Soudní rozhodnutí (různé) · Rozsudek

36 Co 115/2024-914

Rozhodnuto 2024-10-18 · POTVRZENI · ECLI:CZ:KSUL:2024:36.Co.115.2024.914

Citované zákony (24)

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbory Jodasové a soudců JUDr. Jarmily Potužákové a JUDr. Lucie Trejbalové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně . sídlem Adresa žalobkyně 9 zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta žalovaný: Jméno žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o náhradu škody, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 11. 2023, č. j. 21 C 225/2005-863

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I, III a IV potvrzuje.

II. Ve výroku II zůstává rozsudek okresního soudu nedotčen.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení , částka, k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. zamítl žalobu na zaplacení , částka, . Výrokem III. stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, . Výrokem IV. okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit ČR Okresnímu soudu v Liberci na nákladech řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému uložena povinnost uvést na své náklady do předešlého stavu sklep v podzemním podlaží budovy v č. p. , Anonymizováno, v Liberci. Jelikož žalobkyně v průběhu řízení vzala částečně žalobu zpět co do požadavku na uvedení do původního stavu septiku a opěrné zdi a žalovaný s tím souhlasil, okresní soud řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil a předmětem řízení tak zůstal pouze požadavek žalobkyně na uvedení do původního stavu ubourané části sklepa, jejímž vlastníkem žalobkyně je na základě kupní smlouvy ze dne , datum, .). Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný za vzniklou škodu odpovídá dle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a § 420 obč. z., neboť ubouráním části sklepa žalobkyně došlo ke zmenšení jejího majetku. Bez oddělení části sklepa nemohlo dojít k tomu, aby původní vlastník žalovanému a jeho manželce kupní smlouvou ze dne , datum, vlastnické právo k této neoddělené části sklepa převedl. Nedošlo ani k žádné jiné skutečnosti, která by vlastnictví žalobkyně ukončila, touto skutečností není ani zazdění dveří do bunkru, protože to bylo zřejmé až po provedení bouracích prací. Okresní soud žalobkyni uložil povinnost zaplatit náhradu škody ve výši , částka, , přičemž ve zbývající části co do částky , částka, žalobu zamítl. Okresní soud ohledně stanovení výše škody vycházel ze znaleckého posudku , jméno FO, . , jméno FO, č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne , datum, a jeho dodatku ze dne , datum, , ze znaleckého posudku , jméno FO, , adresa, – , Anonymizováno, ze dne , datum, a jeho dodatku ze dne , datum, a z revizního znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, ze dne , datum, , dle kterých pro stanovení tržní hodnoty oceňovaného majetku k požadovanému období ocenění srpna 2005 je nejvhodnější použití porovnávací metody. Na základě této metody byla stanovena výše škody na částku , částka, jako rozdíl mezi výslednou tržní hodnotou nemovitostí žalobkyně ve stavu s původním sklepem (, částka, ) a výslednou tržní hodnotou nemovitosti žalobkyně ve stavu bez odbouraného sklepa (, částka, . O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, , neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Tyto náklady se sestávají z nákladů za právní zastoupení advokátem, ze zaplacených soudních poplatků, z plateb znalcům za znalecké posudky, které byly v průběhu řízení ze strany žalobkyně předloženy a bylo jimi provedeno dokazování a ze záloh na náklady znalečného. O náhradě nákladů řízení státu okresní soud rozhodl podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že tyto náklady je povinen zaplatit žalovaný, protože žalobkyně sice rozhodnutím soudu získala pouze část z žalované částky, avšak výše plnění, které žalobou požadovala, závisela na znaleckém posudku, proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný do výroků I., III. a IV. včasné a přípustné odvolání, ve kterém namítá, že okresní soud učinil nesprávná skutková zjištění a dospěl i k nesprávnému právnímu posouzení. Především není správný závěr okresního soudu, že se žalobkyně měla údajně dozvědět o záměru žalovaného postavit garáž dne , datum, , to je v rozporu s dopisem statutárního města , adresa, ze dne , datum, , podle kterého se žalobkyně zavázala vyřešit problematiku odpadů i problematiku výstavby garáže a zajistit vlastníkům pozemku p. č. , Anonymizováno, oboustranně akceptovatelné řešení. Okresní soud se nesprávně domníval, že žalovaný tvrdil, že dotčená část sklepa nebyla v jeho vlastnictví, to je zcela v rozporu snad se všemi podáními žalovaného. Žalovaný s manželkou pozemek koupili výlučně za účelem stavby garáže na místě dožilého bunkru, čemuž odpovídá i souhlas stavebního úřadu s dělením pozemku výslovně za účelem stavby garáže a prohlášení statutárního města , adresa, ze dne , datum, , dle kterého prostor bunkru na pozemku p. č. , Anonymizováno, nebyl žalobkyni prodán. Okresního soudu nesprávně uzavřel, že žalovaný s manželkou neměli souhlas vlastníka bunkru k bourání, opomněl však, že měli nejen souhlas statutárního města , adresa, jako účastníka stavebního řízení a vlastníka domu č. p. , Anonymizováno, , do jehož postavení žalobkyně koupí domu vstoupila, ale měli i souhlas žalobkyně udělený ještě před koupí domu č. p. , Anonymizováno, , a to v dopise ze dne , datum, . Okresní soud také špatně interpretoval svědectví , jméno FO, , jelikož bunkr byl již v době předcházející koupi domu žalobkyní částečně zatopen, a to zapáchající kontaminovanou vodou z bezprostředně sousedící a prosakující žumpy, což potvrdil i svědek , jméno FO, . Stejně tak špatně interpretoval okresní soud závěry znaleckého posudku Ing. , jméno FO, , adresa, . Dále žalovaný namítá, že je nesprávný závěr okresního soudu o ohrožení stavby č. p. , Anonymizováno, , Anonymizováno, stavbou garáže, což je zjevně v rozporu s realitou, místním šetření znalce ze společnosti , právnická osoba, dne , datum, nebyl zjištěn žádný problém se statikou, přičemž takový problém by se již musel dávno projevit. Okresní soud řadu provedených důkazů do rozsudku vůbec neuvedl, např. dopis , jméno FO, adresovaný statutárnímu městu Liberci z , datum, , dopis , jméno FO, . , jméno FO, z , datum, a znalecké posudky předložené žalovaným. Dále není správný závěr, že by bylo nesporným nevydání rozhodnutí o demolici stavby. Okresní soud se v rozhodnutí rovněž nevypořádal s tím, že o dobrém stavu bunkru hovořili pouze ti, kdo v bunkru před ubouráním nebyli. V odvolání žalobkyně dále namítá, že okresní soud se dopustil i nesprávného právního posouzení, že by se ubouráním bunkru zmenšil majetek žalobkyně a tedy že došlo ke škodě. Okresní soud také nesprávně přezkoumával správnost pravomocného stavebního povolení. Názor okresního soudu, že účinky stavebně-technického oddělení bunkru od domu č. p. , Anonymizováno, jednáním žalobkyně jsou závislé na tom, kdo se s touto derelikcí může seznámit, jsou taktéž chybné a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Dalších vad se dle žalovaného okresní soud dopustil tím, že ačkoli se žalobkyně domáhala naturální restituce u žumpy, opěrné zdi a bývalého bunkru na uhlí, v otázce nákladů řízení to nijak nezohledňuje, a to přesto, že ve dvou ze tří dílčích nároků (žumpa a opěrná zeď) žalobkyně byla zcela neúspěšná, a proto musela vzít žalobu zpět. U posledního nároku, naturální restituce sklepa, byla žalobkyně rovněž zcela neúspěšná, protože neustále požadovala novou stavbu, nicméně znaleckým posudkem byl dožilý bunkr oceněn na , částka, , což není hodnota nové stavby, je proto na místě rozhodnout o nákladech podle § 142 odst. 2 o.s.ř., tedy přiznat žalovanému celý nárok na náhradu nákladů řízení, a to z hodnoty věci, o kterou po dobu řízení šlo. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu žalobkyně zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení, eventuelně neuloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a státu náhradu nákladů řízení.

4. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že se s rozsudkem okresního soudu plně ztotožňuje. Dodala, že pokud navrhovala žalovanému oboustranně přijatelné řešení při výstavbě garáže, tak vždy s vědomím, že stavba je jejím vlastnictvím. Poukázala na to, že odkaz žalovaného na vyjádření statutárního města , adresa, ze dne , datum, není relevantní, jelikož tvrzení náměstkyně nemůže změnit právní podstatu kupní smlouvy. Sklep byl ve vlastnictví žalobkyně, která se ho ani neplánovala vzdát, proto žalovaný neměl žádné právo sklep zbourat. Navrhla, aby krajský soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. V replice k vyjádření žalobkyně uvádí žalovaný, že žalobkyně si zřejmě představuje oboustranně přijatelné řešení problematiky výstavby garáže tak, že chce profitovat na řešení problému na úkor žalovaného. Odkazuje na dopis statutárního města Liberce ze dne , datum, a zdůrazňuje, že bez závazku žalobkyně umožnit žalovanému stavbu garáže by prodávající statutární město , adresa, dům čp. , Anonymizováno, prodal až ve chvíli, kdyby problematika prosakující žumpy byla vyřešena a garáž by stála. Důrazně odmítá zásah do vlastnictví žalobkyně, žalovaný nepotřeboval souhlas s odbouráním bunkru, neboť žalobkyně vstoupila do právního postavení statutárního města Liberce. Ubouraná část sklepa nemohla být součástí domu čp. , Anonymizováno, ke dni , datum, , kdy žalobkyně zakoupila uvedený dům. Znalecké posudky předložené žalobkyní jsou tendenční. Dále se vyjadřuje k absenci demoličního výměru, který stavební úřad vyhodnotil pro tyto stavby jako zcela nadbytečný. Odbouráním bunkru se majetek žalobkyně zmenšit nemohl a zazděním vchodu do bunkru v období 2003 až 2004 zmizelo propojení stavby žalobkyně s bunkrem. Žalobu považuje za šikanózní.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I, III a IV, včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle § 212 a § 212a o.s.ř. a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Ve výroku II nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, nabyl proto samostatně právní moci a není již předmětem přezkumu odvolacím soudem (§ 159 o. s. ř.).

7. Žalobkyně se v řízení před okresním soudem domáhala soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uvést do původního stavu sklep v podzemním podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV , Anonymizováno, . Tvrdila, že žalovaný jako vlastník sousedního pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a pozemku p. č. , Anonymizováno, prováděl stavbu garáž, při níž uboural část sklepa, který je součástí podzemního podlaží domu č. p. , Anonymizováno, . Ubouráním dotčené části domu došlo na majetku žalobkyně straně ke škodě na majetku žalobkyně.

8. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že dne , datum, uzavřel s prodávajícím statutárním městem , adresa, kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Tento pozemek koupil žalovaný s manželkou za účelem výstavby garáže. Po koupi pozemku žalovaný nechal vypracovat projekt na výstavbu garáže, který zpracoval v říjnu 2001 pan , jméno FO, a v technické zprávě uvedl, že je nutné před zahájením stavby garáže vybourat ve zprávě uvedené stavební prvky sousedního objektu. Tento projekt byl schválen stavebním úřadem a ten také vydal na stavbu garáže dne , datum, stavební povolení, rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, . Žalovaný zahájil stavbu garáže dne , datum, a dne , datum, bylo provedeno bourání opěrné zdi v přední části pozemku č. , Anonymizováno, , který přiléhá k budově č. p. , Anonymizováno, v Žitavské ulici. Pokud žalovaný při stavbě zasáhl do sousedních nemovitostí, bylo to na základě vydaného stavebního povolení. Žalovaný připustil, že při písemném vyhotovení stavebního povolení došlo ze strany stavebního úřadu k chybě, když není uveden pozemek p. č. , Anonymizováno, , rozměry garáže ve stavebním povolení jsou shodné se schválenou projektovou dokumentací, tj. 41,8 m2 a stavba garáže byla povolena na pozemku p. č. , Anonymizováno, o výměře 35 m2. Později proto dokoupil p. č. , Anonymizováno, . Žalovaný dále připustil, že ve výroku rozhodnutí stavebního úřadu není povoleno odstranit konstrukci sklepa. Žalovaný sporoval tvrzení žalobkyně, že ubouraná část sklepa byla ve vlastnictví žalobkyně a dále tvrzení žalobkyně, že dotčená část sklepa byla funkční a tedy že je možné a účelné uvedení ubourané části sklepa do předešlého stavu. Dále tvrdil, že měl souhlas předchozího vlastníka i současného vlastníka sklepa k ubourání stavby. Později doplnil, že povolení k odstranění stavby nebylo ani podle veřejnoprávních předpisů třeba.

9. Žalobkyně tedy uplatnila vůči žalovanému nárok z odpovědnosti za škodu, u nějž okresní soud správně zkoumal předpoklady vzniku odpovědnosti podle § 420 odst. 1 obč. zákoníku. Jde o tzv. obecnou odpovědnost za škodu, založenou na splnění těchto předpokladů: 1) existence vzniku škody, 2) porušení právní povinnosti škůdcem, 3) příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody. Teprve prokáže-li žalobkyně jako poškozená splnění všech tří předpokladů, pak se zavinění škůdce podle § 420 odst. 3 obč. z. předpokládá. Je pak na žalovaném (škůdci), aby se vyvinil.

10. Dne , datum, nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.). V předmětném sporu jde o náhradu škody podle § 420 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. z.) účinného do , datum, , podle něhož každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle § 3079 odst. 1 o. z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

11. Podle § 3028 odst. 2 o. z. se ustanoveními nového občanského zákoníku řídí i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Na vznik vlastnictví ke stavbě (části stavby) je proto třeba aplikovat ust. § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do , datum, (obč. z.), podle něhož je součástí věcí je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

12. Podle § 415 obč. z. každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí13. Podle § 420 odst. 1 obč. z. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

14. Podle § 420 odst. 3 obč. z. odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

15. Podle § 120 odst. 2 obč. z. účinného do , datum, stavba nebyla součástí pozemku.

16. Součást věci není způsobilá být samostatným předmětem občanskoprávních vztahů a sdílí právní osud věci hlavní (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn , spisová značka, publikované ve Sb. NS, svazek 1992, ročník samostatným předmětem. 103)

17. Odvolací soud ve věci již rozhodoval rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve správném znění tak, že žalovaný je povinen na své náklady uvést do předešlého stavu sklep v podzemním podlaží budovy č.p. , Anonymizováno, v části obce , adresa, , postavené převážně na pozemku parc. č. , hodnota, a na části pozemku parc. č. , Anonymizováno, zapsaných pro k.ú. a obec , adresa, u , právnická osoba, pro Liberecký kraj a to tak, že stavba sklepa bude provedena dle výkresové dokumentace označené jako „Doložení stavu ubourané části sklepa u domu čp. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ulice“ vypracované , jméno FO, . , jméno FO, , autorizovaným inženýrem pro statiku a dynamiku staveb dne , datum, , která je nedílnou součástí tohoto rozsudku, s tím, že zastropení sklepa bude provedeno ve stejné výškové hladině stávajícího zbytku zastropení na zbytku neodstraněné stavby sklepa stropní deskou z monolitického betonu do ocelových nosníků, když v přílohové výkresové dokumentaci ze dne , datum, jde o část označenou žlutým šrafováním, stěny sklepa budou z betonu poskládaného kamením ze žuly dle popisu a nákresu uvedeném ve výkresové dokumentaci ze dne , datum, , a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, dále byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně ve výrocích o nákladech řízení a nedotčen zůstal výrok I , kterým okresní soud zastavil řízení v té části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uvést na své náklady do předešlého stavu septik v podzemním podlaží budovy č.p. , Anonymizováno, v , adresa, a k budově č. p. , Anonymizováno, v , adresa, přiléhající opěrné zdi. Žalovanému bylo uloženo nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši , částka, k rukám právního zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

18. Odvolací soud tehdy odůvodnil tzv. naturální restituci ustanovením § 442 odst.2 věta druhá obč. zák., kdy požádá-li o to poškozený a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením do předešlého stavu. Odkázal na znalecký posudek znalce Ing. Aleše Vacka, který provedl šetření na místě dne , datum, a dále dne , datum, a který potvrdil, že žalobcem navržené řešení dostavby podle výkresové dokumentace vypracované dne , datum, Ing. , jméno FO, je možné a účelné. Znalec , jméno FO, měl k dispozici fotodokumentaci pořízenou dne , datum, při započetí bouracích prací na části sklepa a dále pořízenou dne , datum, . Z jeho posudku vyplývá, že byly zachovány zbytky ubouraných částí stavby, na základě kterých znalec popsal původní stav sklepa a navrhl způsob dostavby. S jeho závěry se ztotožnil i znalec , jméno FO, ., Anonymizováno, , jméno FO, , který ve znalecké výpovědi podrobně popsal stavebně-technický postup při obnově původního zdiva a zhodnotil náklady, které bude třeba na obnovu do původního stavu vynaložit. Zdůraznil, že popsaným postupem nedojde po uvedení do původního stavu ke zvýšení tržní ceny nemovitosti jako celku. Okresní soud tehdy tedy správně z provedených důkazů vyhodnotil, že není dána žádná překážka objektivní povahy, která by bránila uvedení ubourané části sklepa do předešlého stavu. Obnovení původního stavu je naopak účelné z hlediska statiky domu, a z hlediska bezpečnostního a dále z důvodu zamezení současného chátrání domu zejména vlivem pronikání vlhkosti.

19. Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušil rozsudek Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Liberci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dle dovolacího soudu úvahy, z nichž odvolací soud v dané věci při posouzení právního charakteru sporné části sklepa vycházel, nevybočují z jeho ustálené rozhodovací praxe a jsou tak správné. Je jednoznačné, že část sklepa, nacházející se na pozemku ve vlastnictví žalobkyně, tvořila jeden celek se zbytkem sklepa, který náležel k domu č. p. , Anonymizováno, a byl jeho součástí. Jde-li totiž o součást věci hlavní, jedná se o jedinou věc, která přechází na nabyvatele automaticky se všemi součástmi i bez jejich výslovného označení v kupní smlouvě. Dovolací soud se však neztotožnil se závěrem krajského soudu ohledně způsobu náhrady škody. Odkázal na ustanovení § 442 odst. 2 obč. z., dle nějž je uvedení věci do předešlého stavu je podmíněno žádostí poškozeného a tím, že tento způsob náhrady je možný a účelný. Účelnost se posuzuje z hlediska hospodárnosti, možnost pak představuje kategorii objektivní, která vylučuje naturální restituci tam, kde uvedení do předešlého stavu brání překážka objektivní povahy. V tomto případě se žalobkyně domáhá náhrady skutečné škody způsobené na věci, nicméně bez ohledu na způsob jakým poškozený žádá nahradit škodu na věci mu způsobenou, zásadně platí, že odpovědnost škůdce se vztahuje pouze k obnovení stavu věci před poškozením, jež způsobil. Předpokladem tedy je, aby požadovaný rozsah prací a opatření byl k tomuto cíli způsobilým prostředkem, tj. že skutečně směřuje k uvedení stavby do stavu před jejím poškozením. Finanční i naturální náhrada je rovnocenná, proto bylo třeba uvážit, zda nově zbudovaný objekt je rovnocennou náhradou za neudržovanou, několik desítek let starou stavbu. Z hlediska hodnoty, jež by výstavbou či přístavbou sklepa nově vznikla, oproti hodnotě stavby opotřebovaného již tehdy nefunkčního uhelného sklepa, je zřejmé, že uvedení budovy žalobkyně do předchozího stavu novou výstavbou sklepa na cizím pozemku není v daném případě hospodárným řešením, a z hlediska dalšího fungování domu ani řešením nezbytným. Pokud vybudováním nové stavby namísto náhrady odpovídající stavu stavby před částečnou demolicí by nebylo dosaženo návratu nemovitosti do původního stavu, je zde objektivní okolnost, jež brání tomuto způsobu náhrady škody. Proto dovolací soud uzavřel, že naturální restituce není v dané věci možným a účelným způsobem náhrady škody, nehledě k tomu, že již v době, kdy se žalobkyně stala vlastníkem sousední budovy, sklep již řadu let nesloužil svému účelu a ani žalobkyně neměla v úmyslu jeho využití jako „uhelného bunkru“ obnovit. Proto dovolací soud shora uvedený rozsudek krajského soudu a rozsudek okresního soudu ve způsobu náhrady škody zrušil.

20. Podle § 243g odst.1 věta první o. s. ř jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 zde platí obdobně.

21. Vázanost právním názorem dovolacího soudu se však uplatní za předpokladu, že se v mezidobí nezmění skutkový stav věci natolik, že je třeba po právní stránce věc posoudit odlišně. Rozhodující je tu srovnání skutkového stavu, z nějž vycházel dovolací soud, se skutkovým stavem věci, jak byl zjištěn při následném rozhodování soudem prvního stupně či soudem odvolacím.

22. Vzhledem k tomu, že v dalším průběhu řízení po zrušení původních rozhodnutí nebyla učiněna soudem prvního stupně žádná nová zjištění, která by změnila poznatky o skutkovém stavu natolik, že na nový skutkový základ věci není aplikace právního názoru odvolacího soudu možná, byl okresní soud právním názorem vázán a byl povinen respektovat právní závěr, na němž rozhodnutí dovolacího soudu spočívá.

23. Pokud jde o skutkový stav, okresní soud správně zjistil, že žalobkyně nabyla vlastnictví k domu čp. , Anonymizováno, obci a k.ú. , adresa, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, s právními účinky vkladu ke dni , datum, . V podzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, se nachází sklep, když jeho část – místnost o podlahové ploše x , právnická osoba, ,3 m v severozápadní části zasahuje do sousedního pozemku , Anonymizováno, . Žalovaný je vlastníkem sousedního pozemku p.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, a na tomto pozemku a pozemku p.č. , Anonymizováno, prováděl stavbu garáže. Ohledně stavby garáže bylo žalovanému vydáno Stavebním úřadem Magistrátu města Liberce stavební povolení. Žalobkyně nebyla účastníkem stavebního řízení a o vydání stavebního povolení a záměru žalovaného zbourat část sklepa v budově žalobkyně č.p. , Anonymizováno, se dozvěděl od žalovaného dne , datum, . Žalobkyně ke zbouráním části budovy nedala žalovanému souhlas a dopisem ze dne , datum, jej upozornila na skutečnost, že s realizací stavby garáže tak, jak je uvedeno v projektu, nesouhlasí a že zásahem do stávajících poměrů místa stavby může dojít k neodvratným škodám na budově č. p. , Anonymizováno, , která je ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaný přesto , datum, zahájil zemní práce a pomocí stavebních strojů zboural a odstranil postupně část sklepa, který je součástí podzemního podlaží domu č. p. , Anonymizováno, , konkrétně sklepní místnost o podlahové ploše 3 x 4,3 m, ve vlastnictví žalobkyně a na tomto místě pak žalovaný postavil obvodovou zeď garáže. Skutečnost, že odstraněná část sklepa byla součástí stavby domu č.p. , Anonymizováno, , vyplývá ze znaleckého posudku č. , hodnota, znalce , jméno FO, , kde je uvedeno, že uhelna byla funkční součástí stavby a funkčně byla propojena s hlavní budovou. Ubouráním dotčené části domu došlo na majetku žalobkyně straně ke škodě spočívající v zmenšení majetku.

24. Z důkazů, které byly před okresním soudem provedeny, dále jednoznačně plyne, že dotčená část sklepa byla až do okamžiku jeho ubourání součástí budovy čp. , Anonymizováno, a sledovala tak právní režim tohoto domu. Je to zřejmé především z kupní smlouvy uzavřené mezi statutárním městem , adresa, a žalobkyně dne , datum, o převodu domu č.p. , Anonymizováno, . Při stanovení kupní ceny vycházely smluvní strany ze znaleckého posudku , jméno FO, . , jméno FO, ze dne , datum, , což potvrdil svědek Ing. Mazáč. Ve znaleckém posudku je popsán stavebně-technický stav domu jednoznačně tak, že součástí domu je i bunkr na uhlí. To vyplynulo i ze znaleckého posudku , jméno FO, , který uvedl, že dotčená část sklepa byla provozně propojena s hlavní budovou a odpovídá to i stavebně-projektové dokumentaci z toku 1927. Ostatně ani sám žalovaný nezpochybňuje stavebně-technické propojení sklepa s domem č.p. , Anonymizováno, , avšak mylně se domnívá, že došlo k jeho oddělení při prodeji parcely č. , Anonymizováno, . Odkazoval přitom na kupní smlouvu uzavřenou dne , datum, mezi statutárním městem , adresa, jako prodávajícím a žalovaným a jeho manželkou jako kupujícími. Parcela č. , Anonymizováno, vznikla oddělením částí od pozemku p. č. , hodnota, a od pozemku p. č. , Anonymizováno, a byla převedena do společného jmění žalovaného a jeho manželky za kupní cenu , částka, , vklad práva byl povolen ke dni , datum, . Stavba sklepa v době převodu pozemku parc. č. , Anonymizováno, nebyla součástí tohoto pozemku a nemohla sledovat jeho právní režim. Z žádného důkazu nevyplývá, že by došlo k stavebně-technickému oddělení části sklepa, vzniku samostatné stavby sklepa a následnému převedení do vlastnictví žalovaného. Správnost výše uvedených právních závěrů potvrdil i Nejvyšší soud.

25. Stejně tak shledal Nejvyšší soud správným právní názor okresního a odvolacího soudu v předchozích rozhodnutích v tom, že žalovaný se nestal vlastníkem ubourané části sklepa tím, že by jej dle jeho tvrzení měl koupit společně s pozemkem p. č. , Anonymizováno, Žalovaný si opatřil k výstavbě garáže projektovou dokumentaci, z níž bylo zřejmé, že pod pozemkem p. č ., Anonymizováno, určeném pro stavbu garáže se nachází sklep, jehož není vlastníkem, což vyplývá jasně i z obsahu kupní smlouvy o převodu pozemku p. č . , Anonymizováno, , kde není o stavbě zmínka. Žalovaný v řízení opakovaně tvrdil, že stavba sklepa byla dobře patrná a připustil, že ve výroku rozhodnutí stavebního úřadu mu nebylo povoleno tuto stavbu odstranit, následně upřesnil, že to nebyla třeba. Žalovaný také věděl, že při vydání stavebního povolení došlo ze strany stavebního úřadu k pochybení v umístění stavby, neboť rozměry projektované garáže předpokládaly velikost pozemku 41,8 m2, přičemž pozemek p. č. , Anonymizováno, , má pouze 35 m2. Žalovaný proto po vydání stavebního povolení přikoupil pozemek p. č. , Anonymizováno, . Postupoval tak minimálně velmi neuvážlivě, když přes všechny tyto skutečnosti a přes upozornění žalobce v srpnu 2005, aby bourání zanechal, dál pokračoval v odstraňování stavby sklepa a ve výstavbě garáže.

26. Žalovaného nezprošťuje odpovědnosti ani existence stavebního povolení, kterým mu byla povolena stavba garáže, neboť z obsahu stavebního povolení je patrno, že nebylo řešeno odstranění žádné části domu č.p. , Anonymizováno, , jehož vlastníkem byl právní předchůdce žalobkyně statutární město , adresa, . Jak bylo okresním soudem správně zjištěno ze spisu Stavebního úřadu v Liberci, žalovaný jako stavebník podal dne , datum, žádost stavební povolení ke stavbě garáže na pozemku č. , Anonymizováno, , dne , datum, bylo zahájeno stavební řízení, jehož účastníkem byl i tehdejší vlastník pozemku č. , hodnota, a domu č.p. , Anonymizováno, statutární město , adresa, . Dne , datum, vydal Stavební úřad v Liberci stavební povolení na stavbu garáže na pozemku č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , které nabylo právní moci , datum, , jeho součástí nebylo povolení demolice předmětných sklepních prostor, které se nacházely pod pozemkem č. , Anonymizováno, a nebyl udělen souhlas se zbouráním této části stavby v důsledku stavby garáže žalovaného. Žalobkyně nebyla přibrána do stavebního řízení jako účastník, přestože se v průběhu řízení stala vlastnicí domu č. p. , Anonymizováno, , právní účinky vkladu vlastnictví dle kupní smlouvy ze dne , datum, nastaly ke dni , datum, .

27. Žalovanému se nepodařilo v řízení prokázat, že by předchozí vlastník domu čp. , Anonymizováno, statutární město , adresa, dal žalovanému souhlas k bourání sklepa. Pokud jej odvozuje žalovaný z dopisu statutárního města Liberce ze dne , datum, , není jeho názor správný. Odvolací soud přečetl k důkazu, bylo zjištěno, že vedoucí odboru správy kapitálu sděluje manželce žalovaného , jméno FO, , že na základě jejího dopisu ze dne , datum, bylo předběžně rozhodnuto o pozastavení privatizace domu č.p. , Anonymizováno, v , adresa, do vyřešení problému. Zájemce o odkoupení dotčené budovy firma , právnická osoba, . požádal statutární město , adresa, o odkoupení s tím, že pokud bude ve výběrovém řízení úspěšný, problematiku odpadu vyřeší současně. Na jednání dne , datum, jednatel firmy , právnická osoba, pan , jméno FO, potvrdil správci majetku města, že jako vlastník nemovitostí vyřeší i problematiku výstavby garáže a vlastníkům pozemku č. , Anonymizováno, nabídne oboustranně akceptovatelné řešení. Na základě výše uvedené dohody proběhlo výběrové řízení a firma , právnická osoba, byla jediným zájemcem, tudíž prodej budovy bude v nejbližší době projednán s příslušnými orgány statutárního města Liberce, ve věci výstavby garáž se tedy laskavě obraťte na pana , jméno FO, s odvoláním na výše uvedený příslib. Z uvedené listiny nelze projev souhlasu statutárního města , adresa, k zásahu do majetku žalobkyně vysledovat a nelze z něj dovodit ani to, že by statutární město , adresa, dalo žalovanému či jeho manželce jakýkoliv závazný přislib, že zajistí souhlas žalobkyně jako kupující domu čp. , Anonymizováno, . Jedná se o neurčité vyjádření vedoucího odboru správy kapitálu města Liberce o možné nabídce oboustranně akceptovatelného řešení, která není pro nikoho závazná. Z obsahu tohoto dopisu naopak vyplývá, že žalovaný si musel být vědom, že je třeba vyčkat oboustranně akceptovatelného řešení tohoto problému, což vyvrací jeho tvrzenou dobrou víru při bouracích pracech.

28. Je zřejmé, že stavební úřad nerespektoval při vydání stavebního povolení existenci části stavby pod pozemkem, který měl být zatížen budoucí stavbou garáže, ať již ve vlastnictví statutárního města , adresa, a či poté žalobkyně. Žalovaný neměl souhlas předchozí ani následného vlastníka stavby s jejím odstraněním, o odstranění stavby nebylo vydáno žádné rozhodnutí, přestože nutnost jejího odstranění vyplývala z projektové dokumentace. Stavební úřad Magistrátu města Liberce vydal stavební povolení na základě projektové dokumentace nerespektující vyhl. č. 137/1998 Sb. o obecných technických požadavcích na výstavbu, kdy není řešen odstup stavby od domu č.p. , Anonymizováno, a stavba garáže byla schválena na pozemku, pod nímž se nacházela část stavby žalobkyně. Porušení veřejnoprávních předpisů sice nelze klást k tíži žalovanému, ale nelze z nich dovozovat ani nic ve prospěch dobré víry žalovaného.

29. Zcela nesprávný je právní názor žalovaného, že by zazděním sklepa žalobkyní v období let 2003 až 2004 došlo k opuštění věci a zániku vlastnictví žalobkyně. Vzhledem k tomu, že k zazdění části sklepa došlo až po nabytí domu č. p. , Anonymizováno, žalobkyní, nemohlo dojít především k tomu, že ještě původní vlastník statutární město , adresa, převedl tuto část stavby na žalovaného spolu s pozemkem. Stavba nadto podle tehdejší právní úpravy nemohla být součástí pozemku a sdílela právní osud věci hlavní, tj. domu čp. , Anonymizováno, . Žalovaný neprokázal, že by v době, kdy byla budova čp. , Anonymizováno, ve vlastnictví města, stavbu sklepa odstranil a změnil tak stavbu domu čp. , Anonymizováno, se souhlasem vlastníka statutárního města Liberce. Mezi účastníky bylo nesporné, že k ubourání došlo až v roce 2005, kdy již vlastníkem byla žalobkyně a stavba sklepa tvořila nedílnou součást domu čp. , Anonymizováno, , a to jak v okamžiku jeho prodeje žalobci dne , datum, , tak v okamžiku bourání. Zazdění bunkru vyšlo najevo až při bouracích pracích v srpnu 2005, a do doby bourání nenastala žádná skutečnost, která by vlastnictví žalobkyně ukončila.

30. K otázce vzniku škody odvolací soud rovněž odkazuje na úplná skutková zjištění i právní závěry soudu I. stupně. Okresní soud dospěl ke správnému skutkovému závěru, že ke škodě na majetku žalobkyně došlo, neboť se jeho majetek se zmenšil o ubouranou část nemovitosti.

31. Aby byla dána odpovědnost žalovaného, musí být prokázána i příčinná souvislost mezi vznikem škody na majetku žalobkyně a protiprávním jednáním, kterého se měl dopustit žalovaný. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný prováděl stavební činnost na základě stavebního povolení na stavbu garáže ze dne , datum, , zahájil stavbu dne , datum, a dne , datum, provedl bourání opěrné zdi střední části pozemku č. , Anonymizováno, , která přiléhá k budově č.p. , Anonymizováno, . Žalovaný nesporoval, že v srpnu 2005 zasáhl do sklepních prostor sousední nemovitostí čp. , Anonymizováno, a odkazoval na stavební povolení a neurčitý příslib předchozího vlastníka, čímž postupoval značně neuváženě.

32. Žalovaný byl nadto vyzván dopisem ze dne , datum, , aby práce zastavil a zabránil škodám, které způsobí stavba garáže, a byl upozorněn, že dochází k vážnému zásahu a neoprávněnému zásahu dom sklepních prostor domu čp. , Anonymizováno, . Přesto žalovaný pokračoval v bourání a ve stavební činnosti a trval na oprávněnosti svého postupu s odkazem na existenci stavebního povolení. Žalovaný tak evidentně porušil ustanovení § 415 občanského zákoníku, podle kterého je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí. Při porušení této povinnosti taková osoba odpovídá za škodu podle ust. § 420 odst.1 obč.z. Okresní soud proto správně dovodil příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody.

33. Okresní soud při zjištění rozsahu škody vyšel ze zjištění stavebně-technického stavu ubourané části sklepa ke dni jeho poškození. Vycházel jednak z tvrzení žalobkyně, že sklep byl starý a nebyl zrekonstruován, proto jeho stav odpovídal stáří budovy čp. , Anonymizováno, . Okresní soud odkázal na fotodokumentaci pořízenou v srpnu 2005 a na stav sklepa popsaný ve výpovědi svědkyně , jméno FO, . Ke stavu ubourané části sklepa se vyjádřili i znalec , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, , který odkázal na původní projekt domu z roku 1927 ověřený Magistrátem města Liberce v roce 2007. Dále byl zjištěn stav sklepa ze znaleckého posudku , jméno FO, . , jméno FO, z roku 1999. , jméno FO, uvedl, že pokud jde o stav dotčeného sklepa, byl se na místě podívat v září 2005 a z fotografií, které mu předložil žalobkyně na místě, zjistil, jak vypadala odbouraná část sklepa původně, neboť na místě byl i původní materiál. Vzhledem k tomu, že sklep byl vybudován společně s domem jako celek, nebylo důvodu se domnívat, že odbouraná část byla jiná než ta, která na místě zůstala.

34. Odvolací soud se neztotožnil s odvolacími námitkami žalovaného o havarijním stavu ubourané části sklepa a jeho nefunkčnosti. Stav části stavby před ubouráním vyplývá že znaleckém posudku , jméno FO, . , jméno FO, a znaleckého posudku , jméno FO, . Znalci měli k dispozici fotodokumentaci. Vzhledem k tomu, že na místě zůstaly zbytky ubouraného zdiva, znalci měli k dispozici podklady pro vyhodnocení stavu sklepa, znalec , jméno FO, byl osobně na místě v době bouracích prací, znalec Císař provedl znalecké šetření na místě stavby a zjistil aktuální stav stavby a rozsah dotčení jednotlivých pozemků. Znalec , jméno FO, . , jméno FO, rovněž provedl šetření na místě ve dnech , datum, a , datum, . Znalec , jméno FO, měl k dispozici fotodokumentaci pořízenou dne , datum, při započetí bouracích prací na části sklepa a dále pořízenou dne , datum, . Z jeho posudku vyplývá, že byly zachovány zbytky ubouraných částí stavby, na základě kterých znalec popsal původní stav sklepa. S jeho závěry se ztotožnil i znalec , jméno FO, , Anonymizováno, , jméno FO, , který ve znalecké výpovědi podrobně popsal stavebně-technický stav původního zdiva a zhodnotil náklady, které bude třeba na obnovu do původního stavu vynaložit.

35. Odvolací soud vzhledem k odvolacím námitkám žalovaného ke stavu sklepa přečetl výpovědi svědků , jméno FO, , , adresa, , Anonymizováno, a , jméno FO, ke stavu sklepa ke dni jeho ubourání, neboť žalovaný opakovaně tvrdil, že v době koupě domu žalobkyní byl sklep částečně zatopen zapáchající kontaminovanou vodou z bezprostředně sousedící a prosakující žumpy a byl nefunkční a bez hodnoty, což měli svědci potvrdit.

36. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, bylo zjištěno, že jako bývalé nájemnici bytu v domě čp. , Anonymizováno, jí sklepní prostory byly známy, bydlela v domě do roku 2003. Popsala sklep jako prostory mimo dům, nad kterými už dům nestál. , právnická osoba, prostoru pod domem měli každý z nájemníků svou samostatnou kóji, zde si také nechávali dávat uhlí. Zdi byly betonové, zatékalo tam, ve stropě byl otvor, kterým se sypalo uhlí, na něm byl pokop. Později sklepy nemohli užívat ke skladování uhlí, protože tam stálo až 10 cm vody, bylo tam vlhko, ale odkládali tam nějaké věci. Když dům koupila žalobkyně, řekla jim, aby veškeré sklepní prostory vyklidili. Proto tam neměla již důvod chodit. Tento stav sklepa může posoudit k roku 2003, neboť později tam již nebydlela.

37. Z výpovědi svědka , jméno FO, odvolací soud zjistil, že je známý pana , jméno FO, , navštívil sklepní prostory s panem , Anonymizováno, , zjišťovali, jaké konstrukce jsou použitelné a jaké se musí zbourat, bylo tam vlhko, špína. Opravy by byly dražší než nová výstavba, proto bylo rozhodnuto, že bunkr bude zbourán a na jeho místě bude postavena požadovaná garáž. Suti zas tam tolik nebylo, byly zde zbytky uhlí. Do bunkru na uhlí se dostali ze sklepních prostor, kde byl průchod ze sklepa do bunkru. Pokud se vyjadřoval dříve tak, že šlo o místy zborcený sklepní prostor, tak šlo o narušený strop, protože tam stékala voda, šlo o zanedbanou údržbu, nešlo tedy o zborcený strop, ale o poškozený strop, byla opadaná krycí vrstva betonu a obnažena výztuž, bylo to zde silně znečištěno uhlím, vlhké a zapáchající.

38. Z výpovědi svědka , adresa, , Anonymizováno, odvolací soud zjistil, že procházel sklep domu čp. , Anonymizováno, , jednalo se o bunkr na uhlí, který zaměřoval za účelem vypracování projektu. Přítomen byl také , jméno FO, . , jméno FO, . V žádném případě o zborcený strop nešlo, možná byla vypadlá nějaká cihla, šlo o opotřebený sklep. , jméno FO, tím míněno, že tam bylo vypadáno pár kamenů a cihel. Bunkr na uhlí ležel pod terénem. Tehdejšího vlastníka neupozorňoval na to, že v souvislosti se stavbou garáže bude muset být zasáhnuto do stávajícího bunkru na uhlí. Nebylo však možné na předmětném pozemku postavit garáž v projektovaném rozsahu, aniž by se nezasáhlo do bunkru na uhlí.

39. Pokud tedy jde o stav ubourané části sklepa v době, kdy k ubourání došlo, což bylo v srpnu 2005, žalobkyně prokázala jednak výše uvedenými znaleckými posudky a fotodokumentací pořízenou v srpnu 2005, tak i svědeckými výpověďmi výše uvedených svědků, že sklep byl sice neudržovaný a vlhký, ale byl nedílnou součástí domu čp. , Anonymizováno, . Skutečnost, že sklep neplnil svou původní funkci skladu na uhlí, a byl podmáčený a opotřebený, nemůže mít žádný vliv na existenci a trvání vlastnictví sklepa žalobkyní. Skutečnost, že cizí majetek je starý a neplní původní účel nikoho neopravňuje s ním nakládat a zasahovat do něj.

40. Okresní soud provedl správná k zjištění rovněž k výši škody, provedl podrobné a pečlivé dokazování, které trvalo od doby předchozího rozhodnutí odvolacího soudu dalších 10 let. Okresní soud provedl k důkazu několik znaleckých posudků a hodnocení těchto důkazů podrobně a přesvědčivě odůvodnil. Při zjištění výše škody v penězích okresního soud vycházel z revizního znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, ze dne , datum, , který přesvědčivě vysvětlil, v čem spočívají nedostatky revidovaných znaleckých posudků , jméno FO, ze dne , datum, a jeho ve znění jeho dodatku ze dne , datum, a znaleckého posudku , jméno FO, . , jméno FO, ze dne , datum, a jeho dodatku ze dne , datum, . Revizní znalecký posudek poukázal na to, že posudek , jméno FO, ze dne , datum, stanovil obvyklou cenu ke dni , datum, a až v Dodatku ze dne , datum, byla obvyklá cena stanovena k srpnu 2005, což jsou nedostatky s významným vlivem na celkovou obvyklou cenu posuzovaného objektu, byly použity nesprávné srovnávací vzorky s neprůkazným zdrojem vstupní ceny a s neověřitelným způsobem uvedení celkové zastavěné plochy všech podlaží a dále v nezvážení vlivu rozdílného vlastnictví pozemku číslo , Anonymizováno, . Revizní znalecký posudek dále vysvětlil ke znaleckému posudku , jméno FO, . , jméno FO, ze dne , datum, , že je zpracovaný jako výchozí informativní materiál s předpokladem jeho doplnění, jsou zde odkazy na znalecký posudek , jméno FO, z , datum, , který vychází při výpočtu ceny posuzovaného sklepního prostoru z kupní smlouvy z , datum, a kupní cena není nijak upravena pro požadované období srpna 2005. Dodatek tohoto posudku z , datum, obsahuje výpočet obecné (tržní) ceny nemovitosti k požadovanému období srpna 2005 podle předpisů o oceňování majetku, avšak tyto právní předpisy stanovují tzv. cenu zjištěnou, kterou nelze považovat za obvyklou ani za tržní hodnotu. Revizní znalecký posudek logicky a přesvědčivě vysvětlil, že je třeba vycházet z tržní ceny oceňovaného majetku, která se zjistí tzv. porovnávací metodou, a to k období srpna 2005, kdy došlo ke vzniku škody. Na základě této metody revizní znalecký posudek stanovil výši škody na částku , částka, , což je rozdíl mezi výslednou tržní hodnotou nemovitosti žalobkyně ve stavu s původním sklepem k období v srpnu 2005 a ve stavu po ubourání, rozdíl těchto cen činí uvedenou částku. Skutkovému závěru okresního soudu, který vyšel z jmenovaného revizního znaleckého posudku proto nelze nic vytknout, ostatně to ani nebylo stěžejní odvolací námitkou žalovaného, který po celé řízení odmítal svou odpovědnost za škodu.

41. Žalovaný obsah revizního znaleckého posudku společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, nezpochybnil žádnými konkrétními a věcnými námitkami. Namítá pouze, že v odůvodnění napadeného rozsudku okresního soudu chybí závěr, jak se soud vypořádal se znaleckými posudky předloženými žalovaným, neuvádí však, s jakými konkrétní posudky ani to, jak by tyto posudky měly zpochybnit závěry znaleckého posudku společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, o výši škody na majetku žalobkyně ve výši , částka, .

42. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. ve výroku I potvrdil.

43. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

44. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

45. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

46. Okresní soud správně odkázal při rozhodování o náhradě nákladů řízení na § 142 odst. 3 o. s. ř., které je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci, a to v případech, kdy závisí rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku či na úvaze soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 15/1977 a č. 66/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též Drápal, L., Bureš, J., a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2009, s. 977). V daném případě byla v základu nároku žalobkyně neúspěšná jen v nepatrném rozsahu a výše plnění závisela na znaleckém posudku.

47. Žalobkyně se sice žalobou ze dne , datum, domáhala uvedení do původního stavu mimo sklepa i septiku a opěrné zdi, avšak po prvním jednání žalobkyně dne 26. září. 2007 upřesnila petit tak, že se domáhá uvedení do předešlého stavu sklepa a toto zopakovala i u druhého jednání dne 27. září. 2007, uvedla, že se jedná o upřesnění petitu. Výrokem I rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 19. září. 2013 bylo řízení v té části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému uvést do předešlého stavu septik a opěrnou zeď, zastaveno, tento výrok nabyl samostatně právní moci. Nemůže jít k tíži žalobkyně, že o upřesnění petitu bylo takto rozhodnuto až o několik let později, přičemž žalobkyně se od samého počátku řízení výslovně domáhala dle upřesněného petitu uvedení sklepa do původního stavu a po celé řízení tento předmět řízení zůstal nezměněn.

48. Okresní soud také správně a v souladu s judikaturou zohlednil při výpočtu odměny advokáta přiznanou výši plnění a vyšel z částky přisouzené ve výši , částka, a nikoli z celé požadované částky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikované pod č. 121/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pokud jde o výši nákladů řízení, je tvořena odměnou advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když v podrobnostech odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku, okresní soud správně zohlednil i změny advokátního tarifu v jednotlivých obdobích. Advokát žalobkyně vykonal podle advokátního tarifu ve znění účinném do , Datum narození advokáta, celkem tři úkony právní pomoci po , částka, a k nim náležejí tři režijní paušály po , částka, , celkem tedy odměna , částka, , s účinností od , datum, pak jeden úkon právní služby činil z punkta , částka, , částka, , advokát vykonal v řízení před okresním soudem i soudem odvolacím v předchozím řízení celkem , hodnota, úkonů právní služby, k nimž náleží 29 režijních paušálů po , částka, , celkem tedy odměna , částka, , celkem, odměna za právní služby činila na všech stupních řízení před okresním soudem a odvolacím soudem , částka, , k tomu náleží DPH v rozsahu 21 % z této částky ve výši , částka, , dále zaplacené soudní poplatky z návrhu na zahájení řízení po změně žaloby ve výši , částka, a z návrhu na nařízení předběžného opatření ve výši , částka, a dále na zálohách na nákladech souvisících s vypracováním znaleckých posudků , jméno FO, , , jméno FO, . , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, uhradila žalobkyně , částka, a zaplatila zálohu na znalečném na základě rozhodnutí Okresního soudu v Liberci ze dne , datum, čj. , spisová značka, ve výši , částka, , celkem , částka, (88 770+18 642+23 560+15 000+14 650).

49. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. i ve výroku III potvrdil.

50. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

51. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobkyně byl pouze nepatrný a výše požadovaného plnění závisela na znaleckém posudku, okresní soud správně uložil podle výsledku řízení žalovanému povinnost k náhradě nákladů, které stát vynaložil (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 92/08). Stát vynaložil z rozpočtových prostředků na provedené dokazování , částka, , a tu správně uložil okresní soud zaplatit žalovanému.

52. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. i ve výroku IV potvrdil.

53. V odvolacím řízení byl žalovaný zcela neúspěšný. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Ty představují odměnu za zastoupení advokátem, který vykonal ve věci dva úkony právní služby po , částka, (vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání před odvolacím soudem dne , datum, ), tj. , částka, . Ke dvěma úkonům právní služby náleží dva režijní paušály po , částka, , daň z přidané hodnoty ve výši 21 % činí , částka, . Celkové náklady žalovaného v odvolacím řízení činí celkem , částka, . Splatnost nákladů řízení stanovil odvolací soud ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobkyně (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.