54 A 7/2024–63

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: V. Ch., narozen bytem zastoupen advokátem Mgr. Petrem Švrčkem sídlem Žižkova třída 183/33, České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, č. j. KUJCK 76306/2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2024, č. j. KUJCK 76306/2024, a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 20. 5. 2024, č. j. 1342/2024 SK, sp. zn. SO/3369/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19 456 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci se vrací uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Žalobce je povinen ve lhůtě 1 týdne ode dne doručení tohoto rozsudku soudu sdělit údaje pro vrácení na bankovní účet, jinak bude částka vrácena na účet, ze kterého byla uhrazena.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Dne 13. 6. 2024 došlo k blokaci řidičského oprávnění žalobce, a to pro dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Rozhodnutím prvostupňového správního orgánu Magistrátu města České Budějovice ze dne 20. 5. 2024, č. j. 1342/2024 SK, sp. zn. SO/3369/2024, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil z nedbalosti porušením§ 123c odst. 7 zákona o silničním provozu tím, že dne 12. 1. 2024 v 02:34 hodin řídil motorové vozidlo tovární značky X, RZ X (UA), na pozemní komunikaci I. třídy č. 20 ve směru od obce Češnovice na České Budějovice, v prostoru autobusové zastávky Čejkovice byl zastaven a kontrolován hlídkou Celního úřadu; při kontrole bylo zjištěno a výpisem z registru řidičů prokázáno, že žalobce ke dni 13. 6. 2023 pozbyl právo k řízení motorových vozidel na území České republiky, a to v důsledku dosažení dvanácti trestných bodů v bodovém hodnocení řidiče – tedy dne 12. 1. 2024 řídil motorového vozidlo na území ČR, ačkoliv podle § 123c odst. 7 zákona o silničním provozu toto právo pozbyl. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 25 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na území České republiky na dobu 18 měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí.

2. Jinými slovy, žalobce byl postižen za přestupek spočívající v tom, že jako držitel cizozemského řidičského průkazu dosáhl 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a přesto, že pozbyl právo řídit motorová vozidla na území České republiky dne 12. 1. 2024 motorové vozidlo řídil.

3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), odvolání žalobce zamítl a prvostupňové správní rozhodnutí potvrdil.

II. Žaloba

4. Žalobou doručenou dne 4. 7. 2024 ke zdejšímu soudu žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil, a to včetně prvostupňového správního rozhodnutí. Eventuálně žalobce navrhuje, aby soud rozhodl tak, že se upouští od trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na území české republiky uloženého na dobu 18 měsíců podle § 125c odst. 6 a) zákona o silničním provozu.

5. Na prvním místě žalobce namítá, že poslední rok a půl nebyl na území české republiky a nebyl si vědom ani si vědom být nemohl, že dne 13. 6. 2023 pozbyl řidičské oprávnění. Rozhodnutí o pozbytí řidičského oprávnění mu bylo doručeno fikcí, žalobce se však nacházel v tento okamžik na Ukrajině, kterou nemohl s ohledem na válečný stav opustit a neměl tak objektivně možnost se s rozhodnutím seznámit.

6. Obce popisuje, že správní řízení týkající se pozbytí řidičského oprávnění trvalo zhruba 8 let a bylo ukončeno bez jeho přítomnosti na území České republiky. Žalobce nemohl předpokládat, že zákaz řízení nabude právní moci. Proč správní řízení trvalo tak dlouho není žalobci zřejmé. S ohledem na uplynulou dobu má žalobce za to, že uložený zákaz řízení již uplynul.

7. Žalobce je ukrajinské národnosti a od počátku války na Ukrajině v roce 2022 zajišťuje humanitární a vojenskou pomoc pro ozbrojené síly. Proto cestuje z České republiky na Ukrajinu. K tomu žalobce předkládá potvrzení od asociace veřejných organizací Velitelství obrany Prykarpataťa ze dne 3. 3. 2022 a potvrzení společnosti Východ Euro Group, s. r. o., ze dne 2. 7. 2024.

8. Žalobci nebylo na začátku války umožněno opustit území Ukrajiny a toto mu bylo umožněno až dne 12. 1. 2024, kdy byl žalobce zastaven policejní hlídkou. V tento okamžik žalobce přijížděl z Ukrajiny, a to opět za účelem humanitární pomoci. Žalobce byl tento den poprvé na území České republiky po roce a půl, který strávil na Ukrajině.

9. Žalobce se v minulosti obracel na orgány státní správy s dotazy, zda je jeho řidičské oprávnění platné a vždy dostal kladnou odpověď. K tomu žalobce předkládá přípis ze dne 13. 6. 2023 Městskému úřadu Poděbrady. Před příjezdem do České republiky se žalobce telefonicky obracel na správní orgány a opět mu byl mělo být sděleno, že nic neporušuje. Žalobce jednal v dobré víře. K tomu žalobce navrhuje svůj účastnický výslech a dotaz na příslušné správní orgány.

10. Z uvedených důvodů si žalobce nebyl vědom, že by v okamžiku zastavení hlídkou řídil navzdory zákazu činnosti. Pro činnost žalobce je vyslovený zákaz činnosti likvidační, nemůže podnikat a nemůže poskytovat humanitární pomoc Ukrajině.

11. Žalobce má proto za to, že nejednal zaviněně, neboť nejednal ani v nevědomé nedbalosti a z toho důvodu nemohl naplnit skutkovou podstatu přestupku, jehož spáchání je mu kladeno za vinu.

12. Žalobce současně uvádí, že pokud by soud jeho argumentaci nepřijal, pak je nutno vycházet z toho, že jednal v krajní nouzi, neboť svým jednáním, zprostředkováváním humanitární pomoci a jejím převozem na Ukrajinu, odvracel přímo hrozící nebezpečí ukrajinskému lidu v rámci válečného konfliktu. Žalobce má za to, že jeho veřejně prospěšné jednání převažuje nad jeho povinností disponovat řidičským oprávněním, o němž si nebyl vědom, že jej pozbyl. V souladu se subsidiaritou správního trestání by nemělo být jednání žalobce spočívající v pomoci obyvatelům válkou zasažené země postiženo správním trestem.

13. Jednání žalobce postrádá jakoukoliv společenskou škodlivost, není naplněna materiální stránka skutkové podstaty přestupku, neboť jeho činnost je naopak společensky prospěšná, když v tomto případě by mělo platit, že „účel světí prostředky“.

14. V doplnění žaloby ze dne 29. 7. 2024 žalobce reagoval na přípis soudu ze dne 24. 7. 2024 (viz níže bod 16) a namítl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno rozporu se zákonem, neboť napadeným rozhodnutím žalobce porušil povinnost podle § 123c odst. 7 zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku podle § 125 odst. 1 písm. e) bod 4 téhož zákona. Žalobce byl však držitelem tuzemského řidičského průkazu a skutkovou podstatu daného přestupku nemohl naplnit, když v jeho případě bylo postupováno dle § 123c odst. 3, nikoli odst.

7.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

15. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 15. 7. 2024 navrhl podanou žalobu zamítnou jako nedůvodnou. Žalovaný má za to, že skutkový stav byl zjištěn dostatečně, když spáchání daného přestupku bylo prokázáno evidenční kartou řidiče. Byly naplněny všechny zákonné znaky přestupku, odůvodněna forma zavinění. Žalovaný má pochopení pro válečnou situaci na Ukrajině, nicméně nelze rezignovat na požadavek dodržovat právní předpisy České republiky. Žalobce o probíhajícím řízení ve věci námitek proti dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče věděl a podal námitky. Před vstupem na území České republiky si měl ověřit, zda smí řídit vozidla.

IV. Procesní postup soudu a průběh ústního jednání

16. Krajský soud při přípravě věci k projednání dospěl k závěru, že jednání žalobce mohlo být nesprávně právně kvalifikováno, resp. že správní orgány se nedostatečně zabývaly předpoklady projednání věci v přestupkovém řízení, když tato skutečnost se přímo dotýká vznesených žalobních bodů. Veden rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 8 Afs 51/2007–87, přípisem ze dne 24. 7. 2024, č. j. 54 A 7/2024–41, krajský soud seznámil účastníky se svým předběžným skutkovým a právním závěrem tak, aby umožnil účastníkům při blížícím se ústním jednání účinně reagovat. Na to žalobce zareagoval dne 29. 7. 2024 doplněním žaloby.

17. Dne 31. 7. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání, při kterém účastníci setrvali na svých dosavadních podáních. Pověřená pracovnice žalované uvedla, že skutečně došlo k nesprávné právní kvalifikaci, když eventuálně přichází v úvahu přestupek dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, když výsledek by byl v takovém případě totožný, neboť správní tresty jsou totožné. Dle žalovaného je otázkou, jak případně policie vyhodnotí otázku zavinění, když žalobci byly listiny doručovány fikcí.

18. Krajský soud provedl jako důkaz při jednání žalobcův přípis ze dne 13. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 16. 6. 2023. Pro nadbytečnost krajský soud usnesením zamítl provedení dokazování předloženými potvrzeními, neboť tato nemohou s ohledem na skutkovou podstatu přestupku, z jehož spáchání byl žalobce uznán vinným, přispět ke zjištění skutkového stavu; stejně tak výpis z živnostenského rejstříku žalobce a fotografie naloženého vozidla. Co se týče dotazem na příslušné správní orgány, když žalobce se měl dotazovat, zda může řídit, zástupce žalobce uvedl, že žalobce se dotazoval zejména telefonicky, ale při jednání zástupce žalobce nedokázal tento důkaz více konkretizovat a poukázal proto spíše na listinné důkazy. Na účastnickém výslechu žalobce nebylo oproti podané žalobě trváno.

19. Krajský soud pro účely tohoto řízení obstaral správní spis Městského úřadu Poděbrady ve věci námitek žalobce proti zápisu 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, sp. zn. 0020818/DZD/2015/SMi. Z tohoto spisu krajský soud provedl jako důkaz oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce ze dne 11. 5. 2015 (založeno rovněž na č. l. 44 soudního spisu); námitky žalobce proti provedenému záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče ze dne 29. 5. 2015; rozhodnutí Městského úřadu Poděbrady ze dne 13. 10. 2015, č. j. 0038928/DZD/2015/SMi; odvolání žalobce ze dne 3. 11. 2015 a 5. 11. 2015; rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 19. 5. 2023, č. j. 066697/2023/KUSK, včetně doručenky; rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 37 A 2/2023–87; usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2024, č. j. 10 As 329/2023–38.

20. Dále soud jako důkaz provedl obstarané listiny, foto ukrajinského řidičského průkazu žalobce s ručně psanou poznámkou úřední osoby (založen na č. l. 44) přípis Městského úřadu Poděbrady ze dne 4. 7. 2023, č. j. MEUPDY/0046634/DOP/2023/IMr (založen na č. l. 46) evidenční list judikatury (založen na č. l. 55 soudního spisu).

21. Z prvostupňového správního spisu krajský soud pro připomenutí provedl jako důkaz výpis z evidenční karty řidiče a oznámení Policie ČR o podezření ze spáchání přestupku ze dne 22. 1. 2024.

V. Posouzení věci krajským soudem

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.)

23. Žaloba je důvodná.

24. Krajský soud se na prvním místě zabýval žalobní námitkou vznesenou až v doplnění žaloby, v jejímž rámci žalobce namítá, že jako držitel tuzemského řidičského průkazu se nemohl daného přestupku, z jehož spáchání byl uznán vinným, dopustit. Žalobce jinými slovy uvádí, že nabyl 12 bodů v bodovém kontě řidiče postupem dle § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu jako držitel tuzemského řidičského průkazu, nikoli dle § 123c odst. 7 téhož zákona jako držitel cizozemského řidičského průkazu. Skutková podstata přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 4 téhož zákona dopadá přitom pouze na řidiče, kteří jsou držiteli cizozemského řidičského průkazu a jako takoví byli postupem dle § 123c odst. 7 téhož zákona „vybodováni“. S tím se krajský soud ztotožňuje.

25. Podle § 123c odst. 7 zákona o silničním provozu, které je zvláštní právní úpravou aplikující se na držitele nikoli tuzemského řidičského průkazu, platí, že dosáhne–li řidič, který je držitelem řidičského průkazu členského státu, řidičského průkazu vydaného cizím státem, mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, celkového počtu 12 bodů, pozbývá právo k řízení motorového vozidla na území České republiky po dobu jednoho roku. Ministerstvo sdělí, po obdržení podkladů zaslaných příslušným obecním úřadem obce s rozšířenou působností, tuto skutečnost orgánu, který řidičský průkaz vydal.

26. Žalobce je dle výpisu z evidenční karty řidiče založeném ve správním spise držitelem tuzemského řidičského oprávnění a tuzemského řidičského průkazu, které nabyl postupem dle § 116 odst. 3 zákona o silničním provozu výměnou za ukrajinský řidičský průkaz (viz záznam v evidenční kartě řidiče „X“ a fotokopie listiny z roku 2003 založené na č. l. 44 soudního spisu – foto ukrajinského řidičského průkazu žalobce s ručně psanou poznámkou úřední osoby: „30. 6. 03 vydání CZ ŘP č. X na ŘP X vrácen zpět“ – obstaráno od Městského úřadu Poděbrady). Výzvou Městského úřadu Poděbrady ze dne 11. 5. 2015, č. j. 0018072/DZD/2015/ETů (založena v soudním spise na č. l. 44) byl žalobce informován o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče, poučen o pozbytí řidičského oprávnění postupem dle § 123c odst. 3 téhož zákona a poučen o možnosti podat námitky.

27. Následně bylo vedeno řízení o námitkách před Městským úřadem Poděbrady které byly pravomocně zamítnuty rozhodnutím Městského úřadu Poděbrady ze dne 13. 10. 2015, č. j. 0038928/DZD/2015/SMi (v právní moci dne 5. 6. 2023 stejně jako odvolací rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského Kraje ze dne 19. 5. 2023, č. j. 066697/2023/KUSK). Jak uvedené prvostupňové rozhodnutí, tak odvolací rozhodnutí byly žalobci doručeny fikcí na adresu pobytu. Obdobně tak přípis Městského úřadu Poděbrady ze dne 4. 7. 2023, č. j. MEUPDY/0046634/DOP/2023/IMr, kterým úřad reagoval na dopis žalobce ze dne 13. 6. 2023 (kde žalobce mj. uvádí, že nemůže odevzdat ŘP, neboť jej ztratil) a sdělil mu, že postupem dle § 123c odst. 3 téhož zákona pozbyl řidičské oprávnění ke dni 13. 6. 2023. Možno dodat, že o pravomocném zamítnutí námitek byl žalobce prokazatelně seznámen, neboť se bránil správní žalobou, která byla rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2023, č. j. 37 A 2/2023–87, zamítnuta (v právní moci dne 7. 12. 2023 dle evidenčního listu judikatury založeného na č. l. 55 soudního spisu; řízení o kasační stížnost bylo usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2024, č. j. 10 As 329/2023–38, zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku).

28. S tím koresponduje i datum vyznačení blokace řidičského oprávnění žalobce dne 13. 6. 2023. Bylo–li by v případě žalobce postupováno dle odst. 7, v souladu s odst. 8 by jednoroční ztráta práva k řízení motorového vozidla na území České republiky uplynula již cca v květnu 2016 (srov. zejména námitka žalobce, že měl za to, že zákaz činnosti již vykonal).

29. Podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 4 zákona o silničním provozu platí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a jako držitel řidičského průkazu členského státu, řidičského průkazu vydaného cizím státem nebo mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem pozbyla právo k řízení motorového vozidla na území České republiky podle § 123c odst. 7 nebo je ve výkonu správního trestu nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel. Tak tomu ale v případě žalobce není, neboť v jeho případě jakožto držitele tuzemského řidičského průkazu a tuzemského řidičského oprávnění bylo postupováno dle § 123c odst. 3 téhož zákona. Toto ustanovení upravuje postup při nabytí 12 bodů v bodovém hodnocení i řidiče, který je držitelem tuzemského řidičského průkazu.

30. K rozdílům mezi § 123c odst. 3 a 7 téhož zákona a následným postupům krajský soud pro stručnost odkazuje např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 7. 2013, č. j. 17 A 10/2012–3, č. 2947/2014 Sb. NSS (rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), přičemž z jeho právní věty plyne, že „[o]kolnost, zda řidič má český řidičský průkaz nebo je držitelem řidičského průkazu vydaného cizím státem, je právně irelevantní ve fázi záznamu bodů v registru řidičů (pro obě kategorie řidičů platí stejný režim taxativního výčtu protiprávních jednání a počtů bodů, které za tato jednání budou zaznamenány), nikoliv ve fázi dosažení celkového počtu 12 bodů, v níž každá kategorie řidičů má vlastní, specifický režim právních důsledků. Řidič „český“ pozbývá řidičské oprávnění (§ 123c odst. 3 věta druhá zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu), kdežto „cizí“ „jen“ právo k řízení motorového vozidla na území České republiky (§ 123c odst. 7 téhož zákona), odlišně je upravena právní skutečnost určující počátek lhůty pozbytí řidičského oprávnění (§ 123c odst. 3 věta druhá), resp. práva k řízení motorového vozidla na území České republiky (§ 123c odst. 8), způsob, kterým se vrací řidičské oprávnění (§ 123d odst. 1, 3 – správní řízení), resp. způsob, kterým znovu nabývá práva k řízení motorového vozidla (§ 123c odst. 7, 8 – uplynutím lhůty jednoho roku ex lege) atd.“ Krajský soud se s citovaným plně ztotožňuje a pro účely této věci doplňuje, že i v tomto kontextu s přihlédnutím k níže uvedenému považuje za rozhodné, že žalobce byl držitelem českého, tuzemského, řidičského průkazu. Z tohoto důvodu bylo po dosažení 12 bodů s žalobcem zacházeno jako s držitelem tuzemského řidičského průkazu, na rozdíl od postupu správních orgánů v nyní přezkoumávané věci.

31. Přesto, že žalobce je držitelem tuzemského řidičského průkazu a tuzemského řidičského oprávnění, prokázal se při silniční kontrole dne 12. 1. 2024 ukrajinským řidičským průkazem. Skutečnost, že žalobce je držitel jak tuzemského řidičského průkazu a tuzemského řidičského oprávnění získaného výměnou shora uvedeným postupem je pro věc zásadní, když právě jako takový nabyl žalobce 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče. Právě toto považuje krajský soud za rozhodující skutečnost pro posouzení věci. To, že je žalobce paralelně držitelem cizozemského ukrajinského řidičského průkazu je nerozhodné, srov. analogicky rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2024, č. j. 4 As 66/2022–29, byť zde se jednalo nikoli o cizozemský ukrajinský řidičský průkaz, ale o průkaz jiného členského státu EU, a to Slovenska; dále rovněž viz § 110 odst. 6 zákona o silničním provozu, dle kterého platí, že držitel řidičského oprávnění nesmí mít více než jeden platný řidičský průkaz, řidičský průkaz členského státu, řidičský průkaz vydaný cizím státem nebo řidičský průkaz neodpovídající úmluvám (tj. pouze jednoho průkazu z tohoto výčtu – v případě žalobce tuzemského řidičského průkazu).

32. Z uvedeného plyne, že žalobce nemohl naplnit skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 4 zákona o silničním provozu, neboť jeho skutková podstata je v tomto případě vázána na porušení § 123c odst. 7 téhož zákona řidičem s nikoli tuzemským řidičským průkazem. To v případě žalobce není splněno tak, jak je popsáno shora.

33. Je vhodné dodat, že pokud Policie ČR oznámením ze dne 22. 1. 2024 právně kvalifikovala jednání žalobce podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 4 téhož zákona, bylo na správních orgánech, aby v rámci svého dalšího postupu tuto právní kvalifikaci posoudily. Správní orgán je oprávněn posoudit skutek odlišně od policie, provést odlišnou právní kvalifikaci, k čemuž je nadán i pravomocí posoudit, zda zjištěné skutečnosti nenasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, neboť dle § 64 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky platí, že správní orgán věc bezodkladně i v průběhu řízení předá orgánu činnému v trestním řízení, nasvědčují–li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin (shodně viz bod 31 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2022, č. j. 41 A 32/2022–30).

34. V tomto kontextu lze poukázat na § 337 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého platí, že kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Jak popsal velký senát trestního kolegia Nejvyššího soud ve svém usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013, R 28/2014 tr. „[s]kutkovou podstatu přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku naplní pachatel, který jako řidič podle § 123c odst. 3 a § 123d odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, pozbyl řidičské oprávnění na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci a řídil motorové vozidlo v době do jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění podle tohoto zákonného ustanovení.“ Obdobně i druhá právní věta stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. Tpjn 302/2010, dle které „[z]a „odnětí příslušného oprávnění podle jiného právního předpisu“ ve smyslu § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je třeba považovat i pozbytí řidičského oprávnění u řidiče, který v bodovém hodnocení dosáhl 12 bodů a v důsledku toho mu bylo doručeno obecním úřadem obce s rozšířenou působností oznámení a výzva podle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů, k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu, resp. v případě podání námitek proti provedenému záznamu, kterým bylo dosaženo celkového počtu 12 bodů, bylo pravomocně rozhodnuto tímto obecním úřadem podle § 123f odst. 3 cit. zákona č. 361/2000 Sb. o zamítnutí námitek řidiče, neboť je neshledal odůvodněnými. V důsledku toho, pokud pachatel řídí motorové vozidlo i poté, co mu bylo takto řidičské oprávnění odňato rozhodnutím příslušného obecního úřadu obce s rozšířenou působností, naplňuje znaky trestného činu (přečinu) maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.“ 35. Co se týče námitky žalovaného, že by se jednalo eventuálně o přestupek dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, dle kterého platí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí motorové vozidlo a v rozporu s § 3 odst. 3 písm. a) není držitelem řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu vozidel, pak aniž by tuto právní kvalifikaci soud více zkoumal, nelze automaticky říci, že výsledek přestupkového řízení by byl ve svém důsledku totožný, když ukládání sankce se řídí totožným ustanovením.

36. Zástupce žalobce při jednání požádal, zda by se soud nemohl vyjádřit i ke zbylým žalobním námitkám, nicméně přezkum zbylých žalobních námitek je za této situace nadbytečný. Nad rámec důvodů tohoto rozhodnutí proto krajský soud pouze dodává, že tvrdí–li žalobce, že o blokaci řidičského oprávnění nevěděl, jednání žalobce, které je dokumentováno listinami popsanými v bodech 26 a 27, prokazují pravý opak. Namítal–li žalobce doručování fikcí, jedná se o zákonný způsob doručování, nadto na adresu, kterou jako doručovací adresu žalobce sdělil i Policii tak, jak je popsáno v úředním záznamu ze dne 12. 1. 2024 založeném v prvostupňovém správním spise. Případné negativní důsledky takového doručování, které je v souladu se zákonem, jdou k tíži žalobci. Popisuje–li žalobce, že nebyl vyzván k odevzdání řidičského průkazu, tak tato výzva byla žalobci zaslána již v roce 2015 a na jejím základě se následně žalobce bránil podanými námitkami. Další výzvy k odevzdání řidičského průkazu již nebylo v návaznosti na pravomocné zamítnutí námitek potřeba (srov. i jeho přípis ze dne 13. 6. 2023, ve kterém se žalobce omlouvá, že řidičský průkaz nemůže odevzdat), přičemž žalobce o odvolacím rozhodnutí v námitkovém řízení věděl, čemuž svědčí i podání správní žaloby, o které rozhodoval Krajský soud v Praze, jehož rozsudek nabyl právní moci 7. 12. 2023 tak, jak plyne z evidenčního listu judikatury. Jestliže Krajskému úřadu Středočeského kraje trvalo cca 8 let, než o odvolání žalobce rozhodl, jedná se o politováníhodnou skutečnost, která však nemá hlubší význam, když proti nečinnosti správního orgánu se žalobce měl a mohl včas bránit.

VI. Závěr a náklady řízení

37. Krajský soud shledal žalobu důvodnou, proto postupem dle § 78 odst. 1 s. ř. s. žalobou napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost. Jelikož stejnou vadou je stiženo i prvostupňové správní rozhodnutí, zrušil krajský soud i toto rozhodnutí postupem dle § 78 odst. 3 s. ř. s. Z povahy věci krajský soud nerozhodoval o návrhu žalobce na moderaci uložené sankce.

38. V dalším řízení bude správní orgán vycházet z toho, že žalobce nemohl naplnit skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 4 zákona o silničním provozu tak, jak je popsáno shora. Je na správním orgánu, aby posoudil, čeho se žalobce svým jednáním mohl dopustil. Podle toho správní orgán bezodkladně procesně zareaguje. Právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Zrušil–li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

39. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého, nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem a odměnou advokáta.

40. Za podanou žalobu uhradil žalobce soudní poplatek ve výši 3 000 Kč.

41. Náklady zastoupení spočívají v odměně za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, další porada, účast na jednání) celkem v částce 12 400 Kč bez DPH [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a), c), d), § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v částce 1 200 Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky); tedy 13 600 Kč bez DPH, 16 456 Kč s DPH, neboť zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH. Částku v celkové výši 19 456 Kč je žalovaný povinen uhradit žalobci k rukám jeho zástupce, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

42. Právní zástupce vyčíslil náklady řízení na celkem 28 684 Kč, když oproti shora uvedenému nárokoval ještě další poradu s klientem a rozšíření žaloby. Zástupce žalobce doložil celkem 2 další porady s žalobcem, a to dne 18. 7. 2024 a dne 29. 7. 2024. Zatímco porada dne 18. 7. 2024 nepřinesla žádný hmatatelný výsledek, který by se projevil v soudním řízení (z tohoto důvodu ji soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon právní služby), v návaznosti na přípis soudu ze dne 24. 7. 2024, poradu dne 29. 7. 2024 žalobce téhož dne rozšířil svoji žalobu. Krajský soud hodnotí poradu žalobce se zástupcem dne 29. 7. 2024 a rozšíření žaloby z téhož dne jako věcně související úkon právní služby, přičemž zároveň má za to, že nic žalobci nebránilo v tom, aby svoji námitku uplatnil už v žalobě samotné; nově vznesená námitka současně pouze přebírá předběžné právní závěry soudu. Z tohoto důvodu ve vztahu k rozšíření žaloby samotné hodnotí jako účelně vynaložený úkon právní služby pouze jeden úkon tak, jak plyne z výše uvedeného.

43. Posledním výrokem soud rozhodl o vrácení žalobci uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, o kterém však krajský soud s ohledem na rozhodování ve věci samé nerozhodoval. Dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů platí, že soud vrátí poplatek z účtu soudu, jestliže jej zaplatil ten, kdo k tomu nebyl povinen. Dle § 10a odst. 1 téhož zákona pak platí, že je–li soud povinen vrátit již zaplacený poplatek nebo přeplatek na poplatku, učiní tak ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl. Zároveň soud žalobce vyzval, aby sdělil, na jaký bankovní účet mu má být částka vrácena, ev. další údaje; nevyhoví–li žalobce této výzvě, bude částka vrácena na účet, ze kterého byla soudu uhrazena.

Poučení

I. Vymezení věci II. Žaloba III. Vyjádření žalovaného k žalobě IV. Procesní postup soudu a průběh ústního jednání V. Posouzení věci krajským soudem VI. Závěr a náklady řízení