36 Co 130/2025-313

Plný text

Krajský soud v adresa – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno FO a soudců JUDr. jméno FO a Mgr. jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený obecným zmocněncem Jméno zmocněnce bytem Adresa zmocněnce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. Marií Starou sídlem Na Spravedlnosti 637, 397 01 Písek o obnovení vyživovací povinnosti, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 2. 2025, č. j. 6 C 284/2023-257

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. potvrzuje.

II. Rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a III. zůstává nedotčen.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zamítl žalobu o obnovení vyživovací povinnosti žalovaného otce vůči žalobci, který je zletilým synem žalovaného. Výrokem II. okresní soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Výrokem III. okresní soud stanovil žalobci povinnost nahradit státu náklady ve výši , částka, .

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě o obnovení vyživovací povinnosti žalovaného, která byla zrušena rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 9. 4. 2021, č. j. 26 P 3/2017-476, a to s účinností od 15. 1. 2020. Okresní soud vycházel z toho, že ve školním roce 2021/2022 byl žalobce žákem prvního ročníku denní formy vzdělávání ve školním vzdělávacím programu obráběč kovů na střední škole v Chomutově, v celkovém hodnocení za I. pololetí je značeno „neprospěl“, za II. pololetí je značeno „prospěl“. V I. pololetí žalobce zameškal 44 hodin, ve II. pololetí zameškal 214 hodin, žádná hodina nebyla značena jako neomluvená. Ve školním roce 2022/2023 byl žalobce žákem druhého ročníku téže školy, v celkovém hodnocení za I. pololetí je značeno „neprospěl“, za II. pololetí je značeno „prospěl“. V I. pololetí žalobce zameškal 229 hodin, ve II. pololetí zameškal 119 hodin, žádná hodina nebyla značena jako neomluvená. Studium na střední škole v Chomutově žalobce ukončil ke dni 15. 9. 2023 na vlastní žádost. Ve školním roce 2023/2024 byl žalobce žákem třetího ročníku dálkové formy vzdělávání ve školním vzdělávacím programu obráběč kovů na střední škole ve Žďáru nad Sázavou, v celkovém hodnocení za I. pololetí je značeno „nehodnocen“, za II. pololetí je značeno „neprospěl“. Pro školní rok 2024/2025 bylo žalobci umožněno opakovat třetí ročník dálkového studia. Z SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným z března 2020 okresní soud zjistil, že žalobce v komunikaci žalovaného vulgárně urážel, přál mu utrpění a brzkou smrt. Dle výslechu svědkyně , jméno FO, , babičky žalobce, pramení chování vnuků ze zátěže v rodině, mezi rodiči žalobce probíhal konflikt delší dobu. Žalovaný vnukům říkal, že jejich matka utrácí a nestará se o domácnost, ale už jim neřekl o jeho nevěře. Matka z manželství s žalovaným odcházela ve špatném psychickém stavu a zůstala sama na výchovu tří problémových kluků. K důvodům špatného prospěchu žalobce na škole v Chomutově uvedla, že žalobce je „pohodlnej mužskej“ a že byl schopný se naučit cokoliv, ale vykašlal se na to. Přestup na dálkové studium ve Žďáru nad Sázavou odůvodnila tím, že na nich už žalobce nechtěl být závislý. Okresní soud dospěl k závěru, že kvalita studia žalobce není dostatečná k tomu, aby okresní soud rozhodl o obnovení vyživovací povinnosti, neboť studium žalobce nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti a u žalobce není naplněn předpoklad k úspěšnému dokončení studia. Současně nebyly zjištěny skutečnosti, pro které by žalobce neměl být schopen se sám v posuzovaném období živit. K námitce žalovaného stran rozporu přiznání výživného s dobrými mravy okresní soud přihlédl pouze v omezené míře, neboť účastníci se již v posuzovaném období nijak nestýkali, přičemž zároveň dle okresního soudu nelze přehlédnout, že vztah žalobce k žalovanému byl formován pod vlivem konfliktu mezi rodiči.

3. O nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému okresní soud rozhodl dle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť na straně žalobce shledal důvody zvláštního zřetele hodné především v morálním hledisku věci, kdy byl souzen spor mezi blízkými příbuznými, přičemž se dle názoru okresního soudu nejednalo o případ svévolného či zjevně bezúspěšného uplatňování práva. Nadto okresní soud zohlednil skutečnost, že ačkoliv žalobce disponuje určitým vlastním příjmem, je dosud finančně podporován ze strany matky a prarodičů. Fakticky by tak mohlo dojít k přenesení těchto nákladů na tyto osoby, což okresní soud nepovažoval za spravedlivé. Dle okresního soudu nelze zcela odhlédnout ani od skutečnosti, že vedení tohoto sporu je zapříčiněno dlouhodobě nepříznivými vztahy v rodině a zejména neporozuměním mezi rodiči žalobce. Okresní soud dospěl k závěru, že uložení povinnosti hradit náhradu nákladů řízení by pro žalobce, který by měl především usilovat o úspěšné dokončení studia a zařazení do běžného života, znamenalo nepřiměřenou zátěž.

4. Proti napadenému rozsudku se do jeho výroku II. včas odvolal žalovaný, který navrhl, aby výrok II. rozsudku okresního soudu byl zrušen a žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení sestávajících z odměny právní zástupkyně žalovaného za poskytnuté právní služby, režijních paušálů a cestovného. Náklady řízení žalovaný vyčíslil na částku 40 283 Kč za řízení před okresním soudem a na částku 4 598 Kč za řízení před odvolacím soudem. Žalovaný považuje odůvodnění rozhodnutí okresního soudu o nákladech řízení za nejasné a nepřezkoumatelné. Žalovaný namítá, že žalobce se s ním dlouhodobě nestýká, odmítá jej a je k němu vulgární, přestože má žalovaný stále zájem se s žalobcem stýkat a obnovit vztahy, a to i za podpory odborníků. Žalobce však dle žalovaného odmítá nabízenou mediaci a je pasivní ve snaze o smír. Žalovaný dále uvádí, že rozhodnutím okresního soudu je popřena reparační funkce náhrady nákladů řízení. Okresní soud nadto nijak neodůvodnil, proč nevyužil možnost splátek náhrady nákladů řízení. Žalovaný nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že v daném případě nejde o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva, když i samotný výsledek řízení svědčí o opaku. Dle žalovaného není relevantní ani skutečnost, že je žalobce finančně podporován matkou a prarodiči, když je již zletilý a práce schopný. Přerušení studia i dálkový způsob studia jsou slučitelné s běžným zaměstnáním. Žalovaný navíc zpochybňuje, že vedení sporu je důsledkem dlouhodobě nepříznivých vztahů v rodině a neporozumění mezi rodiči, okresní soud tento závěr učinil bez jakéhokoliv důkazního podkladu a bez možnosti dané žalovanému se k této otázce vyjádřit. Okresní soud dle žalovaného pominul v odůvodnění rozsudku důkazy předložené žalovaným prokazující, že případné narušení vztahu mezi otcem a synem není výsledkem sporů mezi rodiči, ale následkem dlouhodobého odmítání žalobce přijmout základní společenská pravidla, jejichž dodržování po něm žalovaný požadoval. Namítá proto, že tvrzení okresního soudu je účelovou spekulací interpretující postoje žalobce k žalovanému jednostranně ve prospěch žalobce, čímž bylo žalovanému odepřeno právo na rovné postavení. Okresní soud se dle žalovaného navíc nijak nezabýval ekonomickou situací žalovaného, který je na rodičovské dovolené. Na základě shora uvedeného tak dle žalovaného není důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř.

5. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvádí, že s rozsudkem okresního soudu nesouhlasí, avšak plně jej respektuje a rozhodl se odvolání nepodávat, dojíždění na soudní jednání je navíc pro žalobce a jeho zmocněnce příliš nákladné. Vypracované odvolání dle žalobce obsahuje celou řadu zavádějících tvrzení či vyslovených lží. Vztah mezi žalobcem a žalovaným je narušen od samého začátku období po rozvodu, který žalobce psychicky silně poznamenal. Žalobce upřesnil, že hrubost a vulgarity z jeho strany vůči žalovanému spadaly do období pozdní puberty a po nabytí zletilosti je vztah mezi účastníky sice velmi chladný, spíše neutrální a ze strany žalobce se již nevyskytovaly žádné další vulgarity. Výchova žalovaného naprosto selhala a při všech předešlých jednáních mu šlo vždy především o finanční stránku věci. Žalobce sporuje, že by ze strany žalovaného zazněla nabídka, že je připraven s žalobcem jednat o případné finanční podpoře. Žalobce respektuje rozhodnutí okresního soudu, avšak zdůrazňuje fakt, že absolvoval 1. i 2. ročník studia a že mu jeho příjmy prozatím neumožňují pokrýt náklady potřebné pro dokončení 3. ročníku distančního studia. Nyní žalobce pracuje jako ostraha a rád by absolvoval autoškolu, aby měl možnost získat lépe placené zaměstnání. V podání ze dne 9. 5. 2025 žalobce doplnil, že rozsudek okresního soudu netrpí žádnými vadami, je přezkoumatelný a rovněž věcně správný, neboť odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu týkající se uplatnění moderačního práva dle § 150 o. s. ř. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu ve výroku II. potvrzen.

6. Krajský soud podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. bez nařízení jednání přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II., jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

7. Výroky I. a III. zůstaly odvoláním nedotčeny, a proto nejsou předmětem odvolacího přezkumu a nabyly samostatně právní moci (§ 159 o. s. ř.).

8. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se domáhal obnovení vyživovací povinnosti žalovaného otce. Usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 2. 2025 byla dle § 95 o. s. ř. připuštěna změna žaloby tak, že předmětem řízení bude částka 102 000 Kč představující výživné za období od 1. 9. 2021 do 15. 9. 2023, což představuje výživné za období studia žalobce ve školních letech 2021/2022 a 2021/2023. Žalobce byl tyto dva roky žákem denní formy studia v programu obráběč kovů na střední škole v Chomutově, oba ročníky řádně uzavřel a na konci školních roků prospěl a neměl neomluvené hodiny. Ve školním roce 2023/2024 žalobce z finančních důvodů nastoupil do práce a pokračoval ve studiu dálkově, výživné po žalovaném již nežádal.

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. 3. 2016, č. j. 50 P 19/2016-49, krajský soud zjistil, že rodiče uzavřeli dohodu, dle které se v té době nezletilý , jméno FO, (zde žalobce) a nezletilý , Anonymizováno, se svěřují do péče matky a otec (zde žalovaný) bude hradit výživné pro Františka ve výši 3 350 Kč měsíčně a pro nezletilého , Anonymizováno, ve výši 3 200 Kč měsíčně.

10. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, č. j. 101 Co 124/2018-273, krajský soud zjistil, že návrh matky na zvýšení výživného pro v té době nezletilého , Anonymizováno, (zde žalobce) a nezletilého , Anonymizováno, byl zamítnut.

11. Rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 9. 4. 2021, č. j. 26 P 3/2017-476, byla výrokem I. zrušena vyživovací povinnost otce (zde žalovaného) k již zletilému , Anonymizováno, (zde žalobci) s účinností od 15. 1. 2020, rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 5. 2021. Okresní soud tehdy vycházel z toho, že žalobce ukončil ke dni 30. 6. 2019 studium na střední škole, v září 2019 opět nastoupil do prvního ročníku, studium však ukončil ke dni 15. 1. 2020. Důvodem k ukončení studia byl nedostatek motivace ke studiu, vysoké absence a nedostatečný prospěch. Od září 2020 do prosince 2020 žalobce studoval další dvě střední školy. Takové opakované studium dle okresního soudu nelze považovat za soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání. Okresní soud dále vycházel z toho, že vztahy mezi otcem a synem nejsou dobré, nestýkají se spolu, přičemž odpovědi žalobce na zprávy žalovaného byly často vulgární. Žalovaný vypověděl, že od r. 2018 do r. 2021 žalobce viděl pouze dvakrát, psal mu k narozeninám, dostal však vulgární odpověď. Sdělil, že vztahy mezi nimi jsou narušené, začalo to tím, že žalobce byl nejprve v péči žalovaného, ale chtěl být s mladším bratrem , Anonymizováno, . Žalovaný otec poté cítil, že obě děti byly matkou naprogramovány. Následně se odehrál konflikt ohledně lega, kdy žalovaný chtěl, aby nějaké lego zůstalo u něj. Poté mělo ze strany žalobce docházet k šikaně žalovaného, což vyústilo v konflikt mezi nimi, přičemž žalobci v té době bylo okolo 13 nebo 14 let. Žalovaný popisoval i velmi narušené vztahy s mladším synem , Anonymizováno, . Z výpovědi matky okresní soud tehdy zjistil, že žalovaný otec přestal platit výživné pro žalobce již druhý den poté, co byl žalobce vyloučen ze školy. Komunikace rodičů probíhala v nepěkné formě. Žalobce během řízení uvedl, že má k otci odpor. Vztah žalovaného s mladším synem , Anonymizováno, byl shledán rovněž narušeným.

12. Z obsahu spisu vyplývá, že při jednání před okresním soudem dne 19. 8. 2024 účastníci učinili nesporným, že od zrušení vyživovací povinnosti rozsudkem Okresního soudu , adresa, – západ ze dne 9. 4. 2021, č. j. 26 , právnická osoba, /2017-476, žalovaný na výživu žalobce ničeho nepřispíval.

13. Dále je třeba zmínit, že mladší bratr žalobce , Anonymizováno, se obnovení vyživovací povinnosti žalovaného domohl, když k jeho odvolání bylo rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. 101 Co 51/2023-682, určeno žalovanému výživné na částku , částka, měsíčně, čímž byl změněn výrok I. rozsudku Okresního soudu , adresa, – západ ze dne 1. 12. 2022, č. j. 26 , právnická osoba, /2017-539, kterým byla vyživovací povinnost žalovaného k nezletilému Josefovi zrušena. Krajský soud zde uzavřel, že je na namístě vyživovací povinnost obnovit, neboť úplné zrušení vyživovací povinnosti by pro nezletilého , Anonymizováno, bylo demotivující a ani vzdorovitá povaha nezletilého , Anonymizováno, a animózní až hostilní vztahy v rodině, na které otec poukazuje, nemohou mít vliv na trvání vyživovací povinnosti otce k nezletilému. Chování nezletilého , Anonymizováno, pramení ze zátěže z rodiny, která je poznamenána dlouholetým konfliktem rodičů, částečně je dána osobností nezletilého , Anonymizováno, . Otec by měl syna motivovat, snažit se vztahy v rodině urovnat, aby syn pociťoval jeho zájem a podporu, ne však činit to, že se nebude na jeho výživě podílet.

14. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

15. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

16. Aplikace § 150 o. s. ř. závisí na individuálním posouzení konkrétních okolností každého případu. Soud musí zkoumat všechny konkrétní okolnosti věci, tedy osobní, majetkové, sociální, zdravotní a další poměry na straně všech účastníků, jakož i ty, které vedly k uplatnění nároku, postoje účastníků a jejich chování v průběhu řízení, pravidla morálky a ekvity (srov. JIRSA, J., BERAN, V., HAVLÍČEK, K., JANEK, K., KORBEL, F., MOTTL, T., PAĽKO, D., PETR, B., TREBATICKÝ, P., VACKOVÁ, M., VANČUROVÁ, K., VOJTEK, P., DOLEŽAL, M., LICHOVNÍK, T., SEDLÁK, V. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer.) Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1529/2017).

17. Okresní soud v souladu s ustálenou judikaturou (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 814/08) dal žalovanému možnost se k postupu dle § 150 o. s. ř. předem vyjádřit a vznést námitky, čehož žalovaný během jednání dne 5. 2. 2025 využil a namítl, že žalovanému prokazatelně vznikly náklady spojené s právním zastoupením, žalobce navíc prokazoval pasivitu a neochotně se stavěl k výzvě na mediaci, žalobce by měl nést odpovědnost za své konání a být si vědom toho, že v případě neúspěchu ve věci ponese náklady řízení. Žalovaný dále uvedl, že z ukončení manželství měl deprese a je traumatizován z chování protistrany, dále má za to, že svědkyně vypovídala křivě.Závěr soudu o tom, zda tu jsou či nikoli "důvody hodné zvláštního zřetele" musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Jsou jim i osobní poměry v řízení neúspěšného účastníka řízení ( § 142 odst. 1 o. s. ř. ), jakož i jejich poměření s poměry účastníka úspěšného, a stejně tak i tzv. okolnosti případu, tj. ty, jež identifikují uplatněný nárok, zejména z pohledu jeho skutkové i právní složitosti, dále též procesní chování stran, důvody neúspěchu strany náhradově povinné a případně i konkrétní okolnosti další ( srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3448/10).

18. Odvolací soud za tím účelem vyzval účastníky k doložení jejich osobních a majetkových poměrů, k čemuž využil soudní formulář „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro účely osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce,“ přičemž účastníkům sdělil, že tyto informace žádá pro účely rozhodnutí o nákladech řízení. Žalobce formulář řádně vyplnil a uvedl, že pracuje jako ostraha na tři dohody o provedení práce pro obchodní řetězec Lidl, za první čtvrtletí roku 2025 měl žalobce příjem 10 000 Kč měsíčně, u další společnosti v lednu 2025 5 400 Kč měsíčně a dle třetí dohody v únoru 9221 Kč a v březnu 9173 Kč, pracuje v rozsahu 38 hodin týdně, je nemajetný, nepobírá státní dávky, platí zákonné pojištění 2 808 Kč měsíčně, odpady 800 Kč měsíčně a nájemné 8 400 Kč měsíčně. Žalobce má tedy příjmy nízké, je však soběstačný a nezávislý na státu či na otci. Žalovaný ke stejné výzvě odvolacího soudu sdělil, že uvedený formulář vyplňovat nebude, neboť podle jeho názvu se týká pouze zjišťování údajů pro účely osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, žádnou takovou žádost nepodal. Má dvě vyživovací povinnosti, doložil potvrzení o přiznání rodičovského příspěvku pro nezletilého , jméno FO, , narozen 19. 1. 2022 ve výši 1 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2024 a dále výpisy z účtu o platbách výživného pro mladšího bratra žalobce , Anonymizováno, ve výši 2 600 Kč měsíčně, dle nichž žalovaný každý měsíc jako účel platby uvádí, že jde o výživné dle nesmyslného rozsudku ve výši školného, které nabízel, že bude hradit. Žalovaný uvedl, že žije jako běžná střední třída a požadované informace o jeho majetku a příjmech soudu nesdělí, neboť má obavy o svou bezpečnost a soukromí, že tyto by mohly být žalobcem zneužity, žalobce je osobou, která je předmětem trestního řízení, neboť ohrožoval fyzicky a psychicky žalovaného. Pokud by soud od svého požadavku neustoupil, žádá soud, aby se zaručil, že tyto údaje nebudou poskytnuty žalobci.

19. Vzhledem k tomu, že žalovaný neposkytl odvolacímu soudu potřebné údaje o jeho majetkových poměrech, odvolací soud se již nezabýval odvolací námitkou žalovaného o jeho tíživých majetkových poměrech jako jedním z důvodů pro odmítnutí aplikace § 150 o.s.ř. ve prospěch žalobce. Žalovaný při zjištění jeho majetkových poměrů se soudem nespolupracoval a důvody, které jej k tomu vedly, odvolací soud odmítá (obava o bezpečí a narušení soukromí žalovaného). Z žádného důkazů nevyplynulo, že by žalobce ohrožoval osobu žalovaného či jeho majetek a v tomto řízení soud neposkytuje záruky požadované žalovaným. Zjišťování majetkových poměrů v řízení o výživném nadto vyplývá z předmětu řízení (§ 913 o. z.). Odvolací soud tak neshledal žádné mimořádné okolnosti na straně žalovaného, pro které by nebylo možno dále se zabývat aplikací § 150 o. s. ř. ve prospěch žalobce.

20. Odvolací soud dospěl k závěru, že okresní soud postupoval správně, když v dané věci aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. a žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné spatřované v morálním hledisku věci. Žalovanému vznikla narozením žalobce vůči žalobci zákonná vyživovací povinnost a žalobce je oprávněn domáhat se plnění nebo obnovení vyživovací povinnosti. Jaký má žalovaný přístup k plnění zákonné vyživovací povinnosti je patrno i z jeho komentářů na bankovních výpisech u plateb výživného pro mladšího bratra Josefa. Argumenty žalovaného o závadném chování žalobce jako důvod pro neplacení výživného nelez přijmout Konfliktní vztah mezi účastníky je dlouhodobého rázu a má svůj původ v rozpadu manželství rodičů žalobce a v následném rozdělení výchovných prostředí, což nelze přičítat k tíži žalobci, který byl v té době ve věku okolo 12 let. Sám žalovaný v řízení o zrušení vyživovací povinnosti vypověděl, že spory se začaly objevovat již v době, kdy o žalobce pečoval, ten však chtěl přejít do péče matky. Následoval konflikt ohledně ponechání lega u žalovaného v domácnosti, přičemž žalovaný pociťoval, že synové jsou proti němu matkou ovlivňováni. Žalobci bylo v té době okolo 13 až 14 let. Babička žalobce , jméno FO, při svědecké výpovědi potvrdila dlouhodobý konfliktní vztah rodičů, kdy matka žalobce z manželství odcházela ve špatném psychickém stavu. Žalovaný nadto podal návrhy na zrušení vyživovací povinnosti ještě za doby nezletilosti synů, a to ihned po ukončení studia, což žalobce vnímal úkorně. V tomto lze žalobci přisvědčit, neboť úlohou otce v situaci, kdy chování dítěte zčásti pramení ze zátěže v rodině, by měla být motivace dítěte, podpora a snaha urovnat rodinné vztahy. Krajský soud zdůrazňuje, že zrušení vyživovací povinnosti v mladém věku je demotivující a velmi zatěžující pro náležitý start dítěte do dospělého života a mladý člověk prochází i obdobími revolty či hledání, o to více potřebuje podporu či alespoň shovívavost svých rodičů.

21. Krajský soud se tak ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že se nejedná o případ svévolného či zjevně bezúspěšného uplatňování práva, když v daném případě nejde o situaci, kdy jen na základě žaloby by bylo jasné, že žalobce nemůže mít úspěch ve věci. Žalobce vyrůstal za stejně nedobrých výchovných podmínek jako jeho mladší bratr , Anonymizováno, , který byl s odvoláním proti jeho otci úspěšný a žalovanému byla vyživovací povinnost vůči mladšímu , Anonymizováno, obnovena. Byť byl žalobce vdané věci zcela neúspěšný a odvolání proti zamítavému rozsudku v dané věci z finančních důvodů nepodal, z obsahu napadeného rozsudku a ze shora uvedených soudních rozhodnutí je zřejmé, že žaloba nebyla zjevně bezdůvodná ani šikanózní. Žalobce nadto žalobu omezil na dobu denního studia, které řádně dokončil, i když s obtížemi, ale nakonec je absolvoval a prospěl a až v III. ročníku se přihlásil na dálkové studium. Nyní je zaměstnán, chce si zvýšit kvalifikaci pořízením řidičského oprávnění, v čemž mu však brání špatná finanční situace. Podstatná je rovněž skutečnost, že vulgární jednání žalobce vůči žalovanému se datovalo do jeho mladistvého věku a následně ustalo, týkalo se období před zahájením tohoto řízení o obnovení vyživovací povinnosti žalovaného, účastníci již spolu v kontaktu nejsou.

22. S ohledem na shora uvedené okresní soud dospěl ke správnému závěru, že zde jsou důvody zvláštního zřetele hodné, které ospravedlňují nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, přestože ve věci uspěl, a proto krajský soud rozsudek okresního soudu ve výroku II. potvrdil jako věcně správný.

23. O náhradě nákladů řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití argumentu a contrario, když žalovaný nebyl v odvolacím řízení úspěšný a měl by tak hradit náklady řízení žalobci, tomu však žádné náklady odvolacího řízení nevznikly, proto soud nepřiznal náhradu nákladu odvolacího řízení žádnému z účastníků.