39 Co 21/2025 - 178

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň Mgr. Miloslavy Štorkové a JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 110 587,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. srpna 2024, č. j. 37 C 275/2023-149, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. v rozsahu částky 30 000 Kč a ve výroku III. o nákladech řízení potvrzuje.

II. Odvolací řízení se co do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně zastavuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 378 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 36 073 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 74 514,50 Kč, zamítl (výrok II.). Současně vyslovil, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 43 691,94 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady škody v podobě obhajného v částce 10 587,50 Kč a náhrady nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč způsobené jeho [podezřelý výraz] stíháním vedeným u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. S poukazem na zprošťující rozsudek Okresního soudu v [adresa] odvíjel svůj nárok od nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 24. 3. 2022, č. j. [číslo]. Zdůraznil, že o vedení řízení proti jeho osobě se dozvěděl z usnesení ze dne 7. 10. 2021 o zajištění svých nemovitostí v k. ú. [adresa] zapsaných na LV [číslo] a LV [číslo]. Konstatoval, že je osobou doposud netrestanou, nadto mu hrozil trest až 5 let, byl nucen vynaložit náklady na svoji obhajobu. Tvrdil dopady do osobnostní sféry, které spočívaly ve stresu, zásahu do rodinného, pracovního a sociálního života.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uznala existenci odpovědnostního titulu, tj. nezákonného rozhodnutí ve smyslu ust. § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Uvedla, že nárok na obhajné byl podle jejího názoru již dostatečně vypořádán, přesto se k jednotlivým sporným úkonům vyjádřila. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním pak sdělila, že se sama žalobci dobrovolně omluvila. Dovozovala, že žalobce dostatečně neprokázal zásahy posuzovaného řízení do svého života. Nadto tvrdila, že žalobce odmítl dne 1. 6. 2022 vypovídat a vypovídal až dne 25. 8. 2022. Odmítnutí výpovědi přitom může být posouzeno jako způsobení si zahájení trestního stíhání. V konečném důsledku navrhovala zamítnutí žaloby.

4. Na základě provedeného dokazování, poté, co podrobně popsal průběh posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (bod 9. – 26. odůvodnění napadeného rozhodnutí), s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jakož i ustálenou judikaturu, soud prvního stupně předně konstatoval, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok ve výši 143 015, 50 Kč z titulu svého [podezřelý výraz] stíhání; žalovaná pak tento nárok vypořádala svým stanoviskem dne 27. 10. 2023, když přiznala nárok na náhradu škody ve výši 27 164, 50 Kč a ve zbytku odmítla plnit. Soud prvního stupně poté, co vyloučil s podrobným rozkladem, že by si žalobce své [podezřelý výraz] stíhání zavinil sám, dospěl s ohledem na výsledek [podezřelý výraz] řízení k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), neboť žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 17. 2. 2023, č. j. [spisová značka], podle ust. § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby.

5. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání soud prvního stupně uvedl, že žalobce byl stíhán pro spáchání přečinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 3 tr. z. Hrozil mu trest odnětí svobody až do výše 5 let. Ve vztahu k jeho osobě trvalo trestní stíhání od 30. 3. 2022 (kdy mu bylo doručeno usnesení ze dne 24. 3. 2022) do 17. 2. 2023 (kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí), tj. přibližně 10 měsíců.

6. Soud prvního stupně dále rekapituloval tvrzené dopady trestního řízení do života žalobce, když zaprvé poukazoval na stres, pocit bezmoci, obavy o budoucnost, nemožnost odpočinout si a vytěsnit celou situaci. Zvažoval návštěvu odborníka, trpěl nespavostí, nechutenstvím, úzkostmi, připadal si v depresi, nesoustředěný, měl problémy s trávením. Zadruhé trestním stíháním trpěla manželka, která se obávala, že po jeho odsouzení zůstane s dětmi sama, nadto rodině vypadl jeho příjem a ona musela rodinu zabezpečit. Dvěma synům se okolí posmívalo, že otec je zločinec, byli nuceni ukončit společenský život, přišli o přátele, odstěhovali se do jiné obce. Zatřetí žalobci poklesla pracovní výkonnost, nebyl schopen samostatného praktického podnikání. Dodnes je jeho jméno v regionu Břeclavska poškozeno; potencionální zákazníci jsou nedůvěřiví, jeho možnost prosadit se v rámci podnikání je snížena. Sám má problém důvěřovat obchodním partnerům, kolegům v práci, navazovat s nimi vztahy. Rodina žalobce obhospodařuje v [adresa] farmu, přičemž trestní stíhání jí omezilo ve farmaření. Po rozšíření informace o trestním stíhání s nimi nikdo nechtěl mít nic společného. V [adresa] se na něj lidé dívají skrz prsty, vyhýbají se mu; začal jezdit nakupovat do jiného města a přestal chodit na kulturní akce. O kauze se dozvěděli sousedé, čelil pohrdavým pohledům, připadal si ponížen, méněcenný, všichni se mu vysmívali a ukazovali si na něj.

7. Soud prvního stupně konstatoval, že z provedeného dokazování vzal pouze za prokázané, že žalobce v příčinné souvislosti se svým trestním stíháním (i) trpěl stresem, (ii) že byl negativně ovlivněn jeho rodinný život, když manželka se obávala odsouzení, (iii) že trestní stíhání negativně ovlivnilo pověst žalobce, a (iv) že synové žalobce čelili posměchu. Soud prvního stupně vzal rovněž za prokázané, že žalobce musel vynaložit náklady na svoji obhajobu v rámci původního řízení, jakož i skutečnost, že byl osobou bezúhonnou.

8. V kontextu s uvedeným soud prvního stupně uvedl, že další žalobcova tvrzení měl dílem za vyvrácená, dílem za neprokázaná. Pokud se jedná o vyvrácená tvrzení, sám žalobce v rámci svého účastnického výslechu obšírně uváděl, že pro jeho další život byla určující událost ze dne 13. 1. 2021, kdy měl být zadržen panem [jméno FO] a [jméno FO]. Posouzení této události (resp. toho, k čemu inkriminovaného dne došlo) však nepochybně překračuje rámec tohoto řízení. Podstatné nicméně je, že právě tato událost měla dle žalobce rozhodující vliv na jeho psychické zdraví. To pak potvrzuje i svědecká výpověď jeho syna [jméno FO], který uvedl, že žalobce jeho únos velmi zasáhl. Rovněž svědkyně [jméno FO] uvedla, že právě od okamžiku únosu žalobce začalo pro rodinu těžké období, které vedlo ke zhoršení žalobcova i jejího zdravotního stavu. Pokud pak jde o dopady do oblasti pracovního života a pověsti žalobce, jakož i do oblasti sociálního života, sám žalobce vypověděl, že manželka se právě po incidentu 13. 1. 2021 přestala na farmě v [adresa] cítit bezpečně a došlo k tomu, že se společně přestali účastnit společenských akcí. Žalobce k tomu výslovně opakovaně upozorňoval na osoby pana [jméno FO] a [jméno FO], které vnímal jako nebezpečné. K tomu popsal skutečnost, že se pánové [jméno FO] a [jméno FO] měli setkat se starostou [adresa] a očerňovat jej. Rovněž svůj podnikatelský záměr na území ČR měl žalobce opustit okamžitě po incidentu ze dne 13. 1. 2021. Toto ve své výpovědi potvrdila svědkyně [jméno FO]. Ta nadto poukázala na spory žalobce a myslivců, na které upozorňoval již sám žalobce. Konečně pokud jde o žalobcovu pověst, sám žalobce uváděl, že veřejné mínění v dotčeném regionu měli ovlivňovat pan [jméno FO] a [jméno FO]. K samotným zásahům do pověsti nicméně soud prvního stupně uvedl, že měl za prokázané dílčí negativní zásahy, když žalobce vypověděl, že se o něm v prostředí internetu šířila informace, že půjde sedět. Také svědkyně [jméno FO] přesvědčivě popsala incident, kdy měl být dotazován žalobce na své trestní stíhání. Na narážky stran trestního stíhání otce upozorňoval i svědek [Jméno žalobce] a svědek [jméno FO]. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že žalobcovu pověst evidentně negativně zasáhla i (na trestním stíhání) nezávislá činnost třetích osob, za které žalovaná nemůže odpovídat (pan [jméno FO], pan [jméno FO]).

9. Soud prvního stupně dovodil, že vypočtené negativní dopady do života žalobce by zcela nepochybně nastaly i bez přijetí rozhodnutí ze dne 24. 3. 2022, a není tedy splněna esenciální podmínka příčinné souvislosti. Již jen z časové souslednosti, když žalobce sám tvrdil a prokazoval, že řada negativních dopadů do jeho života vznikla před zahájením původního řízení, je zřejmé, že žalobce nemohl tyto dopady utrpět v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem. V této souvislosti soud prvního stupně uvedl, že jakkoliv lze pochopit pocit křivdy a strachu žalobce, který mohl být vystaven šikaně a nepřijatelnému chování ze strany (nezávislých) třetích osob, toto chování (realizované ještě v době před zahájením trestního stíhání) v žádném případě nelze klást k tíži žalované.

10. Soud prvního stupně shrnul, že jakkoliv neměl za prokázané, že by v důsledku trestního stíhání došlo k zásahu do zdraví žalobce, nelze mu upřít, že v souvislosti s trestním stíháním nepochybně trpěl stresem (viz nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně vzal za prokázaný negativní dopad do rodinného života, který však neshledal zvláště intenzivním, když svědci věřili v žalobcovu nevinu. Přes odstěhování synů, kteří čelili posměchu a manželčiny obavy z odsouzení žalobce, k rozpadu rodiny v žádném případě nedošlo, pověst žalobce však utrpěla.

11. Za této situace soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla v takové intenzitě, že odůvodňuje odškodnění v penězích.

12. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3212/2015) soud prvního stupně dále provedl srovnání s jinými obdobnými případy odškodnění. Uvedl, že dohledal srovnatelná rozhodnutí (vydané v řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], resp. Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy se poškozené dostalo zadostiučinění 25 000 Kč; vydané v řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], resp. Městským soudem v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění 34 000 Kč; vydané v řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění 45 000 Kč; vydané v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy se poškozenému dostalo zadostiučinění 60 000 Kč, u kterých popsal společné rozdílné znaky porovnávaných případů (bod 54. až 57. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Soud prvního stupně v této souvislosti shrnul, že ve všech uvedených případech trestní stíhání trvalo delší dobu než v projednávané věci. Nadto s výjimkou řízení ve věci [spisová značka] poškozeným hrozil i vyšší trest. Ve věcech [spisová značka] a [spisová značka] pak poškozený prokázal širší a intenzivnější zásahy trestního stíhání do svého života (v oblasti profesní, zdraví), pročež by dle názoru soudu prvního stupně v projednávané věci nemělo odškodnění dosahovat výše jako v těchto věcech. Ve věci sp. zn. [spisová značka] pak hrozil vyšší trest, trestní stíhání trvalo delší dobu, pročež jakkoliv jsou dopady do života poškozeného srovnatelné s dopady v projednávané věci, ani toto řízení není s projednávanou věcí plně srovnatelné. Na druhou stranu soud prvního stupně dovodil, že by přiznané zadostiučinění mělo být ve výši nebo dokonce nižší než jako ve věci sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení sice trvalo delší dobu, poškozenému hrozil vyšší trest, avšak žalobce prokázal intenzivnější dopady původního řízení do svého života (v oblasti rodiny a své pověsti).

13. Pokud pak jde o žalobcem zmiňované rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], toto soud prvního stupně hodnotil přiléhavým oproti rozhodnutím téhož soudu sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka].

14. Soud prvního stupně tak s ohledem na uvedené shledal za adekvátní odškodnit žalobce částkou 30 000 Kč, a to i s ohledem na skutečnost, že žalobce byl jako osoba bezúhonná zproštěn podle ust. § 226 písm. b) tr. ř. Za těchto okolností žalobě co do částky 30 000 Kč vyhověl (výrok I.), když ve zbývajícím rozsahu nárok žalobce jako nedůvodný zamítl (výrok II.).

15. Co se týká náhrady škody v podobě obhajného, soud prvního stupně konstatoval, že v řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním žalobce obžaloby podle ust. § 226 písm. b) tr. ř. V řízení bylo rovněž prokázáno, že poskytnuté právní služby byly žalobcem hrazeny, resp. tyto byly žalobci fakturovány. Jinými slovy řečeno, za situace existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí ze dne 24. 3. 2022) na straně jedné a prokázaného provedení úkonů právní služby a zaplacení odměny obhájce žalobcem na straně druhé, soud prvního stupně nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobou uplatněný nárok je co do svého základu po právu. V kontextu s uvedeným pak soud prvního stupně dospěl v konečném důsledku k závěru, že žalobci náleží náhrada škody za celkem dva úkony konané ve dnech 19. 1. 2023 a 16. 2. 2023 (porada s klientem ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c/ AT) a dále za cestovné ve výši 1 419,10 Kč, tj. v částce 6 037 Kč. Tuto částku tak soud prvního stupně žalobci přiznal výrokem I., ve zbývajícím rozsahu žalobní nárok zamítl (výrok II.).

16. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když zdůraznil, že tarifní hodnota sporu činila 60 587,50 Kč (50 000 + 10 587,50; náhrada nemajetkové újmy se počítá z tarifní hodnoty 50 000 Kč), (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce pak byl neúspěšný jen co do nepatrné části, resp. byl úspěšný cca v rozsahu 93 % tarifní hodnoty.

17. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 18. 11. 2024 včasné odvolání, které směřovalo co do výroku II., které však namísto deklarovaného zdůvodnění vzal podáním ze dne 29. 11. 2024 v celém rozsahu zpět.

18. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným odvoláním i žalovaná, přičemž brojila proti výroku I. v rozsahu částky 30 000 Kč jako poskytnutého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a proti výroku III. o nákladech řízení. Namítala, že soud prvního stupně věc po právní stránce nesprávně posoudil a následně nesprávně vyhodnotil co do výše poskytnuté náhrady nemajetkové újmy za trestní stíhání žalobce v rozsahu částky 30 000 Kč. Konstatovala, že při posuzování výše přiměřeného odškodnění by soud měl vycházet zejména z toho, jaký dopad do sfér života, tj. oblasti pracovní, rodinné a sociální žalobce tvrdil a prokázal. Ačkoliv nikterak nezpochybňovala dopad samotného trestního stíhání na psychický stav žalobce, s odkazem na závěry soudu prvního stupně obsažené v bodu 48. rozsudku dovozovala, že z odůvodnění rozhodnutí jasně vyplývá závěr, že hlavní příčinou, která negativně ovlivnila podnikání žalobce, jeho pověst a zasáhla i do oblasti sociálního života bylo působení pánů [jméno FO] a [jméno FO].[Anonymizováno]Tuto příčinu považovala za podstatnou, neboť jak sám žalobce tvrdil, tak negativní dopady do jeho života vznikly před zahájením trestního řízení. Zdůraznila, že za tuto skutečnost nemůže stát nést odpovědnost, nelze mu uvedené klást za vinu, případně k jeho tíži. Podotkla, že žalobci bylo vyhověno v rozsahu konstatování porušení práva a poskytnuté omluvy, která je plnohodnotnou morální satisfakcí. Přiznanou částku 30 000 Kč považovala za nepřiměřeně vysokou, a to zejména v souvislosti s použitou srovnávací judikaturou předloženou soudem prvního stupně. Poukázala, že předmětem většiny případů bylo trestní stíhání poškozeného, kterému hrozil vysoký trest až 8 let a byly prokázány závažné zásahy do oblasti zdraví v podobě hypertenze, psychického stresu stran možného zrušení povolení k trvalému pobytu apod. V komparativních kauzách trvalo trestní stíhání značně delší dobu, v jednom případě i 3 roky a 5 měsíců, oproti trestnímu stíhání žalobce, které trvalo pouhých 10 měsíců. Ze všech výše uvedených důvodů považovala výslednou částku odškodnění za nepřiměřeně vysokou. Navrhovala, aby odvolací soud v části výroku I. a celém výroku III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, případně aby rozhodnutí soudu prvního stupně v dotčeném rozsahu změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

19. Žalobce ve svém vyjádření odvolání shledal nedůvodným, když rozhodnutí soudu prvního stupně shledal správným. Nezpochybnil, že ještě před samotným trestním řízením se staly jisté události, které se jeho života a také života jeho rodiny dotkly, to ostatně sám i další slyšení členové rodiny přiznávali, s touto skutečností uvažoval také soud prvního stupně a náležitě se s ní při odůvodnění svého rozsudku vypořádal. Vyzdvihl, že v postupu soudu prvního stupně nespatřuje jakékoli pochybení, jeho závěry jsou logické a podložené provedeným dokazováním. Stejně tak co se týče srovnávací judikatury, poukázal na skutečnost, že též on sám předkládal srovnávací judikaturu, která by odůvodňovala i částky o něco vyšší, nicméně dovodil, že částka přiznaná soudem prvního stupně stupně se pohybuje v přiměřených mezích, tato je správná a spravedlivá a je způsobilá odčinit zásah, kterého se stát prezentovaný svými orgány ve vztahu k jeho osobě dopustil. Navrhoval, aby odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

20. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu prvního stupně z podnětu podaných odvolání, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (ust. § 212 a ust. § 212a, ust. § 214 odst. 1 o. s. ř.), a poté dospěl k následujícím závěrům.

21. Žalobce svým odvoláním brojil proti zamítavému výroku II. o věci samé, nicméně následným podáním jej vzal v celém rozsahu zpět. S ohledem na skutečnost, že v daném případě byly naplněny předpoklady ust. § 207 odst. 2 o. s. ř., když žalobce vzal své odvolání zpět předtím, než o něm bylo rozhodnuto, postupoval odvolací soud ve smyslu tohoto ustanovení a odvolací řízení co do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně zastavil.

22. Současně je třeba zdůraznit, že předmětem přezkumu odvolacím soudem tak zůstala částka 30 000 Kč představující poskytnuté zadostiučinění žalobci za nemajetkovou újmu výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně.

23. Odvolací soud v daném případě seznal, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná a pro rozhodnutí o věci samé plně postačující skutková zjištění, a takto zjištěný skutkový stav posoudil věcně správně i po stránce právní s uvedením pro věc přiléhavých zákonných ustanovení.

24. Pokud se jedná o posuzovaný nárok žalobce, kdy se domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nezákonného rozhodnutí, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvádí, že je ustálenou soudní praxí, že podle zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se trestní stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek trestního stíhání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 265/2012). V řízení bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením, soud prvního stupně tak správně uzavřel, že žalobci vznikl nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle ust. § 7, § 8 zákona č. 82/1998 Sb., kterým je usnesení o zahájení trestního stíhání [orgán], ze dne 24. 3. 2022, č. j. [číslo], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce coby obviněného ze spáchání přečinu podvodu dle ust. § 209 odst. 1, 3 tr. z. Toto rozhodnutí bylo odklizeno zproštěním žalobce obžaloby dle ust. § 226 písm. b) tr. řádu s tím, že označený skutek není trestným činem, a to rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 17. 2. 2023, č. j. [spisová značka]. Žalovaná existenci tohoto odpovědnostního titulu ani nesporovala, ve svém stanovisku konstatovala, že nezákonným rozhodnutím došlo k porušení práva žadatele nebýt trestně stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, za vydání tohoto rozhodnutí se omluvila.

25. Lze tak shrnout, že odvolací soud zcela souhlasí s hodnocením soudu prvního stupně, že nárok na náhradu škody, resp. poskytnutí zadostiučinění za újmu způsobenou zahájením trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby, je třeba posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Odvolací soud rovněž sdílí úvahu soudu prvního stupně ohledně toho, že v dané věci nejde o vyvratitelnou právní domněnku vzniku nemajetkové újmy, naopak vznik nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí je oproti nemajetkové újmě z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení nutno prokázat. Stejně je břemeno tvrzení a důkazní na žalobci ohledně intenzity nemajetkové újmy odůvodňující poskytnutí zadostiučinění v penězích.

26. Současně je třeba zdůraznit, že v úvaze při stanovení formy (a případně výše) zadostiučinění je třeba vycházet ze tří základních kritérií, tj. povahy trestní věci, délky trestního stíhání a dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, a rovněž ze srovnání s rozhodnutími ve věci jiných poškozených žádajících zadostiučinění z titulu jejich trestního stíhání, které byly ve svých základních parametrech obdobné. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že výše přiznaného zadostiučinění by se neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném. Forma a výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 2200/2015).

27. Jak bylo výše uvedeno, kritéria, která pravidelně mohou indikovat rozsah způsobené nemajetkové újmy, jsou v případech zahájení trestního stíhání (řízení), které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, následující. Povaha trestní věci, kdy pod tímto kritériem se má na mysli zejména závažnost trestného činu kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla[Anonymizováno]přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a s případným společenským odsouzením. S tímto kritériem se soud prvního stupně správně vypořádal, zohlednil hrozbu trestního postihu, která ve vztahu k žalobci přicházela v úvahu od zahájení trestního stíhání. Trestní stíhání proti žalobci bylo zahájeno pro přečin podvodu podle ust. § 209 odst. 1, 3 tr. z., kdy byl ohrožen trestem odnětí svobody až na 5 let. Jednalo se o kriminalitu, která není veřejností vnímána tak negativně jako například trestná činnost směřující proti životu a zdraví, lidské důstojnosti. Žalobce nebyl vazebně stíhán.

28. Skutečností zůstává, že řízení trvalo 10 měsíců, ve vztahu k žalobci bylo soudem prvního stupně zcela správně vymezeno. Délku samotného řízení mohl chápat žalobce skutečně úkorněji, a to vzhledem ke konkrétním okolnostem věci.

29. Pokud se jedná o dopady do osobnostní sféry žalobce, odvolací soud jednoznačně přisvědčil, že bylo prokázáno, že v příčinné souvislosti se svým trestním stíháním trpěl stresem. Negativně byl ovlivněn jeho rodinný život, když manželka se obávala odsouzení, trestní stíhání negativně ovlivnilo pověst žalobce, synové žalobce čelili posměchu, což v konečném důsledku vedlo k jejich odstěhování do jiné obce. Soud prvního stupně správně zohlednil, že žalobce musel vynaložit náklady na svoji obhajobu v rámci posuzovaného řízení, jakož i skutečnost, že byl osobou bezúhonnou.

30. V kontextu s uvedeným je třeba uvést, že žalovaná namítala, aniž by zpochybnila dopad samotného trestního stíhání na psychický stav žalobce, že hlavní příčinou, která ovlivnila jeho podnikání, pověst a zasáhla i do oblasti sociálního života, bylo působení pánů [jméno FO] a [jméno FO], tj. třetích osob. Za situace, kdy negativní dopady do žalobcova života vznikly před zahájením trestního řízení, a nikoliv v souvislosti s trestním stíháním samotným, dovozovala, že za tuto skutečnost nemůže stát nést odpovědnost. Uvedenou odvolací argumentaci však odvolací soud neshledal opodstatněnou, když nadto se s ní již podrobně vypořádal soud prvního stupně, a proto lze pro stručnost odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Soud prvního stupně jednoznačně vymezil, které dopady (shora uvedené) shledal za prokázané v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Současně konstatoval, že pokud jde o další tvrzené dopady trestního stíhání, žalobce žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení nenabídl, ačkoliv byl vyzván postupem podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. Nadto soud prvního stupně v bodu 48., 49. (zmiňovaných žalovanou) neopomenul zohlednit, že zde vypočtené negativní dopady do života žalobce by zcela nepochybně nastaly i bez přijetí rozhodnutí ze dne 24. 3. 2022, když tak nebyla splněna základní podmínka příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem, neboť vznikly před zahájením trestního stíhání. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že jakkoliv lze akceptovat pocit křivdy a strachu žalobce, který mohl být vystaven šikaně a nepřijatelnému chování ze strany třetích osob ještě v době před zahájením trestního stíhání, nelze to v žádném případě klást k tíži žalované.

31. Jinými slovy řečeno, soud prvního stupně zodpovědně zohlednil dopady, pro které byla určující událost ze dne 13. 1. 2021, kdy měl být žalobce zadržen panem [jméno FO] a [jméno FO], od dopadů, které vzal za prokázané v příčinné souvislosti s trestním stíháním. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v poměrech posuzované věci lze dovodit, že trestní stíhání vyvolalo obavy žalobce a vytvořilo hlavní (podstatnou) příčinu, bez níž by škodní následek nenastal (srov. bod 52. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

32. Lze shrnout, že soud prvního stupně nepochybil, pokud dovodil, že existence nezákonného rozhodnutí, představovaného usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce, zakládá odpovědnost žalované za nemajetkovou újmu, kterou toto rozhodnutí u jeho osoby způsobilo. Délka trestního řízení, jakož i zjištěné následky v jeho osobnostní sféře i okolnosti, za nichž u něho k nemajetkové újmě došlo, vedly zcela správně soud prvního stupně k závěru, že žalobci přísluší zadostiučinění v penězích.

33. S ohledem na skutečnost, že si soud prvního stupně byl vědom nezbytnosti srovnání s výší odškodnění v jiných případech, zajistil si dle odvolacího soudu dostatečně přiléhavý komparativní materiál, když zohlednil i rozhodnutí založené stran žalobce. Soud prvního stupně hodnotil případy shodné typové závažnosti trestné činnosti, výši hrozícího trestu. S přihlédnutím k výši odškodnění, jež bylo přisouzeno v citovaných věcech, jakož vzhledem ke shodám a odlišnostem, jež vykazují s věcí nyní souzenou, odvolací soud shledal ve shodě se soudem prvního stupně jako odpovídající odškodnění žalobce trestním stíháním vzniklé nemajetkové újmy částku 30 000 Kč.

34. Pokud žalovaná jako druhou z rozhodných námitek uvedla, že je třeba přihlédnout i ke skutečnosti, že žalobci již bylo vyhověno v rozsahu konstatování porušení práva a poskytnuté omluvy, přičemž zpochybňovala srovnávací materiál, aniž sama jakýkoliv založila, nebylo lze jí ani v tomto směru přisvědčit. Ani odvolací soud, pokud jde o formu a výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, neshledal jako dostatečnou satisfakci samotné konstatování nezákonnosti trestního stíhání ani poskytnutí omluvy. Bez ohledu na skutečnost, že se odvolací soud zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, na které opět pro stručnost odkazuje, je třeba zdůraznit, že i přes srovnávací materiál je třeba ke každé věci přihlížet zcela individuálně.

35. Lze uvést, že od závěrů podrobného zhodnocení komparativního materiálu se odvolací soud neměl důvodu odchýlit, když byly vzaty v úvahu veškeré namítané skutečnosti žalovanou. Soud prvního stupně (srov. bod 54. až. 57. odůvodnění napadeného rozhodnutí) shrnul, že ve všech uvedených případech trestní stíhání trvalo delší dobu než v projednávané věci. Nadto s výjimkou řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] poškozeným hrozil i vyšší trest. Ve věcech sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] pak poškozený prokázal širší a intenzivnější zásahy trestního stíhání do svého života (v oblasti profesní, zdraví), pročež by v projednávané věci nemělo odškodnění dosahovat výše jako v těchto věcech. Ve věci sp. zn. [spisová značka] pak hrozil vyšší trest, trestní stíhání trvalo delší dobu s tím, že jakkoliv jsou dopady do života poškozeného srovnatelné s dopady v projednávané věci, ani toto řízení není s projednávanou věcí plně srovnatelné. Naproti tomu soud prvního stupně nedovodil, že by přiznané zadostiučinění mělo být ve výši nebo dokonce nižší než jako ve věci sp. zn. [spisová značka]. Toto řízení sice trvalo delší dobu, poškozenému hrozil vyšší trest, avšak žalobce v dané věci prokázal intenzivnější dopady původního řízení do svého života (v oblasti rodiny a své pověsti). Současně pak soud prvního stupně mj. zohlednil i rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], když v této věci trestní stíhání trvalo několik měsíců, poškozenému hrozil sice nižší trest odnětí svobody (3 léta), poškozený prokázal srovnatelné dopady trestního stíhání (když byl vystaven v rozporu se zákonem zjišťování identity včetně odběru DNA), přičemž s ohledem na délku trvání odškodnění mu byla přiznána částka 30 000 Kč (srov. bod 60. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

36. Pokud soud prvního stupně při úvaze odškodnění v rozmezí od 25 000 Kč do 34 000 Kč dospěl k závěru, že adekvátní částkou je 30 000 Kč, nelze jeho závěrům ničeho vytknout za situace, že žalobce byl jako osoba bezúhonná zproštěn obžaloby podle ust. § 226 písm. b) tr. ř. Lze přisvědčit, že přiznání vyšší částky bránila skutečnost, že žalobce řadu tvrzených dopadů neprokázal, přičemž naproti tomu prokázané dopady nebylo lze hodnotit za zvlášť intenzivní.

37. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. co do částky 30 000 Kč jako věcně správné ve smyslu ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně výroku III. o náhradě nákladů řízení.

38. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že odvolací soud porovnal úspěch účastníků stran tarifních hodnot uplatněných nároků, když žalovaná byla neúspěšná co do požadavku na poskytnutí zadostiučinění v penězích a žalobce co do poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu a náhradu obhajného ve výši 4 514,50 Kč, pročež úspěch žalované představuje z předmětu odvolacího řízení 71 % a úspěch žalobce 29 %. Žalovaná tak má právo na 378 Kč, tj. 42 % z částky 900 Kč, která je představována třemi paušálními částkami po 300 Kč podle ust. § 1 odst. 3 a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za odvolání, přípravu a účast na jednání 5. 3. 2025.

39. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu nedotčeném odvoláním nabyl samostatně právní moci (ust. § 206 o. s. ř.).

Poučení