36 Co 168/2024 - 411

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců Mgr. Martina Šalamouna a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobkyně: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] zastoupená advokátem [jméno zástupce orgánu veřejné moci] sídlem [adresa zástupce ogránu veřejné moci] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [adresa zainteresované společnosti] 5 o určení povinnosti bezplatně odstranit vady díla o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. ledna 2024, č. j. 7 C 110/2021-364, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 601,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do rukou advokáta žalobkyně.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost bezplatně opravit vadu díla „Příprava podkladů pro následnou realizaci úprav veřejných prostranství obce [adresa] – [podezřelý výraz]“ zhotoveného pro žalobkyni na základě smlouvy o dílo č. [hodnota], spočívající v nedodržení položky č. [hodnota] „[podezřelý výraz]“ při realizaci [podezřelý výraz] (výrok I), zároveň jí uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 53 517 Kč (výrok II) a dále povinnost zaplatit náhradu nákladů státu ve výši 48 538 Kč (výrok III).

2. Takto rozhodl o požadavku žalobkyně na opravu vad díla, provedeného žalovanou na základě smlouvy ze dne [datum]. Ve smlouvě o dílo, konkrétně v jejím položkovém rozpočtu, který byl její nedílnou součástí, byla uvedena položka „[podezřelý výraz]“, současně v závazné projektové dokumentaci byla u veškerých konstrukcí obsažena složka podloží ze štěrkodrtě o stanovení mocnosti vrstvy. V části věnované konstrukci nového chodníku byla pod označením „[podezřelý výraz]“ a „[podezřelý výraz]“ uváděna mocnost takto označené vrstvy štěrkodrtě 200 mm a 150 mm. Stavba byla žalobkyni předána dne 12. 12. 2014, v průběhu času se začala propadat a vykazovat známky vadného zhotovení, proto žalobkyně zaslala dne 10. 12. 2019 žalované reklamaci, ve které jí vytýkala nedodržení podkladu ze štěrkodrtě [podezřelý výraz] Žalovaná oznámenou vadu odmítla, žalobkyně na základě geodetického šetření zjistila, že kromě nedodržení dojednané tloušťky podkladu byl tento podklad štěrkodrtě nahrazen zeminou. Dílo tak obsahovalo skrytou vadu, o které žalovaná musela v době předání vědět. Žalobkyně včas vadu díla žalované oznámila a požadovala její odstranění, žalovaná ji však doposud neodstranila. Žalovaná souhlasila s obsahem smlouvy i s tím, že v závazné projektové dokumentaci byla u všech v ní uvedených konstrukcí obsažena složka podloží ze štěrkodrtě o stanovené mocnosti vrstvy, přičemž v části věnované konstrukci chodníku byla pod označením „[podezřelý výraz]“ a „[podezřelý výraz]“ uváděna mocnost takto označené vrstvy štěrkodrtě 200 mm a 150 mm. Podle žalované však [právnická osoba] zabudovaný do podkladové vrstvy chodníku odpovídal požadavkům ve smyslu zadání díla objednatelem, kdy odkázala na znění [podezřelý výraz] účinné v době provádění stavby, na kterou odkazuje [podezřelý výraz], která byla součástí zadání žalobkyně. Tato norma stanovuje při posuzování tloušťky vrstvy přípustnou toleranci, pročež lze dovodit, že pro takovou vrstvu ve smyslu citované normy postačuje, pokud bude změřená tloušťka této vrstvy činit alespoň 16 cm, a to splněno bylo. Ke kvalitě použitého materiálu uvedla, že v technické zprávě byla připuštěna možnost užití recyklovaného materiálu namísto štěrkodrtě ŠD po provedení polní zkoušky. Polní zkoušky byly žalovanou provedeny s kladným výsledkem, proto žalovaná dílo provedla v ujednaném množství a jakosti a v souladu se smlouvou; dílo tak žádné skryté vady neobsahuje.

3. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku vyšel ze shodných tvrzení účastníků a listinných důkazů zhodnocených v bodech 4 až 10 odůvodnění napadeného rozsudku, přičemž odvolací soud na tato skutková zjištění pro stručnost odkazuje. Svá skutková zjištění poté soud prvního stupně shrnul v závěru o skutkovém stavu v bodě 13 odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož se žalovaná zavázala provést pro žalobkyni dílo, jehož předmětem byla mimo jiné stavba chodníků. Specifické parametry díla byly stanoveny podle uzavřené smlouvy o dílo v položkovém rozpočtu, v projektové dokumentaci a ve stavebním povolení. V položkovém rozpočtu pak byla uvedena položka „[podezřelý výraz]“. Na zhotovení předmětné stavby mohl zhotovitel použít v pásmu ochranné vrstvy z ŠD recyklovanou původní vrstvou ŠDR, za splnění stejných kvalitativních podmínek. Dílo neobsahovalo sjednanou tloušťku ŠD 200 mm, a taktéž použitý recyklát byl složen tak, že neobstál v požadavku na zrnitost materiálu (nalezen kus cihly), který mohl štěrkodrť nahradit.

4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1725, § 2586, § 2604, § 2605 odst. 1, § 2615 odst. 1 a § 2629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a věc uzavřel následovně. Uvedl, že ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o dílo, jehož specifické parametry byly stanoveny v položkovém rozpočtu, v projektové dokumentaci a ve stavebním povolení. Žalobkyně tvrdila, že žalovanou nebyla dodržena šířka podkladu ze štěrkodrtě ŠD a rovněž nebyla dodržena kvalita použitého materiálu, kdy žalovaná k této podkladové vrstvě užila recyklátu, který neodpovídá požadavkům na materiál užívaný do podkladové vrstvy, pročež se jednalo o skrytou vadu díla. Žalovaná namítala, že s užitím recyklátu bylo počítáno již projektovou dokumentací, byla provedena polní zkouška, podle které byl užitý materiál v dostatečné kvalitě, parametry podkladové vrstvy byly v souladu se smlouvou o dílo, když dle technické normy je přípustná tolerance, kterou podkladová vrstva splňuje a žalobkyni nárok na práva z vadného plnění nesvědčí. Soud prvního stupně se proto v prvé řadě zabýval otázkou, co přesně bylo mezi stranami ujednáno předmětnou smlouvou o dílo, zejména tedy ohledně parametrů podkladové vrstvy, přičemž pokud jde o její tloušťku, dospěl k závěru, že byla platně sjednána v tloušťce 200 mm. Tato hodnota byla uvedena v položkovém rozpočtu, na který smlouva přímo odkazovala, přičemž uvedenému závěru jednoznačně svědčí i skutečnost, že také v soupise prací vypracovaném žalovanou, dle kterého poté žalovaná fakturovala své služby, byla uvedena tloušťka podkladové vrstvy 200 mm, a tato šířka byla žalobkyní také uhrazena.

5. Soud prvního stupně naopak neshledal relevantní argumentaci žalované, že podle české státní normy (dále jen „ČSN“), která byla v projektové dokumentaci uvedena, postačuje tloušťka menší, a to proto, že směrodatné je to, co bylo mezi stranami ve smlouvě dojednáno. Pokud tedy podle normy a technických specifikací v katalogovém listu postačuje šířka menší, neznamená to, že si strany nemohou nad rámec těchto technických požadavků sjednat šířku uvedené vrstvy odlišně, stejně tak v případě, že norma připouští různé odchylky. Uvedl, že dílo nemusí být za všech okolností v souladu s českými technickými normami, kdy normy jsou považovány pouze za kvalifikovaná doporučení a jejich používání je dobrovolné, česká technická norma není obecně závazná, přičemž předpoklady rozhodné pro závěr o vadnosti či bezvadnosti díla nelze omezovat pouze na soulad či nesoulad s ČSN, ale podstatné je vždy ujednání stran specifikované smlouvou. V této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu.

6. Dále soud prvního stupně poukázal na to, že nařídil znalecké zkoumání ke zjištění, zda byla či nebyla dodržena deklarovaná šířka podkladové vrstvy. Ve věci vypracovali znalecké posudky dva znalci, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] dospěl k jednoznačnému závěru, že podkladová vrstva nebyla provedena kvalitativně ani kvantitativně podle smlouvy. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] uvedenému znaleckému posudku oponoval, avšak především ohledně toho, zda zjištěná tloušťka podkladové vrstvy postačuje z hlediska podmínek stanovených českou státní normou, přičemž odkazoval právě na českou státní normou připuštěnou toleranci. Soud prvního stupně poukázal i na to, že ke zjištění šířky podkladové vrstvy znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] sám sondy neprováděl, s naměřenými parametry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] souhlasil, rozporoval však způsob, kterým byly zjištěné podkladové vrstvy uvedeny v jeho znaleckém posudku, a to především jím uváděný rozptyl šířky vrstev a také rozdělení vrstvy na mezivrstvu a vrstvu podkladovou. Uvedené rozpory neshledal problematickými, vycházel z toho, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] uspokojivě vysvětlil užitý termín mezivrstvy, neboť bylo zjištěno užití různých materiálů. Mezivrstva pak byla samostatně položena mezi podkladní vrstvu a ložní vrstvu konstrukce. Znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] uváděný rozptyl šířky vrstev soud prvního stupně neshledal překážkou pro zjištění dodržení sjednaných parametrů díla, když i po sečtení nejvyšších hodnot obou vrstev (mezivrstvy a vrstvy podkladové) tyto nedosahují sjednané tloušťky 200 mm.

7. Zabýval se také povahou samotného materiálu, z něhož byla podkladová vrstva zhotovena, zejména tedy tím, zda žalovaná byla oprávněna použít recyklát a zda ten dosahoval požadované kvality. I v tomto případě soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který provedl laboratorní testy užité štěrkodrti a dospěl k jednoznačnému závěru, že recyklát nebyl k užití vhodný, protože byla vadná jeho zrnitost i trvanlivost. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] sice uvedl, že recyklát byl žalovanou použit oprávněně, a že žalovaná byla také oprávněna provést polní zkoušku vhodnosti materiálu, jeho samotnou kvalitu podle provedených laboratorních testů však tento znalec již nehodnotil. Soud prvního stupně poté vysvětlil, že i v případě, kdy by byla kvalita a vhodnost použitého recyklátu testována polním testem, ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] vyplývalo, že tento materiál je vadný.

8. Soud prvního stupně na základě všech těchto zjištění uzavřel, že dílo má vady, neboť neodpovídá uzavřené smlouvě. Podkladová vrstva se v rozporu s dokumentací skládala z mezivrstvy a podkladové vrstvy, podkladová vrstva nedosahovala deklarované šířky (již jen to podle soudu postačovalo k závěru, že dílo bylo provedeno vadně) a materiál užitý k podkladové vrstvě byl nevhodný. Žalobkyně oznámila tuto vadu žalované dne 10. 12. 2019 s žádostí o opravu díla, kdy se jednalo o vadu skrytou, a navíc o vadu, o které musela žalovaná vědět. Proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že právo z vadného plnění bylo žalobkyní uplatněno včas. Vzhledem k tomu, že žalovaná odmítla opravu díla provést, uložil jí v napadeném rozsudku povinnost specifikované vady díla bezplatně opravit, přičemž pariční lhůtu stanovil v délce 60 dnů od právní moci napadeného rozsudku. Zabýval se i námitkou žalované, že projekt díla byl žalobkyní nevhodně připraven. Neshledal ji však opodstatněnou, neboť žalovaná na vady projektové dokumentace či na její nevhodnost žalobkyni nikdy neupozornila. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kdy jejich výši vyčíslil za použití vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s vyhláškami o cestovních náhradách. O nákladech státu poté rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy vyšel z jejich v řízení určené výše 68 538 Kč, od které byla odečtena žalobkyní zaplacená záloha, která byla přiznána jako náklad žalobkyně.

9. Proti všem výrokům tohoto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém v převážné míře zopakovala či parafrázovala svou dosavadní obranu. Akcentovala zejména, že soud prvního stupně provedené důkazy nesprávně zhodnotil, což vedlo k nesprávným závěrům o skutkovém stavu potřebným pro právní posouzení věci. Zabýval se v prvé řadě otázkou obsahu dohody mezi účastníky, zejména ohledně parametrů podkladové vrstvy, u které měl za to, že mezi stranami byla sjednána její tloušťka 200 mm. Ze závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] však plyne, že tato položka se stanovenou hodnotou tloušťky 200 mm byla v soupisu prací (neboli položkovém rozpočtu jako přílohy č. [hodnota] smlouvy o dílo, tzv. slepém rozpočtu) v této podobě uvedena pouze za účelem stanovení její nabídkové ceny. Název této položky byl přitom (bez ohledu na odkaz na české státní normy) žalobkyní definován stejně pro všechny účastníky zadávacího řízení, na jehož základě byla smlouva o dílo uzavřena. Při samotné fakturaci potom žalovaná neměla jinou možnost než předmětnou položku v soupisu prací provedených za dané období označit identickým označením jako v slepém rozpočtu. Skutečnost, že tloušťka položky nemusela ve smyslu příslušné ČSN dosahovat celých 200 mm, přitom na samotnou fakturaci nemohla mít vliv. Soud prvního stupně poté neshledal relevantní argumentaci žalované, že podle ČSN, která byla v projektové dokumentaci uvedena, postačuje tloušťka menší, neboť podle něho je v této situaci směrodatné to, co bylo mezi stranami dojednáno. Účelem technických norem je však doplnění nekompletních právních požadavků a jejich konkretizace. Ve sporném případě k této konkretizaci došlo zadáním vypracovaným žalobkyní, konkrétně „Technickou zprávou z 04/2014“, přičemž tento dokument byl pro žalovanou při provádění díla výchozí a odkaz na příslušné normy ČSN je v něm obsažen, což plyne i z posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Odkaz na příslušnou [podezřelý výraz] se vyskytuje také v projektové dokumentaci. Žalovaná jakožto uchazeč zadávacího řízení předcházejícího uzavření smlouvy s žalobkyní neměla ve smyslu v té době účinného zákona o veřejných zakázkách možnost obsah závazného návrhu smlouvy ovlivnit. Žalovaná k závaznosti ČSN ještě dodala, že smluvní strany si jejich závaznost mohou stanovit jako povinnost ve smlouvě, což není žádným právním předpisem vyloučeno. Odkazem na technickou normu tak lze určit např. jakost, způsob provedení nebo parametry díla, které má být předmětem smluvního vztahu. Smluvní strany mohou využít celý text normy, ale také se dohodou mohou odchýlit od určitých ustanovení normy, nebo je přímo vyloučit. V posuzovaném případě žalobkyně ve svém zadání využití normy nevyloučila, naopak se dle vlastního uvážení rozhodla upřesnit vlastnosti jednotlivých částí díla (položek v slepém rozpočtu) pomocí odkazů na konkrétní ČSN, bez jakéhokoliv omezení či odchylky od jejich obsahu. Učinila tak jako zadavatel zcela dobrovolně, čímž došlo ke konkretizaci technické specifikace jednotlivých položek díla. Soud prvního stupně uzavřel, že je směrodatné to, co bylo mezi stranami dojednáno a pokud podle normy a technických specifikací v katalogovém listu postačuje šířka menší, neznamená to, že si strany nemohou nad rámec těchto technických požadavků sjednat šířku uvedené vrstvy odlišně. Nezohlednil však, že žalobkyně na žádném místě svého zadání nesjednala tloušťku (šířku) předmětné vrstvy odlišně od technických požadavků dle příslušné ČSN, když [Anonymizováno] jakoukoliv hodnotu této vrstvy přímo nestanovuje. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] v této souvislosti uvedl, že minimální hodnota jednoho měření tloušťky vrstvy nesmí poklesnout pod hodnotu 0,8 projektové tloušťky. Průměrná tloušťka vrstvy musí být nejméně 0,9 projektové tloušťky. Svůj požadavek na projektovou tloušťku [hodnota] přitom žalobkyně konkretizovala hodnotou [hodnota], k čemu připojila odkaz na zmíněnou ČSN, a to bez dalšího. Je tedy zřejmé, že závaznou se pro žalovanou stala kombinace žalobkyní požadované projektové tloušťky a obsahu uvedené ČSN. Žalovaná tak uzavřela, že pokud je odkaz na jinak nezávaznou normu součástí specifikace díla, bylo vůlí stran učinit obsah takové normy při provádění díla závazným.

