37 C 275/2023 - 149

Rubrum

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady újmy v podobě obhajného a náhrady nemajetkové újmy způsobené jeho trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v [adresa] (dále též „OS“) pod sp. zn. [Anonymizováno] (dále též „původní řízení“). S poukazem na zprošťující rozsudek OS odvíjel žalobce svůj nárok od nezákonného rozhodnutí usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 3. 2022, č. j. [Anonymizováno] (dále též „rozhodnutí ze dne 24. 3. 2022“), kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání. V případě obhajného žalovaná sporovala vznik škody u vybraných úkonů obhajoby a v případě náhrady nemajetkové újmy způsobené samotným vedením trestního stíhání žalovaná konstatovala, že odpovídajícím zadostiučiněním je omluva (kterou již poskytla). Podstata sporu tak leží v posouzení otázky vzniku škody (resp. hodnocení jednotlivých úkonů obhajoby podle advokátního tarifu) a dále v posouzení otázky, jakého zadostiučinění by se mělo žalobci za jeho nemajetkovou újmu dostat. II. Shrnutí vyjádření stran 2. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady škody v podobě obhajného ve výši [Anonymizováno] Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši [Anonymizováno] tomu zdůrazňoval, že se o vedení řízení proti jeho osobě dozvěděl z usnesení o zajištění nemovitostí v k.ú. [adresa] ze dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Tímto rozhodnutím došlo k zajištění žalobcových nemovitostí zapsaných na LV [Anonymizováno] v obci a k. ú. [adresa].

3. Pokud jde o nárok na náhradu škody obhajného, žalobce požadoval náhradu škody za tyto úkony obhajoby: (i) sepis stížnosti proti usnesení o zajištění nemovitosti ze dne [Anonymizováno] (v rozsahu jednoho úkonu); (ii) ústavní stížnost ze dne [Anonymizováno] (v rozsahu jednoho úkonu); (iii) porada s žalobcem přesahující 1 hodinu dne [Anonymizováno] (v rozsahu jednoho úkonu); (iv) porada s žalobcem přesahující 1 hodinu dne [Anonymizováno]v rozsahu jednoho úkonu). K tomu žalobce požadoval 4 režijní paušály a dále náhradu cestovních výdajů ke 4 úkonům (ve dnech 1[Anonymizováno] [Anonymizováno]).

4. Pokud jde o náhradu nemajetkové újmy, žalobce zdůrazňoval, že je osobou doposud netrestanou. Nadto mu hrozil trest 5 let a náhrada škody ve výši 1,2 mil. Kč. Rovněž uváděl, že byl nucen vynaložit náklady na svoji obhajobu. Dále dotvrdil následující dopady původního řízení do jeho života. Zaprvé, žalobce poukazoval na stres, který prožíval. Trpěl pocitem bezmoci, obával se o svoji budoucnost, nebyl schopen na to přestat myslet a odpočinout si. Denně přemýšlel o svém případu, zvažoval návštěvu odborníka. V této souvislosti zdůrazňoval, že trpěl nespavostí, úzkostmi, připadal si v depresi, byl nesoustředěný, ve stresu, obával se o svou budoucnost, měl problémy s trávením a nechuť k jídlu. [jméno FO], žalobce poukazoval na dopady původního řízení do jeho rodinného života. Jeho trestním stíháním trpěla manželka, která se obávala odsouzení a že zůstane s dětmi sama; navíc rodině vypadl příjem žalobce a ona musela zabezpečit rodinu. Žalobce má 2 syny, přičemž se jim lidé v jejich okolí posmívali kvůli jejich vztahu s žalobcem, kterého označovali za zločince; synové byli nuceni utnout společenský život, přišli o přátelé a odstěhovali se do jiné obce. Zatřetí, žalobce tvrdil dopady původního řízení v jeho pracovním a sociálním životě. Měla mu poklesnout pracovní výkonnost, nebyl schopen se soustředit. Žalobce rovněž ani nebyl schopen samostatného praktického podnikání. Dodnes je žalobcovo jméno poškozeno v regionu [adresa]; potenciální zákazníci jsou nedůvěřiví, a i do budoucna je tak možnost žalobce prosadit se v rámci podnikání snížena. Žalobce má problém důvěřovat obchodním partnerům, kolegům v práci, navazovat s nimi vztahy. Rodina žalobce obhospodařuje v [adresa] farmu, přičemž trestní stíhání jí omezilo ve farmaření. Po rozšíření informace o trestním stíhání s nimi nikdo nechce mít nic společného. V [adresa] a v [adresa] se na něj lidé dívají skrz prsty, vyhýbají se mu; žalobce začal jezdit nakupovat do jiného města a přestal chodit na kulturní akce. O kauze žalobce se dozvěděli sousedé – žalobce čelil pohrdavým pohledům, připadal si ponížen, méněcenný, všichni se mu vysmívali a ukazovali si na něj.

5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že uznává existenci odpovědnostního titulu v projednávaného věci, nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Dále uvedla, že nárok na obhajného byl žalovanou vypořádán, přičemž toto vypořádání žalovaná považovala za zcela přiléhavé. K jednotlivým úkonům obhajoby žalovaná uvedla následující. Ke stížnosti proti usnesení o zajištění věci žalovaná uvedla, že provedení tohoto úkonu (resp. vznik škody) není v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem. K ústavní stížnosti poukázala na § 62 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. K poradám s klientem pak uvedla, že žalobce nedoložil doklad o konání těchto porad. Konečně k cestovnému žalovaná uvedla, že žalobce nedoložil kopii velkého technického průkazu k vozidlu užitému na cestu k těmto úkonům.

6. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním pak žalovaná uvedla, že se sama žalobci dobrovolně omluvila. Podle žalované žalobce dostatečně neprokázal zásahy původního řízení do jejího života. Nadto žalovaná tvrdila, že žalobce odmítl dne [Anonymizováno] vypovídat a vypovídal až dne [Anonymizováno]. Odmítnutí výpovědi přitom může být dle žalované posouzeno jako způsobení si zahájení trestního stíhání. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a požadovala náhradu nákladů řízení. III. Skutková zjištění 7. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok ve výši [Anonymizováno] Kč z titulu svého trestního stíhání vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] dne [Anonymizováno]. Žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem dne [Anonymizováno], když přiznala nárok na náhradu škody ve výši [Anonymizováno], [Anonymizováno] Kč a ve zbytku odmítla plnit.

8. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

9. Z výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce jako cizinec rozhodl zakoupit pozemky v [adresa]. To vyvolalo [jméno FO] místní společnosti, když žalobce v této souvislosti poukázal na myslivce. Zablokování pozemků mělo negativní dopad na žalobcův hmotný majetek a znemožnilo mu s těmito pozemky nakládat a zhodnocovat je. Žalobce dále popisoval, že zablokování pozemků vedlo k různým právním jednáním a setkáním s různými vlastníky sousedících pozemků, včetně [Jméno žalobce A] a [Jméno žalobce B]. Tyto události měly za následek, že žalobce a jeho rodina byli vystaveni pomluvám a obviněním z podvodů, což vedlo k dalším soudním procesům. Žalobce poukázal na své spory s panem [jméno FO] a [jméno FO]. K tomu uvedl, že se soudí s panem Přemyslem [jméno FO], kterému prodal pozemky. Tyto osoby pak podle žalobce mají představovat vlivné regionální podnikatele. Žalobce proto přestal chodit do společnosti, neboť nemohl snést pokřiky, pomluvy a pohledy ostatních. Žalobce obšírně popsal incident z 13. ledna 2021, kdy byl zadržen a vydírán v kadeřnictví. To mělo dle jeho slov mít významný dopad na jeho psychické zdraví a rodinný život. Tento incident vedl k dalšímu trestnímu stíhání osob zapojených do vydírání a křivého obvinění. V podrobnostech pak uvedl, že celá záležitost byla spojena s prodejem pozemků. Žalobce stanovil cenu a kupující jí měli akceptovat, nicméně měli požádat žalobce, aby z daňových důvodů byla v kupní smlouvě zanesena částka nižší s tím, že zbytek dostane tzv. „bokem“. Kupující pak následně popírali existenci této dohody a pod záminkou doplacení kupní ceny vylákali žalobce k sobě domů, do kadeřnictví. Tam na něj naskákali, vydírali jej, zadržovali. Měli přitom mít připravené trestní oznámení na žalobce, které podali v okamžiku, kdy na místo dorazila policie. Žalobce dále vypověděl, že má manželku a dvě děti. Po incidentu z [Anonymizováno] manželka odmítá přespávat na rodinné farmě v [adresa] a manželé se přestali účastnit společenských akcí. Žalobce výslovně uvedl, že manželka nechce na farmě grilovat, přespávat tam, neboť pan [jméno FO] má zbrojní průkaz a pan [jméno FO] byl odsouzen za násilnou trestnou činnost. K tomu uvedl, že přibližně týden po [Anonymizováno] [jméno FO] a pan [jméno FO] zavřeli na soutoku s [Anonymizováno]. K dotazu soudu žalobce vypověděl, že ihned po [Anonymizováno] si měli jít pánové [jméno FO] a [jméno FO] vypít „štámprlú“ k starostovi [adresa] s tím, že jej měli informovat o tom, že žalobce půjde do tepláků a bude od něj pokoj. Žalobce z toho byl v definitivním šoku a ustal ve svém společenském životě. K dotazu soudu žalobce uvedl, že opustil svůj podnikatelský záměr ihned po incidentu z [Anonymizováno] Podle žalobce nemělo smysl čekat na výsledek soudních sporů a jeho očištění ze strany soudu, neboť toto by už nikoho nezajímal. V této souvislosti žalobce opakovaně poukázal na vliv pana [jméno FO] a [jméno FO] na veřejné mínění v daném regionu. Žalobce uvedl, že trvale trpí poruchou spánku a problémy se zažíváním a trávením. Dále uvedl, že o něm místní občané, konkrétně bývalý policista pan [Anonymizováno] [jméno FO] na internetu šířili, že půjde sedět, půjde do tepláků. Také mu měla přijít SMS zpráva, že končí, že je zloděj. K dotazu soudu pak žalobce uvedl, že zdravotními problémy začal trpět v podstatě okamžitě, den dva po [Anonymizováno]. Konečně žalobce uvedl, že o jeho trestním stíhání věděla celá jeho rodina.

10. Z výslechu svědka [Jméno svědka A] [jméno FO], nar. [Datum narození svědka A], že pravidelně slýchal narážky na svoji rodinu, která se měla dopustit krádeže. Svědek uvedl, že se o trestním stíhání dozvěděl od svého otce, přičemž věřil v jeho nevinu. K dotazu soudu svědek uvedl, že nezaznamenal jediný dotaz na trestní stíhání svého otce. Dotazy se vždy týkaly okolnosti prodeje pozemků. Svědek vypověděl, že žalobce velmi zasáhl jeho únos. O trestním stíháním otce měl vědět i svědkův bratr. Oba se pak měli odstěhovat. K dotazu soudu svědek vypověděl, že se odstěhoval po únosu svého otce. Svědek uvedl, že otec pracuje u jedné společnosti již přes 20 let. Svědek nevěděl nic o tom, že by jeho otec podnikal na území ČR.

11. Z výslechu svědkyně [Jméno svědkyně] [jméno FO], nar. [Datum narození svědkyně], soud zjistil, že svědkyně je manželkou žalobce, a to cca 25 let. Svědkyně vypověděla, že dne [Anonymizováno] se měl její manžel setkat s osobami, a to za účelem urovnání vztahů. Žalobce jí pak měl volat, že byl zadržen v kadeřnictví u pana [jméno FO]. Od tohoto okamžiku začalo pro rodinu žalobce těžké období. Svědkyně zdůraznila, že lidé, kteří zadrželi jejího manžela, jsou nevyzpytatelní a mají velké kontakty. To vyvolávalo napětí v rodině a vedlo i ke zhoršení zdravotního stavu svědkyně. Svědkyně uvedla, že zablokování pozemků pro ni byla rána pod pás. Jejich děti měli čelit posměškům a časem se odstěhovat. K dotazu soudu pak svědkyně uvedla, že se oba synové odstěhovali v roce 2022. Svědkyně uvedla, že si vybavuje posměch, kterému čelil její manžel v [adresa], když měl nakupovat v chovatelských potřebách a měl čelit dotazům, proč ještě není zavřený a co tam dělá. Svědkyně věřila v žalobcovu nevinu. Svědkyně se bavila o trestním stíhání žalobce se svojí sestrou, která věřila v jeho nevinu. Svědkyně vypověděla, že ihned po [Anonymizováno] manžel trpěl stresem a zdravotními obtížemi. K tomu zdůraznila, že se to neustále stupňovalo, že manžel byl napadán a zablokován na soutoku. Svědkyně vypověděla, že ihned v lednu [Anonymizováno] došlo k úpadku žalobcova podnikání na území ČR. K tomu poukázala na spory žalobce a myslivců, kterým se nelíbilo, že tam mají pozemky. Svědkyně si vzpomínala, že žalobce volal psychiatrovi a psychologovi, avšak vzdal to, neboť tam bylo objednání s čekací dobou jednoho roku. Před rokem [Anonymizováno] měl žalobce trávit svůj volný čas perfektně.

12. Z výslechu svědka [Jméno svědka B] [jméno FO], nar. [Datum narození svědka B], soud zjistil, že svědek je synem žalobce. Svědek vypověděl, že vše začalo 4 dny po jeho narozeninách. Od chvíle, kdy byly zabaveny otci pozemky, tak s nimi měl přestat komunikovat a bavit se s nimi a měl přestat pracovat. Půl roku poté se svědek od žalobce odstěhoval; měl přítelkyni. Svědek vypověděl, že mu jeho kamarádka z [adresa] sdělila, že je se svojí rodinou vnímán jako zloději, vyděrači, výpalníci. Svědek uvedl, že věřil v žalobcovu nevinu.

13. Soud hodnotil svědecké výpovědi všech svědků jako důvěryhodné. Je sice pravdou, že všichni svědci jsou rodinní příslušníci žalobce, avšak soud neshledal v jejich svědeckých výpovědích zásadní rozpory. Všichni svědci vypovídali spontánně a z jejich odpovědí na doplňující dotazy bylo zřejmé, že se snažili vypovídat co nejpravdivěji. To soud dovozuje inter alia ze skutečnosti, že svědci k dotazům soudu přiznali, které informace mají zprostředkovaně a od koho se je dozvěděli.

14. Ze záznamu o jednání s klientem soud zjistil, že dne [Anonymizováno] proběhla porada mezi panem žalobcem a jeho obhájcem, a to v čase od 14:30 do 16:00 hodin.

15. Z velkého technického průkazu poznávací značka vozidla [Anonymizováno] soud zjistil, že dotčené vozidlo jezdí na palivo na naftu a má spotřebu 5,1/4,0/4,4 litrů na kilometr.

16. Ze záznamu o jednání s klientem soud zjistil, že dne [Anonymizováno] proběhla porada mezi panem žalobcem a jeho obhájcem, a to v čase od 9:40 do 11:00 hodin.

17. Z komunikace mezi [Jméno žalobce D] [Anonymizováno] a žalobcem soud zjistil, že žalobce žádal 8. 3. 2024 o psychiatrické vyšetření pro stavy úzkosti trvající přibližně od roku 2021, a to do současnosti, přičemž tyto byly kontinuálně neléčené.

18. Z příjmového pokladního dokladu ze dne [Anonymizováno] zjistil, že žalobce zaplatil [Jméno žalobce E] [jméno FO] za právní služby částku 60 500 Kč.

19. Z faktury č. [Anonymizováno] soud zjistil, že [Jméno žalobce E] [jméno FO] vystavil žalobci fakturu za poskytování právních služeb v celkové výši [Anonymizováno], datum vystavení [Anonymizováno], datum splatnosti [Anonymizováno].

20. Z faktury č. [Anonymizováno] soud zjistil, že fakturou vystavenou dne [Anonymizováno], datum splatnosti [Anonymizováno], fakturoval [Jméno žalobce E] [jméno FO] žalobci částku [Anonymizováno],[Anonymizováno] Kč za právní služby.

21. Z faktury č. [Anonymizováno] soud zjistil, že [Jméno žalobce E] [jméno FO] fakturoval žalobci dne [Anonymizováno] na částku [Anonymizováno] Kč, a to sice za právní služby.

22. Z faktury č. [Anonymizováno] soud zjistil, že fakturou datum vystavení [Anonymizováno], datum splatnosti [Jméno žalobce E] [Anonymizováno] Kč.

23. Z faktury č. [Anonymizováno] soud zjistil, že fakturou, datum vystavení [Anonymizováno]. [Anonymizováno], datum splatnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno],38 Kč za právní služby.

24. Z faktury č. [Anonymizováno] soud zjistil, že [Jméno žalobce E] [jméno FO], respektive advokátní kancelář [jméno FO], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. fakturovali žalobci částku [Anonymizováno], datum splatnosti [Anonymizováno], a to sice za právní služby.

25. Z ústavní stížnosti ze dne [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobce podal prostřednictvím svého právního zástupce [Jméno žalobce E] [jméno FO] ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení Okresního soudu [adresa] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno].

26. Z listin založených ve spise vedeným u ve spise vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil následující. * Z usnesení ze dne [Anonymizováno] soud zjistil, že usnesením ze dne [Anonymizováno], bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku. Toto usnesení bylo doručeno panu žalobci do jeho datové schránky, jak je patrné z doručenky na čísle listu 7, a to sice dne [Anonymizováno]. * Z protokolu o výslechu obviněného ze dne [Anonymizováno] soud zjistil, že [Anonymizováno] byl realizován [Jméno obviněného A], územní odbor [adresa] na adrese [Adresa obviněného A] [adresa] [Adresa obviněného A] [jméno FO] [Adresa obviněného A], že tohoto výslechu se účastnil jeho obhájce [Jméno žalobce E] [jméno FO]. * Z usnesení ze dne [Anonymizováno] soud zjistil, že policejní orgán svým usnesením č. j. [Anonymizováno] podle § 79a odstavec 1. tr. řádu zajistil věci pana žalobce, a to sice spoluvlastnické podíly na LV číslo [Anonymizováno] vedené u [Jméno žalobce F] pro [Anonymizováno] kraj, katastrální pracoviště [adresa], katastrální území [adresa]. * Ze stížnosti proti usnesení o zajištění věci a jejího odůvodnění soud zjistil, že žalobce podal prostřednictvím svého obhájce [Jméno žalobce E] [jméno FO] dne [Anonymizováno] stížnost proti usnesení o zajištění věcí ze dne [Anonymizováno] * Z přípisu ze dne [Anonymizováno] a z plné moci soud zjistil, že žalobce v dotčeném trestním řízení zastupoval obhájce [Jméno žalobce E] [jméno FO]. * Z pokračování protokolu u výslechu obviněného soud zjistil, že dne [Anonymizováno] došlo k výslechu obviněného, a to sice [Jméno obviněného B], územní odbor [adresa] na adrese [Adresa obviněného B] [adresa], kdy tohoto výslechu se účastnil i obhájce žalobce [Jméno žalobce E] [jméno FO]. * Z návrhu na podání obžaloby ze dne [Anonymizováno] obžaloby proti obviněnému žalobci. * Z obžaloby soud zjistil, že podáním doručeným Okresnímu soudu v [adresa] dne [Anonymizováno] byla podána obžaloba na pana žalobce s tím, že se měl dopustit trestného činu přečinu podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a měl způsobit škodu ve výši [Anonymizováno] Kč. V obžalobě je konstatováno, že obviněný, tj. pan žalobce nemá v opise z evidence přestupků ani z rejstříku trestů žádný záznam. * Z protokolu o hlavním líčení soud zjistili, že dne [Jméno žalobce E] * Ze záznamu o průběhu hlavního líčení soud zjistil, že u Okresního soudu v [adresa] se dnes [Anonymizováno] konalo hlavní líčení, kterého se účastnil i obhájce žalobce pan [Jméno žalobce E] [jméno FO][Anonymizováno] * Z rozsudku Okresního soudu v [adresa] č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že rozsudkem ze dne [Anonymizováno], v právní moci téhož dne, byl žalobce zproštěn obžaloby, a to dle § 226 písm. b) tr. řádu.

27. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

28. K tomu soudu uvádí, že žádné skutkové závěry nečinil z předložených čestných prohlášení, a to s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu. Z té totiž plyne, že zásada bezprostřednosti (přímosti) občanského soudní řízení není naplněna ani tehdy, jestliže se soud namísto výpovědi svědka (§ 126 o. s. ř.) nebo výpovědi účastníka řízení (§ 131 o. s. ř.) o tom, co viděl, slyšel, nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, spokojí s písemným (čestným) prohlášením takové osoby (s tím, že příslušná osoba to, co viděla, slyšela, nebo jinak bezprostředně vnímala svými smysly, zaznamená na listinu, kterou se provede důkaz; viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 09. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022). IV. Právní hodnocení věci 29. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

30. Žalobce se svojí žalobou domáhal (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku vedení trestního stíhání, v rámci něhož byl zproštěn obžaloby (100 000 Kč s příslušenstvím), (ii) náhrady škody v podobě obhajného (10 587,50 Kč). Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy.

31. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. (i) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vedením trestního stíhání 32. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [Jméno poškozené] 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003).

33. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

34. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením [dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 605/2012 ze dne 17.9.2012] či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného [§ 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu].

35. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že jeho jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněné je však třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 trestního řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly). Podmínka, že poškozený si sám zavinil obvinění, tedy není naplněna tím, že se obviněný dopustil skutku, pro který bylo trestní stíhání proti němu zahájeno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2003 sp. zn. 25 Cdo 539/2002, ze dne 9. 12. 2004, sp. zn 25 Cdo 2614/2003 či nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1856/07 ze dne 19. 3. 2008).

36. V rozsudku ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4858/2015, Nejvyšší soud uvedl, že využití práva nevypovídat v trestním řízení může, v rámci řízení odškodňovacího, vést k závěru, že si poškozený zavinil trestní stíhání sám, to ovšem nikoliv bez dalšího. Zavinění si trestního stíhání nelze spatřovat pouze v okolnosti, že poškozený využil práva nevypovídat, ale vyžaduje se též, aby tento jeho postoj měl na průběh či zahájení trestního stíhání konkrétní vliv (např. za situace, kdy by poškozený měl k dispozici informace či důkazy, které by vedly k tomu, že by trestní stíhání nebylo zahájeno, respektive již zahájené trestní stíhání by bylo zastaveno). Ačkoliv může být způsob jednání přiměřený z pohledu jednoho odvětví práva, neznamená tato skutečnost nutně, že totéž jednání nemůže vyvolávat důsledky pohledem jiného právního odvětví. Sama skutečnost, že předpisy trestního práva procesního umožňují osobě (posléze obviněné) být relativně pasivní, tedy nevylučuje, že uvedený způsob jednání bude mít vliv na případné odškodnění škod a újem způsobených zahájením a vedením trestního stíhání. Tímto závěrem dovolací soud navázal na svůj rozsudek ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 517/2014, v němž shrnul závěry judikatury, jež se řešenou otázkou zabývala (jmenovitě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. [Jméno obviněné] 6/90, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 539/2002, rozsudku téhož soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2/2007, nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 11/10, a nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. II. ÚS 1856/07).

37. Ze shora citované judikatury je patrné, že Nejvyšší soud nepovažuje za vyloučenou situaci, v níž jednání osoby spočívající ve využití práva nevypovídat bude možné hodnotit jako zavinění si zahájení trestního stíhání, zároveň však platí, že předjímaná situace je spíše výjimečného charakteru. V souladu s judikaturou Ústavního soudu, kterou Nejvyšší soud v této souvislosti v uvedeném rozsudku ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 517/2014, zmínil, přitom závěr o aplikovatelnosti § 12 odst. 1 OdpŠk není namístě, pokud by zavinění v rámci citovaného ustanovení – Ústavní soud zde hovoří o nutnosti chápání tohoto pojmu spíše ve smyslu „způsobení si“, respektive „zavdání příčiny“ – mělo být dokonce spojováno s formou nevědomé nedbalosti poškozeného, nebo v situaci, pokud by toto zavinění mělo být spatřováno v tom, že poškozený v pozici podezřelého a posléze obviněného využil všechny možné prostředky ke své obhajobě, mezi které zejména patří právo nevypovídat, jakož i právo nevypovídat pravdivě.

38. Ustanovení § 12 odst. 1 OdpŠk je projevem v civilním právu obecně akceptované zásady neminem leadere a z ní vyplývající povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku škod. Jestliže tedy osoba, která věděla či mohla vědět o reálné možnosti zahájení trestního stíhání proti své osobě (resp. možnosti, že bude vzata do vazby, odsouzena či jí bude uloženo ochranné opatření), měla možnost jednat takovým způsobem, aby na ní nedopadly nepříznivé důsledky plynoucí ze zahájení a vedení trestního stíhání (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření), lze od ní spravedlivě požadovat, aby takovým způsobem jednala, a v opačném případě jí odepřít náhradu škod (újem) jí vzniklých. Uvedené platí navzdory skutečnosti, že trestní řízení je ovládáno principem oficiality. Nelze ovšem opomíjet skutečnost, že povinnost k předcházení vzniku škod není bezbřehá, a že s ohledem na ni nelze osobám v trestním řízení odpírat možnost jednání (resp. v konkrétních okolnostech případu nejednání), jež bylo legitimní s ohledem ke konkrétnímu postavení osoby. Zavinění si trestního stíhání (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření) vlastní nečinností je tak představitelné například v situaci, kdy osoba (posléze v postavení obviněného) měla k dispozici informace, poznatky či důkazy, které, byly-li by orgánům činným v trestním řízení známy, zjevně by vylučovaly zahájení trestního stíhání proti této osobě (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření), ale bez legitimního důvodu o nich orgány činné v trestním řízení neinformovala, ač si mohla být vědoma, že trestní stíhání proti ní může být zahájeno.

39. V projednávané věci je soud toho názoru, že si žalobce své trestní stíhání nijak nezavinil, pročež není namístě uvažovat o aplikaci § 12 OdpŠk, jak požadovala žalovaná. Z prováděného dokazování nevyplynuly žádné skutečnosti, ve kterých lze spatřovat liknavý či jinak negativní postoj vůči orgánům činným v trestním řízení. Samotný poukaz žalované na skutečnost, že žalobce se dne [Anonymizováno] rozhodl využít svého práva nevypovídat, nemůže obstát, jak bylo vysvětleno shora. Nadto sama žalovaná tvrdila, že žalobce vypovídal dne [Anonymizováno]. I z dalšího průběhu trestního řízení je tak zřejmé, že žalobce neměl k dispozici informace, poznatky či důkazy, které, byly-li by orgánům činným v trestním řízení známy od samotného počátku, zjevně by podstatným způsobem ovlivnily průběh žalobcova trestního stíhání.

40. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno]), neboť žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [Anonymizováno] (v právní moci téhož dne), č. j. [Anonymizováno][Anonymizováno], byl podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby.

41. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

42. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4818/2015 ze dne 9. 10. 2017).

43. V daném případě byl žalobce stíhán pro spáchání přečinu podvodu dle § 209 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku. Žalobci tak hrozil trest odnětí svobody až ve výši 5 let.

44. Dále je třeba uvést, že ve vztahu k žalobci trvalo trestní stíhání od [Anonymizováno] (kdy mu bylo doručeno usnesení ze dne [Anonymizováno]) do [Anonymizováno] (kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí. Ve vztahu k žalobci tak trestní stíhání trvalo přibližně 10 měsíců.

45. Žalobce dále tvrdil následující dopady do svého života. Zaprvé, žalobce poukazoval na stres, který prožíval. Trpěl pocitem bezmoci, obával se o svoji budoucnost, nebyl schopen na to přestat myslet a odpočinout si. Denně přemýšlel o svém případu, zvažoval návštěvu odborníka. V této souvislosti zdůrazňoval, že trpěl nespavostí, úzkostmi, připadal si v depresi, byl nesoustředěný, ve stresu, obával se o svou budoucnost, měl problémy s trávením a nechuť k jídlu. [jméno FO], žalobce poukazoval na dopady původního řízení do jeho rodinného života. Jeho trestním stíháním trpěla manželka, která se obávala odsouzení a že zůstane s dětmi sama; navíc rodině vypadl příjem žalobce a ona musela zabezpečit rodinu. Žalobce má 2 syny, přičemž se jim lidé v jejich okolí posmívali kvůli jejich vztahu s žalobcem, kterého označovali za zločince; synové byli nuceni utnout společenský život, přišli o přátelé a odstěhovali se do jiné obce. Zatřetí, žalobce tvrdil dopady původního řízení v jeho pracovním a sociálním životě. Měla mu poklesnout pracovní výkonnost, nebyl schopen se soustředit. Žalobce rovněž ani nebyl schopen samostatného praktického podnikání. Dodnes je žalobcovo jméno poškozeno v regionu [adresa]; potenciální zákazníci jsou nedůvěřiví, a i do budoucna je tak možnost žalobce prosadit se v rámci podnikání snížena. Žalobce má problém důvěřovat obchodním partnerům, kolegům v práci, navazovat s nimi vztahy. Rodina žalobce obhospodařuje v [adresa] farmu, přičemž trestní stíhání jí omezilo ve farmaření. Po rozšíření informace o trestním stíhání s nimi nikdo nechce mít nic společného. V [adresa] a v [adresa] se na něj lidé dívají skrz prsty, vyhýbají se mu; žalobce začal jezdit nakupovat do jiného města a přestal chodit na kulturní akce. O kauze žalobce se dozvěděli sousedé – žalobce čelil pohrdavým pohledům, připadal si ponížen, méněcenný, všichni se mu vysmívali a ukazovali si na něj.

46. Žalobce na podporu svých tvrzení navrhl výslech 3 svědků (svých rodinných příslušníků) a svůj účastnický výslech. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott: „Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního Díl II. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 192). Soud jej proto neprováděl, neboť má za to, že žalobcem tvrzené skutečnosti by bylo lze prokázat i jinak (např. výslechem jeho rodinných příslušníků a dalších osob).

47. Z provedeného dokazování pak má soud pouze za prokázané, že žalobce v příčinné souvislosti se svým trestním stíháním (i) trpěl stresem, (ii) že byl negativně ovlivněn jeho rodinný život, když manželka se obávala odsouzení, (iii) že trestní stíhání negativně ovlivnilo pověst žalobce, a (iv) že synové žalobce čelili posměchu. Soud vzal rovněž za prokázané, že žalobce musel vynaložit náklady na svoji obhajobu v rámci původního řízení, jakož i skutečnost, že byl osobou bezúhonnou.

48. K tomu soud v podrobnostech uvádí, že další žalobcova tvrzení má dílem za vyvrácená, dílem za neprokázaná. Pokud se jedná o vyvrácená tvrzení, sám žalobce v rámci svého účastnického výslechu obšírně uváděl, že pro jeho další život byla určující událost ze dne [Anonymizováno], kdy měl být zadržen panem [jméno FO] a [jméno FO]. Posouzení této události (resp. toho, k čemu inkriminovaného dne došlo) nepochybně překračuje rámec tohoto řízení. Podstatné nicméně je, že právě tato událost měla dle žalobce rozhodující vliv na jeho psychické zdraví. To pak potvrzuje i svědecká výpověď jeho syna [Jméno žalobce G] [jméno FO], který uvedl, že žalobce jeho únos velmi zasáhl. Rovněž svědkyně [Jméno svědkyně] [jméno FO] uvedla, že právě od okamžiku únosu žalobce začalo pro rodinu těžké období, které vedlo ke zhoršení žalobcova i jejího zdravotního stavu. Pokud pak jde o dopady do oblasti pracovního života a pověsti žalobce, jakož i do oblasti sociálního života, sám žalobce vypověděl, že manželka se právě po incidentu [Anonymizováno] přestala na farmě v [adresa] cítit bezpečně a došlo k tomu, že se společně přestali účastnit společenských akcí. Žalobce k tomu výslovně opakovaně upozorňoval na osoby pana [jméno FO] a [jméno FO], které vnímal jako nebezpečné. K tomu žalobce popsal skutečnost, že se pánové [jméno FO] a [jméno FO] měli setkat se starostou [adresa] a očerňovat jej. Rovněž svůj podnikatelský záměr na území ČR měl žalobce opustit okamžitě po incidentu ze dne [Anonymizováno]. Toto ve své výpovědi potvrdila svědkyně [Jméno svědkyně] [jméno FO]. Ta nadto poukázala na spory žalobce a myslivců, na které upozorňoval již sám žalobce. Konečně pokud jde o žalobcovu pověst, sám žalobce uváděl, že veřejné mínění v dotčeném regionu měli ovlivňovat pan [jméno FO] a [jméno FO]. K samotným zásahům do pověsti nicméně soud uvádí, že má za prokázané dílčí negativní zásahy, když žalobce vypověděl, že se o něm v prostředí internetu šířila informace, že půjde sedět. Také svědkyně [Jméno svědkyně] [jméno FO] přesvědčivě soudu popsala incident, kdy měl být dotazován žalobce na své trestní stíhání. Na narážky stran trestního stíhání otce upozorňoval i svědek [Jméno svědka C] [jméno FO] a svědek [Anonymizováno] [jméno FO]. Na [jméno FO] stranu nelze přehlédnout, že žalobcovu pověst evidentně negativně zasáhla i (na trestním stíhání) nezávislá činností třetích osob, za které žalovaná nemůže odpovídat (pan [jméno FO], pan [jméno FO]).

49. Soud je přesvědčen, že shora vypočtené negativní dopady do života žalobce by zcela nepochybně nastaly i bez přijetí rozhodnutí ze dne [Anonymizováno] a není tedy nebyla splněna esenciální podmínka příčinné souvislosti, tj. tvrzení odpovědnostní titul nemůže být conditio sine qua non vzniklé újmy (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021, sp. zn. 30 Cdo 883/2021, a tam citovaná judikatura). Jinými slovy řečeno, již jen z časové souslednosti, když žalobce sám tvrdil a prokazoval, že řada negativních dopadů do jeho života vznikla před zahájením původního řízení, je zřejmé, že žalobce nemohl tyto dopady utrpět v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem. Pochopitelně platí, že časové hledisko není jediné, které by mělo být bráno v rámci příčinné souvislosti v potaz (k tomu viz např rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, č. j. 30 Cdo 3170/2021-405). Proto soud dodává, že sám žalobce (a i další svědci) poukazovali na následky jednání třetích osob (pana [jméno FO] a [jméno FO]). Jakkoliv soud lidsky rozumí pocitu křivdy a strachu ze strany žalobce, který mohl být vystaven šikaně a nepřijatelnému chování ze strany (nezávislých) třetích osob, toto chování (realizované ještě v době před zahájením trestního stíhání) v žádném případě nelze klást k tíži žalované.

50. Pokud jde o další tvrzené dopady trestního stíhání do života žalobce, ten soudu žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení nenabídl, ačkoliv byl soudem na jednání dne [Anonymizováno] vyzván postupem podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a poučen i o následcích nesplnění takové výzvy. Žalobce pouze nabídl zopakování svého účastnického výslechu, avšak pouze z něho není možné bez dalšího vycházet, jak bylo připomenuto výše. Pokud tedy žalobce své důkazní návrhy na výzvu soudu řádně nerozhojnil, považuje soud jeho tvrzení za neprokázaná.

51. Konečně soud uvádí, že kompenzační řízení není řízením revizním. Soudy rozhodující v kompenzačním řízení nemají pravomoc k tomu, aby věcně přezkoumávaly postup soudu (a jiných orgánů) či jeho jednotlivá rozhodnutí v původním řízení, neboť k věcnému přezkumu jsou oprávněny toliko příslušné nadřízené soudy v původním řízení v rámci řízení o opravných prostředcích (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4385/2010). Pokud se tedy jedná o žalobcovo tvrzení stran suboptimálního postupu orgánů činných v trestním řízení, soud nepovažuje tyto argumenty za relevantní.

52. K jednotlivým prokázaným dopadům trestního stíhání pak soud dodává, že jakkoliv nemá za prokázané, že by v důsledku trestního stíhání došlo k zásahu do zdraví žalobce, žalobci nelze upřít, že v souvislosti s trestním stíháním nepochybně trpěl stresem (viz nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 554/04, II. ÚS 590/08). Soud vzal za prokázaný negativní dopad do rodinného života. Na tomto místě je třeba ovšem zdůraznit, že tento nelze považovat za zvláště intenzivní. Všichni svědci totiž vypověděli, že věřili v žalobcovu nevinu. Z provedeného dokazování výslechem svědků ([Jméno svědkyně] [jméno FO], [Jméno svědka D] [jméno FO] a [Anonymizováno] [jméno FO]) sice vyplynulo, že se synové odstěhovali a manželka trpěla obavou z odsouzení žalobce, avšak k rozbití rodiny v žádném případě nedošlo. Soud vzal přitom rovněž za prokázané, že žalobcovy synové čelily kvůli trestnímu stíhání posměchu a že trestní stíhání negativně ovlivnilo i žalobcovu pověst, jak bylo vysvětleno výše.

53. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. Újma přitom dle soudu žalobci vznikla v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích. V souladu s ustálenou judikaturou přitom lze uložit povinnost omluvy a odškodnění v penězích vedle sebe. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3212/2015) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

54. Zaprvé, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 10 C 34/2022, respektive Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 39 Co 394/2022. V dotčené věci trvalo trestní stíhání 647 dnů, bylo vedeno pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Poškozený prokázal zásahy do rodinného života, konkrétně jeho [jméno FO], respektive družka, informaci o trestním stíhání používal proti poškozenému, dále prokázal zásahy do sféry zdraví, kdy se zhoršil zdravotní stav poškozeného v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Dále prokázal zásahy do sociálního života, konkrétně nejistotu a obavy z peněžitého trestu a poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 25 000 Kč. 55. [jméno FO], s rozhodnutím vydaným zdejším soudem v rámci řízení vedeným pod sp. zn. 20 C 115/2019, respektive Městského soudu v Praze jako odvolacího soudu pod sp. zn. 19 Co 37/2021. V dotčené věci trestní stíhání trvalo 531 dnů, bylo vedeno pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku, poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně obavy ohledně ukončení podnikatelské činnosti a s tím související obavy týkající se hledání nového zaměstnání, odpovídajícího vzdělání a profesnímu zaměření. Poškozený dále prokázal zásahy do sféry zdraví, konkrétně nespavost a hypertenzi a soud rovněž v této věci přihlédl k tomu, že poškozený prokázal obavy ohledně zrušení [jméno FO] trvalého pobytu v České republice a poškozenému bylo přiznáno zadostiučinění v penězích ve výši 34 000 Kč.

56. Zatřetí, s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 147/2019. V této věci trestní stíhání trvalo 635 dnů, poškozený byl stíhán pro trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 8 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně to, že se změnil způsob fakturování vůči poškozenému a že si jeho obchodní partneři na něj dávali v tomto směru pozor. Dále poškozený prokázal zásahy do rodinného života; manželka a poškozený trpěli velkou nejistotou, kdy jeho manželka byla v době trestního stíhání těhotná. Poškozený prokázal zásahy do sféry zdraví, kdy měl trpět stresem a nejistotou. Poškozený prokázal zásahy do sociálního života v podobě poškozené pověst. Dále soud přihlédl rovněž k tomu, že poškozený byl podmíněně odsouzen a byl mu uložen peněžitý trest a v minulosti byl již trestán a měl majetkové problémy v souvislosti s peněžitým trestem a poškozenému bylo přiznáno finanční zadostiučinění ve výši 45 000 Kč.

57. Začtvrté, s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 97/2018, kdy trestní stíhání v této věci trvalo 3 roky a 5 měsíců, bylo vedeno pro trestný čin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, poškozenému hrozil trest odnětí svobody 5 let. Poškozený prokázal zásahy do profesního života, konkrétně poškozený potřeboval bezúhonnost bezprostředně k výkonu svého povolání, když vystupoval před trestním stíháním jako manažer v bance, kde působil po dobu 23 let, tedy po celou svou profesní kariéru, a odstoupil z manažerské pozice a do doby vyhlášení rozhodnutí setrvával na pozici řádově nižší, ačkoliv k tomuto kroku nebyl poškozený sám nucen a učinil jej dobrovolně s ohledem na svůj psychický stav, když se do vedoucí pozice nevrátil. Policisté dále opakovaně doručovali poškozenému předvolání k výslechům, případně poškozený popisoval zastrašování ze strany policistů v zaměstnání, což se neobešlo bez přihlížení klientů. Dále poškozený prokázal zásahy do rodinného života, konkrétně pokles zaměstnanecké pozice vedl i k poklesu příjmů poškozeného a kdy partnerka poškozeného byla na poškozeném závislá s ohledem na svůj zdravotní stav, kdy pobírala invalidní důchod. Poškozený prokázal zásahy do sféry zdraví, byl ve stresu, v nejistotě v ohledu výsledku trestního stíhání, což se významně projevilo především v jeho profesním růstu, psychické problémy a nicméně nevyhledal lékařskou pomoc. Soud rovněž přihlédl k tomu, že v rámci trestního stíhání byl poškozený celkem třikrát zproštěn obžaloby, jednou v průběhu řízení odsouzen, a to k podmíněnému trestu odnětí svobody v době délce trvání 1 roku s odkladem na 2 roky a náhradě škody, kterou měl nahradit v částce 115 000 Kč. Poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 60 000 Kč.

58. Soud rekapituluje, že ve všech shora uvedených případech trestní stíhání trvalo delší dobu než v projednávané věci. Nadto s výjimkou řízení ve věci 19 C 97/2018 poškozeným hrozil i vyšší trest. Ve věcech 19 C 147/2019 a 19 C 97/2018 pak poškozený prokázal širší a intenzivnější zásahy trestního stíhání do svého života (v oblasti profesní, zdraví), pročež by dle názoru zdejšího soudu v projednávané věci nemělo odškodnění dosahovat výše jako v těchto věcech. Ve věci 20 C 115/2019 pak hrozil vyšší trest, trestní stíhání trvalo delší dobu, pročež jakkoliv jsou dopady do života poškozeného srovnatelné s dopady v projednávané věci, ani toto řízení není s projednávanou věcí plně srovnatelné. Na [jméno FO] stranu soud se nedomnívá, že by přiznané zadostiučinění mělo být ve výši nebo dokonce nižší než jako ve věci 10 C 34/2022. Toto řízení sice trvalo delší dobu, poškozenému hrozil vyšší trest, avšak žalobce prokázal intenzivnější dopady původního řízení do svého života (v oblasti rodiny a své pověsti).

59. Podle názoru zdejšího soudu je tak namístě odškodnit žalobce částkou v rozmezí od 25 000 Kč do 34 000 Kč. Soud nakonec volil částku ve výši 30 000 Kč, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalobce byl jako osoba bezúhonná zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Přiznáni vyšší částky pak dle názoru zdejšího soudu bráni skutečnost, že žalobce řadu tvrzených dopadů neprokázal. Zdejší soud sice nemá ambici jakkoli zlehčovat dopady trestního stíhání do života žalobce, avšak nelze přehlédnout, že prokázané dopady nelze považovat za zvlášť intenzivní. Na [jméno FO] stranu se soud nedomnívá, že by v projednávané věci měla postačovat omluva, jak navrhovala žalovaná. Žalobce totiž tvrdil a prokázal jasné dopady trestního stíhání do svého života. Nadto bylo trestní stíhání skončeno zproštěním podle § 226 písm. b) trestního řádu a bylo vedeno proti žalobci jako proti osobě bezúhonné. V projednávané věci tak není namístě spokojit se toliko s omluvou.

60. Pokud pak jde o žalobcem zmiňovaná rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 19 C 27/2020, toto soud považuje přiléhavé. V této věci totiž trestní stíhání trvalo několik měsíců, poškozenému hrozil sice nižší trest odnětí svobody (3 léta) a poškozený prokázal srovnatelné dopady trestního stíhání (když byl vystaven v rozporu se zákonem zjišťování identity včetně odběru DNA), avšak soud přihlédl ke skutečnosti, jak [jméno FO] trvalo odškodnění poškozeného a přiznal mu částku 30 000 Kč. Pokud pak jde o věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 26 C 37/2015 a 10 C 93/2014, tyto soud nepovažuje za přiléhavé. Ve věci 26 C 37/2015 trestní stíhání trvalo podstatně delší dobu (cca 3 roky), poškozenému hrozil vyšší trest (8 let) a poškozený prokázal širší zásahy trestního stíhání do svého života (mimojiné v oblasti profesní). Tyto závěry pak mutatis mutandis platí i pro věc 10 C 93/2014.

61. Lze tak uzavřít, že na základě provedeného dokazování a shora uvedených úvah a srovnání dospěl soud k závěru, že adekvátní výše zadostiučinění prokázané újmy žalobce činí 30 000 Kč. Výrokem I. proto soud žalobci tuto částku přiznal a ve zbytku žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. (ii) K náhradě škody v podobě obhajného 62. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je třeba uvést, že jeho vznik není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle něhož osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona).

63. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. V řízení bylo rovněž prokázáno, že poskytnuté právní služby byly žalobcem hrazeny, resp. tyto byly žalobci fakturovány. Jinými slovy řečeno, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí usnesení 24. 3. 2022) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby a zaplacení odměny obhájce žalobcem na straně [jméno FO] (k tomu viz body 14-26 tohoto rozsudku), soud nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu.

64. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce byl obviněn ze spáchání zpronevěry dle § 209 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku. Dle § 10 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu při obhajobě v dotčeném trestním řízení se za tarifní hodnotu považuje částka 10 000 Kč. Dle zmíněného ustanovení ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu pak výše mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 1500 Kč (jak požadoval žalobce). Soud má za to, že žalobcův požadavek na zaplacení náhrady škody v podobě obhajného je důvodný co do výše 6073 Kč. K tomu soud v podrobnostech uvádí následující.

65. Zaprvé, soud přiznal žalobci nárok na náhradu škody v podobě dvou úkonů a dvou režijních paušálů za úkony konané ve dnech [Anonymizováno] [porada s klientem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu]. Tyto úkony soud považuje za účelné za situace, kdy na ně bezprostředně navazovala hlavní líčení. 66. [jméno FO] soud přiznal žalobci náhradu cestovních výdajů ke 4 úkonům (ve dnech [Anonymizováno]). Cestovní náhrada v celkové výši 1 419,10 Kč je tvořena cestovným v souvislosti s cestou realizovanou dne [Anonymizováno] - náhrada 345,39 Kč za 51 ujetých km (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [Anonymizováno] - náhrada 345,39 Kč za 51 ujetých km (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [Anonymizováno] - náhrada 364,16 Kč za 51 ujetých km (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [Anonymizováno] - náhrada 364,16 Kč za 51 ujetých km (44,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.

67. Zatřetí, soud naopak nepřiznal žalobci náhradu škody v podobě obhajného za úkony (včetně režijního paušálu) sepis stížnosti proti usnesení o zajištění nemovitosti ze dne [Anonymizováno] a ústavní stížnost ze dne [Anonymizováno].

68. K tomu soud uvádí, že je ve shodě s žalovanou názoru, že pokud byly úkony učiněny v době, kdy ještě nebylo ani vydáno nezákonné rozhodnutí, nemůže existovat ani příčinná souvislost mezi škodou spočívající v úbytku majetku žalobce v důsledku placení nákladů obhajoby v období před vydáním nezákonného rozhodnutí a nezákonným rozhodnutím. Jak totiž vyplývá z jazykového výkladu ustanovení § 31 odst. 1 OdpŠk, je nedostačující [jméno FO] souvislost vynaložených nákladů obhajoby s nezákonným rozhodnutím. Tyto musí být vynaloženy přímo na odstranění či změnu nezákonného rozhodnutí.

69. Shora uvedené nemůže zvrátit ani úvaha, že v případě vedení trestního řízení je třeba často vynaložit finanční prostředky na právní zastoupení již v části před zahájením trestního stíhání, neboť takový postup je často potřebný k tomu, aby k vydání nezákonného rozhodnutí vůbec nedošlo. Ustálená judikatura totiž dovodila, že odpovědnostní titul je až samotné usnesení o zahájení trestního stíhání. V době předcházející policie věc pouze prověřuje a trestní řízení ani nesměřuje vůči konkrétní osobě (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3310/2013).

70. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu také soud) nepřiznal náhradu obhajného za úkony spočívající v sepsání a podání ústavní stížnosti, neboť náhrady těchto nákladů se mohl stěžovatel (žalobce) domáhat v rámci řízení o ústavní stížnosti (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3745/13, ze dne 22. 1. 2014).

71. S ohledem na shora uvedené tak lze uzavřít, že dle soudu žalobci náleží náhrada škody v podobě obhajného celkem za 2 úkony (včetně režijních paušálů) a náhrada cestovného, to vše navýšené o DPH, tj. celkem 6073 Kč [(1500 x 2 + 300 x 2 + 1419,10) x 1,21]. Tuto částku proto soud výrokem I. tohoto rozsudku žalobci přiznal a ve zbytku výrokem II. žalobu zamítl. V. Náklady řízení a vykonatelnost 72. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. dle § 142 odst. 3 o. s. ř. K tomu osud v podrobnostech zdůrazňuje, že tarifní hodnota sporu činila 60 587,50 Kč (50 000 + 10 587,50; náhrada nemajetkové újmy se počítá z tarifní hodnoty 50 000 Kč, k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce pak byl neúspěšný jen co do nepatrné části, resp. byl úspěšný cca v rozsahu 93 % tarifní hodnoty.

73. Soud přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 691,94 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 587,5 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 7 080 Kč (2 x 3 540 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 6[Anonymizováno], z částky 3 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (reakce na výzvu soudu ze dne [Anonymizováno]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 7 080 Kč (2 x 3 540 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [Anonymizováno] včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 923,26 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [Anonymizováno] náhrada 4 851,40 Kč za 500 ujetých km v částce 3 651,40 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [Anonymizováno] náhrada 1 071,86 Kč za 92 ujetých km v částce 671,86 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,4 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32 803,26 Kč ve výši 6 888,68 Kč. Celkově tak žalobci náleží částka náhrady nákladů řízení ve výši 196 278,3 Kč.

74. Soud zdůrazňuje, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. III. ÚS 445/16).

75. Dále z ustálené judikatury plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 57 Co 799/2013 nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 2 To 28/2004). Soud proto nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za jeho podání ze dne [Anonymizováno].

76. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Výrok

II. Shrnutí vyjádření stran

III. Skutková zjištění

V. Náklady řízení a vykonatelnost Poučení: