36 Co 114/2022-138

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců JUDr. Lucie Bičákové a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti výpovědi z nájmu, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I ve znění, že se zamítá žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď z nájmu ze dne [datum] daná právní předchůdkyní žalované žalobci z bytové jednotky [číslo] umístěné v pátém nadzemním podlaží budovy [adresa] v [anonymizováno] [ulice a číslo] v [obec a číslo], je neoprávněná, a ve výroku II, potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď z nájmu ze dne [datum] daná tehdejší žalovanou žalobci z bytové jednotky [číslo] umístěné v pátém nadzemním podlaží budovy [adresa] v [anonymizováno] [ulice a číslo] v [obec a číslo] (dále jen„ předmětný byt“), je neplatná (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II).

2. V průběhu odvolacího řízení bylo rozhodnuto z důvodu převodu vlastnického práva k domu, ve kterém se nachází předmětný byt, o procesním nástupnictví, a odvolací soud tak jednal již s novou nabyvatelkou této nemovitosti, která je uvedena v záhlaví rozsudku. Původní žalovaná, společnost [právnická osoba] bude pro účely tohoto rozsudku dále uváděna jako„ původní vlastnice“.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a původní vlastnice uzavřeli nájemní smlouvu k předmětnému bytu dne [datum]. Podle jejího čl. II byl nájemce oprávněn přenechat předmět nájmu nebo jeho část do podnájmu jiné osobě. Podle čl. III byla smlouva uzavřena na dobu neurčitou, od [datum]. Podle odst. 2 a 3 citovaného článku činila výpovědní lhůta 3 měsíce a strany mohly smlouvu vypovědět bez udání důvodu. Čl. 4 upravoval výši nájemného a úhrad za plnění spojená s užíváním bytu. Nájemné bylo stanoveno ve výši [částka] měsíčně. Nájemce byl rovněž povinen platit nájemné za užívání movitých věcí dle seznamu v příloze, a to částku [částka] měsíčně. Dále byl nájemce povinen hradit zálohu na poskytované služby spojené s nájmem bytu, a to v částce [částka] měsíčně. Nájemné a měsíční zálohy za služby byly splatné vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce, za který se platí, na účet správce číslo [bankovní účet]. V čl. V odst. 2 se nájemce zavázal užívat pronajímaný byt, společné prostory a zařízení budovy s péčí řádného hospodáře. Povinnosti pronajímatele vykonává dle smlouvy správce budovy [právnická osoba], a. s . V čl. VII. odst. 2 strany sjednaly, že veškeré změny této nájemní smlouvy lze provést po dohodě smluvních stran formou písemného dodatku ke smlouvě.

4. Soud prvního stupně též zjistil, že žalobce požádal původní vlastnici emailem [datum], [anonymizováno], o prominutí nájemného, a to vzhledem k aktuální situaci ohledně uzavření hranic, a tudíž nemožnosti ubytování turistů, a to zpětně, od začátku [anonymizováno] [rok]. Dále uvedl, že byt [číslo] ve 4. patře je již od [datum] prázdný, neboť je z důvodu prasklého vodovodního potrubí a nefunkční kotle neobyvatelný. Nájemné za únor i březen (15. 2. – [datum]) žalobce přesto uhradil a přeplatek žádá použít na úhradu nájemného v následujícím období). V odpovědi původní vlastnice žalobci dne [datum] sdělila, že uvažuje o odpuštění plateb nájemného počínaje [datum], a to po dobu platnosti opatření o uzavření státních hranic, nejpozději do [datum]. To vše s ohledem na žalobcem zmiňované okolnosti. Samotná dohoda o odpuštění nájemného by byla podepsána formou dodatku k nájemní smlouvě současně s dohodou o změně účinnosti trvání nájemních smluv. Nájemní smlouvy by byly ukončeny k [datum]. Záměrem původní vlastnice je provést rekonstrukci objektu. [obec] na kotli v bytě [číslo] je aktuálně řešena správcem objektu. V reakci na toto sdělení žalobce uvedl, že je nucen nabídku na odpuštění nájemného odmítnout, pakliže je spojena se změnou účinnosti nájemních smluv.

5. Soud prvního stupně dále zjistil, že dopisem ze dne [datum] původní vlastnice nájem bytu vypověděla. Jako důvody uvedla, že byt je užíván k podnikatelským účelům, a to krátkodobému ubytování za účelem dosažení zisku, přičemž uvedené je patrné ze samotné žádosti žalobce ze dne [datum], ve které uvádí, že nemá možnost ubytování turistů z důvodu uzavření hranic, z inzerátů uveřejněných na [webová adresa] a [webová adresa], i ze samotné prohlídky bytu, která se uskutečnila dne [datum], a které se zúčastnili zástupci původní vlastnice i žalobce, kdy bylo zjištěno, že byt obývají dvě mladé ženy s velmi malým počtem osobních věcí a kdy v zápisu o provedené prohlídce je uvedeno, že nájemce požaduje instalaci myčky, kdy tento nedostatek je často reklamován ze strany turistů. Dalším uvedeným důvodem je porušení povinnosti péče řádného hospodáře, kdy vzhledem ke střídání turistů v bytě dochází k nadměrnému opotřebení bytu. Rovněž žalobci vyčetla porušení povinnosti oznámit veškeré změny v počtu osob, kdy žalobce tuto povinnost nesplnil ani v jediném případě, ačkoli v bytě dochází neustále ke střídání počtu osob. Konečně, žalobce porušil povinnost hradit sjednané nájemné a další poplatky, tyto částky měsíčně činily [částka]. K podání výpovědi žalovaná evidovala pohledávky po splatnosti, a to nájemné a úhrady za služby za červen [rok], červenec [rok] a srpen [rok]. Dle původní vlastnice žalobce dlužil za červen až srpen [rok] částku [částka], přičemž z toho jím byla uhrazena pouze částka [částka]. Výpověď byla dána podle § 2288 odst. 1 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy pro hrubé porušení povinností nájemce s tříměsíční výpovědní dobou, která počíná běžet od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, kdy byla výpověď doručena. Obsahuje poučení ve smyslu § 2286 odst. 2 o. z. Výpověď byla žalobci doručena dne [datum], který proti ní dopisem ze dne [datum] vznesl námitky. Ze zápisu o provedené prohlídce soud prvního stupně ještě zjistil, že dne [datum] se uskutečnila prohlídka v předmětném bytě za účasti zástupců obou stran, kdy za nájemce byla přítomna paní [jméno] [příjmení] a pan [příjmení]. Při prohlídce bylo zjištěno zjevné poškrábání podlah bytu v celé ploše, nevhodná instalace pračky v posuvné skříni, vzlínání vody v pokoji. Současně nájemce požádal o instalaci myčky, neboť její neexistence je často reklamována ze strany turistů a dále nájemce upozornil na nespolehlivost topného systému, který aktuálně nelze ověřit topnou zkouškou. Dále soud prvního stupně činil skutková zjištění k platbám nájemného a záloh popsaná v bodech 9 a 10 napadeného rozsudku.

6. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 2202 a 2235 o. z., přičemž tato ustanovení citoval. Konstatoval, že základní otázkou, kterou posuzoval, bylo zjištění obsahu nájemní smlouvy z [datum] ke dni podání výpovědi dne [datum]. V tomto smyslu pak především skutečnosti, zda jde o nájemní smlouvu upravující nájem bytu a podléhající speciálním ustanovením oddílu § 2235 a násl. o. z. či nikoli. Mezi stranami nebylo sporu a soud prvního stupně k tomu dospěl i na základě provedeného dokazování, že byt [číslo] byl žalobcem minimálně v období roku [rok] a [rok] užíván ke krátkodobým pronájmům (konkrétně k pronájmu turistům např. přes internetové platformy [webová adresa]). Původní vlastnice pak nepopírá, že se o způsobu užívání bytu v rozporu s písemně sjednaným účelem nájmu v určitém okamžiku dozvěděla, namítá však, že její mlčení nelze v žádném případě považovat za souhlas se změnou způsobu užívání bytu.

