6 C 284/2023 - 257

Rubrum

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Dostálovou Kunickou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o obnovení vyživovací povinnosti takto:

Výrok

I. Žaloba o obnovení vyživovací povinnosti se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

III. Žalobce je povinen nahradit státu náklady ve výši 816 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha - západ dne 14.5.2023 domáhal vůči žalovanému obnovení vyživovací povinnosti zrušené rozsudkem tamního soudu ze dne 9.4.2021, č.j. 26 P 3/2017-476, a to v plné výši zpětně od 1.9.2021, neboť na jeho straně došlo ke změně poměrů. Tvrdil, že od 1.9.2021 nastoupil do 1. ročníku studia na Integrální střední škole technické, gastronomické a automobilní v Chomutově v oboru obráběč kovů. První ročník úspěšně ukončil a aktuálně končí 2. ročník. Náklady spojené se studiem i ostatní náklady na život žalobci hradí jeho matka společně s prarodiči.

2. Usnesením Okresního soudu Praha - západ ze dne 7.7.2023, č.j. 18 C 145/2023-20, v právní moci dne 16.10.2023, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22.9.2023, č.j. 23 Co 208/2023-30, vyslovil Okresní soud Praha – západ místní nepříslušnost a postoupil věc zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému.

3. Podáním ze dne 12.1.2024 žalobce doplnil svůj návrh. Uvedl, že žádá o stanovení vyživovací povinnosti od 1.9.2021, kdy zahájil denní studium, a to ve výši 5 000 Kč měsíčně za dobu od 1.9.2021 do 15.9.2023, neboť navštěvoval denní studium a ve výši 3 000 Kč měsíčně za období od 16.9.2023, kdy studuje dálkově a má omezený příjem. Žalovanému jako otci žalobce byla shora označeným rozsudkem zrušena s účinností od 15.1.2020 vyživovací povinnost vůči žalobci s odůvodněním, že se žalobce nepřipravuje soustavně na povolání. Žalobce tvrdil, že došlo k významné změně jeho situace, neboť již třetím rokem soustavně navštěvuje střední školu za účelem získání výučního listu v oboru obráběč kovů. Uvedl, že od 1.9.2021 do 15.9.2023 byl žákem denního studia oboru obráběč kovů na Střední škole technické, gastronomické a automobilní, Chomutov, p.o. V září 2023 z důvodu, že již nebyl schopen hradit náklady související s denním studiem, na vlastní žádost přestoupil na dálkové studium stejného oboru na Vyšší odborné škole a Střední průmyslové škole Žďár nad Sázavou, kde nyní studuje ve třetím ročníku. Za školní rok 2021/2022 vypočetl své minimální výdaje, které byly hrazeny za přispění matky a prarodičů žalobce na částku 170 480 Kč, za školní rok 2022/2023 na částku 170 480 Kč. Od 15.9.2023, kdy přestoupil na dálkové studium si přivydělává brigádně jako kuchař s příjem přibližně 10 000 Kč čistého měsíčně.

