37 C 91/2023 - 140

Rubrum

VIII. Žalobce je povinen na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IX. Žalovaná je povinná zaplatit žalobci náhradu u nákladů řízení ve výši 196 278,3 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Výrok

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal náhrady škody v podobě obhajného, náhrady nemajetkové újmy způsobené jeho trestním stíháním vedeným u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „KS“) pod sp. zn. 7 [Jméno žalobce B]/2020 (dále též „původní řízení“) a náhrady škody v podobě vznikem dluhu za společností [Jméno žalobce A]. Svůj nárok přitom odvíjel od nezákonného rozhodnutí usnesení ze dne 22. 1. 2019 Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, č. j. KRPH-98736-544/TČ-2016-050080 (dále též „rozhodnutí ze dne 22. 1. 2019“), kterým bylo zahájeno jeho trestní stíhání.

2. Pokud jde o nárok na náhradu škody obhajného, žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 5 085,39 Kč. K tomu uvedl, že tento nárok se týká cestovného, když žalobce původně požadoval částku 27 197,97 Kč, přičemž žalovaná mu plnila částku 22 112,58 Kč. K tomu konkrétně žalobce uvedl, že žalovaná nepřiznala cestovné a náhradu za promeškaný čas za úkon účast na výslechu [Jméno svědka E] dne 18. 9. 2019. Tuto náhradu žalobce vyčíslil částkou 1 100,28 Kč. Dále uvedl, že žalovaná řádně nesplnila soudem uloženou vysvětlovací povinnost, pročež žalobce není schopen určit, které jím uplatňované nároky nebyly žalovanou proplaceny, což nemůže jít k jeho tíž.

3. Pokud jde o nemajetkovou újmu, žalobce ve své žalobě popsal původní řízení. K tomu uvedl, že trestní stíhání bylo vedeno pro vykonstruované protiprávní jednání, které se ve skutečnosti vůbec nestalo. Původní řízení tak bylo pro žalobce zcela zbytečnou zátěží, plynoucí z nekvalitní práce policejního orgánu a státního zástupce. Dále tvrdil, že jeho trestní stíhání bylo medializováno, a to na celostátní úrovni. Dále tvrdil, že v příčinné souvislost s původním řízení: (i) ukončil výkon funkce jednatele a výkonného ředitele společnosti [Jméno žalobce A].; (ii) utrpěla jeho pověst jako pracovitého a seriózního jednatele obchodní společnosti a odborníka na horský zábavní průmysl a cestovní ruch, kterou budoval více jak 20 let; (iii) se musel obhajovat před odbornou veřejností a i před zákazníky lyžařského rezortu, kdy nebylo jisté, zdali bude moci pokračovat ve své dosavadní činnosti člena pracovní skupiny [Anonymizováno] a vedoucího legislativní komise [Jméno žalobce F], kdy v souvislosti s touto činností se účastnil panelových diskuzí a konferencí ; (iv) došlo ke zhoršení rodinných vztahů žalobce a vztahů s jeho přáteli; (v) dcera [Anonymizováno] byla v poslední ročníku základní školy a čelila nepříjemným a nedůstojným dotazům svých spolužáků a žáků jiných tříd; (vi) řada rodičů spolužáků jeho dcery vnímala žalobce jako osobu, která se podílela na dotačních podvodech; (vii) dcera [Anonymizováno] pak nastoupila na gymnázium [Jméno žalobce T]. [Anonymizováno], když druhý školní týden byl první jednací týden před KS, přičemž dcera žalobce byla proto vystavena stresu, pročež utrpěl vztah otce s dcerou; (viii) syn [Anonymizováno] navštěvoval základní školu a hrál florbal v klubu v [Anonymizováno] žalobce musel ve škole a v klubu obhajovat své trestní stíhání; (ix) trestní stíhání bylo pro žalobce stresující – žalobce trpěl nespavostí, žaludeční nevolností a nechutenstvím, těžko se soustředil do práci a byl nucen vyhledat odbornou pomoc; (x) žalobce ztratil vůli věnovat se svým koníčkům.

4. Konečně pokud jde o vznik škody v podobě vzniku dluhu za společností [Jméno žalobce A]., k tomu žalobce dotvrdil, že se svým obhájcem v původním řízení uzavřel smlouvu o poskytování právních služeb. Jelikož nedisponoval dostatkem finančních prostředků k zaplacení svého obhájce, zapůjčil si u společnosti [Jméno žalobce A]. částku ve výši 435 000 Kč s úrokem ve výši 5 % ročně z dlužné částky. Na základě faktur č. [Anonymizováno] pak žalobce zaplatil společnosti [Jméno žalobce A]. částku 23 418,49 Kč (tato částka představuje zaplacené úroky ze zapůjčené částky), tj. úroky z dlužné částky za období od 3. 11. 2021 do 30. 11. 2023, což podle jeho právního názoru představuje škodu, kterou utrpěl v souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem, tj. rozhodnutím ze dne 22. 1. 2019.

5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že uznává existenci odpovědnostního titulu v projednávaného věci, nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“). Dále uvedla, že nárok na obhajného byl žalovanou vypořádán, přičemž toto vypořádání žalovaná považovala za zcela přiléhavé. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním pak žalovaná uvedla, že žalobci sama dobrovolně plnila částku 100 000 Kč. Dle žalované přitom není namístě přiznat žalobci zadostiučinění vyšší. V neposlední řadě pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody v podobě zaplacených úroků ze zapůjčené částky od společnosti [Jméno žalobce A]., k tomu žalovaná uvedla, že zde není dána příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a odpovědnostním titulem. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby a požadovala náhradu nákladů řízení.

6. Podáním ze dne 30. 1. 2024 vzal žalobce svoji žalobu zpět co do částky 100 000 Kč. Svým podáním ze dne 14. 4. 2024 vzal žalobce zpět svoji žalobo co do částky 599 098,22 Kč. Dále vzal žalobce svoji žalobu zpět co do částky 22 112,58 Kč. Dále na jednání dne 24. 6. 2024 vzal žalobce zpět svoji žalobu co do částky 6 340,52 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 5. 5. 2023 do zaplacení a co do částky 60 330,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od 5. 5. 2023 do zaplacení. Žalovaná se všemi těmito zpětvzetími vyslovila souhlas.

7. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Dle § 96 odst. 3 věta prvá o. s. ř. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Dle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

8. Procesní úkony žalobce, kterým došlo ke zpětvzetí žaloby ve věci samé, splňují veškeré právem požadované obsahové náležitosti a byly provedeny v zákonem požadované formě ve smyslu § 42 o. s. ř., přičemž žalovaná s těmito zpětvzetím vyslovila souhlas. Soud proto podle § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. tohoto rozhodnutí řízení o žalobě v rozsahu zpětvzetí zastavil.

9. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění.

10. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobce svým podáním doručeným žalované dne 4. 11. 2022 uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy za samotné trestní stíhání ve výši 5 000 000 a nárok na náhradu škody v podobě nákladů na obhajobu ve výši 692 967, 24 Kč. Žalovaná pak vypořádala tento nárok stanoviskem ze dne 24. 1. 2024, kdy přiznala žalobci nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč, ve zbytku pak odmítla plnit. Částka 100 000 Kč byla žalobci vyplacena dne 30.1.2024.

11. Dále vzal soud z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalovaná plnila žalobci dne 8. 3. 2024 částku 592 757,70 Kč coby náhradu škody v podobě nákladů vynaložených na obhajobu v rámci trestního řízení vedeného u KS pod sp. zn. 7 [Jméno žalobce B]/2020. Žalovaná však odmítla čehokoliv plnit na žalobcův nárok v podobě náhrady škody představující zaplacené úroky ze zapůjčené částky od společnosti [Jméno žalované A].

12. Konečně soud vzal z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalovaná sama dobrovolně plnila žalobci částku 22 112,58 Kč, a to sice na jeho nárok na náhradu škody v podobě obhajného, kdy tato částka byla žalobci vyplacena na účet dne 27. 5. 2024.

5. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

6. Z výslechu svědka [Jméno svědka C] soud zjistil, že svědek zná žalobce přibližně 30 let, přičemž sám sebe považuje za přítele pana žalobce a stýká se s ním denně. Svědek vypověděl, že žalobce pracoval ve společnosti [Jméno žalobce C]. Hlavní náplň jeho práce bylo rozšiřování lyžařského areálu a navazujících služeb. Na denní bázi se potkával s úředníky místních samospráv. Od zahájení trestního stíhání se žalobce uzavřel a jeho fungování ve společnosti [Jméno žalobce D]. bylo problematické. Žalobce ukončil své působení ve společnosti coby jednatel-provozní ředitel. Žalobce po zahájení trestního stíhání ve všem viděl spiknutí. Svědek se o trestní stíhání žalobce dozvěděl z reportáže. Svědek si rovněž vybavoval, že četl článek v [Anonymizováno] novinách. Svědek dále vypověděl, že žalobce ve společnosti [Jméno žalobce E]. pracoval i na pozici právníka, na které pracoval přibližně 28 let. K ukončení žalobce na místě jednatele-provozního ředitele svědek uvedl, že žalobce se bál vykonávat dotčenou práci a neměl chuť v ní dále pokračovat. K dotazu soudu svědek uvedl, že lidé, co ho znali, žalobce podporovali. Svědek rovněž vypověděl, že zaznamenal dotazy na trestní případ pana žalobce, a to ze strany rodiny, známých, kamarádů, obchodních partnerů, ale i představitelů samospráv. K doplňujícímu dotazu soudu pak svědek uvedl, že nezaznamenal negativní reakce, nicméně cítil, že se lidé bojí s nimi spolupracovat. Konkrétní negativní reakci si pak svědek nevybavoval. Dále svědek vypověděl, že po zahájení trestního stíhání žalobce utlumil svoje zapojení do hraní tenisu. Dále žalobce přestal jezdit na kole, jak jezdil dřív. Svědek vypověděl, že měl informace o zdravotní stavu od pana žalobce. Žalobce si mu měl stěžovat, že se necítí dobře, že je psychicky na dně, nespí, má zvýšený cholesterol, nic ho nebaví. Dále svědek vypověděl, že mu žalobce říkal, že informace o své rodině včetně toho, že musel po zahájení trestního stíhání jít vysvětlovat celou záležitost do školy ve [Anonymizováno].

7. Z výslechu svědka [Anonymizováno] soud zjistil, že svědek zná žalobce od roku 2013, přičemž tuto známost považuje za pracovní. Svědek dále vypověděl, že zná žalobce z jeho činnosti pro legislativní komisi [Jméno žalobce F]. Svědek uvedl, že považuje žalobce za erudovaného a že si váží jeho odborných znalostí. Žalobce se měl podílet na činnosti legislativní komise a dalších odborných aktivitách, avšak po zahájení jeho trestního stíhání byla tato činnost utlumena. Svědek uvedl, že žalobce sice s [Anonymizováno] spolupracuje doposud, avšak je konzultován pouze na vyžádání. Svědek uvedl, že zaznamenal ztrátu motivace u žalobce. Svědek vypověděl, že žalobce byl osobou všeobecně známou v [Jméno žalobce G]. Po zahájení trestního stíhání pak došlo k ochlazení vztahů k osobě pana žalobce, a to z opatrnosti. K dotazu soudu svědek vypověděl, že se o žalobcově trestním stíhání bavil s členy výkonného výboru [Jméno svědka A] [Anonymizováno], [Jméno svědka B], [Jméno svědka C], [Anonymizováno]. Tyto osoby hodnotily žalobce jako odborníka, přičemž pokud jde o trestní stíhání, muselo dojít k chybě ve smyslu hodnocení žalobcem poskytnutých rad, nebo udání ze strany odpůrců. Svědek rovněž vypověděl, že si nevybavuje, že by žalobce nebyl pozván na nějaké jednání pouze z důvodu svého trestního stíhání. Svědek dále vypověděl, že nedošlo ke změně vnímání žalobce z hlediska jeho erudice; pouze došlo k útlumu jeho činnosti. Svědek dále vypovídal k rodinnému životu pana žalobce, nicméně uvedl, že všechny tyto informace má zprostředkovaně od pana žalobce.

8. Z výslechu svědka [Anonymizováno] [Anonymizováno] soud zjistil, že svědek se zná s žalobcem 25 let, přičemž se považuje za přítele pana žalobce. Svědek uvedl, že zná žalobce jako slušného a pracovitého profesionála. Svědek vypověděl, že je mu známo, že je žalobce činný v rámci [Jméno žalobce H]. Svědek vypověděl, že zná žalobce ze svého podnikatelského působení. K dotazu soudu svědek vypověděl, že nezaznamenal reakce na trestní stíhání žalobce. Nicméně dále uvedl, že zaznamenal, že se celá záležitost žalobce velmi lidsky dotkla. Žalobce se mu měl svěřovat s tím, že jej trestní stíhání stresuje. Svědek dále zaznamenal, že se žalobce stáhl z odborné činnosti, odborného světa, nechtěl vystupovat na veřejnosti, odmítal vystupovat na konferenci pořádané [Anonymizováno], ačkoliv tam v minulosti pravidelně vystupoval. K dotazu soudu svědek uvedl, že nedošlo k ovlivnění jeho obchodní spolupráce s žalobcem v důsledku trestního stíhání žalobce. Svědek rovněž vypověděl, že nezaznamenal, že by došlo k poškození pověsti žalobce v rámci odborné veřejnosti.

9. Soud hodnotil svědecké výpovědi všech svědků jako důvěryhodné. Je sice pravdou, že všichni svědci jsou známí či přátelé žalobce, avšak soud neshledal v jejich svědeckých výpovědích zásadní rozpory. Všichni svědci vypovídali spontánně a z jejich odpovědí na doplňující dotazy bylo zřejmé, že se snažili vypovídat co nejpravdivěji. To soud dovozuje inter alia ze skutečnosti, že svědci k dotazům soudu přiznali, které informace mají zprostředkovaně a od koho se je dozvěděli.

10. Z výpis z účtu [Jméno svědka D] soud zjistil, že žalobce měl v období od 1. 10. 2022 do 3. 10. 2022 veden účet u [Jméno žalobce I] číslo [Anonymizováno] a na tomto účtu měl počáteční zůstatek za sledované období 18 490,14 Kč a konečný zůstatek 15 012,54 Kč, dále měl účet u [Jméno žalobce I] číslo [Anonymizováno] kdy v období od října roku 2022 měl počáteční zůstatek 160 339,92 Kč a konečný zůstatek 190 520,43 Kč.

11. Z výpisu z běžného účtu u společnosti [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobce měl účet u společnosti Air bank číslo 1021060023/3030, ze kterého soud zjistil, že v období října roku 2022 měl žalobce počáteční zůstatek 88,98 Kč a konečný zůstatek 32,08 Kč. Dále soud zjistil, že žalobce měl u společnosti Air bank účet číslo 1021060015/3030 s tím, že tedy v období října roku 2022 byl počáteční zůstatek na tomto účtu 250 702,68 Kč a konečný zůstatek 250 840,73 Kč.

12. Z výpisu z účtu [Jméno žalobce J] soud zjistil, že období září až ledna roku 2023 měl žalobce účet u [Anonymizováno] číslo [Anonymizováno] s tím, že počáteční zůstatek byl 100 Kč, na tomto účtu a konečně zůstatek 299,73 Kč.

13. Z výpisu z běžného účtu společnosti [Anonymizováno] soud jistil, že žalobce měl u společnosti [Anonymizováno] účet číslo [Anonymizováno] s tím, že počáteční zůstatek i konečný zůstatek byl 409,60 Kč s tím, že tedy na tento účet přišla dne 3. 11. 2022 částka 435 000 Kč od společnosti [Jméno žalobce K].

14. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že společnost [Jméno žalobce K]. zapůjčila žalobci částku ve výši 435 000 Kč s tím, že strany si sjednaly úrok 5 % ročně, a to do zaplacení.

15. Z potvrzení o provedené tuzemské odchozí úhradě soud zjistil, že žalobce uhradil na číslo účtu [Anonymizováno] dne 30. 11. 2023 částku 21 750 Kč.

16. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady soud zjistil, že žalobce dne 2. 12. 2022 uhradil na číslo účtu [Anonymizováno] částku 1 668,49 Kč.

17. Z faktury č. [Anonymizováno] soud zjistil, že společnost [Jméno žalobce L]. fakturovala fakturou číslo [Anonymizováno] žalobci datum vystavení 30. 11. 2023, datum splatnosti 14. 12. 2023 úroky z poskytnuté zápůjčky za období od 1.12. 2022 do 30.11. 2023 ve výši 21 750 Kč.

18. Z faktury č. [Anonymizováno] soud zjistil, že fakturou číslo [Anonymizováno] společnost [Jméno žalobce M]. fakturovala žalobci částku 1 668,49 Kč, datum splatnosti 14. 12. 2022, datum vystavení faktury 30. 11. 2022 s tím, že jsou fakturovány úroky z poskytnuté zápůjčky za období od 3. 11. 2021 do 30. 11. 2022.

19. Z technického osvědčení vozidla registrační značky [Anonymizováno] soud zjistil, že toto vozidlo je registrováno na advokáta [Anonymizováno] s tím, že se jedná o vozidlo, které má palivo, motorovou naftu a průměrná spotřeba je [Jméno advokáta] l, na 100 km.

20. Z pokladního dokladu soud zjistil, že žalobce uhradil advokátní kanceláři [Anonymizováno] částku 257 967 Kč, 1.10. 2022 za právní služby 21. Z faktury daňového dokladu číslo [Anonymizováno] soud zjistil, že [Anonymizováno] a partneři fakturovala žalobci fakturou číslo [Anonymizováno], datum vystavení 1. 10. 2022, datum splatnosti 11.10. 2022, částku 692 967,24 Kč za své právní služby.

22. Z protokolu o výslechu svědka soud zjistil, že dne 18. 9. 2019 byl realizován výslech svědka [Jméno svědka E], který byl zahájen dne 18. 9. 2019 v 09:01 hodin. Přítomen mu byl v substituci za doktora [Anonymizováno], [Anonymizováno] s tím, že tento výslech se konal tedy v [Anonymizováno] a ukončen byl 18. 9. 2019 v 10:21 hodin.

23. Z článku s názvem „[Anonymizováno]. Obžalovaný je i starosta [Anonymizováno]“ soud zjistil, že [Anonymizováno] dne 16. 6. 2020 referoval o trestním stíhání, v rámci, kterého byl stíhán i žalobce s tím, že v článku je výslovně uvedeno žalobcovo jméno.

24. Z článku publikovaného na [Anonymizováno] cz dne 7. 9. 2020 s názvem „[Anonymizováno]“ soud zjistil, že server [Anonymizováno] cz referoval o trestním stíhání, v rámci, kterého byl trestně stíhán i žalobce s tím, že v článku je výslovně uvedeno jeho jméno a v článku jsou připojeny fotografie, na kterých je žalobce zachycen. S tím, že v popisu těchto článků, tohoto článku, v popisu fotografií, které jsou připojeny k tomuto článku, je uvedeno i žalobcovo jméno.

25. Z článku publikovaného v [Anonymizováno].

26. Z článku publikovaného na [Anonymizováno].

27. Z článku seznam [Anonymizováno].

28. Z článků [Anonymizováno] 9. [Anonymizováno] se společností [Jméno žalobce N].

29. Z článku s názvem „[Anonymizováno].

30. Z článku publikovaného na [Anonymizováno].

31. Z úvodní strany [Anonymizováno].

32. Z listin založených ve spise vedeným u [Jméno žalobce O]: * že usnesením policejního orgánu [Jméno žalobce P] Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, odboru hospodářské kriminality SKPV č.j. KRPH98736-544/TČ-2016-050080, bylo zahájeno trestní stíhání celkem devíti fyzických osob a jedné právnické osoby, jednou z těchto stíhaných osob byl i žalobce, který byl obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby dle ustanovení § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., ve stadiu pokusu dle ustanovení § 21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě návodů dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, * usnesení policejního orgánu z 21.6. 2019, č. j. KRPH–98736–822/TČ–2016–050080 byla právní kvalifikace změněna na obvinění ze spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomocí úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve formě návodu dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pomoci dle § 21 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, * proti usnesení policejních orgánů ze dne 22. 1. 2019 podal žalobce prostřednictvím svého obhájce dne 25. 1. 2019 stížnost s tím, že stížnost žalobce byla usnesením krajského státní zastupitelství v Hradci Králové ze dne 28.2.2019, č. j. 2 KZP 5/2019-90 v e smyslu dle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta, * v projednávané věci proběhly výslechy ve dnech 24. 1. 2019, dále 6. 2. 2019, 26. 2. 2019, 4. 6. 2019, * krajské státní zastupitelství podalo dne 9. 3. 2020 obžalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové č. j. 2 KZV 5/2019–437 podal obžalobu mimo jiné i na žalobce s tím, tedy že jej vinil ze zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, a to ve formě účastenství dílem ve formě návodu dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a díla ve formě pomoci dle § 24 odstav jedna písmeno tr. zákoníku s tím, že v obžalobě stojí, že k jednotlivým osobám je možné uvést, že ani jedna z nich nebyla trestána, * hlavní líčení se pak konala ve dnech 11. 8. 2021, dále 16. 11. 2021 byl pak vyhlášen rozsudek č. j. 7 [Jméno žalobce Q]/2020-6367, ve kterém byl žalobce podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, * odvolání státního zástupce bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2022, č. j. 15 To 2001/2022-6367, tak bylo zamítnuto. Odvolací soud uvedl v odůvodnění, že společensky prospěšné vztahy například na jednání zúčastněných osob napomáhající přes veškeré obtíže naplnění společensky prospěšného cíle, bylo podanou žalobu obžalobou naprosto zbytečně, hloupě, absurdní a protiprávně kriminalizováno, neboť nebyla prokázána a naopak byla vyvrácena spekulativní tvrzení obžaloby o zavrženíhodné motivaci jednání zúčastněných, o jejich vybočení z platných zákonných předpisů a jim svěřených pravomocí. Řízení bylo pravomocně skončeno dne 6. 5. 2022.

33. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

34. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

35. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

36. Podle ustanovení § 5 písm. a) a b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v trestním řízení, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

37. Podle § 7 OdpŠk mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu takové škody způsobené nezákonným rozhodnutím; právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

38. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Podle § 15 odst. 1 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

40. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

41. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

42. Žalobce se svojí žalobou domáhal (i) zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v důsledku vedení trestního stíhání, v rámci něhož byl zproštěn obžaloby (4 900 000 Kč s příslušenstvím), (ii) náhrady škody v podobě obhajného (5 028,83 Kč s příslušenstvím) a (iii) náhrady škody v podobě úroků zaplacených za zápůjčku společnosti [Jméno žalobce R]. (23 418,49 Kč s příslušenstvím). Soud se tedy nejprve zabýval důvodností uplatněných nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy.

43. Zákon v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (srov. § 5 OdpŠk). Stát přitom za újmu (majetkovou či nemajetkovou) způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – srov. § 2 OdpŠk) a za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla škoda či nemajetková újma; a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku. (i) K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou vedením trestního stíhání 44. Soud v obecné rovině konstatuje, že nárok na náhradu škody (či poskytnutí zadostiučinění) způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, se (s výjimkami uvedenými níže) posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [Jméno poškozené A] 6/90 ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31. 3. 2003).

45. Žalovanou (resp. stát) stíhá objektivní odpovědnost. Z uvedeného plyne, že vznik nároku na náhradu újmy není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle kterého osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody (či jiné újmy) způsobené zahájením a vedením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 OdpŠk).

46. Rozhodujícím měřítkem opodstatněnosti (zákonnosti) zahájení a vedení trestního stíhání je tudíž pozdější výsledek trestního řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2614/2003 ze dne 9. 12. 2004). Nicméně to neznamená, že by každé jiné rozhodnutí, než pravomocné odsouzení automaticky vedlo k závěru o nesprávnosti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dle § 12 odst. 1 OdpŠk totiž právo na náhradu škody nemá ten, kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám nebo kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Dle § 12 odst. 2 OdpŠk pak právo na náhradu škody nevznikne ani tehdy, pokud v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení trestního stíhání, výrok o zastavení trestního stíhání byl součástí rozhodnutí o narovnání či trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (např. § 172 odst. 2 trestního řádu, dle něhož se trestní stíhání zastaví, jestliže trest, k němuž může trestní stíhání vést, by byl zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl obviněnému již uložen nebo který ho podle očekávání postihne). Mezi další rozhodnutí, která nebudou mít za následek nezákonnost trestního stíhání, patří např. zastavení trestního stíhání z důvodu zániku trestnosti promlčením [dle § 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 605/2012 ze dne 17.9.2012] či např. zastavení trestního stíhání pro zpětvzetí souhlasu poškozeného [§ 172 odst. 1 písm. d) trestního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. i) trestního řádu].

47. Co se týče zkoumání, zda si žalobce zavinil trestní stíhání sám či nikoli ve smyslu § 12 dost. 1 OdpŠk, tak jeho předmětem je to, zda žalobce coby obviněný přispěl k tomu, že trestní řízení proti němu bylo či muselo být zahájeno, tedy že jeho jednání bylo důvodem k zahájení trestního stíhání. Příčinnou souvislost mezi zahájením či vedením trestního stíhání a zaviněním obviněné je však třeba hledat nikoliv v jeho jednání, kterým měl podle orgánů činných v trestním řízení naplnit skutkovou podstatu trestného činu, pro který byl stíhán, nýbrž v jiném jeho chování před zahájením trestního stíhání, popř. v jeho průběhu (tj. především v jeho postoji vůči orgánům činným v trestním řízení, tedy v tom, zda svým jednáním či úkony procesního charakteru zapříčinil, že trestní stíhání muselo být zahájeno nebo v něm nadále pokračováno). Nejde tedy o to, zda se obviněný dopustil, byť zaviněně, skutku, pro který byl stíhán a jímž vyvolal podezření, že byl spáchán trestný čin, ale o to, zda svým jiným jednáním ovlivnil postup orgánů činných v trestním řízení před zahájením trestního stíhání nebo v jeho průběhu tak, že bez tohoto jednání by k zahájení (či pokračování) trestního stíhání nedošlo (např. uváděním nepravdivých skutečností odůvodňujících postup podle § 160 odst. 1 trestního řádu či předstíráním, že jsou dány důvody k vedení trestního stíhání, ačkoliv objektivně neexistovaly).

48. Ustanovení § 12 odst. 1 OdpŠk je projevem v civilním právu obecně akceptované zásady neminem leadere a z ní vyplývající povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke vzniku škod. Jestliže tedy osoba, která věděla či mohla vědět o reálné možnosti zahájení trestního stíhání proti své osobě (resp. možnosti, že bude vzata do vazby, odsouzena či jí bude uloženo ochranné opatření), měla možnost jednat takovým způsobem, aby na ní nedopadly nepříznivé důsledky plynoucí ze zahájení a vedení trestního stíhání (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření), lze od ní spravedlivě požadovat, aby takovým způsobem jednala, a v opačném případě jí odepřít náhradu škod (újem) jí vzniklých. Uvedené platí navzdory skutečnosti, že trestní řízení je ovládáno principem oficiality. Nelze ovšem opomíjet skutečnost, že povinnost k předcházení vzniku škod není bezbřehá, a že s ohledem na ni nelze osobám v trestním řízení odpírat možnost jednání (resp. v konkrétních okolnostech případu nejednání), jež bylo legitimní s ohledem ke konkrétnímu postavení osoby. Zavinění si trestního stíhání (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření) vlastní nečinností je tak představitelné například v situaci, kdy osoba (posléze v postavení obviněného) měla k dispozici informace, poznatky či důkazy, které, byly-li by orgánům činným v trestním řízení známy, zjevně by vylučovaly zahájení trestního stíhání proti této osobě (vzetí do vazby, odsouzení, uložení ochranného opatření), ale bez legitimního důvodu o nich orgány činné v trestním řízení neinformovala, ač si mohla být vědoma, že trestní stíhání proti ní může být zahájeno.

49. V projednávané věci je soud toho názoru, že si žalobce své trestní stíhání nijak nezavinil, pročež není namístě uvažovat o aplikaci § 12 OdpŠk. Z prováděného dokazování nevyplynuly žádné skutečnosti, ve kterých lze spatřovat liknavý či jinak negativní postoj vůči orgánům činným v trestním řízení.

50. Vzhledem k výsledku předmětného trestního řízení tedy soud dospěl k závěru, že je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí (usnesení ze dne 22. 1. 2019 Krajského ředitelství policie Královehradeckého kraje, Odboru hospodářské kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, č. j. KRPH-98736-544/TČ-2016-050080), neboť žalobce byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 7 [Jméno žalobce S]/2020-6367, podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby, přičemž tento rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2022, č. j. 15 To 2001/2022-6367 (v právní moci dne 6. 5. 2022).

51. Co se týče vzniku nemajetkové újmy z důvodu zahájení a vedení trestního stíhání, nejde o vyvratitelnou domněnku, ale újma z důvodu trestního stíhání musí být prokázána, (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010 či ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4280/2011). Soud tak vychází z toho, že jakkoliv je každé trestní stíhání vždy spojeno s jistým zásahem do osobnostních práv trestně stíhaných osob (srov. nález Ústavního soudu ČR sp. zn.

IV. ÚS 428/05) není na místě existenci nemajetkové újmy presumovat, ale prokazovat, stejně tak jako intenzitu (případné) újmy odůvodňující peněžité odškodnění.

52. Soud při stanovení formy a výše zadostiučinění vycházel v souladu s ustálenou judikaturou ze tří základních kritérií: (i) z povahy trestní věci, (ii) z délky trestního řízení a (iii) z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce. Povahou trestní věci se myslí zejména závažnost trestného činu, který byl poškozenému kladen za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou poškozený trestní řízení vnímá. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4818/2015 ze dne 9. 10. 2017).

53. V daném případě byl žalobce stíhán pro spáchání zvlášť závažného zločinu zneužití pravomocí úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku spáchaný ve formě návodu dle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pomoci dle § 21 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Žalobci tak hrozil trest odnětí svobody až ve výši 12 let.

54. Dále je třeba uvést, že ve vztahu k žalobci trvalo trestní stíhání od 22. 1. 2019 do 6. 5. 2022. Ve vztahu k žalobci tak trestní stíhání trvalo přibližně 3 roky a 3 měsíce.

55. Žalobce dále tvrdil následující dopady do svého života: (i) ukončil výkon funkce jednatele a výkonného ředitele společnosti [Jméno jednatele A].; (ii) utrpěla jeho pověst jako pracovitého a seriózního jednatele obchodní společnosti a odborníka na horský zábavní průmysl a cestovní ruch, kterou budoval více jak 20 let; (iii) se musel obhajovat před odbornou veřejností a i před zákazníky lyžařského rezortu, kdy nebylo jisté, zdali bude moci pokračovat ve své dosavadní činnosti člena pracovní skupiny [Anonymizováno] a vedoucího legislativní komise [Jméno jednatele B], kdy v souvislosti s touto činností se účastnil panelových diskuzí a konferencí ; (iv) došlo ke zhoršení rodinných vztahů žalobce a vztahů s jeho přáteli; (v) dcera [Anonymizováno] byla v poslední ročníku základní školy a čelila nepříjemným a nedůstojným dotazům svých spolužáků a žáků jiných tříd; (vi) řada rodičů spolužáků jeho dcery vnímala žalobce jako osobu, která se podílela na dotačních podvodech; (vii) dcera [Anonymizováno] pak nastoupila na gymnázium [Jméno žalobce T]. [Anonymizováno], když druhý školní týden byl první jednací týden před KS, přičemž dcera žalobce byla proto vystavena stresu, pročež utrpěl vztah otce s dcerou; (viii) syn [Anonymizováno] navštěvoval základní školu a hrál florbal v klubu [Anonymizováno] – žalobce musel ve škole a v klubu obhajovat své trestní stíhání; (ix) trestní stíhání bylo pro žalobce stresující – žalobce trpěl nespavostí, žaludeční nevolností a nechutenstvím, těžko se soustředil do práci a byl nucen vyhledat odbornou pomoc; (x) žalobce ztratil vůli věnovat se svým koníčkům.

56. Žalobce na podporu svých tvrzení navrhl výslech 3 svědků (původně navrhl 4 svědky, avšak podáním ze dne 1. 3. 2024 vzal svůj důkazní návrh na výslech svědka [Anonymizováno] zpět) a svůj účastnický výslech. Pokud pak jde o důkaz výslechem účastníka, nelze přehlédnout, že tento důkazní prostředek má subsidiární povahu (viz § 131 o. s. ř.; viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03). Jak k tomu kdysi uvedl významný český procesualista E. Ott: „Možnost omylu a zlomyslnosti strany nutně toho vyžadují, aby výslech stran uznán byl jen za podpůrný zdroj přesvědčení soudcova, pakli totiž ani průvody stranami nabízenými a připuštěnými, aniž těmi, jež z úřední moci provedeny byly, soud žádoucího přesvědčení nenabyl.“ (OTT, E. Soustavný úvod ve studium nového řízení soudního Díl

II. Praha: Wolters Kluwer, 2012, s. 192). Soud jej proto neprováděl, neboť má za to, že žalobcem tvrzené skutečnosti by bylo lze prokázat i jinak (např. výslechem jeho rodinných příslušníků a dalších osob).

57. Z provedeného dokazování pak má soud pouze za prokázané, že žalobce v příčinné souvislosti se svým trestním stíháním (i) ukončil výkon funkce jednatele a výkonného ředitele společnosti [Jméno jednatele C]. (kdy k tomuto vypovídal svědek [Jméno svědka C]), (ii) trestní stíhání bylo pro žalobce stresující – žalobce trpěl nespavostí, žaludeční nevolností a nechutenstvím, těžko se soustředil do práci (k tomuto vypovídali svědci [Anonymizováno]); (x) žalobce ztratil vůli věnovat se svým koníčkům (k tomuto vypovídal svědek [Anonymizováno]).

58. Jinými slovy řečeno, soud má za prokázané dopady trestního stíhání žalobce v oblasti pracovní, zdraví a volnočasových aktivit. V podrobnostech k tomu nicméně soud zdůrazňuje, že z hlediska intenzity těchto dopadů se nejednalo o nijak zvlášť intenzivní dopady. Svědek [Jméno svědka C] sice vypověděl, že po zahájení trestního stíhání bylo působení žalobce ve společnosti [Jméno žalobce U]. problematické, žalobce ukončil svoje působení ve funkci jednatele této společnosti, avšak zároveň vypověděl, že žalobce pracuje pro tuto společnost doposud (na pozici právníka). Svědek [Anonymizováno] pak vypověděl, že došlo k určitému útlumu působení žalobce v rámci [Jméno žalobce V], avšak podle svědka ani toto své angažmá žalobce zcela nepřerušil. Svědek si přitom nevybavoval, že by žalobce nebyl pozván na nějaké jednání jen kvůli svému trestnímu stíhaní. Svědek [Anonymizováno] pak jednoznačně vypověděl, že trestní stíhání nemělo vliv na jeho obchodní spolupráci s žalobcem.

59. Pokud jde o dopady trestního stíhání do oblasti cti, důstojnosti žalobce, svědci [Jméno svědka C] a [Anonymizováno] shodně vypověděli, že sice zaznamenali dotazy na trestní případ pana žalobce, ale nezaznamenali negativní reakce. Svědek [Anonymizováno] pak zdůrazňoval, že dodnes považuje žalobce za erudovaného a váží si jeho odborných znalostí. Podle svědka [Anonymizováno] pak měli žalobce vnímat jako odborníka i členové výkonného výboru [Jméno žalobce W]. Svědek [Anonymizováno] pak vypověděl, že nezaznamenal negativní reakce na trestní stíhání žalobce.

60. Pokud jde o volnočasové aktivity, svědek [Jméno svědka C] vypověděl, že žalobce utlumil své působení v rámci tenisu a ježdění na kole. V oblasti zdraví pak svědek [Jméno svědka C] rovněž vypověděl, že žalobce se neměl cítit dobře, měl trpět nespavostí, zvýšeným cholesterolem a nic ho nemělo bavit. Útlum v činnosti žalobce zaznamenal i svědek [Anonymizováno].

61. Všechny svědecké výpovědi má přitom soud za věrohodné, jak bylo odůvodněno shora.

62. Dále soud poukazuje na skutečnost, že trestní stíhání žalobce bylo široce medializováno, jak vyplynulo z provedeného dokazování. K tomu soud poznamenává, že si je vědom judikatorních závěrů, podle kterých medializace trestního stíhání, je-li prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, aniž se orgány činné v trestním řízení dopustily neodpovídající medializace případu, nelze přičítat k tíži státu odpovědného za újmu trestním stíháním způsobenou (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). Nicméně soud nepřičítá k tíži žalované samotnou okolnost, že bylo trestní stíhání medializováno. Podle soudu je ovšem třeba vnímat samotný rozdíl mezi medializací, tj. tím že se jméno a podobizna žalobce objevily v celostátních mediích, a to právě ve spojení s původním řízení, a faktem, že nemůže být pochyb o tom, že o trestním stíhání žalobce se prostřednictvím medializace dozvěděla řada osob, přičemž s ohledem na charakter trestné činnosti, která byla žalobci kladena za vinu, jenom stěží tato vědomost mohla vyvolat kladné smýšlení ve vztahu k osobě žalobce. 63. [Jméno jednatele D].

64. K tomu soud zdůrazňuje, že sice svědci [Jméno svědka C] a [Anonymizováno] vypovídali i o rodinném životě pana žalobce, avšak uvedli, že všechny tyto informace měli zprostředkovaně od žalobce. Soud proto z těchto svědeckých výpovědí v tomto ohledu nevycházel. Žalobce – s výjimkou svého účastnického výslechu, který soud ze shora uvedených důvodů neprováděl – soudu žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení nenabídl, ačkoliv byl soudem na jednání dne 15. 4. 2024 vyzván postupem podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a poučen i o následcích nesplnění takové výzvy. Soud sice lidsky rozumí zdrženlivosti žalobce, který uváděl, že nechce navrhovat výslechy svých rodinných příslušníků a dalších osob, neboť je nechce vystavovat stresu spojeným se soudním řízení. Na druhou stranu břemeno důkazní v projednávané věci v tomto ohledu tíží nepochybně žalobce, přičemž pokud žalobce své důkazní návrhy nerozhojnil, považuje soud shora vyjmenovaná tvrzení za neprokázaná.

65. S přihlédnutím ke shora uvedeným okolnostem dospěl soud k závěru, že žalobci nemajetková újma spočívající v zásahu do jeho osobnostní sféry zahájením a vedením trestního stíhání vznikla. Újma přitom dle soudu žalobci vznikla v takové intenzitě, jež odůvodňuje odškodnění v penězích. V souladu s ustálenou judikaturou přitom lze uložit povinnost omluvy a odškodnění v penězích vedle sebe. V souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí ze dne 16. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3212/2015) soud dále provedl srovnání s jinými obdobnými případ odškodnění, a to konkrétně s následujícími případy.

66. Zaprvé, s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 90/2023, respektive u odvolacího soudu pod sp. zn. 62 Co 133/2024. V rámci tohoto řízení bylo posuzováno trestní stíhání, v rámci kterého byl stíhán i pan žalobce s tím, že poškozený v dotčené věci byl stíhán pro zvlášť závažný zločin dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, odst. 6 písmeno a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaném ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písmeno c) tr. zákoníku a dále pro zvlášť závažný zločin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a dále pro zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písmeno b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku s tím, že tedy byl ohrožen trestní sazbu odnětí svobody ve výměře 5–12 let. Soud prvního stupně zhodnotil dopady trestního stíhání do osobního, rodinného a pracovního života poškozeného, konkrétně tedy poškozený měl narušený rodinný život, byl v souvislosti trestního stíhání podrážděný, nervózní, své rodině se nemohl věnovat naplno, utrpěla jeho dobrá pověst a čest za situace, kdy tedy bydlel v relativně malé obci a o trestním stíhání se dozvěděli sousedé, známí i přátelé, kteří mnohdy poškozeného podezírali. Poškozený trpěl tím, že do značné míry byly narušeny jeho sociální kontakty s tím, že soud připustil i zdravotní problémy, kdy v důsledku trestního řízení došlo i zdravotní problémy s tím, že tedy odvolací soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že v trestním řízení došlo k excesům ze strany orgánů činných v trestním řízení a dále tedy přiznal poškozenému přiměřené zadostiučinění v celkové výši 160 000 Kč.

67. Zadruhé, s rozhodnutím vydaným zdejším soudem v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 27 C 87/2023, kdy v dotčené věci tedy bylo rovněž posuzováno trestní stíhání vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 [Jméno poškozené B]/2020 a kdy poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 110 000 Kč. V této věci byl poškozený stíhán pro spáchání přečinu poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti dle § 294 odst. 1 tr. zákoníků, zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, zločinu dotačního podvodu dle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku a zločinu poškozování finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1 a 5 tr. zákoníku. Poškozenému pak hrozil trest odnětí svobody až 12 let. Poškozený měl být stresován, trpět nespavostí, měl přestat chodit do společnosti. Soud rovněž přihlédl k tomu, že poškozený byl stíhán v souvislosti s výkonem svého povolání. Poškozený měl ztratit chuť do práce a měl se méně věnovat své rodině. Poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění v celkové výši 110 000 Kč.

68. Zatřetí s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 23 C 138/2020, respektive Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 15 Co 310/2022. Poškozený byl v této věci trestně stíhán pro zvlášť závažný zločin poškozený finančních zájmů Evropské unie a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby a byl 100 dní ve vazbě. Za to byl ovšem odškodněn zvlášť. Trestní stíhání trvalo přibližně čtyři roky a jeden měsíc a poškozený byl osobou bezúhonnou a u poškozeného navíc byla provedena domovní prohlídka, se kterou poškozený spojoval celou řadu negativních dopadů a kauza byla taktéž medalizována a poškozenému bylo přiznáno přiměřeně zadostiučinění ve výši 120 000 Kč.

69. Začtvrté, s rozhodnutím vydaným v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu podpisovou značkou 15 C 119/2018, respektive Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 20 Co 209/2019, kdy v dané věci byl poškození stíhán pro zločin přijetí úplatků, a to sice z pozice starosty obce. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 12 let a délka jeho trestního stíhání činila přibližně čtyři roky a devět měsíců. V daném případě byly shledány zásahy zejména do rodinného života poškozeného, případ byl medializován, rovněž v daném případě poškozený, trpěl velkým stresem, což se projevilo do jeho zdravotní stránky a poškozenému bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění ve výši 100 000 Kč.

70. Soud rekapituluje, že ve všech srovnávaných případech poškozeným trest hrozil srovnatelný. Ve věcech 23 C 138/202 a 15 C 119/2018 pak sice trestní stíhání trvalo déle, avšak v těchto věcech poškození prokázali podstatně nižší zásahy do života. Oproti žalobci zejména neprokázali zásahy do sféry pracovní. Tyto závěry pak mutatis mutandis platí i pro věc 27 C 87/2023, v rámci které bylo sice projednáváno odškodnění za stejné trestní řízení trest hrozil stejný, avšak v projednávané věci byly prokázány větší zásahy trestního stíhání do života žalobce. Podle názoru zdejšího soudu je tak nejpřiléhavější srovnání projednávané věci s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 27 C 90/2023. Podle názoru zdejšího soudu je tak namístě odškodnit žalobce za jeho nemajetkovou újmu částkou 160 000 Kč.

71. Podle názoru zdejšího soudu je přitom při úvahách stran výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestní stíháním žalobce potřeba vzít zejména v potaz skutečnost, že žalobce byl trestně stíhán jako osoba bezúhonná, byl zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu, jeho trestní stíhání bylo široce medializováno a v rámci trestního řízení docházelo k excesům ze strany orgánů činných v trestním řízení, jak konstatoval Městský soud v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 62 Co 133/2024. Vyšší odškodnění pak soud nevolil z toho důvodu, že žalobce řadu svých tvrzení neprokázal, přičemž u zásahů do pracovního života nelze přehlédnout, že tyto nelze považovat z hlediska jejich intenzity za nijak extrémní. Žalobce sice ukončil svoji činnosti jednatele společnosti [Jméno žalobce Y]., utlumil svoje další odborné působení, ale k celkovému odstřižení od jeho kariéry v žádném případě nedošlo. Žalobce dodnes působí ve společnosti [Jméno žalobce A1]., resp. v rámci oboru, které se věnoval již před zahájením trestního stíhání.

72. K tomu soud zdůrazňuje, že samozřejmě chápe a rozumí tomu, že žalobce nezákonné trestní stíhání stresovalo a v žádném případě nechce tento stres jakkoliv bagatelizovat. Koneckonců obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (viz nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn.

I. ÚS 554/04,

II. ÚS 590/08). Nicméně forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). Podle názoru zdejšího soudu přitom přiznání částky ve výši 160 000 Kč rozhodně není v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, která se ve věcech náhrady nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním opírá mimo jiné i o myšlenku, že by ve srovnatelných případech mělo být poskytnuto srovnatelné přiměřené zadostiučinění.

73. Lze tak uzavřít, že na základě provedeného dokazování a shora uvedených úvah a srovnání dospěl soud k závěru, že adekvátní výše zadostiučinění prokázané újmy žalobce činí 160 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že sama žalovaná dobrovolně žalobci plnila částku 100 000 Kč, soud výrokem V. tohoto rozsudku přiznal zbývající částku 40 000 Kč a výrokem VI. tohoto rozsudku žalobu ve zbytku zamítl. (ii) K náhradě škody v podobě obhajného 74. Ve vztahu k nároku na náhradu škody je třeba uvést, že jeho vznik není podmíněn prokázáním, že orgány činné v trestním řízení jednaly v přímém rozporu se zákonem, nýbrž je založen na principu, podle něhož osoba, jež byla zproštěna obžaloby, resp. nebyla uznána vinnou ze spáchání trestného činu, má zásadně právo na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, a to včetně nákladů na obhajobu (srov. § 31 zákona).

75. V řízení bylo prokázáno, že proti žalobci bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání, které skončilo zproštěním žalobce obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu. Žalobce se ve vztahu k původnímu řízení domáhal zaplacení cestovného a náhrady za promeškaný čas.

76. Žalobce požadoval zaplacení částky 5 085,39 Kč s příslušenstvím. Soudem byl přitom opakovaně postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzýván, aby doplnil svá tvrzení a důkazní návrhy tak, aby bylo patrné, z čeho se tato částka skládá. I přes opakované výzvy žalobce pouze uvedl, že se domáhá přiznání cestovného a náhrady za zmeškaný čas za úkon dne 18. 9. 2019 účast na výslechu [Jméno svědka E] ve výši 1100,28 Kč. Podle žalobce přitom platí, že žalovaná řádně nevysvětlila, v jakém rozsahu a na kterého jeho nároky žalobci plnila. Žalobce proto nemohl splnil svoji povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti.

77. S tímto hodnocením ovšem soud zásadně nesouhlasí. Žalovaná byla vyzvána na jednání dne 15. 4. 2024, aby v rámci své vysvětlovací povinnosti jednoznačně uvedla, v jakém rozsahu a na jaké nároky žalobce plnila. Žalovaná pak této své povinnosti dostála svými podáními ze dne 27. 5. 2024. V těchto podáních jednoznačně uvedla, jaké částky (pokud jde o cestovné a zmeškaný čas) plnila a na jaké žalobcovy požadavky. Žalobcovy tak podle názoru zdejšího soudu nic nebránilo v tom, aby precizoval svá tvrzení i co do částky 3 985,11 Kč. Neučinil-li tak, ačkoliv byl soudem řádně a opakovaně poučen o následcích nesplnění této povinnosti, nezbylo soudu, než aby žalobu co do částky 3 985,11 Kč výrokem III. zamítl.

78. S ohledem na skutečnost, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že úkon dne 18. 9. 2019 se konal, účastnil se jej substitut obhájce žalobce, přičemž žalobce za svoji obhajobu řádně zaplatil (resp. žalobci byla obhajoba řádně fakturována), soud vyhověl výrokem II. požadavku žalobce na zaplacení částky 1 100,28 Kč. K tomu se v podrobnostech uvádí, že žalobci by náleží náhrada 107,52 Kč za 100 ujetých km v částce (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě [Jméno žalobce B1] l/100 km) a dále částka 401,8 Kč (v částce 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč a DPH. (iii) K náhradě škody v podobě zaplacených úroků 79. Pokud se jedná o požadavek žalobce na náhradu škody v podobě úroků zaplacených za zápůjčku společnosti [Jméno žalobce C1]. (23 418,49 Kč s příslušenstvím), i tento nárok soud výrokem VII. zamítl. I když z provedené dokazování sice vyplynulo, že žalobce smlouvu o zápůjčce za jím tvrzených podmínek se společností [Jméno žalobce D1]. skutečně uzavřel a žalovanou částku uhradil, podle soudu absentuje příčinná souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem a vznikem škody.

80. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti mezi tvrzenou újmou a odpovědnostním titulem, Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1437/2006, konstatoval, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem porušení právní povinnosti škůdce či právem kvalifikované okolnosti, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, a tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu (škodné události), ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Časové hledisko pak není rozhodujícím a jediným kritériem a příčinnou souvislost nelze zaměnit za souvislost časovou, neboť újma může být důsledkem škodné události, i když nevznikla v době škodné události, ale později (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. [Jméno žalované B] 86/90). Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá, skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. Příčinná souvislost je přerušena např. v těch případech, kdy bezprostřední příčinou škody je skutečnost, která je již sama následkem, za nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu, nebo tehdy, je-li vznik újmy vyvolán bezprostředně okolností, která nemá věcný vztah k počínání škůdce.

81. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1930/2014, se uvádí: „[j]e běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti (v němž každý jev má svou příčinu, zároveň však je příčinou jiného jevu) je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci kausálního nexu je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. To znamená, aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta případně příčinu další. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje. Podle teorie adekvátní příčinné souvislosti je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Současně se musí prokázat, že škoda by nebyla nastala bez této příčiny (conditio sine qua non).“.

82. V projednávané věci pak nelze přehlédnout, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce v rozhodném období roku 2022 disponoval částkami v řádech stovek tisíců Kč, které svojí výší převyšovaly zápůjčku od společnosti [Jméno žalobce E1]. Dlužno poznamenat, že sám žalobce k tomu uváděl, že tyto částky byly určeny na nákup menšího bytu v [Anonymizováno]. Jakkoliv přitom soud rozumí úmyslu žalobce zakoupit si pro potřeby své a své rodiny byt, nelze přehlédnout, že příčinou pro vznik škody bylo svobodné rozhodnutí žalobce, nikoliv samotné trestní stíhání (resp. odpovědnostní titul). Jinak řečeno, žalobce se v době uzavírání zápůjčky nenacházel v bezvýchodné situaci, kdy by skutečně byl nucen si tuto zápůjčku vzít. Žalobce měl dostatek finančních prostředků, jenom je nechtěl použít na financování svého obhájce. Takovéto rozhodnutí je nepochybně rozhodnutím legitimním, avšak v tom případě žalobce nemůže následky tohoto rozhodnutí přičítat k tíži žalované.

83. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

84. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádosti žalobce o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 4. 11. 2022. Po uplynutí šestiměsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta 4. 5. 2023; v prodlení se tak žalovaná ocitla dne 5. 5. 2023. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzených částek od 5. 5. 2023. Soud rovněž výrokem IV. přiznal žalobci právo na zaplacení částky 78 770,92 Kč, když tato částka představuje kapitalizované úroky z prodlení z žalovanou dobrovolně vyplacených částek ve výši 592 757,70 Kč za období od 5. 5. 2023 do 8. 3. 2024 a 22 112,58 Kč za období od 5. 5. 2023 do 27. 5. 2024. Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

85. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem IX. dle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. K tomu osud v podrobnostech zdůrazňuje, že tarifní hodnota sporu činila 985 157 Kč (787 881,85 + 1 100,28 + 3 985,11 + 78 770,92 + 40 000 + 50 000 + 23 418,49), neboť částka 4 860 000 Kč se počítá z tarifní hodnoty 50 000 Kč (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Žalobce pak byl úspěšný co do tarifní hodnoty 907 753,05 Kč, neboť v rozsahu částky 787 881,85 Kč vzal žalobu zpět pro chování žalované. Neúspěch žalobce je tak zcela nepatrný, pročež mu náleží plná náhrada nákladů řízení.

86. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč a dále nákladů právního zastoupení. V projednávané věci náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 12 260 Kč za každý ze 12 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí a rozšíření žaloby, účast na jednání dne 1. 2. 2024, porada dne 6. 2. 2024, doplnění žaloby ze dne 1. 3. 2024 na výzvu soudu, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 14. 4. 2024, 2x účast na jednání trvajícího přes 2 hodiny dne 15. 4. 2024, porada dne 7. 6. 2024, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 14. 6. 2024, účast na jednání dne 24. 6. 2024) včetně 12 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Zástupce žalobce je také plátcem DPH, pročež soud navýšil částku 150 720 Kč o částku DPH v sazbě 21 % z této částky ve výši 31 651,2 Kč.

87. Dále náleží žalobci náhrada nákladů za cestovné jeho zástupce. Za celkem ujetých 1 265 km na 3 jednání a zpět naftovým automobilem Volvo XC 90 s cenou motorové nafty 38,7 Kč/l se spotřebou 6,2 5,4 a 5,7 l/100 km dle údajů z velkého technického průkazu při kilometrovném 5,6 Kč náleží cestovné ve výši 9907,1 Kč 88. Celkově tak žalobci náleží částka náhrady nákladů řízení ve výši 196 278,3 Kč.

89. Soud zdůrazňuje, že předběžné projednání nároku na náhradu škody u příslušného ústředního orgánu má neformální povahu a nepředpokládá se, že by při něm poškozený musel být právně zastoupen. Proto mu zákon neumožňuje, aby v rámci náhrady nákladů řízení uplatnil náklady zastoupení, i když je ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk vynaložil. Toto ve shora citovaném § 31 odst. 4 OdpŠk jasně dané omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o. s. ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, a to ani tehdy, kdyby právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 OdpŠk zaslal ještě další předžalobní výzvu. Takový úkon, jehož nezbytnost jinak vyplývá z § 142a o. s. ř., lze totiž v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný, a to právě s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1728/2011). Dlužno poznamenat, že § 31 OdpŠk opakovaně prošel i testem ústavnosti (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn.

III. ÚS 445/16).

90. Dále z ustálené judikatury plyne, že za vypracování písemností týkajících se pouze dokazování adresovaných soudu prvního stupně odměna nepřísluší, resp. pokud právní zástupce účastníka sděluje soudu své důkazní návrhy a v písemném podání stanovisko účastníka, které koresponduje s jeho již sdělenými stanovisky, nejde o účelně vynaložené náklady právního zástupce, a za taková podání odměna nepřísluší (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2013, sp. zn. 57 Co 799/2013 nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 2 To 28/2004).

91. Pro úplnost soud dodává, že výrokem VIII. tohoto rozsudku soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku, a to podle Položky 8a Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce byl totiž soudem vyzván k zaplacení soudního poplatku 4000 Kč (za dva nároky), přičemž tento poplatek zaplatil. Žalobce pak nicméně rozšířil svoji žalobu o další nárok (a soud toto rozšíření připustil), pročež bylo namístě rozhodnou o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek. (k tomu viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2127/2019).

92. Lhůta k plnění byla ve výrocích II., IV.,

V. IX. stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí. Délka lhůty k plnění byla ve výroku VIII. pro žalobce stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.