38 C 188/2025 - 150

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 156 020 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 10 058 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 058 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení.

II. Řízení se zastavuje co do částky 37 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 440 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 1 371 Kč.

IV. Žaloba na zaplacení částky 108 522 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 108 522 Kč za dobu od 21. 3. 2025 do zaplacení se zamítá.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 468 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 16.7.2025 došlou zdejšímu soudu dne 16.7.2025 domáhal zaplacení částky ve výši celkem 156 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 156 020 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení. Uvedl, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 23.2.2013 pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, pojistné bylo sjednáno ve výši 412 Kč měsíčně. Žalobce se domáhal vydání částky 156 200 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měl za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, přičemž žalovaná částka představuje rozdíl mezi žalobcem zaplaceným pojistným ve výši 161 020 Kč na jedné straně a žalovanou vyplaceným pojistným plněním ve výši 5 000 Kč na straně druhé.

2. Vysvětlil, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. 1 písm. g) Speciálních pojistných podmínek pro [Anonymizováno] životní pojištění (dále jen „SPP“) představovalo pojištění komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů, což je soubor finančních instrumentů a investic spravovaných pojistitelem sloužící k uložení kapitálových hodnot pojistných smluv dle čl. 1 písm. i) SPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Z kapitálové hodnoty smlouvy jsou strhávány poplatky dle čl. 4 SPP, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní bude zahrnuta.

3. Žalobce dále poukázal na to, že pojistná smlouva odkazuje na Přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), se kterým však žalobce nebyl seznámen. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobce tak tvrdil, že Přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (čl. 4 SPP), která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.

4. Žalobce považoval shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobce zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že uzavřela pojistnou smlouvu s žalobcem s počátkem pojištění dne 1.3.2013. Pojistnou smlouvu považovala za platnou, přičemž měla za to, že žalobce byl seznámen s přehledem poplatků při uzavírání smlouvy, nadto v záznamu z jednání ze dne 9.11.2014 žalobce prohlásil, že byl seznámen se strukturou poplatků a nákladovými parametry. Žalovaná dále uvedla, že v průběhu trvání smlouvy žalobci uhradila pojistné plnění v celkové výši 2 700 Kč dne 19.4.2021 a 3 900 Kč dne 27.12.2022, současně uvedla, že žalobce na pojistném zaplatil pouze částku 152 562 Kč. Odmítla, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívající ujednání, v této souvislosti odkázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.11.2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023.

6. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Měla za to, že subjektivní promlčecí doba počala běžet již před uzavřením pojistné smlouvy, když již v tento okamžik byl žalobce seznámen se všemi relevantními okolnostmi, ze kterých mohl usuzovat na případnou neplatnost smlouvy. Současně nárok považovala za částečně promlčený ve tříleté objektivní době. Poukázala na dle ní ustálenou judikaturu, dle které není důvod, proč by neměla být objektivní promlčecí doba aplikována u smluv o investičním životním pojištění.

7. Žalobce trval na tom, že pojistná smlouva je absolutně neplatná jako celek z důvodu existence zneužívajících smluvních ujednání a jejich neoddělitelnosti od zbývajících ujednání pojistné smlouvy. Tvrdil, že žalovaná o vadách pojistné smlouvy věděla, a proto není v dobré víře, a nemůže tak ani účinně vznést námitku promlčení. Žalovaná sama vytvořila formulář pojistné smlouvy, nadto na nedostatky pojistné smlouvy byla upozorněna rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, stejně tak ze strany ČNB v dohledovém benchmarku č. 3/2019. V této souvislosti poukazovala na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na životní pojištění, které se poprvé objevily v roce 2018. Současně k vznesené námitce promlčení uvedla, že dle ní žalovaná je povinna tvrdit a prokázat, kdy žalobce skutečně nabyl vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení. Zároveň dle ní objektivní dobu nelze aplikovat u promlčení, jelikož je to vyloučeno, když pojistná smlouva obsahuje zneužívající ujednání, a jelikož by to bylo v rozporu s dobrými mravy, žalovaná těží z vlastní nepoctivosti a protiprávního jednání, což je v rozporu se zásadou v § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalobce tak nepovažoval svůj nárok za promlčený. V této souvislosti odmítl, že by se měla vypořádat pouze nepromlčená plnění, neboť není podstatné, kdy se provádí zúčtování, když zúčtování se provádí k okamžiku, kdy vzájemné pohledávky vznikly.

8. Žalovaná dále uvedla, že dne 29.10.2025 uhradila ve prospěch žalobce částku 40 247 Kč, tedy vrátila mu pojistné plnění za tři roky přecházející žalobě, tj. pojistné ve výši 37 440 Kč za dobu od 18.7.2022 do 18.2.2025 včetně zákonného úroku z prodlení. Měla za to, že vrátila veškerá nepromlčená plnění dle § 457 obč. zák., vznesla tak současně námitku vypořádání vzájemně nepromlčených plnění.

9. V podání ze dne 13.10.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 10 058 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 058 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení.

10. V podání ze dne 8.11.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 37 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 440 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení.

11. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 13.10.2025 soud ve výroku I. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) zastavil co do částky 10 058 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 058 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení, dále s ohledem na částečné zpětvzetí ze dne 8.11.2025 soud ve výroku II. řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil co do částky 37 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 37 440 Kč za dobu od 21.3.2025 do zaplacení. Současně ve výroku III. vrátil žalobci část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 371 Kč podle § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to ve lhůtě podle § 10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

12. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

13. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu [Anonymizováno], životní pojištění č. [hodnota] dne 23.2.2013 (viz protokol z jednání ze dne 10.11.2025). Z návrhu pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 23.2.2013 (č.l. 12-14 a č.l. 30-33) a pojistky ke smlouvě č. [hodnota] (č.l. 9, duplicitně na č.l. 47) soud dále zjistil, že předmětem pojistné smlouvy bylo pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou, počátek pojištění byl od 1.3.2013, žalobce se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 412 Kč, smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do 28.2.2037; sjednáno bylo základní pojištění pro případ smrti 10 000 Kč, dále bylo sjednáno doplňkové pojištění pro případ smrti následkem úrazu ve výši 300 000 Kč, pojištění trvalých následků úrazu s progresivním plněním od 0,5 % tělesného poškození ve výši 300 000 Kč, pojištění denního odškodného při úrazu ve výši 300 Kč/den, pojištění hospitalizace při úrazu nebo nemoci ve výši 300 Kč/den. Návrh pojistné smlouvy obsahoval prohlášení žalobce, že souhlasí s návrhem smlouvy, se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] 7 a se Speciálními pojistnými podmínkami pro [Anonymizováno] životní pojištění a potvrzuje jejich převzetí. Pojistka obsahuje informaci, že „aktuální nastavení pojistné smlouvy jsou uvedena v přehledu poplatků a parametru produktu, který je k dispozici na internetových stránkách pojistitele“. Z žádosti o změnu v pojistné smlouvě ze dne 9.11.2014 (č.l. 52-54) soud zjistil, že žalobce požádal o rozšíření pojistného rizika a doplnění druhého pojištěného, součástí je záznam z jednání s klientem, ve kterém žalobce prohlásil, že „u investičního životního pojištění byl seznámen se strukturou poplatků a dále v souladu s pravidly platnými pro kolektivní investování byl upozorněn, že současná výkonnost nezaručuje výkonnost budoucí a že investiční riziko nese plně pojistník“, stejně tak prohlásil, že „byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění, byly mu poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně všech nákladových parametrů“.

14. Dle čl. 1 písm. g) SPP (č.l. 15-18, duplicitně na č.l. 37-40) je flexibilní životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Dle čl. 1 písm. i) SPP se kapitálovou hodnotou smlouvy rozumí součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřené v Kč. Podle čl. 3 část A. písm. c) SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. 4 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marže, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty. Z aktuálního Přehledu poplatků a parametrů produktu [Anonymizováno] životní pojištění (č.l. 43-44) soud zjistil, že poplatek z běžného pojistného je 5 % při kladném stavu kapitálové hodnoty, poplatek za správu kapitálové hodnoty je 0,5 % ročně z hodnoty fondu, dále je zde vysvětleno, že nákladová položka je snížená tvorba kapitálové hodnoty, která je uplatňována na zaplacené běžné pojistné po uzavření pojistné smlouvy; zaplacené běžné pojistné je snižováno podle sjednané doby trvání smlouvy o příslušné procento, přičemž výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání, když čím delší doba je, tím vyšší jsou náklady.

15. Z přehledu stavu pojistné smlouvy k 31.12.2013 ze dne 22.1.2014 (č.l. 46) soud zjistil, že žalobce byl informován o stavu pojistné smlouvy, v dopise jsou shrnuty základní parametry pojištění, zaplacené pojistné a rovněž je zde uvedena položka náklady na poskytnuté pojistné služby za rok 2013 (pojistné za rizika a poplatky) ve výši 7 131 Kč, stav kapitálové hodnoty smlouvy je uveden „0 Kč“.

16. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 31.5.2025 (viz protokol z jednání ze dne 10.11.2025), a to výpovědí ze strany žalobce (k tomu viz dopis žalované ze dne 18.6.2025 na č.l. 41). Z vyúčtování pojistné smlouvy (č.l. 55) soud zjistil, že při ukončení smlouvy žalovaná evidovala pohledávku za žalobcem ve výši 3 171 Kč.

17. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce na pojistnou smlouvu uhradil žalované částku ve výši celkem 152 562 Kč a žalovaná vyplatila žalobci v průběhu trvání smlouvy pojistné plnění ve výši 6 600 Kč (viz protokol z jednání ze dne 10.11.2025). Soud k tomu konstatuje, že žalobce uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 16.7.2022-16.7.2025, když žaloba byla podána dne 16.7.2025) částku ve výši 37 440 Kč (tj. 32 x 1 170 Kč, k tomu seznam došlých plateb na č.l. 48-51), soud v tomto ohledu vycházel z měsíčního pojistného ve výši 1 170 Kč, které hradil žalobce od 19.1.2015 a které vyplývá ze založených listin, současně jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin. Žalovaná uhradila žalobci na pojistném plnění částku 3 900 Kč dne 27.12.2022 a částku 2 700 Kč dne 19.4.2021 (viz oznámení o výsledku šetření pojistné události ze dne 25.12.2022 na č.l. 34 a ze dne 19.4.2021 na č.l. 42, listina označená jako „výpisy“ ze dne 27.12.2022 na č.l. 45 a listina označená jako „výpisy“ ze dne 19.4.2021 na č.l. 56). Dále žalovaná uhradila žalobci dne 29.10.2025 částku 40 247 Kč, tuto částku považovala za vrácené pojistné plnění ve výši 37 440 Kč za období do 18.7.2022 do 18.2.2025 a kapitalizovaný úrok z prodlení (k tomu oznámení o platbě ze dne 30.9.2025 na č.l. 137-138, výpis z bankovního účtu na č.l. 139).

18. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 5.3.2025 (č.l. 19, duplicitně na č.l. 140).

19. Z vyřízení stížnosti (č.l. 8), ze všeobecných pojistných podmínek pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] 7 (č.l. 10-11, duplicitně na č.l. 35-36), dopisu žalované ze dne 2.10.2024 (č.l. 73) a dohledového benchmarku č. 3/2019 (č.l. 98-99) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu výroční zprávy žalované z roku 2018 až 2024 pro nadbytečnost s ohledem na níže uvedené právní posouzení, stejně tak neprovedl pro nadbytečnost výslech zprostředkovatele [jméno FO].

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 o. z. nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 23.2.2013, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

22. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

23. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

24. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

25. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

26. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31.12.2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

27. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

28. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

29. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

30. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

31. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

32. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobcem uzavřena platně, či nikoliv.

33. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

34. Jestliže by žalobci svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

35. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud má v dané věci za to, že k započetí běhu subjektivní promlčecí doby došlo nejpozději při jednání o změně smlouvy dne 9.11.2014, když žalobce v záznamu z jednání prohlásil, že mu byly poskytnuty údaje o nákladových parametrech pojištění a byl seznámen se strukturou poplatků, nejpozději při jednání o změně pojištění (jeho rozšíření) mohl žalobce seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky, žalobce tedy mohl seznat existenci poplatků, a tedy že smlouva může být neplatná. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

36. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobce za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 37 440 Kč, žalovaná naproti tomu za poslední tři roky před podáním žaloby žalobci uhradila pojistné plnění ve výši 3 900 Kč a rovněž po podání žaloby částku 40 247 Kč (jistina 37 440 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení). Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobci zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 37 440 Kč) námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobci (37 440 Kč), je nižší než částka, kterou mu již vydala (37 440 Kč a 3 900 Kč), soud shledal námitku započtení opodstatněnou.

37. Žalobce v této souvislosti argumentoval, že k námitce promlčení nelze přihlížet, když žalovaná si musela být vědoma, že inkasovala bezdůvodné obohacení, a proto není v dobré víře. Argumentovala tak, že žalovaná věděla o tom, že se bezdůvodně obohacuje na úkor žalobce, když na to byla opakovaně upozorňována ČNB i soudy, konkrétně rozhodnutím Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 25 Co 430/2017 i rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017. Poukázala i na to, že žalovaná vytvořila pojistnou smlouvu, těží z vlastní nepoctivosti a protiprávního jednání.

38. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná opakovaně v průběhu trvání smlouvy vyplatila žalobci pojistné plnění. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že i přes hromadné podávání obdobných žalob žalovaná přistupuje k pojistným smlouvám o investičním životním pojištění jako k platným, považuje je za platně uzavřené a postupuje podle nich. Soud má za to, že i sám žalobce po celou dobu trvání smlouvy přistupoval ke smlouvě jako k platné a využíval pojistnou ochranu poskytovanou žalovanou, opakovaně žádal o vyplacení pojistných plnění při vzniku pojistných událostí, a to až do ukončení pojistné smlouvy, která v tomto případě skončila výpovědí ze strany žalobce.

39. Poukazuje-li žalobce na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavíraných žalovanou. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, když nadto Nejvyšší soud v této věci neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění (k tomu srov. například rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 18.9.2025, č.j. 20 Co 237/2025-148). Stejný závěr soud učinil i ohledně dohledového benchmarku ČNB č. 3/2019, který žalobce založil do spisu, přičemž tento dokument obsahuje toliko výčet povinností pojistitelů, nevyjadřuje se jakkoli ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění; nadto v dohledovém benchmarku je v závěru uvedeno upozornění, že informace v materiálu uvedené vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, přičemž soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor.

40. Žalobce v této souvislosti rovněž poukazoval na opravné položky (rezervy) v účetnictví žalované na životní pojištění, které se poprvé objevily v roce 2018. Soud k tomu pouze dodává, že z vytváření rezervy žalovanou nelze vyvodit, že by si žalovaná byla vědoma neplatnosti pojistných smluv o investičním životním pojištění. Principem podnikání žalované jako pojistitele je uzavírat pojistné smlouvy různého druhu a inkasovat finanční částky od klientů, avšak současně uspokojovat nároky svých klientů či plnit za své klienty při vzniku pojistné události. S ohledem na nepředvídatelnost vzniku pojistných událostí žalovaná současně nemůže vědět, zda, jestli a v jaké částce bude komu plnit, když dopředu neví, zda a případně kdy nastanou pojistné události, soudu proto přijde logické, že žalovaná si v rámci svého hospodaření vytváří určité rezervy. Soud tak shrnuje, že z vytváření rezervy v účetnictví nelze dle stanoviska soudu ničeho vyvodit.

41. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobce, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

42. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na závěry o částečném promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

43. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a přehledu poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že v přehledu poplatků je uvedeno procentní rozmezí strhávané z běžného pojistného podle doby trvání, přičemž ke dni uzavření smlouvy není vůbec zřejmé, jak dlouho pojištění bude trvat (pojištění pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, v tomto případě nadto i dříve skončilo z důvodu výpovědi ze strany žalobce). Celkovou částku nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

44. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například aktuálně v usnesení ze dne 29.9.2025, č.j. 33 Cdo 206/2025-421, či dříve v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“.

45. Soud shrnuje, že předmětnou pojistnou smlouvu má pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na shora uvedené soud dále nezkoumal, zda sjednané smluvní podmínky měly charakter nepřiměřených či zneužívajících ujednání.

46. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobce, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení.

47. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku IV. jako nedůvodnou v části, v které nebyla vzata zpět, zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

48. O náhradě nákladů řízení ve výroku V. soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky ve výši 37 440 Kč a úroku z prodlení z této částky (zpětvzetí ve výroku II. rozsudku pro plnění žalované), naopak nebyl úspěšný co do částky 10 058 Kč a úroku z prodlení z této částky (zpětvzetí žaloby ve výroku I. rozsudku bez uvedení důvodu) a co do částky 108 522 Kč s úrokem z prodlení z této částky (zamítnutí žaloby ve výroku IV.), byl tedy úspěšný v rozsahu přibližně 24 % a neúspěšný v rozsahu přibližně 76 %. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení úspěšnější žalované v částce 468 Kč představující 52 % (rozdíl úspěchu žalované v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalobce v rozsahu 24 %) z jejich celkové výše 900 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení sestává z nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, za celkem 3 úkony (vyjádření ze dne 8.9.2025 a ze dne 3.11.2025, účast na jednání dne 10.11.2025) po 300 Kč za jeden úkon, tj. 900 Kč (3 x 300 Kč).

49. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení