37 A 2/2023– 87

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Jana Peroutky a Kryštofa Horna ve věci žalobce: V. C. bytem X zastoupený advokátem Mgr. Zdeňkem Burdou se sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2023, č. j. 066697/2023/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Poděbrady (dále jen „městský úřad“) rozhodnutím ze dne 13. 10. 2015, č. j. 0038928/DZD/2015/SMi (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), zamítl žalobcovy námitky a potvrdil provedený záznam 12 bodů dosažených v bodovém hodnocení řidiče ke dni 4. 5. 2015.

2. Žalovaný k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) výrok prvostupňového rozhodnutí podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, změnil z „důvodu právní jistoty“ tak, aby v souladu s § 123f odst. 3 zákona o silničním provozu a s § 68 odst. 2 správního řádu byl ve výroku rozhodnutí přesně a určitě vymezen předmět řízení. Žalovaný se neztotožnil s žalobcovými námitkami, že jednotlivé pokutové bloky trpěly vadami, a proto nebyly způsobilým právním podkladem pro provedení záznamu v registru řidičů. Žalovaný se vyjádřil k náležitostem jednotlivých pokutových bloků a s poukazem na judikaturu NSS uzavřel, že záznamy bodů byly žalobci provedeny na základě relevantních a jednoznačně vypovídajících podkladů.

3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci městskému úřadu.

II. Obsah žaloby a ostatní stanoviska účastníků

4. Žalobce v žalobě namítá, že v řízení před správním orgánem došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení. Žalobci zejména nebylo umožněno seznámit se s podklady před vydáním rozhodnutí, jelikož mu nebylo sděleno, k jakému dni hodlá správní orgán vydat rozhodnutí. Dále žalobce namítá, že při ukládání trestu nebyly respektovány polehčující okolnosti. Nebylo prokázáno, zda se žalobce dopustil přestupku z úmyslu či nedbalosti. Materiální stránka přestupku (potřebná míra společenské nebezpečnosti) také nebyla prokázána. Spisový materiál neobsahuje důkazy, které by potvrzovaly, že se žalobce dopustil protizákonného jednání. O skutečném průběhu skutkového děje existují pochybnosti. V rozporu s § 50 odst. 3 správního řádu nebyly zjištěny všechny rozhodné skutečnosti svědčící ve prospěch i neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Podle žalobce měření rychlosti pomocí silničního radarového rychloměru neproběhlo podle zákonných podmínek, a tudíž není platné. Je sporné, zda je autorizované metrologické středisko oprávněno ověřovat silniční rychloměry. Dále podle žalobce není doloženo, že byl při zásahu policistů poučen o svých právech. Žalobci nebylo vysvětleno, jaký důvod podle § 42 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, měli zasahující policisté k zastavení a prohlídce dopravního prostředku. Žalobce závěrem shrnuje, že se nedopustil uvedeného protiprávního jednání, skutek se nestal tak, jak je popisován v rozhodnutí a nelze jej kvalifikovat jako přestupek podle zákona o silničním provozu a je zde nezákonnost, nicotnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí.

5. Žalovaný se ve vyjádření k žalobě k námitkám nepřezkoumatelnosti a nicotnosti výslovně nevyjádřil. Uvedl, že dne 24. 8. 2015 byla zástupci žalobce doručena výzva s datem, do kterého se může vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Termín byl určen na den 3. 9. 2015 v 9:00 hodin. Podle žalovaného odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí obsahovalo obecné námitky opakovaně generované předchozím žalobcovým zástupcem. Žalovaný odkázal na judikaturu NSS zabývající se intenzitou přezkumu typizovaných námitek, a judikaturu, podle níž v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nelze přezkoumávat skutkový stav a právní kvalifikaci přestupku vyplývající z pokutového bloku. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout.

6. Při jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích.

III. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů

7. Ze správního spisu plyne, že dne 11. 5. 2015 městský úřad oznámil žalobci, že ke dni 4. 5. 2015 dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení, a sdělil mu, že pozbývá řidičské oprávnění. Žalobce podal dne 29. 5. 2015 proti všem záznamům bodů v registru řidičů námitky.

8. Součástí správního spisu je výpis z bodového hodnocení řidiče ze dne 11. 5. 2015, z něhož mj. vyplývá, že – dne 15. 6. 2013 byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu, – dne 27. 8. 2013 byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu, – dne 5. 11. 2013 byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu, – dne 16. 6. 2014 byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu, – dne 3. 3. 2015 byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 1 zákona o silničním provozu, – dne 4. 5. 2015 byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 zákona o silničním provozu.

