58 Co 211/2024 - 346

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Markéty Wildové a soudkyň JUDr. Blanky Bendové a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] a účasti vedlejšího účastníka : [Jméno účastníka]., IČO [IČO účastníka] sídlem [Adresa účastníka] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] pro zaplacení 5 000 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. července 2023, č. j. 38 C 271/2019-208 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 51 000 Kč, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 5 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 000 000 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 241 032 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení v částce 206 426 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok III.).

2. Takto rozhodl v řízení, v němž se žalobce domáhal (po částečném zpětvzetí žaloby, kdy řízení bylo v rozsahu částky 3 446 645 Kč zastaveno usnesením prvostupňového soudu ze dne 6. 5. 2022, č. j. [spisová značka] a připuštěna změna žaloby, pokud jde o požadované příslušenství, původně žalobce požadoval zaplacení 8 446 645 Kč) zaplacení částky 5 000 000 Kč s přísl. s tvrzením, že žalovaný žalobce zastupoval na základě plné moci v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] o určení výše nájemného za užívání bytu. V uvedené věci byl žalovanému do datové schránky dne 22. 11. 2016 doručen rozsudek soudu prvostupňového soudu. Tento rozsudek byl téhož dne žalovaným žalobci přeposlán a žalobce na základě dohody s žalovaným podal blanketové odvolání s tím, že jeho odůvodnění bude následně podáno prostřednictvím právního zástupce. Dne 11. 1. 2017 byla do datové schránky žalovaného doručena výzva soudu k odstranění nedostatku odvolání ve lhůtě 7 dnů od doručení pod sankcí odmítnutí odvolání. Na uvedenou výzvu žalovaný nijak nereagoval, vady odvolání neodstranil, lhůta k odstranění vady odvolání marně uplynula dne 18. 1. 2017, o čemž se žalobce dozvěděl až z usnesení o odmítnutí odvolání ze dne 6. 2. 2017. V důsledku uvedeného pochybení žalovaného se stal pravomocným rozsudek určující dle tvrzení žalobce nesprávnou výši měsíčního nájemného bytu užívaného žalobcem ke dni 4. 1. 2013 částkou 15 477 Kč. Byla přitom dána maximální pravděpodobnost změny této výše nájemného v rozhodnutí vydaném v odvolacím řízení na částku 8 200 Kč měsíčně. V tamním řízení byl vypracován znalecký posudek, který stanovil výši nájemného právě částkou 8 200 Kč měsíčně, jednalo se místně obvyklé nájemné odpovídající reálnému stavu daného bytu. Naopak částka použitá soudem (15 477 Kč) byla v tomto znaleckém posudku uvedena pouze jako hypotetická pro případ, že by předmětný byt byl v lepším stavu. Žalobce proto musel začít platit nájemné ve výši 15 477 Kč měsíčně a doplatit tak nájemné za dobu od ledna 2013. Navíc žalobci vznikla ztráta na soudním poplatku za uvedené odvolání ve výši 2 000 Kč.

3. Následně žalobce rovněž podal žalobu o snížení nájemného s účinností od jejího podání. Nárůst nájmů od počátku roku 2013 do poloviny roku 2017 byl ovšem natolik dramatický, že nový znalecký posudek určil aktuální místně obvyklé nájemné odpovídající reálnému stavu bytu užívaného žalobcem částkou 17 900 Kč měsíčně; řízení o snížení nájemného bylo vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], žaloba byla zamítnuta, zamítavé rozhodnutí ve věci samé potvrdil odvolací soud. Žalobci byla uložena povinnost zaplatit náklady řízení státu ve výši 12 826 Kč i náklady řízení žalovanému (pronajímateli) ve výši 11 800 Kč za řízení před prvostupňovým soudem a ve výši 4 356 Kč za řízení před odvolacím soudem. Žalobce uhradil i soudní poplatek ve výši 4 000 Kč, celkově na nákladech řízení v tomto řízení zaplatil 34 982 Kč.

4. V důsledku porušení povinností žalovaného jako advokáta, který nedoplnil blanketové odvolání, vznikla žalobci i další škoda spočívající ,,ve znehodnocení jeho nároku na bydlení pro dobu budoucí z existující nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou“.

5. Žalobce shrnul, že v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného mu vznikla škoda spočívající v rozdílu ve výši nájemného za dobu řízení o určení nájemného vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], tj. za období leden 2013 až únor 2017 (celkem 50 měsíců). Tato škoda vznikla rozdílem 7 277 Kč mezi měsíčním nájemným určeným soudem v dané věci (15 477 Kč) a částkou 8 200 Kč měsíčně odpovídající výši obvyklého nájemného dle reálnému stavu daného bytu. Celkem se za rozhodné období jedná o částku 362 350 Kč, která se stala splatnou dne 1. 3. 2017. Žalobci rovněž vznikla škoda spočívající ve znehodnocení nároku žalobce na užívání bytu do budoucna po ukončení řízení vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Tato sestává jednak z rozdílu v nájemném kalkulovaném stejným způsobem, a to za období od března 2017 do listopadu 2023 (předpokládaná doba ukončení řízení o určení nájemného vedeného Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] v případě, že by nedošlo k pochybení žalovaného). Dále sestává ze stejného druhu škody za období od prosince 2023 do listopadu 2039 (žalobcem uvažovaná naděje jeho dožití). Rozdíl ve výši měsíčního nájemného je nicméně počítán z výchozích částek postupně v čase navyšovaných v pravidelných 3letých intervalech vždy o 20 % (§ 2249 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen ,,o. z.“), tj. celkem 4 011 731 Kč.

6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesporoval, že žalobci nepřeposlal zmiňovanou výzvu k doplnění odvolání. V řízení vedeném Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] se pronajímatel domáhal rozhodnutí, jímž by byla určena výše nájemného bytu č. [číslo], o velikosti 3+1, ve [číslo]. nadzemním podlaží domu č. p.[Anonymizováno][číslo] v [adresa], užívaného žalobcem. Soud I. stupně v tamním řízení rozhodl rozsudkem ze dne 23. 9. 2016, č. j. [spisová značka], kterým určil s účinností ke dni 4. 1. 2013 nájemné ve výši 15 477 Kč. Vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který ve výroku o možné výši měsíčního nájemného stanovil dvě částky, a to částku 15 477 Kč s dovětkem, že jde o nájemné při provádění běžné údržby bytu, a částku 8 200 Kč za situace neprovádění běžné údržby nájemcem. Žalobce vychází z úvahy, že odvolací soud by bez dalšího změnil rozhodnutí soudu prvostupňového soudu tak, že nájemné má činit 8 200 Kč měsíčně, a že případnou újmu za neudržování bytu si měl pronajímatel žalovat zvlášť jako náhradu škody. Soud I. stupně však v tamním řízení nepochybil, pokud stanovil výši nájemného v částce 15 477 Kč. Vyložil v této souvislosti povinnost nájemce provádět běžnou údržbu bytu, umožnit pronajímateli provést v bytě nezbytné úpravy, užívat věc jako řádný hospodář ve smyslu § 2213 o. z. (viz strana 6 a 7 rozsudku vydaného v tamním řízení u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobce se snaží těžit z vlastního nepoctivého jednání a porušení povinností nájemce a domoci se nájemného ve výši 8 200 Kč měsíčně, i když stav bytu, který by odůvodňoval takto nízké nájemné, sám způsobil. Takové jednání je v rozporu se zásadou nemo turpitudinem suam allegare potest, jak je zakotvena v § 6 odst. 2 o. z. (dříve součástí právního řádu jako obecná zásada soukromého práva, viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 14/17). V roce 2017 se žalobce pokusil dosáhnout žalobou na základě obdobné argumentace snížení nájemného. O snížení rozhodoval Obvodní soud pro[Anonymizováno][adresa] v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], žalobu zamítl, když na základě nově zpracovaného posudku dospěl k závěru, že nájemné činí 17 900 Kč. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 16. 1. 2019, č. j. [spisová značka]. Dále se žalobce domáhá náhrady škody, která mu ještě ani nemohla vzniknout, když ji vyčísluje až do roku 2039 na základě zcela hypotetických úvah zahrnujících jak samotnou existenci nájemního vztahu, tak i předpoklad shodného způsobu určování nájemného v tomto období. Nájemní vztah navíc žalobci skončil výpovědí doručenou žalobci dne 24. 4. 2018. Žalobce dovozuje, že mu škoda bude vznikat až do roku 2039 a v žalobě zmiňuje i možnost průběžné renty. Nejvyšší soud opakovaně dovodil, že opětující plnění se promlčuje jako celek (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 273/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2601/2018). Lze tak uzavřít, že jakékoli případné nároky žalobce jsou promlčeny, protože je promlčen základ nároku.

7. Vedlejší účastník navrhl zamítnutí žaloby. Dohoda o právním zastoupení mezi žalobcem a žalovaným advokátem ve věci vedené Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byla sjednána v roce 2013, právní vztah mezi účastníky se řídí zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, dále jen ,,obč. zák.“ (§ 3028 odst. 3 o. z). Žalobce sám ve své žalobě časově ukotvuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby ke dni 6. 2. 2017, kdy bylo vydáno usnesení o odmítnutí odvolání z důvodu jeho nedostatečného odůvodnění. Soudní řízení o náhradu škody zahájil žalobce vůči žalovanému advokátovi dne 18. 12. 2019. Učinil tak až po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby dle § 106 odst. 1 obč. zák., která marně uplynula dnem 6. 2. 2019. Žalobce bez dalšího presumuje, že jím podané odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu by bylo zcela úspěšné. Pro tato svá tvrzení však neoznačuje žádné důkazy. Městský soud v [adresa] jako soud odvolací by i včasně doplněné odvolání nepovažoval za důvodné a svým meritorním rozhodnutím by rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] jako věcně právně správný potvrdil. Tento závěr se opírá především o výsledek navazující soudní řízení vedeného před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] o snížení nájemného. Soudní řízení vedené před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] inicioval žalobce v návaznosti na neúspěch ve věci sp. zn. [spisová značka]. Žalobce tak bezprostředně v návaznosti na ukončení řízení sp. zn. [spisová značka], jehož výsledkem bylo zvýšení nájemného v jím užívaném bytě, zahájil s totožnou argumentací řízení o snížení nájemného. Tato žaloba však byla jako nedůvodná zamítnuta rozsudkem Obvodní soudu pro [adresa] ze dne 13. 6. 2018, č. j. [spisová značka], kdy soud uzavřel, že právní argumentace žalobce stran jím určené výše nájemného je lichá, věcnou správnost tohoto rozhodnutí potvrdil Městský soud v [adresa] svým rozsudkem ze dne 16. 1. 2019, č. j. [spisová značka]. Ani mimořádný opravný prostředek žalobce v podobě dovolání nepřinesl jakoukoli změnu, když dovolání žalobce bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, č. j. [spisová značka], odmítnuto. Žalobce nijak neprokazuje výši jemu údajně způsobené škody/újmy. Žalobce tuto určuje toliko vlastní úvahou „modelací“.

8. Soud I. stupně zjistil následující skutkový stav věci, za nejpodstatnější je nutno zrekapitulovat, že ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], konkrétně písemného vyhotovení rozsudku ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. [spisová značka] a znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] č. [číslo] ze dne 30. 8. 2015, se podává, že se v dané věci [jméno FO] (pronajímatel), bytem [adresa], domáhal určení výše měsíčního nájemného z bytu č. [číslo], o velikosti 3+1, ve [číslo]. nadzemním podlaží domu č. p. [číslo] v [adresa], užívaného žalobcem (nájemcem), a to částkou 15 477 Kč. Nalézací soud žalobě vyhověl. Při stanovení výše nájemného vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru ekonomika - odvětví ceny a odhady nemovitostí, jímž byla stanovena výše obvyklého měsíčního nájemného z předmětného bytu. Znalec výši obvyklého nájemného stanovil ve dvou variantách. Učinil tak na základě provedené prohlídky předmětného bytu, kterou bylo zjištěno, že byt je zcela vybydlený, naprosto neudržovaný a zpustlý, v bytě není prováděna jakákoli běžná údržba ze strany nájemce. Znalec proto určil obvyklé nájemné pro případ provádění běžné údržby a při umožnění provedení rekonstrukce bytu pronajímateli a pro případ neprovádění běžné údržby bytu a při neumožnění provádění rekonstrukce bytu pronajímateli nájemcem. V případě první varianty bylo nájemné znalcem stanoveno na 15 477 Kč měsíčně. V případě druhé varianty znalec dospěl k výši obvyklého nájemného 8 200 Kč měsíčně. Nalézací soud vycházel z varianty stavu předmětného bytu v případě, že by žalobce jakožto nájemce řádně plnil své povinnosti. Svou argumentaci prvostupňový soud v tamním řízení ve vyhovujícím rozsudku shrnul následovně: „S ohledem na všechny okolnosti projednávané věci, princip rovnosti účastníků právního vztahu a absolutní moci žalobce nad věcí, žalobci svědčí právo na nájemné v místě a čase obvyklé výši, které bylo stanoveno znalcem částkou 15 477 Kč/měsíčně. Uvedená částka je s ohledem na místní podmínky a postup žalobce jakožto pronajímatele dalších bytů i nebytových prostor v domě zcela přiměřená i z pohledu přiměřeného zisku z pronájmu po odečtení jeho nákladů na opravy, správu a údržbu. Nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce na úkor žalovaného utrpěl další újmu, protože žalovaný dlouhodobě byt řádně neužívá, o byt se nestará, neprovádí v bytě běžnou údržbu, žalobci neumožňuje opravy a rekonstrukci či jeho kontrolu. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlouhodobě nerealizuje práva nájemce, neupozorňuje žalobce na závady v bytě, nepožaduje jejich odstranění, náhradu škody za odstranění závad nebo slevu z nájemného, není důvod pro stanovení obvyklé ceny nájemného stanoveného znalcem podle varianty b) při současném stavu neprovádění běžné údržby a neumožnění provedení rekonstrukce bytu ve výši 8 200 Kč/měsíčně. Z provedeného dokazování nikterak nevyplývá, že za současný stav bytu nese odpovědnost žalobce, jakožto pronajímatel.“. Žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. [spisová značka], brojil blanketovým odvoláním, které k výzvě soudu ve stanovené lhůtě nedoplnil, neboť žalovaný - jeho právní zástupce v předmětné věci opomněl žalobce o existenci výzvy soudu informovat. Blanketové odvolání tak bylo odvolacím soudem pravomocně odmítnuto. Z ostatních provedených důkazů nezjistil soud nic rozhodného pro posouzení skutkového stavu věci.

9. Soud I. stupně po citaci ust. § 6 odst. 2 o. z., § 3028 odst. 3 o. z. a § 3030 o. z. neshledal žalobu důvodnou. Žalobce svůj nárok na náhradu škody staví na předpokladu, že by odvolací soud věc vedenou Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] posoudil po právní stránce odlišně od soudu nalézacího, tj. že by z hlediska určení nájemného nezohlednil důvody na straně žalobce, které vedly ke snížené kvalitě předmětného bytu. S tímto názorem prvostupňový soud nesouhlasí. Takový postup by představoval porušení základní zásady soukromého práva, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu (§ 6 odst. 2 o. z.). Tato zásada se na projednávanou věc bezpochyby vztahuje, a to navzdory skutečnosti, že v zák. č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, který je třeba s ohledem na § 3028 odst. 3 o. z. aplikovat, nebyla výslovně zakotvena. V této souvislosti poukázal na ust. § 3030 o. z., dle kterého se i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, použijí ustanovení části první - hlavy I o. z. Uplatnitelnost výše uvedené zásady je nezávislá na rekodifikaci soukromého práva, neboť i v době jí předcházející byla dovozována judikatorně. Prvostupňový soud se ztotožnil s argumentací nalézacího soudu obsaženou v jeho rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] a na tuto v plném rozsahu odkázal. Uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi pochybením žalovaného a žalobcem tvrzenou škodou, neboť nelze předpokládat, že by řádně doplněné odvolání vedlo k odlišnému rozhodnutí ve věci samé. Pro úplnost prvostupňový soud zdůraznil, že nároky žalobce formulované s ohledem na hypotetické budoucí období nájmu, navíc za stavu, kdy tento již neexistuje, jsou pouhou fabulací, která nemůže požívat právní ochrany. Obdobnou fabulací jsou pak nároky uplatňované s ohledem na hypotetickou délku odvolacího řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] za předpokladu, že by odvolání žalobce bylo řádně doplněno. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným, žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaného rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen ,,o. s. ř.“.

10. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání v rozsahu částky 5 000 000 Kč. Namítl, že je nesprávný závěr prvostupňového soudu, že žalobce způsobil zhoršený stav bytu a snažil se těžit z údajného nepoctivého nebo protiprávního jednání. Rovněž žalobce nepovažuje za správný názor, že řádně doplněné odvolání proti rozsudku sp. zn. [spisová značka] by bývalo nemohlo vést k odlišnému rozhodnutí ve věci samé, a že uplatněný nárok je pouhou fabulací. Je dána příčinná souvislost mezi nesporným pochybením žalovaného a potřebou zahájit předmětné řízení. Žádal, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 000 000 Kč, ev. aby byl změněn alespoň jen výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. V doplnění odvolání ze dne 17. 5. 2024 namítl, že znalec pouze parafrázuje pronajímatele, aniž by odpověděl na otázky žalobce. Znalec by měl rozpoznat výskyt plísně v bytě v důsledku nemožnosti řádného odvětrání kuchyně s vanou (viz posudek [právnická osoba] a mykologický posudek, který je součástí spisu sp. zn. [spisová značka]). V doplnění odvolání ze dne 14. 6. 2024 uvedl, že částka nájemného nesouvisela se zanedbaností bytu. Jednalo se o důsledek předchozího neplatného ročního zvyšování regulovaného nájemného, kdy tuto neplatnost vyslovil soud opakovaně. Prvotní důvod neplatnosti zvyšování se odvíjel od skutečnosti, že byt neměl jednak samostatný záchod, jednak koupelnu či koupelnový kout a spadal tedy z tohoto důvodu do kategorie bytů se sníženou kvalitou podle zákona č. 107/2006 Sb. o jednostranném zvyšování nájemného z bytu. Šlo tak o celkovou dispozici bytu, ne o jeho udržovanost. V odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] se nadto neuvádí, z čeho je dovozováno údajné žalobcovo zanedbání povinnosti byt udržovat. V jiné části odůvodnění uvedeného rozsudku soud sice cituje závěr znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyslovený v jeho znaleckém posudku, aniž by však posudek jako důkaz zhodnotil. Naopak pronajímatel dlouhodobě bránil žalobci ve vylepšování bytu s cílem donutit žalobce k vystěhování. Byt žalobce získal v nevyhovujícím stavu, proto byla v té době bytovým podnikem připravena jeho rekonstrukce, kterou pronajímatel při uplatnění restitučního nároku zakázal. Žalobce znehodnocení bytu nájemcem považuje za uplatnitelné cestou náhrady škody, ne za skutečnost opodstatňující stanovení neadekvátní výše nájemného. Pokud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nedošlo k doplnění blanketového odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu, pak se jednalo o pochybení advokáta. Soud I. stupně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] se přiklonil k variantě stran stanovení výše místně obvyklého nájemného z předmětného bytu, kdy tato výše byla znalcem výslovně podmíněna nejen provedením běžné údržby bytu, ale i provedením jeho blíže neurčené celkové rekonstrukce do stavu odpovídajícího moderním trendům bydlení. Poté, kdy žalobce následně neuspěl s žalobou na snížení nájemného, byl nucen hledat jiný nájem. Je zpochybňován výpočet výše škody, aniž by bylo naznačeno, jak exaktněji by bylo možno tento výpočet provést. Způsob výpočtu škody provedený žalobcem pouze stanoví horní mez pro rozhodnutí soudu a nijak mu nebrání provést výpočet jiným způsobem. K pochybení žalovaného - advokáta došlo, nelze tak žalobci uložit povinnost k náhradě nákladů řízení. Nejedná se navíc z větší části o náklady účelně vynaložené, neboť žalovaný jako činný advokát se nechává právně zastupovat, a to při současném uplatňování téhož stanoviska advokátem vedlejšího účastníka. Nadto věc bylo možno rozhodnout při jediném jednání. Závěrem zopakoval svůj odvolací návrh, žádal, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 000 000 Kč, ev. aby byl změněn alespoň jen výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. V rámci podání ze dne 23. 6. 2025 žalobce navrhl důkaz spisem Obvodního soudu pro [adresa] ve ,,věci žalobce proti [jméno FO] o nahrazení souhlasu s odvětráním kuchyně a odkouřením karmy“, dále ,,posledním“ spisem ve věci žalobce [jméno FO] proti žalobci (v postavení žalovaného) o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, konečně žádal důkaz ,,[právnická osoba]“ ke stavu omítek v předmětném bytě. V doplnění odvolání doručeném odvolacímu soudu dne 28. 7. 2025 žalobce poukázal na šest spisů Obvodního soudu pro [adresa], které se týkají jeho žalob na určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného podané proti pronajímateli, tyto spisy navrhl provést k důkazu, rovněž tak odborné vyjádření [právnická osoba] ke stavu bytu. Užívací právo k předmětnému bytu získal dne 4. 1. 1989, jednalo se o byt IV. kategorie v nevyhovujícím stavu, proto měla být tehdejším vlastníkem provedena jeho rekonstrukce. Následovalo podání žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, věc byla vedená u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], žalobce byl i fyzicky napaden pronajímatelem, dopisem ze dne 10. 3. 1998 vyzval pronajímatel žalobce a jeho manželku, aby odstranili v předmětném bytě odkouření karmy, odvětrání nad sporákem a úložné výklenky, žalobce byl nucen podat v této souvislosti návrh na nařízení předběžného opatření. V roce 2001 se manželka žalobce vlivem komplikací rozhodla z bytu odstěhovat, což vedlo k rozvodu manželství. V květnu 2022 pronajímatel při celkové opravě fasády domu nechal zazdít otvor pro odkouření podokenního plynového topidla, v této souvislosti bylo vydáno předběžné opatření Obvodním soudem pro [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], přesto se nikdy nepodařilo přinutit pronajímatele k opětovnému uvolnění zazděného prostoru. Následně byl pronajímatel úspěšný v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka] o nahrazení projevu vůle nájemce - souhlasu se záměnou plynového vytápění na elektrické, pronajímatel uspěl, naopak nájemce s žalobou vedenou pod sp. zn. [spisová značka] o umožnění obnovení plynového vytápění neuspěl. Následovalo podání žalob pronajímatele proti nájemci o přivolení k výpovědi z nájmu bytu (věc vedená u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]), což dokládá snahu pronajímatele vystěhovat žalobce (nájemce). Pronajímatel odmítal dát žalobci souhlas k jakémukoliv vylepšení bytu, naopak žalobce napadal pro údajné úpravy bytu bez souhlasu pronajímatele. Dále žalobce opětovně zpochybňoval účelnost vynaložených nákladů řízení stranou žalovanou, kdy výše náhrady nákladů řízení stanovená prvostupňovým soudem je pro žalobce neúnosná. K doplnění odvolání předložil důkazy : Technickou zprávu k projektu [název], vyjádření [právnická osoba], vyjádření [právnická osoba]. ze dne 8. 12. 1994, dopis pronajímatele ze dne 6. 10. 1995, trestní oznámení na pronajímatele ze dne 2. 1. 1996, úřední záznam [orgán] ze dne 14. 2. 1996 sepsaný žalobcem a sepsaný [jméno FO], výzvu orgánu státního stavebního dohledu ze dne 10. 1. 1996, pozvánku při výkonu státního stavebního dohledu ze dne 25. 1. 1996, dopis [jméno FO] ze dne 25. 5. 1996 a ze dne 25. 3. 1996, dopis vedoucího odboru sociálních věcí Městské části [adresa] ze dne 15. 7. 1996, sdělení Místního odd. [orgán] ze dne 22. 1. 1998, usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. [spisová značka], usnesení Městského soudu v [adresa] ze dne 15. 8. 1998, sp. zn. [spisová značka], protokol [orgán] o podání vysvětlení ze dne 11. 12. 1997, podání žalobce adresované pronajímatelům ze dne 29. 11. 1994, technickou zprávu [jméno FO] ze dne 1. 11. 1999, vyjádření [právnická osoba] ze dne 15. 12. 1999, usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. [spisová značka], posudek [právnická osoba] ze dne 23. 5. 2001 a jeho dodatek ze dne 10. 8. 2001, odborné vyjádření [právnická osoba] ze dne 15. 5. 2018, sdělení [orgán] o zastavení smírčího řízení ze dne 23. 10. 2024, usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 4. 1. 2000, sp. zn. [spisová značka], návrh na narovnání adresovaný [právnická osoba]. ze dne 3. 11. 2024, opověď [právnická osoba] ze dne 7. 1. 2025.

11. Následně vzal žalobce odvolání v rozsahu částky 4 949 000 Kč zpět, odvolací řízení bylo v rozsahu částky 4 949 000 Kč pravomocně zastaveno usnesením prvostupňového soudu ze dne 20. 12. 2024, č. j. [spisová značka], byť dle ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavení odvolacího řízení náleží do funkční příslušnosti odvolacího soudu. Předmětem odvolacího řízení tak zůstala toliko částka 51 000 Kč.

12. Při odvolacím jednání účastníci setrvali na svých stanoviscích, vedlejší účastník poukázal na absenci existence příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu. Žalobce namítl, že nemá odpovědnost za stav bytu, je to ,,opačně“, důkazy měl navrhnout před prvostupňovým soudem.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání správnost rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), v rozsahu částky 51 000 Kč (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), a to při nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), po zopakování dokazování spisem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] a po doplněném dokazování vyjádřením [právnická osoba] ze dne 23. 5. 2001, včetně jeho dodatku ze dne 10. 8. 2001 a sdělením podstatného obsahu rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 11. 2021, č. j. [spisová značka] a usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

14. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] se podává, že žalobce v tamním řízení navrhl důkaz ohledáním bytu znalcem, vypracováním revizního znaleckého posudku, revizní zprávou plynového rozvodu v bytě, korespondencí žalovaného s [právnická osoba], znaleckým posudkem z oboru mykologie v držení žalovaného, e-mailovou korespondencí žalovaného se znalcem, výpovědí předchozí nájemkyně bytu, spisem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] (č. l. 101 spisu sp. zn. [spisová značka]).

15. Z usnesení Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 4. 1998, sp. zn. [spisová značka] se podává, že mezi žalobcem (nájemcem) a pronajímatelem byl veden spor o uložení povinnosti podat žádost o dodatečné stavební povolení ohledně odvětrání předmětného bytu (odvětrání karmy a odvětrání nad sporákem).

16. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 23. 5. 2001, včetně jeho dodatku, vypracovaného k žádosti žalobce, se podává, že v předmětném bytě byl zjištěn výskyt plísně, kdy hlavní příčinou jejího výskytu byla zvýšená relativní vlhkost vzduchu.

17. Z obsahu rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 11. 2021, sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. [spisová značka] předloženém v tomto řízení vedlejším účastníkem dne 3. 2. 2022, se podává, že žalobce (v procesním postavení žalovaného) byl vyklizen z předmětného bytu poté, kdy mu byla pronajímatelem dána výpověď z nájmu bytu z důvodu zvlášť závažného porušení povinností vyplývajících z nájmu, žalovaný po předchozím oznámení neumožnil prohlídku bytu za účelem ověření stavu bytu z důvodů uvedených ve znaleckém posudku č. [číslo] (pro zhoršený technický stav, výrazný zápach a neprovádění běžné údržby, dále pro neposkytnutí součinnosti pro instalaci 5 elektrických přímotopů).

18. Podle ust. § 24 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii ve znění účinném do 31. 12. 2013 advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena. Podle odst. 4 tohoto ustanovení advokát se odpovědnosti podle odst. 1 zprostí, prokáže-li že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

19. Žalobce se v projednávané věci domáhá náhrady škody v žalované výši z titulu odpovědnosti žalovaného jako advokáta podle § 24 zákona o advokacii způsobené žalobci jeho pochybením jako profesionála při poskytování právních služeb žalobci v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

20. Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Podmínku, že výkon advokacie nebyl advokátem činěn řádně, je třeba posuzovat z hlediska ustanovení § 16 zákona o advokacii. Nesprávný výkon advokacie spočívající např. v nesprávném nebo nevhodně zvoleném způsobu uplatňování práv klienta v soudním řízení je přitom třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru pochybení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2038/2018). Splnění výše uvedených předpokladů odpovědnosti za škodu musí být v řízení jednoznačně zjištěno. Důkazní povinnost má v tomto směru poškozený (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1862/2001).

21. V daném případě žalobce tvrdil, že mu škoda vznikla tím, že žalovaný jako advokát nedoplnil náležitosti odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu, jímž byla určena výše nájemného za byt užívaný žalobcem ve výši 15 477 Kč měsíčně, v důsledku čehož nabylo toto rozhodnutí právní moci a žalobce tak přišel o možnost domoci se určení výše nájemného za byt užívaný žalobcem ve výši 8 200 Kč měsíčně. Pro závěr o odpovědnosti žalovaného za škodu by musela být splněna podmínka vztahu příčinné souvislosti mezi okolností, že žalovaný nedoplnil náležitosti odvolání, a vznikem škody, tedy tím, že žalobce nebyl úspěšný s uplatněním svého nároku v soudním řízení. Závěr o příčinné souvislosti v uvedeném smyslu bylo možné učinit jen tehdy, jestliže nebýt uvedeného postupu žalovaného, byla by stanovena výše nájemného za byt užívaný žalobcem k datu 4. 1. 2013 částkou 8 200 Kč měsíčně. Z hlediska vzniku škody přitom bylo třeba vyřešit jako předběžnou otázku, právě otázku určení výše nájemného za byt č. [číslo], o velikosti 3+1, ve [číslo]. nadzemním podlaží domu č. p. [číslo] v [adresa], užívaný žalobcem v postavení nájemce k datu 4. 1. 2013, zda výše nájemného měla být určena částkou 8 200 Kč měsíčně, pouze za tohoto předpokladu by mohl za škodu uplatněnou v této věci odpovídat žalovaný.

22. Soud I. stupně z provedených důkazů čerpal odpovídající a pro rozhodnutí ve věci dostatečná skutková zjištění. Soudem I. stupně zjištěný skutkový stav nedoznal v odvolacím řízení žádné změny ani po doplnění dokazování, odvolací soud z něho zcela vychází, přičemž nepochybil především ve svém závěru, že není dána odpovědnost žalovaného podle § 24 zákona o advokacii pro absenci existence příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a tvrzenou škodou.

23. Pokud jde o první předpoklad odpovědnosti za škodu, pak bylo v řízení prokázáno, že žalovaný pochybil, pokud ve stanovené lhůtě nedoplnil blanketové odvolání, kdy byl v postavení právního zástupce žalovaného (v tomto řízení v procesním postavení žalobce) proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 9. 2016, č. j. [spisová značka]. Ostatně tuto skutečnost žalovaný ani vedlejší účastník na straně žalovaného nesporoval.

24. Příčinná souvislost mezi pochybením advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient (poškozený) v soudním řízení úspěšný. Jak výše uvedeno, důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném, tedy na žalobci, který musí prokázat, že jeho právo na určení výše nájemného v odlišné výši (8 200 Kč měsíčně) existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva domohl. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem soud jako předběžnou otázku tedy řeší, zda by poškozený při řádném postupu advokáta s odvoláním opravdu uspěl (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2533/2007, sp. zn. 25 Cdo 711/2024).

25. Pokud jde o posouzení předběžné otázky, pak nárok žalobce je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k době, kdy žalobce (pronajímatel) v tamním řízení navrhl žalovanému (nájemci) zvýšení nájemného (4. 1. 2013) - podle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz § 3074 odst. 1 věta první za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, srovnej i např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 261/2015, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3574/2018).

26. Podle ust. § 696 odst. 1 obč. zák. nájemné při uzavírání nájemní smlouvy nebo změna nájemného v průběhu trvání nájemního vztahu se sjednává dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak.

27. Podle ust. § 696 odst. 2 obč. zák. nedošlo-li ke sjednání nájemného dohodou, může pronajímatel písemně navrhnout nájemci zvýšení nájemného. Souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýšení nájemného, zvyšuje se nájemné počínaje třetím kalendářním měsícem od doručení návrhu. Nesdělí-li nájemce pronajímateli písemně do dvou měsíců od doručení návrhu, že se zvýšením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalších tří měsíců, aby výši nájemného určil soud. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o určení nájemného, které je v místě a čase obvyklé. Výši nájemného soud určí ke dni podání návrhu soudu.

28. Dovolací soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka] připomenul, že způsob, jak zjistit výši obvyklého nájemného v řízeních vedených podle právní úpravy do 31. 12. 2013, neupravoval žádný právní předpis (v těchto řízeních nelze vycházet z nařízení vlády č. 453/2013 Sb. - viz např. rozsudek ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2291/2015) a je věcí soudu, jakou metodu zvolí - zpravidla půjde o znalecké dokazování.

29. Zjištění soudu I. stupně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] odpovídala obsahu spisu, prvostupňový soud v tamním řízení přesvědčivě (a v souladu s § 132 o. s. ř. a ustálenou judikaturou) odůvodnil, proč při stanovení obvyklé výše nájemného vycházel ze znaleckého posudku č. [číslo] [tituly před jménem] [jméno FO], znalce oboru ekonomika (jehož závěry byly náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu) a vypořádal se s tím, z jakého důvodu určil výši nájemného částkou 15 477 Kč měsíčně (varianta a/ obvyklá výše nájemného za užívání bytu v daném místě a čase k datu 4. 1. 2013 za předpokladu provádění běžné údržby a při umožnění provedení rekonstrukce pronajímatelem). Od těchto závěrů nemá odvolací soud důvod se odchýlit ani nyní.

30. Nelze dospět k závěru, že v případě doplněného odvolání, pokud by odvolací soud přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 9. 2016, č. j. [spisová značka] a řízení, které jeho vydání předcházelo, by změnou napadeného rozsudku určil výši nájemného částkou 8 200 Kč měsíčně, kdy pro toto tvrzení žalobce v tamním řízení neoznačil žádné relevantní důkazy. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka], jak výše uvedeno, se podává, že žalobce navrhl v původním řízení důkaz ,,ohledáním bytu znalcem“ za účelem zjištění stavu bytu, které však bylo znalcem provedeno, znalec provedl místní šetření v bytě. Dále žalobce v tamním řízení navrhl ,,vypracování kontrolního znaleckého posudku“, k tomu nutno uvést, že provedení revizního znaleckého posudku nebylo důvodné, zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku, tyto však dány nebyly; jak výše uvedeno, závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] byly náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu, znalec vyložil metodu (porovnávací), kterou zvolil pro stanovení obvyklého nájemného v daném místě a čase. Pokud jde o navržený důkaz spisem Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] (správně 1998 pozn. odvolacího soudu), pak z tohoto se toliko podává vedení sporu mezi nájemcem a pronajímatelem o uložení povinnosti podat žádost o dodatečné stavební povolení stran odvětrání karmy a odvětrání nad sporákem. Ze samotného tvrzení žalobce se rovněž toliko podává, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl veden spor mezi nájemcem a pronajímatelem (návrh na vydání předběžného opatření týkající se odkouření plynového topidla). Vyjádření [právnická osoba] ze dne 23. 5. 2001, včetně jeho dodatku, bylo vypracováno k žádosti žalobce, z vyjádření se podává, že v předmětném bytě je výskyt plísně, kdy hlavní příčinou jejího výskytu je zvýšená relativní vlhkost vzduchu. Pokud jde o důkaz revizní zprávou plynového rozvodu v bytě, korespondencí žalovaného s [právnická osoba], e- mailovou korespondencí žalovaného se znalcem, výpovědí předchozí nájemkyně bytu, pak ani tyto důkazy by nebyly způsobilé vyvrátit zjištění, že faktický stav bytu způsobil nájemce, a to předně porušením jeho povinností byt řádně užívat (§ 688 odst. 2 obč. zák.); revizní zpráva by toliko osvědčila stav plynového rozvodu, korespondencí nájemce nebylo lze výše uvedený závěr vyvrátit, stejně tak výpovědí předchozí nájemkyně, která by se mohla případně s odstupem 30 let vyjádřit ke stavu bytu před rokem 1989, pokud sám žalobce tvrdí, že tento užíval od 4. 1. 1989. Provedení těchto důkazů bylo pro nadbytečnost v tamním řízení zamítnuto.

31. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] určil výši obvyklého nájemného z předmětného bytu užívaného žalobcem částkou 15 477 Kč při použití porovnávací metody, která je založena na porovnání hodnot oceňované nemovitosti s hodnotou podobných nemovitostí nedávno realizovaných na realitním trhu (výše obvyklého nájemného v daném místě a čase, při provádění běžné údržby bytu). Výše obvyklého nájemného se odvíjela od zjištění, že předmětný byt je situován [adresa], v atraktivní oblasti rezidenčního bydlení, jedná se o historickou zástavbu [adresa], jedná se o byt 3+1, ve [číslo] NP stavby, o rozloze 81,46 m, kdy bylo znalcem zohledněno, že WC je umístěno mimo byt, přístup přes společnou chodbu. Pokud však jde faktický stav bytu, pak bylo zjištěno po provedeném místním šetření znalcem, že byt je zcela vybydlený, neudržovaný, zpustlý, není prováděna běžná údržba nájemcem.

32. Tento závěr stran faktického stavu bytu a neprovádění běžné údržby nájemcem se podává i z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 11. 2021, č. j. [spisová značka], předloženém v tomto řízení vedlejším účastníkem dne 3. 2. 2022 (č. l. 67 spisu), kterým byl žalobce (v procesním postavení žalovaného) vyklizen z předmětného bytu poté, kdy mu byla pronajímatelem dána výpověď z nájmu bytu z důvodu zvlášť závažného porušení povinností vyplývajících z nájmu, kdy žalovaný (nájemce) po předchozím oznámení neumožnil prohlídku bytu za účelem ověření stavu bytu z důvodů uvedených ve znaleckém posudku č. [číslo] (pro zhoršený technický stav, výrazný zápach a neprovádění běžné údržby, dále pro neposkytnutí součinnosti pro instalaci 5 elektrických přímotopů), výše uvedený rozsudek o vyklizení bytu byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. [spisová značka].

33. Nájemce jakoukoliv údržbu bytu neprováděl, čímž došlo k fatálnímu snížení komfortu úrovně bydlení. Žalobce v postavení nájemce stav bytu způsobil, nemůže tak těžit ze svého nepoctivého jednání (§ 6 odst. 2 o. z. ve spojení s § 3030 o. z.), pokud neplnil základní povinnosti nájemce, kdy nebylo v řízení prokázáno, že by za faktický stav bytu nesl odpovědnost pronajímatel a požadovat tak určení výše nájemného v částce 8 200 Kč měsíčně (varianta b/ stanovená znalcem ve znaleckém posudku). V této souvislosti nemůže obstát ani argumentace žalobce, že by ,,znehodnocení bytu nájemcem mělo být uplatnitelné žalobou na náhradu škody“, nikoliv při stanovení obvyklé výše nájemného.

34. Rovněž je nutno vzít v potaz i výsledek téměř bezprostředně navazujícího řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jehož zahájením se žalobce snažil zvrátit výsledek řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy uplatnil požadavek na snížení nájemného s totožnou argumentací, v tomto řízení byl vypracován znalecký posudek č. [číslo] ze dne 28. 2. 2018 [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru ekonomika, z jehož závěru se podává, že obvyklá cena nájemného předmětného bytu v daném místě a čase (k datu 1. 6. 2017) byla ve výši 17 900 Kč měsíčně, kdy znalec vyložil nárůst ceny nájemného, souvisejícího se zvyšováním cen bytů na trhu s nemovitostmi (str. 11 posudku). Žalobce tak byl v tomto řízení neúspěšný, žaloba byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 13. 6. 2018, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 16. 1. 2019, č. j. [spisová značka], který uzavřel, že sdílí právní názor soudu prvního stupně, že ,,žalobce neprokázal, že by nájemné za předmětný byt mělo být nižší, než které bylo stanoveno v předchozím řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]“, dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. [spisová značka] odmítnuto.

35. Pokud žalobce v rámci odvolacího řízení požadoval provedení důkazu dalšími spisy Obvodního soudu pro [adresa], které se vztahují k řízením, která mezi sebou žalobce v postavení nájemce a tehdejší pronajímatel vedli a dalšími listinami označenými v doplnění odvolání (viz doplnění odvolání doručené odvolacímu soudu dne 28. 7. 2025), pak vyjma důkazů, které žalobce navrhl již v tamním řízení vedeném před Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], a které byly k důkazu provedeny při odvolacím jednání, se v systému neúplné apelace jedná o důkazy nepřípustné, stejně jako navržený důkaz zprávou ,,[právnická osoba]“ ke stavu omítek.

36. Odvolací soud tak uzavřel, že absentuje příčinná souvislost mezi pochybením advokáta při výkonu advokacie a vznikem škody, s ohledem na výše uvedené bylo nadbytečné se zabývat posledním předpokladem odpovědnosti za škodu, tedy tvrzenou škodou a její výší; tedy i tím, jakou konkrétní škodu částka, která zůstala předmětem odvolacího řízení, představuje.

37. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným soud I. stupně správně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud I. stupně nepochybil ani při stanovení jejich výše. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za dva úkony právní služby po 42 100 Kč z tarifní hodnoty 8 446 645 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále jen ,,AT“ (převzetí a přípravu, písemné podání ve věci samé ze dne 7. 2. 2022), odměna za čtyři úkony právní služby po 28 300 Kč z tarifní hodnoty 5 000 000 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 písm. d), g) AT (písemné podání ve věci ze dne 20. 10. 2022, účast na jednání soudu dne 24. 10. 2022, účast na jednání soudu dne 15. 5. 2023, účast na jednání soudu dne 20. 7. 2023), šest náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 41 832 Kč, celkem 241 032 Kč. Tyto náklady lze považovat za účelně vynaložené. Prostřednictvím termínu „účelně“ vynaložené náklady nelze vymezovat kategorii osob, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a vůči ostatním ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3819/13). Žalobci muselo být již na počátku řízení zřejmé, že právní zastoupení žalovaného převzal advokát na základě udělené plné moci a že náklady řízení, které eventuálně v případě jeho neúspěchu bude muset hradit, budou obsahovat rovněž odměnu za jeho právní zastoupení. Žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že se ze strany žalovaného by se jednalo o zastoupení účelové, vedené snahou pouze zvýšit protistraně náklady řízení, nebyly zjištěny.

38. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaného soud I. stupně správně rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., soud I. stupně nepochybil ani při stanovení jejich výše. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za dva úkony právní služby po 42 100 Kč z tarifní hodnoty 8 446 645 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále jen ,,AT“ (převzetí a přípravu, písemné podání ve věci samé ze dne 4. 2. 2022), odměna za tři úkony právní služby po 28 300 Kč z tarifní hodnoty 5 000 000 Kč dle § 7, § 11 odst. 1 písm. g) AT (účast na jednání soudu dne 24. 10. 2022, účast na jednání soudu dne 15. 5. 2023, účast na jednání soudu dne 20. 7. 2023), pět náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 35 826 Kč, celkem 206 426 Kč.

39. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 51 000 Kč, jako věcně správný potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř., včetně správných akcesorických výroků o náhradě nákladů řízení.

40. Žalovaný a vedlejší účastník byli v odvolacím řízení úspěšní (ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř.), při odvolacím jednání se však výslovně práva na náhradu nákladů řízení vzdali, odvolací soud tak vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jak ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným, tak ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem.

Poučení