37 C 220/2023 - 177

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobce: [Jméno žalobce] [jméno FO], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] [adresa] proti žalované: [Anonymizováno] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 163 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. [jméno FO]. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným mimo jiné u Okresního soudu v Opavě (dále též „OS“) pod sp. zn. 1 T 58/2022 (dále též „původní řízení“). Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá v posouzení důvodnosti nároku žalobce, resp. posouzení naplnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“) pro dovození odpovědnosti žalované a popř. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobci mělo náležet.

2. Žalobce ve své žalobě nejprve popsal průběh původního řízení. Zdůrazňoval přitom, že se domáhá náhrady újmy z titulu nezákonného rozhodnutí usnesení Policie ČR, krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor [adresa], první oddělení obecné kriminality ze dne [datum], č. j. KRPT -177204–98/TČ – 2019–070671–34 (dále též „usnesení ze dne [datum]“). Podle žalobce původní řízení trvalo téměř 3 roky. Dále žalobce dotvrdil následující dopady trestního stíhání do svého života.

3. Zaprvé, žalobce poukázal na zásahy trestního stíhání do svého osobního a rodinného života. K tomu uvedl, že má manželku a 2 děti, kteří celé trestní stíhání nesli těžce, žili ve strachu, že bude odsouzen. Dále zdůraznil, že mu dne [datum] zemřel otec, který se tak nedožil jeho zproštění. Jeho rodiče přitom nesli trestní stíhání žalobce velmi těžce. Dále musel žalobce čelit dotazům svého bratra [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] (který čelil dotazům i v práci); nadto musel čelit dotazům rodičů manželky, i babičky manželky. Trestním stíháním žalobce byla zasažena celá širší rodiny – trestní stíhání bylo předmětem neustálých debat při rodinných oslavách a setkáních.

4. Zadruhé, žalobce poukázal na dopady trestního stíhání do své pověsti. Žalobce žije na malém městě – rychle se tam rozšířila informace o tom, že žalobce byl společně se svými dvěma bratry trestně stíhaný. Nadto by měl být žalobce v [adresa] velmi známou osobou – o jeho trestní stíhání se více mluvilo. Podle žalobce byla jeho kauza na [Anonymizováno] známá. Žalobce se musel mnohokráte obhajovat před svými sousedy i rodinnými blízkými – ne všichni mu věřili.

5. Zatřetí, žalobce tvrdil, že trestní stíhání negativně ovlivnilo i jeho profesní život. Žalobce je vlastníkem a jednatelem [Jméno žalobce] [jméno FO] s. r. o. a [jméno FO] [právnická osoba]. Informace o trestním stíhání se rozšířila mezi jeho zaměstnance a mezi obchodními partnery a zaměstnanci žalobce se báli o svoji budoucnost. Trestní stíhání ovlivnilo dobrou pověst žalobce a zasáhlo také jeho podnikání V průběhu trestního stíhání vyslýcháni zaměstnanci a obchodní partneři Společnosti žalobce dlouholetým generální partnerem festivalu [právnická osoba] [právnická osoba] [Anonymizováno]; po zahájení trestního stíhání byla diskutována možnost přerušení spolupráce. Žalobce v obchodních vztazích konfrontován s nedůvěrou partnerů. Konkrétně žalobce konfrontoval dr. [jméno FO] a dožadoval se vysvětlení; dokonce žalobce považoval nějaký čas za nedůvěryhodného; žalobcovu společnost nepoptával do výběrových řízení, zejména do těch větších a dlouhodobějších. Stejně tak mělo trestní stíhání negativně ovlivnit obchodní spolupráci se společností [právnická osoba] [jméno FO]. Ten měl strach, zda žalobce bude [právnická osoba] dostát svým závazků a z tohoto důvodu omezil i spolupráci s žalobce a jeho společností. O trestním stíhání žalobce se dozvěděl i klíčový partner [právnická osoba] [právnická osoba], což negativně ovlivnilo spolupráci této společnosti a žalobce (resp. jeho společností). Konkrétně společnost významně omezila výši obchodního úvěru a velmi se zkomplikovalo a prodloužilo i jednání o možnosti žalobcovy společnosti získat zastoupení pro produkty zn. [právnická osoba] v regionu [adresa] a části [adresa]. Žalobce musel vysvětlovat celou situaci i před svými zákazníky a dodavateli a ne všichni mu věřili; musel je uklidňovat i [jméno FO], zaměstnanec na pozici stavebního technika 6. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobce u ní uplatnil dne [datum] svůj nárok jako v projednávané věci u žalované. Žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum], když přiznala žalobci částku [částka] na náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním. Žalovaná uznala existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, avšak zdůrazňovala, že považuje nárok žalobce za řádně vypořádaný.

7. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

8. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil dne [datum] svůj nárok jako v projednávané věci u žalované. Žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem ze dne [datum], když přiznala žalobci částku [částka] na náhradu nemajetkové újmy způsobené samotným trestním stíháním. Tato částka byla vyplacena žalobci též dne.

9. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

10. Z výslechu žalobce soud zjistil, že jej trestní stíhání stresovalo. Žalobce poukázal na skutečnost, že je vlastníkem a jednatelem společnosti s více jak 100 zaměstnanci, má rodinu, děti, hypotéku závazky. Konkrétně žalobce uvedl, že je vlastníkem společnosti [Jméno žalobce] [jméno FO] s. r. o. a [jméno FO] [právnická osoba]. Žalobce proto byl v důsledku trestního stíhání více unavený, trpěl nespavostí, podrážděností. Žalobce poukázal na skutečnost, že o jeho trestním stíhání věděla jeho matka a těžce nemocný otec. Matku jeho trestní stíhání nesmírně trápilo. Měla i strach jít do obchodu, aby si nevyslechla nějaké uštěpačné poznámky. Žalobcův otec pak zemřel v průběhu jeho trestního stíhání, takže se nedozvěděl o jeho výsledku, což žalobce velmi trápí. Když se se svým otcem žalobce viděl naposledy, ještě mu přál, ať mu trestní stíhání dobře dopadne. Trestní stíhání se negativně projevil i na rodinných oslavách, když poznamenalo jejich atmosféru. Kvůli trestnímu stíhání se žalobce a jeho manželka vzdali společenského života. Žalobce vypověděl, že byl v průběhu trestního stíhání dehonestován. Žalobce zdůrazňoval, že podniká pod svým jménem a cítí velkou společenskou zodpovědnost. V průběhu trestního stíhání se jej pak zaměstnanci měli dotazovat, zdali si nemají hledat novou práci, když žalobce půjde do vězení. Obchodní partneři se dozvěděli o žalobcově trestním stíhání. To negativně poznamenalo žalobcovu snahu získat obchodní zastoupení pro [Anonymizováno] prestižního výrobce evropského fasádního systému. Žalobce rovněž vypověděl, že trestní stíhání negativně zasáhlo i jeho sponzorské aktivity [právnická osoba] [právnická osoba] [Anonymizováno]. Organizátoři měli uvažovat o ukončení spolupráce. Informace o trestním stíhání se měly pak dostat i k dalším žalobcovým zákazníkům. K dotazu soudu žalobce vypověděl, že o jeho trestním stíhání věděli v podstatě všichni členové jeho rodiny, tj. žalobcova rodina a rodiny jeho bratrů [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO] [jméno FO]. O trestním stíhání věděla i jeho matka a otec. Všichni členové rodiny žalobce přitom věřili v jeho nevinu. Nikdo nechtěl trestnímu stíhání žalobce věřit. Žalobce o svém trestním stíhání hovořil i se svým otcem, kterého to velmi trápilo. Žalobce se v rodinném kruhu schází přibližně 10-12 za rok, kdy spolu společně oslavují různé události. Podle žalobce byla atmosféra na těchto oslavách negativně ovlivněna právě probíhajícím trestním stíháním. Žalobce uvedl, že žije v [adresa], v místní části [adresa], kde žije cca 1400-1500 obyvatel. Žalobce kvůli trestnímu stíhání nechodil do místní hospody, neboť když do ní vstoupil, měla celá hospoda ztichnout a všichni se na něj měli dívat. O trestním stíhání se nicméně s obyvateli této obce, svými sousedy nikdy nebavil. Žalobce vypověděl, že se o svém trestním stíhání bavil s organizátory festivalu [právnická osoba] [právnická osoba] [Anonymizováno] panem [Anonymizováno] a [jméno FO]. Oba přitom měli věřit v jeho nevinu. K dotazu soudu žalobce dále uvedl, že pokud jde o jeho podnikání, tak jeho společnosti mají v podstatě setrvale mírný růst, a to v rozmezí 3-7% ročně. Žalobce rovněž uvedl, že čekal, že bude osloven pro spolupráci na projektech bytových domů v [adresa], a to v roce 2021. Kvůli trestnímu stíhání se to nicméně nestalo. Žalobce rovněž vypověděl, že stavební trh na [adresa] je ovládán 3-5 společnosti, jejichž statutární zástupci jsou občané Slovenska. Tito pak měli proti žalobci zneužívat skutečnost, že je trestně stíhán, a to v rámci konkurenčního boje. Informace o trestním stíhání měla rovněž společnost [právnická osoba], obchodní partner žalobce. Na trestní stíhání žalobce se měli ptát i jeho zaměstnanci, kteří měli strach o své zaměstnání. Konečně v neposlední řadě žalobce vypověděl, že až do okamžiku hlavního líčení u soudu si trestní stíhání nepřipouštěl. Poté si nicméně uvědomil, že je to vážné a trpěl stresem a nespavostí.

11. Z výslechu svědkyně [jméno FO] [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že svědkyně je matkou žalobce. Svědkyně vypověděla, že v průběhu trestního stíhání byl její muž těžce nemocný. Oba přitom věřili v žalobcovu nevinu, neboť jej slušně vychovali. O trestním stíhání také měli mluvit jejich sousedé, což mělo být pro svědkyni nepříjemné. Manžel žalobkyně, otec žalobce pak zemřel na jaře roku 2021. Svědkyně k dotazu soudu uvedla, že nezaznamenala změnu v chování žalobce. Svědkyně k dotazu soudu uvedla, že se jí na trestní stíhání ptala paní [jméno FO]. Ta měla mít z trestního stíhání jejího syna radost. Svědkyně uvedla, že žije se svoji manželkou a 2 dětmi v [adresa]. Svědkyně se s žalobcem stýká jednou za měsíc. Tato frekvence se nijak neměnila, a to ani v návaznosti na trestní stíhání žalobce. Svědkyně se o trestním stíhání nebavila s manželkou [právnická osoba] žalobce. Nevěděla o tom, jak a zdali vůbec trestní stíhání ovlivnilo život žalobcovy rodiny.

12. Z výslechu svědkyně [jméno FO] [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že svědkyně je [Anonymizováno] manželkou žalobce. Svědkyně uvedla, že 3 roky žila v tom, že manželovi hrozilo vězení. Trestní stíhání negativně vnímali i jejich děti. Podle svědkyně měla na [Anonymizováno] probíhat „aktivní šuškanda“ o tom, že její manžel je trestně stíhán. Svědkyně nepochybovala o žalobcově nevině. Svědkyně uvedla, že má 97 letou babičku, která rovněž o trestní stíhání žalobce věděla. Žalobce je s její maminkou rovněž v kontaktu a i ona se ho na trestní stíhání ptala. Na trestní stíhání žalobce se pak ptali i její rodiče. Oba přitom věřili v žalobcovu Svědkyně vypověděla, že se žalobce a jeho bratři a rodinní příslušníci schází přibližně jednou za měsíc na různých oslavách. Tato frekvence setkávání se nezměnila ani v průběhu trestního stíhání. Na těchto oslavách se pak o trestním stíhání žalobce mluvilo. Všichni nicméně věřili v to, že to dobře dopadne. Svědkyně uvedla, že má kosmeticko-kadeřnický salón. Její zákazníky trestního stíhání žalobce zajímalo. Svědkyně uvedla, že i ona sama se bavila s třetími osobami o trestním stíhání svého manžela. K dotazu soudu pak uvedla, že nezaznamenala negativní reakce na jeho trestní stíhání. Všichni jí říkali, že drží palce, ať to dobře dopadne., že je to nespravedlivé a toto by se dít nemělo. Reakce svědkyně označila za podporující. Svědkyně dále vypověděla, že se v průběhu trestního stíhání scházela se zaměstnanci žalobce. I tito se s ní bavili o jeho trestním stíhání a vyjadřovali podporu. Svědkyně uvedla, že trestní stíhání žalobce stresovalo, trpěl nespavostí. V neposlední řadě svědkyně soudu sdělila, že se po dobu trestního stíhání změnil společenský život její a jejího manžela. Měli totiž odmítat různá pozvání.

13. Z výslechu svědka [jméno FO] [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že svědek je bratr žalobce. Svědek se o trestním stíhání žalobce dozvěděl poprvé od kolegů v práci. Svědek vypověděl, že pracuje v [adresa]. Svědek si nevybavil konkrétní jméno osoby, se kterou se o trestním stíháním žalobce bavil, nicméně uváděl, že kauza byla na [Anonymizováno] známá. Svědek věřil v nevinu žalobce. Svědek se stýká s bratrem minimálně 2krát ročně. Schází se v rámci narozenin rodičů. Na těchto rodinných setkáních bylo trestní stíhání žalobce probíráno. Svědek vypověděl, že žalobce se angažuje ve společnostech [Jméno žalobce] [jméno FO] s. r. o. a [jméno FO] [právnická osoba]. V neposlední řadě svědek uvedl, že otec žalobce nesl těžce jeho trestní stíhání.

14. Z výslechu [jméno FO] [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že svědkyně je švagrová žalobce. Svědkyně vypověděla, že se stýká s rodinou žalobce pravidelně, v intervalech jednou týdně nebo jednou měsíčně. Svědkyně věřila v jeho nevinu. Svědkyně zaznamenala dotazy na trestní stíhání v místě svého bydliště. Chování žalobce se podle svědkyně nezměnilo.

15. Z výslechu svědka [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že svědek zná žalobce přibližně 15 let v rámci svého profesního působení. Svědek se zabývá rekonstrukcemi bytových domů zapojených do dotačních programů. Žalobcovy společnosti patřily mezi společnosti, které svědek často poptával. Svědek byl s prací žalobcových firem spokojen. Trestní stíhání žalobce zaskočilo. Žalobce přibližně 2-3 měsíce přestal poptávat žalobcovy služby. Poté se k tomu vrátil, ale poptával spíše menší zakázky s kratší dobou realizace. Poté zjistil, že to s tím trestním stíháním „nebude tak žhavé“ a pokračoval dál naplno ve spolupráci s žalobcem, a to až dodnes. K plnému obnovení spolupráce došlo po přibližně 5 až 6 měsících. Informace se ke svědkovi dostala od konkurentů žalobce. Svědek neměl přesné informace o trestním stíhání žalobce; pouze věděl, že je trestně stíhán.

16. Z výslechu svědka [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že svědek pracuje pro žalobcovu společnost [Jméno žalobce] [jméno FO] s. r. o. Svědek vypověděl, že zaznamenal dotazy zaměstnanců na trestní stíhání žalobce. Svědek uvedl, že společnost žalobce expanduje. Ze strany zaměstnanců svědek zaznamenal obavy v souvislosti s trestním stíháním žalobce. Svědek rovněž zaznamenal dotazy dodavatelů na trestní stíhání žalobce.

17. Z výslechu svědka [jméno FO], nar. [datum], soud zjistil, že svědek zná žalobce od roku 2016 nebo 2017, kdy se s ním seznámil v rámci své profesní činnosti. Svědek vypověděl, že je jednatelem společnosti [právnická osoba], kdy předmětem podnikání této společnosti je zajišťování zadavatelské činnosti. Svědek vypověděl, že spolupracoval se společností [Jméno žalobce] [jméno FO] s. r. o. V okamžiku, kdy se dozvěděl, že žalobce je trestně stíhán, mělo to negativní dopad na jejich obchodní spolupráci. Svědek konkrétně vypověděl, že procentu zájmu zařadit společnost žalobce do výběrového řízení se snížila o 60 %, což mělo dle svědka představovat desítky výběrových řízení. Svědek k dotazu soudu uvedl, že zaznamenal dotazy zákazníků a obchodních partnerů na trestní stíhání žalobce. K doplňujícímu dotazu soudu uvedl, že se jednalo o předsedy SVJ.

18. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek žalobce zná od roku 2016, a to jako svého obchodního partnera. Svědek rovněž vypověděl, že vypovídal u soudu v rámci trestního řízení žalobce. Svědek zaznamenal dotazy na trestní stíhání žalobce. Konkrétně svědek uvedl, že jako organizátor [právnická osoba] [právnická osoba] [Anonymizováno] zaznamenal dotazy návštěvníku. Tyto dotazy měly být pouze obecné. Měly se týkat toho, zdali budou i do budoucna spolupracovat s někým, kdo by měl být odsouzen. Svědek rovněž vypověděl, že žalobce je generálním partnerem [právnická osoba] [právnická osoba] [Anonymizováno]. Svědek k dotazu soudu uvedl, že měl pochybnosti o důvodnosti trestního stíhání žalobce. Nepochyboval o jeho nevině. K přímému dotazu soudu svědek uvedl, že nikdy s žalobcem nebyla diskutována možnost přerušení spolupráce jeho a jeho společnosti a festivalu [právnická osoba] [právnická osoba] [Anonymizováno].

19. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že svědek pracuje ve společnosti [právnická osoba] [právnická osoba] a žalobce zná od roku 2004. Tuto známost svědek označil za obchodní. Svědek vypověděl, že společnost [právnická osoba] [právnická osoba] uvažovala o otevření distribučního centra na [adresa], o což měl projevit zájem žalobce. Na začátku roku 2020 jim měl žalobce sdělit, že je obviněn, což bylo vnímáno jako problém. Došlo proto k pozastavení projektu otevření nového distribučního centra. Poté dlouho zvažovali, zdali do tohoto projektu budou investovat, či nikoliv. Někdy počátkem roku 2021 se nicméně rozhodli projekt realizovat. Svědek totiž znal žalobce a důvěřoval mu.

20. Soud zhodnotil výpovědi svědků jako věrohodné. Je sice pravdou, že svědci [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO] [jméno FO] jsou rodinní příslušníci žalobce žalobce, avšak soud v jejich výpovědích neshledal existenci zásadních rozporů. Nadto svědci k doplňujícímu dotazu soudu přiznali, které informace mají pouze zprostředkovaně.

21. Z listin založených ve spise vedeným u vedeném u [právnická osoba] soud zjistil následující: (i) Z usnesení o zahájení trestního stíhání, ze kterého soud zjistil, že usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání pana žalobce, a to sice pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a zločin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Z doručenky k tomuto usnesení soud zjistil, že toto usnesení bylo doručeno žalobci dne [datum] a [Jméno advokáta] dne [datum]. (ii) Z obžaloby soud zjistil, že Okresní státní zastupitelství v Opavě podalo obžalobu na pana žalobce s tím, že jej vinilo ze spáchání jednak pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že u žalobce [Jméno žalobce] [jméno FO] bylo navrženo uložení trestu odnětí svobody v délce 2 let a 6 měsíců s tím, že tento výkon měl být podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let. (iii) Z rozsudku [právnická osoba], soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu s tím, že ve vztahu k žalobci nabylo toto rozhodnutí právní moci dne [datum].

22. Z výpisu z Obchodního rejstříku ze dne [datum] společnosti [Jméno žalobce] [jméno FO] s.r.o. soud zjistil, že žalobce je jednatelem a společníkem společnosti [Jméno žalobce] [jméno FO] s.r.o.

23. Z výpisu z Obchodního rejstříku ze dne [datum] společnosti [jméno FO] [jméno FO].

24. Z výpisu z Obchodního rejstříku ze dne [datum] [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce je jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba]

25. Z úmrtního listu soud zjistil, že dne [datum] zemřel pan [jméno FO] [jméno FO]

26. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními. Pro nadbytečnost pak soud další důkazy neprováděl, když měl skutkový stav za dostatečně objasněný již na základě provedených důkazů (k tomu viz níže).

27. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

28. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

29. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

30. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

31. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

32. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

33. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně.

34. Jak je uvedeno shora, žalobce se domáhal částky ve výši [částka] coby přiměřeného zadostiučinění za utrpěnou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

35. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 zákona). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

36. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 Odpšk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [právnická osoba] 6/90 ze dne [datum], sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne [datum]).

37. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

38. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne [datum]). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením [dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 605/2012 ze dne [datum]] či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného [§ 172 odst. 1 písm. d) tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu]. Dlužno poznamenat, že soud v projednávané věci neshledal důvody pro postup podle § 12 OdpŠk a žalovaná ani žádné takové důvody netvrdila.

39. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum]), neboť rozsudkem [právnická osoba], byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu obžaloby a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

40. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

41. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, které bylo poškozené kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4818/2015 ze dne [datum]).

42. V daném případě bylo trestní stíhání s žalobcem zahájeno pro trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a zločin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Jinými slovy řečeno, žalobce byl obžalován (resp. trestně stíhán) pro spáchání přečinu a zločinu, přičemž mu hrozil trest odnětí svobody ve výši až 10 let nebo zákaz činnosti. Povahu věci soud proto hodnotí jako spíše závažnější, i když uvedená trestná činnost je zpravidla vnímána méně negativně nežli např. sexuální trestná činnost a drogové delikty.

43. Samotné trestní stíhání pak trvalo přibližně 2 roky 1 měsíc. Dle soudu délka předmětného trestního stíhání nebyla zcela zjevně nepřiměřená, i když nebyla nijak extrémně krátká.

44. Žalobce dále tvrdil dopady nezákonného trestního stíhání, a sice do sféry rodinného života, osobního života, do profesního života a do své pověsti (viz body 3, 4, 5 tohoto rozsudku). Své tvrzení žalobce prokazoval svým účastnickým výslechem, jakož i výslechem několika svědků. Dále žalobce navrhoval čestná prohlášení. Tato prohlášení nicméně soud neprováděl, neboť z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že zásada bezprostřednosti (přímosti) občanského soudní řízení není naplněna ani tehdy, jestliže se soud namísto výpovědi svědka (§ 126 o. s. ř.) nebo výpovědi účastníka řízení (§ 131 o. s. ř.) o tom, co viděl, slyšel, nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, spokojí s písemným (čestným) prohlášením takové osoby (s tím, že příslušná osoba to, co viděla, slyšela, nebo jinak bezprostředně vnímala svými smysly, zaznamená na listinu, kterou se provede důkaz). Podle Nejvyššího soudu sice není vyloučeno, aby i taková listina sloužila jako plnohodnotný důkaz o určité skutečnosti, např. tehdy, jestliže výslech osoby, která prohlášení pořídila, není možný (jde o osobu neznámého pobytu nebo o osobu, která v mezidobí zemřela), nebo tehdy, přijmou-li sporné strany na základě takového důkazu v něm popsané skutečnosti za zjištěné (mezi nimi dále nesporné). Nepůjde-li však o takové situace (nebo o situace srovnatelné), pak pokud by se soud spokojil s písemným prohlášením určité osoby o dokazované skutečnosti, dopustil by se porušení zásady přímosti (bezprostřednosti) občanského soudního řízení. Tím by tedy soud zatížil řízení vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 29 Cdo 3197/2022).

45. Zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [adresa]: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [adresa]: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1891/18).

46. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott: „Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního [jméno FO]. [adresa]: Wolters Kluwer, 2012, s. 192).

47. Soud na základě provedeného dokazování má za to, že žalobce prokázal všechny jím tvrzené zásahy s výjimkou zásahu spočívajícího v tom, že v důsledku trestního stíhání s ním měla být diskutována možnost, že bude ukončena generální partnerství jeho společnosti a festivalu [právnická osoba] [právnická osoba] [Anonymizováno]. Toto skutkové tvrzení má soud za jednoznačně vyvrácené výpovědí svědka [jméno FO]. Ze samotného účastnického výslechu v tomto ohledu nelze vycházet, jak bylo zdůrazněno shora.

48. V podrobnostech pak soud uvádí, že má za prokázané zásahy do osobního života a do pověsti výpovědí svědků [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO], [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO] [jméno FO]. Zásahy do profesního života pak má soud za prokázané výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Pro stručnost soud přitom odkazuje na skutková zjištění z těchto svědectví plynoucích popsaná v bodech 11 až 19 tohoto rozsudku.

49. Lze proto shrnout, že soud s přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí 30 Cdo 3212/2015 ze dne [datum]) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

50. Zaprvé, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 226/2016. V této věci trestní stíhání trvalo 13 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 tr. zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 10 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně že podniká v pohostinství, vlastní restauraci a hotel v Alpách a v důsledku trestního stíhání byl nervózní, nebyl schopný se práci věnovat a soustředit se na ni. Několikrát se také do práce nedostavil, kdy řešil své záležitosti, nikoli záležitosti pracovní. Poškozený rovněž prokázal zásahy o rodinného života, konkrétně prokázal svoji nervozitu, a i jeho úzkost, které vedly k partnerským hádkám a nesouladu. Dále poškozený prokázal zásahy do sféry zdraví, konkrétně byl nervózní, trpěl pocity úzkosti, měl problémy se spaním, o celé věci musel neustále přemýšlet. Soud rovněž v této věci přihlédl k tomu, že trestní stíhání zasáhlo do trávení volného času poškozeného, přestal sportovat, stranil se společnosti, nechtěl do klubu s ostatními kamarády. Poškozený přitom byl ve věku vrcholové produktivity jak v profesní kariéře, tak i v osobním životě a byl v dané věci nepravomocně odsouzen, kdy poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši [částka].

51. Zadruhé, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 52/2021, respektive odvolacího soudu Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Co 3/2023. V této věci trvalo trestní stíhání 2 577 dní a bylo vedeno pro trestní čin usmrcení z nedbalosti dle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 3 léta. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně v práci bylo povědomí o jeho trestním stíhání, byl terčem poznámek kolegů, bál se, že již nebude moci vykonávat povolání ve zdravotnictví. Poškozený rovněž prokázal zásahy do rodinného života, konkrétně trestní stíhání vyvolalo přechodnou krizi v jeho manželském životě. Dále poškozený prokázal zásahy do sféry zdraví, kdy v důsledku trestního stíhání trpěl stresem a nejistotou. Dále v dotčené věci poškozený prokázal, že žije v malé vesnici a o jeho trestním stíhání se tam vědělo. Soud rovněž v dotčené věci přihlédl již k tomu, že trestní stíhání bylo medializováno a poškozenému přiznal přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši [částka].

52. Zatřetí, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem v rámci řízení vedeným pod sp. zn. 28 C 70/2020, respektive u odvolacího soudu Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 111/2021. V této věci trvalo trestní stíhání 423 dní. Poškozený byl trestně stíhán pro spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 3 tr. zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 8 let. poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně se hůře soustředil a nebyl [právnická osoba] vyřídit tolik zakázek. Poškozený prokázal zásahy o sféry zdraví, konkrétně trpěl nespavostí. Dále prokázal zásahy o sociálního života, méně chodil do společnosti, omezil koníčky. Soud v této věci rovněž přihlédl k tomu, že i po zahájení trestního stíhání byl poškozený aktivním podnikatelem na komunální úrovni a opakovaně byl zvolen do zastupitelstva a poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění v penězích ve výši [částka].

53. Soud je toho názoru, že by žalobci nemělo náležet tak nízké odškodnění jako ve věcech 15 C 226/2016 a 28 C 70/2020. V těchto věcech totiž trestní stíhání trvalo podstatně kratší dobu. Nadto ve věci 28 C 70/2020 poškozenému hrozil nižší trest (i ne výrazně nižší). Oproti věci 28 C 70/2020 žalobce prokázal zásahy do rodinného života a zásahy do profesního života. Oproti věci 15 C 226/2016 pak žalobce prokázal intenzivnější zásahy do oblasti profesního života, když z provedeného dokazování jednoznačně vyplynul dlouhodobější (v řádech měsíců) negativní vliv na jeho podnikání. Nadto ve věci 15 C 226/2016 většina dopadů trestního stíhání pramenila ze samotné nervozity spojené s trestním stíháním.

54. Podle názoru zdejšího soudu by se žalobci naopak nemělo dostat zadostiučinění ve stejné výši jako ve věci 11 C 52/2021. V této věci sice trestní stíhání trvalo delší dobu, avšak poškozenému hrozil nižší trest. Poškozený pak shodně jako žalobce prokázal zásahy do profesního, rodinného života a sociálního života. V této věci pak byla podstatná i medializace trestního stíhání a navíc poškozený prokázal zásahy do sféry zdraví a intenzivnější zásahy do rodinného života (krizi v manželství).

55. S ohledem na shora uvedené tak lze shrnout, že v projednávané věci by poškozenému mělo náležet odškodnění v penězích v rozmezí od [částka] do [částka]. Soud nakonec volil částku [částka]. K tomu soud dodává, že takto vysokou částku volil i s ohledem na skutečnost, že žalobce byl jako osoba bezúhonná zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu a prokázal řadu konkrétních dopadů trestního stíhání do svého života. Vyšší částku pak soud nevolil zejm. s ohledem na skutečnost, že nepovažuje intenzitu prokázaných zásahů do žalobcova života za nijak extrémně vysokou. Aniž by soud jakkoliv bagatelizoval dopady trestního stíhání do života žalobce, nelze přehlédnout, že všichni svědci (rodinní příslušníci) vypověděli, že žalobcovi věřili. Všichni také uvedli, že se scházeli i v průběhu trestního stíhání jako vždy a samotné trestní stíhání nijak vztahy v rodině negativně neovlivnilo. Soud sice rozumí tomu, že žalobcovi mohlo být lidsky nepříjemné, pokud bylo jeho trestní stíhání předmětem debat na rodinných sešlostech, resp. dotazů rodinných příslušníků, avšak takovéto dopady lze jenom stěží označit za devastující. Pokud jde o dopady do profesního života, výslechy svědků jednoznačně prokázaly, že žalobcovy společnosti přišly o část zakázek a dodavatelé, zákazníci a obchodní partneři o trestním stíhání žalobce věděli a měli z něj obavy. Na druhou stranu z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že období omezení obchodní spolupráce bylo maximálně v řádu měsíců. Konečně nakonec i obchodní spolupráce se společností [právnická osoba] [právnická osoba] v podobě realizace obchodního zastoupení byla uskutečněna již v roce 2021 (tj. ještě v průběhu trestního řízení). To samé platí mutatis mutandis i o spolupráci se společností [právnická osoba] Sám žalobce pak vypověděl, že i v průběhu jeho trestního stíhání jeho podnikání (resp. společnosti) rostlo. Rovněž ani v tomto případě nelze uvažovat o tom, že by následky trestního stíhání byly v životě žalobce devastující. Pokud pak jde o dopady do pověsti žalobce, ani tyto nelze považovat za katastrofální. Svědci sice ve shodě vypovídali, že zaznamenali dotazy na trestní stíhání žalobce, nikdo však nebyl [právnická osoba] říci konkrétní negativní reakci na toto trestní stíhání. Soud sice rozumí tomu, že pro žalobce byla skutečnost, že o jeho trestním stíhání vědělo širší okolí nepříjemná, avšak za absence konkrétního negativního projevu v životě žalobce nelze ani tyto dopady považovat za mimořádně intenzivní.

56. V této souvislosti soud uvádí, že žalovaná poukázala na srovnání s případem vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 22 C 72/2021. V této věci sice poškozenému hrozil trest srovnatelný, avšak trestní stíhání trvalo podstatně kratší dobu. Nadto v této věci byly prokázány užší dopady do života poškozeného, když nebyly prokázány dopady do profesního života.

57. Sám žalobce poukázal na srovnání s následujícími případy. S případem vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 172/2017, resp. odvolacího soudu pod sp. zn. 28 Co 169/2020. Dále s případem vedeným u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 17 C 42/2017, resp. [jméno FO] soudu v [adresa] pod sp. zn. 57 Co 303/2018-169. Konečně s případem vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 193/2012, resp. odvolacího soudu pod sp. zn. 14 Co 314/2013. Soud nepovažuje za přiléhavé srovnání ani s jedním z těchto případů. Pokud jde o věc 26 C 172/2017, trvalo trestní stíhání podstatně delší dobu (přes 5 let). Nadto byl poškozený v této věci pravomocně dosouzen. Pokud jde o věc 15 C 193/2012, poškozený v této věci strávil část řízení ve vazbě. Poškozenému hrozil srovnatelný trest, přičemž neprokázal žádné zvláštní následky trestního stíhání ve svém života. Trestní stíhání pak trvalo kratší dobu. Poškozenému pak odškodnění za samotné trestní stíhání přiznáno nebylo, neboť celou dobu trestního stíhání strávil ve vazbě, za což byl odškodněn. Konečně pokud jde o věc 17 C 42/2017, tak i v této věci sice hrozil srovnatelný trest a trestní řízení trvalo srovnatelnou dobu, avšak poškozený část trestního stíhání strávil ve vazbě. Nadto bylo dotčené trestní stíhání medializováno. Poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši [částka] za jeho trestní stíhání, avšak poškozený prokázal podstatně užší zásahy do svého života, když oproti projednávané věci neprokázal žádné zásahy do profesního života.

58. Ve světle shora uvedeného tak lze shrnout, že soud je toho názoru, že v projednávané věci by žalobci mělo náležet přiměřené zadostiučinění ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že sama žalovaná žalobci dobrovolně plnila na jeho nárok částku [částka], soud výrokem I. přiznal žalobci zbývající částku [částka] a ve zbytku žalobu zamítl výrokem [jméno FO]. tohoto rozsudku.

59. Výrokem I. pak soud přiznal žalobci rovněž příslušenství z částky [částka]. Přihlédl přitom k tomu, že dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty stíhá žalovanou povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne [datum], či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne [datum]).

60. Uplatněním ve smyslu § 15 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat žalobci úroky z prodlení v zákonné výši a ve zbytku žalobu zamítnout (srov. výroky I. a [jméno FO]. tohoto rozsudku).

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl co do základu v řízení zcela úspěšný a výše plnění závisela na úvaze soudu, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé (žaloba) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] (3 x [částka]) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši [částka], a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 72 ujetých km v částce [částka] ([částka] za kilowatthodinu dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 29 kWh/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za 72 ujetých km v částce [částka] ([částka] za kilowatthodinu dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 29 kWh/100 km a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za cestovné podle § 13 a. t. (náhrada nákladů za spotřebovaný benzin při spotřebě 1,3 l/100 km a vzdálenosti 72 km) a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za cestovné podle § 13 a. t. (náhrada nákladů za spotřebovaný benzin při spotřebě 1,3 l/100 km a vzdálenosti 72 km) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

5. Pouze pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal žalobci náhradu za tyto úkony: předběžné uplatnění u žalované a podání ze dne [datum]. Platí totiž, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 445/16). Dále z ustálené judikatury plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (srov. usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. 57 Co 799/2013 nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 2 To 28/2004).

62. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

63. Náklady žalobce byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 o. s. ř.).

Poučení