7. Dále se tedy soud prvního stupně zabýval otázkou, zda došlo ke změně nájemní smlouvy k předmětnému bytu. S odkazem na § [číslo] odst. 1 a § 1758 o. z., a rozhodovací praxi Nejvyššího soudu konstatoval, že ve věci je tedy třeba skutkově zjistit, zda případný projev vůle stran směřoval nejen k samotné změně ustanovení o způsobu užívání bytu, ale též ke změně sjednané formy dodatků. V posuzované věci je pak zřejmé, že k ničemu takovému nedošlo, žalobce pouze začal používat byt jinak, než bylo původně dohodnuto a původní vlastnice uvedené tolerovala (dle tvrzení žalobce) či netolerovala a dala žalobci výpověď z nájmu (dle jejích tvrzení). Soud prvního stupně nicméně ani jedno z tvrzení stran blíže nezkoumal, neboť dospěl k závěru, že i v případě, kdy by původní vlastnice užívání bytu ke krátkodobým pronájmům tolerovala, nemohlo ke změně účelu užívání dojít, pokud se strany souběžně neprojevily vůli změnit nájemní smlouvu jinou formou než písemnou.

8. Dospěl pak k závěru, že pokud byl byt [číslo] užíván ke krátkodobým pronájmům, byl užíván v rozporu se sjednaným účelem nájmu. Citoval § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. a § 2991 odst. 1 o. z. k nimž uvedl, že jelikož bylo zjištěno, že je předmětný byt užíván k jinému než ujednanému účelu, již jen tento jediný důvod postačuje k tomu, aby výpověď z nájmu bytu učiněná dne [datum] byla oprávněná. Porušuje-li nájemce své povinnosti zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel možnost dát mu výpověď podle § 2291 o. z. nebo podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobu proto zamítl.

9. K ostatním výpovědním důvodům uvedl, že pokud jde o výpovědní důvod spočívající v nadměrném opotřebení předmětu nájmu, v souladu se zásadou hospodárnosti soudního řízení a s ohledem na právní hodnocení věci toto tvrzení blíže nezkoumal. K výpovědnímu důvodu spočívajícímu v nehlášení změn počtu osob byt užívajících uvedl, že povinnost oznamovat bez zbytečného odkladu zvýšení počtu osob, žijících v bytě, má nájemce poté, kdy přijetí nového člena domácnosti má charakter trvalého přijetí za účelem společného bydlení. Zde odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. [spisová značka]. U výpovědního důvodu neplacení nájemného a záloh na služby, uvedl, že v době podání výpovědi žalobce dlužil minimálně za červenec [rok]. Ve věci byl rovněž spor o to, jak dlouho trvala porucha kotle a v jaké výši byl žalobce po tuto dobu povinen hradit nájemné, neboť platba provedená dne [datum] zahrnovala žalobcem tvrzenou slevu na nájemném za období od [datum] do [datum], zda tedy dluh není ve vyšší výši. Konstatoval však, že k oprávněnosti výpovědi stačí naplnění byť jen jednoho výpovědního důvodu, proto se ostatními třemi důvody blíže nezabýval a uzavřel, že kromě užívání bytu v rozporu s jeho účelem se žalobce dostal ke dni podání výpovědi do prodlení minimálně s jedním měsíčním nájemným.

10. Ještě dále uvedl, že i v případě, kdyby dospěl k závěru, že se strany dohodly na změně účelu užívání bytu, tak by nájemce pozbyl ochrany speciálních ustanovení § 2235 a násl. o. z. upravujících chráněný nájem bytu, neboť tento oddíl se vztahuje na nájemní smlouvy k zajištění bytových potřeb nikoli k rekreaci nebo jinému zjevně krátkodobému účelu. Ve věci by pak bylo aplikovatelné ustanovení § 2231 o. z. ve spojení s čl. III odst. 2 a 3 nájemní smlouvy upravující možnost smlouvu vypovědět kdykoli i bez udání důvodu. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

11. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítl nesprávně a nedostatečně zjištěný skutkový stav, procesní vady a nesprávné právní posouzení. Zdůraznil, že pokud soud prvního stupně spatřuje naplnění výpovědního důvodu v tom, že žalobce v předmětném bytě realizoval krátkodobé ubytovávání turistů, tzv. [anonymizováno], tato forma užívání předmětného bytu byla mezi stranami sjednána jako dovolená. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že k provozování tzv. [anonymizováno] by bylo potřeba změnit účel nájmu. Argumentoval, že soud prvního stupně nedostatečně zjistil skutkový stav, když se nezajímal o vůli stran, okolnosti a podmínky, za kterých byla nájemní smlouva uzavřena, a neprovedl žalobcem navrhované důkazy včetně výslechu označených svědků. Zdůraznil, že měl v domě pronajaty 4 byty, žalovaná tedy musela od počátku vědět, že je nebude obývat sám, ale bude je nabízet třetím osobám. Nelze tedy to, co bylo od počátku ujednáno považovat po letech za porušení nájemní smlouvy. Předmětný byt se nachází v [anonymizována dvě slova] v samém centu [obec]. Byly tedy předurčeny ke krátkodobým pronájmům. Žalobce měl pak k najatým bytům zajišťovat kompletní servis včetně úklidu, údržby a jednání s realitními kancelářemi. Bytovými účely bylo rozuměno, že byty budou používány k přespání, že tam nebude žádný obchod nebo provozovna. Žalovaná, (resp. původní vlastnice) si byla od počátku vědoma, že žalobce bude byty provozovat ke krátkodobým pronájmům a že do smluvního vztahu s žalovanou vstupoval za tím účelem, aby dosáhla zisku. Nesouhlasil ani s existencí dluhu na nájemném. Navíc namítal, že tento zaplatil po podání výpovědi, přičemž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a namítl též rozpor výpovědi s dobrými mravy. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, příp. aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Původní vlastnice, tehdy ještě žalovaná, navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného, když vyvracela argumentaci žalobce o jejím souhlasu s krátkodobými pronájmy předmětného bytu. Předmětný bytu měl být užíván k uspokojování bytové potřeby buď přímo žalobcem, nebo třetí osoby formou dlouhodobého pronájmu. Nesouhlasila také s tím, že nebylo možné ukončit nájem s ohledem na zákon č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru.

13. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným.

14. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v rozsahu dostačujícím pro jeho rozhodnutí, proto odvolací soud z takto zjištěného skutkového [anonymizováno] vychází a na takto soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav odkazuje. Tento skutkový stav soud prvního stupně i správně právně posoudil.

15. Pokud jde o procesní postup v rámci odvolacího řízení, odvolací soud považuje za nutné konstatovat, že žalobce v rámci odvolacího řízení opakovaně žádal o odročení jednání z důvodu zhoršeného [anonymizována dvě slova] po prodělaném koronaviru. Jeho první žádosti, z důvodu přetrvávajícího kašle a horečky, kdy žádal o odročení jednání alespoň o jeden měsíc, odvolací soud vyhověl a jednání původně nařízené na [datum] odročil na den [datum], ze kterého se žalobce opět omluvil z důvodu přetrvávajících obtíží. Omluvu z jednání ze dne [datum] z důvodu psychických obtíží po prodělaném koronaviru však již odvolací soud neshledal důvodnou, považuje ji za účelovou a za situace, kdy je žalobce právně zastoupen, obsáhle se v řízení prostřednictvím své advokátky opakovaně vyjadřoval a jeho výslech odvolací soud nepovažuje za nutný, jednání konal v jeho nepřítomnosti v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. (avšak za přítomnosti jeho advokátky, která se k jednání odvolacího soudu dostavila), přičemž přihlédl k veškeré jeho argumentaci.

16. Odvolací soud konstatuje, že skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn v míře dostatečné pro rozhodnutí a provádění dalších žalobcem navrhovaných důkazů by bylo již nadbytečné. Odvolací soud především plně souhlasí s argumentací soudu prvního stupně, obsaženou v bodech 17 až 20 napadeného rozsudku, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dne [datum] nájemní smlouva k předmětnému bytu, a to na dobu neurčitou, jejímž účelem bylo uspokojování bytových potřeb, neboť předmět nájmu mohl být užíván pouze pro bytové účely, tedy dlouhodobé bydlení. Žalobci tedy svědčil chráněný nájem bytu, který bylo možné jednostranně ukončit výpovědí pouze ze zákonem vymezených důvodů. Správné je tedy právní posouzení učiněné soudem prvního stupně, který vztah účastníků posuzoval dle § 2235 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že veškeré změny nájemní smlouvy měly být dle dohody stran činěny jen formou písemného dodatku, nemohlo tak dojít ke konkludentní změně účelu nájemní smlouvy, byť původní vlastnice od doručení emailu z [datum], byla informována o tom, že žalobce přenechává předmětný byt ke krátkodobému ubytování turistů, neboť m. j. z důvodu uzavření hranic v důsledku pandemie koronaviru žalobce žádal o prominutí nájemného. Ohledně předchozí doby původní vlastnice tuto znalost popřela. Předmětná nájemní smlouva sice umožňovala nájemci předmětný byt pronajmout třetí osobě, stále však musel být zachován účel pronájmu, tj. uspokojování bytových potřeb.

17. Lze pak rovněž souhlasit se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že minimálně v letech [rok] a [rok] byl předmětný byt nabízen ke krátkodobému ubytování turistů v rámci tzv. Airbnb. Odvolací soud se pak zcela ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že tento způsob krátkodobého ubytovávání osob není uspokojováním bytové potřeby, přičemž argumentaci žalobce poukazující na konkrétní okolnosti případu považuje za irelevantní. Původní vlastnice při uzavírání nájemní smlouvy sice byla srozuměna s tím, že žalobce bude byt dále pronajímat, proto s možností předmětný byt dále pronajmout souhlasila, stále však, jak je zřejmé z nájemní smlouvy, trvala na tom, aby předmětný byt sloužil k uspokojování bytových potřeb. Poskytování ubytování v rámci [anonymizováno] považuje odvolací soud již za výkon podnikatelské činnosti v oblasti ubytovávání a zde lze jen odkázat na přiléhavou judikaturu zmíněnou soudem prvního stupně, která sice, byť neřeší přímo otázku neplatnosti výpovědi v civilním řízení, pro účely správního soudnictví v otázkách daňových vystihuje rozdílu mezi dlouhodobým pronájmem a krátkodobým ubytováváním turistů, a to tím že u příjmů z krátkodobých ubytování turistů dospívá k závěru, že by se tyto měly danit jako příjmy z podnikání (viz žalobcem i žalovanou zmiňovaný rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací]). Užívání předmětného bytu ke krátkodobému ubytovávání turistů v rámci této platformy ([anonymizováno]), je tak již nutné kvalifikovat v tomto konkrétním případě, jako užívání bytu v rozporu s účelem nájmu a lze v něm shledat hrubé porušení povinností nájemce ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. Výpovědní důvod vymezený ve výpovědi ze dne [datum] pod bodem 1), užívání předmětného bytu v rozporu se sjednaným účelem, tedy namísto k uspokojování bytových potřeb v jeho užívání k podnikatelským účelům spočívajícím v krátkodobém ubytovávání za účelem dosažení zisku, je tak nepochybně dán.

18. Ostatní tři výpovědní důvody soud prvního stupně zmínil jen okrajově, a buď souvisí s výpovědním důvodem ad 1), jedná se o způsobené nadměrné opotřebení bytu v rámci provozování ubytování v rámci [anonymizováno] (výpovědní důvod 2)) a porušení povinnosti oznámit změny počtu bydlících osob (výpovědní důvod 3)) nebo se týkají neplacení nájemného a záloh za služby (výpovědní důvod 4)). Vzhledem k tomu, že se soud prvního stupně z důvodu hospodárnosti řízení zabýval těmito ostatními výpovědními důvody jen velmi okrajově a své rozhodnutí postavil výlučně na naplnění výpovědního důvodu ad 1), ani odvolací soud tyto zbylé výpovědní důvody blíže nehodnotil a nedoplňoval k nim dokazování, což by v případě nenaplnění výpovědního důvodu od 1) bylo třeba, především tedy v otázce dluhu na nájemném a službách.

19. Avšak naplnění i jen jednoho z výpovědních důvodů za situaci, kdy výpověď byla náležitě dána žalobci v písemné formě, osahuje konkrétní vymezení 4 výpovědních důvodů po skutkové stránce, stanovení výpovědní lhůty a jejího počátku a poučení o právu podat námitky a žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi v zákonné lhůtě, tedy výpověď z nájmu předmětného bytu obsahuje všechny zákonné náležitosti stanovené v § 2286 odst. 1 a 2 o. z., je postačujícím důvodem pro zamítnutí žaloby, neboť i jen pro první výše rozvedený výpovědní důvod, jehož naplnění bylo prokázáno, je třeba napadenou výpověď považovat za platnou. Odvolací soud zde jen konstatuje k námitce žalobce, že jak již uved i soud prvního stupně, z e-mailu žalobce ze dne [datum] je zřejmé, že předmětný byt užíval v době předcházející tomuto emailu ke krátkodobému ubytovávání turistů, závěr soudu prvního stupně, že se tak dělo minimálně v letech [rok] a [rok] je tak správný a jako důvod výpovědi naprosto dostačující. Ostatně výpověď byla žalobci dána až [datum] a to krátce poté, co byla provedena kontrola předmětného bytu ([datum]), při které bylo zjištěno další krátkodobé ubytování turistů. Byt tehdy obývaly dvě mladé ženy s velmi malým počtem osobních věcí.

20. Pokud žalobce odkazoval na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ten vycházel z odlišného skutkového základu, kdy v tomto rozsudku nebyl výpovědní důvod zcela jednoznačně vymezen tak, že jde o krátkodobé ubytování za účelem dosažení zisku, a v případě ubytování dlouhodobého nebylo zjevné, o jakou osobu se jedná, a zda nešlo o spolužití, čímž se žalovaná strana bránila. Uvedený judikát tedy nelze na daný případ použít.

21. Odvolací soud tedy plně odkazuje na právní posouzení soudu prvního stupně a opakuje, že poskytování předmětného bytu ke krátkodobému ubytování v rámci platformy [anonymizováno] je v rozporu s uspokojováním bytových potřeb, neboť zde je zajišťováno jen krátkodobé ubytovávání převážně turistů, a je to tedy v rozporu s účelem nájemní smlouvy, jak byla mezi stranami sjednána. Takovéto nakládání s bytem se pak blíží výkonu podnikatelské činnosti, kde není nutné, aby smluvním vztahům byla poskytována zvýšená ochrana z hlediska jejich ukončení, jak je tomu v případě uspokojování bytových potřeb.

22. Ani žalobcem tvrzené skutečnosti, že měl v domě, ve kterém se nachází předmětný byt, uzavřeny tři další nájemní smlouvy k dalším třem bytům a muselo být zřejmé, že on sám nebude bydlením v těchto bytech uspokojovat svou bytovou potřebu; nabídka těchto bytů včetně předmětného v rámci [anonymizováno] tak musela být původní vlastnici známa a byla do zhoršení vztahů mezi účastníky tolerována, nemůže být důvodem pro vyhovění žalobě. Byť lze připustit, že původní vlastnice byla srozuměna s tím, že v těchto bytech včetně předmětného bude uspokojována bytová potřeba třetích osob, proto souhlasila s možností podnájmu bytu, stále však trvala na tom, aby byty sloužily k uspokojování bytové potřeby, o čemž svědčí formulace nájemní smlouvy, pod což však nelze zahrnout ubytovávání v rámci [anonymizováno], neboť tuto činnost je třeba již považovat za podnikání. Cizinci, kteří tuto formu ubytovávání většinou vyhledávají, přijíždějí za účelem rekreace a turistiky, rozhodně v tomto typu bydlení neuspokojují bytovou potřebu. Z tohoto pohledu nelze ani předmětnou výpověď považovat za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a nebylo nutné, aby byl žalobce před podáním výpovědi na zákaz krátkodobého ubytovávání turistů výslovně upozorněn, když tento zákaz byl ze samotného písemného znění nájemní smlouvy zjevný. Pokud jde o nepřípustnost výpovědi z důvodu zákona č. 209/2020 Sb., na výpovědní důvod užívání bytu v rozporu s jeho účelem, tedy porušování povinností nájemce hrubým způsobem, pro jehož naplnění neshledal soud prvního stupně žalobu důvodnou, se tento zákon nevztahuje. Otázkou dluhu na nájemném se pak soud prvního stupně podrobněji nezabýval.

23. Z výše uvedených důvodů shledal odvolací soud napadený rozsudek věcně správným a postupem dle § 219 o. s. ř. jej potvrdil, a to ve znění uvedeném ve výroku I, když dle obsahu žaloby je zcela zřejmé, že se jedná o žalobu na přezkum neoprávněnosti výpovědi dle § 2290 o. z., ostatně v tomto směru byla při jednání soudu prvního stupně dne [datum] připuštěna změna žalobního petitu, což si soud prvního stupně zřejmě při vyhlašování rozsudku neuvědomil; odvolací soud pak potvrdil i věcně správný výrok o nákladech řízení.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované jejich plnou náhradu. Náklady řízení jsou činěny dvěma úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za podání odvolání a účast na jednání odvolacího soudu při tarifní hodnotě [částka] (§ 9 odst. 3 písm. a) a. t.) a sazbě mimosmluvní odměny [částka] za úkon (§ 6 odst. 1, § 7 bod 5 a. t.), 2 x paušální náhrada hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.), vše zvýšeno o 21 % DPH. Celkové náklady žalobce ve výši [částka] byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení