36 Co 212/2022-398

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Javůrkové a soudců JUDr. Lucie Bičákové a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozena [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozena [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], narozen [datum] bytem [adresa] d) [jméno] [příjmení], narozena [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované [pojišťovna], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení peněžité náhrady při usmrcení osoby blízké ve výši [částka], o odvolání žalobců i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 213/2016-351, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

III. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí na straně žalované nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I), žalobkyně b) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II), žalobce c) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok III), žalobkyně d) zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok [příjmení]). Žalobcům dále uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok V), vedlejší účastnici na straně žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok [příjmení]) a České republice na svědečném částku [částka] a na znalečném částku ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením (výrok VII).

2. Takto rozhodl v řízení, ve kterém se žalobci domáhali po žalované zaplacení peněžité náhrady při usmrcení osoby blízké, kterou byl pan [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], zemřelý dne [datum] v lékařském zařízení žalované. Žalobkyně a) je vdovou po panu [jméno] [příjmení], žalobkyně b) byla jeho dcerou, žalobce c) byl jeho zetěm a žalobkyně d) byla jeho vnučkou. Pan [příjmení] [příjmení] byl přijat na chirurgické oddělení žalované v [obec] dne [datum] pro bolesti břicha, jejichž důvodem byl zánět žlučníku. Při příjmu byl panu [příjmení] nasazen z důvodu revmatoidní artritidy přípravek Trexan 2,5 mg tablety, 2x denně. Jedná se o imunosupresivní lék, jehož obvyklá dávka je dle souhrnu údajů o přípravku pro revmatoidní artritidu 7,5 mg – 15 mg týdně, max. 20 mg týdně. U pacientů s infekcí musí být užíván s extrémní opatrností, pacienti musí být pečlivě kontrolováni, včetně pečlivé kontroly jejich krevního obrazu. Kontrolní vyšetření krevního obrazu bylo u pacienta provedeno poprvé teprve [datum], byl zjištěn pokles koncentrace bílých krvinek, červených krvinek i krevních destiček. Pokles koncentrace bílých krvinek, červených krvinek i krevních destiček pokračoval i přes vysazení Trexanu až do [datum], rozvíjel se septický stav pacienta, který vedl až k poklesu saturace hemoglobinu kyslíkem, poklesu tlaku, zpomalení srdeční akce a posléze k srdeční zástavě, pro kterou musel být pacient resuscitován a převezen na oddělení ARO. Zde pokračovala u pacienta těžká sepse, oboustranná pneumonie a multiorgánové selhání, které vedlo k úmrtí pacienta dne [datum]. Žalobci dále tvrdili, že způsob podávání léku Trexan v období od 5. do [datum] v nesmyslně vysoké dávce pacientovi v pokročilém věku, u něhož byl zjištěn progredující břišní zánět, incidentní renální insuficience a vzestup koncentrace bilirubinu odporoval doporučením a varováním v souhrnu údajů o přípravku a odpovědnost za to nese dle zák. č. 378/2007 Sb., o léčivech i dle § 2636 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník poskytovatel zdravotních služeb, tedy žalovaná. Nelze určit, jaký by byl průběh onemocnění pana [příjmení] v případě, že by mu lék Trexan nebyl podáván v uvedených dávkách, což podle žalobců musí jít k tíži žalované. Žalobci se proto v tomto řízení domáhali peněžité náhrady za duševní útrapy v souvislosti s usmrcením manžela, resp. osoby blízké. Všichni žalobci žili se zemřelým dlouhé roky ve společném domě. Před podáním žaloby se žalobci obrátili se svým nárokem na žalovanou, peněžitá náhrada jim však vyplacena nebyla.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že své povinnosti při poskytování zdravotních služeb neporušila. Žalobci podle ní neprokázali příčinnou souvislost mezi úmrtím pana [příjmení] a porušením povinností péče řádného odborníka dle § 2643 o. z., které mělo spočívat v údajném předávkování léky. Příčinou úmrtí pana [příjmení] byl zdravotní stav pacienta, který byl ve zdravotnickém zařízení žalované hospitalizován s akutním zánětem žlučníku, což je závažné onemocnění, které může vyvolat celou řadu komplikací. Lék Trexan užíval pan [příjmení] dlouhodobě k léčbě revmatoidní artritidy, kterou trpěl. Pan Jícha netrpěl žádným onemocněním, které by dle revize léku jeho používání vylučovalo. Léčba onemocnění žlučníku byla konzervativní, z důvodu zdravotního stavu pana [příjmení]. Z pitevního protokolu neplyne, že pan [příjmení] zemřel v důsledku podávání špatných léků, ale na sepsi, se základním onemocněním těžké cholecystitidy, v komplikacích oboustranné pneumonie a těžké urocystitidy. Žalovaná trvala na tom, že při léčbě nezanedbala své povinnosti a postupovala po celou dobu péče lege artis.

4. Také vedlejší účastnice na straně žalované navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že se ztotožňuje s argumentací žalované, že při poskytování zdravotních služeb panu [příjmení] bylo postupováno lege artis a příčinná souvislost mezi postupem žalované při aplikaci léku Trexan a smrtí pana [příjmení] nebyla prokázána. Pacient užíval lék Trexan na léčbu revmatoidní artritidy již dříve. Požadovanou výši nároků žalobců vedlejší účastnice navíc považovala za nepřiměřenou a nadhodnocenou.

5. Soud prvního stupně činil podrobná skutková zjištění v bodech 12. – 26. napadeného rozsudku. Bod 28 napadeného rozsudku pak obsahuje závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud na tato skutková zjištění plně odkazuje a jen rekapituluje, že pan [jméno] [příjmení] (dále též„ pacient“) byl u žalované hospitalizován od [datum] do své smrti dne [datum]. Při příjmu pacient uvedl, že užívá lék Trexan 2,5 mg 2 x denně. Od [datum] do [datum] mu byly podávány 2 tablety Trexan 2,5 mg denně, dne [datum] mu pak byla podána ráno 1 tableta 2,5 mg Trexan. Od tohoto data bylo podávání vysazeno. Tento lék užíval již před svou hospitalizací z důvodu léčby revmatoidní artritidy. Původní dávka byla 10 mg týdně, pak se snižovala na 5 mg týdně a následně na 2,5 mg týdně. Pacient bral tablety 2,5 mg Pacient byl hospitalizován s bolestmi břicha, které byly vyhodnoceny jako onemocnění žlučníku - cholecystitida. Jednalo se o chronicky nemocného pacienta, který bral větší množství léků, mimo jiné na onemocnění revmatoidní artritidou lék Trexan. Na oddělení ARO byl pacient přeložen dne [datum]. Po příjmu na toto oddělení bylo provedeno interní vyšetření. V záznamu ze dne [datum] se uvádí, že hladina methotrexatu je negativní, toto bylo konstatováno i ve zprávě z [datum]. Uvedená látka obsažená v léku Trexan se z těla vyloučí v rozmezí 3 až 10 hodin. Dne [datum] byl u pacienta konstatován dřeňový útlum a v důsledku multiorgánového selhání došlo k úmrtí.

6. Ze znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem Všeobecná fakultní nemocnice v [obec] soud prvního stupně zjistil, že revmatoidní artritida je chronické onemocnění s dlouhodobou léčbou, lék Trexan je imunosupresivní lék určený k léčbě autoimunitních revmatických onemocnění, mimo jiné revmatoidní artritidy jako lék první volby. Obvyklá dávka je 7,5 – 15 mg týdně, max. týdenní dávka je 20 mg týdně, dle doporučení [obec] revmatologické společnosti (ČRS) je maximální dávka 30 mg týdně. Souběžně s podáváním léku se doporučuje podávání kyseliny listové, také 1x týdně. Dávka 5 mg týdně u tohoto pacienta svědčí o tom, že se jednalo o udržovací dávku. Podávání léku Trexan u tohoto pacienta každý den nebylo v souladu s doporučeními ČRS a ani se schváleným souhrnem údajů o přípravku. Navíc nebyla podávána kyselina listová. Podávání léku na léčbu revmatoidní artritidy denně patří mezi známé lékové chyby. Pacient však užil po dobu hospitalizace pouze 9 tablet léku, tj. celkem 22,5 mg, nejednalo se tedy o předávkování metotrexátem. Vzhledem k tomu, že se jedná o imunosupresivní lék, který snižuje obranyschopnost organismu, je doporučeno jej v případě infekčního onemocnění vysadit. Bylo tedy správnější lék nepodávat a nelze vyloučit, že podávání léku vedlo k závažnějšímu průběhu infekce. Zda malé množství léku mělo vliv na zdravotní stav zemřelého nebo bylo příčinou zhoršení jeho zdravotního stavu či úmrtí nelze jednoznačně určit. Septický stav se rozvíjel od druhého dne hospitalizace, ještě před podáváním léku. Podávání léku nebylo příčinou útlumu krvetvorby, která nastala nejspíše následkem rozvoje sepse. Podle dostupných údajů o zdravotním stavu pacienta a charakteru aktuálního onemocnění lze s vysokou pravděpodobností soudit, že by pacient za daných okolností zemřel, i kdyby mu lék Trexan nebyl podáván vůbec. Nelze však vyloučit, že lék snížil schopnost organizmu bojovat s akutní závažnou infekcí. Pacient trpěl už před hospitalizací více onemocněními, kardiologickými - ischemickou chorobou srdeční, chronickou fibrilací síní, blokádou pravého Tawarova raménka, bikuspidální aortální chlopně, dilatací kořene aorty, a dále arteriální hypertenzí, diabetem, chronickou žilní insuficiencí, incipientní renální insuficiencí, hyperplazií prostaty, cystou v pravé ledvině, revmatoidní artritidou. Jako nejzávažnější byly hodnoceny ischemická choroba srdeční, diabetes a revmatoidní artritida. Pacient bral na uvedená onemocnění více léků, zejména na ischemickou chorobu srdeční, antikoagulancia, antihypertenziva, hypolipidemika, léky na chronickou žilní insuficienci, antidiabetika, antirevmatika, imunosupresiva a glukokortikoidy. Z hlediska negativního možného ovlivnění prognózy jsou nejvýznamnější Metypred a Trexan, riziko spočívá ve snížení obranných mechanismů. Zdravotní stav pacienta byl nepříznivý, jednalo se o chronicky polymorbidního pacienta s celou řadou závažných interních onemocnění a velkým množstvím pravidelně užívaných léků, což jsou nepříznivé faktory pro nezvládnutelný septický stav při těžké infekci. Zdravotní stav posuzovaného pacienta negativně ovlivnil zejména oslabený imunitní systém způsobený současnými chorobami, a to revmatoidní artritidou, u které je primární imunoalterace potencovaná nutností terapie imunosupresivními léky, nedostatečně kompenzovaný diabetes, onemocnění srdce, které nevydrželo enormní zatížení při septickém stavu a anatomické abnormality – cholecystolithiáza. Podávaný lék Trexan negativní roli v celkovém rozvoji sepse mohl sehrát, i když nikoli zásadní. Příčinou úmrtí pacienta byla těžká sepse s multiorgánovým selháním, s laktátovou metabolickou acidózou, což bylo podpořeno i pitevním protokolem. Znalecký ústav závěrem uvádí, že podle dostupných údajů o zdravotním stavu pacienta pana [příjmení] a charakteru aktuálního onemocnění (sepse) lze s vysokou pravděpodobností soudit, že by pan [příjmení] za daných okolností zemřel, i kdyby mu vůbec nebyl podáván lék Trexan. Nelze ale vyloučit, že se Trexan podílel na snížení obranyschopnosti organismu proti infekci. Příčinou dřeňového útlumu u pacienta byla sepse.

7. Z výpovědi zpracovatelů znaleckého posudku pak soud prvního stupně zjistil tyto skutečnosti: Z výpovědi prof. MUDr. [jméno] [příjmení] zjistil, že příčinou úmrtí pacienta nebylo podávání léku Trexan, mohlo ale přispět ke vzniku septického stavu. Pokud by pacient po dobu hospitalizace nedostával lék Trexan vůbec, pravděpodobně by to nemělo vliv na rozvoj sepse, která byla příčinou jeho úmrtí. Lék se vyloučí z organismu v řádu několika dnů, závisí to na funkci ledvin. Pacientovi byl podáván lék Neupogen, který měl napravit situaci po dřeňovém útlumu, to byla správná indikace. Dřeňový útlum nebyl způsoben podáváním léku Trexan, ale sepsí a dlouhodobým podáváním imunosupresiv, Trexan a Metypred – methylprednisolonu. Denní podávání léku Trexan bylo v rozporu s doporučeními a terapeutickými postupy a Souhrnem pokynů o přípravku. Rovněž měla být pacientovi podávána kyselina listová. Dodržení doporučení by ale nemohlo u pacienta ovlivnit zlepšení jeho zdravotního stavu. Ani vysazení léku a podání kyseliny listové by u pacienta nemohlo odvrátit vznik septického stavu, který byl příčinou úmrtí pacienta, pacient by s vysokou pravděpodobností přesto zemřel. Důvodem bylo dlouhodobé podávání léků a celkový zdravotní stav rizikového pacienta. Pacient bral navíc i další léky se stejným efektem. Z výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení] pak zjistil, že podaná dávka nepřekročila maximální týdenní dávku a zdravotní stav pacienta a jeho léčení neměla výrazně ovlivnit. Z výpovědi MUDr. [jméno] [příjmení], Csc., zjistil, že s vysokou pravděpodobností lze soudit, že pacient by za daných okolností a ve zdravotním stavu, v jakém byl, zemřel, i pokud by mu lék Trexan nebyl podáván. Důvodem úmrtí pacienta bylo multiorgánové selhání, otázka podávání léku Trexan je klinicky nevýznamná. Methotrexát se mohl okrajově podílet na potlačení imunity pacienta. Podávání léku nemohlo mít vliv na léčebný postup. U pacienta došlo k rozvoji sepse, o tom svědčí hodnoty CRP, léčba sepse probíhala standardně. Na doporučení hematologa došlo k vysazení léku Trexan, to je rovněž odpovídající. Na místě bylo soustředit se na léčbu sepse, která byla u pacienta už od jeho příjmu. Pokračující sepse měla za následek selhávání dalších orgánů. Příčinou úmrtí bylo multiorgánové selhání. Dřívější vysazení léku Trexan s vysokou pravděpodobností nemohlo ovlivnit zdravotní stav pacienta, ale nelze to zcela vyloučit. Kyselina listová se předepisuje spolu s lékem Trexan, ale pro případy vyšších dávek podávaného léku. Pacient bral rovněž další léky stejného charakteru, Metypred, jednalo se o lék dominantní. Dlouhodobé podávání těchto léků způsobilo, že pacient byl náchylnější k infekcím.

8. Soud prvního stupně pak dále zjišťoval, jak smrt pana [jméno] [příjmení] zasáhla do života žalobců.

9. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na ustanovení § [číslo] odst. 2, § [číslo], § 2957, 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dále uvedl, že zákonnými předpoklady pro vznik nároku na přiměřené zadostiučinění jsou od [datum] vzhledem k jednotné koncepci odškodňování majetkových a nemajetkových újem existence újmy na přirozených právech člověka, protiprávní jednání původce zásahu, příčinná souvislost mezi vznikem újmy a protiprávním jednáním a zavinění. Zde odkázal na rozhodnutí Krajského soud v Ostravě, sp. zn. 1 Co 414/2015. Shledal aktivní legitimaci všech žalobců. Zabýval se pak kritérii pro určení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které však s ohledem na právní posouzení této věci nejsou podstatné. Podstatné je, zda jsou u žalované vůbec splněny předpoklady pro její odpovědnost. Soud prvního stupně tedy uvedl, že existenci újmy na přirozených právech žalobců má za prokázanou žalobními tvrzeními a výpověďmi žalobců. Žalovaná ve věci poskytování zdravotní péče pacientovi nepostupovala v souladu s doporučeními a terapeutickými postupy [obec] revmatologické společnosti, ani v souladu s aktuálním Souhrnem údajů o přípravku, když pacientovi v době jeho hospitalizace od [datum] do [datum] podávala lék Trexan v dávce 2 tablety 2,5 mg denně a současně mu nepodávala kyselinu listovou. V řízení sice nebylo prokázáno, zda bylo toto chybné dávkování léku Trexan způsobeno nesprávnými údaji, které poskytl při příjmu lékařům sám poškozený, jak tvrdila žalovaná, nebo zda byla tato skutečnost způsobena chybným vedením zdravotní dokumentace. Tento fakt je však pro další posouzení nerozhodný, neboť žalovaná si měla s ohledem na rizikovost tohoto léčiva a předpokládanou diagnózu pacienta sama vyhodnotit, zda je další podávání tohoto léku pro pacienta s tímto aktuálním zdravotním stavem přínosné, nebo zda převažují nežádoucí účinky daného léku a hrozí možné negativní ovlivnění zamýšleného léčebného procesu. Znaleckým zkoumáním však bylo dále prokázáno, že toto chybné podávání léku Trexan nemělo na léčebné procesy a poskytovanou zdravotní péči žalovanou podstatný vliv, jinak řečeno, že důvodem pro další zhoršování zdravotního stavu tohoto pacienta, které vyústilo v těžkou sepsi a multiorgánové selhání, které bylo příčinou jeho úmrtí, nebylo podávání léku Trexan. Z výpovědi zpracovatelů znaleckého posudku vyplynulo, že pacient by s vysokou pravděpodobností zemřel i v případě, že by lék Trexan pacientovi nebyl podáván vůbec. Nelze tak učinit jiný závěr než že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a protiprávním jednáním žalované.

10. Soud prvního stupně dále uvedl, že jeho závěr je v souladu i s nejnovější judikaturou Nejvyššího soudu, a to rozhodnutím velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, které na rozdíl od žalobců považuje za případné pro projednávanou věc. V tomto rozhodnutí bylo totiž m. j. konstatováno, že s ohledem na specifika tzv. medicínských sporů nelze v praxi vždy trvat na stoprocentním prokázání příčinné souvislosti mezi postupem poskytovatele zdravotní péče a úmrtím pacienta, nicméně existence příčinné souvislosti musí být prokázána s vysokou mírou pravděpodobnosti, musí se jednat o příčinu převažující, nestačí pouhá naděje na vyléčení, či obecné konstatování obvyklé padesátiprocentní pravděpodobnosti vyléčení.

11. Jestliže bylo tedy v řízení provedeným důkazem - znaleckým zkoumáním prokázáno, že chybné podávání léku Trexan nebylo s největší pravděpodobností příčinou zhoršujícího se zdravotního stavu pacienta, a i v případě, že by lék nebyl podáván pacientovi vůbec, nemohlo by to ovlivnit další negativní vývoj jeho zdravotního stavu a následné úmrtí, jehož příčinou bylo multiorgánové selhání v důsledku sepse, měl soud prvního stupně absenci příčinné souvislosti v této věci za prokázanou a samotnou výší nároku se již nezabýval a žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky a žalobci a vedlejší účastnicí na straně žalované rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy podle zásady úspěchu ve věci. O nákladech státu pak rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

13. Proti napadenému rozsudku podali žalobci včasné a přípustné odvolání. Souhlasili se skutkovým závěrem soudu prvního stupně obsaženém v bodě 41 napadeného rozsudku a tím, že pacientovi v době jeho hospitalizace od [datum] do [datum] žalovaná podávala lék Trexan v dávce 2 tablety 2,5 mg denně a současně mu nepodávala kyselinu listovou, nikoliv však s kategorickým závěrem soudu prvního stupně obsaženým tamtéž, že důvodem pro další zhoršování zdravotního stavu tohoto pacienta, které vyústilo v těžkou sepsi a multiorgánové selhání, které bylo příčinou jeho úmrtí, nebylo podávání léku Trexan. Tento závěr nemá dle žalobců oporu v provedeném dokazování. Odkázali na výpověď MUDr. [příjmení] a MUDr. [příjmení] a i skutečnosti vyplývající ze znaleckého posudku a výpovědí jeho zpracovatelů prof. [příjmení] a MUDr. Hábery. Zdůraznili jednu ze základních zásad soukromého práva obsaženou v § 6 odst. 2 o. z., že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu ani protiprávního stavu, který vyvolal. Zde odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu a soudu Ústavního. Pokud tedy bylo každodenní podávání Trexanu, přípravku s imunosupresivním účinkem, navíc od okamžiku přijetí dne [datum] ve skokově zvýšené dávce, panu [příjmení] trpícímu závažnou infekcí, od [datum] dokonce sepsí, jednoznačně nesprávné, jednoznačně kontraindikované, jednoznačně protiprávní, potom z nejistoty, zda a v jaké míře žalovanou protiprávně podávaný Trexan vedl u pana [příjmení] k závažnějšímu průběhu infekce, zda a v jaké míře snížil schopnost organismu pana [příjmení] s touto infekcí, resp. sepsí bojovat, a v důsledku, jaký by byl osud pana [příjmení], pokud by žalovaná byla postupovala s péčí řádného odborníka, žalovaná nemůže těžit. Naopak je třeba za dané situace vycházet z premisy, že podávání Trexanu v dané klinické situaci k závažnějšímu průběhu infekce přispělo, že schopnost organismu bojovat s infekcí snížilo, a to již proto, že potlačení imunity je samotnou podstatou účinku Trexanu, a logicky, že tak podávání Trexanu snížilo i šance pana [příjmení] na přežití. Zde odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn I. ÚS 1919/08, ze kterého citovali. Zdůraznili, že znalecký posudek konstatoval, že s vysokou mírou pravděpodobnosti, nikoliv však s jistotou, by byl pan [příjmení] svému základnímu onemocnění podlehl i v případě, že by byla žalovaná postupovala při péči o něj v souladu se souhrnem údajů o přípravku Trexan, tedy v souladu s ustanovením § 8 odst. 5 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, pokud by byla žalovaná splnila své povinnosti s péčí řádného odborníka, ve smyslu ustanovení § 2645 o. z., a pokud by byla žalovaná postupovala v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy ve smyslu ustanovení čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, č. 96/2001 Sb. m. s . Zde odkázali na nález Ústavního soudu sp zn. III ÚS 3067/13 a na něj navazující rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 41/2017, ze kterého opět citovali. Konstatovali, že i za účinnosti nové právní úpravy, tedy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je zaručena ochrana základních práv, tedy i soukromí žalobců min. ve stejné míře, jako tomu bylo za staré právní úpravy. Dále pak podrobně argumentovali, proč na danou věc nedopadá rozhodnutí sp. zn. 31 Cdo 2376/2021. Závěrem navrhli zrušení napadeného rozsudku a jeho vrácení soudu prvního stupně jako věcně správného.

14. Proti napadenému rozsudku podala odvolání i žalovaná, a to do výroku o nákladech řízení V. Nesouhlasila s tím, aby při určení výše náhrady nákladů řízení spočívajících v odměně advokáta zastupujícího žalovanou bylo při určení tarifní hodnoty postupováno dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), a nikoliv dle § 8 odst. 1 a. t., tedy z částky, která je předmětem sporu. V tomto smyslu tedy navrhla změnu napadeného rozsudku.

15. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobců setrvala na své argumentaci o absenci příčinné souvislosti, uvedla také, že žádnou povinnost při poskytování zdravotní péče neporušila. Lék Trexan byl vysazen po 5 dnech od počátku hospitalizace a k jeho vyloučení z těla pacienta došlo řádově ve dnech. K útlumu krvetvorby tak došlo na základě septického stavu pacienta, nikoliv v důsledku užívání uvedeného léku. K otázce příčinné souvislosti pak odkázala na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012 a zdůraznila, že příčina škodlivého následku musí být příčinou důležitou, podstatnou a značnou, bez níž by ke vniku škody nedošlo. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

16. Žalobci ve vyjádření k odvolání žalované argumentovali usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a považovali aplikaci § 9 odst. 4 písm. a) a. t. při určení tarifní hodnoty za přiléhavé.

17. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaných odvolání a v jejich mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalobců ani odvolání žalované není důvodné.

18. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování zhodnotil postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Tento skutkový základ nedoznal změny ani v odvolacím řízení. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně také správně právně posoudil i s odkazy na relevantní judikaturu. Odvolací soud se s právním hodnocením soudu prvního stupně zcela ztotožňuje a plně na něj odkazuje.

19. Odvolací soud tedy stejně jako soud prvního stupně shledává v míře, ve které byl podán lék Trexan pacientovi, postup non lege artis, byť nedošlo k překročení maximální týdenní dávky stanovené Českou revmatologickou společností pro podání tohoto přípravku při léčbě revmatoidní artritidy. Pacient však před svou hospitalizací u žalované užíval tento lék v dávce násobně nižší, 5 mg týdně, resp. od [datum] jen 2,5 mg týdně, jednalo se o léčbu udržovací. Při podávání tohoto léku měla žalovaná postupovat obezřetněji a neměla se jen spoléhat na sdělení pacienta či rodiny o dávkování, byť není zcela zřejmé, zda mylná informace pocházela od pacienta. I pokud by však ze strany rodiny či pacienta byla informace o dávkování léku Trexan poskytnuta vadně, měla žalovaná dávku léku přehodnotit. Vzhledem k tomu, že se jednalo o těžce nemocného pacienta, s celou řadou závažných onemocnění uvedených výše, užívajícího velké množství léků, bylo třeba zodpovědět otázku, zda žalovanou podané vysoké dávkování léku Trexan, působícího jako imunosupresivum, byť bylo ve vysoké dávce výše uvedené (2 x 2,5 mg denně) podáváno jen po dobu prvních pěti dnů od počátku hospitalizace, mohlo být příčinou následného úmrtí pacienta. Jednalo se o otázku vysoce odbornou, proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud za tímto účelem ustanovil znalce, resp. znalecký ústav. Jak již bylo řečeno výše, závěr znaleckého posudku i jeho slyšených zpracovatelů byl takový, že toto zvýšené podávání léku Trexan sice určitý vliv na obranyschopnost pacienta mohlo mít, to znalecký ústav skutečně zcela nevyloučil, tento vliv byl však marginální, jak uvedl jeden ze zpracovatelů znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], Csc., jednalo se o vliv klinicky nevýznamný. Ze znaleckého posudku včetně výslechu jeho zpracovatelů pak vyplynulo, že s vysokou pravděpodobností by pacient zemřel, i kdyby mu v době hospitalizace nebyl lék Trexan vůbec podáván. Odvolací soud tedy souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že zde není dána příčinná souvislost mezi nesprávným podáváním léku Trexan ve zvýšené míře a úmrtím pacienta.

20. K odvolacím námitkám odvolací soud uvádí, že odkaz na ustanovení § 6 odst. 2 o. z., stanovícího, že nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu ani protiprávního stavu není relevantní za situace, kdy není dána příčinná souvislost jako základní podmínka odpovědnosti za újmu. Je sice pravdou, že závěr znaleckého posudku nebyl zcela kategorický, tedy znalecký posudek nevyloučil, že podávání léku Trexan mohlo mít na obranyschopnost pacienta určitý vliv, ten byl ale nevýznamný. Pokud žalobci odkazují na výpovědi svědkyň [příjmení] [příjmení] i MUDr. [příjmení], které připustily, že lék Trexan mohl být důvodem dřeňového útlumu, celou otázku následně posuzoval znalecký ústav, který měl i tyto výpovědi k dispozici jako součást spisu a dospěl k výše popsaným zjištěním, tedy, že pacient by s ohledem na svůj chronicky špatný zdravotní stav zemřel v důsledku svých onemocnění, i pokud by mu během hospitalizace nebyl lék Trexan vůbec podáván.

21. K odkazům na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je nutné uvést následující: Pokud jde o usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1919/08, toto vycházelo ze skutkově odlišné situace a zabývalo se vlastně jen tím, zda aplikací § 150 o. s. ř. nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelek, žalovaných v nalézacím řízení (lékařky a zdravotnického zařízení), kterým ve vztahu k žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Ústavní soud shledal, že s ohledem na pochybení lékařky důvody pro aplikaci § 150 o. s. ř. dány býti mohly a v rámci odůvodnění se obiter dictum vyjádřil tak, že požadavek stoprocentního prokázání objektivní příčinné souvislosti se jeví Ústavnímu soudu jako nereálný, a proto např. právní řády common law opustily požadavek (pravděpodobného) prokázání kauzálního nexu a vytvořily tzv.„ doktrínu ztráty šancí“.

22. Ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 41/2017 vydaném po zrušujícím nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3067/13 sice Nejvyšší soud konstatoval vázán závazným právním názorem Ústavního soudu v poměrech předchozí právní úpravy (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen„ obč. zák“), s odkazy na § 11 a § 13 obč. zák., stručně řečeno, že byť i při postupu lege artis byla šance poškozené na přežití pouze v rozsahu 20 %, tím, že jí nesprávným postupem zdravotnického zařízení byla tato šance odňata, došlo k zásahu do jejích osobnostních práv a tím i osobnostních práv pozůstalých. Činil tak za situace, kdy byl nárok pozůstalých na nemajetkovou újmu posuzován v řízení na ochranu osobnosti, jinak se tehdy pozůstalí nemajetkové újmy domoci nemohli.

23. K doktríně ztráty šancí se následně vyjádřil i velký senát Nejvyššího soudu v soudem prvního stupně odkazovaném rozsudku ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021, který je sice skutkově skutečně poněkud odlišný od přezkoumávaného případu (těhotná poškozená trpící eklampsií zemřela v důsledku cévní malformace v mozku, kterou nebylo možné předem předpokládat, pokud by však preeklampsie byla diagnostikována o den dříve a již toho dne ukončeno těhotenství císařským řezem, byla by u poškozené cca 50 % šance na přežití). Soud prvního stupně žalobu zamítl na absenci příčinné souvislosti, odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil, Nejvyšší soud nakonec uvedeným rozsudkem dovolání zamítl, setrval na nutnosti prokázání příčinné souvislosti a v rozsáhlé úvaze, na kterou odvolací soud odkazuje, odmítl jak„ teorii ztráty šancí“ tak prosazení„ probabilistické proporciální odpovědnosti“. V bodě 27. rozhodnutí pak výslovně konstatoval, že tímto názorem velkého senátu je překonán právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 41/2017.

24. Odvolací soud tedy zdůrazňuje, že příčinná souvislost musí být dostatečně prokázána, nemůže zůstat v rovině pravděpodobnosti. Ta byla v daném případě navíc velmi nízká, neboť znalci uvedli, že by s vysokou pravděpodobností pacient zemřel i pokud by lék Trexan nebyl v průběhu hospitalizace vůbec podáván, byť jeho vliv na obranyschopnost organismu pacienta nemohou zcela vyloučit, tento vliv však nebyl klinicky významný. Zde odvolací soud shledává přiléhavý odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2490/2012.

25. Pokud jde o odvolání žalované do způsobu určení výše odměny jejího advokáta, odvolací soud se zde naopak zcela ztotožňuje s argumentací žalobců a jejich přiléhavým odkazem na usnesení Nejvyššího soud sp. zn. 25 Cdo 3771/2020.

26. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek včetně věcně správného výroku o nákladech řízení postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

27. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nimiž ve věci samé v odvolacím řízení úspěšné žalované náleží k náhradě částka [částka] sestávající z mimosmluvní odměny advokáta žalobkyně za dva úkony právní služby – sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu po [částka] (§ 6 odst. 1, 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“)), dále z paušální náhrady hotových výdajů souvisejících s těmito úkony ve výši 2 x [částka] (§ 13 odst. 4 a. t.) a z náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny za zastupování a náhrad, tj. [částka], kterou je advokát povinen odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Lhůta k splnění povinnosti k náhradě nákladů je třídenní od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1, § 167 odst. 2 o. s. ř.); náhrada nákladů řízení se platí do rukou advokáta účastníka, jemuž byla přisouzena (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud neshledal důvody pro postup dle § 150 o. s. ř. jen z toho důvodu, že shledal pochybení na straně žalované při podávání léku Trexan. Lze sice připustit, že zdravotní dokumentace, jak je ve spise obsažena, mohla podávání léku Trexan dávat do souvislosti s dřeňovým útlumem, nešlo tedy o zjevně bezdůvodné uplatnění práva, znalecký posudek však s vysokou mírou pravděpodobnosti tuto souvislost vyloučil. Setrvali-li žalobci i poté na žalobě, nelze jen z tohoto důvodu § 150 o. s. ř. aplikovat.

28. Ve vztahu mezi žalobci a vedlejší účastnicí na straně žalované této žádné náklady nevznikly, neboť se podrobně nevyjádřila, z jednání odvolacího soudu se omluvila a jen odkázala na svou dosavadní argumentaci a navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí, proto odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a contrario, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení