37 A 5/2024– 66

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové a soudců Kryštofa Horna a Jana Peroutky ve věci navrhovatele: Ing. V. H. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem třída Kpt. Jaroše 3, Brno proti odpůrci: město Benešov sídlem Masarykovo náměstí 100, Benešov zastoupen advokátem Mgr. Karlem Volfem sídlem Jindřicha Plachty 28, Praha 5 o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – změny č. 2 územního plánu Benešova vydané dne 11. 9. 2023 usnesením Zastupitelstva města Benešov č. 148–6/2023/ZM takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Návrh 1. Navrhovatel se návrhem podle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), domáhá, aby soud zrušil opatření obecné povahy označené v záhlaví (dále též jen „napadené OOP“) jako celek, nebo alespoň v té části, v níž v lokalitě Z2/27 vymezuje funkční plochu SC – plochy smíšené obytné – v centrech měst.

2. Navrhovatel uvádí, že je spoluvlastníkem bytové jednotky č. X v domě č. p. X, jež je součástí pozemku p. č. X v katastrálním území X (stejně jako všechny nemovité věci zmiňované dále v tomto rozsudku). Je v těsné blízkosti lokality Z2/27, kde územní plán dosud vymezoval funkční plochu PV.1 – veřejná prostranství – specifická. Napadené OPP nově řadí lokalitu Z2/27 do funkční plochy SC – plochy smíšené obytné – v centrech měst. Tato změna umožní masivní zástavbu, která se v sousedství v mnoha směrech nepříznivě projeví a poškodí i navrhovatelovo vlastnické právo. Navrhovatel proti tomu při přijímání napadeného OOP uplatnil námitky, ale odpůrce jim nevyhověl.

3. Navrhovatel namítá, že se odpůrce při přijímání napadeného OOP dopustil procesních pochybení. Ta namítal už v uplatněných námitkách, ale odpůrce se s jeho námitkami vypořádal zcela nepřezkoumatelně.

4. V textové části napadeného OOP se uvádí, že odpůrce zvolil zkrácený postup podle § 55a a násl. zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). V záhlaví napadeného OOP ovšem na toto ustanovení není žádný odkaz a neodpovídá tomu ani postup odpůrce. O pořízení změny územního plánu se zastupitelstvo odpůrce usneslo několikrát, poprvé v roce 2016, přičemž až v usnesení z října 2019 se zmiňuje, že se bude změna pořizovat zkráceným postupem. Toto rozhodnutí přitom musí padnout na samém počátku pořizování změny, což se ovšem nestalo – nehledě na to, že by to ani nebylo možné, neboť možnost zkráceného postupu přinesl až zákon č. 225/2017 Sb. účinný od 1. 1. 2018.

5. Současně navrhovatel upozorňuje, že zastupitelstvo poté, co rozhodlo o pořízení napadeného OOP, opakovaně rozhodlo o jakýchsi „změnách změny“, což je nezákonné. Pořizování (změny) územního plánu je formalizovaný proces s přesně určenými fázemi, které na sebe musí bezpodmínečně navazovat (rozsudek NSS ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017–102, bod 42). Od počátku procesu přijímání změny územního plánu musí být jasné, co je jejím obsahem.

6. Dále navrhovatel poukazuje na to, že odpůrce neměl při rozhodování o pořízení změny k dispozici stanoviska krajského úřadu, jak mu to ukládá § 55a odst. 2 písm. d) a e) stavebního zákona. Stanovisko Krajského úřadu Středočeského kraje k navrhovanému obsahu napadeného OOP je datováno dne 15. 1. 2020 (v návrhu je chybně uvedeno 2022, na podstatě námitky to však nic nemění – pozn. soudu), tedy až po rozhodnutí zastupitelstva o přijetí změny zkráceným postupem.

7. Navrhovatel dále namítá, že odůvodnění napadeného OOP je vnitřně rozporné. Na jedné straně se v něm uvádí, že krajský úřad neuplatnil stanovisko podle § 50 odst. 5 stavebního zákona, na druhé straně z odůvodnění současně vyplývá, že se k napadenému OOP vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území zpracovávalo. Krajský úřad Středočeského kraje k tomu vydal stanovisko ze dne 25. 7. 2023, v němž se mj. uvádí, že odpůrce musí v něm vyslovené požadavky zohlednit. Z napadeného OOP však nelze zjistit, zda k tomu došlo a jak se to konkrétně projevilo.

8. Navrhovatel dále namítá i další pochybení ve vztahu k lokalitě Z2/27. V prvé řadě tvrdí, že v procesu přijímání napadeného OOP uplatnil řadu velice konkrétních a kvalitně odůvodněných námitek. Namítal, že výstavba v lokalitě Z2/27 zhorší životní podmínky stávajících obyvatel, sníží standard bydlení, způsobí velký nárůst dopravy, což přinese zvýšení prašnosti, emisí CO2 a dalších exhalací, zhorší zdraví obyvatel a nepřiměřeně zatíží čističku odpadních vod (ČOV). Odpůrce se jimi však vůbec věcně nezabýval – zamítl je pouze s odkazem na to, že uvedenou změnu projednal s urbanistou a dotčenými orgány. To naprosto nesplňuje požadavky judikatury na kvalitu vypořádání námitek dotčených osob. V odůvodnění je ke změně funkčního využití lokality Z2/27 uvedeno jen tolik, že jde o zástavbu v centru města, která znamená efektivnější využití již existující infrastruktury. Jinde v textové části žádné důvody pro tuto změnu uvedeny nejsou, v čemž navrhovatel spatřuje rozpor textové části s grafickou.

9. Podle navrhovatele je nežádoucí vymezovat v centru města další rozvojové plochy a stále zahušťovat zástavbu. Odpůrce uvádí, že jde o efektivní využití infrastruktury a že budování kompaktního města je vhodnější než jeho rozšiřování na úkor orné půdy (k čemuž podle navrhovatele beztak dochází). Přitom však pomíjí, že i veřejné prostranství je hodnota, kterou je třeba zachovat. V odůvodnění si vůbec nepoložil otázku, zda je skutečně třeba současné využití lokality Z2/27 jako veřejného prostranství měnit. Navrhovatel také poukazoval na to, že podle Generelu dopravy je daná lokalita kriticky zatížená dopravou, a to jak silným provozem zejm. v době dopravní špičky a vznikem složitých a nepřehledných situací, tak i dopravou v klidu (parkováním).

10. Navrhovatel dále poukazuje na to, že v textové části napadeného OOP se o lokalitě Pražských kasáren vůbec nehovoří. Ovšem současně se zde akcentuje význam stabilizovaných veřejných prostranství a mezi příklady je uveden právě prostor Pražských kasáren, resp. náměstí při rozšíření ulice K. N. To je podle navrhovatele vnitřně rozporné – jestliže si je odpůrce vědom hodnoty právě tohoto konkrétního veřejného prostranství, proč napadené OOP umožňuje jeho zastavění? Lokalitu Pražských kasáren řešila i změna územního plánu č. 3 vydaná v roce 2020, která zde veřejné prostranství zachovala. Pro lokalitu je vydán regulační plán, na jehož základě se teprve bude rozhodovat o využití území. Současně se však v napadeném OOP uvádí, že se má (mj.) pro lokalitu Pražská kasárna zpracovat územní studie – ale pokud je regulační plán již vypracován, postupuje se podle něj a územní studie se vypracovávat nemusí. To pokládá navrhovatel za zmatečné.

11. Konečně navrhovatel namítá, že je změna funkční plochy z PV.1 na SC nelogická. I napadené OOP (shodně jako původní územní plán před provedenou změnou) totiž uvádí v textové části lokalitu Pražských kasáren mezi stabilizovanými prostory veřejných prostranství celoměstského významu (plochy PV a PV.1). Pak nedává smysl, že je tatáž lokalita v grafické části napadeného OOP řazena do ploch SC. Vyjádření odpůrce 12. Odpůrce ve vyjádření nejprve poukazuje na to, že rozhodování o rozvoji spravovaného území je výrazem ústavně zaručeného práva obce na samosprávu. V procesu územního plánování se váží řada soukromých a veřejných zájmů a výsledkem je nevyhnutelně kompromisní rozhodnutí o upřednostnění některých zájmů před jinými, to vše při zachování proporcionality a ochrany základních práv. Volba konkrétní podoby využití určitého území je výsledkem politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle obce omezena požadavkem nevybočení z určitých mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování. Uvnitř těchto mantinelů zůstává široký prostor pro autonomní rozhodování každé obce (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73). Soudům nepřísluší hledat nejvhodnější řešení pro řešené území, protože tím by nepřípustně zasahovaly do práva na samosprávu – mají pouze korigovat extrémy (rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2020, č. j. 10 As 197/2019–46). Odpůrce má za to, že napadené OOP ze zákonných mantinelů nevybočilo.

13. Odpůrce zpochybňuje, že by bylo napadené OOP způsobilé zasáhnout do navrhovatelova vlastnického práva. Obecně bude intenzita zásahu do vlastnického práva majitele sousedního pozemku vždy výrazně nižší než v případě vlastníka regulovaného pozemku. V posuzované věci je navíc otázkou, zda nové funkční využití lokality Z2/27 (tj. proměna z parkoviště na městskou zástavbu) ve skutečnosti hodnotu navrhovatelova bytu naopak nezvýší. Platí ovšem, že součástí vlastnického práva není legitimní očekávání, že stav okolí bude zakonzervován. Rozvoj města v návaznosti na potřeby občanů je přirozený. Současně odpůrce zdůrazňuje, že územní plán je koncepční dokument, který ještě do území žádné konkrétní stavby neumisťuje, k tomu dojde teprve později v územních řízeních, přičemž každá výstavba musí respektovat regulativy pro danou funkční plochu obsažené v regulačním plánu. V současnosti je v lokalitě Z2/27 velké parkoviště, takže jakákoli výstavba může stávající stav (zejména jde–li o parkování a dopravu obecně) jen zlepšit. Obavy z masivního nárůstu dopravy a souvisejících emisí vyvrátilo vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.

14. Dále odpůrce zdůrazňuje, že lokalita Z2/27 se nachází v centru Benešova a navazuje na další plochy zastavěné městskou zástavbou. V takovém případě je využití pro centrální městskou zástavbu zcela adekvátní, představuje běžný městský rozvoj a vytváří prostor pro přizpůsobení místa potřebám města a jeho obyvatel. Pokud má navrhovatel za to, že vymezování dalších rozvojových ploch je nežádoucí, připomíná odpůrce, že otázku vhodnosti zvolené regulace nemůže soud posuzovat, protože mu to judikatura zapovídá.

15. Odpůrce má za to, že se s navrhovatelovými námitkami vypořádal sice stručně, ale dostatečně. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2023, sp. zn. III. ÚS 1669/11, podle něhož nesmí být požadavky na kvalitu odůvodnění vypořádání námitek přemrštěné. To by byl projev přepjatého formalismu, který ohrožuje funkčnost územního plánování. Dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 178/15, podle něhož lze snad požadavky § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, klást na rozhodnutí o námitkách, nikoli však na ostatní části opatření obecné povahy. Krajský soud v Praze v návaznosti na to opakovaně zdůraznil, že důvody, proč pořizovatel určitým námitkám nevyhověl, nelze hledat jen ve vlastním vypořádání námitek, nýbrž v textové částí územního plánu jako celku, jež obsahuje obecné vůdčí ideje, z nichž lze usuzovat na důvody pro nevyhovění námitkám (rozsudky ze dne 19. 6. 2019, č. j. 43 A 161/2018–104, a ze dne 30. 1. 2020, č. j. 51 A 44/2019–64). Pokud tedy navrhovatel uvádí, že odpůrce nevypořádal jeho námitky stran zhoršení životních podmínek, emisí, zhoršení zdraví obyvatel atd., je třeba hledat odpověď v textové části napadeného OOP jako celku, zejména ve Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území vypracovaném Ing. H. P. Z něj vyplynulo, že žádná z lokalit (a tedy ani lokalita Z2/27) nebude mít výraznější negativní vliv na obyvatele, na dopravní situaci, na hygienu prostředí, na ovzduší, hluk a klima.

16. Ani procesní námitky nepokládá odpůrce za důvodné. Důvodem pro zahájení procesu přijímání napadeného OOP byly podněty a žádosti veřejnosti, které se odpůrci postupně scházely od roku 2016. To je důvod, proč zastupitelstvo rozhodovalo opakovaně a několikrát schválilo další body změny územního plánu. Teprve poté, co byl seznam změn definitivní, schválilo zastupitelstvo návrh napadeného OOP a poté už probíhal standardní postup. Odpůrce má za to, že je tento postup v souladu se zákonem. I NSS uznává, že pořízení (změny) územního plánu je dlouhodobý proces, v jehož průběhu může docházet ke změnám (rozsudek ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017–102). I kdyby soud shledal, že se jedná o procesní vadu, nemůže jít o vadu s vlivem na zákonnost napadeného OOP.

17. Odpůrce se nedopustil žádné chyby ani ve zkráceném postupu ve smyslu § 55a stavebního zákona. Opatřil všechna stanoviska, která stavební zákon v § 55a odst. 2 písm. d) a e) požaduje, a řídil se jimi. Nechal vypracovat Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, které v souladu s pokynem krajského úřadu zapracoval do odůvodnění. Je pravda, že je v textové části jednou nesprávně uvedeno, že krajský úřad stanovisko podle § 50 odst. 5 stavebního zákona neuplatnil. To je ovšem chyba v psaní, která nic nemění na tom, že stanovisko uplatněno bylo. Ani toto pochybění nemůže mít vliv na zákonnost napadeného OOP.

18. Odpůrce navrhuje, aby soud návrh zamítl a uložil navrhovateli nahradit mu náklady řízení. Replika 19. Navrhovatel v replice připomíná, že i kdyby soud nepokládal za vadu, že odpůrce o podobě změny územního plánu rozhodoval opakovaně od roku 2016 a teprve v roce 2019 rozhodl, že se tak stane zkráceným postupem podle § 55a stavebního zákona, nic to nemění na tom, že v době, kdy toto rozhodnutí padlo (21. 10. 2019), pro ně nebyly splněny zákonné podmínky. Podle § 55a odst. 3 stavebního zákona lze totiž rozhodnout o pořízení změny zkráceným postupem jen na podkladě stanovisek. To se nestalo – stanovisko krajského úřadu je datováno až dne 15. 1. 2020.

20. Dále se navrhovatel ohrazuje proti tvrzení odpůrce, že coby soused nemá aktivní procesní legitimaci. Práva navrhovatele jsou vymezením plochy pro novou výstavbu v těsné blízkosti jeho nemovitosti nepochybně dotčena. I NSS v podobných případech běžně aktivní procesní legitimaci shledává (srov. např. rozsudek ze dne 23. 9. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–185).

21. Navrhovatel dále poukazuje na to, že lokalita Z2/27 není v současnosti zkolaudována jako parkoviště (slouží jen jako náhradní prostor při nemožnosti využívání jiných parkovišť). V každém případě by podle názoru navrhovatele měl odpůrce činit kroky k tomu, aby na tom místě namísto současného neutěšeného stavu vzniklo kvalitní veřejné prostranství, zejména pokud jinak ve městě zeleně obecně ubývá. To platí tím spíše v době klimatické krize, uprostřed města tvořícího tzv. tepelný ostrov. Triplika 22. Odpůrce v triplice poukazuje na posloupnost událostí při přijímání napadeného OOP. Všech 106 postupně přijatých žádostí o změnu územního plánu postupně zapracoval do návrhu obsahu změny č. 2 územního plánu Benešov, kterou zastupitelstvo odpůrce schválilo dne 18. 5. 2020. Stalo se tak tedy až v době po obdržení stanoviska krajského úřadu.

23. Dále odpůrce trvá na tom, že napadené OOP zasahuje do práv navrhovatele jen minimálně nebo vůbec. Lokalita Z2/27 se fakticky využívá jako parkoviště, a proto je na ní jen minimum zeleně. Napadené OOP stojí na koncepci kompaktního a hustého města, které je udržitelné, efektivně využívá existující veřejnou infrastrukturu a předchází záborům orné půdy v okolí města. Podle Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území napadené OOP klima města výrazně nezmění. Jednání 24. K projednání věci nařídil soud jednání. Při jednání účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

25. Navrhovatel k otázce aktivní legitimace prohlásil, že je vlastníkem bytové jednotky, ve které trvale bydlí se svou rodinou, v Praze má pouze trvalé bydliště. Jako vlastník bytové jednotky má právo podávat námitky. Napadené OOP v těsné blízkosti navrhovatelovy nemovitosti vymezuje lokalitu Z2/27 a na ní funkční plochu SC. Navrhovatel je předně dotčen tím, že ve městě zaniká vzácný prostor pro veřejné prostranství. Poukázal na metodiku MMR. Druhé dotčení souvisí s klimatickou změnou. Intenzivní zastavování centra měst je nežádoucí. Zvyšuje vlny horka v městském prostředí. Původní plocha veřejného prostranství obsahovala žádoucí prvky modrozelené infrastruktury napomáhající boji s tepelným ostrovem ve městě. V centru se okolo volných prostranství stahuje smyčka již delší dobu. Existuje i studie (pana V., snad by mělo jít o urbanistickou studii), která počítá s tím, že centrum podél ulice Pražská má být zastaveno bytovými domy. K tomu je třeba přičíst, že aktuálně probíhající pouť už nemá místo jinde než na daném parkovišti. Plocha byla podle územního plánu z roku 1994 zelená, změnou č. 1 územního plánu se stala zastavitelnou. Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj se dopady na život ve městě zabývá nedostatečně, resp. dopady marginalizuje.

26. Odpůrce uvedl, že je sporné, kde navrhovatel skutečně žije, neboť má trvalý pobyt v Praze. Obavy o změny klimatu byly vyloučeny vyhodnocením vlivů napadeného OOP na udržitelný rozvoj. Případná výstavba na ploše má své limity obsažené v územním plánu po změně č. 2.

27. Důvody, pro které soud neprovedl některé navržené důkazy, jsou uvedeny dále v odůvodnění rozsudku. Ostatní v odůvodnění výslovně neuvedené důkazy navržené účastníky soud neprovedl, protože jsou součástí správního spisu, jehož obsahem se důkaz neprovádí (viz např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu 28. Soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části ve smyslu § 101a s. ř. s. (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 9. 2008, č. j. 9 Ao 1/2008–34). Těmito podmínkami jsou samotná existence opatření obecné povahy, aktivní procesní legitimace navrhovatele a formulace závěrečného návrhu.

29. Územní plán se podle § 43 odst. 4 větou poslední stavebního zákona vydává formou opatření obecné povahy podle § 171 správního řádu. Ze správního spisu soud zjistil, že napadený územní plán zastupitelstvo odpůrce schválilo a vydalo dne 11. 9. 2023. Napadený územní plán byl postupem podle § 173 odst. 1 správního řádu oznámen veřejnou vyhláškou, která byla vyvěšena na úřední desku odpůrce dne 25. 9. 2023. Veřejná vyhláška byla vyvěšena po předepsanou dobu patnácti dnů a napadený územní plán nabyl účinnosti dne 10. 10. 2023. O existenci napadeného územního plánu tak není sporu, napadený územní plán je opatřením obecné povahy, které bylo řádně vydáno a je účinné. Tato podmínka řízení je splněna.

30. Dále soud zkoumal aktivní procesní legitimaci navrhovatele (tj. zda je oprávněn k podání návrhu). Podle § 101a s. ř. s. je návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen na svých právech.

31. Navrhovatel je vlastníkem jednotky č. X (resp. má ji s manželkou ve společném jmění), jež je součástí pozemku p. č. X, jak soud ověřil z katastru nemovitostí (list vlastnictví č. X pro katastrální území X). Jednotka se nachází v domě č. p. X v ulici K. N. Tato ulice přímo sousedí s lokalitou Z2/27, které se týká regulace, jejíhož zrušení se navrhovatel domáhá. V návrhu výslovně uvádí, že změna, kterou napadené OOP do sousedství přinese, se negativně dotkne jeho vlastnického práva. Z uplatněných návrhových bodů je však jasné, že navrhovatel se cítí dotčen také proto, že napadené OOP podle něj do celého sousedství přinese obecně snížení pohody bydlení, jednak pokud jde o kvalitu prostředí, jednak pokud jde o zvýšenou dopravní zátěž a negativní jevy s ní spojené, včetně dopadů na zdraví.

32. Odpůrce aktivní procesní legitimaci navrhovatele zpochybnil. Má za to, že s ohledem na to, že je navrhovatel „jen“ soused (a regulace, proti níž brojí, se jej tedy nedotýká přímo, ale nezbytně jen zprostředkovaně), není dotčení jeho práv tak intenzivní, aby byl oprávněn k podání návrhu.

33. Soud s náhledem odpůrce nesouhlasí. Z judikatury rozšířeného senátu vyplývá, že pro aktivní procesní legitimaci postačuje, pokud navrhovatel logicky, konsekventně a myslitelně tvrdí, že byl na svých právech napadeným opatřením obecné povahy zkrácen (usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, bod 34). Toto tvrzení přitom musí být dostatečně konkrétní, nikoli jen zcela obecné (usnesení NSS ze dne 3. 5. 2011, č. j. 8 Ao 2/2011–72, bod 20). Soud má za to, že v posuzované věci navrhovatel předložil dostatečně konkrétní a přitom logická tvrzení o dotčení svých práv. Není ani podstatné, co odpůrce zmínil při jednání, tedy že navrhovatel neprokázal, že v bytové jednotce č. X skutečně bydlí (což odpůrce zpochybnil poukazem na navrhovatelovo trvalé bydliště v Praze). Pro založení aktivní procesní legitimace postačuje, že je navrhovatel potenciálně dotčené nemovité věci, nikoli to, zda ji skutečně užívá. Nadto navrhovatel při jednání prohlásil, že bytovou jednotku se svou rodinu k bydlení skutečně užívá.

34. Před přijetím napadené změny územního plánu byla dotčená lokalita zařazena do plochy PV.1 – veřejná prostranství specifická. Jako hlavní využití bylo stanoveno: veřejné prostory náměstí, ulic a pěších zón s úpravou parteru – veřejná prostranství s plochami zpevněnými pro vyšší frekvenci pohybu chodců se zahrnutím ploch pro dopravu v klidu. Přípustné využití: mobiliář pro relaxaci (kromě staveb krbů a ohnišť), plastiky a další prvky městské drobné architektury, začlenění vodních prvků (kašny, vodní plochy), doprovodná a mobilní zeleň, plošně a objemově omezená možnost výstavby zařízení občanské vybavenosti (viz podmínky); vymezené plochy pro předzahrádky restaurací, občerstvení a obdobných provozů, přístřešky zastávek hromadné dopravy; parkoviště pro potřebu zóny, vymezené plochy pro drobný stánkový prodej, vymezené plochy pro příležitostný (mobilní) prodej – trhy, nezbytné liniové technické vybavení – inženýrské sítě. Nepřípustné využití: všechny činnosti, které vyvolávají riziko poškození úpravy parteru nebo které nesouvisejí s vymezeným hlavním nebo přípustným využitím, zařízení pro dočasné ubytování. Podmínky: při úpravě zpevněných ploch je nezbytné zajistit rychlý odtok dešťových vod, inženýrské sítě budou optimálně vedeny v kolektorech; záměr plošně a objemově omezené zástavby musí být ve fázi náčrtu objemového řešení projednán a odsouhlasen místně příslušným stavebním úřadem, resp. architektem města. Zástavba nesmí přesáhnout 20% plochy výměry řešeného veřejného prostranství; objemové řešení a funkční využití musí vhodně reagovat a navázat na kontext okolní zástavby; pro přípustné využití (prodej – trhy) nutno zajistit parkování vozidel prodejců a zásobování.

35. Změna č. 2 lokalitu Z2/27 zařadila do plochy s rozdílným způsobem využití SC – plochy smíšené obytné – v centrech měst s převažujícím využitím: vybavenost celoměstského a regionálního významu včetně bydlení v bytových i rodinných domech. Přípustné využití: – veřejná správa, maloobchod do 150 m2 prodejní plochy (stanovení vyšší výměry je možné výhradně v případě využití stávajících objektů a je podmíněno kladným posouzením urbanistických předpokladů), přechodné ubytování zaměstnanců, turistů, studentů a žáků, stravovací zařízení, půjčovny sportovních a turistických potřeb, informační zázemí, stavby a zařízení pro kulturu a církevní účely, reprezentační prostory města jako kulturně historického, společenského, i ekonomického centra regionu, veřejná prostranství a plochy okrasné a rekreační zeleně s prvky drobné architektury a mobiliářem pro relaxaci (kromě staveb krbů a ohnišť), orientaci a informace, parkoviště a parkovací objekty pro potřebu centra města, administrativa, školy, školská zařízení a zařízení péče o děti, zdravotnická zařízení, domy s pečovatelskou službou a domovy důchodců, drobná sportovní a relaxační zařízení, nevýrobní služby, nezbytná technická vybavenost. Nepřípustné využití: stavby a zařízení, které nesouvisejí s vymezeným hlavním nebo přípustným využitím; dočasné ubytování (ubytovny) pro pracovníky; stavby a zařízení, které v důsledku provozovaných činností překračují stanovené limity zatížení okolí hlukem, prachem, exhalacemi nebo organoleptickým pachem – a to i druhotně např. vyvolanou nákladní dopravou; komerční výroba solární energie (nad rámec přímé spotřeby v objektu). Prostorové uspořádání: u obslužných zařízení je nutné řešit parkování vozidel na vlastním nebo k tomu účelu určeném pozemku; objekty a zařízení technické vybavenosti budou řešeny jako integrovaná součást zástavby; v případě výroby solární energie výhradně pro vlastní spotřebu musí být solární články aplikovány přímo na stavebních objektech; nové objekty nebo dostavby původních objektů musí architektonickým členěním stavebních forem a zejména celkovým objemem zastavění (formou zastřešení, výškou římsy a hřebene) respektovat kompoziční vztahy a reagovat na měřítko a kontext okolní zástavby a charakter centra města; střešní krajina musí v dálkových pohledech zachovat jednotný charakter; plochy zeleně jsou dány historickou konfigurací zástavby, event. určeny regulačním plánem; vybavení parteru: liniové a plošné sadovnické porosty, mobiliář pro relaxaci (kromě krbů a ohnišť).

36. Je bez obtíží představitelné, že by to, co navrhovatel tvrdí, mohlo v souvislosti se změnami, které napadené OOP do celého sousedství přinese, nastat. Navrhovatel má tedy aktivní procesní legitimaci (tj. je oprávněn k podání návrhu). Jestli jeho námitky obstojí, je už otázkou jejich věcného posouzení.

37. Soud se dále zabýval včasností podaného návrhu. Napadené OOP nabylo účinnosti dne 10. 10. 2023. Pro podání návrhu stanoví § 101b odst. 1 s. ř. s. jednoroční lhůtu od účinnosti napadeného OOP. Návrh podaný dne 8. 2. 2024 je tudíž včasný.

38. Návrh má také další zákonem požadované náležitosti. Podle § 101b odst. 2 s. ř. s. musí návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s.) obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné.

39. Při věcném posouzení návrhu vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době vydání opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.), tj. ze skutkového a právního stavu ke dni 11. 9. 2023. Při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu (§ 101d odst. 1 s. ř. s.).

40. V minulosti soud obvykle vycházel z algoritmu (testu) přezkumu, který byl pro tyto účely vymezen judikaturou NSS (srov. rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005–98). V pěti krocích tohoto algoritmu soud zkoumal, zda měl správní orgán pravomoc vydat opatření obecné povahy (1. krok), zda nepřekročil meze zákonem vymezené působnosti (2. krok), zda byl při vydávání opatření obecné povahy dodržen zákonem stanovený procesní postup (3. krok), zda opatření obecné povahy není v rozporu s hmotným právem (4. krok) a zda je zvolená regulace proporcionální (5. krok). Přitom se zabýval jen těmi kroky, které navrhovatel zahrnul do návrhových bodů (§ 101b odst. 1 s. ř. s.). Rozšířený senát však ve svém nedávném usnesení ze dne 12. 12. 2023, č. j. 9 Ao 37/2021–57, č. 4562/2024 Sb. NSS (Pumelice), vyslovil, že tento algoritmus není pro účastníky ani pro soud závazný – v tom smyslu, že soud, tím méně účastníci nemusí svou argumentaci strukturovat tímto způsobem (soud při přezkumu opatření obecné povahy je vázán rozsahem a důvody návrhu). Dříve pravidelně užívaný algoritmus se stává dobrovolnou pomůckou. Tím pádem není podstatné, do jakého kroku algoritmu soud zařadí posouzení jednotlivých otázek, s nimiž se vypořádává. Soud tedy nebude tento rozsudek strukturovat pomocí algoritmu.

41. Navrhovatel v návrhu namítá procesní vady: že odpůrce nedodržel zákonem předepsaný procesní postup, že nebyly naplněny podmínky pro zkrácený postup ve smyslu § 55a stavebního zákona a že se odpůrce s jeho námitkami vypořádal nepřezkoumatelně. Dále navrhovatel namítá, že je napadené OOP vnitřně rozporné, protože z něj není jasné, zda krajský úřad uplatnil své stanovisko, nebo nikoli a také, že v jedné části uvádí lokalitu jako příklad veřejného prostranství a v jiné části ji zařazuje do zastavitelných ploch pro bydlení. A konečně namítá, že jde o řešení pro danou lokalitu nevhodné, protože dochází k neuváženému zastavění veřejného prostranství, což bude mít negativní vliv na okolí. Těmito návrhovými body se soud zabýval. Posouzení návrhu soudem Procesní vady 42. Navrhovatel namítá, že se odpůrce při přijímání napadeného OOP dopustil řady procesních vad, které ve svém souhrnu odůvodňují zrušení napadeného OOP jako celku.

43. Úvodem soud připomíná, že při posuzování dopadu jakékoli procesní vady na projednávanou věc je třeba mít na paměti, že v případě návrhu na zrušení opatření obecné povahy se jedná o procesní prostředek ochrany proti výslednému opatření obecné povahy, nikoliv proti procesu jeho přijímání (usnesení NSS ze dne 30. 11. 2006, č. j. 2 Ao 2/2006–62). Důvod ke zrušení opatření obecné povahy by proto mělo zavdat jen pochybení závažného rázu, které reálně mohlo vést k zásahu do hmotných veřejných subjektivních práv navrhovatele (usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009–120, bod 41, a rozsudek NSS ze dne 2. 9. 2010, č. j. 1 Ao 3/2010–161, bod 24), a to k zásahu prostřednictvím výsledného opatření obecné povahy. Uvedené ostatně reflektuje i § 101d odst. 1 s. ř. s. ve znění účinném od 1. 1. 2024, a tedy aplikovatelný i v nyní posuzované věci, podle kterého se nepřihlíží k vadám řízení o vydání opatření obecné povahy, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na zákonnost, popřípadě správnost napadeného opatření obecné povahy. Je proto třeba vždy zkoumat konkrétní okolnosti případu a zjistit, jaké konkrétní dopady případné procesní pochybení odpůrce skutečně mělo do práv navrhovatele. Usnést se o jedné změně územního plánu vícekrát není nezákonné 44. Navrhovatel má za to, že je nezákonné, že zastupitelstvo odpůrce poté, co usnesením rozhodlo o pořízení napadeného OOP (změny územního plánu), opakovaně svými usneseními rozšířilo výčet pozemků, u kterých v rámci napadeného OOP dojde ke změně jejich využití. To pokládá za nezákonné, protože tím byl porušen zákonem stanovený proces. Od samého počátku pořizování změny územního plánu musí být dle něj jasné, čeho se bude týkat. Odpůrce naopak poukazuje na to, že proces pořizování (změny) územního plánu je dlouhodobý, a proto je pochopitelné, pokud dojde k určitým změnám. Ty byly v tomto případě způsobeny tím, že se postupně scházely podněty od veřejnosti, které zastupitelstvo postupně schvalovalo. Teprve poté, co byl seznam definitivní, schválilo zastupitelstvo návrh.

45. Soud ze správního spisu zjistil, že dne 12. 12. 2016 rozhodlo zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 411–19/2016–ZM o pořízení změny č. 2 územního plánu Benešov. Podle důvodové zprávy šlo o regulaci řešící přechodné ubytování v centru města.

46. Dne 17. 5. 2017 rozhodlo zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 469–22/2017/ZM o pořízení změny č. 2 územního plánu Benešov. Podle důvodové zprávy šlo o různé dílčí změny územního plánu na základě přibližně 70 žádostí, které odpůrce obdržel.

47. Dne 21. 10. 2019 rozhodlo zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 148–8/2019/ZM o pořízení dílčích změn změny č. 2 územního plánu Benešova, a to zkráceným postupem. Podle důvodové zprávy obdržel odpůrce další žádosti o dílčí změny územního plánu, které budou přiřazeny k zahajované změně územního plánu Benešova. Současně se uvádí, že zákon nově umožňuje pořízení změny č. 2 zkráceným postupem a že právě tento postup bude při přijetí změny využit.

48. Dne 18. 5. 2020 rozhodlo zastupitelstvo odpůrce usnesením č. 210–11/2020/ZM výrokem I. o pořízení dílčích změn změny č. 2 územního plánu. Podle důvodové zprávy (která zřejmě předpokládala, že materiál bude předložen na jednání zastupitelstva již dne 20. 4. 2020 – pozn. soudu) obdržel odpůrce dalších 8 žádostí, jež jsou tímto přiřazeny k zahajované změně č. 2 územního plánu Benešova. Výrokem II. tohoto usnesení schválilo zastupitelstvo odpůrce návrh obsahu změny č. 2 územního plánu Benešov. Podle důvodové zprávy totiž stavební zákon vyžaduje, aby byla změna územního plánu formálně schválena znovu jako celek.

49. Zákon stanoví pro přijetí (změny) územního plánu přesný postup. Judikatura správních soudů, které se navrhovatel dovolává, akcentuje, že tento procesní postup musí být dodržen, a to primárně s ohledem na práva všech osob, které mohou být přijatými změnami dotčeny (rozsudek NSS ze dne ze dne 22. 10. 2019, č. j. 1 As 454/2017–102, bod 42, nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, č. j. 43 A 34/2018–97, č. 3811/2018 Sb. NSS). Zejména není možné postoupit do další fáze přijímání (změny) územního plánu, dokud není skončena fáze předchozí. To se však v právě posuzované věci nestalo, protože všechna přijatá usnesení se týkají jedné fáze, a to právě fáze iniciační, tj. rozhodnutí o pořízení změny územního plánu. Na procesní stránku věci naopak podle soudu nelze aplikovat závěry obsažené v odpůrcem citovaném rozsudku NSS č. j. 1 As 454/2017–102. Zmiňovaná dynamičnost se totiž týká uvažovaného řešení, které se může v průběhu pořizování (změny) územního plánu vyvíjet (např. v návaznosti na požadavky dotčených orgánů a námitky či připomínky veřejnosti), a nikoli procesních pravidel. Tam je žádoucí spíše jistá rigidita.

50. Soud konstatuje, že s ohledem na náročnost a nákladnost celého procesu pořízení změny územního plánu (což platí tím spíše, jde–li o větší město jako v tomto případě) není neobvyklé, pokud se podněty ke změně územního plánu, ať už pochází z iniciativy veřejnosti, nebo samosprávy, sdružují do větších celků. Změna územního plánu pak probíhá o všech do ní zahrnutých změnách jako o celku, přičemž tyto změny mohou být i zcela nesourodé a jejich zahrnutí do společného procesu je dáno toliko tím, že byly iniciovány ve shodném časovém období. Na tom samo o sobě není nic nezákonného.

51. Tuto cestu zvolil v právě posuzované věci i odpůrce. Z usnesení ze dnů 12. 12. 2016, 17. 5. 2017, 21. 10. 2019 a 18. 5. 2020 vyplývá, že postupoval tak, že nejprve rozhodl o pořízení změny územního plánu č. 2, resp. prvního souboru změn. Druhým usnesením rozhodl znovu o pořízení změny územního plánu č. 2, resp. druhého souboru změn. Třetí a čtvrté usnesení formuloval tak, že rozhoduje o pořízení dílčích změn změny č. 2, čímž schválil třetí a čtvrtý soubor změn. Jinými slovy, o pořízení téže změny územního plánu (pokaždé v podobě dalších doplnění) rozhodl postupně čtyřikrát. Podle soudu je však z důvodových zpráv k předloženým usnesením jasné (výslovně to vyplývá minimálně z důvodových zpráv k usnesením ze dne 21. 10. 2019 a 18. 5. 2020), že od počátku šlo o jednu změnu územního plánu (jeden proces), která se postupně toliko doplňovala o další soubory změn (o další pozemky, jejichž funkční využití se má změnit). Posledním uvedeným usnesením současně schválil návrh obsahu změny územního plánu jako celku.

52. Zákonodárce nepochybně předvídal, že se bude o pořízení změny územního plánu rozhodovat jedním usnesením. Takový postup je logický, jednoduchý a vůči veřejnosti transparentní. Současně však zákon nezakazuje, aby se o pořízení změny územního plánu rozhodlo více usneseními. Jde o postup, který se všeobecně užívá a který soud tolerují (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2023, č. j. 65 A 4/2023–327, bod 27, kde odpůrce postupoval v zásadě shodně a soud jeho postup nepokládal za problematický). Ani zdejší soud nemá za to, že by schválením změny územního plánu čtyřmi usneseními došlo k porušení zákona. Soud také neshledává, že by uvedeným postupem odpůrce zasáhl do práv veřejnosti, nebo do jejího legitimního očekávání. Je pravda, že usnesení, z nichž bylo možné zjistit, kterých pozemků se napadené OOP bude týkat, byla čtyři, což vnáší do této fáze procesu určitou nepřehlednost. Soud současně tento postup vnímá jednak jako projev zásady hospodárnosti, neboť by bylo nehospodárné, aby se s ohledem na složitost procesu pořizování (změny) územně plánovací dokumentace pořizovaly v krátkých časových sledech za sebou dílčí změny územního plánu a naopak je žádoucí provádění těchto změn kumulovat do větších celků, které jsou následně projednány společně, a jednak jako výraz vstřícnosti vůči těm, kdo o změnu územního plánu žádali (zastupitelstvo i pořizovatel mají ostatně podle § 46 odst. 3 stavebního zákona při projednání návrhů na změnu územního plánu postupovat bezodkladně). Je také třeba si uvědomit, že k postupnému rozšiřování výčtu změn, jichž se mělo napadené OOP týkat, došlo v rámci jedné fáze při přijímání změny územního plánu, a to právě fáze první. Od chvíle, kdy bylo dne 18. 5. 2020 usnesením rozhodnuto o obsahu změny napadeného OOP, už bylo jasné, jakých konkrétních pozemků se tato změna územního plánu dotkne a jakým způsobem. Od té doby (tj. v zásadě od počátku procesu přijímání napadeného OOP) se již v tomto směru nic neměnilo a veřejnost mohla ke všem navrženým změnám uplatnit své námitky a připomínky.

53. Ještě podstatnější je, že navrhovatel sice zpochybnil zákonnost uvedeného postupu, ale netvrdil nic o tom, že by to nějak konkrétně zasáhlo do jeho procesních práv (srov. výklad v bodě 43). Zejména to navrhovateli nezabránilo uplatnit námitky k regulaci lokality Z2/27.

54. Námitka je nedůvodná. Odpůrce užil zkrácený postup ve smyslu § 55a stavebního zákona správně 55. Navrhovatel namítá, že nebyly dány podmínky pro přijetí změny územního plánu zkráceným postupem podle § 55a stavebního zákona. Že bude tento postup užit, musí zastupitelstvo výslovně uvést již v usnesení o pořízení (změny) územního plánu (§ 55a odst. 1 stavebního zákona). To se však podle navrhovatele v posuzované věci ani stát nemohlo, protože usnesení o pořízení napadeného OOP bylo přijato v době, kdy ještě zákon zkrácený postup neznal.

56. První ze čtyř usnesení zastupitelstva odpůrce o pořízení napadeného OOP bylo schváleno dne 12. 12. 2016. Novela stavebního zákona č. 225/2017 Sb., která vložením § 55a–55c zavedla možnost přijetí (změny) územního plánu zkráceným postupem, nabyla účinnosti dne 1. 1. 2018. Obsahovala též přechodné ustanovení čl. II, bod 3, podle něhož se pořizování (mj.) změny územního plánu, u které bylo zahájeno projednání návrhu, se – s výjimkou ustanovení o nabytí účinnosti – dokončí podle dosavadních právních předpisů.

57. V důvodové zprávě (srov. str. 149–150 důvodové zprávy k zákonu č. 225/2017 Sb., sněmovní tisk č. 927/0, 7. volební období, dostupná z www.psp.cz) se k tomu uvádí, že zkrácené postupy aktualizací a změn územně plánovacích dokumentací spočívají v jiných postupech na začátku a nezměněných postupech v závěru pořizování. Pro odstranění pochybností při pořizování již zahájených aktualizací a změn se stanovuje úkon, od kterého se nebudou využívat nové postupy a pořizování se dokončí podle dosavadního postupu, protože by již došlo jen k minimální úspoře času za cenu výkladových komplikací a nebezpečí vzniku nezákonností při aplikaci prvoinstančními úřady.

58. Otázka, zda se na pořizování určité změny územního plánu, které bylo zahájeno před 1. 1. 2018, užijí dosavadní právní předpisy, nebo právní předpisy po novele č. 225/2017 Sb., tak závisí na tom, v jaké fázi procesu se ona změna územního plánu nacházela ke dni 1. 1. 2018. Jestliže již bylo zahájeno projednání návrhu, pak se užijí dosavadní právní předpisy. Jestliže v té době ještě projednání návrhu zahájeno nebylo, užije se právní úprava účinná od 1. 1. 2018. Okamžik, kdy zastupitelstvo rozhodne o pořízení změny územního plánu, jako tomu bylo v právě posuzované věci, ještě nelze pokládat za projednání návrhu ve smyslu § 50 a § 51 stavebního zákona – o ně se může jednat nejdříve v okamžiku, kdy do procesu vstoupí další aktéři, tj. dotčené orgány, jimž se (v nezkráceném postupu) zasílá návrh změny. Projednání návrhu je zcela odlišnou, pokročilejší fází pořizování změny územního plánu. Okamžik rozhodnutí o pořízení změny územního plánu je fází zcela odlišnou od projednávání návrhu jeho změny. V tomto okamžiku o „projednání návrhu“ ještě nemohla být řeč.

59. Z důvodové zprávy jednoznačně vyplývá, že zákonodárce hodlal umožnit využití nově zavedených zkrácených postupů i u těch změn, které byly zahájeny před 1. 1. 2018, pokud ještě nedošly do fáze projednání. A to proto, že u změn, které jsou teprve v iniciační fázi, lze ještě využít výhod zkráceného postupu při současném zachování zákonnosti. Logicky ovšem v takových případech nelze požadovat, aby zastupitelstvo, které využívá uvedeného zákonodárcem předvídaného postupu, v usneseních přijatých ještě před 1. 1. 2018 uvádělo, že volí zkrácený postup. Odpůrce tedy nepochybil, pokud uvedl, že bude napadené OOP pořizovat zkráceným postupem, až v usnesení ze dne 21. 10. 2019. To bylo sice až třetí usnesení v pořadí, současně však šlo o první usnesení přijaté po 1. 1. 2018. Své rozhodnutí o užití zkráceného postupu tak odpůrce učinil při první možné příležitosti.

60. Odpůrce tedy postupoval zcela v souladu s přechodným ustanovením čl. II bod 3 zákona č. 225/2017 Sb.

61. Skutečnost, že v záhlaví napadeného OOP není výslovně uvedeno, že bylo pořizováno zkráceným postupem, nezpůsobuje nezákonnost, protože takovou povinnost stavební zákon nestanoví – na rozdíl od povinnosti uvést tuto skutečnost v usnesení o pořízení a o obsahu změny, obsažené do 31. 12. 2020 v § 55b odst. 1 stavebního zákona, od 1. 1. 2021 v § 55a odst. 1 téhož zákona (která však na uvedenou věc logicky nedopadá, jak bylo právě řečeno v bodě 59). Absence této informace ve výroku nemůže způsobit ani žádnou nejasnost, protože je to výslovně uvedeno v odůvodnění (str. 3). Konečně, uvedení (nebo neuvedení) této informace ve výroku OOP nemá žádný význam pro ochranu práv adresátů, vzhledem k tomu, že OOP je již vydáno.

62. Námitka je nedůvodná. Zmatky kolem stanoviska krajského úřadu nejsou důvodem pro zrušení napadeného OOP 63. Dále navrhovatel poukazuje na to, že napadené OOP je vnitřně rozporné, protože se v kapitole 8 odůvodnění uvádí, že krajský úřad neuplatnil stanovisko podle § 50 odst. 5 stavebního zákona. Z jiných částí odůvodnění naopak vyplývá, že krajský úřad stanovisko uplatnil a vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se zpracovávalo.

64. Soud ve shodě s odpůrcem konstatuje, že údaj v kapitole 8 odůvodnění napadeného OOP je chybou v psaní, respektive opomenutím (např. z návrhu rozhodnutí o námitce na str. 225–226, či 229 je jasné, že pořizovatel hodlal tuto kapitolu ve vhodný okamžik doplnit, ovšem pohříchu se tak nestalo). Z napadeného OOP je zjevné, že stanovisko krajského úřadu ze dne 15. 1. 2020 odpůrce k dispozici měl (je ostatně v plném znění součástí odůvodnění – str. 32–36), a to podle podacího razítka už od 16. 1. 2020. Tímto stanoviskem uložil krajský úřad odpůrci zpracovat a předložit posouzení vlivů podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. To pořizovatel splnil – Vyhodnocení vlivů Změny č. 2 Územního plánu Benešov na udržitelný rozvoj území zpracovala Ing. H. P.

65. Soud při jednání provedl vyhodnocením vlivů důkaz, a to konkrétně relevantními pasážemi na s. 161 a 162 tohoto dokumentu (byť s jeho obsahem byli oba účastníci řízení zjevně obeznámeni). Uvádí se v něm, že zastavitelné rozvojové plochy budou produkovat větší množství odpadních vod, všechny budou likvidovány ve távající ČOV. Není navržena žádná významnější změna dopravního řešení v daném území ani plocha výroby, která by představovala možné významné navýšení dopravní zátěže sídel a s tím spojené zhoršení kvality ovzduší. Celkově lze konstatovat, že změna územního plánu je bez významných kladných či záporných vlivů na zmírňování případné změny klimatu, nemá vliv ani na přizpůsobení se změně klimatu. Územní plán nezvyšuje zranitelnost území vůči dopadům případné změny klimatu. Celkově lze konstatovat, že vliv změny územního plánu na ovzduší a klima není významný. Nelze předpokládat významný vliv realizace navržených ploch rozvoje na hlukovou situaci. S ohledem na navrhované využití nových rozvojových ploch a zároveň s ohledem na jejich rozsah nelze předpokládat jejich významný vliv na zdraví obyvatelstva (předpokládané vlivy na ovzduší a hlukovou situaci území). V řešeném území nedochází v současnosti k překračování žádného z imisních limitů pro sledované škodliviny, nově vymezené plochy nemají potenciál k jeho dalšímu navýšení. Celkově lze konstatovat, že vliv návrhu územní plánu na veřejné zdraví je jen mírně negativní s potenciálem jen mírného zhoršení stávajícího stavu bez předpokladu překračování hygienických limitů.

66. Dne 25. 7. 2023 k vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území krajský úřad vydal souhlasné stanovisko (na str. 37–48 odůvodnění), v němž stanovil požadavky, jež musí pořizovatel zohlednit.

67. Uvedené pochybení v podobě omylem vynechané kapitoly 8 nezpůsobuje vnitřní rozpornost napadeného OOP. Z kontextu napadeného OOP jako celku vyplývá, že zde není žádná pochybnost o tom, zda odpůrce (resp. pořizovatel) stanovisko krajského úřadu měl, či neměl – naopak je jasné, že je měl a že je zohlednil. Pokud by stanovisko ze dne 15. 1. 2020 odpůrce neměl, pak by logicky nemohl obdržet souhlasné stanovisko ze dne 25. 7. 2023. Námitka, že kvůli tomu nelze snadno zjistit, jak přesně se požadavky krajského úřadu do napadeného OOP promítly, je sice pravdivá, ale zcela obecná a především není jasné, jak se měla absence tohoto shrnutí negativně dotknout práv navrhovatele (ve vztahu k lokalitě Z2/27 krajský úřad žádný požadavek nevznesl). Z toho důvodu soud neprovedl důkaz dokumentem Přehled zapracovaných požadavků SEA ve změně č. 2 územního plánu, který soudu předložil (a patrně i ex post vytvořil) odpůrce.

68. Dále navrhovatel namítá, že pořizovatel obdržel stanovisko krajského úřadu ze dne 15. 1. 2020 pozdě. Podle § 55a odst. 3 totiž nelze bez stanovisek podle § 55a odst. 2 b) a c) stavebního zákona (tj. stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny k navrhovanému obsahu změny územního plánu a stanovisko krajského úřadu ohledně nutnosti posuzovat koncepci podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí) o pořízení změny zkráceným postupem rozhodnout. Měl je přitom k dispozici až před přijetím usnesení ze dne 18. 5. 2020, tj. posledního usnesení ze čtyř, která ve vztahu k pořízení napadeného OOP postupně přijal. Zkráceným postupem přitom postupoval již od usnesení přijatého dne 21. 10. 2019.

69. Navrhovatel má pravdu v tom, že stanoviska podle § 55a odst. 2 písm. d) a e) stavebního zákona mají být opatřena ještě před rozhodnutím zastupitelstva o pořízení změny územního plánu, jež má být pořizována z vlastního podnětu zkráceným postupem (shodně viz Fialová, E. In: Machačková, J. a kol., Stavební zákon. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2018, k § 55a). Až poté, co jsou stanoviska opatřena a zohledněna, může zastupitelstvo rozhodnout o pořízení změny územního plánu. Tento postup vskutku nebyl (ve všech fázích rozhodování o pořízení změny, konkrétně při vydání usnesení ze dne 21. 10. 2019) dodržen. Tato procesní vada však neměla podstatný vliv na zákonnost napadeného OOP (ke shodnému závěru v podobné věci dospěl zdejší soud už v rozsudku ze dne 6. 12. 2023, č. j. 59 A 35/2023–101, body 76–78). Před přijetím usnesení ze dne 18. 5. 2020, kterým zastupitelstvo odpůrce schválilo čtvrtý a poslední soubor změn, jichž se mělo týkat napadené OOP, a rozhodlo o obsahu změny, už uvedené stanovisko k dispozici mělo. Rozhodovalo tedy informovaně a jeho rozhodnutí bylo podloženo zákonem požadovanými podklady. Vada spočívající v tom, že dříve (tj. před vydáním usnesení ze dne 21. 10. 2019) zastupitelstvo toto stanovisko nemělo, tím byla zhojena.

70. Nejde o důvod pro zrušení napadeného OOP. Odpovědi na navrhovatelovy námitky lze nalézt v regulačním plánu a ve vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území 71. Navrhovatel namítá, že odpůrce nevypořádal jeho námitky dostatečně.

72. Ze správního spisu soud zjistil, že navrhovatel uplatnil námitky dne 23. 1. 2023. Ve vztahu k projednávané věci jsou podstatné jen námitky vztahující se k lokalitě Z2/27 Pražská kasárna. Navrhovatel namítl, že další zhušťování zástavby zhorší životní podmínky stávajících obyvatel, sníží standard bydlení, způsobí velký nárůst dopravy, což přinese zvýšení prašnosti, emisí CO2 a dalších exhalací, zhorší zdraví obyvatel a nepřiměřeně zatíží čističku odpadních vod (ČOV). Odpůrce se s nimi vypořádal velmi stručně (str. 238 odůvodnění napadeného OOP) – uvedl jen, že námitky zamítá, protože změnu posoudil urbanista a byla projednána s dotčenými orgány.

73. Judikatura vztahující se k požadavkům na míru konkrétnosti vypořádání námitek proti opatření obecné povahy se vyvíjela. NSS vyslovil názor, že na rozhodnutí o námitce je třeba klást stejné požadavky jako na standardní rozhodnutí ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu, a to zejména co do přezkoumatelnosti odůvodnění (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010–169). Reakcí na tuto judikatorní praxi, požadující vysoký standard vypořádání námitek, byl nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11. V něm sice Ústavní soud nevyloučil užití § 68 odst. 3 správního řádu na uvedené případy, avšak konstatoval, že požadavky na kvalitu odůvodnění nesmí být přemrštěné a ve svém důsledku zcela paralyzující územní plánování, což by mohlo představovat zásah do práva na obecní samosprávu. S tímto přístupem se zdejší soud již opakovaně ztotožnil. Určitá míra obecnosti je při vypořádání námitek podaných k územnímu plánu nezbytná. Současně je třeba zohlednit, že důvody pro to, proč odpůrce námitce navrhovatele nevyhověl, nelze hledat pouze ve vlastním vypořádání námitek, nýbrž i v obecné části odůvodnění napadeného OOP. U nich je ovšem třeba akceptovat ještě vyšší míru obecnosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 178/15).

74. Podle judikatury Ústavního soudu je územní plán společenskou dohodou o využití území lidmi, kteří v něm žijí. Rozhodování o rozvoji spravovaného území patří mezi základní práva územní samosprávy, kterou Ústava v čl. 99 definuje jako územní společenství občanů (viz nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. III. ÚS 3817/17, bod 29). Při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace se tak soud řídí zásadou zdrženlivosti a ke zrušení takového opatření by měl přistoupit jen tehdy, byl–li zákon porušen v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řešení a opatření jako celku (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 Aos 3/2013–36). Uvedená zásada zdrženlivosti vychází z principu dělby moci. Je to právě obec, která se musí pokusit vyvážit zájmy vlastníků dotčených pozemků s ohledem na veřejný zájem, kterým je v nejširším slova smyslu zájem na harmonickém využití území. Tato harmonie může mít nesčíslně podob a ve své podstatě nebude volba konkrétní podoby využití určitého území výsledkem ničeho jiného než určité politické procedury v podobě schvalování územního plánu, v níž je vůle politické jednotky, která o něm rozhoduje, tedy ve své podstatě obce rozhodující svými orgány, omezena, a to nikoliv nevýznamně, požadavkem nevybočení z určitých mantinelů daných zákonnými pravidly územního plánování, avšak uvnitř těchto mantinelů zůstává široký prostor pro autonomní rozhodování příslušné politické jednotky (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007, č. j. 2 Ao 2/2007–73).

75. Z citované judikatury je pro právě posuzovanou věc zásadní, že je to obec, kdo je oprávněn si určit způsob, jakým se chce do budoucna rozvíjet. Soud není povolán k tomu, aby posuzoval vhodnost zvoleného řešení, nebo dokonce sám určoval, jakým způsobem má být určité území využito, a aktivně tak dotvářel územní plánování. Soud má pouze korigovat extrémy.

76. S ohledem na to soud nemůže ve svém rozhodování zaujmout žádný postoj k otázce (ne)vhodnosti zahušťování města na úkor veřejných prostranství. Z napadeného OOP a vyjádření odpůrce vyplývá, že zahušťování města pokládá za vhodné, resp. za výrazně vhodnější než rozšiřování města do krajiny na úkor orné půdy. Zahuštěním se efektivně využije již existující infrastruktura 77. Navrhovatel v uplatněných námitkách i v návrhu naopak akcentuje potřebnost veřejných prostranství pro kvalitní prostředí města. Z těchto dvou legitimních přístupů k rozvoji města (které ostatně podle soudu ani nemusí být ve vzájemném rozporu) v napadeném OOP ve vztahu k lokalitě Z2/27 převážil názor odpůrce, že je vhodné zde město zahustit (ovšem ani zájem na kvalitních veřejných prostranství nezůstal stranou, jak o tom bude řeč záhy). Tento závěr není nijak extrémní, naopak patří k trendům moderního městského plánování.

78. Co naopak soud udělat může – a musí – je posoudit, zda se odpůrce dostatečně zabýval riziky, které podle odpůrce tato změna dané části města přinese. Nutno dodat, že je navrhovatel nastínil dosti obecně.

79. V prvé řadě musí soud reagovat na navrhovatelovu obavu, že v důsledku napadeného OOP dojde k zastavění lokality Z2/27. Jinými slovy, že stávající neutěšené veřejné prostranství využívané k minimálně občasnému parkování (to není mezi účastníky sporné, nicméně soud pro ilustraci této skutečnosti provedl při jednání důkaz snímkem ze stránek google.com/maps zachycující aktuální stav sporné lokality, který svědčí o tom, že je skutečně využívána jako parkoviště) vynětím této lokality z plochy PV.1 bez náhrady zanikne. V napadeném OOP se ovšem o lokalitě Pražských kasáren opakovaně uvádí, že její definitivní podoba je určena platným regulačním plánem Pražská kasárna (str. 110– 11 a 66–67 výroku). V části 4.4 výroku (veřejná prostranství) napadené OOP uvádí (s. 66–67), že veřejná prostranství jsou mimo jiné součástí ploch s rozdílným způsobem využití SC.

1. V rámci specifikace ploch s rozdílným způsobem využití je jako veřejné prostranství ve smyslu § 7 vyhl. č. 501/2006 Sb. samostatně vymezena významná plocha stabilizovaných prostorů veřejných prostranství (PV, PV.1) celoměstského významu s převládající úlohou reprezentace města také Pražská kasárna – prostor náměstí při rozšíření ulice Karla Nového. Plochy veřejných prostranství v rozvojových lokalitách je třeba vymezit na základě územních studií nebo jiné podrobnější územně plánovací dokumentace (regulačního plánu) se zohledněním celoměstských i místních kompozičních vztahů. Podle podmínek prostorového uspořádání plochy SC.1 (s. 111 výroku) budou přestavby, nástavby nebo přístavby původních objektů a nová zástavba proluk respektovat podmínky platného regulačního plánu Pražská kasárna.

80. Představu o budoucí podobě lokality Z2/27 tak nelze získat pouze z regulativů pro plochu SC. Je třeba vycházet i ze zmiňovaného regulačního plánu. Ten byl (v podobě po změně č. 2a účinné od 29. 9. 2022) účinný již v době vydání napadeného OOP, a proto k němu lze pro účely soudního přezkumu přihlížet.

81. Soud při jednání provedl důkaz příslušnými pasážemi regulačního plánu po změně č. 2a, které se týkají lokality Z2/27. Podle bodu b.a.b. regulačního plánu (s. 2) je víceúčelová plocha vymezena ulicí K. N., zástavbou severního bloku a budovou 167/1 Ministerstva obrany (v grafické části označeno IV.) Plocha je nezastavitelná a pod ním je 1–2.PP podzemní veřejné parkoviště. Plocha je osázena městkou zelení, která ale nesmí narušovat víceúčelnost prostranství. Pro řešení prostoru je povinná architektonická studie. Na severu na ni navazuje obytná zóna, která tvořící předěl mezi blokem 07 a víceúčelovou plochou. V grafické části označeno III. Podle bodu c.b.b. regulačního plánu (s. 7) návrh dopravního řešení podporuje sledovanou urbanistickou koncepci, která regulačně dotváří fronty a bloky přilehlé k Pražské a k nově založené K. N. a současně vymezuje rozsáhlý volný prostor jako víceúčelovou městskou plochu. Podle bodu l. (podmínky pro umístění a prostorové uspořádání stave, které nejsou zahrnuty do staveb veřejné infrastruktury) je (s. 12) část III. tvořena víceúčelovou plochou ohraničenou ul. K N., obytnou zónou, a částí IV. Obsahuje objekt: 09 (víceúčelová plocha s podzemním parkováním) – tento objekt odpovídá lokalitě Z2/27. Část IV. je stávající objekt Ministerstva obrany p. č. 167/1 a přilehlé prostranství ohraničené ul. Dukelská, částí I., částí III. a částí II. Část III., objekt 09 (s. 18 regulačního plánu): podzemní parkovaní 1–2P.P., nezastavitelná plocha – s možností uplatnění sídelní zeleně, případně mobilní v kontejnerech, zeleň a další doplnění plochy nesmí narušovat její víceúčelnost, vjezd a výjezd do podzem. garáží z ulice K. N., může obsahovat drobný objekt výstupu z podzemních garáží, veřejných toalet a kiosku s drobným občerstvením, součástí je obytná zóna – pěší zóna se zklidněnou dopravou a parkováním, nutná architektonická studie, plocha určená k umístění stanoviště pro podzemní kontejnery pro sběr odpadu 82. Z regulačního plánu Pražská kasárna (v podobě po změně č. 2a) je patrné především to, že navrhovatel nemá pravdu, pokud se obává, že odpůrce hodlá lokalitu Z2/27 zastavět městskou zástavbou a veřejné prostranství i na něm fakticky existující parkoviště bez náhrady zrušit. Podle regulačního plánu (a ostatně i podle výroku napadeného OOP – str. 59) se naopak počítá s tím, že zde vznikne podzemní parkoviště se 150 parkovacími místy (tj. na první pohled mnohem kapacitnější než nynější využití téže plochy pro parkování). Na povrchu pak vznikne víceúčelová plocha veřejného prostranství s možností zeleně. Přesnou podobu tohoto veřejného prostranství, resp. náměstí určí architektonická studie.

83. Lze shrnout, že podle regulačního plánu Pražská kasárna má v lokalitě Z2/27 (bez ohledu na to, zda je řazena do plochy PV.1 nebo SC) vzniknout plnohodnotné veřejné prostranství se zelení, jež budou moci obyvatelé města využívat k trávení času, sdružování a dalším aktivitám na veřejných prostranstvím obvyklým. Tím se vysvětlují nejasnosti nebo údajná nelogičnost, na něž poukazoval navrhovatel – ve světle tohoto záměru dává smysl, pokud se v textu napadeného OOP (str. 66 výroku) tato lokalita označená jako prostor náměstí při rozšíření ulice K. N. (resp. prostor Pražských kasáren jako celek) uvádí coby příklad kvalitního a hodnotného veřejného prostoru celoměstského významu. Změnu funkčního využití plochy v lokalitě Z2/27 z PV.1 na SC lze pak vysvětlit tím, že regulativy plochy PV.1 vybudování podzemních garáží neumožňují. Skutečnost, že se tato změna nepropsala do výroku na str. 66, nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného OOP pro vnitřní rozpornost. Z právě uvedeného je totiž zřejmé, že lokalita Z2/27 má být plnohodnotným veřejným prostranstvím navzdory tomu, že je řazena do funkční plochy SC.

84. Navrhovatel na str. 16 návrhu otiskl výřez části jednoho z výkresů ze změny č. 2a regulačního plánu Pražská kasárna, z nějž má vyplývat, že odpůrce (navíc v rozporu s textovou částí) zastavění lokality Z2/27 plánuje. Jde však patrně o výkres 08 – Vymezení pozemků veřejně prospěšných staveb a asanačních úprav, který ilustruje stávající stav (stav před přijetím změny č. 2a) včetně členění pozemků, které odpovídá půdorysům historických budov někdejších kasáren, či jejich pozůstatků. Členění pozemků se navíc od té doby změnilo, což se promítlo i do výčtu pozemků ve změně 2a. To zřejmě způsobilo zmatení navrhovatele. Z tohoto výkresu však nelze nic usuzovat o budoucí podobě lokality (bylo by ostatně zvláštní, pokud by regulační plán navrhoval zcela nelogickou zástavbu zasahující do městské ulice, vzrostlých stromů a existující zástavby). Tu lze zjistit z výkresu 03 – Architektonicko urbanistický návrh, podle něhož má být podoba lokality právě taková, jak soud uvedl v předchozích odstavcích.

85. Nad rámec nutného soud dodává, že na uvedeném nic nezměnila ani změna regulačního plánu Pražská kasárna č. 2b, která vstoupila v účinnost až po přijetí napadeného OOP.

86. Soud rovněž nepokládá za nikterak problematické pravidlo, které (na str. 163–164 výroku napadeného OOP) stanoví, že pro některé lokality – včetně Pražských kasáren – se má zpracovat územní studie, ledaže je vypracován regulační plán. Pokud tomu tak je, zůstává regulační plán nadále v platnosti a územní studie se zpracovávat nemusí. Na tom není nic zmatečného, záměr odpůrce je jasný.

87. Nyní ke konkrétním námitkám, které navrhovatel v průběhu přijímání napadeného OOP vznesl. V prvé řadě plynou jeho obavy z negativních externalit majících původ v individuální automobilové dopravě – obává se hluku, emisí, prachu a dalších exhalací. Tyto navrhovatelovy obavy pokládá soud za vyvrácené Vyhodnocením vlivů na udržitelný rozvoj vypracovaným Ing. H. P. To se sice konkrétně lokalitou Z2/27 nezabývá (ač řadou jiných lokalit ano), je však možné na ni vztáhnout obecné závěry vztahující se k hodnocenému návrhu napadeného OOP jako celku (str. 159 a násl.). Ve vztahu k ovzduší se v nich uvádí, že návrh napadeného OOP nepřináší žádnou větší změnu dopravního řešení nebo plochy výroby, která by představovala možné významné navýšení dopravní zátěže sídel a s ním spojené zhoršení kvality ovzduší (str. 161). Ohledně hluku se uvádí, že realizace navržených ploch rozvoje nebude mít významný vliv na hlukovou situaci (str. 162). Autorka také s ohledem na navrhované využití nových rozvojových ploch a jejich rozsah nepředpokládá, že by měly významný vliv na zdraví obyvatelstva (předpokládané vlivy na ovzduší a hlukovou situaci území). Poukazuje na to, že v řešeném území v současnosti nedochází k překračování žádného z imisních limitů pro sledované škodliviny, a protože nově vymezené plochy nemají potenciál k jeho dalšímu navýšení ve srovnání se stávajícím územním plánem, jejich překračování se nepředpokládá ani v budoucnu. Celkově autorka hodnotí vliv návrhu napadeného OOP na veřejné zdraví jako jen mírně negativní s potenciálem pouze mírného zhoršení stávajícího stavu bez předpokladu překračování hygienických limitů.

88. Z textu námitek, které navrhovatel uplatnil v průběhu přijímání napadeného OOP, je patrné, že se s Vyhodnocením vlivů na udržitelný rozvoj seznámil. Ve své argumentaci na ně totiž reaguje. Soud však nemá za to, že by obecné a nijak nepodložené obavy navrhovatele představovaly relevantní oponenturu vůči komplexnímu posouzení provedenému autorizovanou osobou. Kdyby se k nim odpůrce ve vypořádání námitek vyjadřoval konkrétněji, pak by nepochybně jen jinými slovy zopakoval závěry uvedené ve Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj.

89. Totéž platí pro námitku, že zastavění lokality Z2/27 bude mít dopad na ČOV, který nikdo nezohlednil. To není pravda, neboť ve Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj se na str. 161 uvádí, že nové zastavitelné plochy budou produkovat větší množství odpadních vod, ale všechny budou likvidovány ve stávající ČOV. Tento závěr navrhovatel svou obecnou námitkou rovněž nijak nezpochybnil.

90. Druhý okruh námitek představovaly obavy ze zhoršení dopravní situace, která je podle přesvědčení navrhovatele v lokalitě už tak dost problematická.

91. Soud připomíná, že námitky k napadenému OOP mohou směřovat pouze k těm změnám, které napadené OOP skutečně přinese. Nikoli ke stavu, který zde je bez ohledu na přijetí, či nepřijetí napadeného OOP. Skutečnost, že je dopravní situace v centru Benešova už tak (tj. ještě před přijetím napadeného OOP, resp. před realizací jím předvídaných změn) komplikovaná, je nepříjemnou realitou většiny českých měst a obcí, v nichž mobilita jejich obyvatel z nejrůznějších důvodů stojí z velké části na individuální automobilové dopravě.

92. Navrhovatel má pravdu, že odpůrce na jeho – byť obecnou a nepodloženou – námitku zhoršení dopravní situace v lokalitě nereagoval a žádnou zmínku o dopravní situaci města (jde–li konkrétně o individuální automobilovou dopravu v jeho rámci) nelze nalézt ani jinde v textové části napadeného OOP.

93. K již zmíněné námitce nedostatečného vypořádání namítaného zhoršení individuální automobilové dopravy proto soud uvádí, že napadené OOP přináší změnu, pouze pokud jde o lokalitu Z2/27, tj. náměstí trojúhelníkového tvaru při ulici K. N., a změnu kterou přinese změna funkční plochy z PV.1 na SC. Nelze tak hodnotit ostatní změny v dopravě, které přinese revitalizace celé oblasti Pražských kasáren, protože o té již bylo rozhodnuto v územním plánu Benešova, jehož přezkum není předmětem tohoto soudního řízení. Je otázkou, do jaké míry lze vlivy uvedené změny na dopravu abstrahovat od celkové dopravní situace této části X. Navrhovatel nijak nevysvětluje, proč se domnívá, že by mělo veřejné prostranství a podzemní garáže zásadně zhoršit či zkomplikovat individuální automobilovou dopravu v lokalitě. Proto lze obecně odkázat na již zmiňovaný regulační plán, který na str. 7 textové části nově promýšlí a navrhuje dopravní řešení celé lokality Pražských kasáren.

94. Soud se neztotožnil ani s tím, že by odpůrce zásadně pochybil tím, že při přijímání napadeného OOP nezohlednil (resp. není jasné, zda a jak zohlednil) Generel dopravy Benešov. Generel dopravy není v právních předpisech definován, jde však o strategický dokument, který lze řadit mezi územně analytické podklady. Nabízí analýzu stávající dopravní situace určitého města či obce a navrhuje koncepci dopravy do budoucna. Je tedy pro pořizovatele zdrojem informací o území, a proto lze očekávat, že z něj vycházet bude. Zákon mu to nicméně neukládá – a neukládá mu ani to, aby uvedl, zda a v jakých ohledech z něj při přijímání změny územního plánu vycházel. S ohledem na to soud neprovedl Generelem dopravy Benešov důkaz.

95. Lze uzavřít, že ač mohl odpůrce vypořádat námitky navrhovatele pečlivěji, odpovědi na všechny jeho výtky a obavy lze nalézt buď přímo v textové části napadeného OOP, v regulačním plánu Pražská kasárna po změně č. 2a, nebo ve Vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj. Napadené OOP tedy není nepřezkoumatelné pro nedostatečné vypořádání námitek.

96. Soud musí nicméně podotknout, že navrhovatelovy námitky stojí z velké části na mylném dojmu, že v důsledku napadeného OOP bude lokalita Z2/27 zastavěna a navrhovatel tak přijde o náměstí pod svými okny. Pokud by odpůrce důvody pro změnu funkční plochy v textové části napadeného OOP alespoň v obecné rovině vysvětlil a zdůraznil, že náměstí zůstane zachováno, nemuselo možná vůbec dojít k soudnímu přezkumu. Závěr 97. Protože návrhové body nejsou důvodné a soud neshledal žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, návrh podle § 101d odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.

98. Důkazy, které soud k návrhu účastníků provedl, jsou uvedeny výše v textu. Ostatní důkazy navržené účastníky soud neprovedl, buď z důvodu, že jsou součástí správního spisu, jehož obsahem se důkaz neprovádí (viz např. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS), anebo z jiných důvodů, které jsou uvedeny výše v textu.

99. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože ve věci neměl úspěch. Odpůrci, který byl ve věci úspěšný, soud náhradu nákladů nepřiznal. Odpůrce je obcí s rozšířenou působnosti, která má vlastní orgán územního plánování, měl by být proto schopen v soudním řízení svůj územní plán obhájit sám. Z tohoto důvodu soud nepovažoval náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené (usnesení rozšířeného senátu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47, bod 29 a contrario).

Poučení

Návrh Vyjádření odpůrce Replika Triplika Jednání Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu Posouzení návrhu soudem Procesní vady Usnést se o jedné změně územního plánu vícekrát není nezákonné Odpůrce užil zkrácený postup ve smyslu § 55a stavebního zákona správně Zmatky kolem stanoviska krajského úřadu nejsou důvodem pro zrušení napadeného OOP Odpovědi na navrhovatelovy námitky lze nalézt v regulačním plánu a ve vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území Závěr