38 C 169/2020-123

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Janou Elou Klikovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o neplatnosti závěti zůstavitele takto:

Výrok

I. Návrh na určení, že manželka zůstavitele [celé jméno žalované], [rodné číslo], bytem [adresa žalované], není zůstavitelovou dědičkou ze závěti ze dne 11. 3. 2016, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 30 492 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobou došlou soudu dne 16. 10. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že žalovaná není zůstavitelovou dědičkou ze závěti ze dne 11. 3. 2016. V návrhu uvedla, že Okresním soudem v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka] je vedeno řízení po zůstaviteli [příjmení] [příjmení] zemřelém dne 18. 5. 2019. V řízení o pozůstalosti byla předložena a přečtena listina ze dne 11. 3. 2016 označená jako závět sepsaná formou notářského zápisu u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka], kterou zůstavitel odkázal veškerý svůj majetek své manželce paní [jméno] [příjmení] a zároveň zrušil všechny své předešlé závěti, tedy i listinu ze dne 5. 8. 1994, která byla zůstavitelem sepsána formou notářského zápisu u notáře [anonymizováno] [příjmení]. V rámci dědického řízení po zůstaviteli – otci žalobkyně – žalobkyně jako jeho dcera sdělovala, že s obsahem závěti ze dne 11. 3. 2016 nesouhlasí a napadá její platnost. Žalobkyně má za to, že v době pořízení závěti nebyl zůstavitel plně svéprávný v důsledku duševní poruchy a notářce oznámila, že zůstavitel trpěl v době pořízení závěti stařeckou demencí v pokročilém stadiu, byl zcela neorientovaný ve svých osobních a sporných záležitostech a byl lehce kýmkoliv manipulovatelný a ovlivnitelný. Stanoviska žalobkyně a žalované dědickém řízení byla naprosto odlišná. Žalobkyni bylo doručeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 24. 8. 2020, kterým jí bylo uloženo, aby do dvou měsíců od nabytí právní moci usnesení podala u Okresního soudu v Hradci Králové žalobu proti manželce zůstavitele na určení, že manželka zůstavitele není zůstavitelovou dědičkou ze závěti. Uvedené usnesení nabylo právní moci nejdříve dnem 31. 8. 2020. Žalobkyně má za to, že její otec v době sepsání závěti nebyl plně svéprávný, a to v důsledku poruchy, kterou trpěl. Již v březnu 2014, kdy ho navštívila, byl zmatený, choval se podivně, zapomněl, že je u něho na návštěvě a šel si lehnout. Při dalších návštěvách v roce 2015 žalovaná informovala žalobkyni o tom, že se otec zhoršil, je často agresivní, vyhazuje dezorientovaně věci z okna, rozbil skleněnou výplň dveří, chodí jenom v trenýrkách po chodbě v domě, pomočený a zvoní dezorientovaně po sousedech a neví, kde bydlí a několikrát ho musela hledat na sídlišti. Těmto sdělením byl přítomen syn žalobkyně [jméno] [příjmení] a dcera [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Žalovaná rovněž volala žalobkyni a upozorňovala ji, že zůstavitel„ blázní“, že ho musí tlumit léky na spaní a na zklidnění psychiky a z důvodu, aby mu zůstal řidičský průkaz, mu dává svoje léky. V roce 2017 při návštěvě zůstavitele u žalobkyně se zůstavitel ptal na jména rodinných příslušníků, nic si nepamatoval. Žalobkyni vždy připomínal, že ona dostane chatu s odkazem na závěť z roku 1994, protože žalobkyně je jeho jediná dcera, kterou o její podíl nemůže ošidit, což činil v reakci na prohlášení žalované, že její jediný syn nic nemá a není na tom finančně dobře. Po dalším zhoršení zdravotního stavu zůstavitele ho žalovaná doma nechtěla a žalobkyně mu zajistila umístění do LDN v [obec]. Zpopelnění otce zajišťovala a zaplatila žalobkyně sama. Žalovaná sdělila, že nárok uplatněný žalobkyní zcela neuznává. Žalovaná uvedla, že je velmi překvapena tvrzením žalobkyně ohledně zdravotního stavu zůstavitele, která považuje za nepravdivá a zcela účelová, stejně jako to, že zůstavitel údajně trpěl stařeckou demencí v pokročilém stadiu. Zůstavitel docházel pravidelně ke svému obvodnímu lékaři [anonymizováno] [příjmení] a navštěvoval další odborníky z oblasti medicíny, ale nikdy takové, které by měli řešit jakékoliv případné potíže v oblasti duševního zdraví, které se u něho nevyskytovaly. Žalovaná uváděla již při pozůstalostním jednání u notáře, že zůstavitel se rozhodl samostatně k sepsání závěti a žalovanou o tom neinformoval a žalovaná se domnívá, že tak učinil zejména z důvodu, aby žalovaná do budoucna měla zajištěnou dostatečnou péči o svou osobu ve stáří, neboť jako jediná řádně pečovala o zůstavitele až do jeho smrti. Žalovaná měla zájem se s žalobkyní dohodnout smírnou cestou, ale v důsledku chování a jednání žalobkyně se tak nestalo. Po úmrtí zůstavitele ji navštívila žalobkyně se svým přítelem panem [příjmení] a pozvali ji do restaurace [ulice], kde jí sdělili, že chata v [obec] spolu s pozemky bude převedena do výlučného vlastnictví žalobkyně a pokud s tím žalovaná nebude dobrovolně souhlasit, žalobkyně jí připraví o bytovou jednotku [číslo] v [anonymizováno]. Tvrzení žalobkyně týkající se návštěvy zůstavitele v březnu 2014 považuje za účelová, má za to, že taková návštěva se neuskutečnila, neboť by jí o tom manžel řekl. Zůstavitel trávil většinu svého času se žalovanou a žalobkyně o zůstavitele jako o svého otce nejevila nikdy skutečný zájem, pravidelně jej nenavštěvovala ani o něj nepečovala v době, kdy byla žalovaná hospitalizována v nemocnici z důvodu srdečního onemocnění. V tu dobu zajišťovala péči o zůstavitele vnučka žalované [příjmení] [příjmení]. Žalovaná si není vědoma, že by žalobkyně přála zůstaviteli k svátku, k narozeninám či jiným příležitostem. Zůstavitele navštívila maximálně 2× do roka a to v období zejména vánočních a velikonočních svátků. Žalované není známo, že by se zůstavitel choval tak, jak uvádí žalobkyně tedy, že by se choval dezorientovaně, vyhazoval věci z okna a chodil ve společných prostorách jen v trenýrkách nebo zvonil zmateně na sousedy. Rovněž není pravda, že by žalovaná musela zůstavitele hledat po sídlišti. Jeho fyzické i duševní zdraví bylo v pořádku a nikdy se nechoval tak, jak ho líčí žalobkyně v žalobě. Žalovaná dále uvádí, že zůstavitel bohužel téměř neznal svá vnoučata [jméno] a [jméno] [příjmení], neboť ti jej nenavštěvovali a žádný vztah mezi nimi nebyl. Tvrzení o tom, že by své závodní motorky nabízel vnukovi [jméno], není pravdivé, neboť v minulosti byly prodány a finanční prostředky byly postoupeny žalobkyni. Je pravda, že když se žalobkyně jako nemanželské dcera zůstavitele narodila, zůstavitel o ni nepečoval, nestýkali se a nejevil o ni zájem, pouze hradil výživné. [jméno] vůči žalobkyni si kompenzoval určitý nezájem o žalobkyni v dětství. Není pravda, že by žalovaná v minulosti podávala zůstaviteli léky, který byly určeny pro její osobu. Uklidňující léky jí byly předepsány pouze jednorázově v době, kdy jí zemřela matka v roce 2008 a od té doby žalovaná pravidelně užívá pouze pro svou potřebu léky na spaní. Žalovaný byl držitelem řidičského oprávnění a byl řidičem z povolání a obvodní lékař mu vždy po řádně provedené lékařské prohlídce vydal potvrzení o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Žalovaná navíc sama vlastní řidičský průkaz. Zůstavitel se žalovanou pravidelně jezdili na chatu na jaře a v létě na nákupy dojížděli do [anonymizována dvě slova] Zdravotní stav zůstavitele byl úměrný jeho věku a po fyzické a duševní stránce se jednalo o relativně zdravého člověka. Žalované nebylo známo, že zůstavitel pořídil závěť a nikdy žalované nesdělil, že by chata měla připadnout po smrti žalobkyni. Chata byla vložena formou notářského zápisu do společného jmění manželů, a to notářským zápisem ze dne 17. 5. 2004. Byt byl formou notářského zápisu převeden do jejího vlastnictví. Žalovaná se o zůstavitele řádně starala a neměla zájem o jeho umístění do LDN, avšak náročnost péče o zůstavitele si takové řešení vyžádala. Pobyt v LDN zajistila žalobkyně, ale převoz do LDN, včetně zajištění veškerých dalších osobních potřeb již zajišťovala vnučka žalované [příjmení] [příjmení]. Po smrti zůstavitele žalobkyně zajistila zpopelnění, avšak žalobkyně odmítla žalované vydat urnu s popelem a neproběhlo žádné poslední rozloučení se zůstavitelem. Dohodnutého termínu rozptylu zůstavitele na jaře 2020, na který byli pozváni smuteční hosté, a byl zajištěn smuteční obřad, se žalobkyně odmítla zúčastnit a odmítla vydat žalované ostatky zůstavitele, a proto byl smuteční obřad zrušen. Žalovaná je připravena předložit soudu fotodokumentaci ze svatby v roce 2016 za účelem prokázání, že zůstavitel se účastnil společenské akce, společensky se bavil s ostatními hosty a svatbu si užíval. Žalobkyně dostala od zůstavitele za jeho života bytovou jednotku v [anonymizováno] ulici, kterou následně vyměnila za větší, kde žije s rodinou dosud. Žalobkyně dále dostávala od zůstavitele dary v hodnotě několika tisíců Kč. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalované, že nevěděla o závěti sepsané formou notářského zápisu u [anonymizováno] [příjmení] ani u [anonymizováno] [příjmení]. Sám zůstavitel mluvil před žalobkyní pouze o závěti z roku 1994, o další závěti nehovořil. Žalobkyně má k dispozici audionahrávku z jednání se žalovanou, kterou může prokázat, že není pravda, že by žalovanou vydírala nebo na ni vyvíjela nátlak. Žalovaná uvedla, že pokud byly pořízeny údajné nahrávky, tak je žalovaná považuje za protiprávní a dle jejího názoru se jedná o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum] bylo zjištěno, že se jedná o smlouvu o rozšíření zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, podle níž se manželé [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] dohodli o rozšíření společného jmění manželů o nemovitosti – rekreační chatu číslo evidenční [anonymizováno] v [obec] na stavební parcele číslo parcelní [anonymizováno] a stavební parcelu číslo parcelní [anonymizováno] - zastavěnou plochu a nádvoří a dále parcelu [číslo] a [číslo] – trvalé travní porosty vše v katastrálním území a obci [obec]. Z notářského zápisu sepsaného dne [datum] bylo zjištěno, že manželé [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] uzavřeli smlouvu o manželském majetkovém režimu spočívající ve zúžení rozsahu společného jmění manželů tak, že z majetku patřícího do SJM se vylučuje a předmětem výlučného vlastnictví paní [jméno] [celé jméno žalované] se stává bytová jednotka [číslo] vymezená v budově v části [územní celek] [adresa] na pozemku [anonymizována dvě slova] – zastavěná plocha a nádvoří a s vlastnictvím jednotky související spoluvlastnický podíl na společných částech budovy a pozemku. Z výpisu z katastru nemovitostí na čísle listu [anonymizováno] bylo zjištěno, že nemovitosti zapsané na [list vlastnictví], tj. stavební parcela č. st. [anonymizováno], jejíž součástí je stavba číslo evidenční [anonymizováno] stojící na pozemku p. č. st. [anonymizováno] a dále parcely [číslo] trvalé travní porosty, vše v obci [obec] a [katastrální uzemí], patří do společného jmění manželů pana [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované]. Z kopií elektronické komunikace na čísle listu 26- 29 spisu bylo zjištěno, že žalobkyně podmiňovala vydání urny zůstavitele do rukou žalované vyřešením dědictví. Termín rozptylu ostatků zůstavitele sjednaný na den 27. 5. v 10 hodin byl zrušen, neboť žalobkyně oznámila, že v daný termín nemůže, a odmítla vydat urnu a doklad o zpopelnění zůstavitele. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že s paní žalobkyní jsou partneři od roku 2014. Doprovázel ji na návštěvy s jejím otcem. S otcem žalobkyně se vídal v průměru dvakrát ročně, jednou o Vánocích a jednou v létě na chatě. Pan [anonymizováno] naprosto perfektně vzpomínal na věci z mládí, ale nepamatoval si věci ze stáří. Svědek ho poprvé viděl o Vánocích 2014 a naposledy v LDN v [obec] krátce před úmrtím. Svědek uvedl, že po dobu pěti let, kdy ho znal, byl duševně stejně nezdravý v roce 2014 jako i týden před úmrtím a žádné změny v jeho duševním stavu nepozoroval. Návštěva pana [příjmení] v [obec] probíhala tak, že se uvítali a měli občerstvení, pan [příjmení] hovořil o minulosti. Nebyl orientovaný a několikrát se pomočil, to se stalo na chatě. Paní žalovaná to řešila tím, že přinesla suché tepláky. Působil pomateným dojmem. Po celé období, kdy ho znal, až do smrti říkal dceři, že jí zařídí chatu a [jméno] dostane byt. Od paní [celé jméno žalované] osobně slyšel, že pan [příjmení] utekl a pobíhal po sídlišti a museli ho hledat, a to se stalo několikrát v roce 2017 nebo 2018. Ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že paní žalobkyni nezná a s paní žalovanou jsou sousedky. [příjmení] [příjmení] znala od doby jeho nastěhování do domu asi kolem roku 1980. Znali se jako sousedi. Navštěvovali se málo, protože [příjmení] jezdili na chatu a svědkyně stavěla chatu. Pan [anonymizováno] měl dole zaparkované auto, a pokud ho svědkyně viděla, tak si jen řekli ahoj, jak se máš a kdo kam jde. Nepamatuje si, kdy ho viděla naposledy. Žalobkyni viděla pouze 2×. O majetkových záležitostech s [anonymizováno] nehovořila. Nevzpomíná si, že by se hovořilo o dceři [jméno]. Od pana [příjmení] neslyšela, že by chtěl dětem něco odkazovat. V posledních dvou letech pana [příjmení] potkávala asi jednou týdně dole u auta. Nikdy ho v posledních dvou letech neviděla pomočeného nebo zmateného a nikdy se nestalo, že by bezdůvodně zvonil u jejich bytu a ani že by ho někdo hledal po sídlišti. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaná je její babička a pan [příjmení] byl manžel babičky, kterého ona celý život nazývala dědečkem. Domů k nim chodila na návštěvy a setkávali se u různých příležitostí, vídala ho třeba 2× až 3× za měsíc. Pan [anonymizováno] byl milý pán a nikdy na něm nepozorovala úbytek mentálních schopností ani ho neviděla dezorientovaného. K určitému zhoršení došlo asi od ledna 2019 nebo asi půl roku před smrtí, kdy se začal opakovat a začal zapomínat. V nemocnici dceru pana [příjmení] viděla poprvé v životě. Pan [anonymizováno] s babičkou byli naprosto soběstační a nepotřebovali pomoc, občas jim pouze pomohla s prací na zahradě. Nikdy neviděla, že by pan [příjmení] byl pomočený a dezorientovaný, nebo že by ho hledali. Řidičský průkaz mu byl odebrán až po nehodě, která se stala 25. 1. 2019, kdy naboural do značky. Pan [anonymizováno] nikdy nepůsobil tak, že by jevil známky demence a ještě v roce [číslo] se od něho nechala odvézt do lesa na houby a byla překvapena, jak dobře řídí. Pan [anonymizováno] užíval pouze přípravek z Ginkgo biloby, léky neužíval. Se svědkyní pan [příjmení] nehovořil o tom, že by chatu chtěl odkázat žalobkyni, zajímal se spíše o jiné stránky života. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dále předložila soudu fotografie pana [příjmení] z let 2016 až 2019 založené na čl. 66 až 79 spisu. Ze svědecké výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že žalobkyně je její matka a paní [celé jméno žalované] byla manželka jejího dědy [jméno] [příjmení]. S dědou se moc nenavštěvovali, vídali se asi 2× do roka většinou o Vánocích. Svědkyně se všimla úbytku jeho mentálních schopností, například v roce 2018, kdy jeli se svědkyní a jejím bývalým přítelem do [obec] a děda se stále opakoval. Říkal opakovaně, že je velká hustota provozu a svědkyni sděloval, že je dobrá řidička, že on to pozná, když celý život profesionálně řídil. Když přijeli, tak nevěděl, kdo ho přivezl a svědkyni oslovoval [anonymizováno]. Paní [celé jméno žalované] vyprávěla o tom, jak dědeček vysklil dveře nebo jezdil výtahem nahoru a dolů v županu. To, že byl dezorientovaný, se projevovalo tím, že se stále opakoval a říkal dokola stejné věci. Žalovaná vyprávěla příběhy o dědovi, ale další už si svědkyně nepamatuje. O jednání soudu svědkyně hovořila s matkou naposledy včera, ale nemluvily o tom, jak má vypovídat. Když jeli do [obec], tak byl děda v takovém stavu, na jaký u něho už byla zvyklá od dřívějších let. Už o Vánocích před rokem 2018 u něho poznala určité změny, které nedokáže přesně specifikovat. pozn. Svědkyně se při této odpovědi rozplakala. Svědkyni je známo, o čem se vede soudní spor, neboť ji matka informovala. Ze svědecké výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek je synem žalobkyně. Se žalobkyní hovořil o tom, čeho se týká tento soudní spor. [příjmení] [příjmení] znal, byl to jeho děda, stýkal se s ním sporadicky. Neměli mezi sebou pevný ani blízký vztah. Občas se viděli, za poslední tři roky byl děda pozvaný asi 2× na nedělní oběd ke svědkově matce. Přijel i s paní [příjmení] a svědek je tam vezl autem. Jinak spíše jezdili k nim. Děda často věci opakoval a aktuální věci se nepamatoval. To se týká doby po roce 2014. Spíše hovořila jeho manželka. S dědou si nejlépe popovídal v léčebně dlouhodobě nemocných v [obec]. Svědkovi není známo, zda jeho děda s paní [příjmení] byli soběstační, když vezl dědu s manželkou na návštěvu do [obec] na nedělní oběd, tak děda stále opakoval, že je všude provoz a spousta aut. Tato návštěva v [obec] se uskutečnila asi před třemi až pěti let. Paní [celé jméno žalované] sdělovala některé zážitky s dědou, že se moc neorientuje, když se napil, tak vysklil dveře a dále, že ho našla na chodbě, jak zvoní na sousedy. Děda říkal, že jezdí autem a že se pamatuje jen cestu z [obec] na chatu. V roce 2013 nebo 2014 říkal pan [příjmení] svědkovi, ať si udělá řidičský průkaz, že mu dá motorky. Děda opakovaně říkal, že chata bude mamky, a když je zval na chatu, tak říkal: přijeďte, jednou bude chata tvoje. Z výpovědi svědka pana [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že znal pana [jméno] [příjmení], který byl jeho soused v domě. Potkávali se, pobavili se a pokecali většinou na chodbě nebo před barákem. [příjmení] se však nenavštěvovali. Pan [anonymizováno] mu po celou dobu přišel v dobrém stavu. Svědkovi je známo, že pan [příjmení] řídil auto a až ke konci se stávalo, že opakoval to samé, mohlo to být asi půl roku před smrtí. Potkávali se jednou až dvakrát týdně, bavili se o dětech. Nikdy ho neviděl dezorientovaného. Nikdo ho nekontaktoval k tomu, jak by měl vypovídat, pouze asi před měsícem s ním hovořil pan [příjmení] a ptal se ho na pana [příjmení]. Svědek mu sděloval, že mu pan [příjmení] přišel normální, pouze se opakoval. Nikdy neviděl, že by byl pan [příjmení] pomočený, nebo že by ho hledali po okolí. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud zjistil, že je kamarádka žalované. Paní žalobkyni viděla pouze, když byla ještě dítě, například když jeli tatínkem trolejbusem. Svědkyně chodila k [anonymizováno] každých 14 dní, protože paní [celé jméno žalované] se jí jako kadeřnice starala o vlasy. Pan [anonymizováno] je bývalý její kolega v družstvu Vkus. Když byli v důchodu, tak svědkyně chodila k [anonymizováno] každých 14 dní a povídali si spolu, vzpomínali na dobu, kdy pracovali ve Vkusu. Pan [anonymizováno] byl v normální kondici podobně jako nyní svědkyně. Myslelo mu to normálně a nikdo z něho nemůže dělat nějakého dementa. O dceři mluvil hezky, ale svědkyně ji nezná a ani ji nezastihla. Svědkyně nepozorovala, že by pan [příjmení] dokola opakoval to samé, byl jako každý starší člověk. Dceru měl rád a byl tak dobrosrdečný, že nikdy nemohla přijít zkrátka. Svědkyně nikdy nezažila pana [příjmení], že by byl dezorientovaný nebo zmatený, že by chodil po domě v županu nebo něco podobného ani nic takového neslyšela. Do poslední doby jezdil autem a byl normální, žádné změny u něj nepozorovala ani po roce 2018 Pan [anonymizováno] mluvil o tom, že dceři dal byt, garáž a auto. Svědkyně to brala tak, že to tak je. Svědkyně se s paní žalovanou vídá jednou za 14 dní a je jí známo, co je předmětem soudního sporu, ale dopodrobna se o tom nebavily. Pan [anonymizováno] byl v pořádku až do doby, kdy paní [celé jméno žalované] onemocněla se srdcem a on potom zkolaboval. Svědkyni mrzí, že mu nemůže zapálit svíčku, protože paní [celé jméno žalované] nemá jeho urnu, kterou má v držení dcera. [příjmení] [příjmení] nikdy neviděla opilého. Ze sdělení Krajského úřadu Královéhradeckého kraje na čl. 91 a 95 soud zjistil, že zdravotnickou dokumentaci pacientů po zemřelém [anonymizováno] [jméno] [příjmení] převzal Krajský úřad Královéhradeckého kraje, odbor zdravotnictví Zdravotnická dokumentace pana [jméno] [příjmení] nebyla krajskému úřadu s kartotékou [anonymizováno] [příjmení] předána. Ze znaleckého posudku soudního znalce [celé jméno znalce] soud zjistil, že pan [jméno] [příjmení] zemřel na srdeční zástavu v LDN [obec] dne 18. 5. 2019 a z psychiatrického hlediska trpěl nejméně od roku 2012 rozvojem demence nejspíše smíšeného typu s dominantní složkou vaskulární a pravděpodobnou složkou degenerativní. Paní žalovaná při lékařském vyšetření v roce 2012 uvedla, že zůstavitel dlouhodobě ztrácí paměť. V době sepsání závěti 11. 3. 2016 mohl zůstavitel trpět demencí v lehkém stupni. Při nedostatečném rozsahu zkoumané zdravotnické dokumentace (absence zdravotnické dokumentace ošetřujícího praktického lékaře [anonymizováno] [příjmení]) nelze jednoznačně stanovit míru snížení schopnosti zůstavitele posoudit uvedené právní jednání a jeho následky (tj. závěť sepsanou 11. 3. 2016). Soud zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování o zpracování dodatku znaleckého posudku, kterými by se znalec vyjádřil jednak k míře snížení schopnosti právně jednat u zůstavitele při zohlednění důvěryhodných svědeckých výpovědí obou svědků – dětí žalobkyně a pana [příjmení] - přítele žalobkyně - a dále k tomu, zda od roku 2012 mohlo dojít ke zlepšení demence u zůstavitele. Soud dále zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu nahrávkou žalované z roku 2019, která by měla prokázat tvrzení žalobkyně, že sama žalovaná používala termín stařecké demence ohledně zůstavitele a uváděla, že zůstavitel byl v době pořízení závěti lehce ovlivnitelný a že by podepsal všechno, co mu ona doporučila podepsat. Právní zástupce žalobkyně odkázal na nález Ústavního soudu II ÚS 1774/2014 z 9. 12. 2014, podle něhož mohou být projevy osobní povahy připuštěny k důkazu v případě, že jde o hájení práv slabší strany, přičemž podle jeho názoru je žalobkyně v tomto sporu slabší stranou. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně podala žalobu na určení podle § 80 občanského soudního řádu ve lhůtě určené usnesením soudu (§ 170 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních). Žalobkyně měla na podání žaloby naléhavý právní zájem, neboť na výsledku tohoto soudního řízení závisí rozsah jejího dědictví po zůstaviteli. Hmotněprávní posouzení věci vychází především ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zejm. ustanovení § 581 věty druhé, podle něhož je neplatné i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že zůstavitel [jméno] [příjmení] v době pořízení závěti dne 11. 3. 2016 nejednal v duševní poruše, která by ho činila neschopným učinit prohlášení o závěti a která by mu bránila rozpoznat a posoudit následky tohoto právního jednání. Soud opřel shora uvedený skutkový závěr o znalecký posudek [celé jméno znalce], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jehož úkolem bylo posoudit duševní stav zůstavitele v době pořízení závěti. Na základě studia zdravotní dokumentace a soudního spisu znalec vyslovil závěr, že zůstavitel v době sepisu závěti dne 11. 3. 2016 mohl trpět demencí v lehkém stupni, přičemž rozvojem demence nejspíše smíšeného typu trpěl nejméně od roku 2012. Znalec se z důvodu chybějící zdravotnické dokumentace nemohl vyjádřit k míře schopnosti zůstavitele posoudit právní jednání spočívající v sepsání závěti a jeho právní důsledky. V rámci soudního řízení byli vyslechnuti svědci navržení jak žalobkyní tak žalovanou. K prokázání svých tvrzení navrhla žalobkyně vyslechnout jako svědky své děti [jméno] a [jméno] [příjmení] a dále svého partnera pana [jméno] [příjmení]. Je třeba připomenout, že jak děti žalobkyně, tak i její partner mají přímý zájem na výsledku tohoto soudního sporu. Dcera žalobkyně o předmětu výslechu hovořila se žalobkyní naposledy jeden den před svou vlastní výpovědí u soudu a při své svědecké výpovědi se rozplakala. Syn žalované hovořil o tom, že s dědou se stýkal zřídka, neměli k sobě ani blízký vztah. Dále uvedl, že děda si od roku 2014 nepamatoval aktuální věci a hovořil o době minulé. Svědek s ním hovořil v době hospitalizace v LDN krátce před smrtí, kdy mu děda sděloval, že si našel hezkou slečnu a ptal se, jak dlouho bude v LDN. Obsah tohoto rozhovoru neukazuje na dezorientaci zůstavitele před jeho smrtí. Partner žalobkyně pan [jméno] [příjmení] při své svědecké výpovědi uvedl, že je partnerem žalobkyně od roku 2014 a od této doby až do doby těsně před smrtí nepozoroval žádné změny v duševním stavu zůstavitele, resp. uváděl, že zůstavitel byl stejně duševně„ nezdravý“ v roce 2014 i týden před smrtí. Ani jeden z těchto svědků neposkytl soudu přesvědčivý důkaz, že zůstavitel v době pořízení závěti v roce 2016 trpěl takovou duševní poruchou, která by měla za následek neplatnost tohoto právního jednání. Výpověď svědka [jméno] [příjmení] je pak v přímém rozporu s výpověďmi svědků navržených žalovanou, kteří na výsledku soudního sporu sami právní zájem nemají, tj. svědků pana [příjmení] a paní [příjmení], kteří uvedli, že nikdy neviděli pana [příjmení] dezorientovaného, pomočeného nebo bloudícího po okolí. Tito svědci uváděli, že pokud se jeho duševní stav zhoršil, tak až půl roku před smrtí, kdy se začal opakovat. Rovněž přítelkyně [anonymizováno], která je pravidelně navštěvovala každých 14 dní, paní [příjmení] rezolutně odmítla, že by pan [příjmení] měl trpět demencí, během návštěv si normálně povídali, žádné změny v duševním stavu u něho nepozorovala ani v roce 2018 a uváděla, že do poslední doby jezdil automobilem. Změny v duševním stavu pana [příjmení] v době více než půl roku před jeho smrtí rezolutně odmítla i vnučka žalované, byť její svědeckou výpověď soud hodnotí s přihlédnutím k tomu, že na výsledku tohoto soudního sporu může mít sama majetkový zájem. Závěry soudního znalce ve spojení s provedenými svědeckými výpověďmi neprokázaly tvrzení žalobkyně o tom, že zůstavitel nemohl v roce 2016 platně pořizovat závěť o svém majetku z důvodu duševní poruchy, neboť znalec připustil, že v roce 2016 pan [příjmení] mohl trpět lehkou demencí, avšak podle soudního znalce nebylo možné jednoznačně stanovit míru, v jaké měla duševní porucha dopad na jeho schopnost posoudit dané jednání a jeho následky. Pokud jde o zamítnutí důkazu nahrávkou z rozhovoru mezi žalobkyní a žalovanou z roku 2019, pak tuto nahrávku soud nepřipustil k důkazu, neboť se jedná o nahrávku soukromého rozhovoru pořízenou žalobkyní bez vědomí žalované. Žalobkyně přitom není oproti žalované slabší stranou sporu, dále nelze ani dovodit, že žalobkyně neměla možnost svá tvrzení prokázat jiným způsobem a soud zároveň zohlednil i okolnosti pořízení nahrávky, která byla pořízena žalobkyní tajně bez vědomí žalované, což soud považuje za nezákonný způsob pořízení důkazu, který je v rozporu s § 86 o.z. Soud při posouzení otázky připuštění dané nahrávky k důkazu vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne II ÚS 1774/2014 ze dne 9. 12. 2014, podle něhož je„ svévolné nahrávání soukromých rozhovorů bez vědomí jejich účastníků hrubým zásahem do soukromí a takový postup, kdy se záludnosti je ve většině případů morálně i právně zcela nepřijatelný zejména je veden záměrem nahrávanou osobu poškodit. Ústavní soud se rozhodně staví proti nekalým praktikám vzájemného elektronického sledování a skrytého nahrávání při soukromých i profesionálních jednáních, jež zpravidla jsou nejen v rozporu s právem, ale, hodnoceno po stránce sociálně etické, šíří ve společnosti atmosféru podezíravosti, strachu, nejistoty a nedůvěry. Zcela odlišně je však třeba posuzovat případy, kdy je tajné pořízení audiozáznamu rozhovoru součástí obrany oběti trestného činu proti pachateli nebo jde-li o způsob dosažení právní ochrany pro výrazně slabší stranu významného občanskoprávního a zejména pracovněprávního sporu. Zásah do práva na soukromí osoby, jejíž mluvený projev je zaznamenán, je zde plně ospravedlnitelný zájmem na ochraně slabší strany právního vztahu, jíž hrozí závažná újma (včetně např. ztráty zaměstnání). Opatření jediného nebo klíčového důkazu touto cestou je analogické k jednání za podmínek krajní nouze či dovolené svépomoci“. Vzhledem k výše uvedenému pak soud dospěl k jednoznačnému názoru o tom, že nahrávka žalované, kterou pořídila žalobkyně tajně bez vědomí a souhlasu žalované byla získána nezákonným způsobem a nelze ji připustit jako důkaz v civilním řízení. Na základě těchto zjištění soud uzavřel, že zůstavitel byl schopen o majetku pro případ smrti platně pořídit závěť, neboť byl i přes pokročilý věk zjevně schopen posoudit uvedené právní jednání a jeho následky. Závěť pořízená ve formě notářského zápisu má navíc charakter veřejné listiny a podle § 568 odst. 2 o.z. zachycuje–li veřejná listina projev vůle osoby při právním jednání a je-li jednajícím podepsána, zakládá to vůči každému plný důkaz o takovém projevu vůle. Závěť pořízená ve formě notářského zápisu pak svědčí o pravosti a pravdivosti obsahu veřejné listiny. Tuto vyvratitelnou právní domněnku se žalobkyni nepodařila vyvrátit. Při posouzení právního jednání zůstavitele jako jednání platného soud vyšel i ze zásady stanovené v § 574 o. z., tedy, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než na neplatné. [příjmení] byla žalobkyně s danou žalobou úspěšná, muselo by být prokázáno s naprostou jistotou, že zůstavitel v době pořízení závěti trpěl takovou duševní poruchou, která ho k tomuto právní jednání činí neschopným a nepostačuje pouze dosažení určité, případně i vyšší míry pravděpodobnosti (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3061/2012). Žalobkyni se nepodařilo unést důkazní břemeno o duševní nezpůsobilosti zůstavitele platně pořídit závěť v roce 2016 a z tohoto důvodu soud žalobu zamítl. Soud zvážil všechny rozhodné okolnosti případu na stranách obou účastníků sporu a uzavřel, že při posouzení dané věci z hlediska ustanovení části první hlavy I. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zamítnutím žaloby nebyly ve vztahu k žalobci porušeny zásady, na nichž spočívá soukromé právo a které jsou vyjádřeny v ustanoveních § 1 až § 14 občanského zákoníku a jsou v nich zakotveny obecné a základní principy soukromého práva. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť žalovaná se žalobě úspěšně ubránila. Při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činila dle ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5 advokátního tarifu 2 500 Kč. Advokát poskytl žalované následující úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě (19. 11. 2020), vyjádření k vyjádření žalobkyně (3. 3. 2021), účast na jednání před soudem dne 4. 3. 2021, 6. 5. 2021, 17. 6. 2021, 23. 6. 2022, vyjádření ke znaleckému posudku z 5. 5. 2022, vyjádření žalované z 20. 6. 2022. Advokát poskytl žalované celkem 9 úkonů právní sužby a ke každému úkonu právní služby v hodnotě 2 500 Kč/úkon a ke každému úkonu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). K paušální odměně advokáta a k paušální náhradě hotových výdajů ve výši 25 200 byla připočtena částka odpovídající 21% dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Celková výše nákladů řízení, na které má žalovaná nárok, činí 30 492 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.

Poučení