37 C 143/2023-91

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Ondřejem Šafránkem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy na zdraví ve výši 149 397 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 499 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 100 499 Kč ve výši 15 % ročně od 9. 12. 2022 do zaplacení.

II. Žaloba se v rozsahu částky 48 898 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 34,54 % nákladů řízení, tedy částku 9 562,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit České republice, Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, náklady znalečného vzniklé v tomto řízení, a to v rozsahu 67,27 %. Konkrétní výše a lhůta k plnění budou uvedeny v samostatném usnesení.

V. Žalobkyně je povinna nahradit České republice, Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, náklady znalečného vzniklé v tomto řízení, a to v rozsahu 32,73 %. Konkrétní výše a lhůta k plnění budou uvedeny v samostatném usnesení.

VI. Žalovaný je povinen České republice, Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, zaplatit na soudním poplatku částku 1 345,40 Kč a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2023 se žalobkyně domáhala na žalovaném přiznání částky 146 397 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 12. 2022 do zaplacení a dále částky 3 000 Kč za znalecký posudek vypracovaný v souvislosti s žalovaným nárokem. Žalobkyně uplatněný nárok dovozuje z titulu náhrady nemajetkové újmy (bolestného a ztížení společenského uplatnění), již utrpěla v souvislosti se zraněním, které jí měl způsobit pes ve vlastnictví žalovaného. K tomu mělo dojít při incidentu dne 25. 6. 2020, kdy se pes žalovaného vytrhnul z kontroly, vrhnul se na psa žalobkyně a v důsledku toho spadla na zem. Výsledkem bylo, že žalobkyně měla zlomenou stydkou kost na dvou místech, což jí způsobilo bolesti a mírné omezení mobility v oblasti dolních končetin. Částku bolestného vyčíslila s odkazem na znalecký posudek ve výši 54 600 Kč a částku za ztížení společenského uplatnění ve výši 91 797 Kč.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí v celém rozsahu. Uvedl, že nerozporuje, že mezi jeho psem a psem žalobkyně došlo dne 25. 6. 2020 k roztržce, nicméně odmítnul, že by za nemajetkovou újmu žalobkyně měl nést odpovědnost. Podle jeho tvrzení mělo dojít k incidentu tak, že psi vyrazili vzájemně proti sobě, přičemž žalobkyně nebyla fyzicky schopná svého psa ovládnout, ten ji strhnul na zem, což vedlo k jejímu zranění. Dále uvedl, že roztržku vyprovokoval pes žalobkyně, na jehož agresivní chování jeho pes pouze reagoval. Odpovědnost za následek incidentu tedy nemůže jít k jeho tíži, neboť součástí odpovědnosti za vlastnictví psa je též řádně psa vycvičit a schopnost ovládnout jeho veškeré chování. Žalovaný rovněž vznesl námitku promlčení vůči nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění.

3. Ve věci soud konal přípravné jednání dne 24. 5. 2023 a první jednání dne 12. 7. 2023.

4. Mezi stranami sporu byly nesporné následující skutečnosti: Žalobkyně i žalovaný bydlí ve stejném bytovém domě na adrese [adresa žalovaného, žalobkyně a svědkyně]. Dne 25. 6. 2020 se žalobkyně zranila v důsledku pádu před bytovým domem. Žalovaný vlastnil v době vzniku úrazu žalobkyně psa jménem [pes] ve věku zhruba 14 let, rasy neznámé. Žalobkyně vlastnila v době vzniku jejího úrazu psa jménem [pes] ve věku zhruba 4 let, rasy stafordšírský teriér.

5. Mezi stranami tak zůstalo zejména sporné, jakým způsobem se udál incident mezi psy [pes] a [pes], který měl podle žaloby vyústit v pád žalobkyně, její zranění a následně i vznik tvrzeného nároku z titulu bolestného a ztížení společenského uplatnění.

6. Ve vztahu zejména k uvedené sporné otázce soud provedl dokazování a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

7. Dne 25. 6. 2023 v 17:30 hodin vycházela žalobkyně z bytového domu na adrese [adresa žalovaného, žalobkyně a svědkyně], se svým psem [pes], kterého měla na vodítku. Žalobkyně s [pes] ušla přibližně 10 metrů od vchodových dveří, tam zastavila a držela svého psa. Po celou dobu přesunu ode dveří se [pes] vzpínal do levé strany, kde se nacházel pes [pes] (kamerové záznamy, fotografie vyříznuté z těchto záznamů). Několik vteřin poté, co žalobkyně zastavila a držela [pes] u svých nohou, se [pes] vytrhnul z kontroly paní [celé jméno svědkyně], která ho venčila, a i s vodítkem vlajícím za ním se vyřítil na [pes] (kamerové záznamy a výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně]). Paní [celé jméno svědkyně] před tím, než se jí [pes] vytrhnul z kontroly, stála opodál zády ke vchodu, bavila se se sousedkou a [pes] si hladilo dítě doprovázející sousedku. Paní [celé jméno svědkyně] neviděla, že žalobkyně s [pes] vyšla z bytového domu, [pes] se rozeběhnul směrem k [pes], na což nebyla schopná včas zareagovat, pokusila se zachytit vodítko, o které se nicméně poranila a pustila ho (výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně]). [pes] se na [pes] vrhnul v plné rychlosti a vrazil do něj, což způsobilo pád žalobkyně pozadu na betonový povrch před bytovým domem (kamerové záznamy). Mezi psy již dříve, přibližně v dubnu roku 2020, došlo k roztržce u výtahů bytového domu, při které [pes] napadnul [pes] (výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně]). [pes] i [pes] byly přibližně stejné velikosti a tělesné konstituce (fotografie [pes] na č. l. 56, kamerové záznamy, fotografie vyříznuté z těchto záznamů). Šarvátka psů skončila tak, že [pes] tiskl zuby [pes] hlavu v oblasti kolem ucha až je nakonec žalovaný, který se na místo incidentu dostavil až se zpožděním, po několika minutách odtrhnul od sebe (výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] a svědkyně [celé jméno svědkyně]). Žalobkyně v důsledku pádu utrpěla frakturu obou ramének levé stydké kosti. V době úrazu měřila 150 cm a vážila 43 kg (propouštěcí zpráva ze dne 2. 7. 2020 na č. l. 11). Žalobkyně vlivem úrazu vytrpěla bolest, která byla znalecky oceněna podle příslušné metodiky Nejvyššího soudu na 160 bodů (položka S 3270 – zlomenina pánve bez instability pánevního kruhu), což odpovídá částce 54 600 Kč. K ustálení zdravotního stavu po úrazu došlo u žalobkyně 14. 6. 2021. Následkem úrazu u žalobkyně došlo k mírnému omezení hybnosti v oblasti kyčlí, konkrétně v rozsahu 14,5 % kapacity v šesti doménách dle Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví – měnění základní pozice těla, udržení pozice těla, přemisťování předmětů pomocí dolních končetin, chůze, pohyb, pohyb po různých lokalitách. Souhrn těchto omezení pak v součtu korigovaných procent činí 0,806 %, což odpovídá částce 114 747 Kč (znalecký posudek MUDr. [celé jméno znalce]). Za vyhotovení znaleckého posudku zaplatila žalobkyně 3 000 Kč (příjmový poklad ze dne 2. 9. 2021 na č. l. 18). Žalobkyně adresovala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 29. 11. 2022, kterou ho vyzvala k zaplacení žalované částky, a to do 8. 12. 2022 (předžalobní výzva na č. l. 19). Výzvu odeslal advokát žalobkyně doporučeně dne 30. 11. 2022, přičemž výzva k vyzvednutí zásilky byla zanechána dne 1. 12. 2022 (kopie nedoručeného dopisu na č. l. 20). Žalovaná žije nenáročný život, chodí venčit psa, věnuje se domácím pracím, chodí nakoupit, nesportuje, nemá žádné aktivní koníčky, ráda plete a čte. Utrpěné zranění ji zpočátku omezovalo, protože chodila o berlích, nicméně postupně se její stav zlepšil a nyní ji zranění omezuje zejména při změně počasí, kdy se místo poranění ozývá, jinak nijak zvlášť (výpověď žalobkyně).

8. Ke zjištěnému skutkovému stavu soud dospěl následujícími úvahami při hodnocení důkazů.

9. Za stěžejní soud považuje předložené kamerové záznamy z bezpečnostních kamer umístěných v bytovém domě, v němž účastníci bydlí. První nahrávka zachycuje záběr z kamery umístěné v hale bytového domu. Z ní vyplývá, že žalobkyně vyšla s [pes] ven, měla ho na vodítku a v průběhu přesunu na místo, kde následně došlo ke střetu psů, ho byla schopná fyzicky ovládat, dokonce si ho přesunula od levé nohy k pravé. Nic nenasvědčuje tomu, že by žalobkyně navzdory své drobné postavě a pokročilému věku měla problém psa udržet. Při východu z domu [pes] zjevně spatřil či ucítil [pes] stojícího opodál a táhnul směrem k němu a párkrát rovněž zaštěkal. [pes] se následně přiřítil (vodítko plandalo za ním na zemi) a v plném rychlosti se pustil do šarvátky s [pes]. V důsledku nárazu do [pes], který se nacházel u nohou žalobkyně, pak žalobkyně spadla pozadu do sedu na betonový povrch před domem. Nahrávka z„ vnitřní kamery“ sice bez vysvětlení končí v čase 17:30, ovšem je z ní patrné, že žalobkyně v důsledku prudkého nárazu [pes] ztratila rovnováhu a padala popsaným způsobem směrem k zemi. Nahrávka sice nezobrazuje celý průběh pádu, ovšem končí v momentě, kdy nelze přijmout jiný závěr, než že žalobkyně spadla prudce pozadu na zem. Druhá nahrávka pak byla pořízena kamerou umístěnou nad vchodem do bytového domu a zachycuje celé časové okno, kdy došlo k pádu na zem. Z důvodu přítomnosti údajů o záznamu (čas a datum pořízení) není na nahrávce jasně viditelné místo, kde došlo ke střetu psů a pádu žalobkyně, nicméně ohledně kinetiky pádu soud vzal do úvahy siluetu stínu žalobkyně, která v čase 17:30 prudce změnila polohu směrem šikmo vzad, což podporuje závěr a pádu do sedu v důsledku prudkého nárazu [pes].

10. Soud má kamerovými záznamy za vyvrácené zejména tvrzení žalovaného o průběhu incidentu, podle něhož žalobkyně měla být stržena [pes] k zemi. Podle žalovaného měli psi proti sobě táhnout a žalobkyně v důsledku neschopnosti fyzicky zvládnout psa měla být stržena zem. Takto tvrzený skutkový průběh není v souladu s tím, jak byl zachycen pád žalobkyně kamerami. Soud považuje za logické, že pokud by pád byl způsoben tažením [pes] směrem k [pes], žalobkyně by velmi pravděpodobně padala byl čelem napřed. Žalobkyně podle nahrávek zjevně stála na místě čelem k [pes] a její pád byl pozadu do sedu.

11. Uvedené závěry jsou podle soudu také v souladu s výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], která uvedla, že krátce před incidentem držela [pes] na vodítku a sama stála zády ke vchodu. Nevěděla tedy o tom, že žalobkyně s [pes] vyšla z domu, byť věděla o tom, že psi„ se nemusí“ s ohledem na dřívější incident. [pes] se jí vytrhnul, byť se ho v úleku snažila zastavit, nicméně pouze si o vodítko poranila ruku. To rovněž koresponduje se záběry z kamer, na kterých je vidět [pes] běžící s vodítkem (bez pána). Rovněž uvedla, že když se s žalobkyní měly setkat při venčení, držely od sebe psy v bezpečné vzdálenosti tak, aby předešly možné roztržce.

12. Výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně] nebyla pro objasnění hlavní sporné otázky tolik přínosná, neboť sama uvedla, že incident na vlastní oči neviděla, z okna vykoukla až poté, co slyšela oknem hluk před domem. Její výpověď nicméně doplňkově potvrdila skutečnost, že roztržka mezi psy skončila tím, že [pes] byl zakousnutý do [pes] a žalovaný se dostavil až následně, aby psy od sebe roztrhnul.

13. Ohledně vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění soud přijal za svá skutková zjištění znalce MUDr. [celé jméno znalce], jehož závěry hodnotí jako věcné, odborně správné, logické a odpovídající zdravotní dokumentaci, z níž bylo vycházeno pro znaleckém zkoumání. Korespondují rovněž s výpovědí žalobkyně, která uvedla, že zranění ji v její způsobu života moc nelimituje, pouze občas„ to zabolí“. Zde soud na okraj uvádí, že co se týče ztížení společenského uplatnění, přijal pouze skutkové závěry ohledně konkrétních omezení a tomu odpovídajícího procentuálního vyčíslení limitace dle metodiky Nejvyššího soudu. Redukci vyčíslené částky z důvodu věku žalobkyně o 20 % ovšem nemohl přijmout s ohledem na to, že jde o právní hodnocení, které přísluší činit pouze soudu (byť se s provedeným snížením ztotožňuje, viz níže).

14. Z výslechu žalobkyně pak soud zjistil informace o jejím způsobu života, což bylo nezbytné pro určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění. Výpověď žalobkyně soud zhodnotil jako pravdivou a neměl důvod pochybovat o její věrohodnosti.

15. K neprovedeným důkazům soud uvádí, že neprováděl listinné důkazy na č. l. 7, 33–36, výslech žalovaného a výslech svědkyně [celé jméno svědkyně]. Na č. l. 7 byly založeny zdravotní zprávy o kontrolách, které žalobkyně absolvovala, nicméně tyto pouze potvrzovaly a opakovaly informace již obsažené v propouštěcí zprávě a znaleckém posudku. Zároveň byla kompletní zdravotní dokumentace podkladem pro zhotovení znaleckého posudku. Na č. l 33 byl založen výpis ze seznamu znalců, který měl prokázat, že MUDr. [celé jméno znalce] není řádně zapsán v seznamu soudních znalců, nicméně soud v rámci své úřední činnosti do online seznamu nahlédnul a MUDr. [celé jméno znalce] v něm našel. Zástupkyně žalovaného pak na této námitce po vysvětlení soudu netrvala, a soud tedy listinu neprováděl. Konečně na č. l. 34 soud neprovedl důkaz výzvami k úhradě částky 250 000 Kč v souvislosti s incidentem, které učinil obecný zmocněnec žalobkyně ještě v době než zplnomocnila advokáta. S ohledem na to, že žalobou byla uplatněna odlišná částka a úrok z prodlení byl žalobkyní požadován až v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 29. 11. 2022, soud tyto považoval rovněž za nadbytečné. Nadbytečný byl rovněž důkaz výslechem žalovaného, neboť ten incidentu nebyl přítomen a zapojil se do něj až následně, když se snažil psy oddělit od sebe. Soud konečně neprovedl také důkaz výslechem svědkyně [celé jméno svědkyně], kterou navrhovala žalobkyně za účelem prokázání toho, jak se udál celý incident. S ohledem na to, že se svědkyně [celé jméno svědkyně] nedostavila k jednání a zároveň s ohledem na to, že soud měl zejména na základě kamerových záznamů spornou skutkovou otázku za prokázanou, nepovažoval za vhodné odročovat jednání pouze za účelem jejího výslechu. Z tohoto důvodu její výslech zamítnul jako nadbytečný.

16. Soud tedy při právním zhodnocení vyšel ze skutkového stavu popsaného shora a věc posoudil následovně.

17. Podle § 2933 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.“ 18. Podle § 2958 o. z.:„ Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“ 19. Podle § 619 odst. 1 o. z.:„ Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.“ 20. Podle § 629 odst. 1 o. z.:„ Promlčecí lhůta trvá tři roky.“ 21. Stěžejním ustanovení pro posouzení odpovědnosti žalovaného je § 2933 o. z., který stanoví, že vlastník zvířete je odpovědný za škodu, kterou toto zvíře způsobí, a to prakticky za všech okolností, včetně situace, kdy bylo zvíře svěřeno někomu jinému. Žalovaný sám uvedl, že byl majitelem psa [pes], tudíž tento základní předpoklad měl soud za daný. Zároveň z vyjádření žalovaného i výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně], přítelkyně žalovaného, vyplynulo, že v momentě, kdy se [pes] vrhnul na [pes], byl [pes] svěřen dohledu paní [celé jméno svědkyně]. Pasivně legitimovaný byl tedy žalovaný coby majitel [pes], který měl škodu způsobit.

22. Dále se soud zabýval tím, zdali jsou v případu přítomny základní předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu. Předpoklady vzniku povinnosti nahradit újmu jsou v takových případech: (i) pudové nebo volní chování zvířete, (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nimi. (PAŠEK, Martin. § 2933 (Vlastník a chovatel). In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 3).

23. Zároveň jde o případ objektivní odpovědnosti za újmu, při níž vzniká povinnost nahradit újmu bez ohledu na zavinění osoby k náhradě povinné a bez ohledu na to, zda tato osoba při chovu zvířete a dohledu nad ním porušila svou právní povinnost. Osoba k náhradě povinná má možnost se povinnosti k náhradě újmy zprostit (liberovat se) pouze v případě, že ji způsobilo zvíře patřící do některé ze zvlášť vymezených (privilegovaných) kategorií zvířat (§ 2934 o. z.), nebo pokud bylo této osobě zvíře svémocně odňato (§ 2935 o. z.). V daném případě účastníci netvrdili, že by jejich psi spadali do kategorie zvířat dle § 2934 o. z., a soud proto vycházel z toho, že z povinnosti nahradit škodu se žalovaný případně nemůže liberovat.

24. Soud tedy posuzoval přítomnost všech tří předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu způsobenou psem [pes].

25. Ad i) co se týče pudového či volního chování zvířete, které mělo vést ke vzniku újmy žalobkyně, soud toto spatřoval v tom, že [pes] se vrhnul na [pes] shora popsaným způsobem. Z dokazování i tvrzení účastníků vyplynulo, že [pes] s [pes] mezi sebou měli již dříve fyzickou roztržku a že se následně snažili vyvarovat jejich dalšímu setkávání zblízka. Soud považuje za obecně známou skutečnost, že mezi psy stejného pohlaví (tedy mezi fenami či psy navzájem) není výjimečné, že dva jedinci tohoto druhu mají potřebu prokazování vzájemné dominance, neboť se jedná o jejich přirozenost plynoucí ze skutečnosti, že jde o zvířata žijící přirozeně ve smečkách, kde jsou podobné šarvátky způsobem upevňování pozice v hierarchii smečky. Obdobně soud vnímá, že podobný druh střetu probíhal mezi [pes] a [pes], kteří navíc„ bydleli“ ve stejném vchodu bytového domu, kde naráželi na vzájemné pachové stopy. To, že [pes] vyrazil proti [pes] (který na jeho blízkost reagoval táhnutím směrem k němu a štěkotem), bylo ve vnímání soudu způsobem právě touto pudovou reakcí. Bylo shodou nešťastných okolností, že paní [celé jméno svědkyně], která nad [pes] měla dohled, blížícího se [pes] neviděla a nebyla schopná včas zareagovat na to, že [pes] prudce vyrazil k [pes]. Soud nemůže souhlasit s tvrzením žalovaného, že šarvátku vyprovokoval [pes], a proto nemůže být žalovaný odpovědný za [pes] reakci. Z konstrukce odpovědnosti dle § 2933 o. z. jasně plyne, že jde o velmi přísnou odpovědnost za následek bez možnosti liberace. Zákonodárce tedy vychází z toho, že majitel zvířete je zcela odpovědný za to, co jeho zvíře způsobí. Je to právě s ohledem na skutečnost, že zvířata jsou puzena různými pohnutkami plynoucími z jejich přirozenosti. Primární povinností majitele tedy je zvíře ovládat takovým způsobem, aby nezpůsobilo újmu. Tato primární povinnost tedy byla v daném případě prokazatelně porušena ze strany paní [celé jméno svědkyně], která v okamžiku nepozornosti nebyla schopná včas zastavit [pes] pudové jednání. Je zcela irelevantní, jestli [pes] na [pes] dorážel, štěkal či se vůči němu jinak projevoval. Takové projevy psů jsou zcela běžné, a to i psů způsobných a dobře vycvičených. V daném případě je rozhodné pouze to, že [pes] bylo umožněno vrhnout se na [pes] způsobem, jaký vyplynul z dokazování.

26. Ad ii) vznik újmy (zranění žalobkyně) byl mezi stranami nesporný a současně vyplynul jasně z propouštěcí zprávy i znaleckého posudku, jehož podkladem byla kompletní zdravotní dokumentace k úrazu.

27. Ad iii) příčinná souvislost mezi chováním zvířete a újmou je v tomto případě rovněž dána. Z provedeného dokazování má soud za jasně prokázané, že jednoznačnou a jedinou příčinou pádu žalobkyně byla srážka [pes] s [pes]. Z kinetiky pádu žalobkyně, jak vyplynul z kamerových záznamů, je zřejmé, že žalobkyně náhle a prudce padla do sedu na tvrdý povrch, čímž došlo k popsanému zranění stydké kosti. Soud rovněž nemá za to, že by v daném případě šlo o nemotornost či neopatrnost žalobkyně, která by přerušila kauzální průběh či ho alespoň částečně zmírnila ve prospěch žalovaného. Z kamerového záznamu vyplývá, že [pes] se na [pes] vrhnul v plné rychlosti, což by při tělesné konstituci obou psů patrně vedlo k pádu i mnohem statnějších osob v podobné pozici. Navíc sama skutečnost, že žalobkyně byla subtilní postavy (150 cm a 43 kg) a staršího věku (73 let) nemůže být při popsaném průběhu přičítána k její tíži, když bylo jasně prokázáno, že jednoznačným iniciátorem pádu byl náraz [pes].

28. Soud rovněž zvažoval, zdali v řešeném případě nepřipadá v úvahu aplikace rozdělení odpovědnosti ve smyslu § 2918 o. z., nicméně došel k závěru, že nikoliv. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by se žalobkyně jakkoliv přičinila o vznik újmy. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně [pes] měla na vodítku, byla schopná ho na něm udržet (navzdory jeho táhnutí směrem k [pes]) a do momentu střetu psů [pes] držela u svých nohou. Naopak nebýt zanedbání dohledu nad [pes] a jeho napadení [pes], ke zranění by nikdy nebylo došlo. Soud závěrem uvádí, že z provedeného dokazování je zřejmé, že incident byl ze všeho nejvíc zejména shodou nešťastných náhod, nicméně to nezbavuje žalovaného zákonné odpovědnosti dle § 2933 o. z., která je formulována jako odpovědnost objektivní bez možnosti liberace, či jinak nazývaná jako„ odpovědnost za náhodu“.

29. Soud tedy má za splněné všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za újmu způsobenou [pes] žalobkyni.

30. Dále se soud zabýval výší peněžitého zadostiučinění podle § 2958 o. z. Soud přijal skutkové závěry znalce ohledně vytrpěné bolesti a ztížení společenského uplatnění a ty právně posuzoval. Vyčíslené bolestné ve výši 54 600 Kč soud vnímá jako přiměřenou částku, u níž neshledal důvod pro její snížení či zvýšení. Na zranění žalobkyně přiléhavě dopadá konkrétní položka S 3270 části B Metodiky Nejvyššího soudu (R 63/2014 civ.), které odpovídá 160 bodů. Hodnota jednoho bodu pak byla znalcem rovněž správně určena na 341,25 Kč.

31. Co se týče kompenzace za ztížení společenského uplatnění, soud vyšel ze základní výchozí částky určené znalcem pro uvedené kapacitní omezení popsané v posudku – 114 747 Kč. Jak bylo naznačeno shora, znalec uvedenou částku redukoval 20 % z důvodu věku žalobkyně v době úrazu (73 let). Uvedené snížení je nicméně právním posouzením skutkové otázky a znalci tento závěr nepříslušelo činit. Soud nicméně s tímto snížením souhlasí, neboť náhrada za ztížení společenského uplatnění má reflektovat rovněž věk poškozené osoby, tedy dobu po jakou se bude muset v životě vyrovnávat s následky újmy na zdraví. Tato doba je logicky kratší u osob staršího věku – viz R 90/2022 civ., bod 24. Soud tedy usoudil, že snížení s ohledem na věk žalobkyně je adekvátní v poměru 20 % z celkové náhrady.

32. Dále soud přistoupil k redukci žalované náhrady za ztížení společenského uplatnění o 40 % z důvodu velmi nízkého zapojení žalobkyně do společenských aktivit. Rovněž její vnímání omezení v důsledku úrazu soud nemá za příliš vážné. Z výslechu žalobkyně vyplynulo, že žije nenáročný život, chodí venčit psa, věnuje se domácím pracím, chodí nakoupit, nesportuje, nemá žádné aktivní koníčky, ráda plete a čte. Na dotaz soudu, jak ji zranění ovlivnilo v jejím dosavadním způsobu života, uvedla, že zpočátku ji zranění pochopitelně omezovalo, protože chodila o berlích, nicméně postupně se její stav zlepšil a nyní ji zranění omezuje zejména při změně počasí, kdy se místo poranění ozývá, jinak nijak zvlášť. S přihlédnutím k tvrzením žalobkyně soud požadovanou kompenzaci za ztížení společenského uplatnění tedy snížil o 40 %.

33. Celkem tedy soud snížil požadovanou částku náhrady za ztížení společenského uplatnění o 60 % a žalobkyni přiznal částku 45 899 Kč.

34. Žalobkyni tedy vyhověl výrokem I. co do částky 100 499 Kč (bolestné 54 600 Kč + ZSU 45 899 Kč).

35. Ve zbývající části soud nárok zamítnul výrokem II. jako nedůvodný.

36. Závěrem soud uvádí, že žalovaný vznesl námitku promlčení nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, nicméně tuto shledal jako nedůvodnou. Počátek subjektivní promlčecí lhůty je v případě tohoto nároku 3 roky od okamžiku, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. Za tento okamžik považuje soudní praxe okamžik, kdy došlo k tzv. ustálení zdravotního stavu, což v daném případě nastalo dle znaleckého posudku dne 14. 6. 2021. Tříletá promlčecí lhůta tedy neuplynula, neboť žaloba byla soudu doručena dne 16. 2. 2023.

37. Co se týče náhrady nákladů řízení, tu soud určil s ohledem na většinový úspěch žalobkyně tak, že od výše jejího procentního úspěchu odečetl procenty vyjádřený neúspěch a v tomto poměru ji přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 34,54 % (Ú 67,27 % - NEÚ 32,73 %) podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Náklady právního zastoupení vzniknuvší žalobkyni soud vypočítal podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.“), když vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) a. t., čemuž odpovídá částka 3 100 Kč za jeden úkon právní služby (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020). Ve věci samé strana žalující učinila 6 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na přípravném jednání a účast na jednání ve věci samé, které přesáhlo dvě hodiny). K těmto šesti úkonům náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta á 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Žalobkyni pak vznikly hotové výdaje v souvislosti s vyhotovením znaleckého posudku ve výši 3 000 Kč. Celkové náklady řízení pak činí: Odměna – 3100 Kč x 6 + 21 % DPH Režijní paušál – 300 Kč x 6 + 21 % DPH Náklady znaleckého posudku – 3000 Kč Celkové náklady řízení s vyčíslením DPH = 27 684 Kč 38. Z těchto nákladů je pak žalovaný povinen nahradit žalobkyni 34,54 %, tedy 9 562 Kč.

39. Výroky IV. a V. soud rozdělil mezi strany povinnost nahradit náklady státu vzniklé předvoláním znalce k jednání v závislosti na jejich úspěchu ve věci (§ 148 odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na to, že znalečné bude určeno samostatným usnesením, soud rozhodl pouze o základu nároku a jeho poměrném rozdělení mezi účastníky.

40. Výrokem VI. soud rozhodnul o tzv. přenesení poplatkové povinnosti na žalovaného v poměru jeho neúspěchu ve věci (§ 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), neboť žalobkyně byla v řízení věcně osvobozená od jeho placení (§ 11 odst. 2 písm. d) cit. zákona). Výše poplatku činí v tomto druhu řízení 2 000 Kč (položka 3 Sazebníku nákladů). Žalovaný je tedy povinen státu zaplatit 67,27 % ze 2 000 Kč, tedy 1 345,40 Kč.

Poučení