36 Co 202/2025 - 247

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Štěpána Hnaníčka, soudce Mgr. Martina Šalamouna a soudkyně Mgr. Lucie Markové ve věci žalobkyní: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A]) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny [Jméno Zástupce], narozenou [Datum narození Zástupce] bytem [Adresa Zástupce] zastoupeny advokátkou [Jméno advokátky A] sídlem [Adresa advokátky A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky B] sídlem [Adresa advokátky B] o 800 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. srpna 2024, č. j. 46 C 434/2023-107, doplněného usnesením ze dne 2. září 2024, č. j. 46 C 434/2023-115, opraveného usnesením ze dne 11. října 2024, č. j. 46 C 434/2023-120 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje a ve výroku II se potvrzuje ve znění: Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 24 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 400 000 Kč od 2. 10. 2023 do 19. 2. 2024 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 670 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení každé z žalobkyň 39 280 Kč a ve výroku IV se mění jen tak, že výše soudního poplatku činí 760 Kč; jinak se oba výroky potvrzují.

III. Žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení každé z žalobkyň částku 6 345 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokátky žalobkyň.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 24 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 400 000 Kč od 2. 10. 2023 do 28. 12. 2023 a z částky 24 670 Kč od 29. 12. 2023 do zaplacení (výrok I), žalobkyni b) částku 24 670 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 400 000 Kč od 2. 10. 2023 do 19. 2. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 670 Kč od 20. 2. 2024 do zaplacení (výrok II). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení v částce 98 640 Kč (výrok III) a České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši 40 000 Kč (výrok IV).

2. Usnesením ze dne 2. 9. 2024, č. j. [spisová značka], soud prvního stupně napadený rozsudek doplnil o další text výroku III tak, že tento výrok v doplněném znění zní: III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním náhradu nákladů řízení v částce 98 640 Kč, a to každé z nich částku 49 320 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyň.

3. Soud prvního stupně tak rozhodl o nároku žalobkyň, které se původně domáhaly po žalované zaplacení (každá z nich) částky 400 000 Kč[Anonymizováno]s příslušenstvím. Vyšel z tvrzení, že žalobkyně byly účastnicemi řízení o pozůstalosti po panu [jméno FO], nar. [datum], který zemřel dne [datum], vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a to jako jeho nezletilé dcery. Dalšími účastníky pozůstalostního řízení byli jejich polorodí sourozenci [jméno FO], nar. [datum], [jméno FO], nar. [datum] a [jméno FO], nar. [datum]. Žalovaná byla zůstavitelovou matkou a nebyla účastníkem pozůstalostního řízení. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 2. 2023, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 17. 7. 2023, žalobkyně spolu s jejich polorodými sourozenci nabyli mimo jiné pohledávku pana [jméno FO] proti žalované, na základě výplaty z vypořádání spoluvlastnictví pana [jméno FO] a paní [jméno FO], která byla deponována na účtu žalované č. [č. účtu], vedeném u [právnická osoba]., ve výši 2 000 000 Kč, a to každý z nich v rozsahu 1/5. Otec žalobkyň z důvodu exekucí, které proti němu vedli polorodí sourozenci žalobkyň, měl zablokovány veškeré účty vedené na jeho jméno, proto využíval účet vedený na jméno žalované č. [č. účtu], který za tímto účelem založila. Na účtu se od jeho založení nacházely pouze finanční prostředky otce žalobkyň, uvedená pohledávka byla proto zařazena do aktiv pozůstalosti na základě společného prohlášení dědiců a vyjádření žalované ze dne 2. 12. 2022, které zaslala notáři, v němž potvrdila, že její syn využil její bankovní účet za účelem výplaty vypořádacího podílu v částce 2 000 000 Kč, který mu náležel z dohody o vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalovaná na počátku pozůstalostního řízení nejprve uváděla, že na předmětném účtu se nacházejí pouze její finanční prostředky, tedy nepřiznala ani finanční prostředky představující projednávanou pohledávku a učinila tak až po podnětu podaném na [orgán] polorodými sourozenci žalobkyň.

4. Žalobkyně vzaly v průběhu řízení žalobu zpět, a to každá z nich co do částky 375 330 Kč, neboť žalovaná tuto částku uhradila žalobkyni a) dne 28. 12. 2023 a žalobkyni b) dne 19. 2. 2024. Následně žalovaná oznámila, že částku 400 000 Kč pro každou z žalobkyň ponížila o náklady a odměnu soudního komisaře, náklady soudního znalce a pasiva pozůstalosti. Soud prvního stupně řízení usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j. [spisová značka], ve vztahu mezi každou z žalobkyň a žalovanou co do částky 375 330 Kč s příslušenstvím zastavil.

5. Žalovaná považovala žalobu za šikanózní a navrhla její zamítnutí s ohledem na svůj věk [věk] let. Potvrdila, že žalobkyním poskytla plnění ve výši 375 330 Kč, nemohla to však dle usnesení Obvodního soudu pro [adresa] učinit dříve, neboť neznala jejich číslo účtu a nemohla jej ani získat pro nesoučinnost žalobkyň. Zvažovala také možnost založit žalobkyním vkladní knížky či jim jinak předat finanční prostředky, a to tak, aby s nimi nemohla disponovat jejich matka. Teprve z dopisu právní zástupkyně žalobkyň ze dne 4. 9. 2023 se žalovaná dne 20. 9. 2023 dozvěděla jejich číslo účtu, k výplatě uvedené částky však přistoupila až později z důvodu svého onemocnění a následné hospitalizace. Snížení vyplaceného podílu na částku 375 330 Kč pro každou z žalobkyň odůvodnila tím, že vyšla z usnesení o dědictví, které ukládalo dědicům povinnost zaplatit náklady a odměnu soudního komisaře a náklady znalce. Žalovaná proto zaslala vnučce [jméno FO] dne 10. 8. 2023 částku 123 400 Kč s tím, aby z ní zaplatila tyto částky plynoucí z usnesení soudu.

6. Soud prvního stupně vyšel v napadeném rozsudku ze skutkových zjištění popsaných v bodech 7. až 14. jeho odůvodnění, která není třeba z důvodu stručnosti opakovat, kdy učiněná zjištění po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2, § 184, § 185, § 188 písm. c) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, v platném znění (dále jen „z. ř. s.“), za použití § 161, § 167 odst. 2 o. s. ř., a dále podle ustanovení § 1908 odst. 1,§ 1937, § 1938 a § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“). Svůj závěr o věci potom shrnul v bodě 28. odůvodnění napadeného rozsudku tak, že žalobkyně nabyly spolu s dalšími dědici mimo jiné pohledávku pana [jméno FO] proti žalované ve výši 2 000 000 Kč, která byla deponována na účtu žalované č. [č. účtu], vedeném u [právnická osoba]., přičemž podíl každého z dědiců činil 1/5. Každé ze žalobkyň proto vznikl vůči žalované dnem následujícím po právní moci usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 2. 2023, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 17. 7. 2023, nárok na vyplacení částky 400 000 Kč. Žalovaná však zaplatila každé z žalobkyň pouze částku 375 330 Kč, a to žalobkyni a) dne 28. 12. 2023 a žalobkyni b) dne 19. 2. 2024.

7. Soud prvního stupně se v této souvislosti zabýval námitkou žalované, že provedla zápočet částky připadající na každého z dědiců na uhrazené náklady řízení o pozůstalosti a pasiva dědictví v celkové výši 123 400 Kč, tedy právě v částce 24 670 Kč. Jednalo se o částku, kterou byl povinen uhradit každý z dědiců, avšak úhradu celkové částky 123 400 Kč provedla dědička [jméno FO] poté, co jí žalovaná tuto částku dne 10. 8. 2023 zaslala. Prvostupňový soud uzavřel, že žalovaná nebyla oprávněna započítat si částku 24 670 Kč oproti pohledávce každé z žalobkyň ve výši 400 000 Kč, neboť neposkytla částku 123 400 Kč jednotlivým věřitelům, uvedeným v pravomocném usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 2. 2023, č. j. [spisová značka], ale pouze jednomu z nich, paní [jméno FO], která následně provedla úhradu pohledávek za všechny dědice. Z tohoto důvodu podle soudu prvního stupně nevzniklo právo žalované požadovat úhradu provedených pohledávek po ostatních dědicích, kteří úhradu neprovedli (včetně žalobkyň), neboť toto právo měla pouze [jméno FO] a žalovaná tudíž nebyla oprávněna provést započtení.

8. Žalobě tudíž co do požadovaných částek 24 670 Kč pro každou z žalobkyň vyhověl a vzhledem k tomu, že žalovaná žalovanou částku do rozhodnutí soudu nezaplatila, přiznal jim rovněž úroky z prodlení v zákonné výši plynoucí ode dne marného uplynutí desetidenní lhůty, stanovené písemnou výzvou žalobkyň, která uplynula dnem 30. 9. 2023.

9. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi rozhodl prvostupňový soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a contrario), když považoval provedení úhrady části dlužné částky za procesní zavinění žalované. Plně úspěšným žalobkyním tak přiznal náklady řízení v částce 49 320 Kč pro každou z nich, přičemž jde o odměnu stanovenou podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), v rozsahu 6 úkonů právní služby po 9 900 Kč, tedy v částce 59 400 Kč, která byla podle § 12 odst. 4 a. t. snížena o 20 % pro spojení dvou věcí ke společnému řízení, tedy na částku 47 520 Kč; dále jde o šest paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Vysoký věk žalobkyně a jí uváděné zdravotní důvody nepovažoval za dostatečný důvod pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., a to i s přihlédnutím k nezletilosti obou žalobkyň.

10. O povinnosti žalované zaplatit státu soudní poplatek soud prvního stupně rozhodl podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, s odůvodněním, že obě žalobkyně byly osvobozeny od soudních poplatků a procesně neúspěšná žalovaná od nich osvobozena nebyla.

11. Proti všem výrokům napadeného rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, ve kterém zejména poukázala na nové skutečnosti, které nastaly až po vyhlášení napadeného rozsudku. Na žalovanou byly totiž smlouvou ze dne 11. 9. 2024 postoupeny pohledávky slečny [jméno FO], nar. [datum], a to pohledávka vůči každé z žalobkyň vzniklá uhrazením nákladů soudního znalce ve výši 2 323 Kč, odměny a nákladů soudního notáře ve výši 8 090,78 Kč, uhrazením pohledávky obchodní společnosti [právnická osoba], z titulu nezaplacených zákonných úroků z prodlení a náhrady právního zastoupení, jež plyne z rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], ve výši 7 542,5 Kč, uhrazením pohledávky vzniklé zaplacením pohledávky [právnická osoba] z titulu dlužných záloh na pojistném a penále ve výši 3 910 Kč, uhrazením pohledávky vzniklé zaplacením pohledávky obchodní společnosti [právnická osoba]. z titulu debetu na běžném účtu č. [č. účtu] ve výši 121,20 Kč a uhrazením pohledávky vzniklé zaplacením pohledávky téže obchodní společnosti z titulu smlouvy o vydání kreditní karty č. [číslo] ve výši 2 681,45 Kč. Všechny tyto pohledávky za žalobkyně uhradila [jméno FO] dne 21. 8. 2023. Žalovaná dne 11. 9. 2024 oběma žalobkyním postoupení pohledávek oznámila a dne 30. 9. 2024 je písemně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, přičemž žalobkyně na tuto výzvu nereagovaly. Vzhledem k tomu, že došlo k postoupení těchto pohledávek na žalovanou, došlo ke konvalidaci právního jednání žalované. Žalovaná přitom vyšla ze závěru prvostupňového soudu, že nebyla oprávněna provést započtení podle § 1982 o. z., neboť úhradu jednotlivých pohledávek sama neprovedla, nicméně zpětným postoupením těchto pohledávek z paní [jméno FO] na žalovanou došlo ke zhojení právního jednání žalované a tím i k započtení pohledávky žalované na pohledávku žalobkyň. Žalovaná se zároveň vymezila proti výroku o nákladech řízení, neboť soud prvního stupně nezohlednil, že po částečném zpětvzetí žaloby se tarifní hodnota věci snížila na částku 49 340 Kč, pročež měl při výpočtu výše nákladů řízení vycházet z této tarifní hodnoty pro všechny úkony, které byly vykonány po tomto částečném zpětvzetí žaloby. Žalovaná tudíž navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba v celém rozsahu zamítá a o nákladech řízení požadovala rozhodnout s odkazem na ustanovení § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to s ohledem na její vysoký věk a špatný zdravotní stav. Žalovaná je důchodkyní, která je odkázána na pomoc své rodiny a k průtahům s úhradou částky, kterou zaslala žalobkyni a) dne 28. 12. 2023 a žalobkyni b) až dne 19. 2. 2024, došlo na základě komplikací na straně banky, které nemohla nijak ovlivnit. Žalovaná eventuálně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

12. Žalobkyně se ve vyjádření plně ztotožnily s napadeným rozsudkem a navrhly jeho potvrzení, přičemž zopakovaly, že na základě pravomocného usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 2. 2023, č. j. [spisová značka], nabyly spolu se svými polorodými sourozenci pohledávku pana [jméno FO] proti žalované ve výši 2 000 000 Kč, a to každá z nich v rozsahu 1/5 této částky. Tímto usnesením byla dále[Anonymizováno]určena výše dluhů a pasiv pozůstalosti částkou 71 276 Kč, odměna a náklady soudního komisaře částkou 40 453,93 Kč, když bylo stanoveno, že tyto částky jsou všichni dědici povinni uhradit do 30 dnů od právní moci usnesení rovným dílem; zároveň jim bylo uloženo, aby ve lhůtě deseti dní rovným dílem zaplatili České republice náklady soudního znalce ve výši 11 616 Kč. V průběhu řízení se žalobkyně dozvěděly, že paní [jméno FO] měla uhradit částku připadající na ně z titulu úhrady dluhů a pasiv pozůstalosti, odměny a nákladů soudního komisaře, jakož i nákladů soudního znalce, přestože se se žalobkyněmi na této úhradě nedohodla, respektive je o provedené úhradě ani neinformovala a nevyzvala je k vydání bezdůvodného obohacení. Postoupením těchto pohledávek z [jméno FO] na žalovanou nemohlo dojít ke zhojení právního jednání žalované, ale nanejvýše k situaci, kdy žalovaná po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nabyla pohledávku vůči žalobkyním, tedy k situaci, kdy existují vzájemné pohledávky žalobkyň a žalované.

13. Žalobkyně rovněž uvedly, že jim nebylo doručeno ani oznámení o postoupení pohledávek a ani výzva k vydání bezdůvodného obohacení. Poukázaly na to, že oznámení o postoupení pohledávek jsou datována dnem 12. 9. 2024, přičemž se v nich tvrdí, že pohledávky byly postoupeny dne 11. 9. 2024, je tedy použit minulý čas, a předložené podací lístky jsou ze dne 11. 9. 2024, tedy nedokládají zaslání oznámení o postoupení pohledávek žalobkyním. Z postupu žalované je patrné, že činí veškeré možné kroky, aby se vyhnula zaplacení dlužné částky, respektive její úhradu zkomplikovala, v čemž žalobkyně spatřují zneužití práva.

14. Žalobkyně se také vyjádřily k napadenému nákladovému výroku, kdy měly především za podstatné, že žalobu podaly po více než dvou měsících od doručení výzvy žalované, neboť stále doufaly, že ta dlužnou částku uhradí. Matka žalobkyň se před podáním žaloby obrátila s žádostí o pomoc a radu i na příslušný [orgán], který jí podání žaloby doporučil. Je zcela zřejmé, že žalovaná měla možnost žalobkyním předmětnou částku dobrovolně uhradit a před podáním žaloby tak neučinila. Tvrzená hospitalizace žalované v době od 3. 11. 2023 do 8. 11. 2023 nemůže ospravedlnit neuhrazení dlužné částky ve lhůtě, neboť výzva k plnění jí byla doručena dne 20. 9. 2023. Ani věk žalované sám o sobě nemůže být důvodem nepřiznání nákladů řízení žalobkyním, protože žalovaná je majetná, vlastnila mj. bytové jednotky č. [číslo] v budově č. p. [číslo], [adresa], na pozemku st. parc. č. [číslo], k. ú. [adresa], kdy tento podíl v průběhu řízení převedla na paní [jméno FO]. Další své nemovitosti žalovaná převedla na polorodé sourozence žalobkyň, pročež musí disponovat nemalými úsporami. Na účtu č. [č. účtu], vedeném na jméno žalované, který využíval pan [jméno FO], se potom ke dni jeho smrti nacházela nejméně částka 3 000 000 Kč, což sama žalovaná potvrdila v pozůstalostním řízení, a po zaplacení částky 2 000 000 Kč dědicům by tedy žalovaná měla disponovat přinejmenším úsporami ve výši 1 000 000 Kč. Žalované tedy úhrada nákladů řízení nezpůsobí žádné finanční problémy, navíc žalobkyně jsou nezletilé, odkázané po smrti otce pouze na výživu své matky a finanční prostředky z dědictví po svém otci budou zcela jistě potřebovat. Žalobkyně se tak po právu domáhají svého nároku soudní cestou, ve věci byly plně úspěšné a nejsou dány žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci § 150 o. s. ř.

15. Žalovaná při jednání odvolacího soudu započetla oproti pohledávce žalobkyň pohledávku ve stejné výši, když zároveň specifikovala její složení odpovídající dluhům a pasivům pozůstalosti a odměně a nákladům soudního komisaře. Tento postup odůvodnila tím, že žalobkyně na její výzvu k vydání bezdůvodného obohacení v uvedené výši nereagovaly.

16. Žalobkyně akcentovaly, že žalovaná se od počátku snaží ztížit vyplacení požadované částky, z její strany jde o zneužití práva. Ke zhojení právního jednání žalované nemohlo dojít prostřednictvím postoupení pohledávky z [jméno FO], žalovaná mohla nabýt nejvýše pohledávku vůči žalobkyním. K opakovanému započtení při jednání odvolacího soudu došlo proto, že [jméno FO] žalobkyně nikdy nevyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, ani jim nesdělila, že částky uhradila, nesdělila jim také, že pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení postoupila na žalovanou. Pohledávku žalované, která byla uplatněna až v odvolacím řízení, tak žalobkyně označily za nejistou, neboť byla uplatněna až na samém konci řízení a k jejímu zjištění by muselo by být prováděno dokazování. Zároveň namítly nedostatek plné moci advokátky žalované k učinění úkonu započtení.

17. Odvolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

18. Odvolací soud se nejprve zabýval zápočtem žalované provedeným až po vydání napadeného rozsudku, s ohledem na závěry rozsudku Velkého senátu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. [spisová značka], uzavřel, že k důkazům navrženým v průběhu odvolacího řízení může přihlédnout jen tehdy, pokud by z provedeného řízení před soudem prvního stupně jejich existence vyplývala. Dospěl k závěru, že z obsahu spisu plyne, že existence započítávané pohledávky byla v řízení před prvostupňovým soudem známa a nebyla ani sporná, proto sám fakt, že k jejímu uplatnění došlo až v odvolacím řízení, se principu neúplně apelace nepříčí.

19. Z toho důvodu odvolací soud doplnil dokazování o dále uvedené důkazy, ze kterých zjistil: - ze smlouvy datované dne 11. 9. 2024, že ji měla uzavřít žalovaná jako postupník a [jméno FO] jako postupitel, přičemž ta v ní prohlásila, že má vůči žalobkyni a) pohledávku ve výši 24 670 Kč z důvodu, že dne 15. 8. 2023 za ni zaplatila Obvodnímu soudu pro [adresa] náklady soudního znalce ve výši 2 323 Kč, což je 1/5 z celkové částky 11 616 Kč. Dále za žalobkyni a) zaplatila notáři [tituly za jménem] [jméno FO] dne 15. 8. 2023 odměnu a jeho náklady ve výši 8 090,78 Kč, což je 1/5 z celkové částky 40 453,93 Kč. Dále zaplatila za žalobkyni a) dne 21. 8. 2023 pohledávku společnosti [právnická osoba] z titulu neuhrazených zákonných úroků z prodlení a náhrady právního zastoupení, která plynula z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa], č. j. [spisová značka], ve výši 7 542,50 Kč, což je 1/5 z celkové částky 37 712,57 Kč. Rovněž dne 21. 8. 2023 za žalobkyni a) zaplatila pohledávku [právnická osoba] z titulu dlužných záloh na pojistném a penále ve výši 3 910 Kč, což je 1/5 z celkové částky 19 550 Kč, také zaplatila pohledávku [právnická osoba]., z titulu debetu na běžném účtu ve výši 121,20 Kč, což je 1/5 z celkové částky 606,15 Kč, a dne 18. 8. 2023 zaplatila za žalobkyni a) pohledávku společnosti [právnická osoba]., z titulu smlouvy o vydání kreditní karty ve výši 2 681,45 Kč, což je 1/5 z celkové částky 13 407,28 Kč, přičemž všechny tyto povinnosti byly uloženy žalobkyni a) usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 10. 2. 2023, č. j. [spisová značka]. Stejné pohledávky se potom týkaly žalobkyně b), přičemž [jméno FO] jako postupitel měla postoupit pohledávky ve shora uvedené výši žalované jako postupníkovi za cenu 49 340 Kč, která měla být uhrazena v hotovosti ke dni uzavření smlouvy, - odvolací soud dále zjistil, že [jméno FO] měla dne 12. 9. 2024 sepsat dopis adresovaný žalobkyni a), v němž jí oznamuje, že dne 11. 9. 2024 postoupila shora uvedené pohledávky na žalovanou, stejný dopis měla adresovat žalobkyni b), - žalovanou byly rovněž předloženy k důkazu podací lístky č. [číslo] a [číslo] ze dne 11. 9. 2024, které měly dokládat podání těchto oznámení datovaných však až dne 12. 9. 2024 [jméno FO] k poštovní přepravě ([Označení]!), - rovněž zjistil, že žalovaná měla dne 30. 9. 2024 vyzvat žalobkyni a) k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 24 670 Kč, tvořeného pohledávkami postoupenými na žalovanou, které byly specifikovány shora, stejného dne měla obdobně vyzvat žalobkyni b), - k těmto výzvám žalovaná předložila podací lístky datované dne 30. 9. 2024, z nichž plyne, že uvedeného dne měla podat k poštovní přepravě zásilku adresovanou každé z žalobkyň, podací lístky jsou označeny podacím číslem [číslo] u žalobkyně a) a [číslo], - dále odvolací soud z důkazu předloženého žalobkyněmi k vyvrácení tvrzení žalované, že ve věci vedené mezi žalobkyněmi a žalovanou před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] žalovaná svá tvrzení týkající se užívání bytu prokazovala dopisy adresovanými každé z žalobkyň dne 27. 9. 2024, jejichž doručení sama dokládala naprosto stejnými podacími lístky (zjištěno z protokolu o jednání ze dne 28. 8. 2025).

20. Odvolací soud po tomto doplnění dokazování dospěl k závěru, že soud prvního stupně spolehlivě zjistil skutkový stav projednávané věci, když vyšel převážně z nesporných tvrzení stran podpořených obsahem v napadeném rozsudku citovaných listinných důkazů. Dokazování bylo provedeno v rozsahu potřebném ke zjištění všech rozhodných skutečností pro právní posouzení věci, výsledky dokazování byly zhodnoceny postupem podle § 132 o. s. ř. a soud prvního stupně dospěl na základě takto provedeného dokazování ke správným skutkovým závěrům, jež nedoznaly změny ani v rámci odvolacího řízení. Z nich při svém právním posouzení odvolací soud vychází.

21. Odvolací soud má především za to, že soud prvního stupně rozhodl zcela správně, když uzavřel, že povinnost žalované vyplývající jednoznačně z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], tedy povinnost zaplatit každé z žalobkyň částku 400 000 Kč, nebyla v průběhu řízení beze zbytku splněna. Správný je zejména závěr, že žalovaná nebyla v žádném případě oprávněna provést jakékoliv snížení vyplácené částky 400 000 Kč, neboť nebyla účastníkem pozůstalostního řízení a její plnění třetí osobě ([jméno FO]) nemělo na stanovenou povinnost žádný vliv. Pokud tedy žalovaná zaplatila v průběhu řízení každé z žalobkyň pouze částku 375 330 Kč, nejednalo se o úplné splnění uložené povinnosti a soud prvního stupně nemohl rozhodnout jinak než žalobě v plném rozsahu vyhovět.

22. Odvolací soud potom při jednání doplnil dokazování o listiny předložené žalovanou v souvislosti s podaným odvoláním, které sice považoval v režimu neúplné apelace v principu za přípustné, těmi však žalovaná svou tvrzenou obranu, týkající se skutečností nastalých až po vyhlášení napadeného rozsudku, neprokázala. Žalobkyně se tvrzením vzneseným žalovanou v průběhu odvolacího řízení důsledně bránily, když poukazovaly na účelovost jednotlivých kroků žalované a jejich časovou nesouladnost, odvolací soud se s tímto hodnocením plně ztotožňuje, neboť listiny předložené žalobkyněmi v odvolacím řízení zpochybňují tvrzení žalované o doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení. V jiném řízení totiž sama žalovaná dokládala své tvrzení o doručování písemností ze dne 27. 9. 2024, které se projednávané věci netýkají, podacími lístky ze dne 30. 9. 2024, tedy zcela stejnými, kterými v tomto řízení hodlala prokazovat své tvrzení o doručování výzev adresovaných žalobkyním k vydání bezdůvodného obohacení. Za této situace proto tvrzení žalované o tom, že žalobkyně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, zůstalo neprokázané, dokonce je možné považovat je za přímo vyvrácené.

23. Obdobně je v této souvislosti zpochybněno tvrzení žalované o doručování oznámení o postoupení pohledávky z [jméno FO] na žalovanou, neboť tento dokument je datován dne 12. 9. 2024, podací lístky k němu žalovanou předložené jsou však již ze dne 11. 9. 2024. Pochybnosti odvolacího soudu rovněž vzbuzuje ve smlouvě o postoupení pohledávky zachycená povinnost žalované zaplatit [jméno FO] za postoupení pohledávky částku 49 340 Kč.

24. Za této situace odvolací soud v souladu se závěry citovaného rozsudku Velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2021, sp. zn. [spisová značka], nesdílí názor žalované, že by po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení, jež se řídí principy neúplné apelace, mohl přihlédnout ke skutečnostem týkajícím se pohledávky žalované užité k započtení až v průběhu odvolacího řízení, neboť tuto pohledávku považuje za nejistou a neurčitou [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020, podle něhož „nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení“]. Posouzení pohledávky žalované, kterou v odvolacím řízení navrhla k započtení, by si však vyžádalo další dokazování, což je v rozporu se shora vysvětlenými zákonnými a judikatorními pravidly.

25. Odvolací soud tak i přes pokus žalované o započtení pohledávky učiněný v odvolacím řízení považuje napadený rozsudek za věcně správný, proto jej ve správném výroku I podle § 219 o. s. ř. potvrdil a ve výroku II jej pouze formulačně upravil kvůli písařské chybě týkající se data počátku běhu úroku z prodlení (úrok z prodlení byl přiznán z částky 400 000 Kč od 2. 10. 2023 do 19. 2. 2023).

26. Ve výroku III o nákladech řízení mezi účastnicemi se odvolací soud ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit žalobkyním náhradu jim vzniklých nákladů řízení, když důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. v posuzované věci absolutně neshledal. Postup žalované v celém řízení shledává odvolací soud zjevně účelovým, z jednání vůči žalobkyním plyne její zjevná neochota splnit soudem stanovenou povinnost, a to i poté, kdy bylo ve věci rozhodnuto napadeným rozsudkem. Pouhý vysoký věk žalobkyně důvodem pro uvedený postup být nemůže, navíc u žalobkyň je třeba přihlédnout k tomu, že jsou obě nezletilé.

27. Z těchto důvodů odvolací soud napadený nákladový výrok, s výjimkou nesprávně stanovené výše přiznaných nákladů, potvrdil jak ve stanovení pariční lhůty, tak i v určení platebního místa. Korigoval pouze rozsah výrokem III přiznané částky, neboť každé z žalobkyň byla přiznána náhrada účelně vynaložených nákladů na zastoupení advokátem za celkem 6 úkonů právní služby po 9 900 Kč, jejichž výše byla počítána z tarifní hodnoty 400 000 Kč. Soud prvního stupně však zřejmě přehlédl, že žalobkyně vzaly v průběhu řízení svou žalobu o zaplacení částky 400 000 Kč v převažující části zpět. To se však neprojevilo v úvaze prvostupňového soudu o výši jednotlivých úkonů právní služby, neboť za této situace měl u každé z žalobkyň první čtyři úkony počítat z punkta 400 000 Kč, tedy v rozsahu částky 9 900 Kč za úkon, další 2 úkony však pouze z punkta 24 670 Kč, čemuž odpovídá částka 2 100 Kč za úkon.

28. Podle § 12 odst. 4 a. t. jde-li o společné úkony při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob, náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %.

29. Obě žalobkyně byly společně zastoupeny advokátkou, za každou z nich měla proto být přiznána odměna v rozsahu 80 %, což odpovídá celkem 8 úkonům právní služby po 7 920 Kč poskytnutým za dobu do zpětvzetí žaloby a 4 úkonům právní služby po 1 680 Kč za úkony zbývající. K těmto částkám mělo být připočteno celkem 6 náhrad hotových výdajů po 300 Kč, dohromady se proto jedná o částku 78 560 Kč, pro každou z žalobkyň o částku 39 280 Kč.

30. Odvolací soud přistoupil rovněž ke korekci napadeného výroku IV o nákladech řízení státu, když se ztotožnil s námitkou žalované, že byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 70 %, pročež jí měla být poplatková povinnost, za situace, kdy žalobkyně byly od poplatků osvobozeny zcela, vyměřena pouze co do 30 % z celkové výše poplatku. V důsledku částečného zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení částka 49 340 Kč, čemuž odpovídá soudní poplatek 2 467 Kč, z čehož 30 % je 760 Kč. Odvolací soud tak uvedený výrok změnil jen tak, že výše soudního poplatku činí 760 Kč, ve zbývajícím rozsahu jej jako správný potvrdil.

31. Náklady odvolacího řízení přiznal odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná nebyla s odvoláním úspěšná a žádné důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. u ní ani v této fázi řízení shledány nebyly. Výše přiznaných nákladů u každé z žalobkyň odpovídá 3 úkonům právní služby z punkta 24 670 Kč (vyjádření k odvolání, účast u dvou jednání odvolacího soudu). Pro tyto úkony se však již použije vyhláška č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2025 (tedy ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.), přičemž podle § 12 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025 při společných úkonech při zastupování více osob náleží advokátovi za druhou a každou další takto zastupovanou osobu snížená mimosmluvní odměna, která se snižuje konkrétně za druhou osobu o 20 %. Proto za úkon právní služby učiněný po 1. 1. 2025 náleží advokátce žalobkyň odměna za obě zastoupené v částečně snížené výši [2 100 Kč za žalobkyni a) a 1 680 Kč za žalobkyni b), celkem 3 780 Kč)]. K nákladům odvolacího řízení dále náleží náhrada hotových výdajů souvisejících s úkony právní služby advokáta podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve výši 450 Kč dle znění a. t. účinného od 1. 1. 2025. Vyjádřeno matematicky jde o 3 úkony po 3 780 Kč, což je částka 11 340 Kč, s připočtením 3 náhrad hotových výdajů jde o celkovou částku 12 690 Kč, pro každou z žalobkyň o částku 6 345 Kč, přičemž lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní a plyne ode dne právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení