37 C 240/2023 - 88

Rubrum

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozená [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o určení vlastnického práva k nemovitým věcem takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobci, paní [Jméno žalobce A], nar. [Datum narození žalobce A], pan [Jméno žalobce B], nar. [Datum narození žalobce B], pan [Jméno žalobce C], nar. [Datum narození žalobce C] a paní [Jméno žalobce D], nar. [Datum narození žalobce D] jsou podílovými spoluvlastníky nemovitých věcí, každý z nich o velikosti podílu ve výši jedné ideální čtvrtiny vzhledem k celku, a to pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, pozemku parc. č. [číslo], trvalý travní porost, pozemku parc. č. [číslo], zahrada, a pozemku parc. č. [číslo], zahrada, to vše nacházející v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsáno ve veřejném seznamu na listu vlastnictví č. [číslo] vedeném u [právnická osoba] pro [adresa], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 10.10.2023 se žalobci domáhali určení, že jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku. Svůj návrh odůvodnili tím, že dne 23. 11. 1963 byla mezi panem [jméno FO], nar. [datum], jakožto majitelem jedné poloviny rodinného domku a podle plné moci jeho matky, paní [jméno FO], nar. [datum], majitelky druhé poloviny nemovitosti a paní [Jméno žalobce A], rozenou [jméno FO], nar. [datum], zemřelou dne 10. 11. 1991, posledně bytem [adresa], uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k rodinnému domku č. p. [číslo], zapsaného se všemi parcelami v pozemkové knize vl. č. [číslo] pro katastrální území v [jméno FO]. V důsledku změny legislativy a s tím související změny evidence nemovitých věcí, jsou shora uvedené nemovitosti zapsány ve veřejném seznamu na listu vlastnictví č. [číslo] vedeném u [právnická osoba] pro [adresa], a to jako pozemek parc. č. st. [číslo] o výměře 282 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům); pozemek parc. č. [číslo] o výměře 148 m2 (trvalý travní porost); pozemek parc. č. [číslo] o výměře 820 m2 (zahrada); pozemek parc. č. [číslo] o výměře 97 m2 (zahrada), to vše nacházející v katastrálním území [název], obec [adresa]. Dále uvedli, že žalobci 1), 2), a 3) jsou přímými potomky kupující, paní [Jméno žalobce A] a žalobkyně 4) je její osvojenou dcerou. Všichni žalobci byli účastníky řízení vedeného u Státního notářství pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci dědictví po zemřelé [Jméno žalobce A], jakožto její zákonní dědici. Doplnili, že paní [Jméno žalobce A], započala v roce 1964 předmětné nemovitosti prokazatelně užívat, hradila veškeré náklady spojené s užíváním a vlastnictvím, vystupovala jako vlastník při jednáních s místními státními orgány. Uvedli, že i přes nesrovnalosti řešené s Místním národním výborem a Geodézií, užívala paní [jméno FO] nemovitosti ve víře, že je jejich vlastníkem, když kupní smlouva byla uzavřena a kupní cena z její strany uhrazena. K nerušenému užívání ji vedl i fakt, že původní vlastnící, potažmo pak ani jejich dědicové, nikdy vlastnické právo paní [jméno FO] nesporovali, o nemovitosti se nezajímali a nikdy jí nekontaktovali. Po úmrtí paní [Jméno žalobce A] začal nemovitosti kontinuálně užívat její manžel, pan [Jméno žalobce C], nar. [datum], společně se všemi dětmi – žalobci. Začali však narážet na fakt, že v evidenci nemovitostí jsou i nadále zapsáni původní vlastníci, tedy paní [jméno FO] a pan [jméno FO]. Okolo roku 1999 se začali prohlubovat spory mezi žalobci a jejich otcem, které se týkali mimo jiné i užívání nemovitostí as tím související snahy žalobců o zhojení nesouladu právního stavu zápisu v evidenci nemovitostí se stavem skutkovým. Vyústěním těchto sporů pak byla skutečnost, že otec žalobců přestal nemovitosti užívat, a to v srpnu 1999. Od roku 2001 nemovitosti fakticky užívali výhradně žalobci, případně osoby žalobcům blízké. Žalobci však při užívání stále naráželi na fakt, že nejsou vedeni jako vlastníci. Žalobci mají za to, že beze zbytku naplnily podmínky ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neboť uplynula doba dvojnásobně dlouhá, než by bylo jinak zapotřebí k vydržení vlastnického práva. Jejich držba je prosta nepoctivého úmyslu, neboť touto držbou nepůsobí nikomu jinému bezdůvodně újmu. Domáhají se tedy určení jejich vlastnického práva z důvodu mimořádného vydržení.

2. Na ústním jednání dne 9.9.2024 žalobkyně [Jméno žalobce A] uvedla, že otec v rámci dědického řízení po své manželce ([Jméno žalobce A]) navrhl, aby v rámci dědického řízení byly vypořádány i předmětné nemovitosti v [jméno FO] pod Luží. Pracovnicí mu však bylo doporučeno, ať se toto neřeší, že jde o věc poměrně složitou a mohl by o nemovitosti přijít. Bylo mu doporučeno, aby je dále užíval a věc neřešil. Následně byl podán i návrh na dodatečné projednání dědictví, kdy toto řízení nebylo ani zahájeno z důvodu, že nemovitosti nebyly ve vlastnictví zůstavitelky. Dále sdělila, že ani v rámci dědického řízení po otci nebyly předmětné nemovitosti řešeny.

3. Jelikož žaloba byla podána proti neznámým dědicům po zůstaviteli panu [jméno FO], nar. [datum] a zůstavitelce [jméno FO], nar. [datum], zabýval se nejprve soud právní nástupnictvím po těchto osobách. Návrhem podaným dne 15.4.2024 žalobci navrhli, aby soud vydal rozhodnutí o procesním nástupnictví na straně žalované, kdy jako vlastník předmětných nemovitostí byla v katastru nemovitostí zapsána Česká republika, jednající [právnická osoba]. Usnesením ze dne 16.4.2024 tak bylo rozhodnuto o procením nástupnictví, podle § 107a odst. 1, o.s.ř.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že žalobci, ani jejich právní předchůdci, nebyli nikdy zapsáni v katastru nemovitostí, jako vlastníci předmětných nemovitostí. Dále uvedl, že si žalobci, i jejich právní předchůdci, museli být vědomi toho, že předmětná kupní smlouva z roku 1963 je neplatná, kdy nebyla registrována státním notářstvím. Nemovitosti užívali v nepoctivé držbě a nemohlo dojít k jejich vydržení.

5. Z provedených důkazů bylo zjištěno následující:

6. Z kupní smlouvy uzavřené dne 23.11.1963 vyplývá, že [jméno FO] a [jméno FO], v zastoupení [jméno FO], jako prodávající, prodávají domek čp.25 se všemi parcelami ve vl.č.[číslo] poz. knihy, katastrální území [jméno FO], paní [jméno FO], a to za kupní cenu 2 000 Kč, zaplacené při podpisu smlouvy. Ve smlouvě je uvedeno, že vyžaduje k platnosti přivolení MNV, podle zákona č.65/1951 Sb.

7. Ze souhlasu [právnická osoba] [adresa], č.j.[číslo]., ze dne 27.12.1963 vyplývá, že nemají námitek proti zcizení rodinného domu č.p.[číslo] v k.ú. [název].

8. Z výpisu z katastru nemovitostí (internetový výstup) vyplývá, že vlastníci předmětných nemovitostí ke dni 9.10.2023 jsou zapsáni [jméno FO] a [jméno FO], každý jednou ideální polovinou.

9. Ze sdělení paní [Jméno žalobce A] ze dne 15.5.1986 vyplývá, že sděluje Geodézii n.p. [adresa], k jejich žádosti ze dne 6.5.1986 ohledně vlastnictví k nemovitostem v k.ú. [název], že v době koupě uvedených nemovitostí téměř vše vyřizoval její otec [jméno FO], proto se stalo, že je evidován jako uživatel. V příloze zasílá kupní smlouvu i přivolení MNV a předpokládá, že doklady budou dostačující.

10. Z žádosti [Jméno žalobce A] ze dne 8.4.2009 vyplývá, že žádá Státní okresní archiv [adresa] o vyhledání listiny z fondu OKÚ [adresa], a to přivolení k převodu domu č.p.[číslo] v k.ú. [název]

11. Ze sdělení Státního okresního archivu [adresa] ze dne 22.4.2009 vyplývá, že informují [Jméno žalobce A] o tom, že její žádosti o vyhledání přivolení k převodu č.p.[číslo] v [název] nemohou vyhovět a doporučují se obrátit na příslušný úřad, kterému byla agenda po zrušení Okresního úřadu [adresa] převedena do kompetence. Ze sdělení Státního okresního archivu [adresa] ze dne 13.8.2009 vyplývá, že informují [Jméno žalobce A] o tom, že požadovaný dokument nebyl nalezen.

12. Z rozhodnutí Státního notářství pro [adresa], č.j.[spisová značka] ze dne 12.8.1992 vyplývá, že bylo projednáno dědictví po zůstavitelce [Jméno žalobce A], narozené [datum], zemřelé 10.11.1991. Předmětné nemovitosti v katastrálním území [název] nebyli předmětem dědictví. Dědici jsou děti zůstavitelky, tj. [jméno FO], [Jméno žalobce B], [Jméno žalobce C] a [Jméno žalobce A], tj. žalobci.

13. Ze sdělení Místního národního výboru [adresa] ze dne 20.9.1973 vyplývá, že informují [Jméno žalobce A], k její žádosti ze dne 13.9.1973 o pronájem st.p.č.[číslo], k.ú. [název], že nájemní smlouva bude uzavřena s majitelem objektu č.p.[číslo], kdy ona sama žádnou nemovitost nevlastní.

14. Ze sdělení Místního národního výboru [adresa] ze dne 9.10.1973 vyplývá, že zasílají [Jméno žalobce A] k podpisu uzavřenou nájemní smlouvu na pronájem st.p.č.[číslo] v katastrálním území [název] s tím, aby originál byl po podpisu vrácen. Je uvedeno, že kopii kupní smlouvy na domek č.p.[číslo] si ponechávají a žádají o sdělení na kterém notářství byla smlouva sepsána.

15. Ze Smlouvy o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání ze dne 9.10.1973 vyplývá, že byla uzavřena mezi MNV [adresa] a paní [Jméno žalobce A], jejím předmětem je stavební parcela č.[číslo] v [název].

16. Z dodatku ke smlouvě o odběru vody bylo zjištěno, že dne 11.8.1999 došlo k zaplombování vodoměru v odběrném místě [adresa], kdy jako kupující jsou uvedeni [Jméno žalobce C] a [Jméno žalobce A].

17. Z dokladů o úhradě daně z nemovitosti za rok 1995 a 1996 vyplývá, že platbu prováděl [Jméno žalobce C].

18. Z vyrozumění Finančního úřadu pro Liberecký kraj ze dne 2.6.2023 vyplývá, že informují [jméno FO] o vzniku přeplatku u daně z nemovitostí.

19. Z výzvy SČVK ze dne 10.5.2018 vyplývá, že vyzývají [Jméno žalobce A] k aktualizaci smlouvy o dodávce vody v odběrném místě [adresa].

20. Ze sdělení Geodézie, n.p. [adresa] ze dne 6.5.1986 vyplývá, že informují [Jméno žalobce A] o tom, že jako vlastníci nemovitostí v k.ú. [jméno FO] jsou evidováni [jméno FO] a [jméno FO], jako uživatel [jméno FO]. Pro provedení řádného zápisu požadují zaslání vlastnických dokladů.

21. Z přípisu adresovaného dne 6.5.1964 Státní pojišťovně vyplývá, že [jméno FO] žádá o převedení pojistky znějící na jméno [jméno FO], na jméno [jméno FO].

22. Z přípisu adresovaného dne 6.5.1964 Okresní vodohospodářské správě vyplývá, že [jméno FO] žádá o zasílání faktur a složenek k zaplacení vodného z č.p.[číslo] v [název], na její jméno.

23. Z přípisu adresovaného dne 6.5.1964 [právnická osoba], n.p. vyplývá, že [jméno FO] žádá o zasílání složenek k zaplacení elektřiny v č.p.[číslo] v [název], na její jméno.

24. Z úmrtního listu [jméno FO], narozené [rodné přijmení] [datum] vyplývá, že zemřela dne 13.4.1939.

25. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. K vydržení se vyžaduje pravost držby, a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou (§ 1090 odst. 1 o. z.).

26. Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem (§ 991 o. z.).

27. Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží (§ 992 odst. 1 o. z.).

28. K vydržení vlastnického práva k movité věci je potřebná nepřerušená držba trvající tři roky. K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let (§ 1091 odst. 1 a 2 o. z.). Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl (§ 1095 o. z. - mimořádné vydržení).

29. Nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce (§ 1096 odst. 1 o. z). Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (§ 1096 odst. 2 o. z.).

30. Do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou (§ 3066 o. z.).

31. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že paní [Jméno žalobce A] (rozená [jméno FO]), narozená dne [datum], zemřelá dne 10.11.1991, jako kupující, uzavřela dne 23.11.1963 kupní smlouvu s prodávajícím [jméno FO] a [jméno FO], která byla zastoupena [jméno FO], kdy předmětem kupní smlouvy byl domek čp.[číslo] se všemi parcelami ve vl.č.[číslo] poz. knihy, katastrální území [název]. Kupí cena byla zaplacena při podpisu smlouvy. V době koupě byl tehdy platný Občanský zákoník č.141/1950 Sb., dle kterého byl zrušen konstitutivní zápis právních vztahů k nemovitostem, tj. intabulační zásada, kterou nahradila zásada konsenzuální. Nabytí vlastnického práva nebylo vázáno na vklad vlastnického práva do pozemkové knihy, ale podle § 111 odst. 1, vlastnictví přecházelo pouhou smlouvou a zápisy měly pouze deklaratorní význam. Dle obsahu kupní smlouvy bylo k platnosti kupní smlouvy vyžadováno přivolení MNV, ke kterému došlo dne 27.12.1963, jak vyplývá z předloženého souhlasu [právnická osoba] [adresa], č.j.[číslo].

32. Soud tak konstatuje, že nabyvatelka paní [Jméno žalobce A] nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem, respektive se stala oprávněnou držitelkou těchto nemovitostí, a to nejpozději ke dni 27.12.1963. Předmětné nemovitosti v dobré víře užívala a držela, kdy soud má za to, že její dobrá víra nebyla narušena, či zpochybněna, ani v roce 1973, kdy jí [právnická osoba] [adresa] sdělil, k její žádosti ze dne 13.9.1973 o pronájem st.p.č.[číslo], k.ú. [název], že nájemní smlouva bude uzavřena s majitelem objektu č.p.[číslo], kdy ona sama žádnou nemovitost nevlastní. Z následné korespondence ze dne 9.10.1973 totiž vyplývá, že paní [Jméno žalobce A] zaslala MNV kupní smlouvu ze dne 23.11.1963, kterou bylo prokázáno její vlastnické právo a došlo k uzavření požadované nájemní smlouvy k požadovanému pozemku. Objektivně tak paní [jméno FO] nabyla dojmu, že nesrovnalost je zhojena, je vlastníkem předmětných nemovitostí a oprávněným držitelem.

33. Dobrá víra paní [Jméno žalobce A] mohla být případně narušena až v roce 1986, kdy jí bylo Geodézií n.p. [adresa] sděleno, že jako vlastníci nemovitostí v k.ú. [název] jsou stále evidováni [jméno FO] a [jméno FO], jako uživatel [jméno FO]. Ač se paní [jméno FO] snažila přípisem ze dne 15.5.1986 dokladovat své vlastnické právo, evidentně se jí nepodařilo dosáhnou změny zápisu v evidenci nemovitostí.

34. Dle názoru soudu lze tak dojít k závěru, že paní [Jméno žalobce A], která byla v dobré víře, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, byla oprávněným držitelem těchto nemovitostí a v souladu s ustanovením § 134 odst. 1, zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, nabyla vlastnické právo k nemovitostem vydržením, a to uplynutím lhůty 10 let, tj. nejpozději ke dni 27.12.1973.

35. Na vydržení vlastnického práva paní [Jméno žalobce A] nemohla mít objektivně vliv ani skutečnost, že v den uzavření kupní smlouvy, tj. dne 23.11.1963, byla prodávající paní [jméno FO], již po smrti, kdy z jejího úmrtního listu vyplývá, že zemřela dne 13.4.1939. V kupní smlouvě byla paní [jméno FO] zastoupena svým synem [jméno FO], který celou věc vyřizoval a kupní smlouvu podepsal. Skutečnost o úmrtí [jméno FO], více jak dvacet let před uzavřením kupní smlouvy, vyšla najevo až v rámci projednávání této věci před soudem a nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by paní [jméno FO], při uzavření kupní smlouvy, či v následující době, o tomto věděla, či vědět mohla. Nebylo tedy zpochybněna její dobrá víra oprávněné držitelky, ač lze na uzavřenou kupní smlouvu dodatečně nahlížet, jako na absolutně neplatný právní úkon.

36. Paní [Jméno žalobce A] zemřela dne 10.11.1991 a jak vyplývá, z rozhodnutí Státního notářství pro [adresa], č.j.[spisová značka] ze dne 12.8.1992, předmětné nemovitosti v katastrálním území [název] nebyly předmětem dědictví. Tuto skutečnost potvrdili rovněž žalobci na ústním jednání, kdy rovněž potvrdili, že ani po smrti jejich otce ([jméno FO]) nebyly nemovitosti předmětem dědického řízení.

37. Soud dále musel posoudit skutečnost, zda žalobci mohli nabýt vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržením, či mimořádným vydržením.

38. Z platné právní úpravy lze vymezit předpoklady mimořádného a řádného vydržení, a to v souladu se zákonem č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. K předpokladů řádného vydržení podle § 1089 a 1090 odst. 1 o. z., náleží, že držba způsobilá k řádnému vydržení musí být podle výslovného znění zákona poctivá (§ 1089 ve spojení s § 992 odst. 2 o. z.) a pravá (§ 993 o. z.); naopak nemusí být řádná ve smyslu § 991 o. z. Držba se musí opírat o právní důvod, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci.

39. K předpokladům mimořádného vydržení podle § 1095 o. z., zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Při výkladu sousloví „nepoctivý úmysl“ je třeba přihlédnout i k principu poctivosti (§ 6 odst. 1 o. z.). „Ustanovení § 6 o. z. a na něj navazující § 7 o. z. se hlásí k principům poctivosti a dobré víry. Oba principy spolu souvisejí, avšak zároveň je mezi oběma zapotřebí rozlišovat. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích, vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Ochrana dobré víry se uplatní v situaci, kdy ten, kdo jedná, neví a ani nemohl vědět o určitých právně významných nedostatcích; například kupující neví, že prodávající není vlastníkem věci, a ani o tom nemohl vědět“ (Lavický, P. a kol: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 45). Mimořádné vydržení se neopírá o dobrou víru, ale o poctivost držitele, resp. o nedostatek „nepoctivého úmyslu“. Lze tedy uzavřít, že podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele; ten drží věc v přesvědčení, že jeho držba nepůsobí nikomu újmu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá.

40. Podle výslovného znění zákona se jak při řádném, tak při mimořádném vydržení započítává „vydržecí doba“ předchůdce. Jde tedy o zápočet držby způsobilé k vydržení, resp. směřující k vydržení. Takovou držbou však není držba vlastnická; drží-li věc její vlastník, nelze o vydržecí době uvažovat. Již proto nelze držiteli započíst dobu, po kterou držel věc jeho předchůdce jako vlastník. Vydržení je způsob nabytí vlastnického práva držitelem a jeho ztráty vlastníkem. Vydržecí doba je stanovena na ochranu vlastníka tak, aby měl možnost důsledkům držby jeho věci nevlastníkem zabránit. Bylo by protismyslné, aby držba vlastníka byla započtena ve prospěch toho, jehož držba má vlastníka o vlastnické právo připravit. Může se ovšem stát, jako v této věci, že předchůdcem toho, kdo se vydržení dovolává, je osoba jemu blízká (resp. více takových osob), která, jak lze předpokládat, by proti započtení vlastnické držby nic nenamítala. Ani v takovém případě však zákon takové započtení neumožňuje.

41. Tím samozřejmě není vyloučeno, aby žalobci spornou věc nabyli od předchůdců, kteří vlastnické právo již vydrželi, do vlastnictví jiným způsobem, např. smlouvou nebo děděním. V prvém případě je takové nabytí věci podmíněno tím, že sporná vydržená věc byla učiněna předmětem převodu. V případě dědění je předpokladem nabytí vlastnictví nejenom smrt právního předchůdce, ale i rozhodnutí soudu, ze kterého vyplývá, že dědic spornou věc nabyl. Pokud se tak dosud nestalo, platí, že ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 o. s. ř. určení, že je vlastníkem věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně ní mu nebylo potvrzeno nabytí vlastnictví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. [spisová značka]). Nestala-li se sporná věc dosud předmětem řízení o dědictví nebo orgán rozhodující o dědictví nevyhověl návrhu na dodatečné projednání dědictví, podle ustálené soudní praxe přichází pro žalobce v úvahu prakticky jen žaloba na určení, že jeho právní předchůdce byl vlastníkem věci ke dni své smrti (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. [spisová značka]).

42. Stále tedy platí to, co Nejvyšší soud vyslovil např. v usnesení ze dne 5. 12. 2005, sp. zn. [spisová značka], a v rozsudku ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. [spisová značka], že námitka držitele, že sporný pozemek vydržel již jeho právní předchůdce, nemůže mít kladný vliv na výsledek řízení o určení, že vlastníkem pozemku je držitel, jestliže právní předchůdce na držitele předmětné nemovitosti nepřevedl.

43. Lze uzavřít, že do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení (§ 1092 o. z., § 1096 o. z.) se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci.

44. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že jestliže soud učiní závěr, že vlastnické právo nabyl vydržením právní předchůdce účastníka, který se určení svého vlastnického práva domáhá, je závěr o vlastnickém právu takového účastníka podmíněn uvedením právní skutečnosti (smlouva, vydržení, nabytí v rámci dědického řízení apod.), na základě, které vlastnické právo následně od svých právních předchůdců, kteří ho vydrželi, nabyl.

45. Na ústním jednání konaném dne 9.9.2024 byli žalobci poučeni podle § 118a odst. 1 a 3, o.s.ř., o nutnosti tvrdit a prokázat, na základě, jaké právní skutečnosti dovozují nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem od zemřelé [Jméno žalobce A], či jejím manželovi, respektive případný počátek plynutí vydržecí lhůty. Byli rovněž seznámeni s ustálenou rozhodovací praxi NS ČR, která se týká vydržení a mimořádného vydržení, např. rozsudek č. [spisová značka], č. [spisová značka], č. [spisová značka].

46. V reakci na poučení soudu žalobci zpochybnili skutečnost, že jejich matka [Jméno žalobce A] mohla vlastnické právo sama vydržet, kdy dle jejich názoru neuplynula lhůta 10 let potřebná k vydržení nemovitostí, protože již v roce 1973 byla zpochybněna její dobrá víra. K tomu se soud odkazuje na závěry uvedené v odstavci 32 odůvodnění tohoto rozsudku, kdy dle jeho názoru dobrá víra zpochybněna nebyla. Nové tvrzení žalobců, kterým zpochybňují dobrou víru své matky již v roce 1973, je dle názoru soudu účelové a v rozporu s tvrzeními, které uvedli v samotné žalobě, kde naopak tvrdili, že dobrá víra zpochybněna nebyla, s čímž se soud plně ztotožňuje.

47. Jelikož tedy žalobci nesplnili svou povinnost tvrdit a prokázat, na základě, čeho by měli nabýt vlastnictví k předmětným nemovitostem, když soud došel k závěru, že toto vlastnické právo vydržením nabyla jejich matka, nemohla objektivně začít plynout jejich lhůta k vydržení, či mimořádnému vydržení, a to za předpokladu, že předmětné nemovitosti nebyli předmětem dědického řízení po matce, ani otci žalobců, či nenastala jiná právní skutečnost, na základě které by žalobci mohli dovozovat počátek plynutí vydržecí doby a zároveň okamžik vzniku obecné držby.

48. Soud tak dospěl k závěru, že žalobci nesplnili podmínky pro vydržení vlastnického práva, ani podmínky pro mimořádné vydržení vlastnického práva a žalobu výrokem I. zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst.1 o.s.ř. Žalovaná strana byla ve sporu zcela úspěšná a má tak právo na náhradu nákladů řízení. Straně žalované byla přiznána paušální odměna za 3 úkony po 300 Kč, dle vyhlášky č.254/2015 Sb., a to za písemné vyjádření ze dne 13.6.2024, účast na jednání dne 9.9. 2024 a účast na jednání dne 16.10.2024.

Poučení