38 C 271/2019 - 208

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Štamberkem, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti vedlejšího účastníka [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 5 000 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 241 032 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení v částce 206 426 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka.

Odůvodnění

1. Žalobce se po změně žaloby spočívající v jejím rozšíření, jež bylo připuštěno usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 7. 2021, č. j. [spisová značka], a částečném zastavení řízení usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. 5. 2022, č. j. [spisová značka], po částečném zpětvzetí žaloby domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 5 000 000 Kč s příslušenstvím. Žalobní tvrzení 2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný žalobce zastupoval na základě plné moci ve věci určení měsíčního nájemného z bytu vedené Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]

3. V uvedené věci byl žalovanému do datové schránky dne 22. 11. 2016 doručen rozsudek soudu Prvního stupně. Tento rozsudek byl téhož dne žalovaným žalobci přeposlán a žalobce na základě dohody s žalovaným podal blanketní odvolání s tím, že jeho odůvodnění bude následně podáno prostřednictvím právního zástupce. Dne 11. 1. 2017 byla do datové schránky žalovaného doručena výzva soudu k odůvodnění podaného odvolání ve lhůtě 7 dnů od doručení pod sankcí odmítnutí odvolání. Na uvedenou výzvu žalovaný nijak nereagoval, odůvodnění odvolání nepodal ani žalobce o výzvě soudu neinformoval. Lhůta marně uplynula dne 18. 1. 2017, o čemž se žalobce dozvěděl až z usnesení o odmítnutí odvolání ze dne 6. 2. 2017.

4. V důsledku uvedeného pochybení žalovaného se stal pravomocným rozsudek určující nesprávně výši měsíčního nájemného bytu užívaného žalobce ke dni 4. 1. 2013 částkou 15 477 Kč. Byla přitom dána maximální pravděpodobnost změny této výše během dalšího řízení na částku 8 200 Kč měsíčně. V posudku vypracovaném znalcem, jehož ustanovil v dané věci soud, byla totiž právě tato posledně uvedená částka stanovena (a tučně vytištěna) jako místně obvyklé nájemné odpovídající reálnému stavu daného bytu. Naopak částka použitá soudem byla v tomto posudku uvedena pouze jako hypotetická pro případ, že by předmětný byt byl v lepším stavu. Žalobce proto musel začít platit nájemné ve výši 15 477 Kč měsíčně a doplatit též okamžitě do odpovídající výše nájemné za dobu od ledna 2013.

5. Navíc žalobci vznikla ztráta na soudním poplatku za uvedené odvolání ve výši 2 000 Kč. Ve snaze využít všech právních prostředků ke zmírnění důsledků uvedeného zmeškání lhůty žalobce v součinnosti s žalovaným navrhl pronajímateli snížení nájemného pro budoucí období. Následně rovněž podal odpovídající žalobu o snížení nájemného s účinností od jejího podání. Nárůst nájmů od počátku roku 2013 do poloviny roku 2017 byl ovšem natolik dramatický, že nový znalecký posudek určil aktuální místně obvyklé nájemné odpovídající reálnému stavu mého bytu částkou 17 900 Kč měsíčně. Žaloba vedená Obvodním soudem pro Prahu 1pod sp. zn. [spisová značka] byla proto zamítnuta, což potvrdil i odvolací soud. Žalobci bylo v daném řízení uloženo nahradit náklady řízení státu ve výši 12 826 Kč i pronajímateli ve výši 11 800 Kč za řízení před soudem prvního stupně a 4 356 Kč za řízení před odvolacím soudem. Žalobce musel nést i své vlastní náklady včetně soudních poplatků v celkové výši 4 000 Kč. Žalobce tak na nákladech řízení tratil 34 982 Kč.

6. V důsledku shora uvedeného porušení povinností žalovaného jakožto advokáta žalobci kromě nákladů řízení vznikla také škoda spočívající jednak ve zvýšení nájemného, které již musel uhradit, jednak ve znehodnocení jeho nároku na bydlení pro dobu budoucí z existující nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Toto znehodnocení je zčásti dáno pevnou částkou platného měsíčního nájemného po již provedeném zvýšení, zčásti změnou základu postupného navyšování nájemného po uplynutí 3 let od posledního zvýšení.

7. Vyčíslení uvedené škody žalobce provedl během řízení opakovaně v různých variantách, přičemž tyto kalkulace průběžně měnil. K poslední takovéto specifikaci došlo písemným podáním žalobce učiněným krátkou cestou při jednání soudu dne 15. 5. 2023 (č. l. 196). Uvedená specifikace byla nicméně činěna výslovně s odkazem na „poslední zaslané vyčíslení“. Jako takové poslední zaslané vyčíslení eviduje soud vyčíslení ze dne 1. 2. 2023 (č. l. 187). S ohledem na průběžně prováděné změny propočtů žalobce, navíc soudu předkládané variantně, soud žádal na posledně uvedeném jednání žalobce o vysvětlení, zda tímto chce změnit žalobu nebo ji případně částečně vzít zpět. Žalobce na jednání výslovně potvrdil, že tomu tak není. S ohledem na uvedené soud nadále vycházel z toho, že předmětem řízení je částka uvedená i s příslušenstvím ve výroku I. tohoto rozsudku, jak vyplývá z bodu 1 odůvodnění tohoto rozsudku. Nárok na ni žalobce v konečném důsledku vyčísluje, jak je uvedeno níže.

8. Žalobci výše uvedeným pochybení žalovaného vznikla škoda spočívající v rozdílu ve výši nájemného za dobu řízení o určení nájemného vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], tj. za období leden 2013 až únor 2017 (celkem 50 měsíců). Tato škoda vznikla rozdílem 7 277 Kč mezi měsíčním nájemným určeným soudem v dané věci (15 477 Kč) a částkou 8 200 Kč měsíčně odpovídající výši obvyklého nájemného dle reálnému stavu daného bytu. Celkem se za rozhodné období jedná o částku 362 350 Kč, která se stala splatnou dne 1. 3. 2017.

9. Žalobci rovněž vznikla škoda spočívající ve znehodnocení nároku žalobce na užívání bytu do budoucna po ukončení řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Tato sestává jednak z rozdílu v nájemném kalkulovaném stejným způsobem a ve stejné výši jako v bodě 8 odůvodnění tohoto rozsudku, a to za období od března 2017 do listopadu 2023 (předpokládaná doba ukončení řízení o určení nájemného vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] v případě, že by nedošlo k pochybení žalovaného). Dále sestává ze stejného druhu škody za období od prosince 2023 do listopadu 2039 (žalobcem uvažovaná naděje jeho dožití). Rozdíl ve výši měsíčního nájemného je nicméně počítán z výchozích částek postupně v čase navyšovaných v pravidelných 3letých intervalech vždy o 20 % (§ 2249 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění („o. z.“), tj. tj. celkem 4 011 731 Kč.

10. Žalobce na jednání soudu dne 15. 5. 2023 potvrdil tvrzení žalovaného tvrzení žalovaného a vedlejšího účastníka o tom, že byl z předmětného bytu již vystěhován. To ale dle jeho názoru na jím uplatněném nároku ničeho nemění. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný k žalobě uvedl, že nerozporuje, že žalobci nepřeposlal zmiňovanou výzvu k doplnění odvolání.

12. V řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se pronajímatel domáhal rozhodnutí, jímž by byla určena výše nájemného bytu č. [hodnota], o velikosti 3+1, ve [Anonymizováno]. nadzemním podlaží domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa], obývaného žalobcem. Soud v tomto řízení vydal rozsudek č.j. [spisová značka], kterým určil s účinností ke dni 4. 1. 2013 nájemné ve výši 15 477 Kč. Základem tohoto rozsudku byl znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který ve výroku o možné výši měsíčního nájemného zmínil dvě částky, a to částku 15 477 Kč s dovětkem, že jde o nájemné při provádění běžné údržby bytu, a částku 8 200 Kč za situace neprovádění běžné údržby nájemcem.

13. Žalobce vychází z úvahy, že odvolací soud by bez dalšího změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že nájemné má činit 8 200 Kč měsíčně a že případnou újmy za neudržování bytu si měl pronajímatel žalovat zvlášť jako náhradu škody. Jedná se přitom o byt 3+1 o výměře 81 m2 cca [adresa], tedy v nejlukrativnější části Prahy. V roce 2013 se přitom běžně pronajímaly dokonce jednotlivé pokoje ve sdílených panelových bytech v okrajových částech Prahy studentům za částky přes 6 000 Kč.

14. Soud prvního stupně se dobře vyrovnal s otázkou, proč při stanovení výše nájemného vyšel z částky 15 477 Kč. Zmínil povinnost nájemce provádět běžnou údržbu bytu, umožnit pronajímateli provést v bytě nezbytné úpravy, užívat věc jako řádný hospodář ve smyslu § 2213 o. z. a v odůvodnění na rozmezí stran 6 a 7 rozsudku uvedl: „Žalovaný však v řízení nikterak netvrdil a neprokazoval soudu, jak své povinnosti nájemce plnil. Jak prováděl drobné opravy v bytě, kdy bez zbytečného odkladu oznámil žalobci nutnost provedení oprav, které jsou povinností žalobce. Dokonce neumožnil žalobci ani provedení výměny oken na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Jak bylo soudu dále znaleckým posudkem prokázáno, žalovaný své povinnosti nájemce neplní ani v současné době, neprovádí běžnou údržbu bytu, jeho úklid a drobné opravy. Předmětný byt je zcela vybydlený, neudržovaný a zpustlý.“ „Jednáním žalovaného tak došlo zcela k fatálnímu snížení komfortu úrovně bydlení v předmětném bytě, jak konstatoval znalec. Nicméně předmětný byt má potenciál bezproblémového pronájmu za předpokladu kvalitního stavebního stavu v lokalitě extrémně vysoké komerční atraktivnosti na [adresa].“ 15. Dále pak na konci strany 8 soud uvedl: „Dle názoru soudu však žalovaný k předmětnému bytu nepřistupoval s péčí řádného hospodáře. Byt znehodnotil, protože jej neudržoval a nestaral se o jeho běžnou údržbu, tím vlastně žalobce poškodil, protože od nájemce, který by byt užíval jako řádný hospodář mohl inkasovat, s ohledem na lokalitu a celkový stav objektu, nájemné výrazně vyšší než je nájemné hrazené žalovaným ve výši 2.962,-Kč. S ohledem na všechny okolnosti projednávané věci, princip rovnosti účastníků právního vztahu a absolutní moci žalobce nad věcí, žalobci svědčí právo na nájemné v místě a čase obvyklé výši, které bylo stanoveno znalcem částkou 15.477,- Kč/měsíčně.“.

16. Žalobce se snaží těžit z vlastního nepoctivého jednání a porušení povinností nájemce a domoci se nájemného ve výši 8 200 Kč měsíčně, i když stav bytu, který by odůvodňoval takto nízké nájemné, sám způsobil. Takové jednání je v rozporu se zásadou nemo turpitudinem suam allegare potest, jak je zakotvena v § 6 odst. 2 o. z. (dříve součástí našeho právního řádu jakožto obecná zásada soukromého práva, viz např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 14/17).

17. V roce 2017 se žalobce pokusil dosáhnout žalobou na základě podobné argumentace snížení nájemného. O snížení rozhodoval Obvodní soud pro [adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a žalobu zamítl, když na základě nově zpracovaného posudku došel k závěru, že nájemné činí 17 900 Kč. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. [spisová značka]. Žalobce se tak nemůže domáhat náhrady škody za časové období po 1. 6. 2017, ke kterému datu soud konstatoval, že nájemné by mělo činit 17 900 Kč, přičemž žalobce v té době platil nižší nájemné stanovené původním rozsudkem na 15 477 Kč. Žalobce tedy už v této době platil nájemné nižší, než by dle závěrů soudu bylo odpovídající.

18. Žalobce se domáhá náhrady škody, která mu ještě ani nemohla vzniknout, když ji vyčísluje až do roku 2039 na základě zcela hypotetických úvah zahrnujících jak samotnou existenci nájemního vztahu, tak i předpoklad shodného způsobu určování nájemného v tomto období. Tato konstrukce je v rozporu s obecně přijímaným principem předvídatelnosti škody, když žalobce na základě hypotetických úvah dovozuje, že by až do roku 2039 platil stále snížené nájemné vycházející z původního základu, navíc zřejmě při stále stejném zoufalém stavu bytu, ač už v roce 2017 bylo soudem shledáno, že platí nižší než obvyklé nájemné, což následně i sám žalobce akceptoval.

19. Nájemní vztah navíc již žalobci skončil, a to výpovědí doručenou žalobci dne 24. 4. 2018.

20. Žalovaný nárok je žalobcem konstruován poměrně zvláštním způsobem. Žalobce dovozuje, že mu škoda bude vznikat až do roku 2039 a v žalobě zmiňuje i možnost průběžné renty. Nejvyšší soud ČR opakovaně dovodil, že opětující plnění se promlčuje jako celek (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 273/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 23 Cdo 2601/2018). Lze tak uzavřít, že jakékoli případné nároky žalobce jsou promlčeny, protože je promlčen základ nároku. Vyjádření vedlejšího účastníka na straně žalované 21. Dohoda o právním zastoupení mezi žalobcem a žalovaným advokátem ve věci vedené Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla sjednána v roce 2013. O tom svědčí mimo jiné podání v zastoupení žalobce ze dne 12. 7. 2013. S ohledem na skutečnost vzniku smluvního vztahu před účinností o. z., použije se dle § 3028 odst. 3 o. z. na právní poměry žalobce a žalovaného, resp. na jejich práva a povinnosti z porušení smluv uzavřených před účinností o. z., dosavadní právní předpisy, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění („s. o. z.“).

22. Žalobce sám ve své žalobě časově ukotvuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby ke dni 6. 2. 2017, kdy bylo vydáno usnesení o odmítnutí odvolání z důvodu jeho nedostatečného odůvodnění. Soudní řízení o náhradu škody zahájil žalobce vůči žalovanému advokátovi dne 18. 12. 2019. Učinil tak až po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby dle § 106, odst. 1 s. o. z., která marně uplynula dnem 6. 2. 2019.

23. Žalobce bez dalšího presumuje, že jím podané odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu by bylo zcela úspěšné. Pro tato svá tvrzení však neoznačuje žádné důkazy. Vedlejší účastník je naopak přesvědčen, že odvolací Městský soud v Praze by i včasně doplněné odvolání nepovažoval za důvodné a svým meritorním rozhodnutím by rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] jako věcně právně správný potvrdil. Toto přesvědčení se opírá především o výsledek de facto kontinuálně na soudní řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] navazující soudní řízení vedené před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

24. Soudní řízení vedené před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] inicioval žalobce v návaznost na neúspěch ve věci sp. zn. [spisová značka]. Podstatou tohoto soudního řízení byla snaha o snížení nájemného v nájemním bytě žalobce. Žalobce tak bezprostředně v návaznosti na ukončení řízení sp. zn. [spisová značka], jehož výsledkem bylo zvýšení nájemného v jím užívaném bytě 3+1 [adresa], [adresa], zahájil s totožnou argumentací, jakou uplatňoval v řízení sp. zn. [spisová značka], žalobu na snížení nájemného. Tato jeho žaloba však byla jako zcela nedůvodná zamítnuta, když Obvodní soud pro [adresa] ve svém rozsudku ze dne 13. 6. 2018, č.j. [spisová značka], uzavřel, že právní argumentace žalobce stran jím chápaného určování/stanovení výše v místě a čase obvyklého nájemného je lichá. Následně věcnou právní správnost rozhodnutí Obvodního soudu pro [adresa] potvrdil i odvolací Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 16. 1. 2019, č.j. [spisová značka]. Ani mimořádný opravný prostředek žalobce v podobě dovolání nepřinesl jakoukoli změnu, když dovolání žalobce bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2020, č.j. [spisová značka], odmítnuto.

25. Žalobce nijak neprokazuje výši jemu údajně způsobené škody/újmy. Žalobce tuto určuje toliko vlastní úvahou „modelací“. Předpokládá přitom jednak trvání předmětného nájemního vztahu. Stejně tak je přesvědčen, že obvyklá výše nájemného za srovnatelné byty bude stagnovat nebo dokonce klesat, a tedy mu má pochybení žalovaného advokáta způsobovat po řadu let škodu. Toto přesvědčení žalobce však nemůže obstát už jen proto, že on sám v mezidobí dne 20. 1. 2021 uzavřel s Městskou částí Praha 1 smlouvu o nájmu bytu před totální rekonstrukcí na adrese [adresa]. Výše nájemného byla mezi MČ Praha 1 a žalovaným sjednána ve výši 23 166 Kč + 3.475,- Kč záloha na služby, přičemž žalovaný (jako údajně nízkopříjmový důchodce) složil předem na účet pronajímatele kauci na nájemné ve výši 69 498 Kč a současně se zavázal byt rekonstruovat v celkové výši nákladů rekonstrukčních prací 1 023 996 Kč. Pokud odvolatel svobodně v lokalitě Prahy 1 sjedná s jiným pronajímatelem (ÚMČ Praha 1) nájem k bytu před rekonstrukcí s výší měsíčního nájemného 23.166,- Kč a závazkem rekonstrukce předmětného bytu, přesahujícího jeden milión korun českých, pak jistě neobstojí jím tvrzené námitky stran výše nájemného požadované na něm za nájemní byt v [adresa], taktéž v historickém jádru Prahy. Nadto žalobce tímto sjednáním nájmu s ÚMČ Praha 1 v lednu 2021 sám vyvrací jeho teorii o jemu způsobené škodě v podobě neúměrně zvýšeného nájemného v lokalitě Praha 1 jako následku pochybení žalovaného advokáta. Skutkový [Anonymizováno]

26. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], konkrétně písemného vyhotovení rozsudku ve věci ze dne 23. 9. 2016 a znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] ze dne 30. 8. 2015, soud zjistil, že se v dané věci [jméno FO], nar. [Anonymizováno], bytem [adresa], domáhal určení měsíčního nájemného z bytu č. [hodnota], o velikosti 3+1, ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa], užívaného žalobcem. Navrhoval přitom, aby soud určil výši měsíčního částkou 15 477 Kč. Nalézací soud žalobě vyhověl. Při stanovování výše nájemného vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru ekonomika – odvětví ceny a odhady nemovitostí, jímž byla stanovena výše obvyklého měsíčního nájemného z předmětného bytu. Znalec ji přitom stanovil ve dvou variantách. Učinil tak na základě provedené prohlídka předmětného bytu. Jí bylo zjištěno, že byt je zcela vybydlený, naprosto neudržovaný a zpustlý, kdy v bytě není prováděna jakákoli běžná údržba ze strany nájemce. Znalec proto určil obvyklé nájemné pro případ provádění běžné údržby a při umožnění provedení rekonstrukce bytu pronajímateli a při neumožnění provádění rekonstrukce bytu pronajímateli nájemníkem. V případě první varianty byl nájemné znalcem stanoveno na 15 477 Kč měsíčně. V případě druhé varianty znalec dospěl k výši obvyklého nájemného 8 200 Kč měsíčně. Nalézací soud se tedy rozhodl vycházet z varianty stavu předmětného bytu v případě, že by žalobce jakožto nájemce řádně plnil své povinnosti. Svou argumentaci soud ve vyhovujícím rozsudku shrnul následovně: „S ohledem na všechny okolnosti projednávané věci, princip rovnosti účastníků právního vztahu a absolutní moci žalobce nad věcí, žalobci svědčí právo na nájemné v místě a čase obvyklé výši, které bylo stanoveno znalcem částkou 15.477,-Kč/měsíčně. Uvedená částka je s ohledem na místní podmínky a postup žalobce jakožto pronajímatele dalších bytů i nebytových prostor v domě zcela přiměřená i z pohledu přiměřeného zisku z pronájmu po odečtení jeho nákladů na opravy, správu a údržbu. Nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce na úkor žalovaného utrpěl další újmu, protože žalovaný dlouhodobě byt řádně neužívá, o byt se nestará, neprovádí v bytě běžnou údržbu, žalobci neumožňuje opravy a rekonstrukci či jeho kontrolu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlouhodobě nerealizuje práva nájemce, neupozorňuje žalobce na závady v bytě, nepožaduje jejich odstranění, náhradu škody za odstranění závad nebo slevu z nájemného, není důvod pro stanovení obvyklé ceny nájemného stanoveného znalcem podle varianty b) při současném stavu neprovádění běžné údržby a neumožnění provedení rekonstrukce bytu ve výši 8.200,-Kč/měsíčně. Z provedeného dokazování nikterak nevyplývá, že za současný stav bytu nese odpovědnost žalobce, jakožto pronajímatel.“.

27. Z nesporných tvrzení účastníků dále soud zjistil, že žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. [spisová značka], brojil blanketním odvolání. To však ve lhůtě stanovené soudem nedoplnil, neboť žalovaný jakožto jeho právní zástupce v předmětné věci opomněl žalobce o existenci výzvy soudu informovat. Dané blanketní odvolání bylo z tohoto důvodu odvolacím soudem pravomocně odmítnuto.

28. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Relevantní právní úprava 29. Podle § 6 odst. 1 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

30. Dle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

31. Dle § 3030 o. z. se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první hlavy I. Hodnocení soudu 32. Žalobce svůj nárok na náhradu škody staví na předpokladu, že by odvolací soud věc vedenou zdejším soudem pod. sp. zn. [spisová značka] posoudil po právní stránce odlišně od soudu nalézacího, tj. že by z hlediska určení nájemného nezohlednil důvody na straně žalobce, které vedly ke snížené kvalitě předmětného bytu. S tímto názorem zdejší soud nesouhlasí. Takovýto postup by skutečně představoval porušení základní zásady soukromého práva, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Ta se na projednávanou věc bezpochyby vztahuje, a to navzdory skutečnosti, že v s. o. z., který je třeba s ohledem na § 3028 odst. 3 o. z. aplikovat, nebyla výslovně zakotvena. O. z. na výslovně pamatuje v § 3030. Jak navíc správně upozorňuje žalovaný, její uplatnitelnost je nezávislá na rekodifikaci soukromého práva, neboť i v době jí předcházející byla dovozována judikatorně (viz bod 16 odůvodnění tohoto rozsudku). Zdejší sodu se plně ztotožňuje s argumentací nalézacího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] (viz bod 26 odůvodnění tohoto rozsudku) a na tuto odkazuje.

33. S ohledem na výše uvedené je tak namístě uzavřít, že není dána příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a tvrzenou škodou žalobce, neboť nelze předpokládat, že by řádně doplněné odvolání vedlo k odlišnému rozhodnutí ve věci samé. Pro úplnost soud dodává, že nároky žalobce formulované s ohledem na hypotetické budoucí období nájmu, navíc za stavu, kdy tento již neexistuje, jsou pouhou fabulací, která nemůže požívat ochrany soudu. Obdobnou fabulací jsou pak nároky uplatňované s ohledem na hypotetickou délku odvolacího řízení ve věci sp. zn. [spisová značka] v případě, že by odvolání žalobce bylo řádně doplněno.

34. Za uvedeného stavu věcí soudu nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout (výrok I. tohoto rozsudku).

35. O náhradě nákladů řízení žalovaného, jenž byl v řízení zcela úspěšný, rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že mu přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 241 032 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 446 645 Kč sestávající z částky 42 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 42 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 7. 2. 2022 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 5 000 000 Kč sestávající z částky 28 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 20. 10. 2022, z částky 28 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 10. 2022, z částky 28 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 5. 2023 a z částky 28 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 7. 2023 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 199 200 Kč ve výši 41 832 Kč.

36. O náhradě nákladů řízení vedlejšího účastníka na straně žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že mu přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 206 426 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 446 645 Kč sestávající z částky 42 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 42 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 4. 2. 2022 včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 5 000 000 Kč sestávající z částky 28 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 24. 10. 2022, z částky 28 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 15. 5. 2023 a z částky 28 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 20. 7. 2023 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 170 600 Kč ve výši 35 826 Kč.

Poučení