37 C 184/2021 - 187

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] 2. [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 115 820 EUR s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaní 1 a 2 zaplatili společně a nerozdílně částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1 na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2 na náhradě nákladů řízení částku [částka], která bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala v záhlaví uvedené částky. V žalobě a jejích doplnění tvrdila, že společnost [nebezpečný obsah] si u žalobkyně objednala dodávku 815 kusů koulí devíti typů [Anonymizováno]“ v hodnotě115 820 EUR, kterou žalobkyně zajistila a vystavila na ni fakturu, již kupující následně uhradila. Žalobkyně dne [datum] prostřednictvím spediční společnosti [právnická osoba]. odeslala zboží v celkovém množství 816 kusů zákaznici. Rozdíl jedné kuličky je způsoben reklamací. K dodání zboží však nedošlo, neboť bylo dne [datum] zadrženo Celním úřadem pro Středočeský kraj, a to na základě rozhodnutí č. j. [Anonymizováno]

6. Se spediční společností bylo zahájeno správní řízení, které skončilo rozhodnutím Generálního ředitelství cel ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] jímž bylo odvolání účastníka řízení zamítnuto. Ode dne zadržení zboží bylo žalobkyni znemožněno jakkoliv se zbožím nakládat. Dne [datum] společnost [nebezpečný obsah] reklamovala dodávku zboží a vyzvala žalobkyni k vrácení poskytnuté zálohy s odůvodněním, že zboží nebylo dodáno. Žalobkyně v souladu s reklamací obdržené prostředky vrátila.

2. Dále žalobkyně tvrdila, že dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání tehdejšího jednatele žalobkyně, [nebezpečný obsah] [nebezpečný obsah], a to pro spáchání přečinu porušení předpisu o oběhu zboží ve styku s cizinou dle § 261 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu v souvislosti s pokusem vývozu výše zabavených kuliček do Ruské federace. Postupem podle § 78 trestního řádu bylo zabavené zboží vydáno do trestního řízení, kde bylo opět zajištěno. Okresní státní zastupitelství podalo dne [datum] obžalobu proti [nebezpečný obsah] [nebezpečný obsah] pro výše uvedený trestný čin. Okresní soud [adresa] - východ usnesením ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], postoupil věc Celnímu úřadu pro Středočeský kraj k posouzení věci jako přestupku, neboť se nejedná o trestný čin. Usnesením Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] byla věc odložena s tím, že došlé oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku; o této skutečnosti se měla žalobkyně dozvědět dne [datum]. Okresní soud [adresa] – východ usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], zrušil zajištění zboží a rozhodl o jeho vrácení, a to osobě [nebezpečný obsah] [nebezpečný obsah]. Vrácení zboží bylo dle protokolu o vrácení učiněno dne [datum].

3. Žalobkyně ve své žalobě tvrdila, že neoprávněným zásahem státního orgánu jí bylo znemožněno splnění jejího závazku spočívajícího v řádném doručení zboží společnosti [nebezpečný obsah], čímž jí vznikla škoda v podobě ušlého zisku z neuskutečněného, avšak již smluvně dojednaného obchodu. Vůči osobě [nebezpečný obsah] [nebezpečný obsah] bylo vedeno nezákonné trestní stíhání, v rámci kterého vznikla žalobkyni škoda, neboť bylo zabaveno její zboží, které bylo určeno pro konkrétního zákazníka, jeho technologické procesy a know how. S ohledem na technologický vývoj zboží rychle zastarává a v době jeho vydání nebylo již pro původní účel využitelné. V důsledku zadržení zboží došlo ke zmaření obchodu a v kombinaci s celkovou dobou zabavení je zboží dnes již fakticky neprodejné. V rovině správní i trestní se ukázalo, že obě uvedená řízení byla nezákonná. Žalobkyně je přesvědčena, že v důsledku nezákonného přestupkového řízení a trestního stíhání třetí osoby (i když se jednalo o jednatele žalobkyně), při kterém bylo zabaveno její zboží po dobu téměř 5 let, vznikla žalobkyni škoda.

4. Žalovaná 1. ve svém vyjádření uvedla, že v projednávané věci absentuje odpovědnostní titul. Rovněž namítala absenci příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a domnělým odpovědnostním titulem. V neposlední řadě žalovaná namítala, že nárok žalobkyně je promlčen. K tomu poukazovala na skutečnost, že již dne [datum] musela žalobkyně vrátit přijatou zálohu ve výši [částka].

5. Žalovaná 2. ve svém vyjádření uvedla, že účastníky správních řízení vedených u Celního úřadu pro Středočeský kraj byly subjekty odlišné od žalobkyně. Správní orgány přitom postupovaly v souladu se zákonem. Žalovaná 2. rovněž odmítla, že by vydání zadrženého zboží bylo protiprávní. Nadto žalovaná 2. zdůraznila, že žalobkyně by nemohla legálně vyvézt zboží do Ruské federace ani v případě, že by nebylo zadrženo. K tomu poukázala na nařízení Rady (EU) č. 833/2014. Podle žalované 2. tak v projednávané věci absentuje nejen odpovědnostní titul, nýbrž i existence škody. Dále žalovaná 2. rovněž namítala promlčení žalovaného nároku.

6. Pro projednávanou věc je rovněž podstatné, že usnesením ze dne [datum], č. j. 37 C 184/2021-74, byla žaloba postupem podle § 43 odst. 2 o. s. ř. žalobu odmítl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 72 Co 291/2023-98. Obě rozhodnutí byla posléze zrušena Nejvyšším soudem usnesením ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 1157/2024-128.

7. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

8. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně uplatnila svůj nárok jako v projednávané věci u žalované 1. svým podáním doručeným dne [datum]. U žalované 2. pak svůj nárok uplatnila podáním doručeným dne [datum]. Obě žalované přitom nárok žalobkyně odmítly jako nedůvodný.

9. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

10. Z rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], soud zjistil, že Celní úřad pro Středočeský kraj rozhodl podle ustanovení § 310 a § 309 odst. 1 celního zákona o zajištění zboží koule typu [Anonymizováno]“ v počtu 816 kusů.

11. Z rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne [datum] soud zjistil, že Generální ředitelství cel svým rozhodnutím č.j. [Anonymizováno],[Anonymizováno] rozhodl o tom, že se zamítá odvolání společnosti [právnická osoba]. proti rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak stojí, že zajištěné zboží má být zbožím ve smyslu Přílohy 2 nařízení Rady (EU) č. 883/2014. Nelze jej proto vyvézt do Ruské federace. Rovněž zde stojí, že věci byly zajištěny s ohledem na probíhající přestupkové řízení se společností [právnická osoba].

12. Z protokolu o vrácení zboží ze dne [datum] soud zjistil, že Celní úřad pro Středočeský kraj vrátil zboží zajištěné na základě rozhodnutí ze dne [datum], , č.j. [Anonymizováno].[Anonymizováno].

13. Z protokolu o vydání věci ze dne [datum] ze kterého soud zjistil, že Celní úřad pro Středočeský kraj vydal podle § 78 odst. 1 a 3 tr. řádu věci zajištěné na základě rozhodnutí č.j. [Anonymizováno], a to sice jako věci důležité pro trestní řízení.

14. Z usnesení Policie ČR Krajského ředitelství Policie Středočeského kraje ze dne [datum] soud zjistil, že dle § 160 odst. 1 tr. řádu bylo zahájeno trestní stíhání s panem [nebezpečný obsah] [nebezpečný obsah] a to sice pro spáchání přečinu porušení předpisu oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 261 odst. 1 trestního zákoníku spácháno ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 trestního zákoníku.

15. Z obžaloby ze dne [datum] soud zjistil, že Okresnímu soudu [adresa] - východ byla podána obžaloba na pana [nebezpečný obsah] [nebezpečný obsah], a to pro spáchání trestného činu porušení předpisu o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 261 odst. 1 trestního zákoníku ve stádiu pokusu podle § 21 odst.1 trestního zákoníku.

16. Z usnesení Okresního soudu [adresa] – východ ze dne [datum] sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, [nebezpečný obsah].

17. Z usnesení Okresního soudu [adresa] – východ ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno] ze kterého soud zjistil, že Okresní soud [adresa] – východ postupem podle § 79f odst. 1 trestního řádu zrušil zajištění věcí [Anonymizováno] kuliček a dále je vrátil podle § 80 odst. 1 trestního řádu obžalovanému [nebezpečný obsah] [nebezpečný obsah]. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak stojí, že usnesení Okresního soudu [adresa] – východ ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum]. S ohledem na skutečnost, že nebylo rozhodnuto o trestu propadnutí věci a nepřipadal v úvahu postup podle § 101 trestního zákoníku, soud rozhodl o vrácení zajištěných věcí.

18. Z usnesení Okresního soudu [adresa] – východ ze dne [datum] ze kterého soud zjistil, že Okresní soud [adresa] – východ postupem podle § 131 odst. 1 trestního řádu opravil výroky usnesení Okresního soudu [adresa] – východ ze dne [datum] č.j. [Anonymizováno].

19. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

20. Pouze pro úplnost soud uvádí, že další důkazy neprováděl, a to pro nadbytečnost (odůvodnění viz níže).

21. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

22. Před samotným hmotněprávním posouzením věci soud považuje za důležité rovněž blíže odůvodnit 2 procesněprávní aspekty projednávané věci.

23. Zaprvé, od počátku do rozhodnut Nejvyššího soudu bylo řízení vedeno pouze s jednou žalovanou, a to Českou republikou, za kterou vystupovala organizační složka Ministerstvo spravedlnosti. Nejvyšší soud však v projednávané věci uvedl, že žalobkyně svojí žalobou uplatnila dva rozdílné procesní nároky spojované jediným žalobním požadavkem spočívajícím v náhradě jediné vzniklé škody (viz bod 38 usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 1157/2024-128). Nejvyšší soud přitom již dříve ve své judikatuře dovodil: „[pokud] jde o dva rozdílné procesní nároky proti žalované [tj. státu, pozn. soudu], byť spojované jediným žalobním požadavkem spočívajícím v náhradě jediné vzniklé škody […] V této situaci za žalovanou přísluší jednat dvěma odlišným organizačním složkám státu […]“ (viz bod 40 rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2904/2018). Soud I. stupně proto po zásahu dovolacího soudu jednal s 2 žalovanými (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. 70 Co 59/2022-357). Takovému postupu přitom nepřekáží ani řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. 14 C 50/2022, které je pravomocně skončeno.

24. Zadruhé, na jednání dne [datum] žalobkyně uplatnila ve smyslu § 95 o. s. ř. návrhu na změnu žaloby. Tato změna měla spočívat v připuštění alternativního petitu, podle kterého pokud by nebyla žalobkyně se svojí žalobou úspěšná, měl soud rozhodnout alespoň o nároku na náhradu skutečné škody ve výši [částka] s příslušenstvím. Dlužno poznamenat, že tzv. alternativní petit se uplatní, když z právního předpisu či smlouvy mezi účastníky vyplývá možnost dlužníka poskytnout věřiteli dle vlastního výběru plnění z několika variant. Žalobce je musí do návrhu uvést všechny, aby možnost volby žalovaného byla z textu petitu zřejmá, a různé varianty plnění nabídne žalovanému v petitu na základě vlastního rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 2311/2018). V projednávané věci platí, že nebyly dány předpoklady pro uplatnění tzv. alternativního petitu, soud proto na jednání dne [datum] postupem podle § 95 odst. 2 o. s. ř. změnu žaloby nepřipustil. Soud se proto pak dále nezabýval tvrzeními žalobkyně, které se vztahují k náhradě skutečné škody ani důkazními návrhy k tomuto nároku.

25. Pokud jde o posouzení hmotněprávní, jak ve svém rozhodnutí uvedl Nejvyšší soud, v projednávané věci se žalobkyně domáhá náhrady jediné škody v podobě ušlého zisku, kterou vymezila skutkově výší náhrady i rozhodným obdobím jejího vzniku a označila za její příčinu dvě skutečnosti, a to nezákonné rozhodnutí Celního úřadu pro Středočeský kraj, č. j. [Anonymizováno].6, a dále nezákonné rozhodnutí, jímž je usnesení o zahájení trestního řízení jednatele žalobkyně, [nebezpečný obsah] [nebezpečný obsah], ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], přičemž uvedený celní úřad vydal zboží patřící žalobkyni do daného trestního řízení (viz bod 35 usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 1157/2024-128).

26. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem (resp. nezákonným rozhodnutím) a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

27. Platí přitom, že nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 2778/2010 či rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1455/2007; dále též srov. Vojtek, P., Bičák, V.: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. [adresa]. [právnická osoba]. Beck, 2017, str. 145). Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O úřední postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 924/2013 ze dne [datum]).

28. V projednávané věci z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobkyní uváděná rozhodnutí (viz bod 35 usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 1157/2024-128) nikdy nebyla jako nezákonná zrušena. Nemohou být proto odpovědnostním titulem ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Nadto nelze přehlédnout, že sama žalobkyně ani nebyla účastníkem řízení, ve kterých byla tato rozhodnutí vydána. I kdyby proto tato rozhodnutí bylo lze považovat za nezákonná, žalobkyně by nebyla aktivně legitimována k podání žaloby (viz § 7 odst. 1 OdpŠk a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1339/2022). Soud si je sice vědom toho, že v některých výjimečných případech lze uvažovat i o prolomení omezení, které je stanovené v § 7 OdpŠk, avšak k takovémuto postupu musí být náležité důvody (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2/21). V projednávané věci takové důvody absentují. [adresa] bylo zajištěno jako zboží, jehož vývoz do Ruské federace je zakázán. V rámci trestního řízení pak bylo prokázáno, že se skutečně jedná o zboží ve smyslu Přílohy 2 nařízení Rady (EU) č. 883/2014. Správní ani trestní řízení tak nebyly projevem svévole, či excesivního jednání. Naopak tato řízení směřovala k zamezení jednání, jehož potlačení je - s ohledem na probíhající válečný konflikt iniciovaný Ruskou federací - pociťováno obzvláště naléhavě.

29. K tomu soud dodává, že Ústavní soud se ve své nálezové judikatuře přiklonil k obecnému závěru, že „pokud se v kterékoli fázi trestního řízení ukáže, že účel prostředků trestního procesu nemůže být naplněn, neboť obviněný se trestné činnosti nedopustil a podezření orgánů činných v trestním řízení bylo liché, je třeba za vadné považovat veškeré úkony, které byly v trestním řízení provedeny“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08, a plenární nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 11/10).

30. Nelze však odhlédnout od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3310/2013, uveřejněného pod číslem 8/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ve kterém byl výše uvedený obecný závěr (zejména v okolnostech dvou posledně jmenovaných nálezů Ústavního soudu) podroben detailní analýze se závěrem, že „zevšeobecňující převzetí důvodů nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08, na ‚všechny úkony a instituty, které se k trestnímu stíhání vázaly,` by ve svých důsledcích znamenalo, že by v každém případě, kdy trestní stíhání neskončilo odsuzujícím rozsudkem, např. byly nezákonné veškeré uložené pořádkové pokuty či realizovaná předvedení, s porušením povinností svědka či znalce by nebylo možno spojovat vůbec žádné důsledky apod. Je nepochybné, že takové důsledky, které by mohly vést až k zmaření účelu trestního řízení tím, že by odrazovaly osoby působící v orgánech činných v trestním řízení od stíhání pachatelů trestných činů, Ústavní soud svojí judikaturou nesledoval.

31. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že v situaci, kdy nedojde k vydání odsuzujícího rozsudku, nelze z této okolnosti bez dalšího dovozovat nesprávnost veškerých postupů orgánů činných v trestním řízení ani nezákonnost všech rozhodnutí vydaných po zahájení trestního stíhání. Odkázal v něm však také na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 4462/2007, ze kterého vyplývá, že bylo-li rozhodnutí zrušeno nikoliv pro nezákonnost, nýbrž proto, že pominuly důvody pro jeho vydání, nejsou dány předpoklady odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

32. Výše uvedené závěry nepochybně dopadají i na část trestního řízení před zahájením trestního stíhání, neboť pro naplnění požadavku na (konkrétní) nezákonnost jednotlivého rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (projevující se jeho zrušením či změnou) je zásadně nerozhodné, ve které fázi trestního řízení byly prostředky trestního procesu použity.

33. V projednávané věci platí, že z provedeného dokazování vyplynulo, že rozhodnutí o zajištění věcí nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Okresního soudu [adresa] – východ svým usnesením ze dne [datum] totiž rozhodl o zrušení zajištění věcí postupem podle § 79f odst. 1 trestního řádu. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je pak jednoznačně uvedeno, že zajištění bylo zrušeno z důvodu nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla věc postoupena do přestupkového řízení. Samotná doba zajištění přitom nebyla nijak excesivní, když zajištění věcí trvalo necelých 5 let, a ani řízení nebyla projevem svévole na straně orgánu moci veřejné (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1367/17, ze dne [datum] a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2899/2022, ze dne [datum]).

34. V projednávané věci by tak bylo namístě žalobu zamítnout s ohledem na absenci odpovědnostního titulu. Soud se proto ani nezabýval samotnou škodou, resp. její výši a neprováděl k této otázce žádné dokazování. Nicméně pokud žalobkyně svoji újmu v podobě ušlého zisku spojovala právě s obchodní spoluprací se společností [nebezpečný obsah], žádná škoda jí vzniknout nemohla, jak přiléhavě argumentovala žalovaná 2. Jinými slovy řečeno, již se samotných žalobních tvrzení je zřejmé, že žalobkyně svůj ušlý zisk spojuje s obchodem, jehož realizace byla vyloučena v souladu s Přílohou 2 nařízení Rady (EU) č. 883/2014.

35. V neposlední řadě je třeba uvést, že – jak zdůraznil Nejvyšší soud – žalobkyně se domáhala náhrady škody z titulu nezákonných rozhodnutí (viz bod 35 usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. 30 Cdo 1157/2024-128). Soud I. stupně proto posuzoval projednávanou věc tímto prizmatem. Nicméně i kdyby snad bylo lze připustit, že v období od zajištění zboží do jeho vydání do trestního řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v souladu s § 32 odst. 1 OdpŠk by takovýto nárok žalobkyně musel být promlčen, a to s ohledem na žalobní tvrzení stran reklamace společnosti [nebezpečný obsah] dne [datum], jakož i okamžik uplatnění u žalovaných (viz bod 8 tohoto rozsudku).

36. S ohledem na výše uvedené tak soudu nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

37. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

38. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o.s.ř. činí [částka] za každý úkon.

39. Zcela úspěšné žalované 1, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] odpovídající paušální náhradě za 7 úkony (vyjádření k žalobě ze dne [datum], doplnění vyjádření ze dne [datum], příprava a účast na jednání dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření k dovolání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]).

40. Zcela úspěšné žalované 2, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] odpovídající paušální náhradě za 3 úkony (vyjádření k žalobě ze dne [datum], příprava a účast na jednání dne [datum]).

41. Pouze pro úplnost pak soud dodává, že v případě žalované 1 přiznal jako náklad řízení pouze jednu přípravu k jednání. K tomu soud odkazuje na smysl vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, a který spočívá ve zrovnoprávnění nezastoupených účastníků s účastníky zastoupenými (nikoli jejich zvýhodňování). Novelizované ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s předmětnou vyhláškou mělo za cíl umožnit nezastoupeným účastníkům žádat paušální náhradu nákladů tak, jako je to možné u nákladů advokáta podle § 13 odst. 4 (dříve odst. 3) advokátního tarifu (vyhl. č. 177/1996 Sb.). Úkon „příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden. Výčet je sice demonstrativní, avšak standardně není v rámci náhrady nákladů řízení na zastoupení advokátem za tento úkon jako takový přiznávána náhrada nákladů, příprava na jednání není bez dalšího v rozhodovací praxi považována za úkon (jinak např. porada s klientem přesahující jednu hodinu). Není tak důvodu privilegovat nezastoupeného účastníka a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, tj. de facto za každé jednání přiznávat náhradu nákladů za dva úkony. Při respektování rovného postavení účastníků a se zohledněním geneze předmětné právní úpravy je namístě úkon „příprava účasti na jednání“ dle vyhl. č. 254/2015 Sb. vykládat ve světle úkonů podle § 11 advokátního tarifu. „Příprava účasti na jednání“ je takto svého druhu ekvivalent přípravy zastoupení (tedy přípravy na věc jako celek), jak je součástí úkonu podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. K tomu se dodává, že je logické, že ve vyhl. č. 254/2015 Sb. není vyjmenován úkon „převzetí zastoupení“. Nezastoupený účastník zastoupení pojmově nepřebírá. Ale stejně tak jako advokát se připravuje na zastoupení, připravuje se nezastoupený účastník na věc. Ve výčtu úkonů v § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. (základní) úkon označený jako „příprava na věc“ však uveden není. To jen podporuje výklad, že pod úkonem označeným jako „příprava účasti na jednání“ je třeba rozumět úkon „příprava na věc“. K tomu se odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1773/24.

42. Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobci a) bylo uloženo zaplacení [částka], neboť jeho podíl na řízení byl ve výši 50 % a žalobcům b) a c) pak uložil zaplacení částky [částka] žalované, neboť podíl obou těchto žalobců byl ve výši 25 %.

43. Lhůta k plnění byla v nákladových výrocích stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.

Poučení