní postupy při práci ve výškách vnitřními předpisy upraveny v souladu se zákoníkem práce (zastavení prací při nepřízni počasí, jištění ochrannými prostředky proti pádu, jištění žebříku, což ovšem předpokládalo další dva zaměstnance na směně), ale praxe byla úplně jiná a ve skutečnosti pracovní postupy při nakládce kontejnerů těm popsaným ve vnitřních předpisech neodpovídaly, čemuž žalovaná prostřednictvím vedoucích zaměstnanců přihlížela a dodržování vnitřních předpisů obsahujících pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci tak nevyžadovala.

62. Nejsou tak naplněny předpoklady ani pro částečné zproštění odpovědnosti žalované za škodu způsobenou pracovním úrazem žalobce ani dle § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce.

63. Žalovaná se z výše popsaných důvodů odpovědnosti za škodu způsobenou žalobci pracovním úrazem nezprostila a dle § 366 odst. 1 zákoníku práce za ni odpovídá zcela.

64. V další části rozsudku se proto soud zabýval důvodností uplatněných nároků na náhradu škody. Náhrada nemajetkové újmy na zdraví 65. V projednávané věci stál soud před otázkou, zda a jakým způsobem zohlednit koncepční změnu odškodňování nemajetkové újmy na zdraví, kterou s sebou přinesl nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) v ustanovení § [číslo], který systém bodového hodnocení nemajetkové újmy na zdraví opustil a ponechává stanovení konkrétní výše náhrady nemajetkové újmy zcela na soudu. Jako vodítko byla Nejvyšším soudem vypracována Metodika k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (dále jen metodika). K zohlednění tohoto vývoje a změny koncepce odškodňování nemajetkové újmy na zdraví i v pracovněprávních vztazích nabádal Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 3122/2015, proto soud původně hodlal bolest a ztížení společenského uplatnění posoudit nejen dle zákoníku práce a nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ale i dle metodiky a na základě obou přístupů hledat spravedlivou výši odškodnění nemajetkové újmy na zdraví. Nejvyšší soud však následně ve svých rozhodnutích (např. sp. zn. 21 Cdo 3687/2018) jednoznačně vyloučil subsidiární použití § 2958 o. z. a navazující metodiky v pracovněprávních vztazích. Zdůraznil kogentní úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem a potvrdil tak rozchod právní úpravy při odškodňování nemajetkové újmy na zdraví v pracovněprávních a občanskoprávních vztazích. Zdůvodnil, že rozdílný přístup při odškodňování nemajetkové újmy na zdraví není protiústavní a stejně tak není protiústavní odškodnění nemajetkové újmy na zdraví na základě bodového ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění, od něhož nový občanský zákoník upustil, ale pracovněprávní úprava na něm setrvává. Na základě uvedeného soud své původní úvahy přehodnotil a při odškodnění nemajetkové újmy na zdraví způsobené žalobci pracovním úrazem vycházel z právní úpravy obsažené v § 369 odst. 1 písm. b), § 372 a § 388 zákoníku práce.

66. Zákoník práce při odškodnění nemajetkové újmy na zdraví předpokládá odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, přičemž postup nechává na prováděcím předpisu, kterým je v projednávaném případě n. v. č. 276/ 2015 Sb. Dle přechodných ustanovení tohoto nařízení vlády se dle něj odškodňují i bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené před jeho účinností (26. 10. 2015), pokud nebyl do dne nabytí účinnosti vydán znalecký posudek k odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (§ 10 n.v.č. 276/2015 Sb.). První znalecký posudek na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění žalobce zpracoval MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. až [datum], tudíž v projednávané věci je třeba odškodnit bolest a ztížení společenského uplatnění dle n.v. č. 276/ 2015 Sb.

67. Citované nařízení vlády v § 1 odst. 1 definuje bolest jako tělesné a duševní strádání způsobené poškozením zdraví pracovním úrazem, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem.

68. V § 1 odst. 2 definuje ztížení společenského uplatnění jako trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví pracovním úrazem a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb.

69. Při odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění soud vychází z lékařského posudku, v němž znalec bodově ohodnotí bolest a ztížení společenského uplatnění § 6-9 n.v. č. 276/2015 Sb.

70. Žalobce v žalobě požadoval odškodnit bolesti a ztížení společenského uplatnění na základě posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., který bez odborného vyšetření jen na základě konzultace na dálku se sexuologem bodově ohodnotil i poškození zdraví, která ve zdravotnické dokumentaci popsána nebyla a do jeho odbornosti nepatřila (dysfunkce erekce a ejakulace). Žalobce navštívil sexuologa do zpracování tohoto posudku jen [datum], ale žádné trvalé následky v té době nebyly a ani nemohly být popsány (závěrečná zpráva z Fakultní nemocnice Brno).

71. V žalobě žalobce dále uplatnil nárok na odškodnění psychické újmy, aniž by tento trvalý následek byl v posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., či ve zdravotnické dokumentace popsán. Bylo tak zřejmé, že posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. není úplný a MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ho nemůže sám ani doplnit, neboť není ani psychiatr ani sexuolog a nemůže provést odborné vyšetření žalobce.

72. Žalovaná k posudku předložila oponenturu Doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., [příjmení], který oponoval závěrům MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., aniž by žalobce vyšetřil, a vzhledem k jeho odbornosti ani on nemohl bez psychiatrického a sexuologického vyšetření žalobce doplnit bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění o odpovídající položky. Proto soud nařídil vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem, který disponuje lékaři všech nezbytných odborností a byl tak schopen žalobce komplexně vyšetřit a až na základě komplexního a aktuálního vyšetření posoudit a bodově ohodnotit jím vytrpěné bolesti a jeho trvalé následky podle n.v. č. 276// 2015 Sb.

73. Po vyškrtnutí Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (LF UP) ze seznamu znaleckých ústavů soud ustanovil znalcem [celé jméno znalce] – dosavadního koordinátora znaleckých posudků na LF UP, který s pomocí konzultantů vypracoval znalecký posudek, v němž bodově ohodnotil bolesti a ztížení společenského uplatnění poté, kdy žalobce vyšetřil neurolog, psychiatr, urolog, gastroenterolog, traumatolog a sexuolog.

74. Podle zdravotnické dokumentace se žalobce po úrazu léčil v [anonymizována tři slova]. [příjmení] ([anonymizováno]), Fakultní nemocnici v [obec] a v Rehabilitačním ústavu v [obec]. Podle lékařských zpráv těchto zdravotnických zařízení absolvoval: -) [datum] operace [anonymizováno], při níž byla provedena repozice a dekomprese durálního vaku (obalu míchy) a fixace poškozených obratlů za pomocí kovových materiálů -) 5. – [datum] pooperační hospitalizace na jednotce intenzivní péče [anonymizováno] -) 8. – [datum] hospitalizace na neurochirurgii [anonymizováno] -) 12. – [datum] hospitalizace na spinální jednotce ve Fakultní nemocnici [obec] -) 23. 2. – [datum] rehabilitace v Rehabilitačním ústavu [obec] -) [datum] artroskopie a operace levého ramene - revize měkkých tkání po úrazu -) [datum] – [datum] hospitalizace ve Fakultní nemocnici [obec] -) 12. 1. – [datum] rehabilitace v Rehabilitačním ústavu v [obec].

75. Lékaři, kteří se podíleli na vypracování znaleckého posudku, na základě odborných vyšetření a na základě zdravotnické dokumentace žalobce konstatovali, že žalobce následkem pádu z kontejneru utrpěl krvácení pod plenu mozkovou, zlomeninu a vykloubení 11. a 12. hrudního obratle s posunem, útlakem a přerušením míchy a vykloubení levého ramene s odlomením velkého hrbolu kosti pažní s částečným natržením rotátorové manžety.

76. Následkem komprese a přerušení míchy žalobce ochrnul na dolní končetiny (smíšená paraparéza), trpí inkontinencí moči i stolice (neurogenní močový měchýř a konečník), ztratil schopnost erekce a ejakulace a má gastroenterologické potíže (zažívací potíže, nadýmání, plynatost, samovolný odtok stolice, zácpa). Žalobce se musí cévkovat a defekovat. Je schopen se postavit a udělat několik kroků s oporou chodítka, jinak se pohybuje na invalidním vozíku. Následkem vykloubení levého ramene při pracovním úrazu s natržením rotátorové manžety má trvale omezenou hybnost levého ramene. S dopomocí se přemístí z postele na invalidní vozík, s dopomocí se svleče a obleče. Až v průběhu adaptace na životní změnu vyvolanou následky úrazu se u žalobce rozvinula lehká duševní porucha – adaptační porucha, která je udržována přítomností chronických bolestí a pohybovým omezením, proto je trvalá (viz znalecký posudek [celé jméno znalce] včetně jeho doplnění). Náhrada za bolest 77. Znalec s konzultanty bodově ohodnotil bolesti vytrpěné po úrazu a při poúrazové léčbě takto: položka; diagnóza; bodové ohodnocení [číslo]; vymknutí ramenního kloubu; 50 [číslo]; zlomenina velkého hrbolu hlavice kosti pažní vlevo; 30 [anonymizováno]; hluboká rána na rameno vlevo 6 cm (1 cm za 5 bodů); 5×6=30 [anonymizováno]; k položce [anonymizováno] při ráně pronikající do kloubu + 10 bodů; 10 [číslo]; subarachnoidální krvácení vpravo; 150 [číslo]; kompresivní zlomenina těla hrudního obratle Th12 se snížením těla o více než 1/3 původní výšky; 150 [číslo]; transverzální léze hrudní míchy s plegií; 400 [číslo]; zlomenina obou kloubních výběžků Th12; 100 [číslo]; zlomenina levého příčného výběžku Th12 + 10 bodů k [číslo]; 10 [číslo]; zlomenina příčného výběžku L1; 30 [anonymizováno]; hluboká tržná rána (operační 15 cm (1cm za 5 bodů); 15×5=75 ; § 6/2 vyhl. č. 276/2015 Sb. navýšení bodového ohodnocení položky [číslo] o 200 bodů pro náročný způsob léčení; 200 1 ; celkem; 235 78. Znalec vysvětlil, že v souladu s § 6 odst. 1 písm. b) n.v.č. 276/2015 Sb. je dán důvod pro navýšení bodového ohodnocení položky [číslo] (transversální léze hrudní míchy s plegií) o 50 %, protože její poúrazové léčba vyžadovala každodenní, bolestivou rehabilitaci, při níž se žalobce musel naučit zcela nové způsoby péče o sebe. Navýšení bodového odhodnocení se adresně týká jen položky, které se náročná rehabilitace týkala. U ostatních položek důvod pro navýšení bodového ohodnocení neshledal. Hodnocené diagnózy a úkony vyplývají ze zdravotnické dokumentace a použité body odpovídají příloze č. 1 n.v. č. 276/ 2015 Sb. Bodové ohodnocení bolesti bylo znalcem a konzultanty přesvědčivě vysvětleno, proto z něj soud při odškodnění bolesti vycházel.

79. Hodnota jednoho bodu je dle § 3 odst. 1 n.v.č. 276/2015 Sb. 250 Kč a žalobci tak za vytrpěnou bolest příslušela náhrada ve výši 308 750 Kč. Podle informací o výplatě pojistného plnění z [datum] již vedlejší účastník uhradil žalobci bolestné ve výši 82 913 Kč, což žalobce nerozporoval. Vázán návrhem žalobce zavázal soud žalovanou k zaplacení náhrady za bolest v žalované výši 168 337 Kč, když žalobcův návrh nepřekročil jeho nárok. Náhrada za ztížení společenského uplatnění 80. Následkem pracovního úrazu, při němž došlo k přerušení míchy a vykloubení levého ramene s natržením rotátorové manžety, má žalobce trvalá zdravotní postižení popsaná v bodu 76 rozsudku, které znalec s konzultanty bodově ohodnotili takto: položka; diagnóza; bod. ohodnocení 8.6; omezení hybnosti levého ramene; 500 [číslo]; poúrazové omezení hybnosti hrudní a bederní páteře – středně těžké bez kořenového dráždění; 300 [číslo]; poúrazová paraparéza; 1 200 [anonymizováno]; částečná nedomykavost řitních svěračů; 1 500 [anonymizováno]; porucha močení těžká; 1 500 [číslo]; trvalá nemožnost pohlavního styku; 2 000 [číslo]; duševní poruchy lehkého stupně; 800 [číslo]; Porušení funkce zažívacích orgánů; 450 ; celkem; 8 250 81. Sporné položky znalec s konzultanty přesvědčivě vysvětlili. Jelikož žalobce je schopen se cévkovat, nejedná se v jeho případě o poruchu močení úplnou, ale těžkou (položka 7.5).

82. Není u něj přítomno kořenové dráždění, které je spojeno s postižením jiného segmentu míchy, než které byl postižen u žalobce. Kořenové dráždění nebylo ani objektivně zjištěno neurologickým vyšetřením. Žalobce pociťuje neuropatickou bolest, což není kořenové dráždění, proto položka [číslo].

83. Sexuologickým vyšetřením, které sexuolog MUDr. [jméno] [jméno] provedl, byla potvrzena dysfunkce erekce a ejakulace, což je následek přerušení míchy. Podle sexuologa žalobce není schopen navodit erekci ani stimulací pohlavního orgánu a zůstává jediná možnost navození erekce injekční aplikací vazoaktivních látek přímo do penisu, kterou žalobce dosud nevyzkoušel. Pokud vedlejší účastník zpochybňoval tento trvalý následek pracovního úrazu, protože žalobce nevyzkoušel veškerou léčbu, je třeba uvést, že předpokladem odškodnění trvalého následku není vyloučení všech možností, které medicína nabízí. Je třeba odškodnit jakékoliv poškození zdraví, které má v životě žalobce trvale nepříznivý vliv, což je v případě erektilní dysfunkce bezesporu naplněno. Rozhodnutí poškozeného určitou léčbu nepodstoupit je třeba respektovat i při odškodňování ztížení společenského uplatnění a nelze takové rozhodnutí přičítat k jeho tíži.

84. Pokud se týká duševní poruchy, psychiatr vysvětlil, že se jedná o psychickou reakci na trvalé následky úrazu, s nimiž se žalobce vyrovnal jen do určité míry, a trvalé následky v podobě lehké duševní poruchy zůstaly. Byť se jedná o lehčí psychickou poruchu, která žalobce v životě neparalizuje, je následkem pracovního úrazu, neboť je způsobena vyrovnáváním se žalobce s jeho následky. Příčinná souvislost mezi úrazem a duševní poruchou je tedy dána a nic na tom nemění, že schopnost žalobce vyrovnat se s následky pracovního úrazu bezesporu ovlivňují jeho osobnostní rysy a přechodně ji zhoršuje probíhající soudní řízení.

85. Během výslechu gastroenterolog vysvětlil, že trvalé obtíže žalobce v oblasti trávicí soustavy nejsou spojeny jen s chybějícím tonusem řitního svěrače, ale následkem úrazu jsou narušeny všechny funkce trávicí soustavy, což se u žalobce projevuje potížemi popsanými v bodu 76 rozsudku, čemuž odpovídá položka 6.2 – 6.3 a 450 bodů. Trvalé potíže odpovídající této položce způsobené následky úrazu zjištěny byly a výše bodového ohodnocení je na znalci. Bodovému ohodnocení tak není co vytknout.

86. Na základě bodového ohodnocení podle Přílohy č. 3 n.v. č. 276/ 2015 Sb. tak žalobci přísluší náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 062 500 Kč (8 250×250).

87. Soud je však toho názoru, že bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění dle n.v. č. 276/ 2015 Sb. nezohledňuje veškeré okolnosti žalobcova případu, které významnou měrou mění a ztěžují jeho uplatnění v životě.

88. Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění dle n.v. č. 276/ 2015 Sb. vystihuje obecně závažnost úrazu a jeho následky. Nemůže však plně vystihnout konkrétní okolnosti každého z poškozených a rozsah omezení žalobce v životě (ztížení jeho společenského uplatnění) není bodovým ohodnocením uvedeným ve znaleckém posudku zcela vystižen (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3687/2018 a sp. zn. 21 Cdo 370/2020).

89. Primárně se v bodovém ohodnocení podle n.v. č. 276/ 2015 Sb. nikterak nepromítá věk žalobce. Obecně nastavený bodový systém, na němž je odškodňování ztížení společenského uplatnění postaveno, není s to zohlednit věk poškozeného, přestože právě věk, v němž poškozený úraz utrpí, zásadním způsobem ovlivňuje rozsah újmy způsobené trvalými následky na zdraví (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 370/2020). Žalobce utrpěl úraz ve 34 letech, tedy ve věku, kdy měl jak rodinný, tak profesní život před sebou, přičemž následkem úrazu se jeho život zcela změnil. Před úrazem fyzicky pracoval, jak v zaměstnání, tak ve volném čase, rekreačně sportoval (výslech žalobce a jeho bratra [jméno] [celé jméno žalobce]). Veškeré jeho pracovní i volnočasové aktivity byly založeny na pohybu, přičemž následkem úrazu nemůže ani chodit, je odkázán na invalidní vozík a jeho soběstačnost je omezena, protože bez pomoci jiných se zcela neobejde (hygiena, cvičení, svlékání), i když díky své fyzické kondici se snaží zvládat maximum možného.

90. Dále je třeba vzít v potaz, že bodové ohodnocení sice zohledňuje ztrátu erektilní funkce, nepromítá se v něm však skutečnost, že žalobce utrpěl úraz jako bezdětný a následkem úrazu nemůže mít děti, což významnou měrou ovlivnilo jeho rodinný život.

91. Nízký věk žalobce, zmaření možnosti mít vlastní děti a vyloučení z většiny aktivit, kterým se žalobce před úrazem věnoval (sport, fyzická práce v lese a na stavbě), včetně profesního uplatnění, neboť po úrazu si žalobce musel hledat nové záliby a možnosti profesního uplatnění, vedou soud k závěru, že jsou splněny podmínky pro navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění dle § 388 zákoníku práce.

92. Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění by měla odpovídat odškodnění vyplacenému v jiných obdobných případech, proto soud oslovil jiné soudy s žádostí o zaslání rozhodnutí ve srovnatelných případech. U oslovených soudů však nebyl obdobný případ zjištěn.

93. U zdejšího soudu byla v roce 2010 přiznána náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 1 869 000 Kč za trvalé následky spojené s poúrazovou paraplegií následkem pracovního úrazu zaměstnance ve věku 57 let (sp. zn. [spisová značka]).

94. Nabízí se srovnání i s případem popsaným v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3687/2018, kterému byla po pracovním úrazu z [datum] amputována část dolní končetiny, je odkázán na oporu francouzských holí a na invalidní vozík. Významně je omezena jeho schopnost sebeobsluhy a možnost zapojit se do rodinného života a pečovat o vnoučata. Kromě poškození dolní končetiny došlo v jeho případě i k poškození mozku a poškozený je emočně nestabilní, trpí poruchami paměti a soustředění a není schopen samostatného plánování. V jeho případě byla v roce 2019 přiznána náhrada za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 250 000 Kč, přičemž základní bodové ohodnocení činilo 9 200 bodů (2 300 000 Kč) a navýšeno tak bylo o 250 000 Kč.

95. Oba poškození, jejichž případy byly výše popsány, utrpěli úraz ve vyšším věku než žalobce a měli rodinu a děti. V prvním popsaném případě nelze pominout, že náhrada byla přiznána před více než 10 lety. V druhém případě je poškozený omezen nejen v pohyblivosti, ale utrpěl i závažné poškození mozku. Uvedené skutečnosti vedou soud k závěru, že přiměřenou náhradou za ztížení společenského uplatnění je v případě žalobce částka 3 000 000 Kč navýšená o 937 500 Kč oproti základnímu bodovému ohodnocení podle n.v. č. 276/ 2015 Sb., která odpovídá nejen konkrétním okolnostem žalobcova případu, ale zohledňuje i náhrady přiznané v obdobných případech.

96. Smyslem náhrady za ztížení společenského uplatnění je přiměřené a komplexní odškodnění dopadů trvalých následků na zdraví do života žalobce. Jeden celek tak tvoří náhrada na základě bodového ohodnocení dle n.v. č. 262/ 2015 Sb. i její navýšení dle § 388 zákoníku práce. Žalobce se tak na náhradě za ztížení společenského uplatnění domáhal zaplacení částky 6 491 000 Kč (1 541 000+450 000+4 500 000). Za přiměřenou soud považoval náhradu ve výši 3 000 000 Kč, přičemž podle informací o výplatě pojistného plnění ze dne [datum] vedlejší účastník již uhradil žalobci 759 000 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 2 241 000 Kč a ohledně částky 4 250 000 Kč žalobu zamítl. Náklady na lékařský posudek 97. Žalovanou výši náhrady nemajetkové újmy na zdraví žalobce opřel o posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., za který zaplatil 17 000 Kč (viz faktura [číslo] výpis z účtu žalobce potvrzující úhradu znalečného). Vedlejší účastník již zaplatil žalobci 5 609 Kč (viz informace o výplatě pojistného plnění z [datum]). Žalobce se tak žalobou domáhal doplatku ve výši 11 391 Kč. Znalecký posudek byl vypracován důvodně, neboť pokud žalobce hodlal u žalované resp. u soudu uplatnit nárok na zaplacení nemajetkové újmy na zdraví, potřeboval její bodové ohodnocení lékařským posudkem. Jedná se o náklady, které bylo třeba vynaložit při uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, které jsou svou povahou příslušenstvím této pohledávky (§ 513 o. z.), proto soud žalovanou k zaplacení dosud neuhrazené částky 11 391 Kč zavázal. Jedná-li se o příslušenství pohledávky, nelze z něj požadovat úrok z prodlení (§ 1806 o. z.). Náklady spojené s léčením 98. Žalobce uplatnil k náhradě náklady na rehabilitace, cesty k fyzioterapeutům, lymfodrenáže, které musí hradit sám, protože nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

99. Dle § 369 odst. 1 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci, který utrpěl úraz, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout účelně vynaložené náklady spojené s léčením.

100. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 1778/2014 přiklonil k závěru, že pod náklady léčení je třeba podřadit nejen výdaje, které nejsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění a které jsou spojeny s vlastním léčebným procesem, nýbrž i obdobné náklady vynaložené v době, kdy již vlastní léčení skončilo (zdravotní stav je stabilizovaný), avšak některé potíže přetrvávají a vznikají v souvislosti s nimi další výdaje. Účelem léčení je nejen obnovení zdraví nebo alespoň zlepšení zdravotního stavu poškozeného po škodné události, ale též udržení více či méně stabilizovaného zdravotního stavu i v situaci, kdy se další zlepšení nepředpokládá.

101. Náklady spojené s léčením ve smyslu § 369 odst. 1 písm. c) zákoníku práce tak mohou představovat náklady na léky nebo rehabilitaci, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění, náklady dietního stravování, náklady jízdného a cestovného spojené s cestami k lékaři. fyzioterapie – Vojtova metoda ([obec], [obec])

102. Žalobce uplatnil k náhradě náklady na fyzioterapie, které po úrazu pravidelně od ledna 2017 absolvuje v [anonymizována tři slova] [právnická osoba] v [obec] (viz faktury za fyzioterapii poskytnutou v lednu 2017) a již od listopadu 2015 v [právnická osoba] v [obec] (viz sdělení fyzioterapeuta Mgr. [jméno] [příjmení] z [datum]). Z lékařských zpráv z [anonymizována tři slova] [právnická osoba] vystavených v letech 2018 až 2020 vyplývá, že žalobci jsou každoročně indikovány rehabilitace na základě komplexního vyšetření a rentgenu páteře a pánve. Rehabilitace byly doporučeny MUDr. [příjmení] (viz lékařská zpráva z [datum]). Rehabilitace jsou zaměřeny na uvolnění spasticity dolních končetin, napřímení páteře, srovnání pánve a stabilizaci operovaného ramene. Žalobce dosáhl stavu, kdy je schopen přesunů z vozíku na lůžko, samostatného sedu a 5 minut vydrží s oporou stát (viz lékařské zprávy z vyšetření). Pokračovat v co největším rozsahu rehabilitací doporučila žalobci i MUDr. [jméno] [příjmení] z Rehabilitačního oddělení Fakultní nemocnice [obec], kde žalobce [datum], [datum] a [datum] absolvoval podrobná vyšetření (viz lékařské zprávy z těchto vyšetření). Dle sdělení fyzioterapeuta Mgr. [jméno] [příjmení] (zpráva z [datum]), u něhož žalobce rehabilituje pomocí Vojtovy metody od listopadu 2015, žalobci rehabilitace pomáhá při bolestech levého ramene a přechodu hrudní a bederní páteře (Th a L páteř), kterými po úrazu trpí. Odborné vedení při rehabilitacích a kontrola správnosti prováděných cviků je nezbytná a nelze je plně nahradit cvičením v domácím prostředí, jak namítal vedlejší účastník. Volba zdravotnického zařízení je plně na pacientovi a nelze za neúčelné označit náklady na rehabilitace jen proto, že žalobce jezdí na rehabilitace do [obec].

103. Rehabilitace pomáhají žalobci mírnit spasticitu dolních končetin, bolesti páteře a zraněného ramene, kterými po úrazu trpí, a současně jsou nezbytné i k udržení svalové hmoty, kdy zejména posílení svalstva horní části těla umožňuje žalobci větší samostatnost. Díky silným pažím je žalobce schopen sám se přemístit na vozík a vozík vytáhnout z auta, téměř sám se zvládne obléct (viz výpovědi žalobce a svědků a viz neurologické vyšetření str. 21 ZP, lékařská zpráva rehabilitační oddělení Fakultní nemocnice [obec] z [datum]). Větší samostatnost zvyšuje kvalitu žalobcova života, neboť snižuje jeho závislost na okolí. Nebýt jeho odhodlání nadprůměrně rehabilitovat, narostly by náklady na péči o žalobce, protože by potřeboval dopomoc při vícero každodenních úkonech.

104. Náklady na rehabilitace, které žalobce absolvuje v [anonymizována tři slova] [právnická osoba] v [obec] a v [právnická osoba] v [obec], tak jsou vynakládány účelně a v příčinné souvislosti s úrazem.

105. Ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobce od [datum] do [datum] absolvoval 61terapií reflexní lokomoce Vojtovy metody v [právnická osoba] v [obec], přičemž za terapie absolvované v období květen 2015 až květen 2016 a březen 2017 dle příjmových pokladních dokladů vynaložil částku 25 070 Kč, k jejíž náhradě soud žalovaného zavázal.

106. Podle potvrzení fyzioterapeuta Mgr. [jméno] [příjmení] v roce 2018 žalobce absolvoval 12 terapií reflexní lokomoce Vojtovy metody a uhradil 7 800 Kč (12× 650 Kč) a v roce 2019 22 terapií za 15 050 Kč (12× 650 Kč a 15× 10 500 Kč). Soud nemá pochyb o tom, že žalobce vyúčtované terapie hradí, jinak by mu nebyly dlouhodobě poskytovány. Soud tak zavázal žalovanou k náhradě nákladů ve výši 22 850 Kč.

107. Za fyzioterapie, které žalobce absolvoval v [anonymizována tři slova] [právnická osoba], [datum] žalobce uhradil 2× 300 Kč, za vstupní poplatek 7 000 Kč a za zorganizování péče 700 Kč, celkem 8 300 Kč, což doložil fakturami, proto soud vázán návrhem žalobce žalovanou zavázal k náhradě žalobcem požadované částky 8 200 Kč.

108. V roce 2018 žalobce dle předložených faktur, vyjma faktury za [datum], zaplatil v [anonymizována tři slova] [právnická osoba] za 18 fyzioterapií 6 000 Kč (12× 300 Kč a 6× 400 Kč) a 7 000 Kč každoroční vstupní poplatek, v roce 2019 za 15 terapií 6 000 Kč (15× 400 Kč) a 7 000 Kč vstupní poplatek a v roce 2020 za 11 fyzioterapií 4 400 Kč (11× 400 Kč) za skupinovou fyzioterapii 600 Kč (2×300), terapeutickou péči a vyšetření 4 000 Kč a vstupní poplatek 5 000 Kč, celkem 40 000Kč, k jejichž náhradě soud žalovanou též zavázal. Pro úplnost soud uvádí, že absence jedné faktury neznamená, že žalobce absolvované fyzioterapie neprokázal. jízdní výdaje na fyzioterapie 109. Vedle nákladů na rehabilitace, které žalobce absolvuje v [obec] a v [obec], uplatnil žalobce k náhradě i jízdní výdaje za cesty na rehabilitace. Shledal-li soud rehabilitace účelnými při léčbě následků úrazu, jsou účelné i jízdní výdaje, které v souvislosti s nimi byly vynaloženy. Je-li zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci jízdní výdaje, hradí je dle § 156 a násl. z. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce v platném znění, ve výši stanovené příslušnou vyhláškou (§ 189 zákoníku práce), včetně základní náhrady za používání vozidla, jejíž účelem je nahradit náklady na opotřebení vozidla jízdou, nikoliv náklady na jeho pořízení.

110. V roce 2018 žalobce absolvoval v [anonymizována tři slova], [obec], [ulice a číslo] fyzioterapií povětšinou ve dvoudenních cyklech, proto k náhradě uplatnil celkem 10 cest z [obec] do [obec] (650 km tam a zpět). Při 6 500 ujetých kilometrech vozidlem Škoda Octavia [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5l /100 km, při vyhláškové ceně motorové nafty 29,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 463/2017 Sb.) a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb.) příslušela žalobci náhrada jízdních výdajů ve výši 35 685 Kč.

111. V roce 2019 žalobce absolvoval celkem 15 fyzioterapií při 9 cestách z [obec] do [obec] (9×650 km). Při 5 850 ujetých kilometrech vozidlem Škoda Octavia [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5l /100 km, při vyhláškové ceně motorové nafty 33,60 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 333/2018 Sb.) a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,10 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 333/2018 Sb.) příslušela žalobci náhrada jízdních výdajů ve výši 33 813 Kč.

112. V roce 2020 žalobce absolvoval celkem 11 fyzioterapií při 4 cestách z [obec] do [obec] (4×650 km). Při 2 600 ujetých kilometrech vozidlem Škoda Octavia [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5l /100 km, při vyhláškové ceně motorové nafty 31,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 358/2019 Sb.) a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,20 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 358/2019 Sb.) příslušela žalobci náhrada jízdních výdajů ve výši 15 054 Kč.

113. Žalobce uplatnil k náhradě i jízdní výdaje v souvislosti s rehabilitacemi, které absolvoval v [právnická osoba] v [obec] [ulice a číslo] (160 km tam a zpět). Dle potvrzené vystaveného Mgr. [jméno] [příjmení] žalobce absolvoval v roce 2018 12 terapií, což představuje 12 cest z [obec] do [obec]. Při 1 920 kilometrech (12×160 km) vozidlem Škoda Octavia [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5l /100 km, při vyhláškové ceně motorové nafty 29,80 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 463/2017 Sb.) a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb.) příslušela žalobci náhrada jízdních výdajů ve výši 10 541 Kč.

114. V roce 2019 žalobce dle potvrzení vystaveného Mgr. [jméno] [příjmení] absolvoval 22 terapií, což představuje 22 cest z [obec] do [obec] a zpět, celkem 3 520 ujetých km vozidlem Škoda Octavia [registrační značka] s kombinovanou spotřebou 5l /100 km, při vyhláškové ceně motorové nafty 33,60 Kč (§ 4 písm. c) vyhl. č. 333/2018 Sb.) a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 4,10 Kč/km (§ 1 písm. b) vyhl. č. 333/2018 Sb.), za což příslušela žalobci náhrada jízdních výdajů ve výši 20 346 Kč.

115. Za cesty na rehabilitace příslušela žalobci náhrada jízdních výdajů ve výši 115 439 Kč. Vázán jeho návrhem, zavázal soud žalovanou k náhradě jízdních výdajů ve výši 112 230 Kč.

116. V průběhu rehabilitačního pobytu v Rehabilitačním ústavu v [obec], kde žalobce rehabilitoval po operaci ramene v době od 12. 1. do [datum], absolvoval žalobce 15krát lymfodrenáž – léčebná metoda, která se doporučuje mj. po operacích a úrazech, která podporuje imunitní systém a vyplavování odpadních látek. Lymfodrenáž byla v rehabilitačním centru doporučena žalobci při poúrazové léčbě a doporučují mu ji lékaři i nadále (viz lékařská zpráva MUDr. [příjmení] ze [datum], Rehabilitační oddělení Fakultní nemocnice [obec]). Náklady na lymfodrenáže tak byly vynaloženy účelně a v příčinné souvislosti s pracovním úrazem. Žalobce doložil daňové doklady na částku 5 250 Kč, kterou zaplatil za 15 lymfodrenáží po 350 Kč, a k náhradě této částky soud žalovanou zavázal. kraniosakrální osteopatie 117. Stejně tak byly účelně vynaloženy náklady na kraniosakrální osteopatii, kterou žalobce absolvoval 13krát v období březen až květen 2016. Kraniosakrální osteopatie je alternativní technika celostní medicíny, která se používá jako doplňková manipulační technika při fyzioterapii a pozitivně ovlivňuje hybnost pohybového aparátu především páteře. Z výpovědi žalobce a z lékařských zpráv fyzioterapeutů (Mgr. [příjmení] [příjmení] z [právnická osoba], MUDr. [příjmení] z [anonymizována tři slova] [právnická osoba]) vyplývá, že žalobce trpí po úrazu bolestmi a blokádami bederní páteře. Absolvoval-li na závěr rehabilitace v Rehabilitačním centru v [obec] (březen – květen 2016) i terapii kraniosakrální osteopatie, aby podpořil hybnost páteře, činil tak v příčinné souvislosti s úrazem ve snaze řešit poúrazové obtíže, když hledal optimální fyzioterapeutickou metodu, která mu přinese nejlepší výsledky. Náklady na terapii kraniosakrální osteopatie, kterou žalobce absolvoval 14krát u [jméno] [příjmení] ve [obec], byly vynaloženy účelně v rámci poúrazové fyzioterapie, proto soud zavázal žalovanou i k náhradě doložených nákladů na kraniosakrální osteopatii ve výši 8 400 Kč (7× 500 Kč za hodinovou terapii a 7× 700 Kč za 1,5hodinovou terapii, viz daňové doklady za 14 terapií). MUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení]

118. Jelikož žalobce podle lékařských zpráv trpí po úrazu bolestmi páteře, byly účelně vynaloženy i náklady na akutní péči chiropraktika MUDr. [jméno] [příjmení], který mu odblokoval páteř [anonymizováno] a [datum]. Žalobce za řešení těchto akutních potíží uhradil dle předložených pokladních dokladů 50 a 45 Euro, přičemž předložil i doklad ze směnárny, kde [datum] směnil 100 Euro při kurzu 27,50 Kč za Euro. Zaplacených 95 Euro tak představuje 95×27,50= 2 612,50 Kč, proto soud zavázal žalovanou k náhradě žalobcem požadovaných 2 613 Kč. psychoterapie 119. Ve dnech 4. 10., 25. 10. a [datum] žalobce absolvoval vždy hodinovou individuální psychoterapii u psycholožky MUDr. [jméno] [příjmení], za kterou mu bylo dle předložených faktur vyúčtováno 3× 600 Kč, celkem 1 800 Kč. Přestože žalobce nepředložil spolu s fakturou doklad o zaplacení těchto částek, nemá soud pochybnost, že byly uhrazeny, jinak by navazující psychoterapie nebyly poskytnuty. Psychologickou terapii podstoupil na doporučení psychiatra MUDr. [jméno] [příjmení], protože měl problémy se spaním - ve snech se vracel k okamžiku pádu – a zažíval úzkostné stavy (viz lékařská zpráva MUDr. [anonymizováno]). Psychoterapie tedy byla doporučena kvůli nepříznivému psychickému stavu žalobce spojeného s následky úrazu, tedy v příčinné souvislosti s úrazem, proto soud žalovanou zavázal k náhradě nákladů na psychoterapii ve výši 1 800 Kč. náklady na léky, zdravotní a rehabilitační pomůcky 120. Za léky na posílení imunity a svalové hmoty, desinfekční prostředky používané při cévkování, zdravotní pomůcky – tejpovací pásky, náplasti a obinadla a cvičící podložku, kterou používá při rehabilitaci, žalobce uplatnil k náhradě náklady v celkové výši 5 524 Kč.

121. Konkrétně předložil daňové doklady o nákupu obinadla ze dne [datum] za 260 Kč, ze [datum] o nákupu tejpovací pásky za 190 Kč, ze dne [datum] o nákupu léku Uro-Vaxom za 450 Kč, který se užívá při podpůrné léčbě (imunoterapii) zánětů močových cest (www.lekarna.cz), o nákupu desinfekčních prostředků (Desident Cavidicide, Octenisept, Skinsept Musosa) v období říjen 2015 až prosinec 2016 za 2 433 Kč, ze dne [datum] o nákupu desinfekce Betadine, obvazu a gázy za 214 Kč, ze dne [datum] o nákupu náplastí, obinadla a gázy za 63 Kč, ze dne [datum] o nákupu Framykoinu a náplastí za 110 Kč, ze dne [datum], o nákupu léku HemoStop proti hemeroidům za 153 Kč, ze dne [datum] o nákupu vitamínu Celaskon a léku Neo-Angin za 244 Kč, ze dne [datum] o nákupu aminokyseliny v tabletách na ochranu a regeneraci svalové hmoty za 508 Kč. Na rehabilitaci v domácím prostředí žalobce dne [datum] koupil cvičící podložku za 899 Kč (daňový doklad z Ikea).

122. Veškerá doložená léčiva a zdravotní pomůcky byly koupeny v období od října [rok] do března [rok] v příčinné souvislosti s úrazem, neboť žalobce se po úrazu cévkuje a musí používat desinfekci a náplasti, desinfikuje si i kožní defekty vzniklé při cvičení (Betadine), používá cvičící podložku a tejpovací pásky k zafixování namoženého svalstva. I podpůrná vitamínová léčba na posílení imunity, svalstva nebo při zánětech močových cest, kterými po úrazu kvůli cévkování trpí, je důvodná a je používána ke zmírnění následků úrazu, proto soud žalovanou k náhradě všech doložených nákladů na léky a zdravotní a rehabilitační pomůcky zavázal, neboť představují náklady na léčení či zmírnění následků úrazu dle § 369 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. náklady související se zajištěním mobility žalobce 123. Žalobce uplatnil k náhradě i další výdaje, které mu v souvislosti s pracovním úrazem vznikly, přičemž je nelze podřadit pod náklady za léčení. Zejména se jedná o náklady související se zajištěním mobility po úrazu, protože žalobce je od kolen dolů ochrnutý a pohybuje se jen pomocí invalidního vozíku.

124. Dle § 369 odst. 1 písm. d) zákoníku práce, zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za věcnou škodu; ustanovení § 265 odst. 3 platí i zde.

125. Věcnou škodou je nejen škoda na určité konkrétní věci, kterou měl zaměstnanec na sobě či při sobě v okamžiku pracovního úrazu a která byla následkem úrazového děje zničena nebo poškozena, nýbrž i další majetkové újmy vzniklé v souvislosti s pracovním úrazem, které spočívají ve zmenšení majetku poškozeného a které nelze podřadit pod některý z jiných dílčích nároků odškodnění. Jako věcná škoda mohou být uplatněny například náklady na pořízení zvláštní pomůcky k zajištění mobility poškozeného, včetně motorového vozidla s upraveným zvláštním (ručním) ovládáním. invalidní vozík 126. Invalidní vozík si žalobce koupil v [anonymizováno] [rok] za 60 526 Kč (viz faktura z [datum]). Pojišťovna žalobci na vozík přispěla částkou 31 148 Kč a žalobce doplácel 29 378 Kč (viz zaměřovací protokol [číslo] faktura o koupi vozíku a potvrzení prodávajícího o zaplacení částky 29 378 Kč a výpisy z účtu o úhradě této částky). Jelikož dle lékařských zpráv a znaleckého posudku [celé jméno znalce] je žalobce po úrazu schopen udělat jen 2-3 kroky s oporou, je invalidní vozík nezbytná pomůcka k zajištění jeho mobility. Žalovaná je povinna nahradit žalobci jím hrazené náklady na pořízení invalidního posudku ve výši 29 378 Kč.

127. V říjnu 2018 byla provedena oprava vozíku (výměna ložisek, plášťů a duší kol, brzd, potahu sedu), za kterou byla vyúčtována cena 8 104,70 Kč, přičemž 10% doplatek žalobce činil 810 Kč. Za pláště marathon plus a kolečka žalobce v lednu 2019 doplácel 2 292 Kč (faktura z [datum]). Jak již bylo uvedeno výše, invalidní vozík je základním každodenním mobilním prostředkem žalobce, přičemž jeho opravy jsou nezbytné a účelné, proto soud zavázal žalovanou i k náhradě nákladů na opravu v celkové výši 3 102 Kč. podsedák Stimulate 128. Při sezení na invalidním vozíku žalobce jako nutnou prevenci proseděnin (viz sdělení fyzioterapeutky MUDr. [jméno] [příjmení]) používá podsedák Stimulate za pořizovací cenu 1 500 Kč (viz faktura ze dne [datum]). I tento podsedák žalobce potřebuje až po úrazu a náklady na jeho pořízení byly vynaloženy účelně, proto soud k náhradě jeho pořizovací ceny žalovanou zavázal. chodítko 129. Byť žalobce ujde s pomocí chodítka jen 2-3 kroky, je u žalobce, jak vyplývá z lékařských zpráv, postavení se k chodítku z rehabilitačních důvodů nezbytné kvůli zapojení funkčního svalstva dolních končetin, napřímení páteře apod. Vertikalizaci do chodítka doporučila žalobci i MUDr. [jméno] [příjmení] v lékařské zprávě ze dne [datum]. Jelikož žalobce využívá chodítko spíše k rehabilitaci nikoliv k zajištění mobility, bylo možné uvažovat o náhradě nákladů na jeho pořízení dle § 369 odst. 1 písm. c) zákoníku práce jako nákladů na léčení (rehabilitaci), namísto § 369 odst. 1 písm. d) zákoníku práce jako věcné škody. Nic to však nemění na povinnosti žalované žalobcem vynaložené náklady na chodítko ve výši 20 900 Kč (viz faktura ze [datum] a doklad o jejím zaplacení vystavený v elektronické podobě [jméno] [příjmení]) nahradit, neboť byly vynaloženy účelně a v příčinné souvislosti s úrazem, proto soud žalovanou k jejich náhradě zavázal. plošina 130. V rodinném domě v [anonymizováno], v němž žalobce žil před úrazem i po ukončení poúrazové léčby (viz výslech bratra žalobce) byla v [anonymizováno] [rok] namontována plošina, která umožňuje žalobci překonat venkovní schodiště před domem se sedmi schody. Cena za dodávku a montáž podle faktury činila 276 000 Kč, přičemž již přímo z faktury vyplývá, že byla v celé výši uhrazena. Žalobce předložil i výpis z účtu společnosti [právnická osoba] potvrzující zaplacení částky 276 000 Kč. Na úhradu ceny za dodávku a montáž plošiny byl žalobci přiznán příspěvek ve výši 262 200 Kč (rozhodnutí Úřadu práce ČR [číslo jednací]) a svůj doplatek ve výši 13 800 Kč požadoval nahradit po žalované. Přestože z výpovědi žalobce i MUDr. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalobce aktuálně žije v [obec], v roce [rok], kdy byla plošina montována, byl dům v [anonymizováno] bydlištěm žalobce a bez plošiny by se žalobce do domu nedostal. Plošina významnou měrou přispěla ke zvýšení mobility žalobce po úrazu a náklady na její pořízení byly účelné, proto soud žalovanou zavázal k jejich náhradě. vozidlo 131. Žalobce se dále domáhal zaplacení náhrady nákladů na pořízení vozidla Škoda Octavia s ručním řízením ve výši 471 671 Kč (po částečném zpětvzetí). Podle daňového dokladu [číslo] vystaveného dne [datum] zaplatil za vozidlo zálohu 150 000 Kč (viz zálohové faktury), dále 270 000 Kč (potvrzení o transakci z [datum]) a 211 910 Kč (příjmový pokladní doklad ze [datum]). Cena vozidla bez úprav tak činila 631 910 Kč Částku 180 000 Kč mu přispěl stát (rozhodnutí Úřadu práce ČR [číslo jednací]). Za přestavbu na ruční ovládání bylo vyúčtováno 42 560 Kč a za přesedací desku 13 170 Kč (faktura [číslo] z [datum] a faktura č. [rok] z [datum] a potvrzení o zaplacení), celkem 55 730 Kč, z čehož 52 943 Kč uhradil stát (viz rozhodnutí Úřadu práce ČR [číslo jednací]). Celkem žalobce uhradil 454 697 Kč (631 910+55 730-52 943-180 000), z čehož požaduje uhradit 417 671 Kč, když mimo jiné odečetl částku 10 000 Kč, za kterou prodal své dosavadní vozidlo Škoda Fabia, které je vzhledem k velikosti zavazadlového prostoru nevyhovující pro přepravu invalidního vozíku.

132. Následky úrazu si v případě žalobce vyžadují náročnou a trvale nezbytnou rehabilitaci, a to nejen doma, ale i ve zdravotnických zařízeních, kam se žalobce musí přepravovat. S vozidlem s dostatečně velkým zavazadlovým prostorem pro vozík a ručním ovládáním řízení, je žalobce schopen se na rehabilitace přepravovat sám. Jeho zdravotní omezení mu umožňuje schovat a vytáhnout si vozík ze zavazadlového prostoru a s pevnou oporou přejít několik kroků a nastoupit do vozidla (viz videozáznam). Vozidlo tak zásadním způsobem zvyšuje mobilitu a samostatnost žalobce a umožňuje mu přepravovat se na rehabilitace po celé republice i každodenně do zaměstnání. Nebýt úrazu, potřeba koupit si prostorné vozidlo a upravit ho na ruční řízení by vůbec nevznikla, proto náklady na pořízení a úpravu vozidla vznikly v příčinné souvislosti s úrazem a soud je považuje za účelně vynaložené. Vozidlo slouží žalobci jako facilitátor – zvláštní pomůcka umožňující žalobci kompenzovat následkem úrazu významně sníženou mobilitu – a v takovém případě je možné náklad na pořízení upraveného vozidla požadovat po žalované k náhradě jako věcnou škodu dle § 369 odst. 1 písm. d) zákoníku práce (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2/2019).

133. Byť rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3838/2018, na které poukazoval vedlejší účastník, vychází z úpravy občanského zákoníku, kterou nelze v daném případě aplikovat ani podpůrně, soud sdílí názor Nejvyššího soudu prezentovaný v tomto rozhodnutí, že osobní automobil zlepšuje mobilitu vždy, nejen případě handicapované osoby a je třeba v každém konkrétním případě posuzovat zda a do jaké míry představuje speciální pomůcku, přičemž vždy je třeba posoudit nejen příčinnou souvislost s úrazem, ale i účelnost pořízení takové pomůcky - míru jejího využití samotným poškozeným, její přínos pro zvýšení jeho soběstačnosti i ekonomickou účelnost, tedy do jaké míry je nahraditelná a zda znamená úsporu jiných nákladů. Žalobce používá vozidlo každý den a díky němu není při přepravě odkázán na pomoc druhých, což znamená velkou úsporu nákladů na péči osob blízkých. Jelikož žalobce je schopen se přepravovat sám včetně manipulace s vozíkem, nepovažoval soud za účelné uplatněné náklady na doprovod osob blízkých na rehabilitace, k lékařům či na úřady. Je-li žalobce s vozidlem plně mobilní a zvládne si vytáhnout vozík a přesednout do něj (viz videozáznam), není nezbytně třeba, aby ho na cestách doprovázela jiná osoba, a nejedná se tak o nezbytnou péči. Uvedené nic nemění na tom, že manipulace s vozíkem je pro žalobce namáhavá a je účelné, aby mu s ní někdo pomohl, proto soud samotnou manipulaci s vozíkem do nezbytné péče zařadil.

134. V případě žalobce upravené vozidlo významně kompenzuje jeho sníženou mobilitu, eliminuje jeho závislost na jiných a dává mu možnost zapojit se ve větší míře do života, čehož žalobce plně využívá – nakupuje si, každodenně dojíždí do práce, cestuje na rehabilitace ke specialistům. Soud proto dospěl k závěru, že v jeho případě slouží vozidlo jako zvláštní pomůcka ke zvýšení mobility, jejíž pořízení si vyžádaly následky úrazu, a proto žalovanou zavázal k náhradě nákladů na pořízení vozidla včetně jeho úpravy na ruční řízení.

135. Účelnost nákladů na výbavu vozidla je třeba posuzovat s ohledem na potřeby handicapovaného žalobce. U žalobce, který ovládá řízení ručně, je třeba za účelnou výbavu vozidla považovat hlasové ovládání telefonu, rádia a navigace, protože má ztíženu možnost při řízení ovládat ručně elektroniku na palubní desce. Jelikož je odkázán na invalidní vozík, je účelné i elektrické ovládání zadních dveří, bezklíčové odemykání, vyhřívané sklo i pohon 4×4, protože žalobce není schopen škrábat zamrzlé okno, nasazovat sněhové řetězy, otevírat klíčem páté i přední dveře, ručkuje-li podél vozidla. Bezpečnost při jízdě zvyšují xenonové světlomety, hliníkové disky mají delší životnost a tažné zařízení je účelné, protože zavazadlový prostor vozidla vždy zcela zabírá invalidní vozík.

136. Po odečtení příspěvků a kupní ceny za prodej Škody Octavia žalobce účelně vynaložil na koupi vozidla 444 697 Kč, požadoval-li k náhradě jen 417 671 Kč, soud jeho návrhu vyhověl a žalovanou k jejich náhradě zavázal.

137. Jelikož z faktury o koupi vozidla je zřejmé, jakou výbavu vozidlo při koupi mělo, a tažné zařízení na vozidle potvrdili i [jméno] [celé jméno žalobce] a MUDr. [jméno] [příjmení], nebylo nutné ohledání vozidla. Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 138. Dle rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti byl žalobce práce neschopen od [datum] do [datum] a dle sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení od [datum] do [datum] pobíral dávky nemocenského pojištění ve výši uvedené v 5. sloupci tabulky v bodu 153 rozsudku. Za dobu od 5. do [datum] mu žalovaná vyplatila náhradu za ztrátu na výdělku dle § 192 zákoníku práce ve výši 3 892 Kč (viz výplatní lístek za leden 2015 a mzdový list žalobce za rok 2015). Žalobce tak byl v pracovní neschopnosti ode dne pracovního úrazu do dne předcházejícího dni, kdy mu byl přiznán invalidní důchod kvůli 75% poklesu pracovní způsobilosti následkem pracovního úrazu ze dne [datum], při němž došlo k poranění míchy s následnou částečnou parézou dolních končetin a neurogenní dysfunkcí močového měchýře a k vykloubení hlavice pažní kosti levého ramene s následnou omezenou hybností levého ramene (viz posudek o invaliditě č. j. LPS/2015/5618). Příčinná souvislost mezi pracovní neschopností, navazující invaliditou a pracovním úrazem je evidentní.

139. Pokud žalovaná poukazovala na to, že v posudku o invaliditě je jako závěr o invaliditě konstatováno, že žalobce je schopen samostatné chůze bez pomůcek, je třeba konstatovat, že se jedná o zjevnou chybu, protože přímo v posudku o invaliditě je popsána diagnóza žalobce – smíšená paraparéza -, je tam uvedeno, že žalobce není schopen ustát (natož chodit) a má invalidní vozík. Námitka žalované je zcela vyvrácena i lékařskými zprávami i znaleckými posudky MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. a [celé jméno znalce] a jeho konzultantů, kteří žalobce vyšetřili a zjistili, že od kolenních kloubů jsou žalobcovy končetiny nepohyblivé a je schopen maximálně 2-3 kroků v chodítku. Pohybuje se na invalidním vozíku. Výše uvedené současně vyvrací i vyjádření svědka [jméno] [příjmení], který viděl žalobce obejít auto. Žalobce je schopen pomocí hagusu kolem auta přeručkovat k zadním dveřím, ale ne ho bez opory obejít.

140. Dle § 370 odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu v době prvních 3 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nenáleží nemocenské 105) nebo kdy mu podle § 192 odst. 1 části věty druhé za středníkem nepřísluší náhrada mzdy nebo platu.

141. Dle § 382 odst. 1 zákoníku práce, při zjišťování průměrného výdělku pro účely náhrady škody při pracovních úrazech nebo nemocech z povolání je rozhodným obdobím předchozí kalendářní rok, je-li toto rozhodné období pro zaměstnance výhodnější.

142. Žalobce byl u žalované zaměstnán od [datum] a před úrazem tak neodpracoval celý kalendářní rok. Soud tak pro účely výpočtu průměrného výdělku před vznikem škody pro účely stanovení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vycházel z výdělku, jehož žalobce dosahoval ve 4. kalendářním čtvrtletí roku 2014 (§ 353 odst. 1, § 354 odst. 1 zákoníku práce).

143. Ze mzdového listu žalobce za rok 2014 soud zjistil, že žalobci byly vyplaceny složky mzdy popsané v tabulce. Náhrady mzdy do výpočtu průměrného výdělku nepatří, neboť nepřísluší za práci (§ 353 odst. 1, 2 zákoníku práce). ; říjen 2014; listopad 2014; prosinec 2014 odpracované hodiny; 176; 144; 136 základní mzda; 12 320; 10 080; 9 520 prémie; 7 589; 6 431; 5 750 osobní ohodnocení II; 1 764; 4 018; příplatek za práci v sobotu na neděli; 400; 600; 200 hrubá mzda celkem; 22 073; 21 129; 15 470 mimořádná odměna;;; 3 100/588 2 404 144. Základní mzda vychází ze mzdového výměru (70 Kč/hod). Prémie je podle žalované přiznávána za kvalitu odvedené práce, přístup zaměstnance k práci, jeho ochotu a aktivitu, přičemž maximální výše prémie opět vychází ze mzdového výměru (40 % základní mzdy) V rozhodném období byla zaměstnancům za překročení hospodářského plánu navýšena prémie, což se promítlo i v prémiích žalobce, které byly v říjnu 2014 navýšeny ze 40 % základní mzdy na 61,6 %, v listopadu na 63,8 % a v prosinci 2014 na 60,4 % základní mzdy. Do osobního ohodnocení se promítal přístup zaměstnance k práci v daném měsíci a mimořádná odměna byla vyplácena jedenkrát za rok v závislosti na hospodářském výsledku žalované a odpracované době zaměstnance v daném roce.

145. V souladu s § 358 zákoníku práce soud zahrnul do hrubé mzdy za čtvrté kalendářní čtvrtletí jen takovou část roční mimořádné odměny odpovídající poměru odpracované doby v tomto kalendářním čtvrtletí a odpracované doby za celý kalendářní rok. Žalobce odpracoval v roce 2014 u žalované 588 hodin, z toho ve 4. kalendářním čtvrtletí 456 hodin. Do hrubé mzdy pro účely výpočtu průměrného výdělku bylo třeba zahrnout 2 404 Kč (3 100/588).

146. Jelikož žalobce nastoupil u žalované až [datum] a odpracoval u ní méně než třetinu roku, příslušela mu mimořádná odměna jen ve výši 30 %, nikoliv protože při výkonu práce nerespektoval vnitřní předpisy, jak tvrdila žalovaná. Mimořádná odměna je přiznávána podle hospodářských výsledků a odpracované doby, nevypovídá nic o tom, jak zaměstnanec dodržoval vnitřní předpisy a nemůže být ani za jejich nedodržování zaměstnanci krácena. Výše mimořádné odměny tak není důkazem o tom, že žalovaná žalobce finančně postihla za to, že nerespektoval vnitřní předpisy, jak tvrdila. Přístup žalobce k práci a spokojenost nadřízeného s ním mohly být promítnuty do výše osobního ohodnocení a výše prémií, které však byly žalobci přiznány v mimořádné výši. Bez ohledu na to, že navýšení prémií nad 40 % žalovaná zdůvodňovala svými mimořádnými hospodářskými výsledky v 2. pololetí 2014, nelze pominout, že žalobci takto navýšila prémie ve výši 40 % základní mzdy, tedy prémie v maximálním možné výši stanovené mzdovým výměrem. Navíc k tomu žalobci přiznala i osobní ohodnocení. Žalovaná tak žalobci mzdu nekrátila spíše naopak. Maximální výše prémií ukazuje, že nespokojenost žalované s žalobcem nebyla nikterak zásadní, neboť nevedla ke krácení fakultativní složky mzdy, natož aby vedla k neprodloužení pracovní smlouvy. Pokud by žalobce byl pro žalovanou neperspektivní a nechtěla si ho udržet i do budoucna, neměla by důvod přiznávat mu fakultativní složku mzdy v maximální možné výši. 147. [jméno] [příjmení] ve své výpovědi připustil, že obsadit pracovní místa vazačů pro něj byl problém, zaměstnanci se na této pozici často střídali, vazačů neměl dostatek a pomáhat museli zaměstnanci z výroby. Situace se podle něj měla stabilizovat v zimě 2014 2015, kdy nastoupil [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky nebylo sporu, že [jméno] [jméno] byl od prosince 2014 v pracovní neschopnosti kvůli úrazu a [jméno] [příjmení] měl nastoupit až v únoru 2015. Uvedené vyvrací tvrzení o stabilizované personální situaci, protože organizační struktura účinná od [datum] předpokládala čtyři místa vazačů včetně žalobce.

148. Žalobce byl flexibilní a jak se z evidence odpracované doby za měsíce září až prosinec 2014 podává, pracoval i v sobotu. To vše byly podle [jméno] [příjmení] okolnosti, které zvažoval při rozhodování, zda žalobci prodloužit pracovní smlouvu. Všechny tyto okolnosti vedou soud k závěru, že nebýt úrazu, byla by s žalobcem pracovní smlouva prodloužena, a její prodloužení není jen projev solidarity s žalobcem po úrazu. Pokud žalovaná v soudním řízení tvrdila opak, činila tak účelově ve snaze zpochybnit nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku počítaný ze mzdy vazače.

149. Žalovaná reálně několikrát s žalobcem prodloužila pracovní poměr až do [datum], kdy již byl zajištěn invalidním důchodem. Zaměstnanci, který by byl nespolehlivý, neplnil pokyny nadřízených, dělal si, co chtěl, a byl jen trpěn do uplynutí doby určité, jak žalovaná žalobce v řízení vylíčila, by neměla důvod opakovaně pracovní smlouvu prodloužit, a to ani jako projev solidarity po úrazu.

150. V souladu s § 386 odst. 1 věta druhá zákoníku práce soud uzavřel, že žalobci i po [datum] vzniká ztráta na výdělku vazače, jehož dosahoval před úrazem, neboť nebýt pracovního úrazu, lze předpokládat, že by byl na této pracovní pozici i nadále zaměstnán (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3299/2011). Současně lze předpokládat, že by s ním byl do budoucna sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou, jak se stalo v případě jeho nástupce [jméno] [příjmení]. Práce vazače byla pro žalovanou nezbytná, proto na místo žalobce nastoupil hned [datum] [jméno] [příjmení], a to za stejných mzdových podmínek (70 Kč/hod a 40 % prémie ze základní mzdy, viz mzdový výměr [jméno] [příjmení] a mzdový list za rok 2015). Počínaje dnem [datum] byla [jméno] [příjmení] základní mzda navýšena na 80 Kč/hod (viz mzdový výměr od [datum]) a byl s ním sjednán pracovní poměr na dobu neurčitou (viz změna jeho pracovní smlouvy). Lze tak důvodně předpokládat, že nebýt úrazu pracoval by u žalované za těchto podmínek žalobce a dosahoval stejného výdělku jako [jméno] [příjmení], proto soud z výdělku [jméno] [příjmení] vycházel jako z pravděpodobného výdělku (§ 355 odst. 2 zákoníku práce) při výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity. [jméno] [příjmení] nejenže vykonával stejnou práci jako do úrazu žalobce, ale současně z jeho mzdového listu za rok 2015 vyplývá, že stejně jako žalobce pracoval i o víkendu, protože mu byl vyplácen příplatek za práci v sobotu a neděli, jeho přístup k práci, jeho ochota a aktivita při výkonu práce byly hodnoceny obdobně jako u žalobce, neboť prémie pobíral v obdobné výši (v rozpětí 37,5 % - 65 % základní mzdy) a žalovaná mu k tomu vyplácela i osobní ohodnocení. Současně mzda [jméno] [příjmení] odráží ekonomickou situace žalované v roce 2015, která byla při stanovení výše mzdy určující. Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 151. Průměrný výdělek soud vypočetl v souladu s § 353 odst. 1 zákoníku práce. Žalobce tak u žalované za 4. kalendářní čtvrtletí odpracoval 456 hodin a k výplatě mu byla zúčtována hrubá mzda ve výši 61 076 Kč včetně odpovídajícího podílu mimořádné odměny (viz tabulka bod 143 rozsudku). Průměrný výdělek je třeba dle § 356 odst. 1 zákoníku práce zjišťovat jak průměrný hodinový výdělek a před vznikem pracovní neschopnosti u žalobce činil 133,94 Kč (61 076/456).

152. Jak bylo vysvětleno shora, na tomto výdělku vznikala žalobci ztráta po celou dobu trvání pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], protože nebýt úrazu, lze předpokládat, že žalovaná by s žalobcem sjednala pracovní poměr i po [datum], kdy mu končila původní pracovní smlouva.

153. Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší žalobci ve výši vypočtené v tabulce níže. Při určení pracovní doby, kterou by žalobce nebýt úrazu odpracoval, soud zohlednil i státní svátky v jednotlivých měsících, neboť za tyto dny by žalobci byla vyplacena náhrada mzdy za svátek. Výši dávek nemocenského pojištění vyplacených v jednotlivých měsících pracovní neschopnosti sdělila Okresní správa sociálního zabezpečení Zlín dne [datum]. ; pracovní dny; prac. hodiny; prům. výdělek (PV) 133,94 Kč/hod; nemocenská náhrada mzdy za 14 dní (PN); náhrada (PV-PN) 5.- [datum]; 20; 160; 21 430 (160×133,94); 3 892 NM 5 324 PN; 12 221 2/ 2015; 20; 160; 21 430; 11 452; 9 978 3/ 2015; 22; 176; 23 573; 12 379; 10 894 4/ 2015; 21+1sv; 176; 23 573; 12 270; 11 303 5/ 2015; 19+2sv; 168; 22 502; 12 679; 9 823 6/ 2015; 22; 176; 23 573; 12 270; 11 303 7/ 2015; 22+1sv; 184; 24 645; 12 679; 11 966 8/ 2015; 21; 168; 22 502; 12 679; 9 823 9/ 2015; 21+1sv; 176; 23 573; 12 270; 11 303 10/ 2015; 21+1sv; 176; 23 573; 12 679; 10 894 11/ 2015; 20+1sv; 168; 22 502; 12 270; 10 232 12/ 2015; 21+2; 184; 24 645; 12 679; 11 966 1.- [datum]; 13; 104; 13 930; 7 771; 6 159 celkem;;;;; 137 865 154. Na náhradě za ztrátu na výdělku přísluší žalobci 137 865 Kč, přičemž žalovaná již prostřednictvím vedlejšího účastníka zaplatila 53 056 Kč, zbývá jí uhradit 84 809 Kč. Domáhal-li se žalobce zaplacení 124 010 Kč, soud rozdíl ve výši 40 001 Kč zamítl. Náhrada za ztrátu na výdělku při uznání invalidity 155. Ke vzniku škody – ztrátě na výdělku v důsledku invalidity žalobce – došlo dnem [datum], kdy začal být žalobci vyplácen invalidní důchod (viz rozhodnutí ČSSZ z [datum]). Příčinnou souvislost mezi invaliditou a pracovním úrazem potvrzuje posudek o invaliditě (viz body 138 a 139 rozsudku).

156. Dle § 371 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění, ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

157. Průměrný výdělek pro účely stanovení náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity soud opět zjišťoval postupem upraveným v § 353 odst. 1 zákoníku práce, přičemž v souladu s § 382 odst. 1 zákoníku práce zkoumal, zda je pro žalobce výhodnější rozhodné období kalendářní čtvrtletí předcházející vzniku škody nebo předchozí kalendářní rok. Byl-li žalobci přiznán invalidní důchod počínaje [datum], předchozím kalendářním čtvrtletím je 4. čtvrtletí 2015 a kalendářním rokem rok 2015. V roce 2015 již žalobce nepracoval, pomineme-li 3 hodiny, které odpracoval [datum]. V souladu s § 355 odst. 1 zákoníku práce proto soud vycházel z pravděpodobného výdělku – výdělku, jehož by žalobce zřejmě dosáhl nebýt úrazu (§ 355 odst. 2 zákoníku práce). V bodu 150 rozsudku soud vysvětlil, proč za pravděpodobný výdělek žalobce v roce 2015 považoval výdělek [jméno] [příjmení].

158. Do výpočtu pravděpodobného výdělku zahrnul soud stejné mzdové složky jako při výpočtu průměrného výdělku žalobce za 4. čtvrtletí 2014 včetně mimořádné odměny za kalendářní rok 2015 ve výši 12 500 Kč, z níž do 4. kalendářního čtvrtletí 2015 v souladu s § 358 zákoníku práce zahrnul podle poměru odpracované doby částku 3 286 Kč, protože v roce 2015 [jméno] [příjmení] podle mzdového listu odpracoval 1 628 hodin a ve 4. kalendářním čtvrtletí 428 hodin (12 500/ 1 628×428=3 286).

159. Při odpracovaných 428 hodinách ve 4. kalendářním čtvrtletí byla [jméno] [příjmení] zúčtována mzda ve výši 47 338 Kč (základní mzda, prémie, osobní ohodnocení II, příplatek za práci o víkendu, odměna; bez náhrad mzdy, které nepřísluší za práci) + poměrná část mimořádné odměny 3 286 Kč, celkem 50 624 Kč. Pravděpodobný výdělek za 4. kalendářní čtvrtletí činí 118,28 Kč (50 [číslo]).

160. Pravděpodobný hodinový výdělek za kalendářní rok 2015 ve výši 124,24 Kč vypočetl soud poměrem součtu mzdových nároků za rok 2015 včetně celé mimořádné odměny (202 262 Kč) a odpracovaných hodin za rok 2015 (1 628). Pravděpodobný výdělek za kalendářní rok je pro žalobce výhodnější, proto z něj soud v souladu s § 382 odst. 1 zákoníku práce nadále vycházel.

161. Pravděpodobný výdělek za rok 2015 je nižší než výdělek žalobce ve 4. kalendářním čtvrtletí 2014, protože ve 4. kalendářním čtvrtletí 2014 se žalované ekonomicky dařilo a překročila plán tržeb, což se odrazilo na prémiích žalobce, jejichž výše ve všech třech měsících rozhodného období překročila 60 %. V roce 2015 již takové hospodářské výsledky nebyly (viz procento plnění plánu tržeb žalované), proto i prémie [jméno] [příjmení] byly zejména v 2. pololetí 2015 nižší. Jejich průměrná výše za kalendářní rok 2015 činila 45 %. Průměrný výdělek žalobce tak odráží hospodářské výsledky žalované, stejně jako se významnou měrou promítaly do výše mzdy jejích zaměstnanců.

162. Náhrada za ztrátu na výdělku při uznání invalidity představuje dle § 371 zákoníku práce rozdíl pravděpodobného výdělku před vznikem škody a invalidního důchodu sníženého o částku 220 Kč (§ 14 odst. 2 z. č. 183/1994 Sb.), případně výdělku, kterého zaměstnanec dosahuje po úrazu, nedosahuje-li ho zvýšeným úsilím.

163. Z výpovědi žalobce i MUDr. [jméno] [příjmení] vyplynulo, že od [datum] žalobce pracuje na zkrácený šestihodinový úvazek (viz mzdové listy). Jeho pracovní náplní je vést skladovou evidenci a doplňovat zásoby, spravovat e-shop, navážet zásoby a rozvážet zboží a pomáhat jí v ordinaci. Při práci sedí na vozíku, v ordinaci jsou lehátka, když potřebuje, může si lehnout (výpověď MUDr. [příjmení] a žalobce).

164. Žalobce musí po úrazu vynaložit zvýšené úsilí i při běžné každodenní činnosti - hygiena, oblékání, sezení na vozíku, nástup a výstup z auta, naložení a vyložení vozíku (viz výslech žalobce a MUDr. [jméno] [příjmení]), přitom i této míry soběstačnosti dosáhl jen za cenu pravidelné a náročné rehabilitace a každodenního cvičení (viz doplnění znaleckého posudku [celé jméno znalce]).

165. Žalobce trpí bolestmi bederní páteře, spasticitou a otoky nohou (lékařské zprávy MUDr. [příjmení] z Rehabilitačního oddělení Fakultní nemocnice [obec], zprávy z [anonymizována tři slova] [právnická osoba]), přičemž dlouhodobé sezení na vozíku a manipulace s ním při nakládání do auta tyto žalobcovy potíže jen umocňují. Z lékařských zpráv (lékařské zprávy MUDr. [příjmení] z Rehabilitačního oddělení Fakultní nemocnice [obec], zprávy z [anonymizována tři slova] [právnická osoba]) vyplývá, že žalobce si na bolesti a spazmy pravidelně stěžuje a právě spasticitu, otoky dolních končetin a bolesti bederní zátěže se snaží mírnit fyzioterapiemi, plaváním, lymfodrenáží případně úpravami invalidního vozíku (viz lékařské zprávy).

166. Nebýt žalobcova pravidelného cvičení, nedosáhl by současné míry soběstačnosti a nemohl by práci vůbec vykonávat. Jen udržování současného zdravotního stavu nezbytného k výkonu jakékoliv práce tak stojí žalobce zvýšené úsilí. K tomu každodenní pracovní činnost pro žalobce znamená dlouhodobé sezení na invalidním vozíku bez pravidelného odpočinku, zvýšenou námahu související s přepravou z místa na místo, proto má práce na fyzický stav žalobce negativní vliv - má bolesti a je po ní unavený. Je schopen ji vykonávat jen za cenu zvýšeného úsilí, kdy musí překonávat bolest a únavu, což potvrdili znalci při zpracování znaleckého posudku. Výdělek, kterého žalobce dosahuje po úrazu, dosahuje jen za cenu zvýšeného úsilí a nelze k němu přihlížet při stanovení náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity (§ 371 zákoníku práce).

167. Pravděpodobný hodinový výdělek ve výši 124,24 Kč vypočtený v bodu 160 rozsudku platí pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za rok 2016. Pro další roky je třeba pravděpodobný výdělek dle § 390 odst. 2 zákoníku práce valorizovat takto: rok 2016; 124,24 Kč/hod ; valorizační vyhláška; % valorizace; val. pravděpodobný výdělek rok 2017; vyhl. č. 433/2016 Sb.; 2,2 %; 126,97 Kč/hod rok 2018; vyhl. č. 406/2017 Sb.; 3,5 %; 131,41 Kč/hod rok 2019; vyhl. č. 321/2018 Sb.; 3,4 %; 135,88 Kč/hod rok 2020; vyhl. č. 321/2019 Sb.; 5,2 %; 142,95 Kč/hod rok 2021; vyhl. č. 517/2020 Sb.; 7,1 %; 153,10 Kč/hod 168. Z přehledu důchodu, který byl vyplacen žalobci v období únor 2016 až květen 2021, který si soud vyžádal od České správy sociálního zabezpečení, vyplývá, že v roce 2016 žalobce pobíral od dubna 2016 invalidní důchod ve výši 10 167 Kč, v lednu 2016 mu nebyl vyplacen žádný invalidní důchod, v únoru částka 10 000 Kč a v březnu částka 17 790 Kč, v roce 2017 pobíral invalidní důchod ve výši 10 447 Kč, v roce 2018 ve výši 10 874 Kč, v roce 2019 ve výši 11 722 Kč, v roce 2020 ve výši 12 533 Kč, přičemž v prosinci byl důchod jednorázově navýšen o 5 000 Kč, a v roce 2021 pobírá invalidní důchod ve výši 13 236 Kč.

169. Dle § 14 odst. 2 z. č. 183/1994 Sb. se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity od invalidního důchodu odečítá částka 220 Kč (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3009/2016).

170. Výpočet náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za dobu od [datum] do rozhodnutí soudu vyplývá z tabulek níže: rok 2016 ; prac. dny; prac. hodiny; pravděpodobný výdělek 124,24 Kč/hod; invalidní důchod ([příjmení]); ID- 220 Kč; náhrada 20.- [datum]; 8; 64; 7 951; 0; 0; 7 951 2/ 2016; 21; 168; 20 872; 10 000; 9 780; 11 092 3/ 2016; 22+1sv; 184; 22 860; 17 790; 17 570; 5 290 4/ 2016; 21; 168; 20 872; 10 167; 9 947; 10 925 5/ 2016; 22; 176; 21 866; 10 167; 9 947; 11 919 6/ 2016; 22; 176; 21 866; 10 167; 9 947; 11 919 7/ 2016; 19+2sv; 168; 20 872; 10 167; 9 947; 10 925 8/ 2016; 23; 184; 22 860; 10 167; 9 947; 12 913 9/ 2016; 21+1sv; 176; 21 866; 10 167; 9 947; 11 919 10/ 2016; 21; 168; 20 872; 10 167; 9 947; 10 925 11/ 2016; 21+1sv; 176; 21 866; 10 167; 9 947; 11 919 12/ 2016; 21+1sv; 176; 21 866; 10 167; 9 947; 11 919 celkem;;;;;; 129 616 rok 2017 ; prac. dny; prac. hodiny; pravděpodobný výdělek 126,97 Kč/hod; invalidní důchod ([příjmení]); ID- 220 Kč; náhrada 1/ 2017; 22; 175; 22 347; 10 447; 10 227; 12 120 2/ 2017; 20; 160; 20 315; 10 447; 10 227; 10 088 3/ 2017; 23; 184; 23 362; 10 447; 10 227; 13 135 4/ 2017; 18+2sv; 160; 20 315; 10 447; 10 227; 10 088 5/ 2017; 21+2sv; 184; 23 362; 10 447; 10 227; 13 135 6/ 2017; 22; 176; 22 347; 10 447; 10 227; 12 120 7/ 2017; 19+2sv; 168; 21 331; 10 447; 10 227; 11 104 8/ 2017; 23; 184; 23 362; 10 447; 10 227; 13 135 9/ 2017; 20+1sv; 168; 21 331; 10 447; 10 227; 11 104 10/ 2017; 22; 176; 22 347; 10 447; 10 227; 12 120 11/ 2017; 21+1sv; 176; 22 347; 10 447; 10 227; 12 120 12/ 2017; 19+2sv; 168; 21 331; 10 447; 10 227; 11 104 celkem;;;;;; 141 373 rok 2018 ; prac. dny; prac. hodiny; pravděpodobný výdělek 131,41 Kč/hod; invalidní důchod ([příjmení]); ID- 220 Kč; náhrada 1/ 2018; 22+1; 184; 24 179; 10 874; 10 654; 13 525 2/ 2018; 20; 160; 21 026; 10 874; 10 654; 10 372 3/ 2018; 21+1sv; 176; 23 128; 10 874; 10 654; 12 474 4/ 2018; 20+1sv; 168; 22 077; 10 874; 10 654; 11 423 5/ 2018; 21+2sv; 184; 24 179; 10 874; 10 654; 13 525 6/ 2018; 21; 168; 22 077; 10 874; 10 654; 11 423 7/ 2018; 20+2sv; 176; 23 128; 10 874; 10 654; 12 474 8/ 2018; 23; 184; 24 179; 10 874; 10 654; 13 525 9/ 2018; 19+1sv; 160; 21 026; 10 874; 10 654; 10 372 10/ 2018; 23; 184; 24 179; 10 874; 10 654; 13 525 11/ 2018; 22; 176; 23 128; 10 874; 10 654; 12 474 12/ 2018; 18+3sv; 168; 22 077; 10 874; 10 654; 11 423 celkem;;;;;; 146 535 rok 2019 ; prac. dny; prac. hodiny; pravděpodobný výdělek 135,88 Kč/hod; invalidní důchod ([příjmení]); ID- 220 Kč; náhrada 1/ 2019; 22+1sv; 184; 25 002; 11 722; 11 502; 13 500 2/ 2019; 20; 160; 21 741; 11 722; 11 502; 10 239 3/ 2019; 21; 168; 22 828; 11 722; 11 502; 11 326 4/ 2019; 20+2sv; 176; 23 915; 11 722; 11 502; 12 413 5/ 2019; 21+2sv; 184; 25 002; 11 722; 11 502; 13 500 6/ 2019; 20; 160; 21 741; 11 722; 11 502; 10 239 7/ 2019; 22+1sv; 184; 25 002; 11 722; 11 502; 13 500 8/ 2019; 22; 176; 23 915; 11 722; 11 502; 12 413 9/ 2019; 21; 168; 22 828; 11 722; 11 502; 11 326 10/ 2019; 22+1sv; 184; 25 002; 11 722; 11 502; 13 500 11/ 2019; 21; 168; 22 828; 11 722; 11 502; 11 326 12/ 2019; 19+3sv; 176; 23 915; 11 722; 11 502; 12 413 celkem;;;;;; 145 695 rok 2020 ; prac. dny; prac. hodiny; pravděpodobný výdělek 142,95 Kč/hod; invalidní důchod ([příjmení]); ID- 220 Kč; náhrada 1/ 2020; 22+1sv; 184; 26 303; 12 533; 12 313; 13 990 2/ 2020; 20; 160; 22 872; 12 533; 12 313; 10 559 3/ 2020; 22; 176; 25 159; 12 533; 12 313; 12 846 4/ 2020; 20+2sv; 176; 25 159; 12 533; 12 313; 12 846 5/ 2020; 19+2sv; 168; 24 016; 12 533; 12 313; 11 703 6/ 2020; 22; 176; 25 159; 12 533; 12 313; 12 846 7/ 2020; 22+1sv; 184; 26 303; 12 533; 12 313; 13 990 8/ 2020; 21; 168; 24 016; 12 533; 12 313; 11 703 9/ 2020; 21+1sv; 176; 25 159; 12 533; 12 313; 12 846 10/ 2020; 21+1sv; 176; 25 159; 12 533; 12 313; 12 846 11/ 2020; 20+1sv; 168; 24 016; 12 533; 12 313; 11 703 12/ 2020; 21+2sv; 184; 26 303; 5 000 + 12 533; 17 313; 8 990 celkem;;;;;; 146 868 rok 2021 ; prac. dny; prac. hodiny; pravděpodobný výdělek 153,10 Kč/hod; invalidní důchod ([příjmení]); ID- 220 Kč; náhrada 1/ 2021; 20+1sv; 168; 25 721; 13 236; 13 016; 12 705 2/ 2021; 20; 160; 24 496; 13 236; 13 016; 11 480 3/ 2021; 23; 184; 28 170; 13 236; 13 016; 15 154 4/ 2021; 20+2sv; 176; 26 946; 13 236; 13 016; 13 930 5/ 2021; 21; 168; 25 721; 13 236; 13 016; 12 705 6/ 2021; 22; 176; 26 946; 13 236; 13 016; 13 930 celkem;;;;;; 79 904 7/ 2021; 20+2sv; 176; 26 946; 13 236; 13 016; 13 930 8/ 2021; 22; 176; 26 946; 13 236; 13 016; 13 930 9/ 2021; 21+1sv; 176; 26 946; 13 236; 13 016; 13 930 10/ 2021; 20+1sv; 168; 25 721; 13 236; 13 016; 12 705 11/ 2021; 21+1sv; 176; 26 946; 13 236; 13 016; 13 930 12/ 2021; 22+1sv; 184; 28 170; 13 236; 13 016; 15 154 celkem;;;;;; 83 579 171. Žalobce uplatnil na náhradě za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za období od [datum] do [datum] částku 373 996 Kč, přičemž vznikl mu nárok na zaplacení částky 270 989 Kč (129 616 Kč za rok 2016 a 141 373 Kč za rok 2017). Soud tak vyhověl návrhu ohledně částky 270 989 Kč a ve zbytku ohledně částky 103 007 Kč žalobu zamítl.

172. Od [datum] žalobkyně požadovala zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity formou opětujícího se plnění (renty) ve výši 16 689 Kč měsíčně. Náhrada za ztrátu na výdělku je dle § 382 odst. 2 zákoníku práce splatná měsíčně, tedy nejpozději do konce měsíce, za který náleží. Ke dni rozhodnutí soudu tak byla splatná náhrada za měsíc červen 2021. Náhrada za červenec 2021 je splatná k [datum].

173. Za období od [datum] do [datum] žalobce uplatnil nárok na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity ve výši 700 938 Kč (16 689×12×3+16 689×6). Soudem zjištěný nárok na náhradu za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za uvedené období představuje podle výpočtů výše částku 519 002 Kč (146 535+145 695+146 868+79 904). Soud tak přiznal žalobci na náhradě za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za období od [datum] do [datum] částku 519 002 Kč a ohledně částky 181 936 Kč žalobu zamítl.

174. Celkem tak soud na náhradě za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za dobu od [datum] do [datum] přiznal částku 789 991 Kč (270 989+519 002) a zamítl žalobu v této části ohledně částky 284 943 Kč.

175. Počínaje [datum] do budoucna stanovil soud náhradu za ztrátu na výdělku při uznání invalidity formou opětujících se plnění (renta) ve výši 13 930 Kč měsíčně, což odpovídá výši náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za jeden měsíc v roce 2021 se 176 pracovními hodinami. Jelikož výše průměrného výdělku před vznikem škody i výše invalidního důchodu pro rok 2021 je známa, lze předpokládanou výši náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity až do konce roku 2021 vypočítat (viz tabulka výše). Za období od [datum] do [datum] předpokládaný nárok představuje 83 579 Kč, čemuž stanovená renta ve výši 83 580 Kč (13 930×6) odpovídá. Při očekávatelné pravidelné valorizaci průměrného výdělku a invalidního důchodu žalobce lze předpokládat, že renta ve výši 13 930 Kč bude představovat průměrnou výši náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity i pro rok 2022. Jelikož renta je stanovena s výhradou změny poměrů (§ 163 o.s.ř.), lze se domáhat její změny, jakmile v budoucnu dojde k podstatné změně poměrů.

176. Požadoval-li žalobce rentu do budoucna ve výši 16 689 Kč měsíčně, soud žalobu ve výši rozdílu (ohledně částky 2 759 Kč měsíčně) zamítl (16 689-13 930). náhrada za péči 177. Žalobce dále uplatnil k náhradě náklady na péči, kterou mu poskytují bezplatně osoby blízké, a to rodiče, sourozenci či jeho přítelkyně, protože kvůli následkům úrazu není plně soběstačný a při běžných každodenních úkonech potřebuje dopomoc. Žalobce tvrdil, že mu osoby blízké poskytují péči 6 hodin denně, a to při těchto úkonech: 1 hod odnos moči po vycévkování 15 min dopomoc do vany a z vany 30 min očista stolice 15 min oblékání a svlékání 1 hod pomoc s vozíkem do auta 1 hod praní, žehlení, převlékání postele, údržba auta 15 min údržba vozíku 15 min zdoláváni bariér 30 min kontakt s úřady 1 hod vaření 6 hodin denně 178. Již v citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1778/2014 dospěl Nejvyšší soud k závěru, že náklady na léčení představují i náklady na udržení stabilizovaného zdravotního stavu poškozeného včetně nároku na náhradu skutečně vynaložených nákladů na zajištění pomoci při základních životních úkonech či zajištění chodu domácnosti, které kvůli trvalým následkům úrazu nemůže poškozený sám vykonávat. Nárok je dán bez ohledu na to, zda o něj bezplatně pečuje osoba blízká či třetí osoba za úplatu. Je jen věcí poškozeného, jaký způsob péče o svou osobu zvolí. Ve své podstatě jde o náhradu majetkové újmy vzniklé vynaložením finančních prostředků na to, aby poškozený měl zajištěnu základní obsluhu své osoby. Nárok je situován do podmínek výrazné nesoběstačnosti poškozeného v základních úkonech osobní obsluhy a péče o domácnost a zajišťují-li péči osoby blízké, je dán jen tam, kde rozsah péče přesahuje míru únosnou pro běžnou lidskou a rodinnou solidaritu, kde se vymyká běžné lidské spolupráci a přirozené bezplatné péči.

179. Náhrada za pomoc při zajištění základní potřeb tedy představuje náhradu nákladů na léčení dle § 369 odst. 1 písm. c), § 373 zákoníku práce v širším pojetí, když do léčení patří i udržování ustáleného zdravotního stavu.

180. Žalobce uplatnil nárok na péči od doby, kdy byl [datum] propuštěn z Rehabilitačního centra v [obec], kde rehabilitoval po operaci levého ramene. Rozsah poskytnuté péče popsala ve své výpovědi přítelkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a bratr žalobce [jméno] [celé jméno žalobce], kteří uvedli, že žalobce potřebuje pomoc s oblékáním a svlékáním, a to podle míry své únavy, při sprchování, odnášení moči po cévkování, při cvičení a nakládání vozíku do auta. Přestože vozík do auta naložit zvládne, je to pro něj namáhavé a bolí ho z toho záda. Popsanou výpomoc považoval soud za přesahující rámec toho, co lze označit za běžnou pravidelnou rodinnou výpomoc, neboť poskytnout žalobci pomoc při popsaných činnostech předpokládá být žalobci nezanedbatelnou část dne i noci na blízku, organizovat si podle toho svůj čas, což nelze mezi dospělými blízkými osobami považovat za běžné. Pokud však žalobce požadoval náhradu i za to, že mu blízcí vaří teplé jídlo (studenou kuchyni zvládne), perou a žehlí, nelze tyto činnosti považovat za nic výjimečného, za co by měla příslušet náhrada, neboť tyto domácí práce většinou osoba blízká nevykonává výlučně pro žalobce, ale i sama pro sebe a je běžným zvykem, že je jeden z členů domácnosti vykonává i pro ostatní členy. Kontakt s úřady nepředstavuje pravidelnou každodenní činnost a ani slyšení svědci ho při popisu pravidelných každodenních činností, s nimiž žalobci pomáhají, neuváděli. K tomu lze doplnit, že veškerá soudní jednání i cestu k nim absolvoval žalobce sám bez asistence osob blízkých a dopomoc jiné osoby při kontaktu s úřady tak není nezbytná (viz bod 133 rozsudku).

181. Soud tedy za pravidelnou každodenní výpomoc překračující rámec běžné výpomoci v rodině posoudil pomoc v rozsahu tří hodin denně (viz výpověď MUDr. [jméno] [příjmení]), a to: 40 min pomoc při odnosu moč (5 min co 3 hodiny, 8×5=40 min) 40 min pomoc při sprchování 20 min pomoc při oblékaní nebo svlékání 40 min dopomoc při cvičení (2×20 min) 40 min pomoc s vozíkem do auta a z auta (5 min 8×denně). 180 min = 3 hodiny 182. Žalobce pozbyl soběstačnosti při těchto úkonech následkem úrazu, po němž se musí cévkovat, je částečné ochrnutý na dolní končetiny a má omezenou hybnost levého ramene (viz znalecký posudek). Mezi poskytovanou péčí a pracovním úrazem je příčinná souvislost.

183. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 2930/13 potvrdil judikaturu Nejvyššího soudu, že při i bezplatné péči osoby blízké o poškozeného je třeba poskytnout náhradu ve výši odpovídající nákladům na odborné pečovatelské služby, které by žalobce vynaložil, pokud by pomoc při těchto činnostech zajišťovala pečovatelská služba.

184. Dle § 6 odst. 1 písm. a) bod 2 a 4, odst. 2 písm. a) bod 1, odst. 2 písm. a) vyhl. č. 505/2006 Sb., v platném znění, činí úhrada za pečovatelkou službu při zajištění osobní hygieny, oblékání či svlékání, pomoc při přesunu 130 Kč/hod, přičemž v této výši byla pečovatelská služba hrazená po celé posuzované období od [datum] do [datum]. Při třech hodinách nezbytné péče denně představuje náhrada za péči 390 Kč denně (3×130), přičemž období od [datum] do [datum] představuje 1 718 dní, čemuž odpovídá náhrada ve výši 670 020 Kč.

185. Od července 2015 žalobce pobírá příspěvek na péči (rozhodnutí Úřadu práce ČR č. j. 45321/2015/VSE), který se dle § 7 odst. 1, 2 z. č. 108/2006 Sb., zákona o sociálních službách, v platném znění, poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. Žalobce byl natrvalo zařazen do II. stupně závislosti – středně těžká závislost, protože nezvládne 5 základních činností – mobilitu, stravování, oblékání a obouvání, osobní aktivity a péči o domácnost (viz již citované rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči) a v období duben až červenec 2016 mu náležel příspěvek na péči ve výši 4 000 Kč měsíčně a počínaje srpnem 2016 až do prosince 2020 ve výši 4 400 Kč měsíčně (§ 11 odst. 2 písm. b) z. č. 108/2006 Sb.).

186. Jelikož příspěvek je určen na zajištění sociálních služeb včetně pečovatelské služby, je v rozsahu, v němž stát žalobci na sociální služby přispěl, péče o žalobce nahrazena a vyplacený příspěvek je třeba od náhrady odečíst. období; výše příspěvku v Kč; výpočet 19 4. do [datum]; 1 560; 4 [číslo] 5-7/ 2016; 12 000; 3×4 000 [číslo] 2016; 22 000; 5×4 400 [číslo] 2017; 52 800; 12×4 400 [číslo] 2018; 52 800; 12×4 400 [číslo] 2019; 52 800; 12×4 400 [číslo] 2020; 52 800; 12×4 400 celkem; 246 760; 187. Za žalované období, kdy byl žalobce po skončení léčby a rehabilitací odkázán na pomoc svých blízkých, přísluší žalobci náhrada ve výši 423 260 Kč (670 020 – 246 760) a v této výši zavázal soud žalovanou k jejímu zaplacení a ve zbytku (463 160 Kč) žalobu zamítl. Úrok z prodlení 188. Z nároků uplatněných v žalobě vyjma navýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně od data podání žaloby ([datum]) do zaplacení. Před podáním žaloby však uplatnil pouze nároky na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění (bez navýšení) a náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, na které žalovaná prostřednictvím vedlejšího účastníka z jedné třetiny plnila (viz výzva k plnění ze dne [datum] a informace o výplatě pojistného plnění z [datum]). Současně, jak se z e-mailu z [datum] podává, před podáním žaloby uplatnil žalobce i nárok na zaplacení nákladů na léčení, léky a na zajištění mobility ve výši 120 635 Kč, tj. ve výši uplatněné v žalobě (vyjma vozidla). Neuhradila-li žalovaná před podáním žaloby tyto nároky na základě výzvy k plnění, ocitla se po uplynutí přiměřené lhůty k zaplacení v prodlení a žalobci vznikl dle § 4 zákoníku práce ve spojení s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nař. vlády č. 351/2013 Sb. (8,05 % ročně). Vázán návrhem žalobce, který požadoval přiznat zákonný úrok z prodlení až od data podání žaloby ([datum]), zavázal soud žalovanou k zaplacení 8,05% p.a. úroku z prodlení z přiznaných nároků na bolestné, ZSU, náklady na léčení a na zvýšení mobility – vyjma vozidla -, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za dobu od [datum] do zaplacení.

189. Žalobce potvrdil, že ztrátu na výdělku při uznání invalidity, náklady na péči a na pořízení vozidla včetně jeho úprav před podáním žaloby u žalované neuplatnil. K zaplacení ji tak vyzval až samotnou žalobou, která byla žalované doručena [datum] (pátek). Dle § 1958 odst. 2 o. z. (ve spojení s § 4 zákoníku práce) byla žalovaná povinna plnit bez zbytečného odkladu, tj. do tří pracovních dnů (do [datum]), a počínaje dnem [datum] je v prodlení se zaplacením a žalobci dle § 1970 o. z. (ve spojení s § 4 zákoníku práce) od [datum] až do zaplacení přísluší právo na úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně (n. v. [číslo] Sb.). Vázán návrhem žalobce, který požadoval úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, zavázal soud žalovanou k zaplacení 8,05% p.a. úroku z prodlení z přiznané náhrady za ztrátu na výdělku při uznání invalidity, z přiznané náhrady na péči a z náhrady nákladů na pořízení vozidla až od [datum] a za dobu od [datum] do [datum] žalobu ohledně úroku z prodlení zamítl.

190. Pokud se týká úroku z prodlení uplatněného v žalobě, soud nepřiznal žalobci úrok z prodlení z nákladů na znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. ve výši 11 391 Kč, které představují náklad spojený s uplatněním náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění a jsou svou povahou příslušenstvím pohledávky (§ 4 zákoníku práce ve spojení s § 513 o. z.), z něhož úrok z prodlení nepřísluší (§ 4 zákoníku práce ve spojení s § 1806 o. z.).

191. Rozšíření náhrad za ztrátu na výdělku uplatněné podáním z [datum] nebylo důvodné, proto soud spolu s nimi zamítl i žalovaný úrok z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení.

192. V rozšíření žaloby ze dne [datum] požadoval žalobce z nově uplatněných nákladů na léčení vynaložených v letech 2018 2020, na zajištění mobility (3 102 Kč za opravu vozíku) a nákladů na péči úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, přičemž před uplatněním nároků u soudu vyzval žalovanou dopisem ze dne [datum] jen k zaplacení nákladů na léčení. Počínaje dnem [datum] až do zaplacení tak žalobce důvodně uplatnil jen zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně jen z částky 176 880 Kč a v této části soud žalobě vyhověl. K zaplacení nákladů na opravu vozíku ve výši 3 102 Kč a nákladů na péči vyzval žalobce žalovanou až podáním ze dne [datum], které bylo žalované doručeno [datum]. Žalovaná byla povinna plnit bez zbytečného odkladu – do tří pracovních dnů (do [datum]) - a počínaje [datum] je v prodlení se zaplacením a žalobci přísluší z přiznaných nákladů na péči a na opravu vozíku úrok z prodlení ve výši 8,25% p.a. za dobu od [datum] do zaplacení. Za dobu od [datum] do [datum] soud úrok z prodlení z těchto nároků zamítl. Náhrada nákladů řízení 193. Výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění závisela na znaleckém posudku a dle § 142 odst. 3 o.s.ř. žalobci přísluší v této části řízení právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, přičemž základem pro stanovení výše odměny jeho advokáta je přiznaná částka (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 941/2017 a sp. zn. 25 Cdo 3974/2015). Pro posouzení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků v celém řízení proto představuje tato část žaloby 100% úspěch žalobce s přiznanými částkami 2 241 000 Kč za ztížené společenské uplatnění a 168 337 Kč za bolest. Neúspěch žalobce ohledně části náhrady za ztížení společenského uplatnění se do procesního neúspěchu žalobce v řízení nepromítá, neboť se základem nároku byl zcela úspěšný a výše plnění závisela na znaleckém posudku (§ 142 odst. 3 o.s.ř.).

194. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 5 288 619 Kč - náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění jsou započítány přiznanou částkou 2 241 000 Kč a 168 337 Kč + 11 391 Kč (náhrada za znalecký posudek) + 782 527 Kč (náhrada nákladů na léčení a na mobilitu) + 124 010 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti) + 1 074 934 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku při uznání invalidity za dobu od [datum] – [datum]) + 886 420 Kč (náhrada za péči). Žalobce uspěl s částkou 4 437 076 Kč (viz přiznané částky splatné ke dni rozhodnutí soudu), což představuje 84 % předmětu řízení. V části představující 16 % předmětu řízení byla žaloba zčásti vzata zpět procesním zaviněním žalobce (zpětvzetí náhrady nákladů na pořízení vozidla o částku 64 239 Kč) a ohledně částky 787 304 Kč byla žaloba zamítnuta. Žalobci tak přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 68 % (§ 142 odst. 2 o.s.ř., § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.).

195. Předmět řízení se v průběhu sporu vyvíjel, neboť žalobce dvakrát rozšířil žalobu. Při stanovení tarifní hodnoty pro výpočet odměny za zastupování žalobce advokátem vycházel soud z předmětu sporu v době, kdy byl úkon učiněn, přičemž nepřihlížel k náhradě nákladů na vypracování znaleckého posudku, které je svou povahou příslušenstvím pohledávky (§ 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), rentu započítal jako pětinásobek ročního plnění (§ 8 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a u náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění vycházel z přiznané částky 2 409 337 Kč (viz bod 193 rozsudku).

196. Podle žaloby činil předmět sporu 4 550 283 Kč, čemuž dle § 7 bod 6 vyhlášky 177/1996 Sb. odpovídá odměna ve výši 26 540 Kč za jeden úkon právní služby. Tato odměna přísluší žalobci za 4 úkony právní služby: 1. převzetí a příprava právního zastoupení 2. výzva k plnění ze dne [datum] 3. žaloba 4. podání z [datum], kterým žalobce poprvé rozšířil žalobu.

197. Porada, kterou žalobce absolvoval se svou zástupkyní dne [datum] a na které s ním podle záznamu o poradě probrala žalobu a vysvětlila průběh řízení, je časově ([datum] byla podána žaloba) i svou náplní první poradou v projednávané věci, která není samostatným úkonem právní služby, za který přísluší odměna, a je hrazena v rámci převzetí a přípravy zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Samostatně účtovatelným úkonem právní služby je až další porada advokáta s klientem (§ 11 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb.).

198. Odměna za tuto část řízení činí 106 160 Kč (4×26 540).

199. Žalobce podáním ze dne [datum] rozšířil žalobu na 4 833 348 Kč, čemuž dle § 7 bod 6 vyhlášky 177/1996 Sb. odpovídá odměna ve výši 27 660 Kč za jeden úkon právní služby. Tato odměna přísluší žalobci za 26,5 úkonu právní služby: 1. nahlížení do spisu dne [datum]

2. účast u jednání konaného [datum] od 9:00 do 16:58 hod (4 úkony právní služby)

3. účast u jednání konaného [datum] od 8:10 do 15:26 hod (4 úkony právní služby)

4. účast u jednání konaného [datum] od 8:30 do 15:40 hod (4 úkony právní služby)

5. účast u jednání konaného [datum] od 8:38 do 20:33 hod (6 úkonů právní služby)

6. účast u jednání konaného [datum] od 8:45 do 17:23 hod (5 úkonů právní služby) 7. podání ze dne [datum] (1/2 úkonu právní služby) 8. porada zástupce s žalobcem dne [datum] (viz zápis z jednání s klientem) 9. podání z [datum], kterým žalobce podruhé rozšířil žalobu.

200. Za podání ze dne [datum] a [datum] soud žalobci pro neúčelnost náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť jimi žalobce doplňoval tvrzení, která mohla a měla být uvedena již v žalobě. Žalobce byl v průběhu řízení opakovaně vyzýván k doplňování tvrzení i v návaznosti na rozsah skutečností, které žalovaná učinila spornými. Uvedené však nic nemění na tom, že všechna rozhodná tvrzení měla a mohla být uvedena již v žalobě a jenom proto, že žalobní tvrzení jsou obsažena v několika podáních, nepřísluší žalobci vyšší náhrada nákladů řízení.

201. V podání ze dne [datum] se žalobce vyjádřil k procesnímu postupu soudu, nejedná se o podání ve věci samé, proto soud za tento úkon přiznal žalobci odměnu ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.

202. Odměna za tuto část řízení činí 732 990 Kč (26,5×27 660).

203. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobu na konečných 5 577 630 Kč, čemuž dle § 7 bod 6 vyhlášky 177/1996 Sb. odpovídá odměna ve výši 30 620 Kč za jeden úkon právní služby. Tato odměna přísluší žalobci za 9 úkonů právní služby: 1. vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum] (1/2 úkonu právní služby) 2. vyjádření k doplnění znaleckého posudku ze dne [datum] (1/2 úkonu právní služby)

3. účast u jednání konaného [datum] od 9:10 do 16:26 hod (4 úkony právní služby)

4. účast u jednání konaného [datum] od 9:05 do 12:37 hod (2 úkony právní služby)

5. účast u jednání konaného [datum] od 9:12 do 14:15 s hodinovou přestávkou před vyhlášením rozsudku (2 úkony právní služby).

204. Podáními ze dne 15. a [datum] se žalobce vyjádřil ke znaleckému posudku, nikoliv ve věci samé. Soud mu tak za tyto úkony přiznal odměnu ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.)

205. Odměna za tuto část řízení činí 275 580 Kč (9× 30 620 Kč).

206. Žalobci v řízení vznikly náklady ve výši 1 389 976 Kč, což představuje uhrazenou zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši 5 000 Kč, odměnu za zastupování žalobce advokátem ve výši 1 114 730 Kč dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. za výše uvedené úkony právní služby, paušální náhradu hotových výdajů ve výši 12 000 Kč (40× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za shora uvedených 40 úkonů právní služby), náhradu jízdních výdajů ve výši 4 253 Kč dle § 156 a násl. z.č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění, za cestu vlakem z [obec] do [obec] a zpět k osmi jednáním (viz jízdenky a místenky na částku 4 668 Kč) a cestu trolejbusem z [obec] k soudu a zpět (viz jízdenky na částku 231 Kč), nocležné dle § 13 odst. 1 vyhl. [číslo] Sv. ve výši 9 757 Kč za noclehy (viz daňové doklady vystavené Hotelem Garni na částku 9 757 Kč), náhradu za promeškaný čas ve výši 6 300 Kč, tj. 31,5×2× 100 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 4,5 cesty vlakem z [obec] do [obec] a 5 cest zpět trvajících 3,5 hodiny na jednání (červenec, srpen, říjen 2018, květen a červenec 2021), 21% DPH ve výši 237 936 Kč z přiznané odměny, paušální náhrady a náhrady za promeškaný čas dle § 137 odst. 3 o.s.ř.

207. Žalobci přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 68 %, což představuje 945 184 Kč (68 % z 1 389 976 Kč), kterou je žalovaná povinna zaplatit solidárně s vedlejším účastníkem, který v řízení vystupoval na její podporu, k rukám zástupkyně žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Náhrada nákladů řízení státu 208. V průběhu řízení bylo z rozpočtových prostředků uhrazeno svědečné ve výši 1 362 Kč ([jméno] [anonymizováno] 1 023 Kč a [jméno] [příjmení] 339 Kč) a odměna znalce a jeho konzultantů ve výši 33 250 Kč (5 000 Kč bylo zaplaceno ze zálohy složené žalobcem).

209. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. hradí účastníci náklady státu podle výsledku řízení.

210. Stěžejním úkolem znalce a přizvaných konzultantů bylo bodově ohodnotit bolest a ztížení společenského uplatnění. Znalecký posudek se tedy týkal nemajetkové újmy na zdraví, s níž žalobce z pohledu procesního úspěchu v řízení zcela uspěl, neboť výše plnění dle § 142 odst. 3 o.s.ř. závisela na znaleckém posudku, a přísluší mu v této části řízení plná náhrada nákladů řízení. K náhradě nákladů státu ve výši 33 250 Kč zaplacených za znalecký posudek a výslech znalce a konzultantů soud zavázal žalovanou, která je náklady státu povinna nahradit solidárně s vedlejším účastníkem, který v řízení na její podporu vystupoval.

211. K náhradě nákladů na svědečné zavázal soud účastníky podle výsledku řízení tak, že z 84 % neúspěšná žalovaná je povinna nahradit státu 1 144 Kč (84 % z 1 362 Kč) a z 16 % neúspěšný žalobce je povinen nahradit státu 218 Kč. Přenos poplatkové povinnosti 212. Žalobce byl osvobozen od placení soudního poplatku dle § 11 odst. 2 písm. e) z. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, přičemž dle § 2 odst. 3 téhož zákona se poplatková povinnost podle výsledku řízení přenáší na žalovanou. Žalovaná tak byla povinna zaplatit soudní poplatek z částky, která byla žalobci přiznána, tj. 4 437 076 Kč, z níž je třeba pro stanovení soudního poplatku odečíst částku 11 391 Kč, která představuje náklady na znalecký posudek, které jsou příslušenstvím nemajetkové újmy na zdraví a do základu pro výpočet soudního poplatku se nezapočítávají (§ 6 odst. 1 z. č. 549/1991 Sb.). Základem pro výpočet soudního poplatku je tedy částka 4 425 685 Kč.

213. Z přiznané náhrady nemajetkové újmy (bolestné a ztížení společenského uplatnění) ve výši 2 409 337 Kč činí soudní poplatek 1 % (Položky č. 3 písm. b) Sazebníku poplatků), tj. 24 093 Kč. Ze zbytku přiznané částky 2 016 348 Kč (4 425 685 – 2 409 337) činí soudní poplatek dle Položky č. 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků 5 %, čemuž odpovídá částka 100 818 Kč. Soud tak zavázal žalovanou k zaplacení soudního poplatku ve výši 124 911 Kč (24 093 + 100 818), a to solidárně s vedlejším účastníkem, který na její podporu v řízení vystupoval.

Poučení