37 C 59/2024 - 30

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu [adresa] (dále též „MS“) pod sp. zn. 108 C 10/2013 (dále též „původní řízení“). Ve své žalobě zdůrazňovala, že původní řízení bylo zahájeno dne [datum] a skončeno dne [datum]. Původní řízení tedy dle žalobkyně trvalo 4 roky a 9 měsíců. Žalobkyně dále uváděla, že původní řízení bylo zatíženo nepřípustnými průtahy. K tomu upozornila na charakter původního řízení, které bylo řízením odškodňovacím. Podle žalobkyně nebylo původní řízení nikterak složité. S ohledem na charakter původního řízení by pak případné odškodnění v penězích mělo být dle žalobkyně „zvláště vysoké“. Žalobkyně přitom zdůrazňovala, že podala stížnosti na odstranění průtahů, které byly shledány důvodné. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že se jíž v původním řízení domáhala odškodnění za jeho nepřiměřenou délku, nicméně to nebylo s ohledem na praxi českých soudů (odporující judikatuře Evropského soudu pro lidská práva) možné. I to by mělo být podle žalobkyně vzato v potaz.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] rekapitulovala původní řízení a dále uvedla, že v původním řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). K tomu žalovaná sice připouštěla mírně nekoncentrovaný postup v počátku roku 2020, avšak podle žalované v následujícím období zasáhly průběh řízení výrazně objektivní okolnosti související s nemocí Covid-19. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení ve formě režijních paušálů za provedené úkony.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V dané věci soud na základě výsledku přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek. Soud tedy s ohledem na splnění podmínek předvídaných shora uvedeným ustanovením § 115a o. s. ř. věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání.

4. Soud ve věci učinil následující skutkové závěry.

5. Z nesporných tvrzení účastníků a ze stanovisek žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně u žalované podáním doručeným žalované dne [datum] uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění z důvodu nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 231 C 19/2019. Žalovaná vypořádala žádost žalobkyně svým stanoviskem ze dne [datum], když konstatovala absenci odpovědnostního titulu (tj. nepřiměřeně dlouhého původního řízení, resp. nesprávného úředního postupu).

6. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

7. Ze spisu vedeného u MS pod sp. zn. 231 C 19/2019 soud zjistil následující skutečnosti (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí soudu a podání účastníků řízení): - Dne [datum] bylo původní řízení zahájeno, a to na základě návrhu na vydání platebního rozkazu podaného k Městskému soudu [adresa]. Žalobkyně vystupuje v původním řízení v procesním postavení žalobkyně, která se domáhá zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení s ročním úrokem z prodlení ve výši jeho zákonné sazby. - Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku. - Dne [datum] došlo k zaplacení soudního poplatku žalobkyní. - Dne [datum] byl žalované doručen platební rozkaz. - Dne [datum] byl žalovanou podán odpor proti platebnímu rozkazu. - Dne [datum] vydala žalovaná stanovisko ve věci [Jméno žalobkyně]. - Dne [datum] došlo k částečnému zpětvzetí žaloby v části uplatněného nároku na přiměřené zadostiučinění v rozsahu [částka] a s tím souvisejících uplatněných úroků z prodlení z částky [částka] od 25. 7. do zaplacení. - Dne [datum] soud obdržel vyjádření žalované k žalobě. - Dne [datum] byla žalobkyni zaslána výzva k předložení dokladu prokazující, že žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši [částka]. - Dne [datum] byl soudu předložen doklad o zaplacení částky [částka] žalobkyni. - Dne [datum] bylo řízení částečně zastaveno co do částky [částka] na jistině a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. - Dne [datum] došlo účastníkům řízení předvolání na první jednání dne [datum]. - Dne [datum] bylo jednání [datum] odročeno na neurčito, a to z důvodu stáže věc vyřizující soudkyně. - Dne [datum] byla žalobkyní podána stížnost na průtahy proti soudnímu řízení. Tato stížnost byla vyřízena přípisem ze dne [datum]. V tomto přípisu místopředseda MS sdělil, že průtahy byly způsobeny stáží věc vyřizující soudkyně nu Krajského soudu v Brně, přičemž věc byla probrána se zastupující soudkyní a jednání bude nařízeno na říjen [Anonymizováno]. - Dne [datum] bylo voláno k jednání dne [datum]. - Dne [datum] soud obdržel rozšíření návrhu žalobkyně. - Dne [datum] soud připustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žaloby o částku [částka] s příslušenstvím představující úrok z prodlení. - Dne [datum] došlo k odročení prvního jednání. - Dne [datum] došlo k předvolání účastníků k prvnímu jednání ve věci dne [datum]. - Dne [datum] se ve věci konalo jednání. Na tomto jednání bylo prováděno dokazování. Jednání bylo odročeno na [datum], a to za účelem vyhlášení rozsudku. - Dne [datum] se konalo jednání. Na tomto jednání byl vyhlášen rozsudek. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum]. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výší 9, 75 %ročně od [datum] do zaplacení, zamítá. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % od [datum] do zaplacení, se zamítá. - Dne [datum] soud obdržel odvolání žalobkyně. - Dne [datum] byla žalobkyni doručena výzva k zaplacení soudního poplatku. - Dne [datum] došlo usnesením k zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku. - Dne [datum] bylo žalobkyní podáno odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení spolu se stížností proti průtahům. - Dne [datum] byla věc předložena odvolacímu soudu. - Dne [datum] se usnesení soudu I. [adresa] mění věc tak, že odvolací řízení se nezastavuje. - Dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. - Dne [datum] se konalo jednání před odvolacím soudem u Krajského soudu v Brně. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení soudního rozhodnutí na den [datum]. - Dne [datum] byl odvolacím soudem vyhlášen rozsudek. Rozsudek I. [adresa] se v napadených výrocích II., III. a IV. Potvrzuje, žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá. - Dne [datum] podal žalobce dovolání. - Dne [datum] byl žalobce vyzván k uhrazení soudního poplatku. - Dne [datum] žalobce složil soudní poplatek za dovolání. - Dne [datum] byla věc předložena dovolacímu soudu. - Dne [datum] bylo dovolání odmítnuto v rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku I, jíž byl potvrzen výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, a dále proti výroku III rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 44 Co 71/2021-89. Dovolání se zamítá v rozsahu, ve kterém směřuje proti té části výroku I, jíž byl potvrzen výrok II a III rozsudku soudu prvního stupně, a dále proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. 44 Co 71/2021-89. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

8. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

9. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

10. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala částky ve výši [částka] s příslušenstvím za nemajetkovou újmu, která ji měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u MS. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

15. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

16. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

17. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne [datum], je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

18. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

19. V dané věci začalo rozhodné období běžet dne [datum], kdy byl v původním řízení doručen návrh žalobkyně. Konec rozhodného období soud spatřuje v datu [datum], kdy bylo posuzované řízení pravomocně skončeno. Celková doba rozhodného období ve vztahu k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně činila cca 4 roky a 9 měsíců.

20. Ke shora uvedenému pak soud zdůrazňuje, že v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1084/2017, byl na podkladě rozhodovací praxe ESLP přijat závěr, že při posuzování odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání, maximálně však dobu 6 měsíců (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Tento závěr byl následnou judikaturou Nejvyššího soudu opakovaně reflektován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1980/2019, ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2907/2019, či ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3706/2020).

21. Posuzované řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010).

22. Po hmotněprávní stránce i skutkové stránce byla věc dle soudu standardně obtížná (resp. složitá). Soud se v tomto ohledu neztotožňuje se argumentací žalobkyně, neboť je notorietou, že rozhodování o náhradách újmy podle OdpŠk patří mezi složitější spory projednávané civilními soudy. Je sice pravdou, že v rámci množiny sporů podle OdpŠk patří nároky na náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení mezi jednodušší věci, avšak v žádném případě i tak nejsou srovnatelné s jednoduchými spory jako např. nespornými rozvody. Jinak řečeno, i když se tedy v rámci problematiky OdpŠk jedná o spory jednodušší, neznamená to, že by to byly spory jednoduché. O tom mimo jiné svědčí i bohatá judikatura civilních soudů, jakož i neustále probíhající sjednocovací činnost Nejvyššího soudu. Po procesněprávní stránce soud naopak považuje za složitější (soudy v původním řízení se musely mimo jiné vypořádat se zpětvzetím, rozšířením žaloby). V souhrnu tedy soud hodnotí posuzované řízení jako složitější (obtížnější).

23. Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně se na celkové délce původního řízení nepodílela ve smyslu obstrukcí či nečinnosti. V této souvislosti se uvádí, že soud naopak zaznamenal, že se žalobkyně opakovaně snažila o urychlení řízení svými stížnostmi na průtahy. Soud nicméně zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

24. Při posuzování významu původního řízení pro žalobkyni vzal soud do úvahy, že z ustálené judikatury civilních soudů plyne, že samotné odškodňovací řízení vedené proti státu nemá zvýšený význam (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1987/2014). Význam řízení pro žalobkyni tak soud považuje za standardní. Zdůrazňuje se, že soud si je vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1597/2014). Platí, že stran individuálního významu žalobkyně žádnou konkrétní újmu, která by jí vznikla v souvislosti s nepřiměřeně dlouhým řízením a která by umocňovala zásah do jejího života, nedotvrdila.

25. Konečně pokud se jedná o postup soudů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti doby řízení, soud konstatuje, že v posuzovaném řízení zaznamenal období nečinnosti. Období nečinnosti soud spatřuje v období od [datum] (kdy bylo řízení částečně zastaveno co do částky [částka] na jistině a co do zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení) do [datum] (kdy bylo nařízeno jednání). Pokud pak jde o řízení před Nejvyšším soudem, podle názoru zdejšího soudu v tomto řízení nedošlo k průtahům, neboť s ohledem na povahu řízení před Nejvyšším soudem nelze bez dalšího označit za průtah dobu do jednoho roku od zahájení řízení před ním (srov. Simon, P. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 1 vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2019, 286 s.).

26. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé (ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu). Soud svůj závěr o nepřiměřené délce řízení opírá především o skutečnost, že původní řízení trvalo cca 57 měsíců, přičemž bylo zatíženo obdobím nečinnosti v délce cca 10 měsíců (tj. přibližně v délce 18 % z celkové délky řízení). Takový průtah – byť ojedinělý – sám o sobě nutně ospravedlňuje závěry o celkové nepřiměřené délce původního řízení. Podpůrně lze v této souvislosti odkázat na judikaturu ESLP, ze které plyne, že kompenzační řízení by zpravidla nemělo trvat déle jak 2 roky (viz bod 149 rozhodnutí ESLP Žirovnický proti České republice ze dne [datum], č. 10092/13). Je sice pravda, že je vždy třeba vážit pečlivě okolnosti toho kterého případu, jak přiléhavě zdůraznil ESLP. Nicméně kompenzační řízení trvající přibližně 4 roky a 9 měsíců (přičemž toto řízení bylo zatíženo průtahem v délce cca 10 měsíců) by bylo lze jenom stěží lze považovat za souladné s judikaturou ESLP, resp. za přiměřeně dlouhé nahlíženo prizmatem judikatury ESLP, a to zvláště za situace, kdy ve věci nebylo prováděno rozsáhlé dokazování a soudy byly schopny věc vyřídit v zásadě v rámci jednoho jednání.

27. Ke shora uvedenému soud dodává, že si je vědom judikatury, podle které lze při přiměřenosti délky řízení přihlížet i k omezením spojeným s pandemií Covid-19. Dle názoru dovolacího soudu nicméně nelze se s pokojit s obecným tvrzením a je vždy třeba zkoumat konkrétní vliv pandemie Covid-19 na průběh toho kterého řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3180/2022). Soud nenařizoval jednání a nedával žalované výzvu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy, neboť již ze samotného spisu MS je naprosto zřejmé, že pandemie neměla na průběh původního řízení vliv. Průtahy v tomto řízení totiž byly zcela nepochybně způsobeny stáží věc vyřizující soudkyně u Krajského soudu v Brně, nikoliv omezeními spojenými s pandemií Covid-19, jak tvrdila žalovaná.

28. Nad rámec shora uvedeného se uvádí, že zdejší soud nepřehlédl, že žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou samotného původního řízení již v rámci tohoto řízení. Tento její požadavek však byl soudy pravomocně zamítnut. K tomu je třeba uvést, že tato samotná skutečnost rozhodně neospravedlňuje navýšení případné vypočtené částky přiměřeného zadostiučinění, jak tvrdila žalobkyně. Sama možnost požadovat zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ještě za trvání průtažného řízení je možností mimořádnou, přičemž její zohledňování při posuzování délky dotčeného řízení (resp. při výpočtu částky přiměřeného zadostiučinění) pak neplyne ani z § 31a OdpŠk ani z ustálené judikatury civilních soudů. Dále pak platí, že v původním řízení byl nárok žalobkyně zamítnut. Toto zamítnutí přitom nepředstavuje překážku věci rozhodnuté, nýbrž je zamítnutím pro tentokrát (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2328/2015). Jinými slovy řečeno, žalobkyni nic nebránilo v tom, aby po skončení řízení nárok na náhradu újmy (za celé původní řízení) uplatnila. Soud rovněž nepřehlédl, že Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne [datum], č. j. 44 Co 71/2021-89, konstatoval, že období od [datum] do [datum] nebylo obdobím nečinnosti, neboť bylo poznamenáno nouzovým stavem v souvislosti s pandemií Covid 19 (viz bod 27 dotčeného rozhodnutí). Zdejší soud nicméně není formálně tímto právním názorem Krajského soudu v Brně vázán. Je sice pravda, že s ohledem na požadavek zakotvený v § 13 zákona č. 89/2012 Sb. (resp. obecné požadavky demokratického právního státu mezi které nepochybně patří požadavek na jednotnost soudního rozhodování), by i zdejší soud měl v zásadě dotčenou otázku posoudit stejně, nicméně nelze přehlédnout, že v období od rozhodnutí Krajského soudu v Brně věc vyložil Nejvyšší soud, který zdůraznil, že se nelze spokojit pouze s obecným konstatováním stran existence pandemie Covid 19, jak učinil Krajský soud v Brně. Nebylo proto namístě bez dalšího závěry Krajského soudu v Brně akceptovat.

29. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk, čímž došlo též k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě.

30. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobkyni nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku). Porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je tedy bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

31. S ohledem na shora uvedené a na skutečnost, že byly splněny kumulativní podmínky pro vznik nároku, soud dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako zcela dostatečné.

32. Soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 OdpŠk (k nimž se v konkrétních souvislostech v dané věci vyjádřil podrobněji již výše) shledal přiměřeným odškodnit nemajetkovou újmu žalobkyně částkou [částka].

33. Při stanovení dané částky soud vycházel (v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010) ze sazby [částka] za první dva roky řízení a 15 000 za každý další rok řízení (tj. za 4 roky řízení [částka]) a dále [částka] za každý další měsíc řízení (tj. [částka] za dalších 9 měsíců řízení). Soud zdůrazňuje, že s ohledem na délku původního řízení nepřipadalo v úvahu přiznání vyšší základní částky, neboť původní řízení nebylo extrémně dlouhé, resp. Původní řízení nebylo násobně delší, nežli bylo lze s ohledem na okolnosti případu očekávat (a to zejména s ohledem na počet instancí, kterými byla věc v původním řízení projednána). (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 1320/2011).

34. Vypočtená základní částka ve výši [částka] byla ponížena o 30 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely soudy tří stupňů soudní soustavy. Dále byla vypočtená částka ponížena o 20 % z důvodu složitosti původního řízení (zejm. s ohledem na procesní složitost věci). Naopak vypočtená částka byla navýšena o 5 % z důvodu postupu soudů v původním řízení (kdy soud přihlédl zejm. k stížnostem žalobkyně). Co se týče ostatních základních kritérií, byť se jedná o jejich demonstrativní výčet, soud neshledal žádná další způsobilá kritéria uvedenou částku zvýšit či naopak ponížit. Ve výsledku tedy došlo k modifikaci základní částky jejím ponížením o 45 %, tj. na výslednou částku [částka].

35. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne [datum], či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne [datum]).

36. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne [datum]. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta dne [datum]; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne [datum]. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky od [datum] (výrok I. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne [datum], či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne [datum]).

37. S ohledem na shora uvedené proto soud výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od [datum] do zaplacení a ve zbytku výrokem II. žalobu zamítl.

38. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

39. Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z odměny za právní zastoupení dle § 7 bod č. [hodnota] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka [částka] (z tarifní hodnoty [částka]).

40. V daném případě byly provedeny 2 úkony právní služby, tj. celkem [částka]. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a dále 2 režijní paušály po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. [částka]. Celková částka nákladů řízení tak činí [částka].

41. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení