37 C 89/2023 - 123

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované osoby 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] pro zaplacení 1 068 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 6,75 % ročně z částky [částka] haléřů od [datum] do zaplacení, se zamítá. III Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svojí žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Ve své žalobě zdůrazňovala, že uzavřela s žalovanou dne [datum] příkazní smlouvu o poskytnutí právní pomoc. Na základě této smlouvy se žalovaná zavázala poskytnout žalobkyni právní služby spočívající v zastupování ve věci náhrady za nemajetkovou újmu v souvislosti s úmrtím manžela žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalovaná poté podala v zastoupení žalobkyně žalobu na zaplacení částky [částka], která byla projednávána u Okresního soudu v Olomouci (dále též „OS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též „původní řízení“).Ve smlouvě měla být sjednána úhrada zálohy na poskytnutí právních služeb ve výši [částka]. V případě neúspěchu žalobkyně v původním řízení pak tato částka měla připadnout na odměnu žalované. Žalobkyně se dále měla zavázat hradit náklady spojené s vypracováním znaleckých posudků, náhradu cestovného a promeškaného času. Žalobkyně zdůrazňovala, že kvůli postupu lékařů non lege artis došlo k úmrtí jejího manžela. Žalovaná částka v původním řízení pak měla představovat nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy právě za smrt jejího manžela. V původním řízení bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum]. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v Olomouci ze dne [datum]. Následně OS vydal dne [datum] zamítavý rozsudek. Dne [datum] pak žalobkyně dala žalované pokyn, aby podala proti rozsudku OS ze dne [datum] odvolání. Toto odvolání bylo podáno až dne [datum], a to prostřednictvím datové schránky žalované. Odvolání bylo odmítnuto jako opožděné, což bylo potvrzeno soudem odvolacím i soudem dovolacím. Podle žalobkyně tak platí, že jí žalovaná svým pochybením způsobila škodu právě ve výši žalované částky v původním řízení. V této souvislosti žalobkyně zejm. upozorňovala na skutečnost, že nedostatky vytknuté soudem odvolacím nebyly napraveny soudem I. stupně ani v jeho druhém rozhodnutí. Obzvláště důrazně v tomto ohledu upozorňovala na to to, že relevantní lékařské zprávy vykazují řadu nesrovnalostí. Podle žalobkyně tak došlo k tomu, že byla jejímu manželovi provedena [podezřelý výraz], se kterou nesouhlasil a která nebyla vhodná pro typ a stadium [podezřelý výraz], kterým trpěl. Nadto mělo dojít i k non lege artis postupu i v podobě nedostatečné pooperační kontroly a péči o [podezřelý výraz].

2. Dále se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. K tomu uváděla, že se jedná o částku, kterou žalované zaplatila na základě faktur č. [hodnota] a [Anonymizováno], jakož i emailové výzvy. Podle žalobkyně přitom neměla žalovaná na úhradu této částky nárok, neboť ve smlouvě ze dne [datum] byla sjednána odměna za úspěch. K vznesené námitce promlčení žalobkyně argumentovala svým nepříznivým psychickým stavem v rozhodné době, jakož i dobrými mravy s ohledem na zvláštní citlivost případu projednávaného v původním řízení a skutečnost, že žalovaná je advokátkou.

3. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že skutečně došlo k tomu, že v rámci původního řízení bylo podáno opožděné odvolání. Podle žalované ovšem platí, že žalobkyně nemohla být v původním řízení úspěšná. Podle žalované totiž OS provedl dokazování v dostatečném rozsahu, když z tohoto dokazování jednoznačně vyplynulo, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou v původním řízení nebyl důvodný. K tomu zejm. poukázala na skutečnost, že v rámci původního řízení byly vypracovány tři znalecké posudky, které dospěly k závěru, že postup [podezřelý výraz] zařízení byl postupem lege artis. [právnická osoba] nároku na vydání bezdůvodného obohacení žalovaná uvedla, že namítá promlčení tohoto nároku. Dále zdůraznila, že žalobkyně souhlasila se substitučním zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO], kdy náklady tohoto zastoupení byly žalobkyni fakturovány fakturou č. [hodnota]. Konečně v neposlední řadě žalovaná uvedla, že náklady zastoupení účtované na základě příkazní smlouvy ze dne [datum] jsou tvořeny i cestovným za cesty ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] uskutečněným vozidlem [jméno FO], registrační značky [SPZ] na cestě [adresa] a zpět v celkové výši [částka] bez DPH a dále vlakem v ceně jízdného ve výši [částka] bez DPH, pokud jde o cesty ve dnech [datum], [datum] a [datum]. Dále tvrdila, že jí dle bodu 7 příkazní smlouvy z [datum] vznikl nárok na zaplacení částky [částka] bez DPH, a to za promeškaný čas, pokud jde o čas strávený na jednotlivých cestách [adresa], a to [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum].

5. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

6. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena příkazní smlouva o poskytování právní pomoci mezi žalobkyni a žalovanou. Žalovaná na základě této příkazní smlouvy zastupovala žalobkyni jako její právní zástupkyně v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého se žalobkyně domáhala náhrady újmy ve výši milion Kč.

7. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že ve věci [spisová značka], vedené u Okresního soudu v Olomouci, byl vydán dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek. Proti tomuto rozsudku bylo podané odvolání žalovanou jako právní zástupkyní žalobkyně až dne [datum], ačkoliv byl tento rozsudek doručen do datové schránky žalované již dne [datum] a ačkoliv sama žalobkyně dala žalované výslovný pokyn k podání odvolání. Dne [datum] bylo podáno odvolání tedy proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci, ten [datum], č. j. [spisová značka]. Toto odvolání bylo odmítnuto usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo dne [datum] podáno odvolání spojené s žádostí o prominutí zmeškání lhůty. Usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum] bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dovolání pak bylo odmítnuto proti dotčenému usnesení Krajského soudu v [adresa] usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka].

8. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že žalobkyně uhradila na základě příkazní smlouvy ze dne [datum] celkem částku [částka].

9. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že text příkazní smlouvy ze dne [datum] připravovala žalovaná. V bodě 7 této smlouvy se žalovaná zavázala k náhradě cestovních nákladů, resp. žalobkyně zavázala k náhradě cestovních nákladů žalované vypočtených dle zákona č. 262/2006 Sb. a souvisejících právních předpisů, tj. žalovaná byla oprávněna účtovat cestovné veřejnou dopravou a osobním automobilem, jakož i náhradu za promeškaný čas.

10. Z nesporných tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že žalované vznikly náklady na cestovné k úkonům v původním řízení za cesty [datum], [datum] a [datum] ve výši [částka], bez DPH. Dále žalované vznikl nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši [částka] bez DPH, pokud jde o 8 cest v trvání 48 hodin realizovaných k úkonům v původním řízení ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum].

11. Z výpisu transakční historie soud zjistil, že žalobkyně uhradila žalované dne [datum] částku [částka] a konečně dne [datum] částku [částka].

12. Z faktury č. [Anonymizováno] soud zjistil, že žalovaná fakturovala dne [datum] žalobkyni částku [částka] za zálohu na právní zastoupení s tím, že na faktuře stojí - Fakturu nehraďte, hrazeno převodem“.

13. Z emailové komunikace ze dne [datum] soud zjistil, že emailem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky [částka], kterou hradila na základě příkazní smlouvy ze dne [datum].

14. Z faktur č. [hodnota], [Anonymizováno], [Anonymizováno] soud zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] fakturovala žalované částku [částka] za právní služby.

15. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná fakturovala dne [datum] žalobkyni částku [částka] za substituci [tituly před jménem] [jméno FO], která se účastnila ústních jednání v původním řízení ve dnech [datum], [datum] a [datum].

16. Z faktury č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná fakturovala dne [datum] žalobkyni zálohu za právní zastupování ve výši [částka] (včetně DPH).

17. Z emailové komunikace ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná žalobkyni dne [datum] vyzvala žalobkyni k zaplacení částky [částka] coby zálohy, neboť záloha z března roku 2020 byla již vyčerpána.

18. Z doručenky soud zjistil, že dne [datum] byla doručena žalované předžalobní výzva.

19. Z lékařské zprávy soud zjistil, že žalobkyně se od [datum] léčila v [podezřelý výraz] ambulanci. Ke dni [datum] pak již měl být její stav kompenzován.

20. Z příkazní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] příkazní smlouvu. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí právní pomoci při zastupování ve věci náhrady za nemajetkovou újmu v souvislosti s úmrtím [tituly před jménem] [jméno FO]. V bodě 2. této smlouvy pak vzala žalobkyně na vědomí, že se žalovaná mohla nechat zastoupit i jiným advokátem. Dále si strany v bodě 3 sjednaly, že žalobkyně uhradí zálohu [částka], která v případě neúspěchu připadne žalované jako odměna. Žalobkyně rovněž v tomto bodě vzala na vědomí, že žalovaná je plátcem DPH a o toto se navyšuje její odměna. V bodě 7 si pak strany sjednaly, že žalovaná mohla podle potřeby použít vlastní osobní automobil a náklady s tím spojené se žalovaná zavázala hradit. Výše této náhrady se měla řídit zákonem č. 262/2006 Sb. Výše náhrady za promeškaný čas pak byla stanovena na [částka] za jednu hodinu.

21. Z tabulky s rozpisem úkonů a nákladů a přehledu vyúčtování k cestám na soudní jednání soud zjistil, že žalobkyně uhradila žalované částku [částka] v souvislosti s právními službami poskytovanými na základě příkazní smlouvy ze dne [datum]. Odměna advokáta měla činit [částka] (bez DPH). Náklady na cestovné pak částku [částka] (bez DPH). Náklady na substituci pak částku [částka] (bez DPH).

22. Z emailové komunikace ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně dala dne [datum] žalované pokyn, aby bylo v původním řízení podáno odvolání.

23. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně vedla spor s Fakultní [podezřelý výraz] v Olomouci u Okresního soudu v Olomouci. Podstata tohoto sporu spočívala v tom, že žalobkyně tvrdila, že jejímu manželovi byla poskytnutá lékařská péče non lege artis. Svědkyně dostala k nahlédnutí příkazní smlouvu z [datum] a k dotazu soudu vypověděla, že sice u podpisu této konkrétní smlouvy nebyla, avšak textace této smlouvy je jí známa, neboť se jednalo o běžnou smlouvu uzavíranou v advokátní kanceláři žalované, kde svědkyně dříve pracovala. Svědkyně dále vypověděla, že jí je známo, že žalovaná cestovala k jednání OS osobním automobilem značky [jméno FO]. K dotazu soudu ovšem nebyla schopna odpovědět, zdali takto cestovala k jednání u OS i v konkrétní dny. Konečně svědkyně vypověděla, že zastupovala žalobkyni v rámci původního řízení jako substitut žalované. Svědkyně dále vypověděla, že s žalobkyní probírala její kauzu po jednání u OS, přičemž jí upozorňovala na to, že soudy většinou rozhodují podle znaleckých posudků.

24. Soud hodnotil výpověď svědkyně [jméno FO] jako důvěryhodnou. Je sice pravda, že svědkyně se osobně zná s žalobkyní, s její právní zástupkyní i s žalovanou, avšak soud neseznal, že by její svědecká výpověď byla zatížena rozpory. Svědkyně vypovídala spontánně a soud nemá důvodu, proč by o její věrohodnosti pochyboval.

25. Dále z listin založených ve spise vedeném u Okresního soudu v Olomouci vedeného pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Z rozsudku OS ze dne [datum], č. j. [spisová značka], soud zjistil, že OS zamítl výrokem I. tohoto rozsudku žalobu žalobkyně proti žalovaným Fakultní [podezřelý výraz] [adresa] a [právnická osoba], kterou se domáhala žalobkyně zaplacení částky [částka]. V odůvodnění tohoto rozsudku pak stojí, že ve věci byl zpracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a doplňky tohoto posudku. Dále byl zpracován znalecký posudek [Anonymizováno], znalecký posudek [Anonymizováno] [jméno FO] a revizní znalecký posudek znaleckého ústavu [Anonymizováno] [adresa]. Dále OS učinil skutkové závěry z řady listin ([podezřelý výraz] dokumentace) týkající se [podezřelý výraz] stavu zesnulého manžela žalobkyně a vyslechl zástupce znaleckého ústavu [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Na základě provedeného dokazování pak OS dospěl k následujícímu závěru stran skutkovému stavu. [tituly před jménem] [jméno FO], manžel žalobkyně, se dne [datum] dostavil ke vstupnímu urologickému vyšetření k žalované 2), kde jej vyšetřil [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], neboť při pátrání po důvodu bolesti zad [tituly před jménem] [jméno FO] byly z výsledků vyšetření krve zjištěny hodnoty PSA (prostatický specifický antigen) 14,0. [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], indikoval u [tituly před jménem] [jméno FO] biopsii prostaty, jejíž výsledky ze dne [datum] prokázaly ve všech odebraných vzorcích středně rizikový nádor — adenokarcinom prostaty, Gleason skóre 4+3. [tituly před jménem] [jméno FO] byla následně doporučena scintigrafie skeletu, která proběhla dne [datum]. Z výsledků scintigrafie skeletu byly patrná některá ložiska, u kterých nebylo možné vyloučit možnost, že by se mohlo jednat o metastázy. Z tohoto důvodu proběhlo dne [datum] u [tituly před jménem] [jméno FO] došetření páteře pomocí magnetické rezonance. Výsledky magnetické rezonance byly negativní, tedy prokázaly, že se jedná pouze o degenerativní změny v páteři. S [tituly před jménem] [jméno FO] byly ze strany [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], probrány možnosti léčby (radikální prostatektomie, radioterapie). [tituly před jménem] [jméno FO] zvolil [podezřelý výraz] a byl s ním domluven prvotní termín [podezřelý výraz] dne [datum] s nástupem do [podezřelý výraz] dne [datum]. [podezřelý výraz] byla následně přeložena na den [datum] s plánem robotické [podezřelý výraz], o čemž byl dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] telefonicky informován. [tituly před jménem] [jméno FO] se dne [datum] v 10:00 hod. dostavil k předoperačnímu vyšetření k [tituly před jménem] [jméno FO], která jej poučila a předala mu k podpisu poučení a informovaný souhlas [podezřelý výraz] s [podezřelý výraz] — Radikální odstranění prostaty — robotická [podezřelý výraz], za účelem odstranění prostaty se zhoubným nádorem (karcinomem prostaty), kde byl [tituly před jménem] [jméno FO] seznámen s [podezřelý výraz], poučen o následcích, možných rizicích, léčebném režimu a prohlášením, že souhlasí s navrhovanou péčí a s provedením výkonu, že nezamlčuje žádné mu známé údaje o [podezřelý výraz] stavu a že dává souhlas k odběru biologického materiálu. [tituly před jménem] [jméno FO] poučení a informovaný souhlas [podezřelý výraz] s [podezřelý výraz] podepsal dne [datum] v 11:00 hod., [tituly před jménem] [jméno FO] (lékařka, která provedla poučení) jej také podepsala. Doc. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] (lékař, který prováděl výkon) jej podepsal dne [datum]. [tituly před jménem] [jméno FO] byl následně přijat dne [datum] v 16:02 hod. na [právnická osoba] [Anonymizováno] [podezřelý výraz] v [Anonymizováno]. Dne [datum] mu byla provedena robotická radikální prostatektomie, [tituly před jménem] [jméno FO] byl po [podezřelý výraz] subjektivně bez výraznějších potíží, objektivně byl v pořádku. [podezřelý výraz] dne [datum] byla [tituly před jménem] [jméno FO] provedena operatérem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], za asistence [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a během této [podezřelý výraz] došlo k odstranění prostaty [tituly před jménem] [jméno FO]. Následně došlo k histologickému vyšetření prostaty a semenných váčků [tituly před jménem] [jméno FO]. Histologie prostaty ze dne [datum] prokázala adenokarcinom, Gleason 4+4=8 s negativními okraji, patologické stádium (TNN:pT2c,NX,MX). Semenné váčky byly histologicky v pořádku. [tituly před jménem] [jméno FO] byl [podezřelý výraz] na urologické klinice [Anonymizováno] [adresa] od [datum] do [datum]. Robotická radikální prostatektomie je standardní léčba lokalizovaného karcinomu prostaty v kontextu multimodalitního přístupu i v případě klinicky pozitivních lymfatických uzlin. Chirurgický výkon byl v dané době indikován v souladu s postupem lege artis. Jednalo se o lokalizované [podezřelý výraz], jakákoli další vyšetření nebyla v dané době indikována. Tím, že nebylo provedeno vyšetření CT, nejde o postup non lege artis. Odebrání uzlin podle platných doporučení nebylo indikováno. Tzv. stagingová lymfadenektomie je považována za zlatý standard zhodnocení případných uzlinových metastáz. Riziko komplikací tohoto výkonu je vyšší, než přínos v diagnostice a není lege artis tento výkon provádět u všech pacientů bez ohledu na míru rizika. U [tituly před jménem] [jméno FO] bylo riziko postižení uzlin metastázami výrazně nižší, než pravděpodobnost komplikací pro rozšířené pánevní lymfadenektomii, lékaři žalované 1) tedy nepostupovali non lege artis, když tento výkon neprovedli. Dne [datum] se manžel žalobkyně dostavil na pooperační kontrolu k [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], subjektivně byl spokojen, byly mu odstraněny stehy a byl objednán ke kontrole v dubnu. Na kontrole dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] neudával žádné obtíže, byla mu však naměřena hodnota PSA 0,380, proto mu [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem], nasadil adjuvantní hormonální terapii, což je jeden z legitimních postupů léčby (další je např. radioterapie). Na kontrole dne [datum] u [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] lékaře žalované 1) bylo [tituly před jménem] [jméno FO] doporučeno sledování u [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] Na kontrole u [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] byly manželu žalobkyně sděleny výsledkyscintigrafie skeletu dne [datum], které byly zcela negativní nález, [tituly před jménem] [jméno FO] si stěžoval na neurčitý pocit tlaku za sponou (zpráva [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] z [datum]). Na kontrole dne [datum] bylo PSA 0,052, bolest za sponou ustoupila, avšak pro nesnášenlivost byla [tituly před jménem] [jméno FO] vysazena hormonální terapie. Hormonální léčbu bylo možno nahradit jiným hormonálním preparátem, avšak se stejnými nežádoucími účinky, růst nádoru ve svém výsledku to však nemohlo zastavit. Přerušení léčby z důvodu toxicity nemělo žádný vliv na další vývoj [podezřelý výraz]. Včasnější vyšetření onkologem by k jiným závěrům nepřispělo. Při kontrole dne [datum] PSA opět stouplo na 1,750, a proto byl [tituly před jménem] [jméno FO] nasazen hormonální lék [Anonymizováno]. Při následných kontrolách neudával žádné obtíže, pouze růst prsních žláz, PSA bylo nadále sledováno a kolísalo mezi méně než 0,04 až 0,093. Dne [datum] si při kontrole u [tituly před jménem] [Anonymizováno], [tituly za jménem] [tituly před jménem] [jméno FO] stěžoval na polymorfní potíže s konečníkem, započalo tedy hledání důvodu bolesti. [tituly před jménem] [jméno FO] podstoupil chirurgické vyšetření, kolonoskopii a [podezřelý výraz] pro objevený adenom střeva, a protože obtíže neodezněly, bylo provedeno CT vyšetření, které odkrylo metastatický nádorový proces. U [tituly před jménem] [jméno FO] byly zjištěny mnohočetné metastázy v játrech, některé s centrální nekrózou. CT nález dne [datum] byl na hrudních orgánech manžela žalobkyně bez patologie. Dne [datum] proběhla u [tituly před jménem] [jméno FO] [podezřelý výraz], kdy bylo pátráno po primárním zdroji metastáz do jater. Následně byl v červnu 2013 [tituly před jménem] [jméno FO] diagnostikován malobuněčný karcinom s nejistou primární lokalizací, v úvahu přicházela origa např. močový měchýř nebo prostata. [tituly před jménem] [jméno FO] podstupoval na Onkologické klinice, [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [adresa] v období od [datum] do [datum] chemoterapie, celkem by přijat k cyklu 6. cyklům po 2. liniích chemoterapie. Chemoterapie však u [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla účinná a vyšetření v červnu 2014 svědčila o progresi nálezu, když masivně přibylo ložisek v játrech, nově v lymfatických uzlinách v jaterním hilu, v retroperitoneu a v křížové kosti. Od [datum] do [datum] byl [tituly před jménem] [jméno FO] [podezřelý výraz] na Chirurgicko-traumatologické oddělení [právnická osoba] pro bolestivost břicha a dehydrataci, byla mu provedena vyšetření, přičemž mu byla doporučena pouze symptomatická léčba s důrazem na léčbu bolesti, nebylo indikováno zahájení původně plánované onkologické léčby. Dne [datum] byl manžel žalobkyně propuštěn domů. Dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] zemřel. Žalovaná 1) a žalovaná 2) při poskytování léčebné péči [tituly před jménem] [jméno FO] postupovaly v souladu se zásadou lege artis. Poskytovaná péče byla v souladu se zásadou lege artis. Neexistuje příčinná souvislost mezi léčebným postupem žalované 1) a žalované 2) při poskytování léčebné péče [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho úmrtím. U [tituly před jménem] [jméno FO] se vyskytla vysoce agresivní varianta nádorového [podezřelý výraz] malobuněčný karcinom. Tento karcinom v jiné než v plicní variantě je vzácný s dočasnou efektivitou léčby. Zjištěný skutkový stav pak soud posoudil tak, že léčebný a ošetřovatelský postup žalovaných v původním řízení včetně provedené [podezřelý výraz] dne [datum] není v příčinné souvislosti s úmrtím [tituly před jménem] [jméno FO]. Příčinnou jeho smrti byl nevyléčitelný malobuněčný karcinom neznámého původu, nikoliv jednání žalovaných v původním řízení spočívající v non lege artis postupu. Žalované v původním řízení se dle OS nedopustily protiprávního jednání. K tomu OS zdůraznil, že závěry znaleckého posudku zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a jeho dvou doplňků, tj. že postup obou žalovaných je non lege artis, byly vyvráceny závěry znaleckých posudků znaleckých ústavů [Anonymizováno] [podezřelý výraz] v [Anonymizováno] [jméno FO], které předložily žalované a které zcela korespondují se závěry revizního znaleckého posudku vypracovaného znaleckým ústavem [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [adresa], že postup žalovaných v původním řízení při poskytování léčebné péče [tituly před jménem] [jméno FO] byl v souladu se zásadou lege artis, jimi poskytovaná péče byla v souladu se zásadou lege artis a neexistuje příčinná souvislost mezi léčebným postupem žalovaných v původním řízení při poskytování léčebné péče [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho úmrtím, a že u [tituly před jménem] [jméno FO] se vyskytla vysoce agresivní varianta nádorového [podezřelý výraz] malobuněčný karcinom. S argumentací žalobkyně se pak OS podrobně vypořádal v bodech 30 – 37 svého rozsudku.

26. Soud na základě provedeného dokazování učinil tento skutkový závěr. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] příkazní smlouvu. Na základě této smlouvy žalovaná žalobkyni zastupovala v rámci řízení vedeného u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka], přičemž využívala služby [tituly před jménem] [jméno FO] jako svého substituta. Celkem žalobkyně uhradila žalované na základě smlouvy ze dne [datum] částku [částka]. V rámci původního řízení pak žalovaná podala opožděné odvolání proti rozsudku OS ze dne [datum], ačkoliv dostala od žalobkyně včas pokyn k tomu, aby toto odvolání bylo podáno. V rámci původního řízení pak byla žaloba pravomocně zamítnuta, neboť léčebný a ošetřovatelský postup žalovaných v původním řízení včetně provedené [podezřelý výraz] dne [datum] není v příčinné souvislosti s úmrtím [tituly před jménem] [jméno FO]. Příčinnou jeho smrti byl nevyléčitelný malobuněčný karcinom neznámého původu, nikoliv jednání žalovaných v původním řízení spočívající v non lege artis postupu.

27. Ke shora uvedenému soud dodává, že nemá za prokázané, že by žalobkyně vykonala cesty k úkonům v rámci původního řízení ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] vozidlem [jméno FO], registrační značky [SPZ] na cestě [adresa] a zpět v celkové výši [částka] bez DPH. Žalovaná totiž na podporu těchto svých tvrzení předložila pouze velký technický průkaz a přehled vyúčtování jednotlivých cest. V této souvislosti nelze sice přehlédnout, že [tituly před jménem] [jméno FO] vypověděla, že žalovaná měla cestovat k úkonům realizovaným v původním řízení osobním automobilem značky [jméno FO], avšak zároveň k dotazu soudu nebyla schopna říci, zdali tímto vozidlem cestovala i ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum].

28. K tomu se zdůrazňuje se, že v současném civilním procesu se vychází ze zásady volného hodnocení důkazů, kdy každý důkaz je třeba hodnotit nejenom zvlášť, ale i v jeho vzájemných souvislostech; zároveň jsou také důkazy hodnoceny ve vztahu k tvrzením, která soudu účastník předkládá (viz § 132 o. s. ř.; srov. také nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Zákonodárce ponechává na soudci, aby na základě vlastního svobodného uvážení hodnotil provedené důkazy a veškeré jednání stran, a nepředepisuje mu, jakou důkazní sílu má jednotlivým důkazním prostředkům přikládat. Je úkolem soudce, aby volným hodnocením důkazů dospěl k vnitřnímu přesvědčení, zda v konkrétní věci je určité skutkové tvrzení prokázané, či nikoliv (k tomu doktrinálně viz např. LAVICKÝ, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. [adresa]: Leges, 2017, s. 21 a n. nebo JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. [adresa]: Wolters Kluwer, 2021, s. 75 a n.). Musí přitom dát účastníkům jasně najevo, jaká dílčí zjištění čerpal z každého jednotlivého důkazu a z jakých rozporů mezi provedenými důkazy a naopak shod mezi nimi vyvodil závěr o skutkovém stavu. Jak k tomu uvádí J. Jirsa – hodnocení důkazů je „korunou souzení“; jde o myšlenkový proces soudce, který si nemůže své rozhodnutí „nějak vyspekulovat“ (JIRSA, [právnická osoba]. HAVLÍČEK. Dokazování: úvahy o teorii a praxi. Op. cit., s. 204). Odrazem tohoto myšlenkového procesu je odůvodnění soudního rozhodnutí, které musí být zřetelné, srozumitelné, logické a předvídatelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV ÚS 1891/18).

29. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaná se skutečně účastnila realizace úkonů v rámci původního řízení ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Dále s ohledem na sídlo žalované je zřejmé, že za tímto účelem musela žalovaná do místa konání úkonu vykonat cestu. Ostatně to nesporovala ani sama žalobkyně. Na druhou stranu z žádného žalovanou předložených důkazů nelze spolehlivě dovodit (lhostejno zdali tyto jsou hodnoceny každý zvlášť, či ve vzájemných souvislostech), že tyto cesty byly vykonány skutečně tvrzeným osobním automobilem značky [jméno FO] reg. značky [SPZ]. Vykonání cest konkrétním prostředkem totiž rozhodně nelze prokázat pouhým vyúčtováním těchto cest a velkým technickým průkazem. Podle názoru soudu tak platí, že je stejně pravděpodobné jako nepravděpodobné, že tyto cesty mohly být vykonány i prostředky hromadné dopravy, jak tvrdla žalobkyně. Za této situace soud opakovaně poučoval žalovanou, aby doplnila postupem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. své důkazní návrhy. Podle názoru zdejšího soudu přitom bylo lze tvrzené skutečnosti prokázat mnoha myslitelnými způsoby (např. pomocí knihy jízd, svědeckými výslechy osob, které např. byly přítomny odjezdu nebo příjezdu žalované atp.). Žalovaná však na tuto svoji povinnost rezignovala, pročež nemohla být v rozsahu těchto (neprokázaných) tvrzení úspěšná.

30. Pouze pro úplnost zdejší soud dodává, že z dalších důkazy soud neučinil žádné relevantní skutkové zjištění (tj. velkého technického průkazu vozidla tovární značky [jméno FO]). Další důkazy (řadu důkazních návrhů směřující k posouzení postupu lékařů při léčbě zesnulého manžela žalobkyně) soud neprováděl, a to pro nadbytečnost (když soud učinil dostatek skutkových zjištění na základ listin založených ve spise vedeným Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. [spisová značka]; v podrobnostech viz níže).

31. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

32. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., zákon o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoA“) platí, advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

33. Podle § 24 odst. 1 ZoA platí, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

34. Podle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) platí, že promlčecí lhůta trvá tři roky.

35. Podle § 621 OZ platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

36. Podle § 619 OZ platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

37. Podle § 1958 odst. 2 OZ, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Podle § 1968 věta první OZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

39. Podle § 1970, věty první, o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

40. Podle § 2910 OZ platí, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

41. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

42. Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

43. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

44. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

45. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím. Z toho částka [částka] představovala nárok žalobkyně na náhradu škody způsobené opožděným podáním odvolání žalovanou proti rozsudku OS ze dne [datum] a částka [částka] nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

46. Zdůrazňuje se, že z § 157 odst. 2 o. s. ř. ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne [právnická osoba]. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 3122/09). K jednotlivým nárokům pak soud uvádí následující. K nároku na náhradu škody 47. Pokud jde o nárok na náhradu škody, v podmínkách projednávané věci je třeba posoudit, zdali žalovaná zavinila, že došlo k opožděnému podání odvolání proti rozsudku OS ze dne [datum], pročež odpovídá za způsobenou škodu ve smyslu § 24 odst. 1 ZoA. Z provedeného dokazování přitom jednoznačně plyne, že žalovaná vzdor včasnému pokynu svého klienta (tj. žalobkyně) odvolání včas nepodala, čímž porušila § 16 odst. 1 ZoA a odpovídá ve smyslu § 24 odst. 1 ZoA za škodu tímto způsobenou. Dlužno poznamenat, že právní úprava obsažená v § 24 odst. 1 ZoA je lex specialis vůči obecnému režimu odpovědnosti zakotveném v OZ a jedná se o odpovědnost objektivní. Tato odpovědnost je založena na současném splnění následujících předpokladů: výkonu advokacie, újmy a příčinné souvislosti mezi nimi. Splnění všech předpokladů musí být nade vší pochybnost zjištěno a důkazní břemeno při tomto zjišťování nese poškozený (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo nověji rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

48. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaná se při výkonu advokacie dopustila porušení § 16 odst. 1 ZoA (což ostatně ani sama nesporovala), se soud dále zaměřil na existenci dalších podmínek vzniku odpovědnosti žalované, tj. škody (a její výše) a příčinné souvislosti. Aby totiž mohla být žalobkyně se svojí žalobou úspěšná, musela prokázat, že jí v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované coby advokátky vznikla tvrzená škoda.

49. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], konstatoval, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 86/90). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce.

50. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], se uvádí: „[j]e běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non).“.

51. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované coby advokátky a tvrzenou škodou ve výši [částka]. Výrokem [jméno FO]. tohoto rozsudku proto žalobu v rozsahu [částka] s požadovaným úrokem z prodlení z této částky zamítl. V podrobnostech k tomu soud uvádí následující.

52. Zaprvé, soud si je vědom citlivosti a významu původního řízení pro žalobkyni. Nicméně nelze přehlédnout, že aby mohla být se svým nárokem úspěšná, musela by prokázat, že nebýt pochybení žalované, byla by se svým nárokem v původním řízení úspěšná. Z provedeného dokazování přitom jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně by se svojí pří vedenou u OS pod sp. zn. [spisová značka] nemohla být úspěšná bez ohledu na pochybení žalované, neboť OS v dotčené věci provedl rozsáhlé dokazování opřené o několik znaleckých posudků, přičemž nakonec dospěl k závěru, že léčebný a ošetřovatelský postup žalovaných v původním řízení včetně provedené [podezřelý výraz] dne [datum] není v příčinné souvislosti s úmrtím [tituly před jménem] [jméno FO]. Příčinnou jeho smrti byl nevyléčitelný malobuněčný karcinom neznámého původu, nikoliv jednání žalovaných v původním řízení spočívající v non lege artis postupu. Platí proto, že pochybení žalované není tou příčinou, bez které by tvrzená škoda (v podobě ztráty pře, resp. pohledávky ve výši [částka], nenastala). Není přitom pravda, že by se OS ve svém rozsudku ze dne [datum] nevypořádal s argumentací žalobkyně. Právě naopak OS se s argumentací strany žalující v původním řízení pečlivě vypořádal a své závěry přesvědčivě odůvodnil, jak rovněž vyplynulo z provedeného dokazování. Soud samozřejmě lidsky rozumí potřebě žalobkyně revidovat závěry plynoucí z dokazování provedeném ve věci [spisová značka], resp. rozumí potřebě žalobkyně domoci se prohlášení, že v případě léčby jejího zesnulého manžela došlo k non lege artis postupu. Nicméně za situace, kdy OS v rámci původního řízení k této otázce provedl rozsáhlé dokazování, přičemž 3 znalecké ústavy nezávisle na sobě dospěly k závěru, že k non lege artis postupu při léčbě manžela žalobkyně nedošlo, nelze tyto závěry revidovat toliko na základě skutečnosti, že snad [podezřelý výraz] dokumentace vedená v případě jejího manžela nebyla bez chybiček.

53. Zadruhé, pokud jde o žalobkyní zmiňovanou teorii ztráty šance, platí, že ani režim § 2910 OZ evidentně s takovouto možností nepočítá. Nadto aby bylo lze vůbec o aplikaci této teorie uvažovat, muselo by platit, že jednání žalované bylo jednou z příčin vzniku škody žalobkyně (spočívající ve ztrátě sporu v původním řízení). Jak bylo ovšem osvětleno shora, žalobkyně s ohledem na provedené dokazování nemohla být v původním řízení úspěšná. Porušení povinnosti žalované dle § 16 odst. 1 ZoA tak nemohlo mít na neúspěch žalobkyně v původním řízení nižádného vlivu (k tomu viz DOLEŽAL, T. DOLEŽAL, A. Problematika využití teorie ztráty šancí. Časopis [podezřelý výraz] práva a bioetiky 1/2017, s. 44). Konečně přehlížet ani nelze, že velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu judikoval, že zavázat poskytovatele [podezřelý výraz] péče k povinnosti hradit újmu na zdraví [podezřelý výraz] pouze na základě tzv. teorie ztráty šance, tj. bez dostatečně zřejmé příčinné souvislosti mezi jeho jednáním (či opomenutím) a škodlivým následkem, je v rozporu s ústavním pravidlem, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Podle názoru zdejšího soudu je přitom tyto závěry mutatis mutandis platí i pro odpovědnost při výkonu advokacie (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K nároku na vydání bezdůvodného obohacení 54. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, s ohledem na princip procesní ekonomie se soud nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení. Uplatní-li totiž účastník v civilním řízení soudním námitku promlčení, velí zásada hospodárnosti řízení, aby soud nejprve posoudil, zda je námitka důvodná, a pokud tomu tak je, aby žalobu zamítl, aniž by se zabýval otázkou splnění hmotněprávních podmínek pro vydání bezdůvodného obohacení 55. Připomíná se, že v obecné rovině institut promlčení slouží právní jistotě tím, že „majitele práv“ podněcuje k jejich prosazování, a tedy k realizaci zásady vigilantibus iura. Uplatnění práv působí k vyjasnění právních poměrů, jejichž řešení, právě i v důsledku liknavosti oprávněných, může být značnou zátěží nejen pro strany právních vztahů, ale i pro další, třetí osoby včetně veřejného sektoru (viz TICHÝ, L. Obecná část občanského práva. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2014, s. 352).

56. Právo na vydání bezdůvodného obohacení, upravené v § 2991 a násl. OZ, se promlčuje v kombinované promlčecí lhůtě. Subjektivní promlčecí lhůta vyplývá ze spojení § 619 a § 621 a § 629 OZ, zatímco objektivní promlčecí lhůta je zakotvena v § 638 OZ. Subjektivní a objektivní promlčecí lhůta nejsou navzájem provázány – počínají, běží a končí nezávisle na sobě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí uplynutím té promlčecí lhůty, jejíž běh skončí dříve. Proběhne-li tedy marně subjektivní promlčecí lhůta, není významné, že objektivní promlčecí lhůta dosud neskončila, a naopak (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

57. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje nezávisle na své splatnosti, která se odvíjí od výzvy k plnění adresované ochuzeným obohacenému v souladu s § 1958 odst. 2 OZ. Může se tedy promlčet dříve, než se stane splatným (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo nověji usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

58. Z § 621 OZ se pak podává, že pro počátek subjektivní promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení je rozhodující moment, kdy se oprávněný dozví všechny okolnosti, které jsou relevantní pro uplatnění tohoto práva u soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

59. V projednávané věci pak soud a základě provedeného dokazování zjistil, že žalovaná již dne [datum] fakturovala žalobkyni částku [částka] za substituci [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně pak tuto částku zaplatila téhož dne. Nejpozději k [datum] se tak žalobkyně musela dozvědět všechny okolnosti relevantní k uplatnění jejího práva u soudu. Pokud svoji žalobu podala až dne [datum], učinila tak po uplynutí lhůty stanovené v § 610 OZ a její nárok je v tomto rozsahu promlčen.

60. K tomu soud zdůrazňuje, že podle § 651 OZ platí, že promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit. Vyšší moc ve smyslu § 651 označuje mimořádné okolnosti, které nebylo možné odvrátit ani překonat při vynaložení veškeré (nejvyšší) péče, jakou lze po věřiteli ještě spravedlivě požadovat. Není přitom pochyb o tom, že právě [podezřelý výraz] chorobou může představovat vyšší moc ve smyslu § 651 OZ; nicméně s ohledem na smysl a účel dotčené právní úpravy to musí být choroba kvalifikovaná, skutečně bránící uplatnění práva. V projednávané věci přitom podle názoru zdejšího soudu není ani uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy, ani zde nejsou okolnosti ospravedlňující aplikaci § 651 OZ. Z provedeného dokazování totiž jednoznačně vyplynulo, že již k [datum] byl nepřiznivý [podezřelý výraz] stav žalobkyně kompenzován. Pokud proto poukazovala žalobkyně právě na svůj nepříznivý [podezřelý výraz] (psychický) stav, který se u ní projevil v souvislosti s úmrtím jejího manžela, nemůže tato její námitka obstát. Stejně tak nemohou obstát námitky žalobkyně stran zvláštní citlivosti původního řízení, resp. postavení žalované coby advokátky. Zdejší soud je totiž toho názoru, že zvláštní postavení žalované coby advokátky je již reflektováno tím, že režim odpovědnosti podle § 24 odst. 1 ZoA je postaven na objektivní odpovědnosti. Ani advokátům přitom nelze bez dalšího odpírat možnost vznášet námitku promlčení toliko s poukazem na to, že se měli škody dopustit v souvislosti s výkonem své profese. Samotná zvláštní povaha sporu v původním řízení vyvěrající ze skutečnosti, že žalobkyně se v původním řízení domáhala náhrady újmy za úmrtí svého manžela pak rozhodně rovněž nemůže vést k závěru, že vznesená námitka promlčení je nemravná. Takový závěr by zdejší soud považoval za absurdní.

61. Nadto soud uvádí, že i kdyby nárok žalobkyně nebyl v tomto rozsahu promlčen, z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně byla poučena v příkazní smlouvě z [datum] o možnosti substituce. Svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] přitom jednoznačně vypověděla, že se jako substitut dotčených úkonů u OS účastnila. To koneckonců nerozporovala ani sama žalovaná. Nelze tak v žádném případě dojít k závěru, že by snad částka [částka] představující přeúčtovanou odměnu substitutky [tituly před jménem] [jméno FO], kterou žalovaná v zásadě okamžitě a bez námitek uhradila, představovala bezdůvodné obohacení na straně žalované.

62. Dále pokud jde o zbytek nároku ve výši [částka], k tomu soud uvádí, že se nedomnívá, že by tento nárok byl promlčen. Tuto svoji úvahu soud opírá o skutečnost, že sama žalovaná na jednání dne [datum] uvedla, že žalobkyni nikdy vyúčtování nezaslala. Vzhledem k tomu, že žalovaná sama fakturovala žalobkyni pouze zálohy (resp. vyzývala k zaplacení záloh), je zřejmé, že bez vyúčtování nemohla žalobkyně vůbec zjistit, zda a v jakém rozsahu jí eventuelně vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Její nárok tak nemůže být v žádném případě promlčen. Navíc část záloh (konkrétně částku [částka]) žalobkyně zaplatila až na základě výzvy žalované ze dne [datum] v květnu 2020. Ve vztahu k této částce tak ani nemohla ještě uplynout promlčecí lhůta.

63. Dále soud uvádí, že právní úprava tzv. důkazní povinnosti ukládá účastníku, aby k doložení svých tvrzení označil důkazy. Nesplnění této povinnosti stíhá účastníka nepříznivým následkem v podobě neúspěchu ve sporu. Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, to znamená právní předpis, který je na sporný vztah aplikován. Přitom pokud jsou naplněny znaky bezdůvodného obohacení, tedy že obohacený získal majetkový prospěch, a že pro získání tohoto majetkového prospěchu chyběl na jeho straně právní důvod, vzniká povinnost obohaceného vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a ochuzenému (tomu, na jehož úkor k obohacení došlo) právo požadovat vydání tohoto plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Důkazní břemeno ohledně určité právně významné skutečnosti pak leží na tom účastníku řízení, který z existence této skutečnosti vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tudíž tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce - obohaceného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

64. V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že žalované vznikly náklady na cestovné k úkonům v původním řízení za cesty [datum], [datum] a [datum] ve výši [částka] bez DPH. Dále žalované vznikl nárok na náhradu za promeškaný čas ve výši [částka] bez DPH, pokud jde o 8 cest v trvání 48 hodin realizovaných k úkonům v původním řízení ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Podle názoru zdejšího soudu tak bezdůvodné obohacení žalované nemohlo v souladu s bodem 7 příkazní smlouvy ve výši [částka] (tj. 1531 + 9600 *1,21) vůbec vzniknout. Toto plnění totiž bylo přijato v souladu s uzavřenou příkazní smlouvou ze dne [datum], když samy účastníci na jednání dne [datum] učinili nesporným, že v bodě 7 této smlouvy se žalovaná zavázala k náhradě cestovních nákladů, resp. žalobkyně zavázala k náhradě cestovních nákladů žalované vypočtených dle zákona č. 262/2006 Sb. a souvisejících právních předpisů, tj. žalovaná byla oprávněna účtovat cestovné veřejnou dopravou a osobním automobilem, jakož i náhradu za promeškaný čas. Ve zbytku se nicméně žalované nedokázalo prokázat, že by skutečně tvrzené služby poskytla (resp. cesty vykonala; k tomu viz shora).

65. Lze tak shrnout, že pokud mezi účastníky bylo nesporné, že žalované žalobkyni zaplatila částku [částka], s ohledem na výsledky provedeného dokazování musí nutně částka [částka] představovat bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. K této částce soud dospěl tak, že od částky [částka] odečetl shora zmiňovanou částku [částka], dále částky [částka] (představující náklady na substituci [tituly před jménem] [jméno FO]) a částku [částka] (představující odměnu vypočtenou v souladu s čl. 3 příkazní smlouvy ze dne [datum]).

66. Pokud jde o otázku úroků z prodlení, bezdůvodné obohacení je splatné na základě výzvy věřitele, není-li sjednáno jinak (viz § 1958 odst. 2 OZ; ve vztahu k nové právní úpravě obsažené v OZ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V obecné rovině totiž platí, že výzva věřitele je jednostranné, adresované právní jednání, kterým věřitel projevuje svůj zájem obdržet plnění od dlužníka; vybízí ho, aby mu plnění poskytl. Pro určení splatnosti povinnosti žalovaného vydat bezdůvodné obohacení žalobci je tak rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a uplynutí lhůty „bez zbytečného odkladu“ ode dne, kdy byl dlužník věřitelem o plnění požádán. Tedy pro závěr o tzv. dospělosti dluhu z bezdůvodného obohacení je významné to zjištění, zda žalobce, jako věřitel, a kdy doručil žalovanému, jako dlužníku, svoji výzvu k vydání bezdůvodného obohacení (viz rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

67. K časovému určení lhůty „bez zbytečného odkladu“ lze i s využitím dosavadní judikatury k výkladu tohoto pojmu uzavřít, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. V každém konkrétním případě je třeba vždy zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Zásadně jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétních okolností případu v závislosti na účelu, který chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci takto určené lhůty dosáhnout (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

68. V poměrech projednávané věci žalovaná vyzvala žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení již v květnu roku 2021 s lhůtou k plnění do [datum]. To však žalovaná neučinila. V prodlení se tak žalovaná ocitla [datum]. Soud proto rozhodl výrokem I. tak, že přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] (neboť právě až od [datum] se žalovaná domáhala zaplacení úroku z prodlení) do zaplacení a ve zbytku její nárok výrokem [jméno FO]. zamítl. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

69. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř., dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Tarifní hodnota sporu byla [částka], přičemž žalovaná byla úspěšná v rozsahu [částka] (tj. v rozsahu cca 97 %). Procesní neúspěch žalované v projednávané věci je tak zcela nepatrný.

70. Žalované náleží náhrada coby nezastoupenému účastníkovi podle § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhrada nákladů řízení za 4 úkony učiněné v době, kdy nebyla zastoupena advokátem (vyjádření k žalobě ze dne [datum], příprava a účast na jednání dne [datum], kdy toto jednání trvalo více jak 2 hodiny). Celkem tak žalované náleží náhrada coby nezastoupenému účastníkovi ve výši [částka]. Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

71. Dále žalované náleží náhrada nákladů řízení za tu část, kdy byla zastoupena advokátem. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za vyjádření ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky [částka] (2 x [částka]) za účast na jednání soudu dne [datum] (kdy toto jednání přesáhlo 2 hodiny) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky [částka] za účast na jednání soudu (vyhlášení rozsudku) dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Celkem tak žalované náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka] (tj. 1200 + 58 110 + 12 203,10).

72. Lhůta k plnění byla ve výrocích I. a III.. tohoto rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody. Náklady žalované byly přisouzeny na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení