36 Co 269/2022-92

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců JUDr. Lucie Bičákové a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci [role v řízení]: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhradu škody a nemajetkové újmy, k odvolání [role v řízení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. [role v řízení] je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizováno] řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se [role v řízení] domáhala zaplacení částky [částka], odškodnění nemajetkové újmy poskytnutím peněžitého zadostiučinění v částce [částka] a konstatování porušení práva [role v řízení] na ochranu vlastnictví (výrok I), žalobkyni dále uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se [role v řízení] domáhala po žalované zaplacení výše uvedených částek a konstatování výše uvedeného porušení práva v důsledku nesprávného úředního postupu správce daně ([anonymizována dvě slova] pro [územní celek], [anonymizována dvě slova] [obec]), v jehož důsledku byla žalobkyni způsobena škoda ve výši [částka] a dále bylo postupem správce daně porušeno právo [role v řízení] na ochranu vlastnictví. Postupem správce daně došlo k porušení zákonem stanoveného procesního postupu v daňovém řízení, když v rozporu s [ustanovení pr. předpisu] [číslo] Sb.“) byl postižen toliko majetek třetí osoby ([role v řízení]) namísto majetku daňového subjektu, Ing. [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] (manžela [role v řízení]). [role v řízení] přitom nebyla účastníkem daňového řízení. Nezákonnost postupu správce daně spočívá v tom, že se nejednalo o přikázání pohledávky na peněžní prostředky daňového dlužníka na účtech vedených u bank a spořitelních a úvěrových družstev nebo jiné pohledávky. Správce daně v souvislosti s řízením vedeným s daňovým subjektem provedl daňovou exekuci vůči majetku [role v řízení], aniž by k takovémuto postupu existovalo zákonné oprávnění. [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] byl postižen účet vedený u [právnická osoba] pod č. [bankovní účet], z tohoto účtu byla dne [datum] odepsána částka [částka]. Postiženy byly prostředky ve výlučném vlastnictví [role v řízení], tedy nejednalo se o postih prostředků daňového subjektu. Exekuční příkaz, [číslo jednací], ani následné vyrozumění o právní moci ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], nebyly žalobkyni ani daňovému subjektu ke dni podání žaloby doručeny, a to v rozporu s [ustanovení pr. předpisu] Daňový subjekt proto nemohl podat proti exekučnímu příkazu námitky. Pokud jde o nemajetkovou újmu, [role v řízení] tvrdila, že v důsledku nesprávného úředního postupu správce daně jí vznikla i nemajetková újma spočívající v poškození dobrého jména a dobré pověsti [role v řízení]. K poškození dobrého jména a dobré pověsti [role v řízení] došlo provedením exekuce na základě exekučního příkazu, neboť je všeobecně známo, že v důsledku takové skutečnosti zpravidla dochází k zápisu do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], případně také do dalších registrů [anonymizováno], z nichž čerpají informace banky či další finanční subjekty při zjišťování bonity svých smluvních partnerů, a tato skutečnost může být důvodem pro neposkytnutí úvěru či poskytnutí úvěru za méně výhodných podmínek až po dobu deseti let. Je také na místě, aby žalovaná konstatovala, že v důsledku nesprávného úředního postupu správce daně, zejména vydáním exekučního příkazu č. j [číslo], bylo porušeno právo [role v řízení] na ochranu vlastnictví.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť neshledala naplnění základních předpokladů své odpovědnosti, především nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí a příčinné souvislosti. Také vznesla námitku promlčení.

4. Soud prvního stupně činil skutková zjištění v bodech 8 až 15 napadeného rozsudku, odvolací soud na obsah těchto zjištění pro stručnost odkazuje. Tato skutková zjištění shrnul soud prvního stupně v bodě 17 napadeného rozsudku tak, že manželu [role v řízení] vznikl daňový nedoplatek, který správce daně v roce [rok] (zřejmě správně v roce 2003) odepsal pro tehdejší nedobytnost. V roce 2005 správce daně evidoval ve vztahu k manželovi [role v řízení] nulový nedoplatek na dani. Správce daně v [anonymizováno] roku [rok] získal informaci o tom, že [právnická osoba], vede ve prospěch manžela [role v řízení] tři bankovní účty, přičemž na jednom z nich je disponibilní zůstatek. V návaznosti na toto sdělení správce daně u daňového dlužníka (manžela [role v řízení]) částečně uvolnil předtím odepsaný nedoplatek na dani, aby mohla být provedena exekuce. Poté správce daně vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky manžela [role v řízení] z účtu či účtů, které pro něj vedla [právnická osoba], Ta daňovou exekuci zrealizovala, z bankovního účtu u ní vedeného pod [číslo] (správně č. [bankovní účet] – poznámka odvolacího soudu) odepsala prostředky v částce [částka], a to poté, co byla správcem daně vyrozuměna o zpravomocnění exekučního příkazu. Na dotčeném bankovním účtu byly prováděny v [anonymizováno] a na začátku února roku [rok] transakce prostřednictvím platební karty (debetní), přičemž [role v řízení] tuto kartu bance vrátila v polovině února roku [rok]. Realizace platební transakce (odepsání prostředků z bankovního účtu v březnu roku [rok]) byla zachycena ve výpisu z bankovního účtu vydaného bankou za dotčené období (leden až březen roku [rok]), který v řízení předložila [role v řízení]. Z popisu platby se dalo usuzovat na to, že se jednalo o realizaci daňové exekuce. V řízení nebylo zjištěno, že by daňová exekuce byla zastavena, že by realizovaný exekuční příkaz byl formálně či fakticky odklizen, že by proti daňové exekuci manžel [role v řízení] jakkoliv brojil. V řízení nebylo zjištěno ani to, že by se [role v řízení] domáhala svých tvrzených práv ve vztahu k [právnická osoba], s níž (dle tvrzení [role v řízení]) žalobkyni pojil závazek ze smlouvy o účtu. V březnu roku 2020 [role v řízení] uplatnila vůči příslušné organizační složce státu nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, žalovaná nároky [role v řízení] odmítla uspokojit.

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1 a 2 a § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“.

6. Soud prvního stupně konstatoval, že úspěch žaloby o náhradu majetkové či nemajetkové újmy proti státu závisí na současném splnění tří podmínek, a to 1) existenci nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, 2) vzniku majetkové či nemajetkové újmy a 3) existenci vztahu příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím a vznikem majetkové či nemajetkové újmy na straně žalobce.

7. Uvedl dále, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že správce daně přistoupil k daňové exekuci, tedy že daňovou exekucí hodlal postihnout majetek daňového subjektu (manžela [role v řízení]), nikoliv nedlužící [role v řízení]. [příjmení] byl veden o to, zda postupem správce daně, daňovou exekucí, mohla vzniknout žalobkyni újma (majetková i nemajetková). [role v řízení] se v řízení nejprve soustředila na zpochybňování postupu správce daně co do vydání exekučního příkazu, v průběhu řízení začala zpochybňovat i výkaz nedoplatků, tedy podklad pro provedení daňové exekuce (exekuční titul). Řízení, v němž manžel [role v řízení] správní žalobou brojí proti rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ředitelství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo změněno rozhodnutí o přeplatku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vydané [anonymizována dvě slova] pro [územní celek], je vedeno u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], nebylo dosud skončeno. [role v řízení] v tomto řízení opakovaně uváděla, že součástí žalobních námitek jejího manžela je požadavek na přezkum věcné správnosti výkazu nedoplatků. Je tak zřejmé, že věcná správnost výkazu nedoplatků nebyla pravomocným soudním rozhodnutím zpochybněna. Soudu rozhodujícímu o žalobě [role v řízení] na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy nepřísluší autoritativně přezkoumávat věcnou správnost výkazu nedoplatků, neboť není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, je zrušujícím nebo měnícím rozhodnutím vázán ve smyslu § 135 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nemůže zákonnost posuzovat ani jako otázku předběžnou. Zde soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]).

8. Dále konstatoval, že [role v řízení] při své argumentaci nerozlišovala nesprávný úřední postup a nezákonné rozhodnutí, resp. vydání exekučního příkazu [role v řízení] evidentně chápe jako nesprávný úřední postup, když na uvedené lze usuzovat zejména z formulace žalobního petitu, jak se podává z žaloby. Stát však v případě jedné příčiny nemůže odpovídat zároveň z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu. K tomu dodal, že odpovědnost za škodu z nesprávného úředního postupu orgánu státu nezakládají vady řízení, jestliže měly za následek nesprávné rozhodnutí a zde odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. V poměrech posuzované věci pak uzavřel, že exekuční příkaz, od něhož [role v řízení] odvozuje svoji újmu, byl vydán, a proto lze odpovědnost žalované posuzovat toliko jen z titulu nezákonného rozhodnutí, nikoliv (zároveň) z titulu nesprávného úředního postupu. Exekuční příkaz však není možné kvalifikovat jako rozhodnutí nezákonné, jelikož toto rozhodnutí nebylo změněno ani zrušeno, resp. daňová exekuce nebyla zastavena, neskončila rozhodnutím, vedle nějž by nemohlo zahájení a vedení exekuce obstát jako správné (důvodné), a tedy není možné vyhodnotit, že by zahájení a vedení daňové exekuce bylo nezákonné. Nedošlo k formálnímu ani faktickému odklizení exekučního příkazu. Není proto naplněna podmínka vyplývající z § 8 OdpŠk a není tedy ani dán odpovědnostní titul. Navíc s ohledem na to, že se jednalo o daňovou exekuci přikázáním pohledávky z účtu povinného (manžela [role v řízení]), není možné žalobkyni považovat za účastníka řízení. Zde odkázal na [ustanovení pr. předpisu], v tehdy účinném znění, ve spojení s [ustanovení pr. předpisu], v tehdy účinném znění. Ve vztahu k existenci odpovědnostního titulu schází tak i podmínka vyplývající z § 7 odst. 1, 2 OdpŠk. Odpovědnost státu za škodu má subsidiární povahu, [role v řízení] netvrdila (a v řízení ani nevyšlo najevo), že by [role v řízení] svá práva (majetková) bránila neúspěšně jinak (proti jiným subjektům), byť se soud prvního stupně nedomnívá, že je důvodnou argumentace žalované o tom, že se [role v řízení] mohla bránit cestou vylučovací žaloby (§ 267 o. s. ř., v tehdy účinném znění) či později excindačním návrhem dle [ustanovení pr. předpisu]. Případná obrana nedlužného manžela v exekuci pro pohledávku odpovídající dluhu dlužícího manžela, směřovala-li [role v řízení] svou argumentaci ohledně postižení jejího výlučného majetku tímto směrem, nemůže nacházet uplatnění v řízení o náhradu škody a nemajetkové újmy proti státu. Soud prvního stupně proto i konstatoval, že zabývat se za této situace argumentací [role v řízení] o tom, že správce daně řádně nedoručil exekuční příkaz, není na místě.

9. Soud prvního stupně k otázce obrany nedlužného manžela v exekuci dále uvedl, že to, co [role v řízení] vnímá jako majetkovou škodu, nemůže mít původ v nesprávném úředním postupu či nezákonném rozhodnutí, resp. majetková škoda by žalobkyni ani nevznikla, pokud by platilo to, co [role v řízení] v řízení tvrdila (a sice že ona sama byla ve smluvním vztahu se [právnická osoba], založeném smlouvou o vedení účtu, smlouvou avšak nezakládající zároveň jinému subjektu právo na výplatu prostředků z účtu, který byl exekučně postižen). Za takové situace by totiž plněním poskytovatele platebních služeb správci daně pohledávka [role v řízení] vůbec nezanikla. Přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu nejsou postihovány samotné prostředky nacházející se na účtu (jedná se toliko o evidovaný údaj – záznam o kladném zůstatku indikuje rozsah disponibilních prostředků). Postihováno je právo povinného (v posuzované věci manžela [role v řízení]) vůči peněžnímu ústavu, přičemž toto právo vyplývá ze smlouvy uzavřené mezi bankou a jejím klientem. Povinný může, coby věřitel, požadovat výplatu v souladu se stavem prostředků evidovaných na účtu, ale stále se jedná o prostředky banky. Zde odkázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]. Princip tohoto exekučního postižení je takový, že povinný právo na výplatu prostředků ztrácí, toto právo přechází na oprávněného v rozsahu odpovídajícím exekučnímu titulu. Je to peněžní ústav (banka zřizující účet), kdo musí postiženou část prostředků z účtu nejprve rezervovat pro účel výkonu rozhodnutí, a následně ji vyplatit namísto povinnému oprávněnému, aby mohla být uspokojena pohledávka vyplývající z exekučního titulu. Zde soud prvního stupně opět odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]. [role v řízení] vznášela pochybnosti stran procesu, jakým správce daně nabyl informaci o tom, že [právnická osoba] vede ve prospěch manžela [role v řízení] bankovní účet, který vykazuje postižitelný (kladný) zůstatek. Soud prvního stupně neměl za to, že by bylo na místě podrobně objasňovat proces obstarání informace a poskytnutí součinnosti bankou správci daně, jelikož pokud by banka, na které leží odpovědnost za sdělení údajů, sdělila správci daně informace nepřesné či nesprávné, pak se toto případné pochybení nemohlo odrazit ve vzniku škody, která by byla přičitatelná státu. Navíc je notorietou, že v rámci exekuce (nejen daňové), při objasňování konkrétních možností exekučního postižení, při volbě způsobů provedení exekuce, dochází k hromadným výzvám k poskytnutí součinnosti, na které adresáti výzev jsou povinni reagovat, přičemž je zcela bez právního významu, ve vztahu k žalobě [role v řízení], pokud by tak právě [právnická osoba], učinila s časovým„ zpožděním“, které zdůrazňuje [role v řízení]. Z listin, které soudu prvního stupně předložila [role v řízení] a které byly provedeny k důkazu, nicméně zřetelně vyplynula návaznost mezi obdržením informace a navazujícím postupem správce daně. Zpochybňování procesu vyžádání a získání potřebných informací správcem daně navíc nemá žádnou relevanci. Obsahem exekučního příkazu bylo postižení pohledávky manžela [role v řízení] za [právnická osoba], která se ve vztahu ke správci daně hlásila k tomu, že mezi ní a manželem [role v řízení] je smluvní vztah, z něhož manželovi [role v řízení] plyne právo na to, aby mohl požadovat po bance výplatu disponibilních prostředků. Bylo proto na poddlužníkovi (bance), aby s [anonymizována dvě slova] naložila v souladu s právy a povinnostmi vyplývajícími ze smluvního vztahu, který byl mezi ní a manželem [role v řízení], pokud zde tedy byl takový smluvní vztah. Pokud zde nebyl smluvní vztah, který by zakládal manželovi [role v řízení] právo na výplatu prostředků až do výše exekvované pohledávky, a zasáhla-li banka výplatou prostředků ve prospěch správce daně do práva [role v řízení], pak je zřejmé, že stát by za tvrzenou škodu nemohl odpovídat. Soud prvního stupně tedy konstatoval že, pokud došlo výplatou prostředků k zaevidování této platební transakce na bankovním účtu, který pro žalobkyni banka vedla, ač k zúčtování takové platební transakce podle smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a bankou dojít vůbec nemělo, stalo se tak v rozporu se smlouvou mezi žalobkyní a bankou, když stát v tomto ani nemohl nijak ingerovat, a je proto vyloučeno, aby za případné cizí pochybení odpovídal z titulu náhrady škody nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím. [role v řízení] se svých práv nemohla domáhat excindační žalobou, pokud jí však podle smlouvy uzavřené se [právnická osoba], svědčilo právo na výplatu prostředků a do tohoto práva bylo zasaženo výplatou prostředků správci daně, jednalo se o zásah do práva [role v řízení] pouze domnělý, neboť žalobkyni její pohledávka za bankou nezanikla a z toho důvodu jí nemohla vzniknout ani škoda přičitatelná státu.

10. K námitce promlčení soud prvního stupně dále uvedl, že lichou je obrana [role v řízení] proti uplatněné námitce v tom smyslu, že se [role v řízení] o tom, kdo za škodu odpovídá, mohla dozvědět nejdříve po [datum], a to z toho důvodu, že podle § 32 odst. 1 věta první OdpŠk je počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty sice vázán na vědomost poškozeného o tom, kdo za škodu odpovídá, nicméně to se týká pouze rozlišení odpovědného subjektu ve smyslu citovaného zákona, tedy státu či některého územního samosprávného celku. Z hlediska tohoto ustanovení má tedy význam pouze rozlišování mezi státem a některým územním samosprávným celkem, přičemž takovou pochybnost [role v řízení] míti nemohla, i vzhledem k tomu, jak byla na výpisu z bankovního účtu, který sama [role v řízení] v řízení předložila, zúčtovaná platební transakce popsána. Jelikož však žalobkyni škoda ani nemajetková újma přičitatelné státu nevznikly, nemohlo dojít k započetí běhu promlčecích lhůt, které proto ani nemohly před zahájením sporu marně uplynout.

11. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

12. Proti tomuto rozsudku podala [role v řízení] včasné a přípustné odvolání. Nesprávnost napadeného rozsudku spatřovala převážně v tom, že soud prvního stupně: nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, jak předpokládá ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř., neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečnosti, jak předpokládá ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a závěrům o skutkovém stavu věci, jak předpokládá ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., věc nesprávně právně posoudil, jak předpokládá ustanovení § 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř.

13. Konkrétně namítla souvislost dané věci s řízením vedeným s manželem [role v řízení] u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že neposuzuje nárok z titulu nesprávného úředního postupu, nýbrž z titulu nezákonného rozhodnutí, což nebylo dostatečně odůvodněno. Další argumentace pak směřovala k otázce neexistenci daňového nedoplatku, pro který byla exekuce přikázáním pohledávky provedena, přičemž soudu prvního stupně vytýkala, že se touto otázkou vůbec nezabýval, nezkoumal ani prekluzi nedoplatků. Přičemž toto řízení s řízením vedeným u Krajského soudu v Ostravě souvisí. Nesouhlasila ani se závěrem soudu prvního stupně o spoluvlastnictví dotčeného účtu žalobkyní a jejím manželem a s tím, že odpovědnost za obsah sdělení banky ze dne [datum] přiřknul soud prvního stupně výhradně bance. Vytkla mu, že nezjišťoval obsah interního sdělení ze dne [datum] a spokojil se s informací o jeho skartaci. Trvala na tom, že na postiženém účtu byly výhradně její prostředky. Do doručení výkazu nedoplatků v říjnu 2019 neznala jeho obsah a teprve v průběhu roku 2020 a později se seznámila se skutečnosti ve věci evidence daní. Teprve z konzultace s daňovým poradcem vyplynul závěr, že exekuční příkaz byl vystaven nezákonně. Zbylé dvě podmínky odpovědnosti za škodu popsané v bodě 23 napadeného rozsudku tak mohla prokázat až po [datum]. Dále uvedla, že úvahy soudu prvního stupně o odpovědnosti banky činí napadené rozhodnutí vnitřně rozporným. Závěrem opět namítala nedostatečně provedené dokazování a chybně zjištěný skutkový stav a polemizovala se závěrem soudu prvního stupně, že by se nesprávný úřední postup v daném případě projevil ve vydaném rozhodnutí, které nebylo pro nezákonnost zrušeno. Vysvětlovala také, proč se její manžel nemohl bránit proti postižení předmětného účtu. Navrhla proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Uvedla, že [role v řízení] v odvolání pouze opakuje argumenty, se kterými se soud prvního stupně již přesvědčivě vypořádal. Žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by v důsledku vydání nezákonného rozhodnutí, nebo v přímé souvislosti s ním byla žalobkyni způsobena škoda nebo jakákoliv nemajetková újma, resp. nepodařilo se ji prokázat vůbec splnění esenciální podmínky pro uplatnění nároku na náhradu škody dle OdpŠk, tedy samu existenci nezákonného rozhodnutí, případně nesprávného úředního postupu.

15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání neshledal důvodným.

16. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav procesně správným postupem v rozsahu dostačujícím pro jeho rozhodnutí, proto odvolací soud z takto zjištěného skutkového stavu vychází a plně na něj odkazuje. Tento skutkový stav soud prvního stupně i správně právně posoudil včetně odkazů na relevantní judikaturu. Odvolací soud se i s právním hodnocením soudu prvního stupně ztotožňuje a na toto hodnocení odkazuje.

17. K odvolacím námitkám [role v řízení] odvolací soud uvádí následující. Odvolací soud nepovažuje rozsudek soudu prvního stupně za vnitřně rozporný a nedostatečně odůvodněný. Soud prvního stupně zcela srozumitelně vyložil své úvahy popsané výše a dostatečně se vypořádal s námitkami [role v řízení] a tyto vyvrátil. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění (což však není předmětný případ – poznámka odvolacího soudu), není nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Jak tedy odvolací soud uvedl již výše, skutkový stav byl zjištěn dostatečně. Správný je pak závěr soudu prvního stupně, že nesprávný úřední postup by se v posuzovaném řízení o daňové exekuci projevil ve vydaném rozhodnutí, a to [anonymizováno] příkazu [číslo jednací]. Exekuční příkaz však nebyl pro nezákonnost zrušen, exekuce nebyla zastavena ani nebylo vydáno jiné rozhodnutí, vedle kterého by exekuční příkaz nemohl obstát (jak správně uvedl soud prvního stupně). Odvolací soud souhlasí i s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyni nelze považovat za účastníka exekučního řízení. Ve vztahu k nárokům uplatněným touto žalobou tak není dán odpovědnostní titul. Správný je i názor soudu prvního stupně, že soudům v tomto řízení nepřísluší autoritativně přezkoumávat věcnou správnost výkazu nedoplatků (srov. dále i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Řízení, ve kterém může být eventuálně otázka daňového nedoplatku, který byl [anonymizováno] titulem pro provedenou daňovou exekuci, řešena, pokračující ve správním soudnictví u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], není dosud skončeno. Navíc zde není dána příčinná souvislost ani majetková škoda, neboť (jak správně uvedl soud prvního stupně) pokud by skutečně výlučně [role v řízení] byla ve smluvním vztahu se [právnická osoba], založeném smlouvou o vedení účtu nezakládající současně jinému subjektu právo na výplatu prostředků z tohoto z účtu (což s ohledem na skartaci informací ke starým účtům nelze zcela ověřit), tak by plněním [právnická osoba], z tohoto účtu správci daně pohledávka [role v řízení] za touto bankou nezanikla, i přes takto provedenou platbu bankou ve prospěch správce daně. Nedošlo by tedy ke škodě, a navíc z důvodu pochybení banky by byla přerušena i příčinná souvislost, i pokud by zde tedy určitý odpovědností titul ze strany státu dán byl (byť, jak bylo uvedeno výše, zde není). Odvolací soud tedy neshledává shodně jako soud prvního stupně ani odpovědnostní titul, ani vzniklou škodu ani příčinnou souvislost mezi nimi. Navíc lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že stát odpovídá až jako„ poslední dlužník“, přičemž [role v řízení] se nesnažila zjednat nápravu přímo u banky. Nárok z titulu majetkové újmy tak žalobkyni nevznikl.

19. Pokud jde o nemajetkovou újmu, o peněžitou částku [částka] rozšířila [role v řízení] žalobu až v průběhu řízení, toto rozšíření žaloby bylo připuštěno. Původně [role v řízení] v žalobě tvrdila, že provedenou exekucí došlo k poškození dobrého jména a dobré pověsti [role v řízení] provedením exekuce na základě exekučního příkazu, neboť je všeobecně známo, že v důsledku takové skutečnosti zpravidla dochází k zápisu do [anonymizována tři slova], případně také do dalších registrů [anonymizováno], z nichž čerpají informace banky či další finanční subjekty při zjišťování bonity svých smluvních partnerů, a tato skutečnost může být důvodem pro neposkytnutí úvěru či poskytnutí úvěru za méně výhodných podmínek až po dobu deseti let. V rozšíření žaloby pak uvedla, že do roku [rok] měla omezený přístup k úvěrovým prostředkům a nemohla realizovat investiční záměry. K tomuto nároku je nutné uvést, že shodně jako o majetkové újmy je i u újmy nemajetkové nutné prokázat odpovědnostní titul, vznik újmy a příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem a nemajetkovou újmou. Tyto předpoklady odpovědnosti však ani zde nemohou být naplněny, neboť tvrzení o nemajetkové újmě zůstává v rovině hypotetické. Z provedeného dokazování je zřejmé, že dlužníkem byl manžel [role v řízení] nikoliv [role v řízení], postižení (dle jejích tvrzení) účtu s jejími výlučnými prostředky tak nemohlo vést k zápisu [role v řízení] jako dlužníka do [anonymizována dvě slova], ona totiž neměla daňový nedoplatek. Nemajetková újma v důsledku projednávané daňové exekuce spočívající ve snížení [anonymizováno] [role v řízení] ve vztahu k případným věřitelům tak vzniknout nemohla.

20. I pokud by zde nějaký nárok na náhradu majetkové či nemajetkové újmy byl, je navíc promlčen ve smyslu § 32 odst. 1 až 3 OdpŠk, a to uplynutím jak subjektivních, tak objektivních promlčecích lhůt, neboť skutečnost o provedené exekuci ve prospěch [anonymizována dvě slova] [obec] byla zjistitelná z výpisu z postiženého účtu za březen [rok], bylo tedy zřejmé, ve prospěch jaké instituce byla srážka provedena.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného výroku o nákladech řízení.

22. O náhradě nákladů [anonymizováno] řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal jejich plnou náhradu. Ty jsou činěny paušální náhradou za jeden úkon dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. po [částka], a to za vyjádření k odvolání.

Poučení