4. Žalovaný ve vyjádření ze dne 29.2.2024 navrhl žalobu zamítnout v plném rozsahu pro rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že žalobce a žalovaný nejsou v žádném osobním kontaktu. K poslednímu kontaktu mezi žalobcem a žalovaným došlo v rámci řízení o zvýšení výživného vedeného před Okresním soudem Praha - západ dne 9.4. 2021, a to v rámci řízení číslo jednací: 26 P 3/2017-476. Dále uvedl, že před konáním shora zmíněného řízení byli žalobce a žalovaný alespoň v písemném kontaktu, avšak žalobce se v písemném projevu vůči žalovanému, ačkoliv ten mu nabízel pomoc např. s hledáním zaměstnání či sestavením životopisu, choval vulgárně, verbálně jej napadal, opakovaně mu sděloval, že si přeje jeho smrt, představuje jeho smrt, atd., což v dalším konkretizuje v podání. Uvedl, že žalobce žalovanému hrubě nadává, uráží ho, zesměšňuje, sms zprávy, které žalovanému posílá mají často sadistický význam. Žalovaný byl v době posledního soudního řízení připraven se svým zletilým synem (žalobcem) obnovit kontakt v případě, že by ten ukončil své vulgární jednání a relevantním způsobem by reflektoval, že se k žalovanému nechoval správně. Při výslechu žalobce na jednání ve věci sp.zn. 26 P 3/2017 vedeném před Okresním soudem Praha - západ dne 9.4.2021, při svém účastnickém výslechu, žalobce uvedl, že s otcem (žalovaným) nemá potřebu se vidět, má k němu odpor. Na přímou výzvu právní zástupkyně žalovaného, zda nemá potřebu se otci omluvit za vulgární komunikaci sdělil, že tuto potřebu nemá a neomluvil se. Poté jej žalovaný již nekontaktoval. Žalobce se o žalovaného dlouhodobě nikterak nezajímá, nepomáhá mu, odmítá kontakt z jeho strany a jím iniciovaná komunikace vždy skončila vulgaritami a hrubostí. Uvedl, že se k žalobci nechoval jakkoliv vulgárně, či nevhodně. Tvrdil, že plnil své rodičovské povinnosti vůči žalobci s velkou pozorností. Zajistil mu podmínky pro vzdělávání a osobnostní rozvoj (soukromá MŠ, výběrová ZŠ, řada kroužků, sportovní vybavení apod.). Po rozpadu manželství měl žalobce ve střídavé péči. Nedokázal ovlivnit rozkol v hodnotách a výchovném přístupu uplatňovaném v domácnosti matky. Uvedl, že po žalobci pouze důsledně požadoval, aby si plnil své povinnosti, chodil řádně do školy, neměl bezdůvodné absence, nekradl. Žalobce postupně přebíral agresivní postoj vůči žalovanému uplatňovaný rodinou z matčiny strany a napětí přecházelo v konflikty. Od jeho 13 let matka žalobce přestala žalovanému dítě předávat. Došlo k úplnému přerušení kontaktu a žalovaný ztratil jakýkoliv vliv na další morální, kognitivní a sociální vývoj žalobce. Žalovaný tím také ztratil možnost se podílet na volbě školy a dalšího studia, informace o něm získával výhradně prostřednictvím zpráv z institucí. Žalovaný byl připraven žalobce ve studiu podporovat, žalobce však jeho podporu odmítal. Žalovaný se o žalobce zajímal, vyhledával a kontaktoval školy, na kterých žalobce studoval (žalobce i jeho matka odmítali při četných změnách škol sdělovat, kterou školu žalobce navštěvuje), zjišťoval studijní úspěchy a neúspěchy žalobce. Žalovaný pravidelně psal žalobci k Vánocům, narozeninám, žalobce na tato přání reagoval vždy pouze vulgárně. Uvedl, že neví, čím si ze strany žalobce „vysloužil“ takový přístup, nicméně považuje jednání žalobce s ohledem na délku jeho trvání za zcela neoprávněné a neomluvitelné. Žalovaný neprojevil zájem o obnovu vztahu ani v rámci rodinné mediace. Dále uvedl, že má informace o tom, že proti žalobci je aktuálně vedeno trestní řízení, a to pro zločin vydírání dle ust. §175 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) TZ, a to na základě usnesení o zahájení trestního stíhání PČR KŘP Ústeckého kraje, č.j. [adresa]-[Anonymizováno]/TČ-2023-[Anonymizováno]. S odkazem na § 857 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku uvedl, že žalobce svého otce nedbá, ba naopak je vůči němu plný vulgarit, násilí a sprostoty, přičemž jde o dlouhodobé chování. Vulgární chování žalobce vůči žalovanému je úmyslné, zákeřné, šikanózní a je činěno s plným vědomím, zcela uvážlivě a dlouhodobě. V dalším cituje § 1 odst. 2 o.z. ve spojená s § 2 odst. 3 o.z. a usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, v němž Ústavní soud vymezil termín dobré mravy jako „souhrn etických, obecně respektovaných a uznávaných principů, jejichž dodržování je často zajištěno i právními normami, aby každé jednání bylo v souladu s morálními zásadami demokratické společnosti.“ K tomu dále odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn. II. ÚS 2730/15-1 ze dne 6.9.2016, v němž bylo judikováno, že chování stěžovatele vůči vedlejší účastnici (jeho matce) je nemravné, neboť stěžovatel jako její syn od roku 2008 nejevil o svou matku žádný zájem, dával jí a nadále dává najevo své pohrdání, pokud s ní komunikoval, tak pouze povýšeně, hrubě i vulgárně. Odvolací soud proto považoval za správný závěr okresního soudu, že chování stěžovatele vůči vedlejší účastnici řízení, své matce, lze považovat za chování, které je v rozporu s dobrými mravy a je zde důvod pro nepřiznání výživného, resp. pro jeho zrušení. Má za to, že posuzované skutečnosti jsou skutkově totožné s touto věcí. Dále žalovaný citoval rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem, sp. zn. 10 Co 976/2005, podle kterého k nepřiznání výživného zletilému dítěti ve smyslu § 96 odst. 2 ZOR může dojít jen v tom případě, jestliže se toto dítě chová k výživou povinnému rodiči natolik negativním (závadným) způsobem, jenž co do rozsahu a intenzity již koliduje s dobrými mravy (např. kdy dítě projevuje zjevnou neúctu k výživou povinnému rodiči, je k němu vulgární, resp. chová se k němu takovým způsobem, který je naprosto neslučitelný s dobrými mravy ve společnosti). Shrnuje, že žalobce se vůči svému rodiči choval natolik negativním (závadným) způsobem, že toto chování co do rozsahu a intenzity koliduje s dobrými mravy, resp. že z důvodu poměření s dobrými mravy (ve společnosti) je zásadně nepřijatelné, aby takovému (nevhodně se chovajícímu dítěti) bylo výživné poskytováno, resp. přiznáno. Namítl, že žalobce neprokazuje žalovanému dostatečnou úctu, respekt, projevuje násilí a aroganci, když takovéto jednání se zcela vymyká běžnému žádoucímu chování dítěte ke svému rodiči. Má za to, že i tento sám o sobě stojící důvod je důvodem pro nepřiznání jakéhokoliv výživného pro žalobce, neboť v tomto případě by bylo přiznání výživného v rozporu s dobrými mravy. Pro případ, že by se soud neztotožnil se shora uvedeným žalovaný dále namítal, že žalobce je od září 2023 studentem oboru obráběč v dálkové formě. Tato skutečnost mu umožňuje pracovat a živit se vlastní prací, přičemž žalobce není zdravotně či jinak znevýhodněn, aby nemohl pracovat. Je na místě, aby své potřeby pokrýval primárně vlastními silami. Dálkové studium umožňuje běžný výkon práce v zaměstnaneckém poměru a žalobce je tedy schopen se sám živit. Dále namítl, že žalobce nastoupil na denní studium až delší dobu poté, co se samostatně živil. Mohl zvolit distanční formu studia, která je pro takovou životní situaci pro mladé lidi připravena, a pokračovat v práci, kterou mohl zabezpečit své živobytí. S žalovaným nikterak nekomunikoval zvolený obor, neinformoval jej o nástupu do školy ani mu neposkytl možnost seznámit se s průběhem a výsledky svého vzdělávání. Poukázal dále na okolnost, že žalobce si přivydělává ve zcela jiném oboru, a to jako kuchař, což nedokládá zájem o studium oboru obráběč. Zpochybnil rovněž tvrzený příjem žalobce ve výši 10 000 Kč měsíčně, kdy žalobce může pracovat na plný úvazek.

5. Žalobce v podání ze dne 12.8.2024 potvrdil, že vztah žalobce k žalovanému je dlouhodobě narušený, ale odmítl, že by tento stav byl zapříčiněn ze strany žalobce či rodinou matky. Uvedl, že žalovaný vůči svým dětem dlouhodobě uplatňoval postoj a výchovné metody, které vedly ke zhoršení vztahů. Vždy při první možné příležitosti přerušení studia svých synů se domáhal zrušení své vyživovací povinnosti, ač se v té době jednalo o nezletilé děti, a tím se snažil vyvázat co nedříve ze své vyživovací povinnosti, což bylo pro žalobce i ostatní syny velmi demotivující. V současné době se žalobce s žalovaným nestýká ani spolu nijak nekomunikují, a to i s ohledem na kroky žalobce směřující k ukončení vyživovací povinnosti v době, kdy byl žalobce ještě nezletilý. Poukázal na to, že stejným způsobem postupoval žalovaný i v případě nejmladšího, v té době nezletilého, syna Josefa, kde se podařilo zvrátit zrušení vyživovací povinnost až v odvolacím řízení. K přestupu na dálkové studium doplnil, že se tak stalo z důvodu, aby tolik nezatěžoval matku a další členy rodiny, a protože již ani za přispění rodiny nebyl schopen hradit své zvýšené náklady související s denním studiem, přičemž žalovaný nadále odmítal na tyto náklady přispívat. Na vlastní žádost přestoupil na dálkové studium stejného oboru na Vyšší odborné škole a Střední průmyslové škole Žďár nad Sázavou, kde nyní nadále studuje. Bude pokračovat ve studiu ve třetím ročníku, který má rozložený do dvou let z důvodu doplnění chybějící části praxe, kdy formálně se jedná o opakování ročníku. K opakování ročníku došlo z důvodu, že žalobce si zároveň přivydělává na brigádě jako kuchař, aby pokryl své životní náklady, a tudíž nemá dostatek času na povinné praxe. Žalobce je odhodlán svá studia dokončit, aby zvýšil svoji kvalifikaci a zlepšil své postavení na pracovním trhu.

6. Podáním ze dne 29.11.2024 žalovaný popsal případy závadového chování žalobce (např. zvyšující se absence na základní a střední škole, nebo podvádění kolem kroužku judo) a jeho reakci na ně.

7. Na jednání dne 5.2.2025 soud připustil změnu žaloby ve smyslu § 95 o.s.ř. tak, že předmětem řízení bude nadále částka 102 000 Kč přestavující výživné za období od 1.9.2021 do 15.9.2023, kdy žalovaný zúžil původně podaný návrh pouze na shora vymezené období, přičemž částka 102 000 Kč představuje 30% z částky 340 000 Kč.

8. Z potvrzení o studiu vydaném Vyšší odbornou školou a Střední průmyslovou školou Žďár nad Sázavou ze dne 25.9.2023 soud zjistil, že žalobce byl ve školním roce 2023/2024 žákem třetího ročníku oboru obráběč kovů na střední škole v dálkovém studiu, a to od 16.9.2023.

9. Z potvrzení Střední školy technické, gastronomické a automobilní Chomutov, p.o. ze dne 10.1.2024 soud zjistil, že žalobce byl žákem oboru vzdělání obráběč kovů na této škole v době od 1.9.2021 do 15.9.2023. Studium žalobce ukončil na vlastní žádost.

10. Z potvrzení o studiu vydaném Střední školou technickou, gastronomickou a automobilní Chomutov, p.o. ze dne 29.9.2022 soud zjistil, že žalobce byl ve školním roce 2022/2023 (od 1.9.2022) žákem 2. ročníku denního studia.

11. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 9.4.2021, č.j. 26 P 3/2017-476, 12 P a Nc 303/2020, 12 P a Nc 426/2020, v právní moci dne 24.5.2021, soud zjistil, že výrokem I. citovaného rozsudku byla zrušena vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci s účinností od 15.1.2020, a to z důvodu, že žalobce měl být schopen se živit, kdy další studia žalobce soud neuznal za soustavnou přípravu na budoucí zaměstnání.

12. Z usnesení Policie ČR, KŘP Ústeckého kraje, SKPV, Územního odboru Chomutov, oddělení hospodářské kriminality ze dne 17.3.2023, č.j. [adresa]-[Anonymizováno]/TČ-2023-[Anonymizováno], soud zjistil, že tímto usnesením policejní orgán zahájil podle § 160 odst. 1 tr.ř. trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu vydírání dle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b), písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, a to pro skutek, kterého se měl dopustit dne 16.3.2023.

13. Z přípisu Okresního soudu v Chomutově ze dne 18.10.2024 soud zjistil, že ve věci sp.zn. 47 Tm 4/2024 probíhá hlavní líčení.

14. Z SMS komunikace mezi žalobcem a žalovaným soud zjistil, že žalobce v komunikaci žalovaného vulgárně uráží, přeje žalovanému utrpení a brzkou smrt. Z vyjádření stran vyplynulo, že se jedná o komunikaci z března 2020.

15. Z potvrzení o studiu vydaném Vyšší odbornou školou a Střední průmyslovou školou Žďár nad Sázavou ze dne 4.7.2024 soud zjistil, že žalobce bude ve školním roce 2024/2025 žákem třetího ročníku dálkového studia oboru vzdělání obráběč kovů.

16. Z rozhodnutí Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy Žďár nad Sázavou ze dne 15.7.2024 soud zjistil, že tímto rozhodnutím škola povolila žalobci, jako žákovi 3. ročníku dálkového studia oboru vzdělání obráběč kovů, opakování 3. ročníku oboru vzdělání obráběč kovů ve Střední průmyslové škole Žďár nad Sázavou od 1.9.2024. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že žalobce dne 6.5.2024 požádal o opakování 3. ročníku z důvodu neprospěchu ve školním roce 2023/2024.

17. Z pochvalného listu třídního učitele na Střední škole technické, gastronomické a automobilní Chomutov, p.o. soud zjistil, že žalobci jako žákovi třídy 1.OA byla udělena pochvala za aktivitu v hodinách ve škole i odborném výcviku.

18. Z výpisu z evidence rejstříku trestů ze dne 27.8.2024 soud zjistil, že k osobě žalobce nejsou evidovány žádné informace o jeho odsouzení.

19. Z opisu z evidence přestupků ze dne 27.8.2024, soud zjistil, že k osobě žalobce je evidován přestupek dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb. s datem právní moci přestupku ke dni 23.5.2022.

20. Z vysvědčení vydaného Vyšší odbornou školou a Střední průmyslovou školou Žďár nad Sázavou za školní rok 2023/2024 soud zjistil, že žalobce byl žakem třetího ročníku dálkové formy vzdělávání ve školním vzdělávacím programu obráběč kovů, kdy v povinných předmětech byl v I. pololetí hodnocen následovně: český jazyk a literatura, dále konstrukční cvičení a technologie chvalitebný, anglický jazyk, matematika a odborný výcvik nedostatečný. Za II. pololetí nebyl žalobce hodnocen. V celkovém hodnocení za I. pololetí je značeno „nehodnocen“, za II. pololetí je značeno „neprospěl“. V I. pololetí žalobce zameškal 56 hodin, žádná zameškaná hodina není značena jako neomluvená. V II. pololetí uvedeno 0 zameškaných hodin.

21. Z vysvědčení vydaného Střední školou technickou, gastronomickou a automobilní Chomutov, p.o. za školní rok 2021/2022 soud zjistil, že žalobce byl žakem prvního ročníku denní formy vzdělávání ve školním vzdělávacím programu obráběč kovů, kdy v povinných předmětech byl v I. pololetí hodnocen následovně: anglický jazyk – výborný, fyzika – nedostatečný, chemie – dostatečný, informační a komunikační technologie – výborný, matematika – dostatečný, odborný výcvik – chvalitebný, strojírenská technologie – chvalitebný, stroje a zařízení – výborný, technická dokumentace – chvalitebný, technologie obrábění – výborný, tělesná výchova – nehodnocen, základy společenských věd – chvalitebný, český jazyk – dobrý. Ve II. pololetí byl žalobce hodnocen následovně: anglický jazyk – dobrý, fyzika – dostatečný, chemie – dobrý, informační a komunikační technologie – výborný, matematika – dostatečný, odborný výcvik – chvalitebný, strojírenská technologie – dobrý, stroje a zařízení – chvalitebný, technická dokumentace – chvalitebný, technologie obrábění – výborný, tělesná výchova – uvolněn, základy společenských věd – dobrý, český jazyk – dobrý. V celkovém hodnocení za I. pololetí je značeno „neprospěl“, za II. pololetí je značeno „prospěl“. V I. pololetí žalobce zameškal 44 hodin, ve II. pololetí žalobce zameškal 214 hodin. Žádná zameškaná hodina není značena jako neomluvená.

22. Z vysvědčení vydaného Střední školou technickou, gastronomickou a automobilní Chomutov, p.o. za školní rok 2022/2023 soud zjistil, že žalobce byl žakem druhého ročníku denní formy vzdělávání ve školním vzdělávacím programu obráběč kovů, kdy v povinných předmětech byl v I. pololetí hodnocen následovně: anglický jazyk – dobrý, biologie a ekologie – dobrý, fyzika – dobrý, informační a komunikační technologie – výborný, matematika – nedostatečný, odborný výcvik – dobrý, strojírenská technologie – chvalitebný, technická dokumentace – chvalitebný, technologie obrábění – výborný, tělesná výchova – dobrý, základy společenských věd – chvalitebný, český jazyk – chvalitebný, umění a literatura - výborný. Ve II. pololetí byl žalobce hodnocen následovně: anglický jazyk – dobrý, biologie a ekologie – dobrý, fyzika – chvalitebný, informační a komunikační technologie – výborný, matematika – dostatečný, odborný výcvik – dobrý, strojírenská technologie – chvalitebný, technická dokumentace – chvalitebný, technologie obrábění – chvalitebný, tělesná výchova – dostatečný, základy společenských věd – výborný, český jazyk – dobrý, umění a literatura – výborný. V celkovém hodnocení za I. pololetí je značeno „neprospěl“, za II. pololetí je značeno „prospěl“. V I. pololetí žalobce zameškal 229 hodin, ve II. pololetí žalobce zameškal 119 hodin. Žádná zameškaná hodina není značena jako neomluvená.

23. Z opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 25.10.2024 soud zjistil, že k osobě žalobce nejsou evidovány žádné informace o jeho odsouzení.

24. Z výslechu svědkyně [jméno FO], babičky žalobce a bývalé tchyně žalovaného, soud zjistil, že svědkyně má za to, že její vnuci nemají dobrý vztah k žalovanému z důvodu jeho vyjadřování o jejich matce, na kterou od samého začátku „nasazoval“, a kdy ji vinil z utrácení peněz, nestarání se o domácnost a dalších věcí. Domnívá se, že to tak nebylo a chování vnuků pramení právě ze zátěže v rodině. Vypověděla, že mezi rodiči vnuků probíhal konflikt delší dobu. Uvedla, že žalovaný synům říkal, že jejich matka utrácí, ale už jim neřekl, že má problémy i on, kdy zmínila nevěru ze strany žalovaného. Vypověděla, že dcera z manželství s žalovaným odcházela ve špatném psychickém stavu. Žalovaný ji již v době manželství kontroloval e-mailovou poštu, kdy se chová jako honící pes. Pokud měli synové problémy, žalovaný namísto pomoci zablokoval výživné, čímž rodině způsobil potíže. Dceři jezdila pomoci, nikdy s ní kontakt nepřerušila, vždy jako rodina drželi pohromadě, zatímco žalovaný se svojí rodinou nemluvil. K problémům s vnuky vypověděla, že je nezbytné je uhánět, aby si plnili svoje povinnosti. Nejsou dokonalí, ale jsou to její vnuci a má je moc ráda, to je pro ni podstatné. Uvedla, že začínající rodině finančně i fyzicky pomáhali a nechápe komunikaci a dohady mezi rodiči o tom, kdo co vnukům zaplatí. Uvádí, že na dceři, jako matce vnuků, zůstala veškerá péče o tři problémové kluky, zatímco žalovaný, když zjistil, že je problém, tak automaticky zrušil výživné a vedl se soud. Vypověděla, že všichni tři vnuci nemají žalovaného rádi, a to proto, že syna Antonína dal do diagnostického ústavu, ačkoliv nabízeli, že se o něho postarají. Tím podle ní děti ztratily pocit bezpečí domova a došlo tak k narušení vztahu i mezi žalobcem a žalovaným. Vnuci jako bratři drží pohromadě. Má za to, že každý rodič by si měl najít cestu k dítěti, zkusit s ním mluvit a zkusit jej pochopit, a ne stále shánět OSPOD, apod. Vypověděla, že žalovaný nadto nenašel ani cestu se školou, aby se tam dorozuměl. Soukromé (individuální) vzdělávání dětem neprospělo, vnuk [jméno FO] neuměl po prvním ročníku psát, nebyl to vhodný typ vzdělávání pro vnuky. Doplnila, že žalobce umí dobře malovat, kdyby nestřídal školy a někdo se mu více věnoval, mohl být na jiné škole. Když žalobce bydlel na internátě, byl na víkend u nich a normálně se zařadil do rodinného provozu jako právoplatný člen. Dále vypověděla, že veškeré záležitosti se školou žalobce v Chomutově řešila ona, a to po domluvě s matkou žalobce. Kontrolovala tak studium žalobce v systému bakalář. Žalobce měl hodně zameškaných hodin, i z důvodu zdravotních problémů potom, co jej snad někdo bodl do zad, ale nešlo o hodiny neomluvené. Zameškané hodiny omlouvala žalobci ona. Snažila se i se svým mužem o to, aby si žalobce zlepšil známky. Šlo jí o vztah založený na důvěře. Dále uvedla, že matka žalobce podporovala vztahy mezi žalobcem a žalovaným, ale vnuci k žalovanému nechtějí. Chtěla, aby s žalovaným dcera komunikovala, aby nebylo zle. K projednávanému studiu vypověděla, že o studiu v Chomutově se žalobce rozhodl víceméně sám. Měla za to, že mu může pomoci si konečně uspořádat život. Žalovaný se v tom neangažoval, matka se svým novým mužem ano. K důvodům přestupu ze studia v Chomutově na školu ve Žďáru nad Sázavou uvedla, že na nich žalobce už nechtěl být závislý, že si chtěl zkusit žít svůj život. Svědkyně se stavěla proti změně školy, ale žalobce si nedal říct, ačkoliv mu všichni říkali, aby to nedělal. Náklady vynakládá matka žalobce společně s nimi. K opakování třetího ročníku ve Žďáru nad Sázavou svědkyně uvedla, že podle jejího názoru to žalobce časově nezvládal a toto nepromyslel. Problém byl s praxí, která začínala od šesté ráno. K dotazu, zda, případně jakým způsobem, podporovala vztah žalobce s žalovaným uvedla, že žalobci řekla, že k matce a otci by se měl chovat slušně. Ona sama žalovaného vymazala ze svého života, ale odmítla, že by vnuky kdy štvala proti němu. O škole žalobce komunikovala pouze s matkou, nikoliv se žalovaným, protože ten se ke svým synům nikdy nechoval jako otec a věci s nimi nerozebral, vždy se řešily přes psychiatra, psychologa, OSPOD apod. Ve vztahu ke škole vystupovala v roli rodiče proto, že dcera má malé dítě a bydlí daleko od Chomutova a byla požádána, aby žalobci pomohla. Veškeré zprávy předávala dceři. Dále odmítla manické nákupy ze strany své dcery s tím, že jde o výmysl žalovaného, který je manipulátorem a snažil se toto „vmanipulovat“ i vnukům, že za všechno může jejich matka, zatímco žalovaný měl poměr s jinou ženou. Doplnila, že rodině pomohli s koupí bytu, na bytě i pracovali, jezdili za nimi až do rozvodu několikrát do měsíce. S žalovaným se po rozvodu dcery již nevídala. Není si vědoma toho, že by matce žalobce byla diagnostikováno patologické nakupování. Doprovázela dceru pouze na konzultace s primářkou oddělení psychiatrie, protože se dcera změnila a nebyla již sebevědomou ženou, kterou dříve byla. Žalobci řekla, že není v pořádku, aby žalovanému vulgárně nadával, ale také není v pořádku, když dá žalovaný jako otec syna do diagnostického ústavu a pak ho chce ještě dát do dětského domova. Ohradila se vůči tomu, že by žalobce nepracoval. Má smlouvu o provedení práce, do práce chodí, ale ne každý den, pracuje na směny. K vulgaritám žalobce vůči žalovanému uvedla, že vnukům říkala, že nemohou žalovanému nadávat. Žalobce byl k tomu v pubertě. Vnuci jí odpovídali, že už pro ně není táta, že se o ně nestará. Dále k dotazu uvedla, že žalobce do práce chodí, když si ho pozvou, pracuje v restauraci v Chomutově na dlouhý a krátký týden. Snaží se postavit na vlastní nohy. Žalobce bydlí v Chomutově v nájemním bytě, vydělá si na nájemné (4 000 Kč) a jídlo, v ostatním jej musí podpořit. Dále vypověděla, že do školy jezdí žalobce třikrát za měsíc. K důvodům neprospěchu žalobce na škole v Chomutově svědkyně vypověděla, že je žalobce „pohodlnej mužskej“. Uvedla, že byl schopný se naučit cokoliv, ale vykašlal se na to a neučil se to. K důvodům zameškání vyučovacích hodin uvedla, že jeden byl zdravotní, kdy marodil s bodnou ránou, dále pokud jel za rodinou do Prahy, tak někdy se nevrátil v neděli, ale v pondělí a občas byl i nachlazený.

25. Soud vzal podle § 120 odst. 3 o. s. ř. za své skutkové zjištění shodné tvrzení účastníků, že žalobce je synem žalovaného a žalovaný otcem žalobce, že ke zrušení vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobci došlo s účinností od 15.1.2020 rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 9.4.2021, č.j. 26 P 3/2017-476, s tím, že od této doby žalovaný na výživu žalobce ničeho nepřispíval.

26. Z ostatních provedených důkazů neučinil soud žádná pro rozhodnutí ve věci podstatná skutková zjištění. Návrhy na doplnění dokazování soud dílem pro nadbytečnost a dílem pro rozpor s koncentračními lhůtami (podání žalobce ze dne 28.1.2025) zamítl.

27. Podle § 910 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost (odst. 1). Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti (odst. 2).

28. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

29. Podle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

30. Podle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

31. Základní podmínkou pro přiznání výživného je potřeba oprávněného a jeho neschopnost se sám živit, tedy postarat se sám o uspokojování svých životních potřeb. Korektivem je zde i kritérium dobrých mravů.

32. Po změně žaloby na jednání dne 5.2.2025 soud rozhodoval o přiznání výživného za období od 1.9.2021 do 15.9.2023, tedy za období kdy již žalobce nabyl zletilosti. Zletilá osoba by v zásadě měla být schopna se postarat sama o sebe a lze od ní důvodně očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se sama uživila. Jinak řečeno, dítě je schopno se samo živit v okamžiku, kdy je schopno samostatně uspokojovat všechny své potřeby, a to jak hmotné, kulturní a další, včetně potřeby bytové – dítě má tedy trvalý příjem finančních prostředků, z něhož své potřeby hradí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21.4.2011, sp.zn. II. ÚS 3113/10). Současně platí, že jakmile oprávněný nabude schopnost sám se živit, má dítě své příjmové poměry objektivně ve svých rukou, je "strůjcem svého štěstí". Záleží zpravidla jen na něm (na jeho píli aj.), v jakých majetkových poměrech bude žít; pokud v tomto ohledu aktivní nebude, negativní důsledky si ponese sám. Smyslem a účelem tudíž je, že pokud je dítě již objektivně schopno si samo své potřeby uspokojovat, bylo by nespravedlivé přičítat jeho eventuální pasivitu v této sféře k tíži jeho rodičů v tom smyslu, že by rodiče byli povinni nadále své dítě živit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 13.3.2013, sp.zn. I. ÚS 2306/12).

33. V poměrech souzené věci je třeba uvést, že aby studium jako příprava na budoucí povolání představovala společensky akceptovatelnou alternativu k výkonu pracovní činnosti, je nezbytné, aby studium vykazovalo určitou kvalitu v podobě soustavnosti a zároveň cílevědomosti. Nezbytným je rovněž předpoklad úspěšnosti dokončení takové studijní aktivity.

34. Z provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu není kvalita studia žalobce dostatečná k tomu, aby soud rozhodl o obnovení vyživovací povinnosti žalovaného. K námitce žalovaného stran rozporu přiznání výživného s dobrými mravy soud přihlédl pouze v omezené míře, neboť účastníci se již v posuzovaném období nijak nestýkali. Pokud tuto námitku žalovaný opíral zejména o předloženou SMS komunikaci účastníků z března 2020, je třeba zohlednit, že žalobce byl v té době ještě nezletilý (17 let) a ačkoliv takový způsob chování ze strany žalobce, který se vůči žalovanému vymezuje značně vulgárně, násilně, arogantně a obecně neuctivě, lze pouze jednoznačně odsoudit jako nepřijatelný a zcela odporující žádoucímu chování dítěte ke svému rodiči, nelze zároveň přehlížet další okolnosti daného případu, kdy vztah žalobce k žalovanému byl formován pod vlivem konfliktu mezi rodiči a dopady rozchodu rodičů do fungování rodiny. Dle názoru soudu by tak námitka dobrých mravů s ohledem na tehdejší věk žalobce a časový odstup sama o sobě neobstála. Zásadním důvodem, pro který soud žalobě nemohl vyhovět, je skutečnost, že studium žalobce nenese dle provedeného dokazování znaky soustavnosti a cílevědomosti a u žalobce není naplněn předpoklad k úspěšnému dokončení studia s vyšší mírou pravděpodobnosti. Z vysvědčení vydaných Střední školou technickou, gastronomickou a automobilní Chomutov, p.o. v prvním ročníku ve školním roce 2021/2022 bylo zjištěno, že žalobce v celkovém hodnocení za I. pololetí neprospěl. Za II. pololetí je pak značeno prospěl. Podstatným je rovněž vysoký počet zameškaných hodin, kdy za I. pololetí 1. ročníku žalobce zameškal 44 hodin, avšak ve II. pololetí žalobce zameškal 214 hodin. Z vysvědčení vydaného Střední školou technickou, gastronomickou a automobilní Chomutov, p.o. za druhý ročník ve školním roce 2022/2023 plyne, že žalobce v celkovém hodnocení za I. pololetí opět neprospěl, prospěl ve II. pololetí. Přetrvával vysoký počet zameškaných, byť omluvených, hodin, kdy za I. pololetí žalobce zameškal 229 hodin, ve II. pololetí pak zameškal 119 hodin. Z předložených studijních výsledků tedy lze učinit jednoznačný závěr, že studium žalobce v žalovaném období od 1.9.2021 do 15.9.2023 nevykazovalo kvalitu nezbytnou k tomu, aby vedlo k opětovnému vzniku vyživovací povinnosti žalovaného. Studijní výsledky žalobce, který v obou ročnících za I. pololetí studia celkově neprospěl a nadto zameškal v obou ročnících vysoký počet hodin (v 1. ročníku 258 hodin, ve 2. ročníku dokonce 348 hodin) svědčí o porušení povinnosti žalobce jako studujícího k cílevědomé a soustavné přípravě na budoucí povolání. Svědkyně [jméno FO], která je babičkou žalobce, ke studijním výsledkům žalobce uvedla, že je pohodlnej mužskej, který by byl schopný se naučit cokoliv, ale vykašlal se na to a neučil se to. Zjištěnou pasivitu žalobce stran přístupu ke studiu však nelze přičítat k tíži žalovaného v tom smyslu, že by byl povinen žalobci poskytovat výživné. Nelze dále přehlédnout ani skutečnost, že ukončení dvou ze tří ročníků není zakončeno příslušnou zkouškou (výučním listem), která by dokládala zvýšení kvalifikace žalobce a zlepšovala následné pracovní uplatnění žalobce, a to ačkoliv není záměrem soudu studium, byť dvou ročníků, nijak bagatelizovat. Nad rámce již uvedeného soud doplňuje, že ani předpoklad úspěšného ukončení studia nelze mít za splněný v případě, kdy žalobce svévolně, na základě vlastního rozhodnutí a proti vůli rodiny, která jej ve studiu podporovala, přestoupil ke studiu 3. ročníku na Vyšší odbornou školou a Střední průmyslovou školou Žďár nad Sázavou, a to do dálkové formy studia, kdy za I. pololetí ročníku 2023/2024 nebyl celkově hodnocen a za II. pololetí žalobce neprospěl. Následně bylo školou žalobci povoleno opakování 3. ročníku od 1.9.2024. K tomu na jednání dne 5.2.2025 obecný zmocněnec žalobce dále uvedl, že žalobce má aktuálně studium do příštího roku přerušeno.

35. S ohledem na vše shora uvedené má proto soud za to, že podmínka stanovená v ustanovení § 911 o.z. není v daném případě splněna, kdy studium žalobce v žalovaném období nelze vyhodnotit jako akceptovatelnou alternativu k výkonu pracovní činnosti a současně nebyly zjištěny skutečnosti, pro které by žalobce neměl být schopen se sám v posuzovaném období živit. Za uvedeného závěru soudu pak bylo nadbytečné zabývat se výší výživného, resp. majetkovými poměry žalovaného.

36. Soudu tak nezbylo, než žalobu výrokem I. jako nedůvodnou zamítnout.

37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem II. rozsudku tak, že žalovanému náhradu nákladů za užití § 150 o.s.ř. nepřiznal.

38. Podle § 150 o.s.ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

39. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle shora citovaného § 150 o.s.ř., kdy soud na straně žalobce shledal důvody zvláštního zřetele hodné a žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal. Důvody zvláštního zřetele hodné jsou soudem spatřovány především v morálním hledisku věci, kdy byl souzen spor mezi blízkými příbuznými, přičemž se dle názoru soudu nejednalo o případ svévolného či zjevně bezúspěšného uplatňování práva. Nadto soud zohlednil skutečnost, že ačkoliv žalobce disponuje určitým vlastním příjmem, kdy pracuje jako kuchař, je dosud finančně podporován ze strany matky a prarodičů. Fakticky by tak mohlo dojít k přenesení těchto nákladů na tyto osoby, což soud nepovažuje za spravedlivé. Nelze zcela odhlédnout ani od skutečnosti, že vedení tohoto sporu je zapříčiněno dlouhodobě nepříznivými vztahy v rodině a zejména neporozuměním mezi rodiči žalobce. Vzhledem ke všemu shora uvedenému soud dospěl k závěru, že uložení povinnosti hradit náhradu nákladů řízení, by pro žalobce, který by měl především usilovat o úspěšné dokončení studia a zařazení do běžného života, znamenalo nepřiměřenou zátěž.

40. O nákladech státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. výrokem III. tohoto rozsudku. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil. V poměrech souzené věci se jedná o náklady svědečného, o kterých bylo rozhodnuto usnesením ze dne 14.1.2025, č.j. 6 C 284/2023-227, v právní moci dne 28.1.2025, kterým soud přiznal svědkyni [Anonymizováno] [jméno FO] náhradu hotových výdajů (jízdné) ve výši 816 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný měl ve věci plný úspěch, uložil soud tuto povinnost výlučně procesně neúspěšnému žalobci tak, že žalobce je povinen nahradit státu náklady ve výši 816 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, kdy s ohledem na výši náhrady neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

Poučení