10. Žalovaná se dále zabývala rozpory mezi oběma soudem prvního stupně použitými znaleckými posudky, kdy poukázala zejména na zcela nekritické přijetí závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], o nevhodnosti použitého recyklátu z hlediska jeho zrnitosti a trvanlivosti. Naopak znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], konstatoval, že recyklát byl žalovanou užit oprávněně, když žalovaná mohla provést tzv. polní zkoušku vhodnosti takového materiálu. Soud prvního stupně beze snahy o podrobnější zkoumání souvislostí a posouzení situace se zohledněním veškerých příslušných předpisů bez dalšího přijal závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], relevantně však nezdůvodnil, proč odmítl závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Na základě závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], pak soud prvního stupně vystavěl základy svého rozhodnutí, přestože zde panovaly pochybnosti o správnosti jeho odborných závěrů. Tyto pochybnosti měly být odstraněny přezkoumáním závěrů obou znalců jiným znalcem, neboť zde byly provedeny důkazy dvěma znaleckými posudky s různými závěry. Dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že jeden z posudků je přesvědčivější, měl tento závěr pečlivě a přesvědčivě odůvodnit, a pokud se tak nestalo, je to důvodem nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.

11. Žalovaná poté uvedla, že podkladová vrstva dosahovala tloušťku stanovenou dohodou smluvních stran (tj. 200 mm s přípustnou odchylkou dle ČSN, jejíž obsah si strany stanovily jako závazný) a vhodnost materiálu použitého žalovanou byla prokázána tzv. polní zkouškou v souladu s příslušnými předpisy. Poukázala na to, že ze závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], je zřejmé, že projekt (technické zadání) byl žalobkyní připraven nevhodně a vykazuje vady. Skutečnost, že na tuto nevhodnost žalovaná neupozornila žalobkyni, má důvod v tom, že do doby zahájení sporu žalovaná neměla pochybnost o řádném provedení díla z její strany, protože oprávněně spoléhala při provádění díla mj. na obsah žalobkyní stanovených technických norem. Nevhodnost projektu bylo při provádění díla možné překlenout právě díky zohlednění obsahu těchto norem. Proto ze strany žalované neexistoval relevantní důvod pro namítání nevhodnosti projektu, a naopak se v dobré víře snažila dílo provést dle smluvených podmínek. Zdůraznila, že ani stavební dozor žalobkyně neměl k provádění předmětné podkladové vrstvy ani v souvislosti s ní žádné výhrady, k čemuž soud prvního stupně vůbec nepřihlížel. Kromě toho platí, že dílo bylo žalobkyni v dobré víře žalovanou předáno bez namítání vad a nedodělků.

12. Žalovaná tak uzavřela, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno spočívající v nepochybném prokázání existence vady díla – konkrétně „nedodržení položky č. [hodnota] podklad ze štěrkodrtě [podezřelý výraz]“ při realizaci [podezřelý výraz]“, přičemž žalovaná v souladu s projektovou dokumentací použila v rámci stavebního objektu „[podezřelý výraz]“ namísto položky „[podezřelý výraz]“ recyklovaný materiál, jehož vlastnosti byly prokázány provedením zkoušek dle v té době účinných předpisů. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne, popřípadě jej zruší a vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a dále vyvracela odvolací námitky žalované. Zejména setrvala na stanovisku, že žalovaná v části stavby označené jako „[podezřelý výraz]“ zcela nahradila podloží ze štěrkodrtě uváděné v projektové dokumentaci zeminou, pročež se stavba začala v určitých místech propadat a vykazovat známky vadného zhotovení, což bylo následně i potvrzeno geotechnickým průzkumem. Jednalo se přitom o absenci jedné ze složek podloží chodníku, která byla vymezena ve smlouvě o dílo a jejích přílohách, kterou nebylo možné zjistit prohlídkou při převzetí díla ani za dostatečné péče a s vynaložením obvyklé pozornosti. Jednalo se proto o skrytou vadu, o které žalovaná jako zhotovitel věděla nebo vědět musela v době provádění a odevzdání věci. Žalovaná v odvolání znovu chybně vykládá závaznost norem ČSN a jejich aplikování na případy s odlišnými ujednáními ve smlouvě. Jednak se tím zříká své role odpovědného odborníka, který by při své práci měl sledovat primárně soulad jím prováděné stavby se smlouvou o dílo, zároveň se staví do pasivní role, jako by neměla jinou možnost, nežli se k plnění veřejné zakázky přihlásit a smlouvu o dílo (jejíž obsah nyní napadá) uzavřít. Z hlediska kvality díla bylo přitom soudem prvního správně zjištěno, že dílo bylo žalovanou provedeno v rozporu se smlouvou, a to u podkladu ze štěrkodrti po stránce kvalitativní i kvantitativní. Z kvalitativního hlediska se jednalo o to, že podklad nebyl proveden z dojednaného materiálu štěrkodrti, z kvantitativního hlediska bylo podstatné to, že podklad nebyl proveden v dojednané tloušťce 200 mm. Jestliže se výsledná stavba liší v materiálu či v tloušťce sjednané ve smlouvě o dílo, je naplněna zákonná definice vady díla. Dílo a jeho kvalitativní i kvantitativní stránka je přitom definována ve smlouvě o dílo, nikoliv v technických normách, na které žalovaná v průběhu řízení i v odvolání odkazovala. Žalobkyně poukázala rovněž na obranu žalované, že vlastně nemohla postupovat jinak, když musela do soupisu provedených prací uvést práce, které označeným způsobem neprovedla, a současně musela podepsat smlouvu o dílo, byť (v podstatě) nesouhlasila s jejím obsahem. Jestliže však žalovaná nechtěla dílo z jí uváděných důvodů provést, nic jí nebránilo smlouvu uzavírat. K obraně žalované, že změnu materiálu použitého na stavbě mohl kontrolovat technický dozor investora, žalobkyně uvedla, že na technický dozor investora nelze přenášet odpovědnost zhotovitele za dílo. Žalovaná také nemůže přenášet svou odpovědnost za vady díla na zpracovatele projektové dokumentace. Pokud si těchto vad byla žalovaná vědoma, měla na ni žalobkyni upozornit.

14. Žalovaná při jednání odvolacího soudu vytkla soudu prvního stupně, že dostatečně nevyhodnotil skutečnost, že žalobkyně byla zadavatelem dle zákona o veřejných zakázkách, postupovala v jeho intencích a odpovídala proto za správnost, úplnost a celkovou formulaci zadávacích podmínek. Jejich součástí byla smlouva o dílo a zase její součástí položkový rozpočet, včetně předmětné podkladové vrstvy. U této položky se nacházel odkaz na příslušnou ČSN, která sice není obecně závazná, nicméně je otázkou, proč by zadavatel v zadávacích podmínkách uváděl odkaz na ČSN, pokud by ji nechtěl použít. Proto žalovaná v dobré víře dílo provedla právě s přihlédnutím k obsahu ČSN, zadávací podmínky do doby podání žaloby nerozporovala.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), se závěrem, že odvolání žalované není důvodné.

16. Odvolací soud má napadené rozhodnutí především za věcně správné, a to po stránce skutkové i právní. Soud prvního stupně se podrobně zabýval argumentací obou stran sporu, dokazování provedl v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně zhodnotil, a to jak každý jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, řízení není zatíženo žádnou vadou řízení ani dokazování. Správná skutková zjištění soudu prvního stupně nedoznala změny ani v rámci odvolacího řízení. Výsledkem takto ustavených skutkových zjištění je potom správný závěr o skutkovém stavu, který soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. jasně uvedl, když vyložil, které skutečnosti má za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel či jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Tento skutkový závěr je v napadeném rozsudku rozveden tak, že žalovaná se zavázala provést pro žalobkyni dílo, jehož předmětem byla mimo jiné stavba chodníků, kdy parametry díla byly stanoveny v položkovém rozpočtu, v projektové dokumentaci a ve stavebním povolení. V položkovém rozpočtu byla naprosto jasně popsána podkladová vrstva, která měla být provedena ze štěrkodrtě tloušťky 200 mm a žalovaná ve dvou základních parametrech porušila smluvní ujednání vtělené do smlouvy o dílo tím, že nedodržela dohodnutou tloušťku podkladové vrstvy a také kvality materiálu, z něhož byla podkladová vrstva zhotovena. Tento skutkový závěr je potom dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci.

17. Podle § 2586 o. z., se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

18. Protože žalobkyně se podanou žalobou domáhala práva z vadného plnění smlouvy o dílo, zabýval se soud prvního stupně zcela správně průběhem kontraktačního procesu a zejména obsahem dohody mezi účastníky, a to za účelem zjištění, zda žalovaná podle této dohody postupovala a zda tedy dílo zhotovila řádně.

19. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

20. Ujednání obsahu smlouvy je jedním ze základních znaků dvoustranného právního vztahu. Jde o ujednání o konkrétních právech a povinnostech stran, jimiž mají být vázány, přičemž sjednávání smluv je třeba ponechat na svobodné vůli smluvních stran. V daném případě se smluvní strany svobodně a vážně dohodly na parametrech žalovanou dodávaného díla, které byly vtěleny do položkového rozpočtu, projektové dokumentace a stavebního povolení. Pokud byla v položkovém rozpočtu výslovně uvedena položka „[podezřelý výraz]“, je zcela správný závěr soudu prvního stupně, že bez ohledu na znění ČSN byl tento parametr smlouvy pro žalovanou jednoznačně závazný. Jak je uvedeno v § 1725 o. z., je na vůli smluvních stran, jakým způsobem si vymezí práva a povinnosti ve smluvním vztahu. Pokud tak však učiní a do obsahu smlouvy vtělí ujednání o konkrétním smluvním parametru, je takové ujednání závazné, a to i kdyby u takového parametru (zde položky uvedené v položkovém rozpočtu) byla uvedena také (pro strany nezávazná) česká státní norma. Odvolací soud se proto se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalovaná porušila smlouvu tím, když si její dohodnutý parametr (tloušťka a složení podkladové vrstvy chodníku) vyložila jinak, zcela ztotožňuje. V této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 32 Odo 1644/2005, podle jehož závěru „zhotovitel zodpovídá za to, že dílo bude mít vlastnosti sjednané nebo obvyklé, a pokud tyto vlastnosti dílo nemá, je vadné, a je na zhotoviteli, aby uplatněné vady odstranil“.

21. K odvolacím námitkám žalované v této souvislosti odvolací soud pouze dodává, že pokud snad žalovaná byla v nejistotě o tom, zda má při zhotovení díla vycházet z tloušťky podkladové vrstvy popsané v položkovém rozpočtu (tedy nejméně 200 mm), anebo z tloušťky v toleranci připuštěné v příslušné ČSN, mohla si tuto otázku s žalobkyní vyjasnit v rámci kontraktačního procesu. Pokud tak činí až v rámci soudního řízení, kdy namítá, že projekt (technické zadání stavby) byl žalobkyní připraven nevhodně a vykazoval vady, avšak jeho nevhodnost bylo možné překlenout právě použitím příslušné ČSN, nelze tomu přisvědčit. Pokud totiž žalovaná prezentující se jako odborný zhotovitel měla pochybnosti o příkazu objednatele předaném jí k provedení díla, bylo její povinností postupovat podle § 2594 odst. 1 o. z. a žalobkyni jako objednatele na tyto nedostatky podkladů upozornit bez zbytečného odkladu. Pokud by takto postupovala, neměla by žalovaná práva z vad díla vzniklá pro nevhodnost věci či příkazu (srov. § 2594 odst. 4 o. z.). V daném případě potom už vůbec nelze uvažovat o použití poslední věty § 2594 odst. 1 o. z., neboť žalovaná je jistě dostatečně zkušeným zhotovitelem a nevhodnost příkazu by při vynaložení potřebné péče zjistila.

22. Zhotovené dílo tak bylo žalobkyni řádně předáno (srov. § 2604 a 2605 odst. 1 o. z.) a v průběhu plynutí času se projevila jeho vada spočívající v propadání povrchu chodníku. Soud prvního stupně zhodnotil všechny provedené důkazy a poté podle § 2615 odst. 1 o. z. projevivší se vadu správně posoudil tak, že dílo neodpovídá smlouvě, neboť podkladová vrstva nedosahovala deklarované tloušťky.

23. Podle § 2615 odst. 2 o. z. o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

24. Podle § 2099 odst. 1, věta první o. z. věc je vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096.

25. V odkazovaném ustanovení § 2095 o. z. je uvedeno, že prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení, což opět koresponduje se závěrem soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě žalovaná dílo provedla v rozporu se sjednaným způsobem provedení. Správný je i jeho závěr, že se jednalo o vadu skrytou, kterou žalobkyně nemohla při vynaložení odpovídající péče odhalit.

26. Podle § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.

27. Přestože se tedy tato skrytá vada projevila později, je z dokazování provedeného soudem prvního stupně a z logiky věci zjevné, že tuto vadu mělo dílo od samého počátku, neboť vznikla nedodržením dohodnutých parametrů smlouvy, a navíc ji žalovaná způsobila porušením své vlastní povinnosti.

28. Soud prvního stupně své závěry uzavřel konstatováním, že žalobkyně uplatnila svá práva z vad díla včas, což žádná ze smluvních stran nenapadala (srov.§ 2629 odst. 1 o. z.), a žalobě domáhající se uložení povinnosti bezplatně dílo opravit v plném rozsahu vyhověl. Odvolací soud se s tímto jeho závěrem zcela ztotožňuje, když považuje porušení povinností žalovanou při zhotovení díla za podstatné porušení smlouvy (srov. § 2002 o. z., podle kterého je podstatné takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala), čemuž odpovídá právo žalobkyně vtělené do ustanovení § 2106 odst. 1, písm. b) o. z., tedy právo na (bezplatné) odstranění vady opravou věci.

29. Zbývající odvolací námitky žalované nepovažuje odvolací soud za právně významné. Mezi nimi jde o námitku, že ke způsobu provádění podkladové vrstvy neměl výhrady stavební dozor objednatele. Tato námitka neobstojí, neboť smlouvu o dílo mezi sebou uzavřeli účastníci řízení, sjednali si její parametry a ani ve smlouvě či v jejím dodatku nefiguruje dohoda o možnosti měnit parametry smlouvy či kontrolovat změnu těchto parametrů prostřednictvím třetí osoby. Platí to rovněž pro námitku, že soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a upřednostnil je před závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku přiléhavě vysvětlil, z jakých konkrétních závěrů obou znaleckých posudků vycházel a proč považoval za pro své rozhodnutí významnější závěry znaleckého posudku jednoho před závěry druhého. Pečlivě se přitom zabýval jejich odlišnostmi, způsobem zjišťování podkladů (provádění sond oproti hodnocení závaznosti ČSN), a s ohledem na jejich rozdílné zaměření neshledal důvody pro zadání posudku revizního. Odvolací soud na tyto správné závěry o použitelnosti obou posudků zcela odkazuje. Stejně tak nemá za to, že by v souvislosti s otázkou projevení se skrytých vad díla bylo podstatné, že dílo bylo žalovanou předáno žalobkyni bez namítaných vad a nedodělků.

30. Odvolací soud proto uzavřel, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, proto jej potvrdil dle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení navzájem a také ve vztahu mezi žalovanou a státem, když oba výroky jsou správné jak co do uložení povinnosti k náhradě, tak co do její výše.

31. O nákladech odvolacího řízení pak rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná. Tyto náklady sestávají ze dvou úkonů právní pomoci po 1 500 Kč (§ 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – dále jen „vyhláška“) za vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, dále ze dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 této vyhlášky) a rovněž z náhrady výdajů spojených s cestou advokáta žalobkyně k odvolacímu soudu v částce 2 682,55 Kč. Jde o cestu z [adresa] a zpět dne 12. 9. 2024 o celkové vzdálenosti 250 km automobilem [podezřelý výraz] při ceně benzinu 38,2 Kč za litr a spotřebě 6,1 litrů/100 km, včetně základní náhrady 5,60 Kč (§ 157 zákoníku práce ve spojení s § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a náhrada za ztrátu času ve výši 700 Kč (7 půlhodin po 100 Kč) dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky. Celkové náklady žalobkyně ve výši 7 601,90 Kč (zahrnující rovněž dle § 137 o. s. ř. DPH ve výši 21 %) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení