38 C 177/2018 - 168

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Iva Kadrmase a přísedících Věry Kadlecové a Bc. Viktorie Malé ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO: [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 364.410 Kč s příslušenstvím - náhrada mzdy takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 364.410 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 364.410 Kč od 1. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 222.027 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 7. 11. 2018 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 364.410 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 8. 2015 na pozici obchodní manažer, mzda byla sjednána ve výši 55.000 Kč měsíčně a dodatkem č. [hodnota] k pracovní smlouvě byla mzda s účinností od 1. 10. 2017 stanovena ve výši 110.000 Kč měsíčně. Pracovní poměr mezi účastníky byl ukončen dohodou a zanikl k 31. 8. 2018. V dohodě si účastníci sjednali, že žalovaný má povinnost uhradit žalobkyni odstupné dle zákoníku práce. Žalobkyně má tak nárok na odstupné ve výši trojnásobku jejího průměrného měsíčního výdělku, který činní částku 121.470 Kč. Žalobkyně také požaduje zákonné úroky z prodlení z žalované částky od 21. 9. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že existence dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 5. 2018 nebyla žalovanému známa nejméně do 3. 7. 2018, resp. do 7. 8. 2018. V posledním roce a půl probíhala jednání o prodeji majoritního (60%) obchodního podílu ve společnosti ve vlastnictví [tituly před jménem] [jméno FO] minoritnímu vlastníku společnosti [jméno FO], který tento podíl nakonec prostřednictvím své společnosti [právnická osoba], IČO: [IČO], na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 19. 6. 2018 nabyl. Žalobkyně byla dlouholetou blízkou spolupracovnicí [tituly před jménem] [jméno FO], její mzda dvojnásobně převyšovala mzdy ostatních pracovníků společnosti na stejné nebo obdobné pracovní pozici. Důvod pro rozvázání pracovního poměru pro nadbytečnost nebyl dán, když žalovaný od roku 2017 soustavně vyhledával a usiloval o nové zaměstnance na pozici obchodní manažer či na obdobnou pozici projektový manažer formou inzerátů či uzavíráním nových pracovních poměrů. V roce 2018 byli do pracovního poměru přijati dva noví zaměstnanci. Poté, co byl žalobkyni ukončen pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce ze dne 25. 6. 2018, zastávali její funkci dle rozhodnutí jednatele společnosti ze dne 2. 7. 2018 zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO]. Důvodem výpovědi bylo závažné porušování povinností, vyplývající z právních předpisů, vztahující se k vykonávané práci, když žalobkyně si neoprávněně vyplácela cestovní náhrady, soustavně nedodržovala týdenní a měsíční pracovní dobu a zneužívala služební vozidlo k soukromým účelům. Kromě toho žalobkyně obdržela další výpověď dne 16. 8. 2018 z důvodu, že žalobkyně byla uznána dočasně práce neschopnou od 19. 7. 2018, porušovala však režim dočasně práce neschopného zaměstnance, když v období od 24. 7. 2018 do 27. 7. 2018 nebyla opakovaně přítomna v místě svého pobytu a čas trávila mimo jiné v nákupním centru. Nárok žalobkyně na výplatu odstupného je v rozporu s dobrými mravy, když dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 5. 2018 nemohla být žalobkyní uvedeného dne v Brně podepsána, neboť téhož dne se žalobkyně měla nacházet v místě výkonu práce na pracovišti v [Anonymizováno] a nebyl vydán ani dohledán jakýkoliv cestovní příkaz zaměstnavatele k její pracovní cestě do Brna. Žalobkyně navýšila mzdu účelově tak, že antedatovala dodatek č. [hodnota] k pracovní smlouvě, o čemž svědčí její emailová komunikace s tehdejší účetní žalovaného. Důvod pro výplatu odstupného – nadbytečnost – byl zcela jednoznačně a účelově vykonstruován za situace a v době, když žalovaný měl trvalou potřebu nabírat nové zaměstnance a nikoliv pracovní pozici žalobkyně rušit.

3. Žalobkyně v rámci repliky k vyjádření žalovaného uvedla, že výši mzdy žalobkyně odsouhlasil i současný jednatel žalované a změna mzdy, provedená dodatkem č. [hodnota] k pracovní smlouvě ze dne 25. 9. 2017, souvisela se skutečností, že žalobkyně zastávala funkci výkonné ředitelky a měla na starosti provoz pobočky žalované v [Anonymizováno]. Žalobkyně se proti výpovědi ze dne 25. 6. 2018 bránila dopisem označeným „námitka relativní neplatnosti výpovědi, oznámení o trvání na dalším zaměstnávání“ ze dne 3. 7. 2018, který byl žalovanému doručen dne 13. 7. 2018, ve kterém kategoricky popřela, že by se měla dopouštět jednání, popsaném ve výpovědi. Výpověď považuje za neplatnou z důvodu neurčitosti popsaných porušení. Žalobkyně se rovněž bránila důvodům výpovědi ze dne 16. 8. 2018, když žalobkyně sice byla dočasně pracovně neschopná, avšak od lékaře má povolené neomezené vycházky od 23. 7. 2018. Pokud žalovaný nedisponuje originálem dohody o skončení pracovního poměru ze dne 11. 5. 2018, neovlivňuje to platnost či neplatnost předmětné dohody a nemůže jít k tíži žalobkyně, že žalovaný nemůže dohledat konkrétní dokumenty. Námitka žalovaného na porušení dobrých mravů je ryze účelová, když pracovní poměr žalobkyně skončil ke dni 31. 8. 2018 na základě dohody ze dne 11. 5. 2018, když na zápočtovém listu, vydaném žalovaným, je jako důvod skončení pracovního poměru uvedena dohoda, zápočtový list byl podepsán jednatelem žalovaného panem [jméno FO].

4. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2019, č.j. 38 C 177/2018-59 soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 364.410 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 364.410 Kč od 21. 9. 2018 do 30. 9. 2018 (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 110.654 Kč (výrok III. rozsudku). Na základě odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 12. 2020, č.j. [spisová značka] tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil v napadených výrocích I. a III. a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

5. Na základě dovolání žalovaného rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 17. 2. 2023, č.j. [spisová značka] tak, že zrušil rozsudek krajského soudu a rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že právní závěr odvolacího soudu o tom, že u žalobkyně byly splněny předpoklady pro vznik nároku na odstupné, je přinejmenším předčasný, a rozsudek odvolacího soudu proto není správný. Dle názoru dovolacího soudu nebylo vzato do úvahy, že žalobkyně uplatněný nárok na odstupné primárně založila na tvrzení, že účastníci v dohodě o rozvázání pracovního poměru „sjednali, že žalovaný má povinnost uhradit žalobkyni odstupné ve výši dle zákoníku práce“, když dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu poskytování odstupného při rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem může být upraveno odchylně od zákona, bude-li tím založeno právo zaměstnance na odstupné v dalších případech (z jiných důvodů), než které jsou zákonem stanoveny (vypočteny v ust. § 67 odst. 1 a 2 zákoníku práce. Skutečnost, že zaměstnanci nenáleží odstupné na základě § 67 odst. 1 nebo odst. 2 zákoníku práce, proto ještě neznamená, že mu na něj nemohlo vzniknout právo jinak – např. na základě dohody zaměstnance a zaměstnavatele (ať už výslovné, nebo konkludentní) nebo na základě vnitřního předpisu. Na odstupné proto může vzniknout právo i zaměstnanci, jehož pracovní poměr byl ukončen dohodou podle ust. § 49 zákoníku práce bez uvedení důvodu.

6. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 6. 12. 2023 uvedla, že v rámci mezi účastníky uzavřené dohody o skončení pracovního poměru bylo sjednáno, že žalobkyni bude vyplaceno odstupné, jehož výše bude určena podpůrně dle ustanovení zákoníku práce, tedy ve výši trojnásobku průměrného výdělku žalobkyně s ohledem na délku jejího pracovního poměru u žalovaného. Žalobkyně při uzavření dohody výslovně trvala na tom, aby součástí dohody byla také dohoda o odstupném. Účastníci dohody o rozvázání pracovního poměru projevili jednoznačnou vůli založit při skončení pracovního poměru nárok žalobkyně na odstupné bez ohledu, zda tento bude žalobkyni svědčit dle zákona. Ohledně výpočtu výše odstupného pak bylo podpůrně odkázáno na ustanovení zákoníku práce. Nárok žalobkyně na odstupné vznikl dohodou stran a pouze ohledně jeho výše bylo podpůrně odkázáno na zákoník práce.

7. Žalovaný ve vyjádření ze dne 22. 1. 2024 uvedl, že důvod skončení pracovního poměru v nadbytečnosti neexistoval a nárok na odstupné žalobkyni tedy nevzniká s odůvodněním, že žalovaný pracovní pozici žalobkyně nehodlal rušit.

8. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků o existenci předmětného pracovního poměru mezi účastníky a o vzniku pracovního poměru.

9. Soud ve stručnosti odkazuje na důkazy již provedené, popsané v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2019, č.j. [spisová značka] (odstavce 5, 7 až 8 rozsudku).

10. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 5. 2018 je zřejmé, že účastníci měli ukončit pracovní poměr žalobkyně u žalovaného dohodou ke dni 31. 8. 2018 „z důvodu nadbytečnosti zaměstnance ve smyslu ust. § 52 písm. c) zákoníku práce. Pracovní poměr zaměstnance u zaměstnavatele končí dnem 31. 8. 2018. Zaměstnavatel uhradí zaměstnanci odstupné ve výši dle zákoníku práce.“ 11. Z doplňující účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že před uzavřením dohody ze dne 11. 5. 2018 jí [tituly před jménem] [jméno FO] navrhl dohodu o skončení pracovního poměru, dle které by se stala nadbytečnou a její pracovní místo by bylo zrušeno s tím, že obdrží odstupné. K uzavření dohody tedy přistoupila, když věřila sdělení tehdejšího jednatele, že organizační změna existuje. Měla obdržet odstupné, na její místo po skončení pracovního poměru nebyl přijat jiný zaměstnanec. Dne 25. 6. 2018 se setkala s [jméno FO] při prodeji podniku, který jí navrhl dohodu, že odejde z pracovního poměru ke dni 31. 7. 2018 bez odstupného, což odmítla. Následně jí předal výpověď z pracovního poměru pro hrubé porušení pracovní kázně.

12. Z dalších provedených důkazů (námitka neplatnosti výpovědi ze dne 24. 8. 2018, popis pracovní pozice žalobkyně ze dne 2. 1. 2017, email ze dne 7. 8. 2018, email ze dne 25. 1. 2018, výpis z obchodního rejstříku žalovaného ze dne 7. 1. 2019, odpověď ze dne 17. 7. 2018, tabulka označená prémie 4. kvartál 2017, tabulka označená prémie 4. kvartál 2017 – suma prémií, tabulka označená vianočný plat, email ze dne 10. 11. 2017) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí soudu podstatné skutečnosti.

13. Soud neprovedl důkazy navržené žalovaným (emailová komunikace ze dne 9. 2., 24. 10., 30. 10. a 19. 12. 2017 s ohledem na to, že důkazy byly navrženy žalovaným na jednání dne 10. 7. 2019, avšak na jednání dne 10. 4. 2019 došlo ke koncentraci řízení dle § 118b o.s.ř. Soud rovněž neprovedl spis Krajského státního zastupitelství v Ostravě k podezření žalobkyně ze spáchání trestného činu podvodu, když žalovaný blíže nespecifikoval konkrétní řízení s uvedením spisové značky orgánu činného v trestním řízení, který by trestný čin prošetřoval. Kromě toho trestný čin podvodu žalobkyně nijak nesouvisí s nárokem žalobkyně k vyplacení odstupného.

14. Soud nepřihlížel k svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], neboť byl nesprávně soudem poučen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2023, č.j. 21 Cdo 1060/2021-117, str. 7, odst. 3).

15. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska pravosti, správnosti, pravdivosti i věrohodnosti a dospěl k závěru, že jsou způsobilým podkladem soudního rozhodnutí.

16. Na základě takto provedených důkazů a shodných tvrzení účastníků má soud za osvědčený tento skutkový stav: Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na pozici obchodní manažer. Dne 11. 5. 2018 uzavřeli účastníci dohodu o rozvázání pracovního poměru s uvedením důvodu nadbytečnosti včetně dohody, dle které žalovaný zaplatí žalobkyni odstupné ve výši dle zákoníku práce. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení odstupného. Žalovaný do dnešního dne odstupné neuhradil.

17. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že na věc je třeba aplikovat zákoník práce, neboť se jedná o vztah vznikající při výkonu práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem podle § 1 zák. č. 262/2006 Sb., kdy je nutno aplikovat zákoník práce ve znění účinném ke dni učinění právního jednání – dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 5. 2018.

18. Podle ustanovení § 49 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, ukončí pracovní poměr sjednaným dnem. Podle ustanovení § 49 odst. 2 zákoníku práce dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná. Každá smluvní strana musí obdržet jedno vyhotovení dohody o rozvázání pracovního poměru (ust. § 49 odst. 3 zákoníku práce).

19. Podle § 52 písm. c) zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

20. Podle § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň dva roky.

21. Po dosazení zjištěného skutkového stavu pod výše uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně byla zaměstnána u žalovaného s druhem práce obchodní manažer. Pracovní poměr byl ukončen dohodou dle ust. § 49 odst. 1 zákoníku práce, ve které byla uvedena jako důvod ukončení pracovního poměru nadbytečnost.

22. V řešeném sporu z dohody o ukončení práce jednoznačně vyplývá, z jakého důvodu byl pracovní poměr ukončen a tento důvod zakládá nárok na plnění dle ust. § 67 odst. 1 zákoníku práce. Dohoda o ukončení pracovního poměru je dvoustranné adresné právní jednání. Jeho obsah je tak projevem vůle obou účastníků a je nerozhodné, kdo předložil konečné znění dohody. Za žalovaného byla dohoda podepsána tehdejším jednatelem žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], čili osobou, která byla v době sepsání dohody oprávněna jednat za žalovaného. Z žádného provedeného důkazu nevyplývá, že by tato osoba byla omezena na svéprávnosti či při podpisu listiny by byla uvedena v omyl.

23. Dle ust. § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny. Zákoník práce je stavěn na vyšší ochraně zaměstnance. Mezi účastníky daného právního jednání tak v době podpisu dohody byla shoda ve skutečnosti, že žalovaný ukončil s žalobkyní pracovní poměr z důvodu nadbytečnosti dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, což soud také vyvozuje z toho, že obě strany dobrovolně a bez nátlaku podepsaly dohodu v daném znění. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] překročil své oprávnění jednat za žalovaného. V případě tedy, že jednání jednatele žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] bylo řádné, je toto právní jednání zavazující pro žalovaného, přestože došlo v době od sepsání dohody o skončení pracovního poměru k ukončení pracovního poměru žalobkyně ke změně vlastnické struktury žalovaného. Toto však nemůže mít žádný vliv na platnosti dohody o skončení pracovního poměru, zvláště pokud žalovaný prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] seznámil již před uzavřením dohody dle § 49 odst. 1 zákoníku práce žalobkyni o její nadbytečnosti (viz doplňující účastnická výpověď žalobkyně) a rozhodnutí zaměstnavatele žalobkyni dále nezaměstnávat.

24. Z uvedeného má soud za prokázané, že na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 5. 2018 byl ukončen pracovní poměr žalobkyně u žalovaného dohodou ke dni 31. 8. 2018 z důvodu nadbytečnosti žalobkyně dle § 52 písm. c) zákoníku práce. Soud má za dostačující, že těsně před uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru zaměstnavatel sdělí zaměstnanci, že je pro něj nadbytečný. Toto je podpořeno také v písemné formě tohoto právního jednání, dle kterého je žalobkyně již nadbytečná a z tohoto důvodu je ukončen její pracovní pomě u žalovaného. Dle názoru soudu žalobkyně své skutkové tvrzení k nadbytečnosti pro žalovaného prokázala, když účastnická výpověď žalobkyně (včetně její doplňující výpovědi) je podepřena písemnou dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 5. 2018. Soud nepřihlížel ke svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO], který byl při jednání dne 10. 7. 2019 nesprávně poučen dle § 126 odst. 1 o.s.ř. (oproti § 131 odst. 2 věty druhé, odst. 3 o.s.ř., resp. § 126a o.s.ř.), přestože [tituly před jménem] [jméno FO] byl poučen přísněji, než by byl poučen jako účastník řízení. Za situace, že [tituly před jménem] [jméno FO] (jednatel žalovaného, který dohodu ze dne 11. 5. 2018 se žalobkyní uzavíral) již pro úmrtí nemůže vypovídat, je těžko představitelné, jakým jiným důkazním prostředkem (při podpisu dohody ze dne 11. 5. 2018 byli osobně přítomni žalobkyně a [tituly před jménem] [jméno FO]) by mohlo dojít k prokázání dobré víry žalobkyně o tom, že ke dni uzavření dohody měla být nadbytečná a měla být seznámena zaměstnavatelem s rozhodnutím o nadbytečnosti. Pokud by žalobkyně byla při uzavírání dohody o skončení pracovního poměru se žalovaným záměrně uvedena v omyl (žalovaný tvrdil, že není nadbytečná), nelze tomuto jednání žalovaného poskytovat právní ochranu.

25. Soud po shrnutí všech zákonných důkazních prostředků má za prokázáno, že v době uzavření dohody ze dne 11. 5. 2018 byla žalobkyně nadbytečná pro žalovaného a rovněž tak byla žalobkyně v dobré víře, že důvod uvedený v dohodě ze dne 11. 5. 2018 je správný. Kromě toho z logiky věci pak vyplývá, že žalobkyně neměla jiný důvod, proč by došlo k uzavření dohody ze dne 11. 5. 2018, tedy k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalovaného. Součástí této dohody byla rovněž dohoda účastníků, že žalobkyni náleží odstupné. Výše odstupného byla ponechána účastníky na zákonném ustanovení dle zákoníku práce. Soud uvěřil účastnické výpovědi žalobkyně, která byla podpořena listinnými důkazy (dohoda ze dne 11. 5. 2018, potvrzení o změně zaměstnání ze dne 31. 8. 2018), když v potvrzení o změně zaměstnání ze dne 31. 8. 2018 (podepsaném [jméno FO]) je u důvodu ukončení pracovního poměru odkaz na dohodu o ukončení pracovního poměru (logicky tedy na dohodu ze dne 11. 5. 2018). Soud naopak neuvěřil účastnické výpovědi žalovaného, jehož výpověď má soud za tendenční a účelovou.

26. Jelikož konkrétní důvod ukončení pracovního poměru byl uveden v dohodě, je určitý a srozumitelný a odpovídá výpovědnímu důvodu dle ust. § 52 písm. c) zákoníku práce, nadbytečnost byla žalobkyně byla prokázána, použije se s ohledem na délku trvání pracovního poměru žalobkyně ustanovení § 67 odst. 1 písm. c) zákoníku práce a žalobkyni tak náleží odstupné ve výši nejméně trojnásobku jejího průměrného výdělku. Ze shodného skutkového tvrzení účastníků řízení, jakož i z lustrace účastníků v systému ISAS soud zjistil, že dohoda o skončení pracovního poměru ze dne 11. 5. 2018 nebyla ve lhůtě dle § 72 zákoníku práce napadena žalobou žádným z účastníků řízení, a proto soud v tomto řízení není oprávněn ani jako předběžnou otázku zkoumat platnost této dohody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 291/86, bod III., uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod R 20/1987). Obdobně v případě platnosti výpovědi z pracovního poměru danou žalobkyni dne 25. 6. 2018, jakož i výpovědi ze dne 16. 8. 2018. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného tak zanikl ke dni 31. 8. 2018 na základě dohody o rozvázání pracovního poměru. Je skutečností, že pracovní poměr k tomuto dni skončil i na základě výpovědi z pracovního poměru dané žalobkyni dne 25. 6. 2018, avšak dle názoru soudu je v případě souběhu těchto právních jednání podstatné, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil již na základě dřívějšího právního jednání, tedy dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 11. 5. 2018. Skutečnost, že pracovní poměr mohl skončit i na základě jiného důvodu, než je nadbytečnost dle dohody, nemá ve věci relevantní význam v případě, že výpovědní lhůta jiného právního jednání (výpovědi ze dne 25. 6. 2018) neskočila dříve, než doba konce pracovního poměru uvedená v dohodě o skončení pracovního poměru.

27. Žalobkyně v rozhodném období (druhý kvartál roku 2018) odpracovala celkově 472 hodin a byla jí vyplacena odměna v celkové výši 329.654 Kč. Soud určil průměrný výdělek žalobkyně v souladu s ust. § 354 a § 356 zákoníku práce. Průměrná hodinová mzda žalobkyně činila 698,4195 Kč/hod. Pracovní doba žalobkyně činila 40 hodin týdně, jak vyplývá z pracovní smlouvy a z předmětného zákonného ustanovení. Průměrná měsíční hrubá mzda tak v souladu s ust. § 356 odst. 2 zákoníku práce činí 121.470 Kč po zaokrouhlení. Trojnásobek průměrné měsíční hrubé mzdy činí částku 364.410 Kč, a proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni tuto částku do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. Pokud se týká stanovení výše průměrné mzdy žalobkyně, žalovaný neprokázal, že nedošlo ke zvýšení mzdy žalobkyně na částku 110.000 Kč měsíčně neoprávněně, když naopak z listinných důkazů i z výpovědi žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně pobírala mzdu ve výši 110.000 Kč hrubého výdělku minimálně již od srpna 2017. Kromě toho žalovaný (jednatel [jméno FO]) v rámci účastnického výslechu potvrdil, že mzda v této výši byla žalobkyni vyplácena.

29. Námitka žalovaného na porušení dobrých mravů nebyla konkretizována, a proto k ní soud nepřihlížel.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná v poměrně nepatrné části a má tak právo na plnou náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení činí 222.027 Kč po zaokrouhlení a sestávají z těchto částek: - soudním poplatkem ve výši 18.821 Kč, - v odměně právního zástupce žalobce v částce za celkem 15 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím návrhu ve věci samé, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, replika ze dne 25. 1. 2019, účast na jednání ve dnech 10. 4. 2019 a 10. 7. 2019 - 2x, písemné vyjádření k odvolání, písemné vyjádření k dovolání, písemné vyjádření ze dne 3. 7. 2023 a ze dne 6. 12. 2023, účast na jednání odvolacího soudu dne 15. 12. 2020, účastní na jednání soudu I. stupně dne 18. 5. 2023, 16. 11. 2023 a 25. 1. 2024) ve výši 9.780 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) d) a g) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, - částkou 4.500 Kč za 15 náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, - za cestovné ve výši 4.230,92 Kč (za cestu k jednání soudu I. stupně dne 10. 4. 2019 a 10. 7. 2019), při cestě Ostrava – Brno a zpět, vzdálenost celkem 688 km, při použití vozidla reg. zn. [SPZ], za použití vyhlášky č. 333/2018 Sb., - za cestovné ve výši 2.116,28 Kč (za cestu k jednání odvolacího soudu dne 15. 12. 2020), při cestě Ostrava – Brno a zpět, vzdálenost celkem 344 km, při použití vozidla reg. zn. [SPZ], za použití vyhlášky č. 358/2019 Sb., - za cestovné ve výši 2x 2.880,10 Kč (za cestu k jednání soudu I. stupně dne 18. 5. 2023 a 16. 11. 2023), při cestě Ostrava – Brno a zpět, vzdálenost celkem 688 km, při použití vozidla reg. zn. [SPZ], za použití vyhlášky č. 85/2023 a 191/2023 Sb., - za cestovné ve výši 2.938,24 Kč (za cestu k jednání soudu I. stupně dne 25. 1. 2024), při cestě Ostrava – Brno a zpět, vzdálenost celkem 344 km, při použití vozidla reg. zn. [SPZ], za použití vyhlášky č. 398/2023 Sb., - náhradou za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 4.800 Kč jako náhrada času při sazbě 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu (48 x půlhodina), - daň z přidané hodnoty ve výši 32.760,01 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).