22 C 72/2021-107

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Janem Lipertem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa státního zastupitelství] jednající Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zadostiučinění ve výši 275 000 Kč a náhradu škody 50 336 Kč takto:

Výrok

I. Řízení se co do částky 48 944 Kč zastavuje.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 392 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 40 000 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 235 000 Kč se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vyjádření účastníků a průběh řízení

1. Žalobce se domáhal: a) zadostiučinění ve výši 275 000 Kč za náhradu újmy za nezákonné usnesení policejního orgánu ze dne 21. 3. 2019, na základě kterého byl stíhán Okresním soudem [obec] – venkov pod sp. zn. [spisová značka] pro těžké ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu v souběhu s výtržnictvím dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce byl nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s odkladem na 12 měsíců a náhradou nemajetkové újmy 78 040 Kč a škody 4 120 Kč. K odvolání žalobce byl žalobce zproštěn podle § 226 písm. b) tr. řádu. Žalobce se od počátku hájil tím, že se jen bránil. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 3-10 let odnětí svobody. Žalobce žil na menší obci [anonymizováno]. Čin se stal v rámci místních hodů. Žalobce žil společenským a spolkovým životem (myslivec a dobrovolný hasič). Obec trestní obvinění probírala v negativním smyslu, žalobce byl označován za rváče. I v současné době po zproštění je pověst žalobce poškozena. Trestní stíhání nesla nelibě i přítelkyně žalobce, která v průběhu trestního stíhání otěhotněla, čímž byl narušen rodinný život žalobce. Žalobce přišel o zbrojní průkaz, což vyvolalo údiv v mysliveckém spolu a na honech prováděl jen pomocné práce. Žalobce se dalších hodů jako dobrovolný hasič neúčastnil, aby nemusel snášet narážky na svou nebezpečnost, ať již myšlené negativně či jako vtip. Žalobce se v době trestního stíhání živil jako lesník. Žalobce nesl nelibě, že byl popotahován za obranu proti agresivní podnapilé osobě. Žalobce vyšel při volbě žalované částky s vazebním stíháním a žádal 500 Kč za den stíhání. b) náhrady škody ve výši 50 336 Kč jako nákladů obhajoby za 16 úkonů právní služby vynaložené v obraně před nezákonným trestním stíháním.

2. Žalobce byl výzvou soudu ze dne 30. 7. 2021, která mu byla při jednání dne 19. 1. 2022 zopakována, poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř, že rozhodné skutečnosti uvedl neúplně a nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení a bylo mu uloženo při jednání doplnit skutková vylíčení obsažená v žalobě o konkrétní tvrzení a k těmto tvrzením označit důkazy k jejich prokázání, jak bylo nezákonným trestním stíháním konkrétně zasaženo do sféry žalobce, jakým konkrétním způsobem a intenzitou, a doplnit judikaturu srovnatelných případů odškodňování nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv, bude-li zřejmé, že oba případy vykazují pro rozhodnutí soudu významné množství jednotících prvků. Žalobce doplnil, že náhradu nemajetkové újmy považuje za nedostačující, protože se nezákonným trestním stíháním zaobíral, měl strach o budoucnost i ve vztahu k nenarozenému potomkovi a reálně se hrozil odnětí svobody. Žalobce trpěl nedostatkem spánku, obíral se trestním stíhání, měl nižší výkonu v zaměstnání a přenášel stres do partnerského života, kde docházelo ke konfliktům. Trestní stíhání žalobce nelibě nesl. Není úkolem žalobce vyhledávat srovnávací judikaturu. Jeho nutná obrana byla v souladu se zákonem a konflikt nevyvolal. Újma za nepřiměřeně dlouhé řízení, za kterou žalovaná a soudy běžně přiznávají vysoké částky, je přitom obecně nižší než újma účastníka z nezákonného trestního řízení. Konfliktní osoba, jejíž útok odvracel, se mu v době nezákonného trestního stíhání navíc vysmívala.

3. Žalobce vzal žalobu zpět pro částku 48 944 Kč náhrady škody za náklady obhajoby.

4. Soud proto řízení pro částku 48 994 Kč podle § 96 odst. 2,3 o. s. ř. zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

5. Žalovaná se bránila tím, že žalobci částečně plnila na základě stanoviska ze dne 27. 7. 2021 částkou 48 944,50 Kč za náklady obhajoby a konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí s vyslovením omluvy za nezákonnost trestního stíhání. Žalovaná namítla, že žalobce dostatečně nemajetkovou újmu a příčinnou souvislost s nezákonným trestním stíháním netvrdil a neprokázal. Peněžité zadostiučinění má být poskytnuto pouze u skutečně závažných následků. Žalobci nehrozil vysoký trest, když státní zástupce navrhoval uložit podmíněný trest na samé dolní hranici s uložením na krátkou zkušební dobu. Trestní stíhání trvalo pouze 1 rok a 6 měsíců.

II. Sporné a nesporné skutečnosti

6. Účastníci při jednání dne 19. 1. 2022 učinili nesporným, že dne 26. 1. 2021 žalobce u žalované předběžně uplatnil své nároky; dále skutečnost, že žalovaná odškodnila žalobce v souladu se stanoviskem ze dne 27. 7. 2021 částkou 48 944,50 Kč dne 29. 6. 2021. [příjmení] nebyl ani průběh trestního řízení, jak je popsán v článku 4 odst. 5 vyjádření žalované ze dne 29. 7. 2021, tedy řízení bylo vůči žalobci zahájeno dne 21. 3. 2019 usnesením o zahájení trestního stíhání pro trestný čin těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Proti tomuto usnesení podal dne 11. 4. 2019 žalobce stížnost, která byla následně zamítnuta. Dne 9. 7. 2019 byla k Okresnímu soudu Brno-venkov podána obžaloba. Dne 25. 11. 2019 byl vydán rozsudek Okresního [obec], kterým byl žalobce uznán vinným a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí žalobce dne 18. 12. 2019 podal odvolání, na základě kterého dne 4. 6. 2020 rozhodl Krajský soud v Brně o tom, že napadený rozsudek se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně. Dne 21. 9. 2020 byl vydán rozsudek Okresního soudu Brno-venkov o zproštění obžaloby dle § 226 b) trestního řádu. Právní moci nabylo rozhodnutí téhož dne. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že obhájce žalobce provedl 15 úkonů právní služby s šestnácti režijními paušály, specifikovanými v žalobě s odůvodněnou odměnou 48 944,50 Kč, a že tuto částku žalobce uhradil; nebylo sporu o tom, že trestním stíháním žalobce utrpěl újmu v osobním životě jako by utrpěla každá nezákonně trestně stíhaná osoba; dále účastníci nesporovali, že žalobce v době trestního stíhání žil na menší obci [obec]; konečně bylo nesporné, že v době trestního stíhání byl žalobce myslivcem a dobrovolným hasičem.

7. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání, zda žalobci náklady obhajoby včetně neproplacené poloviny odměny za stížnost ze dne 11. 4. 2019, zda bylo trestním stíháním zasaženo do jeho osobního, rodinného a společenského života, zda žalobci reálně hrozilo uložení vysokého trestu, zda žalobce musel snášet poznámky místních obyvatel a byl označován za rváče, zda se žalobce v důsledku poznámek místních přestal účastnit tradičních hodů, zda v důsledku trestního stíhání žalobce přišel o zbrojní průkaz, což ovlivnilo jeho činnost v mysliveckém spolku, zda trestní stíhání nesla nelibě i těhotná přítelkyně žalobce, zda žalobce nesl nelibě, že byl popotahován za obranu proti agresivní podnapilé osobě, zda se žalobce stíháním zaobíral a měl strach o budoucnost.

III. Prokázané skutečnosti, důkazy a hodnocení

8. Kromě nesporných tvrzení účastníků vzal soud ve stručnosti ze sporných skutečností za prokázané, že žalobci nenáleží další polovina odměny za stížnost ze dne 11. 4. 2019, která byla účtována obhájcem nesprávně. Trestním stíháním bylo zasaženo do osobního, rodinného a společenského života žalobce, od doby vyslovení nepravomocného odsouzení žalobci reálně nehrozilo uložení vysokého trestu. Žalobce byl nucen strpět poznámky místních obyvatel, kteří ho s nadsázkou označovali za rváče s poukazem na jeho nekonfliktní pověst, což bylo v jasném kontrastu s vyšetřovaným incidentem. Žalobce se v důsledku těchto poznámek a souvislosti incidentu s místními slavnostmi přestal účastnit tradičních hodů. Žalobce načas přišel o zbrojní průkaz a byly mu zabaveny zbraně, takže se nemohl účastnit honu jako střelec. Trestní stíhání nesla nelibě i těhotná přítelkyně žalobce, neboť se společně báli o budoucnost žalobce. Žalobci bylo nepříjemné, že byl vyšetřován za obranu proti agresivní podnapilé osobě.

9. Soud měl k dispozici výpověď žalobce, z kterého zjistil, že se bránil podnapilé agresivní osobě na místních hodech, kterých se tradičně účastní prakticky celá obec. Všichni to v obci ale i mysliveckém spolku rozebírali. Na honu neměl pušku, proto dělal pomocné práce, a musel vysvětlovat, proč nemá flintu. Absolvoval takhle dva hony a pak na ně raději přestal chodit. V rámci dobrovolných hasičů uvažovali o jeho vyloučení, ale nebylo to hlasováno. Nejhorší okamžik bylo nepravomocné odsouzení. Trestní stíhání nesla nelibě i těhotná přítelkyně žalobce, neboť se společně báli o budoucnost žalobce, zejména odsouzení k výkonu trestu odnětí svobody, což vyvolávalo neklid a nervozitu v jejich vztahu. Přítelkyně žalobce jinak podporovala. Známí a kamarádi měli nejapné připomínky, nemysleli to třeba zle, ale žalobci to bylo nepříjemné. Agresor ([příjmení]), který vystupoval v trestním stíhání v postavení poškozeného, se mu v obci vysmíval a dával k dobru, že si díky němu vydělá (rozuměj náhradou škody) na jezírko. Každý rok se stane, že se někdo na zábavách popere či dojde k potyčce. Zábav bývá jich tak 5-6 do roka, ale nikdy to nebylo takto intenzivní a nevyšetřovala to policie. Incident názorově rozdělil obec i spolky. Ve spolku prováděl další činnosti jako je péče o zvěř či chaty jako každý člen, ale nemohl lovit na honu s puškou. Ve spolku i v obci se vyskytli podpůrci žalobce i [příjmení]. Na vesnici se roznese vše včetně toho, že byl žalobce zproštěn obvinění.

10. Soud hodnotí výpověď žalobce jako hodnověrnou. Žalobce vypovídal spontánně, pohotově odpovídal na dotazy obou stran i soudu, soud nezaznamenal žádné snahy o zkreslení skutečnosti. Žalobce při výpovědi působil klidným a tichým dojmem. To, že by měl žalobce někoho napadnout s tímto evidentně kontrastuje. Na malé vesnici tak musel vzbudit pozdvižení nejen samotný incident, ale též zájem policie a v neposlední řadě to, že se násilného činu měl dopustit jinak klidný a nekonfliktní žalobce. Žalobci proto soud uvěřil, že si z něj i známí dělali legraci a označovali jej nadsázce za rváče, což však ve spojení s nejistotou trestního stíhání a opakováním„ vtipu“ bylo pro žalobce nepříjemné a znechucovalo mu to další kulturní a společenské vyžití na malé obci. Újmu žalobce nejvíce umocnilo nepravomocné odsouzení.

11. Soud měl k dispozici výpovědi svědků.

12. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], přítelkyně žalobce, soud zjistil, že trestní stíhání přineslo žalobci i jí zvýšený stres. V té době byla svědkyně s žalobcem těhotná. Incident názorově rozdělil obec. Žalobce je nekonfliktní, nehádá se. Žalobce kvůli tomu, že přišel o zbrojní průkaz, přišel o možnost hledat si zaměstnání hajného u armády blíže bydlišti. Zaměstnání žalobce nezměnil ani po pravomocném zproštění, nadále za zaměstnáním dojíždí. Svědkyně obvinění nevěřila. Díky trestnímu stíhání byl žalobce nervózní, zamlklý a podrážděný. Kvůli konfliktu s [příjmení] přestali chodit na hřiště a na pivo ke stánku, který patřil jeho manželce. [příjmení] lidí uvěřilo verzi, která vyznívala v neprospěch žalobce. Známí si ze žalobce utahovali v souvislosti s incidentem ([příjmení], mám se bát, dostanu krýglem?) Žalobci i svědkyni tyto opakované narážky vadili. [příjmení] v obci vykládal, že se na žalobci zahojí a postaví si díky tomu jezírko na zahradě. [příjmení] měl oproti žalobci konflikty i v minulosti.

13. Soud hodnotí výpověď svědkyně jako převážně hodnověrnou. Svědkyně vypovídala spontánně. Soud nezaznamenal žádné snahy o zkreslení skutečnosti, avšak některé události reprodukovala zprostředkovaně, případně si přesně nevzpomněla. Svědkyně brala incident jako křivdu vůči nekonfliktnímu žalobci. Ona i žalobce se báli odsouzení žalobce k trestu odnětí svobody. Ve shodě s žalobcem svědkyně popsala, že si jej známí dobírali. Část obce uvěřila žalobci část nikoli. Svědkyně též přesvědčivě popsala změnu v chování žalobce a rozladění, které jim oběma trestní stíhání přinášelo.

14. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], kamaráda žalobce, soud zjistil, že jsou dlouholetí přátelé s žalobcem. Žalobce kvůli obvinění utrpěl na obci ostudu. Incident obec rozdělil, část obce se přikláněla k verzi [příjmení]. Hodně se o tom mluvilo. Po zproštění žalobce to utichlo, ale u některých lidí to přetrvává. Svědek byl překvapený, že žalobce nemá zbrojní průkaz. Žalobce neměl pověst násilného člověka a bavili se o tom. Žalobce byl z trestního stíhání smutný. Svědek se jej snažil uklidnit, byl na jeho straně. Žalobce nemohl dělat hajného, neboť mu byl zabaven zbrojní průkaz. Po incidentu žalobce vynechával místní hody, které se konají tak šestkrát do roka. U hasičů se probíralo, zda žalobce nevyloučit a u myslivců se rozebíralo, že nemá zbrojní průkaz. Žalobce v mysliveckém spolku vykonával bez zbrojního průkazu více horších prací, které nebyly součástí lovu.

15. Soud hodnotí výpověď svědka jako hodnověrnou. Svědek popsal události ve shodě s žalobcem i svědky. Přesvědčivě popsal události, které provázeli trestní stíhání včetně dopadu na spolkový život žalobce. Svědek žalobce podporoval, zaznamenal, že žalobce utrpěl ostudu i to, že se změnilo jeho chování. Z výpovědi svědka se dá vycházet při zjištění skutkového stavu.

16. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], kamaráda žalobce, soud zjistil, že je dlouholetým přítelem žalobce. Žalobce zasáhlo, že mu byl odebrán zbrojní průkaz. Svědka překvapilo, že je žalobce stíhán, zná ho jako hodného a nekonfliktního. Společnost v obci byla rozdělená. [příjmení] měl v minulosti více problémů. O žalobci se po incidentu vedly řeči, že ho mohl zabít. Žalobce se zastával a věřil v jeho nevinu. Žalobce byl konfrontován kvůli trestnímu stíhání, v hasičském sboru se i řešilo, zda by sbor neměl opustit, což se žalobce dotklo. Žalobce se členové doptávali, proč nemá flintu, proč nedocházel na akce. Ty situace se opakovali a žalobce to neustále vysvětloval. Žalobce těží dřevo, snažil se najít zaměstnání u [anonymizována dvě slova] blíže domovu, ale neměl zbrojní průkaz, tak od toho pustil.

17. Soud hodnotí výpověď svědka jako hodnověrnou. Svědek popsal události ve shodě s žalobcem i svědky. Přesvědčivě popsal události, které provázeli trestní stíhání, poznámky, které musel žalobce snášet i snahu o nalezení bližší práce, jak to popisovala svědkyně [příjmení]. I tento svědek žalobce podporoval, ve shodě s dalšími svědky popsal žalobce jako nekonfliktního a též to, že incident názorově rozdělil obec.

18. Soud měl k dispozici listinné důkazy.

19. Z faktury obhájce s potvrzením o příjmu soud zjistil, že žalobce uhradil obhájci za obhajobu v rámci nezákonného stíhání částku 50 336 Kč.

20. Z rozhodnutí o zajištění zbrojního průkazu se zbraní ze dne 21. 5. 2019 soud zjistil, že z důvodu nezákonného trestního stíhání byl žalobci zajištěn zbrojní průkaz společně s kulovnicí a brokovnicí, které mu byly vráceny až dne 3. 11. 2020 (viz rozhodnutí o vrácení zbrojního průkazu ze dne 3. 11. 2020).

21. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, které byly duplicitní k nesporným tvrzením účastníků (potvrzení o členství v mysliveckém spolku s průkazem, usnesení ze dne 21. 3. 2019, rozsudek OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací], rozsudek OS [obec] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], faktura na částku 45 254 Kč s úkony právní služby předběžné uplatnění nároků ze dne 26.1.2021 a stanovisko žalované ze dne 27.7.2021).

22. Soud ze spisu Okresního soud Brno- venkov sp. zn. [spisová značka] učinil shodná zjištění o průběhu trestního stíhání, jak nesporně popsali účastníci řízení.

23. Soud uzavírá, že újmu žalobce lze již charakterizovat jako vážnější s ohledem na zásahy do osobního života žalobce a pověsti žalobce na malé obci. Napětí v rodině či zvýšený stres, který se negativně přenáší do všech oblastí života (včetně pracovního výkonu) jsou příznačné negativní následky každého nezákonného trestního stíhání. Újma žalobce byla umocňována nepravomocným odsouzením. U žalobce absentují vážné dopady do osobního života (např. rozpad intimních či přátelských vazeb či psychický kolaps).

24. Soud podrobnější dokazování neprováděl pro nadbytečnost, neboť výše uvedené pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněném nároku plně postačující, když má soud dostatek skutkových zjištění k posouzení dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce i okolností případu. Z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí tvrzení účastníků a skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, která nebyla pro rozhodnutí podstatná, popřípadě by učinil opakovaně shodná skutková zjištění. Žalobce ani po poučení soudem další konkrétní okolnosti nemajetkové újmy netvrdil ani neprokazoval.

IV. Závěr o skutkovém stavu

25. Lze shrnout, že nezákonným usnesením policejního orgánu ze dne 21. 3. 2019 o zahájení trestního stíhání, kterým byl žalobce stíhán pro těžké ublížení na zdraví dle § 145 odst. 1 trestního zákoníku a trestný čin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku s trestní sazbou tři roky až deset let, aby byl následně žalobce dne 21. 9. 2020 (po 1,5 letech) pravomocně obvinění zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu, bylo již vážněji zasaženo do osobního života žalobce. Uložení trestu odnětí svobody žalobci reálně hrozilo jen do nepravomocného odsouzení dne 25. 11. 2019, kdy byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců. Poté žalobce již věděl, že uložení trestu bez podmíněného odkladu mu reálně nehrozí. Nepravomocné odsouzení na druhou stranu prohloubilo újmu žalobce, neboť byl vyšetřován za nutnou obranu proti podnapilé osobě. Žalobce vnímal obvinění zvláště úkorně, neboť se týkalo společenského života na malé obci, kdy k incidentu došlo na hodech. Trestním obviněním a vedením nezákonného trestního stíhání bylo zasaženo do osobního, spolkového (myslivec a dobrovolný hasič) a rodinného života, dobrého jména, cti, důstojnosti a pověsti žalobce. Okrajově bylo zasaženo i do pracovního života, neboť žalobci byl odebrán zbrojní průkaz, takže se neucházel o pozici hajného u [anonymizována dvě slova]. Zaměstnání žalobce (těžař dřeva) nezměnil ani po pravomocném zproštění. Samozřejmě zvýšený stres z trestního stíhání se přenášel do všech oblastí života žalobce (vč. pracovního výkonu). Žalobce kvůli obvinění utrpěl na malé obci ostudu. U žalobce nastaly též projevy spojené s každým trestním stíháním, které se posléze ukáže jako liché (psychické vypětí a s tím spojené napětí v rodině). Žalobce byl z trestního stíhání smutný, zamlklý a podrážděný. Není důvodu žalobci nevěřit, že hůře spal a stres přenášel i do osobního života, když trestní stíhání přineslo žalobci i jeho přítelkyni zvýšený stres. S přítelkyní se však nehádali. Těhotná přítelkyně i sám žalobce se obávali odsouzení žalobce k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Známí a kamarádi měli nejapné připomínky, nemysleli to třeba zle, ale žalobci to bylo nepříjemné. Žalobce byl častován například dotazy„ [příjmení], mám se bát, dostanu krýglem?“. Žalobci i jeho přítelkyni tyto opakované narážky vadili. Přítelkyně i přátelé žalobce jinak podporovali. Žalobce se v důsledku poznámek kamarádů a sepjetím incidentu s místními slavnostmi přestal účastnit tradičních hodů a po dvou honech přestal navštěvovat i tyto. U myslivců se totiž rozebíralo, že nemá zbrojní průkaz a v mysliveckém spolku vykonával bez zbrojního průkazu více horších prací, které nebyly součástí lovu. U hasičů se probíralo, zda žalobce nevyloučit, ale nedošlo ani k hlasování. Zábav bývá ve vesnici žalobce tak 5-6 do roka a jednou za rok se stane, že se na nich někdo popere, ale nikdy to nebylo takto intenzivní a nevyšetřovala to policie. Incident samotný názorově rozdělil obec v otázce, zda žalobce jednal vůči útočníkovi [příjmení] oprávněně či nikoliv. V obci se vyskytovali podpůrci žalobce i [příjmení]. [příjmení] měl na rozdíl od žalobce konflikty i v minulosti. [příjmení] po trestním stíhání na obci prohlašoval, že za náhradu škody postaví na zahradě jezírko. Kvůli konfliktu s [příjmení] přestal žalobce chodit na hřiště s dětmi a na pivo ke stánku, který patřil [anonymizováno] manželce. Žalobce načas přišel o zbrojní průkaz a byly mu zabaveny zbraně, takže se nemohl účastnit honu jako střelec. Újmu žalobce je nutno nahradit v penězích, neboť danou újmu nelze nahradit jinak a konstatování porušení práva se soudu nejeví jako dostačující. Ve srovnání s dalšími případy se poskytnuté morální odškodnění nejeví jako dostatečné. Další polovina nákladů v podobě odměny obhájce ve výši 1 392 Kč za stížnost žalobci nenáleží, neboť byla účtována nesprávně v rozporu s předpisy o mimosmluvní odměně. Další skutečnosti soud za prokázané nevzal, neboť odporují shora uvedenému, popřípadě nejsou pro rozhodnutí ve věci podstatná. V podrobnostech soud odkazuje na dílčí skutková zjištění shora.

V. Právní hodnocení

26. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

27. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

28. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

29. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. (3) Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

30. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

31. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, se při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby.

32. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 OdpŠk na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. V každém případě je primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka. V řízení je to žalobce, kdo žalobou uplatňuje nárok na zaplacení peněžité částky, kterou považuje za přiměřené zadostiučinění. Bez tohoto srovnání zpravidla nebude možno učinit závěr, že právě žalobcem požadovanou částku (nebo i jakoukoliv jinou) lze považovat za přiměřené zadostiučinění, a za přiměřené zadostiučinění bude možno považovat konstatování porušení práva podle § 31a odst. 2 OdpŠk.

33. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání nezákonného stíhání, neboť z hlediska časového je téměř vyloučeno určit dobu, po kterou bude mít zahájení a vedení nezákonného trestního stíhání v osobnostní rovině žalobce (osoby poškozené) negativní následky i po jeho skončení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

34. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. II ÚS 2175/16 Ústavní soud dovodil, že i při důsledném dodržování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do osobního života trestně stíhané osoby a negativně se dotýká její cti i dobré pověsti. To platí tím spíše v případech mediálně sledovaných, v nichž je trestně stíhaný vystaven nejen reakcím svého bezprostředního okolí, nýbrž je "vydán napospas" hodnocení svých spoluobčanů. Zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek nestal, nebo nebyl trestným činem.

35. Nejvyšší soud uvedl, že vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. – totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka – svoboda pohybu, rodinný život apod.; k tomu srov. NS sp. zn. 30 Cdo 3731/2011).

36. Nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly (dle zásady ignoratia juris non excusat), že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného právně či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně. Opačný přístup by předsudečné jednání legitimizoval (NS 30 Cdo 4879/2015).

37. Soud posoudil nárok po právní stránce podle § 1 odst. 1 OdpŠk, § 5 písm. a) OdpŠk, § 7 odst. 1 OdpŠk, § 8 odst. 1 OdpŠk za užití § 31 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 OdpŠk a dle shora uvedené judikatury, když se žalobce domáhal zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání a náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu před nezákonným trestním stíháním. V řízení bylo prokázáno vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, když trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, čímž mu vznikl nárok na náhradu újmy dle § 31a odst. 1 OdpŠk a § 31 OdpŠk z titulu nezákonného rozhodnutí. V řízení bylo nesporné, že nároky žalobce předběžně uplatnil u žalované, takže věc může být projednána soudem.

38. Pokud jde o náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby, soud uvádí, že další polovina odměny za stížnost proti zahájení trestního stíhání není podle § 31 odst. 1,3 OdpŠk důvodná, neboť obhájce žalobce za stížnost účtoval odměnu za plný úkon advokátní služby, ačkoliv takto účtovaná výše odměny neodpovídá ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je v daném případě § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci [spisová značka], [spisová značka] tr).

39. Z výše uvedeného důvodu soud zbývající náhradu škody zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

40. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, soud uvádí následující.

41. V případě náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk. Žalobce byl v tomto směru poučen dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. o povinnosti tvrzené zásahy prokázat a tvrdit existenci konkrétních skutečností, které lze kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, vznik nemajetkové újmy, její intenzitu i příčinnou souvislost s trestním stíháním. Na druhou strany lze obecně říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem.

42. Soud posoudil shora zjištěné skutečnosti v souladu s právní úpravou a citovanou judikaturou a shledal poskytnuté morální zadostiučinění za nepřiměřeně nízké, když zásahy trestního stíhání do života nejsou tímto zadostiučiněním vyváženy dostatečně. V tomto směru soud upozorňuje, že trestní stíhání trvalo sice krátce, ale žalobce se trestní stíhání hluboce dotýkalo, ohrožen byl alespoň zpočátku citelnou trestní sazbou, a v trestním řízení byla též nepravomocně vyslovena jeho vina. Soud akcentuje, že žalobce má bydliště na malé obci, a že vyšetřované události s životem na obci přímo souvisely. Žalobci svědčí též příznivý důvod zproštění podle § 226 písm. b) trestního řádu, když byl vyšetřován za svou nutnou obranu. Trestní stíhání probíhalo v době pro žalobce zvláště citlivé, kdy očekával narození potomka, od čehož ho samozřejmě trestní stíhání odpoutávalo. Žalovaná tyto skutečnosti dostatečně nezohlednila, a proto nelze již poskytnuté zadostiučinění považovat za dostatečné.

43. Na druhou stranu výše požadovaného zadostiučinění žalobcem dostatečně nereflektuje právě krátkou dobu trestního stíhání a nepopíratelný fakt, který se podává z dokazování, že pověst žalobce a jeho postavení v obci změnila již samotná událost, kdy došlo k incidentu s [příjmení], který v následném trestním stíhání podával jinou verzi událostí, než žalobce. Již tento incident samotný názorově rozdělil obec. Žalované pak nelze klást k tíži předsudečné jednání třetích osob (nejapné vtipy) či jednání samotného útočníka (dráždění žalobce šířením historky o jezírku). Pochopitelný je pak i zájem policie a zahájení vyšetřování, když zde byly dvě protichůdné verze událostí a zásah půllitrem do hlavy, který může mít neodčinitelné následky. Blízké osoby se kvůli stíhání od žalobce neodvrátili.

44. Za podstatné při právním posouzení soud považuje, že žalobce byl bezúhonný, obviněn byl z násilné trestné činnosti a ohrožen byl trestní sazbou až deset let, avšak po nepravomocném odsouzení žalobci již nehrozilo reálné uložení trestu odnětí svobody bez podmíněného odkladu na zkušební dobu. Trestní stíhání trvalo krátce 1 rok a 6 měsíců. Žalobce byl zproštěn až po zásahu odvolacího soudu z důvodu své nutné obrany. Charakter obvinění již působí vyšší společenské odsouzení. Zmiňovaný stres, zamlklost, podrážděnost a s tím související napětí v rodině jsou obvyklé následky spojené s každým nezákonným zahájením trestního stíhání. Nemajetkovou újmu žalobce prohloubila skutečnost, že žije na malé obci, kde se událost stala předmětem veřejného zájmu a nepravomocné vyslovení viny. Žalobci bylo nepříjemné, že musí okolí vysvětlovat, proč přišel o zbrojní průkaz v mysliveckém spolku, kde se nemohl jako střelec účastnit honů, či že byla v hasičském dobrovolném sboru diskutována možnost jeho vyloučení. To vše, společně s poznámky známých, mělo a následek, že se z obecního života i spolkového života žalobce stáhl. Újmu přítelkyně soud nezohledňoval. Její újma je způsobena zprostředkovaně (blízkým vztahem k žalobci) a stejně tak zprostředkovaně (odškodněním žalobce) bude odčiněna. Pracovní život žalobce byl zasažen, nikterak vážně, když žalobce přišel pouze o možnost nalezení jiného zaměstnání, přičemž soud nevidí důvodu k tomuto nepřihlédnout, pokud to vyplynulo spontánně z výpovědi svědků, ačkoliv žalobce toto konkrétně netvrdil. Na druhou stranu je toto již vlastně obsaženo v zásahu v podobě odebrání zbrojního průkazu jako omezujícího opatření v důsledku stíhání. Nutné je též vzít v potaz, že pověst žalobce byla zasažena již samotným incidentem nikoli však výlučně, neboť nezákonné vyšetřování samozřejmě podporovalo negativní náhled na žalobce.

45. Soud při jednání dne 19. 1. 2022 provedl srovnání s případy z praxe Městského soudu v Praze projednané Obvodním soudem pro Prahu 2.

46. Jedná se o případ poškozeného projednávaný u Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 260/2019, při délce trestního stíhání 1,5 roku s hrozbou trestu odnětí svobody až 5 let s důvodnou obavou o trest zákazu činnosti pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby, poškozený byl bezúhonný, obával se o ztrátu zaměstnání u městské policie, měl komplikace s vyšším krevním tlakem, ztratil zájem o koníčky, okrajově se to dotklo i jeho rodinných vztahů, poškozený byl odškodněn částkou 10 000 Kč s příslušenstvím. Případ žalobce je shodný bezúhonností poškozených, dobou trestního stíhání, dopadem na rodinné vztahy a zásahem do volnočasových aktivit. Případy jsou shodné i tím, že se zneužitím pravomoci úřední osoby (stejně jako s násilnou trestnou činností) se pojí vyšší společenské odsouzení, profesní zásah zůstal v rovině hypotetického omezení. Případ žalobce je závažnější vyšší trestní sazbou, skutečností, že byl žalobce stíhán době očekávání potomka, žalobce žil na malé obci a vyšetřované události byly s obcí přímo spjaty, rovněž zásahy na osobní život žalobce soud hodnotí jako vážnější se zdůrazněním pravomocného odsouzení. Zejména z důvodu vyšší trestní sazby a závažnějších dopadů do sféry žalobce má soud za to, že by se žalobci mělo dostat vyššího zadostiučinění než ve srovnávaném případu, přičemž soudu se jeví jako adekvátní, aby zadostiučinění představovalo čtyřnásobek, tedy částku 40 000 Kč.

47. Dalším srovnávaným případem je případ 51 Co 242/2016 – 72, ve kterém byl poškozený stíhán po dobu 11 měsíců za ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 tr. zákoníku s hrozícím trestem odnětí svobody 3 let, v důsledku trestního stíhání poškozený skončil jako profesionální trenér. Poškozený zproštěn podle § 226 písm. a) tr. řádu. Měl jednu předchozí trestní zkušenost, za kterou byl amnestován. Poškozený žil na malém městě. Obával se výsledku trestního stíhání. Skutek se týkal fyzického napadení. Narušena pověst poškozeného v okolí. Za adekvátní bylo shledáno zadostiučinění 20 000 Kč. Oba případy jsou shodné krátkou dobou trestního stíhání a násilnou povahou trestné činnosti, z nichž byli obviněni. Oba poškození žili na malém městě. Oba poškození se obávali výsledku trestního stíhání a skutek se týkal fyzického napadení. Případ žalobce je méně závažný tím, že žalobce neztratil v důsledku trestního stíhání své zaměstnání, ale pouze možnost ucházet se o zaměstnání jiné. Poškozený byl rovněž zproštěn z ještě příznivějšího důvodu než žalobce. Případ žalobce je obecně více závažný než srovnávaný případ. Žalobce byl ohrožen citelně vyšší sazbou a stíhání trvalo o půl rok déle. Za podstatnou považuje soud skutečnost, že žalobce neměl předchozí zkušenost s trestním stíháním. Žalobce byl zasažen v rodinném i spolkovém životě v době očekávání na narození potomka. Soud má proto za to, že by se žalobci mělo dostat vyššího odškodnění než ve srovnávaném případě, avšak nikoli diametrálně. Z důvodu přiměřenosti zadostiučinění má soud za to, že zadostiučinění žalobce by nemělo přesahovat svou výší poskytnuté zadostiučinění poškozeného více než dvojnásobně, tedy částku 40 000 Kč.

48. Posledním srovnávaným případem byl případ poškozeného pod sp. zn. 19 Co 167/2017, ve kterém byl poškozený stíhán pro přečin blížení na zdraví ve stadiu pokusu s výtržnictvím s trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky let. První dva měsíce, než došlo ke změně kvalifikace pro těžké ublížení na zdraví s trestní sazbou 3-10 let. Trestní stíhání trvalo 17 měsíců. Poškozený byl ve stresu, nechutenstvím trpěl nespavostí a byl nesoustředěný. Vyhledal odbornou pomoc a stíhání nesla těžce i jeho rodina. Byl proti němu vydán trestní příkaz, od doby vydání příkazu již žalobce nebyl reálně vystaven obavám z vysokého trestu odnětí svobody. Zproštěn podle § 226 písm. c) tr. řádu. Poškozený nesl trestní stíhání velice těžce. Povaha trestné činnosti budí vyšší společenské odsouzení. Poškozený byl cizinec neznalý českého jazyka, skutek se stal, když zde byl na návštěvě. Poškozený byl bezúhonný, působil jako vysokoškolský učitel a advokát, narušena byla jeho pověst mezi klienty. Poškozený nebyl schopen popsat, jak se incident udál. Byl po část řízení stíhán vazebně, za což byl odškodněn samostatně. Za adekvátní bylo shledáno zadostiučinění 50 000 Kč. Případ žalobce je srovnatelný dobou trestního stíhání, násilnou povahou trestné činnosti, z nichž byli poškození obviněni, a skutečností, že obava z vysokého trestu byla pouze v počátku řízení. Případ žalobce je více závažný příznivějším důvodem zproštění, vyšší trestní sazbou, žalobce též žil na malé obci, s kterou vyšetřované události souvisely. Žalobce též očekával potomka v době trestního stíhání. Případ žalobce je méně závažný co do následků v osobnostní sféře, kdy žalobce nemusel vyhledat pro intenzitu útrap odbornou pomoc. Soud hodnotí skutečnost, že poškozený byl cizinec neznalý prostředí a byl vystaven úkonům trestního řízení v jiném státě jako obzvláště tíživé. Závažnější byl i profesní zásah poškozeného, kdy u advokáta je narušení pověsti zvláště citlivé a úkorné, neboť zaměstnání advokáta je postaveno na důvěře klientů. Případ žalobce je obecně méně závažný než srovnávaný případ, avšak jen lehce. Vzhledem k tomu, že oba případy mají více jednotících prvků, není důvodu, aby se odškodnění výrazně odlišovala, čemuž částka 40 000 Kč o zadostiučinění vyhovuje.

49. Soud s ohledem na veškeré okolnosti případu ve srovnání s podobnými případy shledal za dostatečné zadostiučinění ve výši 40 000 Kč. Soud považuje zadostiučinění za slušné i s ohledem na úctu státu k soukromému životu žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Žalovaná žalobci poskytla morální satisfakci (omluvu), proto soud žalobci přiznal tuto částku, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

50. Zbývající zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání soud jako nedůvodné zamítl, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.

51. Vzhledem k obsáhlé argumentaci účastníků soud pro úplnost dodává, že soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí ty dílčí argumenty účastníků, které jsou pro rozhodnutí ve věci nepodstatné a na rozhodnutí ve věci by ničeho neměnily. Účastníky citovaná judikatura není s výše uvedeným v rozporu (viz např. III. ÚS 989/08, odst. 68).

VI. Náklady řízení

52. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., neboť žádný z účastníků nebyl ve věci úspěšný. Žalovaná plnila na náhradu škody ve výši 48 944,50 Kč dne 29. 6. 2021 v rámci 6 měsíční lhůty pro vyřízení předběžného uplatnění nároku (uplatněno dne 26. 1. 2021). Žaloba byla v tomto rozsahu podána předčasně, a proto její zpětvzetí nelze klást k tíži žalované. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce s nárokem nemajetkové újmy se podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. započítává na náklady částkou 50 000 Kč (NS sp. zn. [spisová značka]), žádný z účastníků neměl převážený úspěch, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.

53. V daném případě není odvolání přípustné do výroku II rozsudku, neboť soud rozhodoval o samostatném nároku nepřevyšující 10 000 Kč. Soud pak připomíná, že dne 30. 9. 2017 došlo k novelizaci § 202 odst. 2 o. s. ř., které nově přípustnost odvolání zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně bez ohledu, že byly uplatněny v jednom řízení a že součet výše plnění ze všech těchto samostatných nároků přesahuje 10 000 Kč.

Poučení