9. Součástí spisu jsou oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení a kopie pokutových bloků, které se vztahují k přestupkům, jichž se žalobce dopustil ve dnech 15. 6. 2013, 27. 8. 2013, 5. 11. 2013, 16. 6. 2014, 3. 3. 2015 a 4. 5. 2015.

10. Dne 17. 8. 2015 městský úřad informoval žalobce, že již shromáždil podklady pro rozhodnutí o námitkách a stanovil žalobci termín pro seznámení se s podklady na den 3. 9. 2015 v 9:00 hodin. Žalobce dne 2. 9. 2015 požádal o zaslání pokutových bloků do datové schránky a poskytnutí lhůty pěti dnů od jejich doručení pro vyjádření. Z protokolu o seznámení se s podklady rozhodnutí plyne, že se dne 3. 9. 2015 v 9:00 hodin k seznámení s podklady nikdo nedostavil. Dne 14. 9. 2015 městský úřad sdělil žalobci, že zaslání shromážděných podkladů do datové schránky není možné.

11. V prvostupňovém rozhodnutí městský úřad zrekapituloval dosavadní průběh řízení a zkontroloval obsah oznámení o uložení pokut, na kterých se zakládalo šest záznamů bodů. Městský úřad také zkontroloval údaje na šesti pokutových blocích, jejichž kopie si vyžádal. Konstatoval, že mezi oznámeními o uložení pokuty a pokutovými bloky není rozpor. Uvedl, že o správnosti postupu policistů v průběhu blokových řízení nemá pochyb. K pokutovým blokům přistupoval v souladu s presumpcí správnosti úředních listin. Městský úřad uvedl, že mu nepřísluší přezkoumávat pravomocná rozhodnutí jiných orgánů státní moci. Žalobcovy námitky proti záznamu 12 bodů v registru řidičů vyhodnotil jako nedůvodné.

12. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal vady ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí. Dále poukazoval na formální nedostatky pokutových bloků (chybějící interpunkce, používání neustálených zkratek).

13. Dne 19. 5. 2023 žalovaný vydal napadené rozhodnutí.

IV. Posouzení věci soudem

14. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje i všechny ostatní formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadených rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.).

15. Soud předně zdůrazňuje, že je žalobními body vázán, přičemž bez námitky může přihlédnout jen k některým vadám řízení a nicotnosti rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 12. 2004, č. j. 1 Afs 25/2004–69). V této souvislosti poznamenává, že žaloba je koncipována jako soubor nestrukturovaných výtek, dlouhých citací právních předpisů a odkazů na soudní rozhodnutí, u nichž často není zřejmé, jak se vztahují k předcházejícímu správnímu řízení. Žalobní tvrzení se nijak netýkají náležitostí pokutových bloků, jež především žalobce napadal v odvolání a se kterými se žalovaný v napadeném rozhodnutí vypořádával. Soud připomíná, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci i soudu dostane. Čím je žalobní bod […] obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ (rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008–78). V mezích žalobních bodů pak soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

16. Soud se nejprve zabýval námitkou nicotnosti napadeného rozhodnutí. Nicotný je ten správní akt, který trpí natolik intenzivními vadami, že jej vůbec za rozhodnutí ani považovat nelze. Takovými vadami jsou například absolutní nedostatek pravomoci, absolutní nepříslušnost rozhodujícího správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné správy (absolutní nedostatek formy, neurčitost, nesmyslnost), požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti nebo založení práva k něčemu, co v právním smyslu vůbec neexistuje, či nedostatek právního podkladu k vydání rozhodnutí. K nicotnosti soud podle § 76 odst. 2 s. ř. s. přihlíží z úřední povinnosti.

17. K nicotnosti napadeného rozhodnutí žalobce zaprvé namítá, že: „Správní orgán nesprávně hodnotí, když uvádí: ‚Při ukládání správního trestu zákaz činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel správní orgán tento správní trest uložil nad spodní hranici zákonného rozsahu, a to i proto, že tento druh správního trestu byl obviněnému v minulosti uložen.‘ – K tomuto namítám, že na toto neměl správní orgán přihlížet, jelikož se jedná o tzv. dvojí trestání, což je nezákonné. Na tomto vidím nicotnost a nezákonnost rozhodnutí.“ Zadruhé žalobce spatřuje nicotnost napadeného rozhodnutí v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu v přestupkových řízeních.

18. Námitky nicotnosti nejsou důvodné. Úryvek rozhodnutí, které žalobce v žalobě cituje, prvostupňové ani napadené rozhodnutí neobsahují. V předcházejícím správním řízení správní orgány přezkoumávaly záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Nejednalo se o řízení o přestupku, v němž by byl žalobci uložen zákaz řízení motorových vozidel. Součástí správního spisu není žádné rozhodnutí, jímž by byl žalobci uložen zákaz řízení motorových vozidel a které by uvedený úryvek obsahovalo. Městský úřad a žalovaný vycházeli při přezkumu záznamu bodů z vyžádaných kopií pokutových bloků a neshledali je vadnými či dokonce nicotnými. Případná pochybení při zjišťování skutkového stavu a vyměřování trestu v odlišných, žalobcem nespecifikovaných přestupkových řízeních nicotnost napadeného rozhodnutí nezakládají. Jiné vady vyvolávající nicotnost (viz bod 16 tohoto rozsudku) soud u napadeného rozhodnutí neshledal.

19. Následně se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Vlastní přezkum je totiž možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 1 2013, č. j. 1 Afs 92/2012–45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016–64).

20. Podle žalobce zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí jeho (blíže nerozvedená) rozporuplnost. Dále žalobce bez bližšího kontextu cituje rozhodnutí NSS ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38, podle nějž „[n]epřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů tak má místo zejména tehdy, opomene–li správní orgán či soud na námitku účastníka zcela (tedy i implicitně) reagovat.“ 21. Námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná. Žalobce projevil nesouhlas se skutkovými závěry v řízeních o přestupcích teprve v žalobě. V odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí brojil proti vadám v jeho výrokové části a nedostatečnému vyplnění pokutových bloků. S těmito námitkami se žalovaný dostatečně a přesvědčivě vypořádal. K námitce žalobce výrok prvostupňového rozhodnutí změnil. Výrok napadeného rozhodnutí přitom netrpí nesrozumitelností či vnitřní rozporností. Namítanými vadami pokutových bloků se žalovaný také dostatečně zabýval. Žalovaný přezkoumal náležitosti šesti pokutových bloků, jejichž kopie si v řízení v prvním stupni vyžádal městský úřad. Žalovaný při zkoumání pokutových bloků vycházel z rozsudků NSS ze dne 28. 8. 2014, č. j. 4 As 127/2014–39, ze dne 9. 4. 2012, č. j. 7 As 94/2012–20, ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40, a ze dne 19. 6. 2020, č. j. 5 As 187/2017–62, podle nichž nelze pokutový blok po obsahové stránce posuzovat s rigidní přísností. Žalovaný proto vyhodnotil, že všechny pokutové bloky obsahují zákonem vyžadované náležitosti a jsou způsobilým podkladem pro zápis bodů do bodového hodnocení řidiče. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je tak zřejmé, z jakých podkladů žalovaný vycházel a jak postupoval při jejich posuzování. Žalobce v žalobě ani neuvádí, jaké odvolací námitky měl žalovaný opomenout. Ze správního spisu žádné opomenuté námitky neplynou.

22. Podobně jako u námitky nicotnosti soud uvádí, že městský úřad a žalovaný vycházeli při přezkumu záznamu bodů z vyžádaných kopií pokutových bloků a pokutové bloky neshledali vadnými či nepřezkoumatelnými. Městský úřad a žalovaný nebyli oprávněni (viz bod 30 a následující tohoto rozsudku) k přezkumu skutkových zjištění v blokových, resp. příkazních řízeních.

23. Dále se soud zabýval námitkou vady řízení, která měla spočívat v tom, že žalobci nebylo v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu umožněno vyjádřit se k podkladům před vydáním rozhodnutí.

24. Tato námitka není důvodná. Ze správního spisu plyne, že městský úřad výzvou ze dne 17. 8. 2015 upozornil žalobce, že již shromáždil podklady potřebné pro rozhodnutí a stanovil mu termín pro seznámení se s podklady na den 3. 9. 2015 v 9:00 hodin. Žalobce se k seznámení s podklady nedostavil, přestože byl o možnosti seznámit se s podklady informován s dostatečným předstihem. Žádostí ze dne 2. 9. 2015 (doručenou následující den poté, kdy mělo proběhnout seznámení se s podklady) žalobce požádal o zaslání pokutových bloků a rozhodnutí do datové schránky, čemuž městský úřad nevyhověl. V prvé řadě je třeba uvést, že městský úřad žalobci umožnil se seznámit se všemi podklady a poskytl mu k tomu dostačující lhůtu. Na druhou stranu nelze přehlížet, že městský úřad v tomto ohledu nepostupoval v souladu se základními zásadami správního řádu (zásada vstřícnosti a dobré správy), protože mu nic rozumného nebránilo, aby kopie pokutových bloků žalobci zaslal. To však nemělo vliv na žalobcova práva. Je totiž třeba připomenout, že při provádění záznamu lze vycházet i z oznámení o uložení pokuty, jsou–li v něm uvedeny obligatorní náležitosti vyžadované pro pokutový blok. Pouze pokud řidič v námitkovém řízení konkrétně zpochybní oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení, je třeba si pokutové bloky či jejich kopie vyžádat (srov. např. rozsudky NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010–76, č. 2145/2010 Sb. NSS, ze dne 26. 7. 2017, č. j. 6 As 245/2016–44, ze dne 8. 11. 2017, č. j. 10 As 3/2017–34, ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017–23). Oznámení však žalobce v tomto řízení nijak nezpochybnil. Pokud tedy městský úřad kopie pokutových bloků vyžádal, postupoval nad rámec svých povinností.

25. Žalobce pak v odvolání namítal, že pokutové bloky obsahují formální nedostatky (chybějící interpunkce, používání neustálených zkratek), čímž se žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně zabýval a shledal, že žalobcovy námitky nejsou důvodné. Žalovaný přitom v řízení o odvolání do podkladů shromážděných v řízení v prvním stupni nijak nezasáhl. V napadeném rozhodnutí vycházel ze stejných podkladů jako městský úřad v prvostupňovém rozhodnutí. Za této situace tak žalovaný ani neměl povinnost žalobce opětovně poučovat o jeho právu na vyjádření se k podkladům rozhodnutí, neboť nebyly žádné nové podklady, k nimž by se měl žalobce vyjadřovat, a jednalo by se o čistě formální úkon (srov. rozsudky NSS ze dne 15. 12. 2004, č. j. 7 As 40/2003–61, a ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 As 126/2013–19).

26. Též je důležité, že pro úspěšnost námitky nemožnosti se seznámit s podklady je nezbytné, aby žalobce upřesnil podklady, jež neměl k dispozici, a jakým způsobem takové pochybení správního orgánu mohlo ovlivnit vydané meritorní rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 6. 2011, č. j. 8 As 28/2011–78, nebo rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2015, č. j. 8 As 149/2014–68). Žalobce však v žalobě nekonkretizuje žádné podklady napadeného rozhodnutí, které by pro něj byly překvapivé. Žalobce ani neuvádí, jak by opětovná výzva žalovaného k seznámení se s podklady ovlivnila napadené rozhodnutí.

27. Žalobce dále namítá, že mu správní orgány nedaly „ve smyslu judikatury“ na vědomí, k jakému datu hodlají ve věci rozhodnout. Žalobce také uvádí, že správní orgán porušil svoji povinnost, protože „[n]eřekl písemně k jakému datu hodlá vydat rozhodnutí – takto porušil judikaturu Ústavního soudu.“ 28. Ani tato námitka není důvodná. Žalobce v této námitce pouze vágně odkazuje na „judikaturu“, aniž by citoval konkrétní rozhodnutí. Z judikatury správních soudů ani Ústavního soudu přitom nevyplývá, že by správní orgány měly povinnost informovat účastníka řízení kdy přesně (k jakému datu) rozhodnutí vydají. Účelem § 36 odst. 3 správního řádu je umožnit účastníkům řízení seznámit se s obsahem spisu v době bezprostředně předcházející vydání rozhodnutí, tj. v době, kdy mezi seznámení se s podklady a vydáním rozhodnutí již není správní spis doplňován o další důkazní prostředky (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2010, č. j. 8 Afs 21/2009–243). Výzvou městského úřadu ze dne 17. 8. 2018 byl žalobce informován o okamžiku, ke kterému byly soustředěny všechny podklady prvostupňového i napadeného rozhodnutí. Současně měl příležitost se s obsahem spisu seznámit. Smysl procesního práva podle § 36 odst. 3 správního řádu tak byl zachován, jelikož městský úřad ani žalovaný po tomto okamžiku neopatřovali žádné nové a žalobci neznámé podklady a žalobce již mohl očekávat vydání rozhodnutí ve věci samé.

29. Konečně se soud zabýval námitkami vztahujícími se k přestupkovým řízením. Žalobce – zobecněně – namítá, že: (1) mu byl uložen nepřiměřený trest, (2) spáchání přestupků mu nebylo dostatečně prokázáno, (3) nebyl naplněn materiální znak přestupků, (4) není mu znám důvod, proč policisté kontrolovali jeho vozidlo a (5) při policejních úkonech nebyl poučen o svých právech.

30. Námitky týkající se přestupkových řízení nejsou důvodné. Ustálená judikatura důsledně rozlišuje řízení o jednotlivých přestupcích (v podobě blokového, resp. příkazního či „standardního“ řízení o přestupku) a řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů. Příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností je v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 zákona o silničním provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden v souladu s tímto podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení v souladu s přílohou k zákonu o silničním provozu. Správní orgán v tomto řízení zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci); k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2009, č. j. 9 As 96/2008–44, ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013–16, ze dne 6. 6. 2018, č. j. 10 As 141/2018–40, ze dne 26. 9. 2019, č. j. 3 As 298/2017–23, ze dne 10. 12. 2019, č. j. 1 As 415/2019–32, ze dne 19. 6. 2020, č. j. 5 As 187/2017–62, nebo ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 As 20/2019–42). V projednávané věci soud neshledal žádný důvod, aby se od dosavadní rozhodovací praxe odchýlil.

31. Městský úřad si pro prvostupňové rozhodnutí vyžádal od správních orgánů jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém, resp. příkazním řízení a kopie pokutových bloků za všechny přestupky, na jejichž základě žalobce dosáhl v bodovém hodnocení řidiče 12 bodů. Městský úřad i žalovaný přezkoumali v předcházejícím správním řízení jednotlivé pokutové bloky a shledali, že zápisy bodů v bodovém hodnocené řidiče byly provedeny správně. Bylo na žalobci, nesouhlasil–li se stavem věci tak, jak jej vyhodnotil orgán policie, aby nesouhlasil s projednáním přestupku na místě v blokovém, resp. příkazním řízení a věc řešil ve „standardním“ správním řízení; k odečtu bodů by mohlo dojít potom pouze na základě pravomocného rozhodnutí o přestupku (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 5 As 39/2010–76). Případná jiná pochybení v blokových, resp. příkazních řízeních, která žalobce (neurčitě) naznačuje, též nemají na řízení o námitkách proti záznamu bodů vliv. Taková pochybení by mohla být v předcházejícím správním řízení relevantní jen do té míry, pokud by se projevila v náležitostech zkoumaných pokutových bloků a pokutové bloky by činila vadnými, nepřezkoumatelnými či dokonce nicotnými.

32. S ohledem na výše uvedené soud nepovažuje za nezbytné jednotlivě reagovat na všechny žalobcovy argumenty, které se týkají samotných blokových, resp. příkazních řízení. Relevance některých námitek pro projednávanou věc navíc není zjevná. Žalobce mimo jiné uvádí, že: „Namítáme, že nikde ve spise není doložen výsledek provedeného testu přístrojem Dräger 7510 s negativním výsledkem. Není tedy doloženo, že tento test byl proveden, přičemž toto musí být.“ Žalobci byl zaznamenán celkový počet 12 bodů, jelikož pětkrát porušil zákaz držet při jízdě vozidlem v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení a jedenkrát překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci o méně než 20 km.h–1. Vzhledem k charakteru spáchaných přestupků není potřeba dokládat výsledek testu na požití alkoholu soudu zřejmá. Současně soud znovu zdůrazňuje, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů se nelze zabývat argumenty vztahujícími se ke zjišťování skutkového stavu v samotném řízení o přestupku.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

33. Soud uzavírá, žalobní body nejsou důvodné a nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky. Žalobu proto zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

34. O náhradě nákladů rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť mu žádné nad rámec běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

I. Vymezení věci II. Obsah žaloby a ostatní stanoviska účastníků III. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů IV. Posouzení věci soudem V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení