38 C 272/2019 - 861

Rubrum

Okresní soud ve [obec] rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Němcem jako samosoudcem ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] ve [anonymizována dvě slova], [IČO] [anonymizováno] [adresa státního zastupitelství] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů (SJM) takto:

Výrok

I. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení], narozeného [datum], ve vztahu k položkám číslo: 24. - řetízek z bílého kovu s kulatým přívěskem s bílou výplní, 25. - náušnice z bílého kovu kulaté s bílou výplní, 103. - ochranná známka " [ulice] [anonymizováno] registrovaná u Úřadu průmyslového vlastnictví pod číslem zápisu [číslo].

II. Ze zaniknuvšího společného jmění manželů žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení], narozeného [datum], se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazují nemovité věci, a to: - pozemek p. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno], - pozemek [parcelní číslo], - pozemek p. [číslo] to vše v [katastrální uzemí].

III. Ze zaniknuvšího společného jmění manželů žalované a jejího manžela [jméno] [příjmení], narozeného [datum], se do výlučného vlastnictví žalované přikazují tyto položky číslo: 1. obraz s motivem jelena pod sklem 2. náramkové hodinky zn. [příjmení] [jméno] z bílého kovu s bílým ciferníkem, římskými čísly a černým řemínkem 3. náramkové hodinky zn. [příjmení] [jméno] z bílého kovu s černým ciferníkem a černým řemínkem 4. náramkové hodinky zn. TISSOT z bílého kovu s bílým ciferníkem, římskými čísly a hnědým řemínkem 5. obraz, akryl - sololit, autor: [jméno] [příjmení] – [ulice] na [jméno] 6. obraz s motivem lodě na řece pod sklem 7. obraz s motivem domu s nápisem [anonymizována dvě slova] [číslo] pod sklem 8. obraz s motivem kostela pod sklem 9. obraz s motivem květin pod sklem, autor: [jméno] [příjmení], 1980 10. obraz s motivem domů s nápisem [anonymizována dvě slova] 79 11. koberec s orientálním motivem a třásněmi na dvou stranách 12. obraz s motivem venkovských domků s nápisem [jméno] [příjmení] 2003 pod sklem 13. obraz s motivem vinného sklepa s nápisem [jméno] [příjmení] 03 pod sklem 14. soška muže s kamenným podstavcem, materiál: kov, barva: tmavě šedá 15. koberec světle hnědé barvy s motivy čtvercových vzorců a s třásněmi na dvou stranách 16. přívěsek ze žlutého kovu s motivem slunce 17. přívěsek ze žlutého kovu s motivem křížku 18. přívěsek ze žlutého kovu s motivem astrologického znamení raka 19. řetízek ze žlutého kovu o délce 45 cm 20. přívěsek ze žlutého kovu, motiv dvou postav 21. náušnice ze žlutého kovu s bílou výplní uprostřed 22. přívěsek ze žlutého kovu oválný s bílou výplní uprostřed 23. náušnice z bílého kovu, kulaté s kamínky po jednom boku 26. obraz s motivem ženy bez skla s nápisem [jméno] [příjmení] 2004 27. obraz s motivem koní a sání pod sklem 28. obraz s motivem ženy asijského vzhledu 29. obraz s motivem dítěte pod sklem s nápisem dat. 1944 [číslo] 30. obraz bez skla s motivem květin a nápisem [jméno] [příjmení] 31. obraz bez skla s motivem květin ve váze 32. obraz bez skla s motivem ostrovu 33. obraz bez skla s motivem přírody 34. obraz bez skla s motivem vesnice 35. obraz bez skla s motivem mozaiky - keramika 36. obraz bez skla s motivem mozaiky - keramika 37. obraz bez skla - abstrakce 38. keramická mísa, kulatá 39. keramická váza 40. obraz pod sklem – motiv zimní den, nápis: [anonymizována dvě slova] 41. obraz bez skla s motivem města 42. soška sedícího muže, dřevěná 43. koberec světle zelené barvy s motivem květin a třásněmi na dvou stranách 44. předložky z ovčí kůže (3ks) 45. předložky z ovčí kůže (11 ks) 46. prosklená skříň rohová 49. vysokotlaký čistič Karcher 721 MX 50. fukar na listí Black and Decker 52. koberec se vzory květin s třásněmi 53. koberec se vzory stromů a květin s třásněmi 54. koberec se vzory, hnědý odstín 55. koberec se vzory, odstín smetanová 56. zebří kůže 57. obraz bez skla s motivem kapličky 58. obraz bez skla (zátiší s pomerančem) 59. obraz bez skla s motivem zimní krajiny 60. starožitný stolek s dřevěným a kovovým vykládáním 61. obraz bez skla s motivem vesnice 62. obraz bez skla s motivem krajiny 63. obraz bez skla s motivem knih 64. obraz bez skla s motivem ženy 65. obraz bez skla s motivem muže 66. obraz bez skla s motivem města 67. obraz bez skla s motivem květin ve váze 68. obraz bez skla s motivem květin ve váze 69. obraz bez skla s motivem květin 70. obraz bez skla s motivem vázy s květinami 71. obraz bez skla s motivem vázy s květinami 72. obraz bez skla s motivem vázy s květinami 73. obraz pod sklem s motivem zátiší láhve a ovoce 74. obraz bez skla (motiv„ cikáni“) 75. obraz bez skla s motivem slunečnice 76. obraz bez skla s motivem vázy s květinami 77. obraz bez skla s motivem ženy 78. obraz bez skla s motivem loďky na vodě 79. obraz bez skla s motivem vázy s květinami 80. obraz bez skla s motivem zimní krajiny 81. obraz bez skla s motivem krajiny 82. obraz bez skla s motivem muže 83. obraz bez skla s motivem muže u stolu 84. obraz bez skla s motivem zimní krajiny 85. koberec s orientálním vzorem s třásněmi na dvou stranách 86. koberec s obdélníkovým vzorem bez třásní 87. koberec modré barvy se vzory a třásněmi na dvou stranách 88. obraz bez skla motiv váza s květinami 89. křeslo dřevěné konstrukce s vínovým potahem 90. komoda dřevěná, prosklená 91. vinotéka elektrická zn. LIEBHERR GRANDCRU 92. sestava [příjmení] komponentů – SONY rádio FM, SONY CD přehrávač 93. zesilovač SONY F570 [příjmení] 94. obraz pod sklem s motivem krajiny 95. obraz bez skla s motivem kojící ženy (dřevo) 96. obraz pod sklem s motivem zimní krajiny 97. televizor zn. [příjmení] [jméno], úhlopříčka 147 cm 98. reproduktory zn. HECO 99. receiver zn. [příjmení] [příjmení] 24 Processing Plus 100. zahradní traktůrek se sekačkou zn. STIGA COMBI PRO 110 PARK PRO 25 4WD 101. sekačka motorová zn. STIGA COMBI 48 SB s košem 102. sušička Miele SOFTTRONIC T [číslo] C

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 2 474 300 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna nahradit České republice - Okresnímu soudu ve [obec] náklady řízení v celém rozsahu, přičemž konkrétní výše této náhrady jakož i lhůta k jejímu zaplacení budou určeny v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně vypořádání společného jmění manželů [celé jméno žalované] (žalovaná) a jejího manžela [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále také jen "Stanislav [příjmení] st."). Žalobu zdůvodnila tvrzením, že SJM žalované a jejího manžela zaniklo právní mocí rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 68 T 9/2015-2751 ze dne 8. 1. 2016, který ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 15/2016-2968 ze dne 14. 7. 2016 nabyl právní moci dne [datum]. Uvedeným rozsudkem byl totiž manželu žalované uložen mimo jiné trest propadnutí majetku a na žalobkyni tak přešlo právo podat žalobu na vypořádání SJM manželů [příjmení].

2. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání primárně nemovité věci nacházející se v [katastrální uzemí], a to pozemek p. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba č. e. [anonymizováno], pozemek p. [číslo] pozemek [parcelní číslo] (dále také jen "nemovitosti"). Současně navrhla vypořádat movité věci, které specifikovala v žalobě pod [číslo]. Nakonec učinila předmětem vypořádání rovněž kombinovanou ochrannou známku " [ulice] [anonymizováno]. V rámci požadavku na spravedlivé vypořádání poukázala žalobkyně na skutečnost, že manžel žalované sice měl v minulosti příjmy z podnikání, avšak provedeným šetřením nebyly žádné finanční prostředky na jeho účtech zajištěny. Manžel žalované přitom nepodával daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Od roku 2004 do roku 2011 se dopouštěl trestné činnosti, z níž mu nepochybně plynuly vysoké příjmy a pro kterou byl odsouzen shora uvedeným rozsudkem. Oficiálně přitom manžel žalované pobíral jen starobní důchod ve výši 7 000 Kč měsíčně. Prostředky, za které byly pořízeny věci tvořící součást SJM manželů [příjmení], si manžel žalované opatřil trestnou činností a žalovaná se o nabytí těchto prostředků nikterak nezasloužila. Současně jí však musel být znám jejich nelegální původ, neboť její manžel dlouhodobě žádný jiný legální příjem neměl. V té souvislosti žalobkyně poukázala na obecně respektovanou zásadu, podle níž nemá mít nikdo z trestné činnosti majetkový prospěch. Uložením trestu propadnutí majetku má být odsouzeným pachatelům znemožněno, případně ztíženo, pomocí trestnou činností získaných prostředků financovat svou další trestnou činnost. [příjmení] tedy byl zachován smysl a účel uloženého trestu propadnutí majetku, je podle názoru žalobkyně na místě přistoupit k takovému způsobu a rozsahu vypořádání SJM manželů [příjmení], který reálně postihne majetek získaný z trestné činnosti a neumožní, aby jej odsouzený manžel žalované i nadále užíval. Proto je podle názoru žalobkyně dán v projednávané věci důvod pro tzv. disparitu podílů. S ohledem na skutečný podíl manžela žalované na získání majetku ve společném jmění manželů, na okolnosti nabytí tohoto majetku a existenci trestu propadnutí majetku, by měl být propadnutím majetku postižen podíl na SJM manželů [příjmení] v rozsahu nepochybně větším, než je jedna polovina. Nemovité věci navržené k vypořádání navrhla žalobkyně přikázat do podílového spoluvlastnictví účastníků v poměru odpovídajícím spravedlivému vypořádání. Ostatní položky pak navrhla přikázat do výlučného vlastnictví žalované s tím, že žalovaná zaplatí žalobkyni vypořádací podíl v odpovídající výši. Podle žalobkyně se žalovaná o nabytí SJM manželů [příjmení] nezasloužila takovou měrou jako její manžel. Zároveň však profitovala a stále profituje z jeho finančně výnosné trestné činnosti.

3. Žalovaná předně potvrdila, že součástí SJM manželů [příjmení] jsou k vypořádání navržené nemovité věci, které byly nabyty z jejich společných prostředků. U řady k vypořádání navržených položek však namítla, že jsou v jejím výlučném vlastnictví, protože je nabyla darem od třetích osob, resp. že jsou ve vlastnictví třetích osob a jí byly pouze zapůjčeny (viz dále). Současně uvedla, že k vypořádání navržená ochranná známka, není součástí SJM manželů [příjmení], ale jejím majitelem je jejich syn [jméno] [příjmení] mladší. K uvažované disparitě podílů zmínila, že předmětné nemovité věci byly nabyty z peněžních prostředků jejího manžela, které on získal z podnikání a jako společník a jednatel společnosti [právnická osoba], [IČO], v níž takto působil do roku 2005. Současně byly nabyty i z jí dosahovaných příjmů, resp. z peněžních prostředků, jimiž přímo či nepřímo na jejich pořízení přispěli její rodinní příslušníci. Žalovaná se ohradila proti tomu, aby v rámci řízení o vypořádání SJM byla opětovně trestána za údajnou trestnou činnost jejího manžela. Nadto je citelně zasažena již tím, že je majetek v SJM manželů [příjmení] postižen v rámci daňové exekuce vedené pro výlučný dluh jejího manžela. Zdůraznila, že po celou dobu trvání manželství řádně pečovala o děti a rodinnou domácnost a pro disparitu podílů na předmětném SJM v její neprospěch tak není žádný důvod.

4. Jak bylo mezi účastníky nesporné, manželství žalované a jejího manžela bylo uzavřeno dne [datum] a stále trvá. Z tohoto manželství se narodily dvě děti, syn [jméno] [příjmení] (mladší), [datum narození], a syn [jméno] [příjmení], [datum narození].

5. Rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 68 T 9/2015-2751 ze dne 8. 1. 2016, který ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. 6 To 15/2016-2968 ze dne 14. 7. 2016 nabyl právní moci dne [datum] byli manžel žalované [jméno] [příjmení] starší a syn žalované [jméno] [příjmení] mladší shledáni vinnými, že v přesně nezjištěném období, nejméně však od roku 2004 do roku 2011 ve společném záměru ke škodě státu soustavně krátit daňovou povinnost ve velkém rozsahu a získat tak pro sebe neoprávněný majetkový prospěch zatajením a neodvedením daně z lihu, v rámci provádění obchodů s lihem nezatíženým spotřební daní, spočívajících v jeho dovozu, prodeji a skladování mimo daňové sklady a v následné výrobě lihovin z tohoto lihu a jejich distribuci ke konečným odběratelům společně jednali tak, že [jméno] [příjmení] st. se někdy v roce 2003 dohodl s [jméno] [příjmení], [datum narození], že od něj bude neoprávněně odebírat potravinářský líh za cenu 66 Kč za litr, tj. cenu nižší než je samotná sazba spotřební daně z lihu. Tento líh byl uveden do volného oběhu bez přiznání a odvedení daně, přičemž takto nakoupený líh měl být dále prodáván vlastním menším odběratelům, případně z něj měly být vyráběny lihoviny a ty posléze distribuovány. Konkrétní objednávky dodávek mimobilančního lihu a hotovostní platby za ně pak od roku 2004 vykonával [jméno] [příjmení] ml. úkolovaný k tomu [jméno] [příjmení] st. V průběhu let 2004 až 2011 byl takto pořízen mimobilanční líh v ceně nejméně 92 004 000 Kč a spotřební daň byla zkrácena nejméně ve výši 353 525 370 Kč. Uvedeným jednáním [jméno] [příjmení] st. a [jméno] [příjmení] ml. spáchali zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Oba jmenovaní za to byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání devíti let a k trestu propadnutí majetku podle § 66 odst. 1 trestního zákoníku (viz citovaná rozhodnutí).

6. Jestliže byl manželu žalované uložen mimo jiné trest propadnutí majetku, zaniklo právní mocí uvedeného rozsudku, tj. dnem [datum], podle § 66 odst. 4 trestního zákoníku společné jmění manželů [příjmení]. Na stát tak přešlo majetkové právo odsouzeného [jméno] [příjmení] st. na vypořádání SJM. Vypořádání se v takovém případě provádí mezi účastníky, jimiž je na straně jedné manžel pachatele (žalovaná) a na druhé straně stát reprezentovaný Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (§ 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích).

7. Žalobkyně tvrdila, že všechny k vypořádání navržené majetkové hodnoty (viz shora) tvoří součást SJM manželů [příjmení]. Nejobecnější vymezení požadavků na součást SJM je přitom zakotveno v § 708 odst. 1 o. z. Podle něj je součásti SJM to, co manželům náleží, má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů. Konkrétní pravidla pro určení, která aktiva (majetek) tvoří součást SJM, jsou popsána v § 709 o. z. Podle § 709 odst. 1 o. z. je součástí SJM to, čeho nabyl jeden z manželů nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství s výjimkou toho, co: a) slouží osobní potřebě jednoho z manželů, b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů, ledaže dárce při darování nebo zůstavitel v pořízení pro případ smrti projevil jiný úmysl, c) nabyl jeden z manželů jako náhradu újmy na svých přirozených právech, d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému majetku, e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku. Podle § 709 odst. 2 o. z. je součástí SJM také zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Podle § 709 odst. 3 o. z. je součástí SJM také podíl manžela v obchodní společnosti nebo družstvu, stal-li se manžel v době trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva. To neplatí, pokud jeden z manželů nabyl podíl způsobem zakládajícím podle § 709 odst. 1 o. z. jeho výlučné vlastnictví.

8. Pokud jde o movité věci navržené k vypořádání pod položkami [číslo] (soud pro zjednodušení používá číslování uvedené v čl. II odst. 6 žaloby), jde v případě položek [číslo] o věci nalezené a sepsané v domácnosti manželů [příjmení] při soupisu movitých věcí prováděném [anonymizováno] úřadem pro [územní celek] dne [datum] (viz citovaný protokol č. j. 6601-33/2019-640000-42). [příjmení] těchto věcí se přitom v domácnosti manželů [příjmení] nacházela již v době domovní prohlídky prováděné Policií ČR dne [datum], tj. v době předcházející zániku SJM manželů [příjmení]. Jak je z fotodokumentace k této domovní prohlídce patrné, šlo o tyto položky [číslo]. Z vyjádření samotné žalované pronesených zejména při ohledání na místě samém konaném dne [datum] (viz protokol o ohledání) ostatně vyplynulo, že veškeré tyto věci se nacházely v domácnosti manželů [příjmení] ještě před datem [datum], kdy jejich SJM zaniklo.

9. Žalovaná sama nakonec potvrdila, že součástí SJM manželů [příjmení] jsou movité věci navržené žalobkyní k vypořádání vyjma těch, které nabyla darem od [jméno] [příjmení] na základě darovací smlouvy ze dne [datum] (tj. položky 11, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 35, 36, 42, 43, 52, 53, 54, 55, 56, 85, 86 a 87). Dále vyjma položek nabytých darem od [jméno] [příjmení] k 60. narozeninám (položky 24 a 25), darem od rodičů žalované (položky 46 a 60), darem od [jméno] [příjmení] (položka 91), darem od syna žalované [jméno] [příjmení] (položka 101) a darem od sestry [jméno] [příjmení] (položka 102). Ve vztahu k dalším položkám uvedla žalovaná, že jsou výlučným majetkem třetích osob, a to [jméno] [příjmení] (položky 89, 90 a 97), [jméno] [příjmení] (položky 92, 93, 98 a 99) a [příjmení] [příjmení] (položka 100), přičemž v její domácnosti se nacházely jen proto, že jí byly zapůjčeny. Žalovaná dále uvedla, že výlučným majetkem jejího syna [jméno] [příjmení] jsou obrazy (položka [číslo]), přičemž ona sama nabyla darem obrazy [číslo].

10. Vzhledem k tvrzení žalované, že některé z movitých věcí navržených k vypořádání nabyla darem, a proto nejsou součástí SJM manželů [příjmení], resp. že tyto věci patří třetím osobám, což bylo mezi stranami sporné, zabýval se soud nejprve těmito skutečnostmi.

11. Ve vztahu k položkám [číslo] (koberec s orientálním motivem a třásněmi na dvou stranách), 14 (soška muže s kamenným podstavcem, materiál kov, barva tmavě šedá), 15 (koberec světle hnědé barvy s motivy čtvercových vzorců a s třásněmi na dvou stranách), 16 (přívěsek ze žlutého kovu s motivem slunce), 17 (přívěsek ze žlutého kovu s motivem křížku), 18 (přívěsek ze žlutého kovu s motivem astrologického znamení raka), 19 (řetízek ze žlutého kovu o délce 45 cm), 20 (přívěsek ze žlutého kovu, motiv dvou postav), 21 (náušnice ze žlutého kovu s bílou výplní uprostřed), 22 (přívěsek ze žlutého kovu oválný s bílou výplní uprostřed), 23 (náušnice z bílého kovu, kulaté s kamínky po jednom boku), 35 (obraz bez skla s motivem mozaiky - keramika), 36 (obraz bez skla s motivem mozaiky - keramika, 42 (soška sedícího muže dřevěná), 43 (koberec světle zelené barvy s motivem květin a třásněmi na dvou stranách), 52 (koberec se vzory květin s třásněmi), 53 (koberec se vzory stromů a květin s třásněmi), 54 (koberec se vzory, hnědý odstín), 55 (koberec se vzory, odstín smetanová), 56 (zebří kůže), 85 (koberec s orientálním vzorem s třásněmi na dvou stranách), 86 (koberec s obdélníkovým vzorem bez třásní) a 87 (koberec modré barvy se vzory a třásněmi na dvou stranách), tvrdila žalovaná, že je nabyla darem od [jméno] [příjmení], a to na základě darovací smlouvy ze dne [datum].

12. Ač žalovaná tvrdila, že shora uvedené movité věci nabyla darem od [jméno] [příjmení], a to darovací smlouvou ze dne [datum], při soupisu prováděném celním úřadem dne [datum], k němuž se žalovaná společně se svým synem [jméno] dostavila ve 14:22 hodin, o tom, že by některou z uvedených položek nabyla darem od [jméno] [příjmení], nehovořila. Naopak, například ve vztahu k položkám [číslo] [číslo] uvedla, že tyto patří do SJM. Její syn [jméno], který je právníkem, pak ve vztahu k položce [číslo] rovněž uvedl, že tato je součástí SJM. Žalovaná a její syn [jméno] při uvedeném soupisu rovněž předložili řadu listin dokládajících, že některé z dalších věcí do soupisu pojatých, nejsou ve vlastnictví manželů [příjmení], resp. je žalovaná nabyla darem. Darovací smlouvu uzavřenou s [jméno] [příjmení] nepředložila a ani ji nezmínila (viz protokol o soupisu movitých věcí ze dne [datum]). Skutečnost, že žalovaná ani její syn při ohledání dne [datum] nezmínili tak zásadní okolnost týkající se celé řady do soupisu pojatých položek, přičemž u některých z nich dokonce výslovně zmínili, že patří do SJM, ač k jiným doklady o tom, že součástí SJM manželů [příjmení] nejsou, předložili, vzbuzuje významné pochybnosti o tom, že tyto věci byly skutečně žalované darovány tak, jak tvrdila. Ostatně žalovaná skutečnost, že tyto věci měla nabýt darem od [jméno] [příjmení], poprvé zmínila až v návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce sepsaném dne [datum] (viz citovaný návrh).

13. K prokázání svého tvrzení o nabytí předmětných věcí darem od [jméno] [příjmení] předložila žalovaná darovací smlouvu datovanou dnem [datum], kterou jí měl [jméno] [příjmení] darovat níže popsané movité věci, přičemž podpisy na této smlouvě se nacházely na samostatném listu, na němž bylo napsáno pouze dárce a obdarovaná. Nebylo na něm ani datum ani jiný text smlouvy.

14. Podle citované darovací smlouvy datované dnem [datum] měl [jméno] [příjmení] darovat žalované následující movité věci, přičemž v závorce soud po jejich porovnání s fotografiemi položek navržených k vypořádání a s jejich popisem v protokolu o soupisu ze dne [datum] uvádí, o kterou položku zřejmě šlo: - 1 ks přívěsek, žluté zlato, slunce (pol. [číslo]) - 1 ks řetízek, žluté zlato, délka cca [číslo] cm (pol. [číslo] s délkou 45 cm) - 1 pár náušnic, bílé zlato, kamínky (pol. [číslo]) - 1 ks přívěsek, žluté zlato, křížek (pol. [číslo]) - 1 ks přívěšek, žluté zlato, dvě postavy (pol. [číslo]) - 1 ks přívěšek, žluté zlato, oválná výplň, uprostřed bílé (pol. [číslo]) - 1 ks přívěšek, žluté zlato, štír (pol. [číslo] "znamení raka") - 1 pár náušnic, žluté zlato, výplň bílá na středu (pol. [číslo]) - 1 ks obraz s motivem, keramika, mozaika (pol. [číslo]) - 1 ks obraz s motivem, keramika, mozaika (pol. [číslo]) - 1 ks soška - muž, šedá, výška cca 35 cm (pol. [číslo] "dřevěná", výška 30 cm) - 1 ks soška - muž, podstavec kámen, kov, výška 50 - 60 cm (pol. [číslo] s výškou 62 cm) - 1 ks kůže zebra, velikost cca 300 cm, šířka cca 180 cm (pol. [číslo] s rozměry 320 x 184 cm) - 1 ks koberec zelená barva, květiny, třásně, 191 x 120 cm (pol. [číslo] s rozměrem 192 x 122 cm) - 1 ks koberec modrá barva, třásně, 195 x 120 cm (pol. [číslo] s rozměry 196 x 122 cm) - 1 ks koberec, květiny, třásně, 155 x 92 cm (pol. [číslo] rozměr 157 x 94 cm) - 1 ks koberec, vzor orientální, třásně, 160 x 93 cm (pol. [číslo] s rozměrem 163 x 95 cm) - 1 ks koberec, vzorovaný hnědý 127 x 75 cm (pol. [číslo] s rozměrem 130 x 76 cm) - 1 ks koberec, vzory tmavé, 127 x 75 cm (pol. [číslo] s rozměrem 130 x 76 cm) - 1 ks koberec, strakatý, třásně, 133 x 78 cm (pol. [číslo] s rozměrem 135 x 79 cm) - 1 ks koberec, strakatý, bez třásní, 90 x 135 cm - 1 ks koberec, vzor orientální, třásně, 200 x 121 cm (pol [číslo] s rozměrem 200 x 122 cm) - 1 ks koberec bez třásní, barevné pruhy, 90 x 137 cm (pol. [číslo] s rozměrem 90 x 138) - 1 ks koberec, hnědý, čtvercové motivy, 198 x 151 cm (pol. [číslo] s rozměrem 200 x 150 cm)

15. Žalovaná sama po nahlédnutí na darovací smlouvu datovanou dne [datum] uvedla, že tyto věci jí daroval [jméno] [příjmení] v roce 2008, ještě když bydleli v [obec]. Tehdy pan [příjmení] prodával dům ve Francii a těchto věcí se potřeboval zbavit. Měl manželku zlatnici, která zemřela. Existenci písemné smlouvy žalovaná vysvětlila tím, že i když si jinak podle ní smlouvy s panem [příjmení] nesepisovali, tuto jí napsal pan [příjmení], protože to chtěl mít zajištěné. V roce 2008 totiž jejich milenecký vztah s panem [příjmení] (viz dále) procházel krizí, když panu [příjmení] údajně vadilo, že žalovaná žije ještě s manželem.

16. Svědek [jméno] [příjmení] nejprve vypověděl, že likvidoval barák ve Francii a vše musel odvážet do Německa. Ozval se tedy žalované, že má tady toto a toto a že jim to dá, aby jim vyštafíroval to jejich bydlení, protože se mu to do domu v Německu už nevešlo. To si ale nechal sepsat - nechal si udělat soupis toho, co dal žalované, aby to mohl dokladovat své ženě, resp. synovi, který se ptal, kde je to či ono, načež mu řekl, že to rozdal. Současně to sepisoval i jako ochranu žalované před jejím manželem, aby ona mohla říci, že je to jen její. K jeho mileneckému vztahu s žalovanou (viz dále) však v rozporu s žalovanou uvedl, že ten v době sepisu uvedené listiny žádnou krizí neprocházel a byl harmonický. Současně sdělil, že neví, kdo to sepsal, zda jeho syn či jeho kamarád anebo dokonce syn žalované. Výslovně zmínil, že předmětné věci neměřil. Uvedl však, že u koberců byly míry na nálepkách a ty tam opsal. Nakonec po předestření textu darovací smlouvy ze dne [datum] sdělil, že to asi měřil nebo opsal z nálepek s tím, že byl asi velmi pečlivý.

17. Syn žalované [jméno] [příjmení] vypověděl, že o darovací smlouvě sepsané s [jméno] [příjmení] nevěděl a dozvěděl se o ní až při jednání soudu dne [datum].

18. Soud tvrzení žalované o nabytí předmětných věcí darem od [jméno] [příjmení] na základě darovací smlouvy datované dnem [datum] hodnotí i ve světle provedených důkazů jako nevěrohodná. Jednak platí pochybnosti vyvolané již tím, že žalovaná nezmínila již při soupisu dne [datum], že tyto věci nejsou součástí SJM, protože je nabyla darem od [jméno] [příjmení], nadto ani nezmínila, že by taková darovací smlouva vůbec existovala. Navíc tehdy výslovně některé věci, o nichž později uvedla, že je nabyla darem od [jméno] [příjmení], označila za věci náležející do SJM (viz shora). Uvedené pochybnosti byly posíleny rozpory ve výpovědi žalované a svědka [jméno] [příjmení], který je jinak blízkým přítelem manželů [příjmení] a údajně i milencem žalované (viz dále). Především se žalovaná a [jméno] [příjmení] rozcházeli v důvodu existence písemné darovací smlouvy, neboť dříve, jak bylo mezi nimi podle jejich výpovědí běžné, si nesepisovali žádné smlouvy ani v případě, že se týkali přenechání milionových částek (viz dále). Žalovaná existenci smlouvy vysvětlovala krizí v jejich mileneckém vztahu, zatímco podle [jméno] [příjmení] v té době byl jejich vztah harmonický a uvedenou listinu potřeboval pouze jako doklad o tom, jak naložil s majetkem, pokud se jej na to jeho syn dotazoval. Rovněž měla tato listina sloužit jako důkaz ve vztahu k manželovi žalované o tom, že žalovaná má i výlučně svůj majetek. Soud nevěří tomu, že by se žalovaná a [jméno] [příjmení] tak zásadně rozcházeli v popisu příčin vzniku uvedené smlouvy, zejména v tom ohledu, zda jejich milenecký vztah procházel krizí či nikoliv. V této souvislosti nelze nevidět, že uvedená listina mohla být vytvořena účelově prakticky kdykoliv. Pan [příjmení] [příjmení] je blízkým přítelem rodiny [příjmení] a nelze tak vyloučit jeho snahu pomoci [anonymizováno] ochránit jejich majetek před státem, jemuž minimálně ta část společného majetku připadající na [jméno] [příjmení] st. propadla. Na dodatečné vytvoření uvedené listiny ukazuje i její obsah, který je zjevně inspirován popisem věcí sepsaných při soupisu dne [datum], přičemž jsou - zřejmě pro větší věrohodnost jen v detailu změněny udávané rozměry těchto věcí. Nevěrohodně působí i vysvětlení [jméno] [příjmení], že uvedenou smlouvu potřeboval jako doklad pro svého syna či manželku o tom, jak s majetkem naložil. Soud totiž nerozumí tomu, proč by jim měl dokládat, že tento majetek daroval právě žalované. Nadto podle žalované měla být v té době jeho manželka mrtvá a on měl likvidovat pozůstalost po ní. A pokud by [jméno] [příjmení] i tuto smlouvu potřeboval, musel si toho být vědom ještě předtím, než tyto věci k [anonymizováno] vůbec přivezl. Logicky by tak uvedenou smlouvu nachystal předem a nesepisoval by ji až ex post. Žalovaná navíc uvedla, že tu smlouvu napsal pan [příjmení], ten naopak ani pořádně nevěděl, kdo tu smlouvu napsal, když za jejího možného tvůrce dokonce označil syna žalované, který však takovou okolnost popřel. Věrohodnost slov žalované a [jméno] [příjmení] o jejich mileneckém vztahu je výrazně snižována i tím, že se oba zásadně rozchází v tom, kdy jejich vztah začal. Žalovaná výslovně uvedla, že tento vztah udržovala již od 1990, 1991, zatímco [jméno] [příjmení] uváděl, že jejich vztah intenzivně trval od roku 2001, 2002, byť už dříve mezi nimi něco bylo. Za zásadní pak považuje soud jejich rozpor týkající se tvrzení o tom, zda jejich vztah procházel krizí či nikoliv (viz shora). Nakonec majetkové poměry manželů [příjmení] tak, jak byly v tomto řízení zjištěny (viz dále) zcela jistě umožňovaly pořízení předmětných věcí přímo manžely [příjmení]. Rovněž nevěrohodným je vysvětlení [jméno] [příjmení], resp. žalované o tom, že předmětné věci [jméno] [příjmení] daroval žalované, protože v té době likvidoval (prodal) dům ve Francii, vše odvážel do Německa, kam se mu to ale již nevešlo a takto dal žalované. Podle doloženého šeku týkajícího se zaplacení kupní ceny za prodej domu ve Francii (vente Erben/Flaesc) prodal [jméno] [příjmení] společně se svou manželkou (předložený dopis notáře i šek jsou adresovány paní a panu [příjmení]) dům ve Francii již v roce 2002. Stěží tedy tento dům likvidoval v roce 2008 a zbavoval se věcí, které se mu do jeho domu v Německu již nevešly. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala ve vztahu k uvedeným položkám, že je nabyla darem od [jméno] [příjmení]. V souvislosti s tím, ji podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval, aby k prokázání této skutečnosti označila a předložila další důkazy, což však neučinila. Soud proto uzavřel, že tyto věci, které byly zjevně nabyty za trvání manželství manželů [příjmení], tvoří součást jejich společného jmění manželů, neboť nebylo prokázáno, že by byly nabyty způsobem zakládajícím výjimku z nabytí do SJM.

19. Žalovaná dále tvrdila, že položky [číslo] (řetízek z bílého kovu s kulatým přívěskem a bílou výplní) a [číslo] (náušnice z bílého kovu kulaté s bílou výplní) nabyla darem od [jméno] [příjmení], narozené [datum], ke svým šedesátým narozeninám. [jméno] [příjmení] toto bezvýhradně potvrdila, když vypověděla, že uvedené šperky darovala žalované coby své kamarádce k šedesátým narozeninám právě [datum], přičemž šlo o dar za celou její rodinu. Soud v tomto případě o věrohodnosti výpovědi uvedené svědkyně nepochybuje, neboť jednak vypovídala shodně s žalovanou, přičemž skutečnost, že jako dobré a dlouholeté přítelkyně darovaly s její matkou společně žalované k významnému životnímu jubileu šperky, na které nadto použily materiál, který doma měly (staré šperky), což bylo doloženo nákupním dokladem (paragon), se jeví jako pravděpodobná a tudíž věrohodná. Soud proto dospěl k závěru, že tyto dvě položky žalovaná skutečně darem nabyla, a proto podle § 709 odst. 1 písm. b) o. z. netvoří součást SJM manželů [příjmení].

20. Dále žalovaná uvedla, že položku [číslo] (prosklená skříň rohová) a položku [číslo] (starožitný stolek s dřevěným a kovovým vykládáním) nabyla darem od svých rodičů), k čemuž předložila darovací smlouvu datovanou dnem [datum], podle níž jí její rodiče darovali starožitný nábytek, a to: - 1 ks sekretář - 1 ks stolek - 1 ks komoda - výjev [jméno] - 1 ks komoda bez výjevu - 1 ks křeslo - červený potah - 1 ks skleník V citované darovací smlouvě jsou údajně darované věci specifikovány jinak než tak, jak byly popsány a zdokumentovány při soupisu. Předně jsou označeny jako starožitný nábytek, ovšem v případě skleníku o tom nemůže být ani řeči. Podle předloženého znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] se jedná o novodobou nábytkářskou produkci prodávanou pod obchodním názvem OREGI vitrína, jejímž výrobcem je [právnická osoba] [anonymizováno] a jejíž cena se pohybuje kolem 59 670 Kč. Již tento fakt významně zpochybňuje věrohodnost tvrzení žalované a jí předkládané darovací smlouvy. Nadto ze smlouvy vůbec není patrné, jaký konkrétní stolek měl být údajně darován. [příjmení] toho ve věci vyslechnuté svědkyně (sestry žalované [jméno] [příjmení]) a [jméno] [příjmení] popřely, že by si s rodiči sepisovali darovací smlouvy týkající se darů, které v dospělosti od rodičů obdržely. Žalovaná naopak tvrdila, že to takto její rodiče dělali, protože měli celkem 4 dcery. Z uvedených důvodů považuje soud žalovanou předloženou darovací smlouvu ze dne [datum] jakož i výpověď žalované ohledně okolností, za nichž mělo k tomuto darování dojít, za nevěrohodné. K věci přitom již nemohl být vyslechnut otec žalované, neboť ten [datum] zemřel. Soud proto podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval žalovanou, aby k prokázání svého tvrzení, že položky [číslo] [číslo] nabyla darem, označila a předložila další důkazy, což žalovaná neučinila. Soud proto i v tomto případě uzavřel, že tyto věci, které byly zjevně nabyty za trvání manželství manželů [příjmení], tvoří součást jejich společného jmění manželů, neboť nebylo prokázáno, že by byly nabyty způsobem zakládajícím výjimku z nabytí do SJM.

21. Rovněž v případě položky [číslo] (vinotéka elektrická zn. [příjmení] [příjmení] [jméno]) tvrdila žalovaná, že ji nabyla darem od pana [příjmení], majitele restaurace u [obec], který se jí tehdy zbavoval, přičemž ona měla tehdy zrovna narozeniny a on se jí ptal, zda by jí taková věc nevadila, a když mu řekla, že nevadila, tak ji naložil a přivezl. Svědek [jméno] [příjmení] především potvrdil, že manželé [příjmení] jsou jeho dobří přátelé, přičemž žalované dával k narozeninám různé dárky, mezi jinými ji k jejím 55. narozeninám daroval chladničku na víno, přičemž to pojal jako překvapení, a proto o tom žalované předem nic neříkal, chladničku naložil a přivezl. A právě uvedený rozpor ve výpovědi žalované, který tvrdila, že se jí svědek předem ptal, zda by jí takový dárek mohl dát, a svědka, který naopak vypověděl, že ji o tom nic předem neříkal, protože ji chtěl překvapit, vede soud k pochybnostem o tom, že k takovému darování skutečně došlo. Ostatně vysvětlení svědka, proč se coby provozovatel restaurace a penzionu zbavoval zcela funkční vinotéky s tím, že pro ni neměl využití, protože tam je to vodácká oblast a vodáci moc víno nepijí, působí nevěrohodně samo o sobě. Když k tomu přistoupí deklarovaný blízký vztah svědka k manželům [příjmení], nelze vyloučit, že se jim svou výpovědí snažil v tomto řízení pouze pomoci. Nadto manželé [příjmení] si nepochybně byli schopni takové vybavení domácnosti pořídit sami. Soud proto uzavřel, že žalovaná své tvrzení o tom, že položku [číslo] nabyla darem od [jméno] [příjmení], neprokázala, přičemž ani přes výzvu soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání tohoto tvrzení další důkazy neoznačila. Soud tedy uzavřel, že tato věc, která byla zjevně nabyta za trvání manželství manželů [příjmení], tvoří součást jejich společného jmění manželů, neboť nebylo prokázáno, že by byla nabyta způsobem zakládajícím výjimku z nabytí do SJM.

22. Za nevěrohodné považuje soud rovněž tvrzení žalované, že běžné (obvyklé) vybavení domácnosti manželů [příjmení] zjevně určené k tomu, aby bylo užíváno v souvislosti s jejich bydlením v domě č. e. 156e, není ve společném jmění manželů [příjmení], nýbrž bylo žalované darováno, resp. jí bylo zapůjčeno. K přesvědčení o nevěrohodnosti těchto tvrzení žalované vede soud vedle již shora popsané nevěrohodnosti žalované dále zjištění ve vztahu k položce [číslo] (sušička MIELE SOFTRONIC T [číslo] C). Zatímco žalovaná uváděla, že jí tuto sušičku darovala její sestra [jméno] [příjmení], protože ji už nepotřebovala, když si koupila novou, sama sestra žalované toto ve své výpovědi popřela, neboť uvedla, že má sušičku [příjmení] a předtím žádnou sušičku neměla. [příjmení] [jméno] [příjmení] si nejprve nebyla s to ani vzpomenout, co přesně žalované darovala a teprve poté, co jí bylo předestřeno čestné prohlášení ze dne [datum], s nímž se nejprve dlouze seznamovala, připustila, že žalované sušičku darovala.

23. Nevěrohodným se soudu jeví rovněž fakt, že by si žalovaná pouze půjčovala od své sestry [jméno] [příjmení] položky [číslo] (sestava [příjmení] komponentů SONY), [číslo] (zesilovač SONY), [číslo] (reproduktory HECO) a [číslo] (receiver zn. DENON AL 24 Processing Plus). To předně proto, že svědkyně [jméno] [příjmení] nebyla s to sama spontánně soudu sdělit, jaké věci žalované zapůjčila a teprve po předestření čestného prohlášení ze dne [datum] prohlásila:„ Tak asi jo, když je to tady napsané“. K tomu dodala, že to sestře„ asi“ půjčila, ale už je to delší doba. Uvedla, že jí to půjčovala, protože to sama nepotřebovala, stěhovala se do menšího, a její sestra naopak potřebovala do nového velkého domu. I toto vysvětlení je však nevěrohodné, neboť je velmi neobvyklé, aby si lidé takové věci pouze (nadto dlouhodobě) půjčovali, neboť tyto si běžně kupují. Nadto tehdejší majetkové poměry manželů [příjmení] jim nepochybně umožňovaly takovou techniku pořídit z vlastního. To ostatně platí o všech takto údajně„ zapůjčených“ věcech. Navíc je ze znaleckého posudku [celé jméno znalce] zřejmé, že tyto věci představovaly v době svého pořízení vyšší standard (tomu ostatně odpovídají značky DENON, SONY nebo HECO), přičemž takové věci si běžně lidé pořizují nákladně a nikoliv proto, aby je se jich jako funkčních zbavovali například tím, že je dlouhodobě půjčí svým příbuzným. Zjištění, že šlo o věci vyššího standardu, naopak koresponduje s tím, že manželé [příjmení] si právě na vyšší standard svého bydlení a jeví se tak mnohem pravděpodobnějším, že si takové věci zkrátka za trvání svého manželství logicky pořídili. To, že se nyní žalovaná zjevně účelově snaží přesvědčit soud o opaku, dokládá mimo jiné zjištění, jak účelově si počínala při sepisování různých čestných prohlášení či darovacích smluv o tom, co vše jí bylo darováno či zapůjčeno, ač si na to jí blízké osoby (například její sestry) nebyly s to u soudu vzpomenout. To nejlépe dokresluje fakt, že tomu tak zřejmě ve skutečnosti nebylo.

24. Právě uvedené pak logicky platí rovněž o položce [číslo] (motorová sekačka zn. STIGA COMBI 48 SB s košem), která měla být žalované údajně darována jejím synem [jméno]. Žalovaná k tomu sama vypověděla pouze to, že tuto sekačku koupil syn a neuměla si vzpomenout na rok pořízení. Podle výpovědi jejího syna [jméno], ten pořídil sekačku své matce tak v roce 2015 až 2016, protože to byl velký pozemek tak, aby to měla jak sekat. Soud však pochybuje o tom, že by žalovaná dostala tuto sekačku od syna darem. Předně je patrné, že manželé [příjmení] při svých tehdejších majetkových poměrech nemuseli dostávat darem běžné vybavení domácnosti (nemuseli si je podle názoru soudu ani půjčovat - viz shora). Vedle toho se jeví neobvyklým, že by syn dával zrovna své matce darem sekačku. Nakonec v té době měli manželé [příjmení] na údržbu pozemku k dispozici sekací traktor [příjmení] [příjmení] [jméno] 24 4 WD, jak vyplynulo mimo jiné z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení]. Tento stroj byl nepochybně dostatečně výkonný k údržbě rozsáhlého pozemku a tvrzený motiv pro darování sekačky ze strany syna žalované, tj. potřeba sekat veliký pozemek, se tak jeví nepravděpodobným.

25. Rovněž v případě položky [číslo] (zahradní traktor zn. Stiga Combi Pro 110 [příjmení] [jméno] 25 4 WD) považuje soud tvrzení o tom, že byl tento traktor zapůjčen žalované paní [jméno] [příjmení] na základě smlouvy o výpůjčce ze dne [datum], za nevěrohodné. Soud předně nevěří tomu, že by [příjmení] [příjmení] tak drahý stroj na tak dlouhou dobu zapůjčila navíc jen žalované a nikoliv třeba jejímu muži, který jej na rozdíl od žalované umí ovládat, jak svědkyně sama vypověděla. Nadto bylo patrné, že manželé [příjmení] rozsáhlé pozemky kolem svého domu č. e. 156e nemohli pohodlně obhospodařovat jen obyčejnou sekačkou a pořízení zahradního traktoru nadto opět ve vyšším standardu, jak bylo u [anonymizováno] v té době obvyklé, bylo nasnadě. Soud současně nevěří, že by si [příjmení] [příjmení] pořídila takto drahou věc, jak sama uvedla, v roce 2012, aby ji v roce 2013 přestala používat a jako nepotřebnou jí pouze zapůjčila žalované. Jmenovaná svědkyně ostatně nebylo schopna uvést ani značku tohoto zahradního traktoru. [jméno] uváděla, že zahradní traktor půjčila [anonymizováno] v roce 2013, ale podle předložené smlouvy se tak mělo stát až [datum]. Uvedené smlouva o výpůjčce datovaná dnem [datum] sama o sobě nepůsobí příliš věrohodně. Předně je v ní uváděno, že jde o smlouvu o výpůjčce„ osobního automobilu“, což zjevně není pravda. Ze smlouvy, jakož i z doložených fotografií pořízených při soupisu věci nalezených v domě č. e. 156e je současně patrné, že příslušenství uvedeného zahradního traktoru tvořil mimo jiné kartáč na odklízení sněhu, tj. věc, kterou svědkyně [příjmení] [příjmení] zcela jistě pro sekání trávy na svých rozsáhlých pozemcích nepotřebovala. Přitom právě za účelem sekání trávy na rozsáhlých pozemcích si tento stroj údajně kupovala a nákup kartáče na odklízení sněhu tak nedává v této souvislosti žádný smysl. Pokud by si však takový stroj pořizovali [příjmení], nepochybně by s ohledem na rozsah zpevněných ploch u jejich domu č. e. 156e takový kartáč využili. Navíc sama žalovaná v rozporu se svědkyní [jméno] [příjmení] uváděla, že tento zahradní traktor byl zapůjčen až v roce 2015 nebo 2016. Žalovaná krom toho uvedla, že po zapůjčení už byl u nich celou dobu, zatímco svědkyně [příjmení] [příjmení] uváděla, že si jej i poté občas brala k sobě.

26. Další položkou, o níž žalovaná tvrdila, že ji nabyla darem od svého syna [jméno], byla položka [číslo] (motorová sekačka zn. STIGA COMBI 48 SB s košem). Žalovaná k tomu sama vypověděla pouze to, že tuto sekačku koupil syn a neuměla si vzpomenout na rok pořízení. Podle výpovědi jejího syna [jméno], ten pořídil sekačku své matce tak v roce 2015 až 2016, protože to byl velký pozemek tak, aby to měla jak sekat. Soud však pochybuje o tom, že by žalovaná dostala tuto sekačku od syna darem. Předně je patrné, že manželé [příjmení] při svých tehdejších majetkových poměrech nemuseli dostávat darem běžné vybavení domácnosti (nemuseli si je podle názoru soudu ani půjčovat - viz shora). Vedle toho se jeví neobvyklým, že by syn dával zrovna své matce darem sekačku. Nakonec v té době měli manželé [příjmení] na údržbu pozemku k dispozici sekací traktor [příjmení] [příjmení] [jméno] 24 4 WD, jak vyplynulo mimo jiné z výpovědi svědkyně [příjmení] [příjmení]. Tento stroj byl nepochybně dostatečně výkonný k údržbě rozsáhlého pozemku a tvrzený motiv pro darování sekačky ze strany syna žalované, tj. potřeba sekat veliký pozemek, se tak jeví nepravděpodobným.

27. V případě položek [číslo] (křeslo dřevěné konstrukce s vínovým potahem), [číslo] (komoda dřevěná prosklená) a [číslo] (televizor zn. [příjmení] [jméno], uhlopříčka 147 cm) tvrdila žalovaná, že jde o majetek jejího syna [jméno]. Ten vypověděl, že si tyto věci pořídil, když ještě na [obec] bydlel a užíval tam 2 pokoje. Podle výpovědi [jméno] [příjmení], měl tento byt ve [obec] již od roku 2009 nebo 2010 a od této doby na [obec] nebydlel. Sám přitom studoval právnickou fakultu až do roku 2013. Studoval tedy minimálně 5 let, tj. od roku 2008 a po tuto dobu, jak sám uvedl, bydlel většinou na kolejích. Byt ve [obec] prodal v roce 2016 a v roce 2017 si pořídil ve [obec] jiný byt, kde bydlí nadále. Na [obec] tak musel bydlet maximálně rok (od roku 2016 do roku 2017). Pokud tedy tvrdil, že měl v domě č. e. 156e na [obec] dva pokoje, které obýval, a proto si do nich pořídil televizi, další elektroniku, nějaké starožitné křeslo a další nábytek, soud považuje tato slova za velmi nepravděpodobná. Soud nevěří tomu, že by tyto dvě místnosti zkolaudované a užívané již od roku 2010 (viz kolaudační rozhodnutí ze dne [datum]) byly nezařízené. Vedle toho soud pochybuje o tom, že by [jméno] [příjmení] tyto místnosti, které měl zjevně obývat jen po krátkou dobu, zařizoval vlastní elektronikou a nábytkem a ten by tam navíc zanechal. Je přitom patrné, že svůj původní byt musel mít nějakou elektronikou, případně nábytkem zařízen a neměl tedy důvod si tyto věci pořizovat duplicitně. Případně tyto věci neměl a pak neměl logický důvod si je do svého nového bytu neodvést. Opět se tedy pravděpodobnějším jeví, že jde o vybavení pořízené manžely [příjmení], kteří si jednak zjevně potrpí na starožitný (stylový) nábytek a kteří zcela logicky měli svou domácnost zařízenu vlastní elektronikou. Ostatně pochybnosti vzbuzují i předkládané kupní smlouvy uzavřené mezi [jméno] [příjmení] coby kupujícím a [jméno] [příjmení] coby prodávajícím týkající se jednak prodeje starožitného křesla a jednak prodeje starožitné prosklené vitríny. Obě jsou totiž uzavřeny téhož dne, přičemž se nelogickým jeví, aby na každou z těchto věcí byla kupní smlouva uzavírána zvlášť. Navíc věci popsané v těchto smlouvách, jak je patrné z doložených fotografií ze soupisu provedeného celním úřadem dne [datum], mohou být plně zaměnitelné s věcmi uvedenými v darovací smlouvě ze dne [datum] uzavřené údajně mezi žalovanou a jejími rodiči manželi [příjmení]. V této darovací smlouvě je totiž mimo jiné jako darovaná věc označen 1 ks skleník (má jít přitom o starožitný nábytek) a 1 ks křeslo s červeným potahem, které mělo být taky starožitné. Jiný starožitný skleník (vitrína) než ten sepsaný jako položka [číslo] jiné starožitné křeslo s červeným (vínovým) potahem než to sepsané jako položka [číslo] však nebylo při soupisu nalezeno, ale podle výpovědi [jméno] [příjmení] se v domě ani jiné takové věci nenacházely. Je tedy otázkou, co bylo darováno manželi [příjmení] žalované, resp. co bylo skutečně zakoupeno [jméno] [příjmení]. I tyto rozpory vyvolávají pochybnost o tom, že by ve vztahu k těmto položkám šlo o výluku ze SJM manželů [příjmení].

28. Ohledně obrazů [číslo] tvrdila žalovaná, že je nabyla darem buďto společně od svých sester [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nebo od některé z nich, případně od svých tchánů (obraz [číslo]) či od již neznámých osob (obrazy [číslo]). O tom pak předkládala i čestná prohlášení těmito svědkyněmi sepsaná. O pravdivosti této verze však soud i přes provedené důkazy důvodně pochybuje, a to nejen s ohledem na již doloženou nevěrohodnost žalované a jí předkládaných důkazů, resp. jí blízkých osob svědčících v její prospěch (viz shora). Předně žalovaná tyto dary dostávala jen od svých dvou sester [jméno] a [jméno], od své třetí sestry nikoliv, přitom zdůvodnění takového chování ze strany třetí sestry jen tím, že ona je o 13 let mladší postrádá logiku. Zásadní pochybnost však vzbuzují jmenované svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Obě totiž v úvodu své výpovědi nebyly schopny říci ani to, jaké dary své sestře k narozeninám či svátkům dávaly. Nedokázaly se vyjádřit ani k tomu, zda mezi těmito dary některé typicky převládaly, přitom – pokud tomu tak skutečně bylo – to zcela zjevně byly obrazy. Na to, že žalované měly darovat obrazy, si vzpomněly až ve chvíli, kdy jim byla předestřena jejich písemná čestná prohlášení ze dne [datum]. Podle těchto čestných prohlášení přitom mělo jít o celkem 9 obrazů. Při ohledání předmětných obrazů také bylo skutečně nalezeno věnování od obou nebo od jedné ze zmíněných sester žalované na rubu obrazu u obrazů [číslo]. Tato věnování byla psána barevnou tužkou na rámy těchto obrazů. Soud nevěří tom, že by si sestry žalované nebyly s to vzpomenout, že žalované darovaly převážně obrazy a ještě s věnováním, pokud by to skutečně byla pravda, aniž by jim to muselo být připomínáno předestřením zmíněných čestných prohlášení, která po nich chtěla žalovaná sepsat. Naopak neochota sester žalované u soudu vypovídat a neschopnost si vzpomenout na tak základní skutečnosti mnohem spíše nasvědčuje tomu, že sestry podepsaly žalovanou účelově připravená čestná prohlášení v domnění, že tak sestře pomohou, aby byl hodnotnější majetek manželů [příjmení] vyveden z možného zabavení souvisejícího s trestním stíháním manžela žalované.

29. A právě dokumentované účelové vytváření listinných dokladů o tom, že některé movité věci nacházející se v domácnosti manželů [příjmení] nejsou v jejich společném jmění, nastalé zjevně v souvislosti s domovní prohlídkou, která u manželů [příjmení] proběhla dne [datum], jak je patrné z fotodokumentace při této domovní prohlídce orgány Policie ČR pořízené, jen umocňují přesvědčení, že žalovaná předkládá nepravdivá tvrzení o výlučnosti svého majetku, přičemž je motivována snahou tento majetek ochránit před jeho možným zabavením v souvislosti se závažnou trestnou činností jejího manžela, což začalo být právě po datu [datum] nasnadě. Nakonec snahu žalované účelově ve vztahu k tomuto majetku jednat nejlépe dokumentuje zjištění, že řada těchto movitých věcí nacházejících se v domácnosti manželů [příjmení] v den domovní prohlídky [datum] a posléze opět při soupisu ze strany [anonymizováno] úřadu dne [datum], nebyla v domě nalezena Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) při jím prováděném a předem ohlášeném soupisu dne [datum]. Právě skutečnost, že tento soupis byl předem ohlášen, byla zřejmě příčinou, pro kterou byla značná část uvedeného majetku žalovanou z domu odstraněna a po provedeném soupisu ze strany ÚZSVM byla do domu navrácena. Proto také mohl být tento majetek při nikým předem neohlášeném soupisu ze strany [anonymizováno] úřadu v předmětném domě opět nalezen dne [datum]. Ostatně vysvětlení žalované, proč po domovní prohlídce [datum] část věcí z domu odvezla, je výmluvné. Žalovaná totiž uvedla, že měla strach, aby jí to tam někdo neukradl, protože se tam vykrádaly chaty. Zpět si věci v roce 2019 nenastěhovala proto, že by již neměla strach z jejich odcizení, ale proto, že již měla podloženo (zjevně dodatečně vytvořenými listinami), že jde o věci její.

30. Učiněné poznatky o nevěrohodnosti žalované a jí blízkých osob, které byly v tomto řízení jako svědci vyslechnuti a to včetně jejího syna [jméno], pak logicky zpochybňují i jejich slova o tom, že žalovaná nabyla i ostatní tvrzené obrazy darem od svých tchánů, resp. blíže neurčených kamarádek apod. Rovněž zpochybňují svědectví jejího syna o tom, že obdržel darem obrazy [číslo]).

31. Protože žalovaná při shora popsané nevěrohodnosti navržených a provedených důkazních prostředků neprokázala svá tvrzení o tom, že uvedené položky nabyla způsobem zakládajícím výluku ze SJM manželů [příjmení], resp. že tyto položky jsou ve vlastnictví třetích osob, (vyjma položky [číslo] [číslo]), přičemž žádné další důkazy k prokázání těchto svých tvrzení neoznačila ani poté, co k tomu byla soudem vyzvána podle § 118a odst. 3 o. s. ř., uzavřel soud, že všechny tyto položky [číslo] vyjma položek [číslo] [číslo] tvořily součást SJM manželů [příjmení] ke dni jeho zániku, přičemž jako takové existují i nadále.

32. Hodnota věcí pod položkami [číslo] coby jejich cena obvyklá ke dni rozhodnutí soudu o vypořádání SJM manželů [příjmení] byla určena jednak na základě znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení] [číslo] 2019 a jednak na podkladě znaleckého posudku [celé jméno znalce] [číslo] 2020, přičemž strany ke správnosti takto stanovené obvyklé ceny uvedených věcí neměly námitek a souhlasily s ní. Obvyklá cena uvedených položek, tj. položek [číslo] tak činila celých 351 400 Kč.

33. Mezi majetek nabytý manželi [příjmení] za trvání jejich manželství a tudíž tvořící součást jejich zaniknuvšího SJM zařadil soud po provedeném dokazování rovněž nemovité věci nacházející v katastrálním území Lukov u Zlína, a to pozemek p. č. St. 861, jehož součástí je stavba pro rodinou rekreaci č. e. 156, a pozemky p. [číslo].

34. Jak vyplynulo z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené ve formě notářského zápisu, prodala touto smlouvou paní [jméno] [příjmení] manželům [příjmení] pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] za cenu 35 000 Kč, přičemž kupní cena byla zaplacena před podpisem uvedené kupní smlouvy. Vklad vlastnického práva manželů [příjmení] k uvedeným pozemkům byl podle připojené doložky povolen s právními účinky ke dni [datum]. Na těchto pozemcích posléze začali manželé [příjmení] na základě stavebního povolení ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], stavět stavbu označovanou jako " [ulice] chata v [obec] (viz citované povolení). Samotná výstavba byla zahájena v roce 2006, jak dokládá mimo jiné smlouva o dílo [číslo] ze dne [datum] uzavřená se zhotovitelem stavby [právnická osoba] [obec] spol. s r.o. Cena díla měla podle připojeného rozpočtu činit jen 1 551 664 Kč, avšak již ve smlouvě se počítalo s navýšením rozsahu prováděných prací. Hrubá stavba byla dokončena podle předloženého zápisu o odevzdání a převzetí stavby již [datum], přičemž zjištěné nedodělky měly být dokončeny do [datum]. Následně byla rozhodnutím ze dne [datum] povolena změna nedokončené stavby, a to její rozšíření o krytý bazén včetně zázemí (viz citované rozhodnutí). Stavba byla nakonec dokončena a kolaudována rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum] (viz citované rozhodnutí), přičemž v souvislosti s dokončením stavby byl vyhotoven geometrický plán oddělující nově vzniklý (zastavěný) pozemek p. č. St. 861 z pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] (viz citovaný geometrický plán).

35. Z uvedeného vyplývá, že předmětné nemovité věci, byly nabyty oběma manžely [příjmení] za trvání jejich manželství, a proto se podle právní úpravy účinné v době jejich nabytí, tj. podle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen "obč. zák.) staly součástí jejich společného jmění manželů, přičemž jeho součástí zůstaly i po [datum], kdy vstoupil v účinnost nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb. - také jen "o. z."), jak vyplývá z § 3028 o. z. ve spojení s § 709 odst. 1 o. z.

36. Při úvaze o výši vypořádacího podílu vyšel soud z obvyklé ceny předmětných nemovitých věcí tak, jak byla tato cena stanovena ve znaleckém posudku znaleckého ústavu - Znalecký x [právnická osoba] (dále jen "znalecký ústav"). Znalecký ústav obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí stanovil srovnávací metodou, která v principu představuje vyhodnocení nedávno realizovaných prodejů nemovitých věcí srovnatelných jejich charakterem, velikostí a lokalitou. Znalecký ústav především velmi vhodně vybral nemovité věci, které byly v nedávné době prodány a právě na tomto základě tak dospěl k přesvědčivým závěrům o obvyklé ceně předmětných nemovitých věcí v k. ú. [obec] u [obec]. Logicky volil ke srovnání rodinné domy o větší obytné ploše a spíše nadstandartně vybavené, neboť nemovitosti manželů [příjmení] právě takové charakteristiky naplňují (viz citovaný znalecký posudek). Vhodně byly srovnávací nemovitosti zvoleny i z hlediska jejich polohy, která byla vždy v místech vzdálenějších od centra města Zlína ([příjmení], [část obce], [obec], [obec]). Znalecký ústav přitom zcela správně vybral srovnávací nemovitosti jako rodinné domy sloužící k trvalému bydlení, protože právě tak je ve skutečnosti od počátku projektována a také užívána stavba manželů [příjmení] č. e. 156 s předmětnými pozemky, byť je tato stavba kolaudována jako objekt sloužící k rodinné rekreaci (chata). Pro ocenění nemovitých věcí manželů [příjmení] je totiž především podstatné, že nic nebrání tomu, aby byly užívány jako rodinný dům (rodinné sídlo) sloužící k trvalému bydlení a takto jsou také skutečně od počátku užívány. Jestliže tedy znalecký ústav uvedeným postupem stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitostí částkou ve výši 14 200 000 Kč, soud o správnosti tohoto závěru nepochybuje. Ostatně zástupce znaleckého ústavu při svém výslechu přesvědčivě zdůvodnil, proč daný objekt považovali za vilu a nikoliv za rekreační chatu. Tato vila je podle něj v rámci [anonymizováno] na naprosté špičce co do kvality bydlení a tyto nemovité věci si pořizují lidé, kteří jsou dostatečně finančně zabezpečeni, a proto nepotřebují řešit otázky dostupnosti místa veřejnou dopravou, příp. zda se dostanou pěšky do konzumu apod. Pozemek je naprosto exkluzivní, skvěle umístěný s luxusním výhledem, přičemž právě jeho výměra zaručuje, že se na tomto výhledu nic nezmění. [titul] [příjmení] současně vysvětlil, že tento objekt nemohl být srovnáván s podobně exkluzivními nemovitostmi, protože v regionu nebyl dostatek relevantních srovnávacích objektů. A srovnávat jej s objekty v okolí [obec], by nebylo dostatečně vypovídající. Těmto argumentům lze jedině jako správným přisvědčit.

37. Pokud měla být správnost závěrů znaleckého posudku znaleckého ústavu zpochybněna závěry učiněnými v posudku znalce [celé jméno znalce], který stanovil obvyklou cenu předmětných nemovitých věcí jen částkou 10 000 000 Kč, konstatuje soud, že je tomu právě naopak. Byly to totiž zřejmé pochybnosti o správnosti závěrů znalce [celé jméno znalce], které vedly soud k vypracování znaleckého posudku znaleckým ústavem revidujícím mimo jiné i správnost závěru jmenovaného znalce. Znalecký ústav přitom pochybnosti soudu o správnosti závěrů znalce [celé jméno znalce] potvrdil, neboť stejně jako soud dospěl k závěru, že jmenovaný znalec při aplikaci jinak i ústavem preferované srovnávací metody použil zcela nevhodné vzorky pro srovnání. U realizovaných prodejů RD [obec] u [obec] vyšel ze smlouvy z [datum], tj. ze smlouvy velmi staré. Nadto porovnával nemovitost charakterově neodpovídající nemovitostem manželů [příjmení]. Následně vycházel z údajů z realitní inzerce, které jsou velmi nejisté, neboť jde vždy jen o cenu nabídkovou. Navíc opět volil velmi nevhodné srovnávací a prakticky neporovnatelné vzorky, které měly zcela rozdílné vlastnosti, nesrovnatelně horší technický stav i vybavení a mnohdy byly nesrovnatelné i lokalitou. Tomu ostatně odpovídá stanovení srovnávacích koeficientů 0,2 až 0,52 (v jednom případě 0,72). Takto nízké koeficienty jen podtrhují, o jak rozdílné a tudíž neporovnatelné nemovitosti ve skutečnosti šlo. Řečeno slovy zástupce ústavu, Ing. [celé jméno znalce] předmětný objekt srovnával s chatičkami splácanými za socializmu, což bylo zcela nevhodné. Tato okolnost je natolik zřejmá, že ji soud nehodlá dále ani rozebírat. Pokud snad v předkládaném odborném vyjádření znalce [příjmení] [celé jméno znalce] bylo poukazováno na„ pochybení“ ze strany znaleckého ústavu, vysvětlil zástupce ústavu při své výpovědi, proč nehrálo při ocenění přílišnou roli, že jeden z porovnávaných objektů byl prodáván včetně vnitřní ho vybavení, když tato okolnost podle jejich zkušenosti nemá na cenu objektu téměř žádný vliv, neboť buďto jde o 1 % až 2 % z ceny, většinou to ovšem na cenu nemá vliv žádný. Současně námitky týkající se srovnávacího objektu [obec] – [část obce], ulice [část obce], kde byla smíchána plocha zastavěná 140 m2 s cenou pro srovnání 62 643 Kč za m2 (tj. 8 770 000 Kč / 140 m2) přičemž tento údaj byl pak použit pro výpočet nikoliv se zastavěnou plochou předmětného objektu, ale jeho plochou podlahovou, je k tomu třeba říci, že toto nedopatření by mohlo znamenat podle zástupce ústavu pouze vyšší cenu za 1 m2 podlahové plochy, protože ta v daném případě u objektu [obec] – [část obce], ulice [část obce], musí být menší než plocha zastavěná, když jde o nepodsklepený přízemní bungalov o dispozici 3 + kk, s rovnou střechou (tj. bez podkroví). Zástupce ústavu rovněž vysvětlil, proč nebyl vhodným srovnávacím objektem objekt použitý v posudku Ing. [celé jméno znalce] (rekreační chata [část obce]). To zejména s ohledem na zcela rozdílné technické vybavení. Ing. [celé jméno znalce] použitá chata na [část obce] je vytápěna kotlem na tuhá paliva. Nadto jde o stavbu montovanou. Ostatně skutečnost, že svými technickými parametry a vybavením neodpovídá oceňovanému objektu je dostatečně zřejmá i z doložených fotografií. Soud se proto i v tomto ohledu se závěry znaleckého ústavu plně ztotožňuje.

38. Poslední položkou navrženou k vypořádání s tvrzením, že ke dni zániku SJM manželů [příjmení] tvořila jeho součást ochranná známka kombinovaná (označení a logo " [ulice] likérka") č. zápisu [číslo], registrovaná u Úřadu průmyslového spoluvlastnictví se dnem zápisu [datum]. Jak ovšem vyplynulo z přihlášky uvedené ochranné známky, byl jako její přihlašovatel uveden [jméno] [příjmení], bytem [adresa]. Ten je také podle výpisu z rejstříku ochranných známek veden jako její vlastník. V době podání přihlášky, tj. dne [datum] neměl manžel žalované [jméno] [příjmení] starší bydliště na adrese [adresa]. V té době již bydlel společně s žalovanou v nově postaveném domě na adrese [adresa žalované], který se v té době také podle výpovědi manžela žalované věnoval prodeji vína. Nadto právě jemu manželé [příjmení] již v roce 2010, a to darovací smlouvou ze dne [datum], jak vyplynulo mimo jiné ze závěrečné zprávy Policie ČR o finančním šetření datované dnem [datum]. Z výše uvedeného tak je podle názoru soudu patrné, že vlastníkem předmětné ochranné známky nebyl manžel žalované [jméno] [příjmení] starší, ale jejich syn [jméno] [příjmení] mladší. Tato ochranná známka tak netvořila a netvoří součást zaniknuvšího SJM manželů [příjmení], a proto ve vztahu k ní soud žalobu na vypořádání SJM jako nedůvodnou zamítl.

39. V případě vypořádání zaniknuvšího SJM soudem tak, jak je tomu i v tomto případě, postupuje soud podle pravidel popsaných v 742 o. z. Zásadně tedy vychází z předpokladu, že podíly manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné (§ 742 odst. 1 písm. a) o. z.), přitom přihlíží k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a rodinnou domácnost (§ 742 odst. 1 písm. e) o. z.), rovněž přihlíží k tomu, jak se každý z manželů zasloužil a nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění (§ 742 odst. 1 písm. f) o. z.

40. Žalobkyně v projednávaném případě přednesla okolnosti, v nichž spatřovala důvody pro stanovení nestejných podílů manželů [příjmení] na vypořádávaném jmění, zejména na předmětných nemovitých věcech. Tyto okolnosti podle žalobkyně spočívaly zejména ve skutečnostech, které vyšly najevo v trestním řízení vedeném proti manželu žalované a jejímu synovi. Manžel žalované totiž od roku 2004 do roku 2011 nepodával přiznání k dani z příjmů fyzických osob (viz rovněž sdělení finančního úřadu). Od roku 2004 do roku 2011 se současně dopouštěl již shora popsané trestné činnosti, ze které mu nepochybně plynuly vysoké příjmy. V trestním řízení bylo prokázáno, že společně s jeho synem odebrali v letech 2004 až 2011 množství 1 394 000 litrů mimobilančního (nezdaněného) lihu v ceně 66 Kč za litr. Náklady na odebrání uvedeného množství tak činily 92 004 000 Kč a zkrácená spotřební daň činila celých 353 525 370 Kč. Z uvedeného je podle žalobkyně patrné, že věci tvořící součást SJM manželů [příjmení] byly pořízeny za prostředky, které si manžel žalované opatřil popsanou trestnou činností. Žalovaná se o jejich nabytí nikterak nezasloužila. Současně jí musel být znám jejich nelegální původ, když její manžel žádný jiný legální příjem neměl. Žalobkyně následně argumentovala tím, že manželu žalované byla v trestním řízení uložena nejpřísnější majetková sankce v podobě trestu propadnutí majetku, jehož smyslem je postihnout majetek pachatele získaný trestnou činností, neboť nikdo nemá mít z trestné činnosti majetkový prospěch. A právě pro zachování smyslu uvedeného trestu je potřeba v projednávaném případě přistoupit k takovému způsobu a rozsahu vypořádání SJM manželů [příjmení], který reálně postihne majetek získaný z trestné činnosti a neumožní manželu žalované, aby jej i přes uložený trest propadnutí majetku nadále užíval. Pokud by byl v tomto případě trestem propadnutí majetku postižen pouze podíl o velikosti 1/2 na vypořádávaném jmění, byl by takový postup v rozporu se smyslem uloženého trestu propadnutí majetku. V takovém případě by totiž žalovaná coby manželka odsouzeného [jméno] [příjmení] staršího i nadále užívala polovinu majetku financovaného z výnosů z trestné činnosti, přičemž její odsouzený manžel by polovinu tohoto majetku užíval logicky s ní. Proto je podle žalobkyně dán důvod pro tzv. disparitu podílů. S ohledem na skutečný podíl manžela žalované na získání majetku ve společném jmění, na okolnosti nabytí tohoto majetku a existenci trestu propadnutí majetku by měl být trestem propadnutí majetku postižen podíl na společném jmění v rozsahu nepochybně podstatně větším, než je jedna polovina. Ostatně v trestním řízení bylo podle žalobkyně zjištěno, že manžel žalované spolu s jejich synem naprostou většinu majetku získaného trestnou činností vyvedl do ciziny, případně jinak ukryl, aby se tak vyhnul jeho postižení trestem propadnutí majetku.

41. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 6109/2017 ze dne 27. 3. 2018 vyložil, že i v případě vypořádání SJM podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), může soud rozhodnout, že podíly obou manželů na vypořádávaném jmění nejsou stejné (tzv. disparita vypořádacích podílů). Současně zopakoval, že možnost rozhodnout o disparitě vypořádacích podílů je nástrojem, který při vypořádání SJM umožňuje zohlednit všechny okolnosti případu. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ostatně vždy v souvislosti s vypořádáním zákonných majetkových společenství ve vztahu k disparitě podílů, zdůrazňovala hledisko spravedlivého uspořádání právních poměrů (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1915/2015), resp. posouzení věci v souladu s principem dobrých mravů (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5133/2016), tj. hlediska, která lze zohlednit právě úvahou o disparitě podílů.

42. V judikatuře Nejvyššího soudu lze nalézt celou řadu okolností odůvodňujících rozhodnutí o disparitě vypořádacích podílů. Pro posouzení této věci je ovšem zásadním poměrně nedávno publikované rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 ze dne 9. 12. 2020. V tomto rozhodnutí totiž Nejvyšší soud uzavřel, že majetkové hodnoty, které jeden z manželů získal jako plnění ze závazkového právního vztahu, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a který převzal bez souhlasu druhého, jsou součástí společného jmění manželů; součástí společného jmění nejsou dluhy, které pro něj ze závazkového právního vztahu vyplývají. Byly-li na pořízení majetkových hodnot ve společném jmění manželů použity prostředky opatřené takovým závazkem jen jednoho z manželů, který není součástí společného jmění manželů a který je povinen splnit jen zavázaný manžel po zániku manželství, nezakládá tato skutečnost při zániku společného jmění manželů nárok na vypořádání vnosu z odděleného majetku na společný majetek. K výlučnému závazku manžela, který takto majetkové hodnoty ve prospěch společného jmění manželů opatřil, může soud přihlédnout při vypořádání společného jmění manželů, např. při úvaze o disparitě podílů.

43. Pro spravedlivé rozhodnutí v této věci se stalo stěžejním správné pochopení charakteru trestné činnosti manžela žalované a současně objasnění významu této trestné činnosti pro rozsah majetku nacházejícího se v SJM manželů [příjmení].

44. Jak již bylo řečeno, manžel žalované se nejméně od roku 2004 do roku 2011 dopouštěl shora popsané trestné činnosti spočívající zjednodušeně řečeno v tom, že soustavně a ve velkém rozsahu krátil svou daňovou povinnost, aby tak pro sebe získal neoprávněný majetkový prospěch. Konkrétně šlo o daň z lihu podle § 1 odst. 2 písm. b) zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, přičemž takto společně s jeho synem zkrátili uvedenou daň nejméně o částku 353 525 370 Kč. Manžel žalované tedy v uvedeném období vykonával výdělečnou činnost spočívající v obchodování s lihem nezatíženým spotřební daní. To jistě nečinil bezúčelně, ale logicky, jak již bylo řečeno i ve výroku o vině z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 68 T 9/2015-2751, za účelem získání neoprávněného majetkového prospěchu. Existence tohoto neoprávněného majetkového prospěchu přitom byla zjevně podmíněna neplněním daňové povinnosti, která jemu, potažmo jeho současně odsouzenému synovi, v souvislosti s uvedenou obchodní činností vznikla, neboť oba coby skuteční skladovatelé, dopravci a osoby uvádějící uvedený nezdaněný líh do volného daňového oběhu, byli plátci uvedené spotřební daně podle § 4 odst. 1 písm. f) zákona č. 353/2003 Sb., přičemž daňová povinnost jim podle § 9 odst. 3 písm. e) zákona č. 353/2003 Sb. vznikla již dnem, kdy tento nezdaněný líh nabyli.

45. Podle názoru soudu tak lze uzavřít, že s trestnou činností, z níž měl manželu žalované plynout neoprávněný majetkový prospěch, byl současně imanentně spojen vznik daňové povinnosti (dluhu, závazku) ve výši 353 525 370 Kč. [příjmení] pohledávky totiž vznikají současně se vznikem daňové povinnosti a ta vzniká naplněním zákonem stanovených právních skutečností, které zakládají státu právní nárok na daň a u povinné osoby daňový závazek (viz § 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád).

46. Současně soud dospěl k závěru, že závazek (dluh) manžela žalované ve výši 353 525 370 Kč je jeho závazkem výlučným, přičemž pro posouzení toho, zda se stal součástí SJM manželů [příjmení] či nikoliv byla rozhodující právní úprava SJM účinná v době jeho vzniku, tj. právní úprava obsažená v § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák., neboť podle § 3028 odst. 2 o. z. se vznik právních poměrů, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před účinností o. z., posuzují podle dosavadních právních předpisů.

47. Podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

48. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 23 Cdo 2743/2011 ze dne 24. 10. 2013 uzavřel, že součástí SJM jsou i povinnosti (závazky), které mají původ v protiprávním úkonu nebo jiné právní skutečnosti, z nichž by měl plnit svému věřiteli nebo jiné oprávněné osobě manžel, avšak pouze v případě, že předmětný závazek splňuje další podmínky vyžadované ustanovením § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák.

49. Závazek manžela žalované k zaplacení částky 353 525 370 Kč především významně přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů [příjmení] tak, jak tyto byly zjištěny v průběhu tohoto řízení. Jak ostatně vyplynulo ze závěrečné zprávy o finančním šetření vypracované příslušným útvarem Policie ČR dne [datum], z předložených výpisů z účtů a z doložených odborných vyjádření vypracovaných pro potřeby trestního řízení, činila hodnota majetku nacházejícího se v SJM manželů [příjmení] v průběhu let 2004 až 2011 částku okolo 20 000 000 Kč, přičemž jiný jejich majetek zjištěn nebyl. Žalovaná podle vlastních slov od roku 2000 vlastní příjmy neměla, až posléze starobní důchod. Manžel žalované podle sdělení finančního úřadu nepodával daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob od roku 2004 do roku 2011. V té době podle vlastních slov měl příjmy jen nárazové a žil z již dříve vydělaných peněz. Z uvedeného je proto zřejmé, že daňový závazek manžela žalované ve výši 353 525 370 Kč se součástí SJM manželů [příjmení] nestal. Z ničeho, co v řízení vyšlo najevo, ostatně nevyplývá, že by žalovaná se vznikem tohoto závazku souhlasila, resp. že by věděla o trestné činnosti svého manžela (tj. o tom, že při svém podnikání krátí spotřební daň).

50. Uvedený závazek manžela žalované se součástí SJM manželů [příjmení] nestal rovněž proto, že zcela zjevně vznikl v souvislosti s výkonem podnikatelské činnosti manžela žalované. Podnik manžela žalované přitom vznikl již k [datum], jak vyplynulo z předložených živnostenských listů, přičemž náplní jeho podnikatelské činnosti byl mimo jiné právě nákup a prodej zboží a zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu. Pod tuto činnost tak lze jistě podřadit i obchodování s lihem (viz shora). Podle právní úpravy účinné do 31. 7. 1998 nebyly součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů věci sloužící k výkonu povolání jen jednoho z manželů, tj. ani jeho podnik (viz tehdy účinný § 143 obč. zák.). Jestliže podnik manžela žalované nebyl součástí jejich bezpodílového spoluvlastnictví, nestal se ani součástí jejich společného jmění (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3705/2014 ze dne 21. 10. 2014). Součástí jejich společného jmění se tak nemohly podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. stát ani závazky k tomuto podniku se vztahující, neboť jsou to závazky týkající se majetku náležejícího výhradně manželu žalované. Součástí SJM manželů [příjmení] se tak daňový závazek manžela žalované ve výši 353 525 370 Kč nestal i z tohoto důvodu.

51. Situace, kdy by na jedné straně z výnosů shora popsané činnosti manžela žalované mělo významný prospěch celé jejich společné jmění, tj. i žalovaná, a na druhé straně by to byl pouze manžel žalované, kdo by měl výlučně sám uhradit enormní daň s výkonem takové činnosti spojenou, je sama o sobě nespravedlivá a ve svých důsledcích nikoliv nepodobná situaci řešené v již citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 ze dne 9. 12. 2020 (viz shora). I v tomto případě totiž jde de facto o situaci, kdy jeden z manželů za cenu vzniku vlastního výlučného závazku (vzniku daňové povinnosti) opatří nemalé hodnoty ve prospěch společného jmění. Proto je podle názoru soudu na místě řešit takovou situaci stanovením nestejných podílů manželů na vypořádávaném jmění (tj. disparitou vypořádacích podílů). Soud se proto nadále zabýval otázkou, zda a případně, v jakém rozsahu mělo SJM manželů [příjmení] prospěch z činnosti manžela žalované, která byla zatížena tak enormní daní.

52. Především je na místě zdůraznit, že manžel žalované tuto činnost jistě nevykonával proto, aby z ní neměl žádný zisk. Nepochybně si totiž byl vědom, že s výkonem takové činnosti se pojí povinnost k placení poměrně vysoké spotřební daně, přičemž její krácení je trestným činem. Stěží by podle názoru soudu podstupoval riziko odhalení a následného trestu, aniž by z takové činnosti měl tomuto riziku odpovídající zisk. Ostatně, že tak činil za účelem získání neoprávněného majetkového prospěchu, konstatoval Krajský soud v Brně ve výroku o vině rozsudku č. j. 68 T 9/2015-2751.

53. Soud současně spatřuje zřejmou časovou souvislost mezi započetím popsané trestné činnosti manžela žalované a zahájením výstavby domu č. e. 156 v k. ú. [obec] u [obec]. Manžel žalované se měl uvedené trestné činnosti podle odsuzujícího trestního rozsudku dopouštět nejméně od roku 2004. Pozemky, na kterých byl uvedený dům posléze postaven, byly manžely [příjmení] zakoupeny dříve, a to v roce 2001 a za cenu pouhých 35 000 Kč (viz kupní smlouva ze dne [datum]). Uvedené pozemky tak zjevně nebyly pořízeny z peněžních prostředků získaných trestnou činností manžela žalované. U stavby předmětného domu je však situace jiná, neboť s jeho výstavbou bylo započato až v roce 2006, a to na základě smlouvy uzavřené dne [datum] (viz shora). Výstavba přitom probíhala až do roku 2010, když kolaudační rozhodnutí je z března 2010 (viz shora).

54. Žalovaná, resp. její manžel, se snažili soud přesvědčit, že výstavba jakož i vybavení předmětného domu vč. jeho příslušenství byly financovány z legálně nabytých peněžních prostředků. V rámci zkoumání této skutečnosti dospěl soud k níže uvedeným závěrům.

55. Žalovaná na výslovný dotaz soudu, z jakých zdrojů byl financován nákup a výstavba předmětných nemovitých věcí v podání ze dne [datum] uvedla, že se tak dělo zejména ze zisků manžela žalované coby společníka ve [právnická osoba] s.r.o., v níž byl do roku 2005 jednatelem a společníkem. Současně se tak dělo z vlastních prostředků žalované, resp. prostředků, jimiž přímo či nepřímo přispěli na pořízení nemovitostí rodinní příslušníci. V podání ze dne [datum] žalovaná k témuž uvedla, že cena díla spočívajícího ve výstavbě domu č. e. 156 byla v souladu s uzavřenou smlouvou o dílo hrazena po částech, podle postupné realizace díla s doplatkem podle závěrečné faktury. Tuto cenu hradila zpravidla žalovaná, a to v hotovosti s úspor svých a manžela. Současně zmínila, že část vybavení byla financována jejím otcem, resp. synem [jméno], který v tomto domě posléze s žalovanou a jejím manželem bydlel. Z uvedeného je patrné, že žalovaná ani v podání ze dne [datum] a ani v podání ze dne [datum] nezmínila, že ve významném rozsahu, tj. v částce cca 3 000 000 Kč měla být výstavba předmětného domu financována z peněžních prostředků získaných žalovanou od jejího tehdejšího milence [jméno] [příjmení]. V podání ze dne [datum] přitom žalovaná reagovala na výzvu soudu obsaženou v usnesení č. j. 38 C 272/2019-160, tj. mimo jiné na požadavek, aby "podrobně popsala a úplně doložila", jakým způsobem byla financována výstavba domu č. e.

156. Fakt, že žalovaná na takto konkrétní výzvu soudu neuvedla, že tato výstavba byla ve významném rozsahu financována z půjčky do [jméno] [příjmení], přičemž s tímto tvrzením přišla až v průběhu svého výslechu dne [datum] vzbuzuje významné pochybnosti o pravdivosti tohoto tvrzení. To zvlášť za situace, kdy soud již výše zdůvodnil, proč nevěří slovům žalované a jejího údajného milence [jméno] [příjmení] o tom, že výlučně jen žalované daroval shora popsané movité věci.

56. Žalovaná až teprve při jednání soudu dne [datum], a to v průběhu svého účastnického výslechu, uvedla hned jako primární zdroj financování výstavby domu č. e. 156 půjčku od [jméno] [příjmení] ve výši cca do 3 000 000 Kč, kterou od něj převzala osobně ve dvou či třech platbách, a to někdy zjara 2003, přičemž u toho byli jen oni dva a žádné potvrzení či smlouvu o této skutečnosti nesepisovali. [jméno] přitom nebyla schopna říci ani to, kolik jí ve skutečnosti takto bylo půjčeno. Uváděla jen přibližnou částku "do 3 000 000 Kč.

57. Přestože bylo stavební povolení k výstavbě domu vydáno až dne 24. 11 2015 a právní moci nabylo dokonce až [datum] a přestože smlouva o dílo, jejímž předmětem byla výstavba uvedeného domu, byla uzavřena až dne [datum], přičemž výstavba měla, jak je v textu této smlouvy uvedeno, probíhat podle projektové dokumentace zpracované v lednu 2006, tvrdil soudu svědek [jméno] [příjmení], že dal žalované nadvakrát "nějakou částku" v době, kdy [příjmení] začali na místě stavby kopat a kácet. Mělo jít o částku přes 91 000 EUR, tj. necelé 3 000 000 Kč. Peníze předával v hotovosti nadvakrát, někdy v květnu 2003, a to buď v [obec], nebo v [obec] na stavbě, zkrátka někde, kam se chodili dívat na pokroky na stavbě. Slova o tom, že peníze předával v květnu 2003, kdy již stavba probíhala a on se jezdil dívat na ty pokroky, však neodpovídají tomu, že s výstavbou se započalo podle doložených listin a i podle tvrzení samotné žalované až v roce 2006. Ostatně vždyť i realizační projektová dokumentace byla hotova až v lednu 2006. Soud proto slova [jméno] [příjmení], který je již ze shora popsaných důvodů svědkem nevěrohodným s blízkým vztahem k rodině žalované, nevěří. Na tomto závěru nemění nic zjištění, že podle doloženého výpisu z účtu jmenovaný svědek disponoval v červnu 2002 částkou 137 346,40 EUR. To že měl tuto částku v červnu 2002, neznamená, že měl na jaře 2003 k dispozici cca 91 000 EUR a již vůbec to neznamená, že tyto peníze v českých korunách půjčil žalované. Naopak ve věci provedené důkazy, dokládají nevěrohodnost jeho výpovědi o uvedené skutečnosti.

58. Nevěrohodnost tvrzení o tom, že žalovaná měla k dispozici na výstavbu domu necelé 3 000 000 Kč z půjčky od [jméno] [příjmení], je ostatně zesílena zjištěním, že žalovaná nejprve opakovaně při vyjadřování k tomu, jak byla výstavba domu financována, mlčela a mluvit o uvedené půjčce začala až při jednání v únoru 2020 (viz shora). Existence takové půjčky je nepravděpodobnou i proto, že k ní neexistuje žádný listinný dokument. To například od darovací smlouvy z [datum], v níž si [jméno] [příjmení] nechal "pro jistotu" potvrdit vše, co žalované daroval. O to víc se logickým jeví, aby se nechal (tak jen "pro jistotu") potvrdit i to, co žalované půjčil. Neexistence takové listiny za daných okolností jen podtrhuje pochybnosti soudu o reálnosti tvrzené půjčky. Protože žalovaná ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že tvrzení o uvedené půjčce neprokázala, neoznačila důkazy toto tvrzení prokazující, uzavřel soud, že existence této půjčky prokázána nebyla. Na tomto závěru nemohlo nic změnit předložení dalších dokladů, že [jméno] [příjmení] v souvislosti s prodejem domu inkasoval v červnu 2002 částku 187 221,77 EUR (viz potvrzení notáře [příjmení] [jméno] a šek na uvedenou částku ze dne [datum]). Tyto důkazy totiž neříkají nic o tom, že by v květnu následujícího roku tyto peníze či část z nich skutečně poskytl žalované.

59. Žalovaná původně tvrdila, že výstavba předmětného domu byla financována zejména z výdělků jejího manžela, kterých dosahoval coby společník a jednatel ve [právnická osoba] s.r.o. Podle tvrzení žalované měl její manžel, který v uvedené společnosti působil cca do roku 2003 společně s jeho otcem obdržet podíl na zisku přes 4 000 000 Kč. Jinak manžel žalované od roku 1992 podnikal a podával daňová přiznání.

60. K podávání daňových přiznání manželem žalované si soud vyžádal sdělení finančního úřadu a z něj vyplynulo, že manžel žalované podal přiznání k dani z příjmů fyzických osob jen za léta 1993 až 2000 a 2002, přičemž základ daně v roce 1993 činil 377 012,89 Kč, v roce 1994 činil 305 268,01 Kč, v roce 1995 činil 13 896,77 Kč, v r. 1996 činil 5 806 Kč, v r. 1997 činil 4 596,23 Kč, v r. 1998 činil 3 938,90 Kč, v r. 1999 činil jen 1 002 Kč, v roce 2000 činil 326 Kč a v roce 2002 činil 0 Kč. Manžel žalované tak při výkonu své podnikatelské činnosti žádných zásadních výdělků nedosahoval. Od roku 1995 pak byly tyto jeho výdělky zcela nevýznamné. [příjmení] jiné z údajů o finančním šetření provedeném Policií ČR vyplynulo, že manžel žalované oficiálně přerušil podnikatelskou činnost v roce 2009.

61. Jak bylo soudem zjištěno z údajů obchodního rejstříku, manžel žalované byl jednatelem společnosti [právnická osoba] (nyní [právnická osoba], v likvidaci) v období od [datum] do [datum]. Společníkem této společnosti s obchodním podílem 20 % základního kapitálu (vklad 40 000 Kč) byl rovněž od [datum] do [datum]. Dalším jednatelem jmenované společnosti a jejím společníkem byl ve stejném období [jméno] [příjmení] s podílem na základním kapitálu 10 % a vkladem 20 000 Kč. Od [datum] do [datum] byla společnicí jmenované společnosti rovněž [jméno] [příjmení] s podílem na základním kapitálu 20 % a vkladem 40 000 Kč, přičemž tato, jak sama vypověděla, obchodní podíl nabyla dědictví po svém manželovi [jméno] [příjmení].

62. Manžel žalované slyšen soudem jako svědek vypověděl, že v roce 1995 založil společnost [právnická osoba], přičemž tato společnost pronajímala objekt bývalých potravinářských skladů, což bylo asi 8 000 m2 a k tomu byly ještě venkovní prostory. Tato společnost měla měsíčně zisk z nájmu 500 000 až 600 000 Kč, přičemž podle manžela žalované bylo toto vše vloženo do rezervního fondu s tím, že chtěli předmětný objekt koupit, což se nakonec nestalo. Zisk tedy nakonec zdanili a rozdělili si jej s tím, že pro jeho otce a pro něj (tj. pro "Pražany") mělo jít 4 000 000 Kč až 5 000 000 Kč. Otec měl svůj podíl ze zisku v [právnická osoba] darovat manželům [příjmení], kteří se v té době chystali stavět nový dům. Podíl na zisku ze společnosti [právnická osoba] měl být vyplacen manželu žalované na účet, přičemž v té době měl účet v [právnická osoba]

63. Jak bylo ovšem soudem zjištěno, manžel žalované měl v letech 2000 až 2004 veden v [právnická osoba] pouze jeden účet, a to devizový účet č. [bankovní účet], přičemž na tento účet žádná suma odpovídající udávanému podílu na zisku vyplacena nebyla (viz výpisy z uvedeného účtu a sdělení uvedené banky).

64. Jak vyplynulo ze smlouvy o převodu obchodního podílu uzavřené dne [datum], prodal manžel žalované obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba] paní [jméno] [příjmení] za cenu 40 000 Kč.

65. Z výpovědi tehdejšího společníka a jednatele společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že zpočátku nebyl zisk rozdělován, neboť pronajaté budovy byly ve špatném stavu a bylo potřeba do jejich obnovy investovat. Současně z jeho výpovědi vyplynulo, že původním záměrem společníků bylo předmětné budovy zakoupit. Nakonec se to nestalo a při ukončení činnosti společnosti [právnická osoba] tam bylo k rozdělení 14 000 000 Kč až 15 000 000 Kč, což si společníci rozdělili, ještě předtím, než své obchodní podíly prodali. Toto se dělilo podle zastoupení rodin, tj. [příjmení] 40%, [anonymizováno] 40% a [příjmení] 20%. Po zdanění tak [příjmení] obdrželi podle svědka něco kolem 4 000 000 Kč. Jednatelé si odměny nevypláceli, protože měli vlastní činnost a podnikání v [právnická osoba] byla jen taková doplňková aktivita.

66. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], která ve společnosti [právnická osoba] pracovala jako účetní, vyplynulo, že obchodní podíl po smrti manžela, který zemřel v roce 2001 zdědila, přičemž posléze jí byl vyplacen podíl na zisku ve výši cca 1 000 000 Kč a následně obchodní podíl prodala za 4 000 Kč.

67. Na základě právě uvedených poznatků tak lze podle názoru soudu poměrně spolehlivě uzavřít, že podíl společníků na zisku nebyl ve společnosti [právnická osoba] do roku 2001 vůbec vyplácen, přičemž byl jako nerozdělený zisk akumulován. To mělo svůj logický důvod, kterým byla snaha o zakoupení budov předmětných skladů, které v té době měla společnost [právnická osoba] jen v nájmu. Současně bylo potřeba uvedené budovy opravovat. Zároveň bylo zjištěno, že jednatelům nebyla ve společnosti [právnická osoba] vyplácena žádná odměna - podle svědka [příjmení] [příjmení] šlo jen o okrajovou činnost, přičemž všichni společníci měli své jiné činnosti. Z uvedeného ovšem vyplývá, že manžel žalované neměl ze společnosti [právnická osoba] až do výplaty podílu na nerozděleném zisku minulých let, tj. až do roku 2001, žádný příjem.

68. Manžel žalované dne [datum] vypověděl, že podíl na zisku pro něj a jeho otce ze společnosti [právnická osoba] činil 4 000 000 Kč až 5 000 000 Kč. Toto své tvrzení posléze korigoval a dne [datum] již vypověděl, že šlo o 1 800 000 Kč pro něj a o 1 800 000 Kč pro jeho otce, přičemž otce mu tyto peníze daroval. Dne [datum] manžel žalované dále uvedl, že někdy v roce 1999 nebo 2000 se jako tichý společník podílel na výstavbě [anonymizováno] [obec] a vložil do toho 3 500 000 Kč, což měly být peníze z [právnická osoba], a to mu mělo být posléze vyplaceno. Následně koupil s Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] a do toho vložil 5 000 000 Kč, což byly peníze z [právnická osoba] včetně těch, které dostal od otce. Toto se mělo stát někdy v roce 2001 nebo 2002. Poté jej Mgr. [jméno] [příjmení] cca 6 let vyplácel. Manžel žalované tak shrnul, že on měl na stavbu domu k dispozici asi 5 500 000 Kč plus něco navíc od pana [příjmení], protože se to splácení táhlo a žalovaná měla určitě 3 000 000 Kč.

69. V čase po jednání konaném dne [datum] opatřil soud mimo jiné výpis z účtu manžela žalované vedený u společnosti [právnická osoba] [bankovní účet]. Tento účet byl založen [datum] a ukončen [datum]. Dne [datum] na něj byla v hotovosti vložena částka 2 899 985 Kč a dne [datum] částka dalších 1 349 985 Kč. Následně bylo z účtu zaplaceno dne [datum] celých 200 000 Kč, a to na účet žalované č. [bankovní účet] (viz výpis z tohoto účtu). Dne [datum] byla na uvedený účet žalovaného vložena částka 900 000 Kč. Posléze byly z tohoto účtu provedeny dvě platby na účet [právnická osoba] tiskárny [právnická osoba] č. [bankovní účet] (viz výpis z tohoto účtu), a to dne [datum] v částce 500 000 Kč a dne [datum] v částce 1 800 000 Kč s variabilním symbolem platby odpovídajícím rodnému číslu manžela žalované. Následně byly v době od [datum] do [datum] téměř všechny zbývající peníze na účtu vybrány (tj. částka cca 2 650 000 Kč). Na účet tak bylo v uvedeném období připsáno 5 149 970 Kč a z něj vybráno či poukázáno 5 100 090 Kč.

70. Manžel žalované začal při svém výslechu dne [datum] tvrdit, že peněžní prostředky na účtu u [právnická osoba] měl naspořeny z doby, kdy podnikal - tvrdil tedy, že nešlo o jeho podíl na zisku v [právnická osoba] Jinak řečeno přišel s tvrzením, že měl vedle podílu na zisku v [právnická osoba] ještě dalších cca 5 000 000 Kč. K platbám ve prospěch [anonymizováno] tiskáren [právnická osoba] uvedl, že to byly půjčky panu [příjmení], který za to koupil nějaké stroje a pak mu to postupně tři roky splácel.

71. Soud má o věrohodnosti slov manžela žalované významné pochybnosti. Již bylo řečeno, že od roku 1995 byl manžel žalované oficiálně bez příjmu. Nepodával daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob a současně neměl až do roku 2001 žádný příjem ze společnosti [právnická osoba] Na věrohodnosti manželu žalované nepřidává ani neustálá změna jeho výpovědí, když primárně uvedl, že peníze na stavbu domu měl k dispozici z prostředků získaných z [právnická osoba] a od jeho otce a posléze (zjevně poté, co zjistil, že z [právnická osoba] nebylo tolik peněz, jak tvrdil dřív) začal tvrdit, že měl ještě další peníze z dřívějších dob, ač tomu ovšem nic jiného neodpovídalo.

72. Pokud byla žalovanou předložena smlouva o půjčce peněžních prostředků manželem žalované panu [příjmení] [jméno] [příjmení] v částce 1 500 000 Kč ze dne [datum] s tím, že tato měla být vrácena do [datum], zůstává otázkou, proč manžel žalované existenci těchto peněžních prostředků dříve nezmínil.

73. Skutečnost, že žalovaná až teprve v podání ze dne [datum] začala tvrdit, že manželé [příjmení] měli další peněžní prostředky v částce převyšující 5 500 000 uložené na účtu jejich syna [jméno] vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet] vzbuzuje rovněž pochybnosti. Byť je z výpisu z uvedeného účtu patrné, že se na něm částka převyšující 5 500 000 Kč skutečně v průběhu roku 2005 nacházela, nic to nevypovídá o jejím původu. Nadto nejde o účet žalované či jejího manžela ale jejich syna. Otázkou pak je, proč nebylo hned na počátku řízení, kdy se soud opakovaně dotazoval, jak konkrétně byla výstavba domu manželů [příjmení] financována, zmíněno, že k tomu byly používány peníze nacházející se na účtu jejich syna, z něhož měla být podle předložených příkazů k úhradě v průběhu let 2008 a 2009 hrazena vzduchotechnika použitá na stavbu domu manželů [příjmení] (viz citované příkazy k platbě z účtu).

74. Stejně tak se soud pozastavuje nad tím, proč nebylo ze strany žalované hned od počátku zmíněno, že na výstavbu domu byly použity také peněžní prostředky zapůjčené v letech 1998, resp. 1999 společnosti [právnická osoba], která je měla vrátit až někdy v průběhu roku 2008 na shora uvedený účet syna žalované [jméno], přičemž mělo jít o několikamilionovou částku. Žalovaná přitom ani nebyla s to říci, o jak vysokou sumu mělo jít. Soud přitom již nemohl tato tvrzení ověřit výpisem z účtu syna žalované u [právnická osoba], nyní [právnická osoba], neboť podle sdělení této banky nejsou výpisy z účtu tak dlouho archivovány.

75. Shrne-li soud výsledky dokazování v této věci, je patrné, že žalovaná sama žádnými peněžními prostředky, z nichž by byla s to výstavbu předmětného domu financovat nedisponovala. Její tvrzení o půjčce od [jméno] [příjmení] nebylo prokázáno a bylo ve světle ostatních důkazů natolik nevěrohodné, že jej lze považovat za spíše vyvrácené. Vedle toho žalovaná nikdy vysokých výdělků nedosahovala, což ostatně dokládají i přehledy jejích vyměřovacích základů pro důchodové pojištění. Ostatně i její manžel vypověděl, že ona sama žádné velké příjmy neměla. Od roku 2000 přitom již výdělečnou činnost nevykonávala vůbec.

76. Pokud jde o manžela žalované, tomu zřejmě skutečně byl vyplacen podíl na zisku ze společnosti [právnická osoba] ve výši cca 1 800 000 Kč, jak ostatně potvrdili i ostatní společníci. [příjmení] podíl byl zřejmě vyplacen i jeho otci. Z žádných důkazů však nevyplývá, že by otec manžela žalované uvedený podíl na zisku manželu žalované daroval. I pokud by tomu tak bylo, šlo o částku cca 3 600 000 Kč, která by byla manželu žalované vyplacena jako podíl na jeho zisku ve společnosti [právnická osoba], a to zřejmě někdy v roce 2001. Manžel žalované přitom tvrdil, že tyto peněžní prostředky investoval do [anonymizováno] [obec] (cca v roce 1999, nebo 2000) a posléze s Mgr. [příjmení] (někdy v letech 2001, 2002) do [anonymizováno] [obec], přičemž mělo jít o celkem 5 000 000 Kč a měl mu je dalších 6 let splácet Mgr. [příjmení]. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 68 T 9/2015-2751 ovšem vyplynulo, že Mgr. [jméno] [příjmení] vypověděl, že manžela žalované poznal v roce 2001, kdy manžel žalované sháněl někoho, kdo by byl ochoten půjčit peněžní prostředky. Je otázkou, proč by toto manžel žalované činil, když měl disponovat značnými úsporami, ledaže v roce 2001 takovými úsporami ve skutečnosti nedisponoval.

77. I kdyby ovšem soud připustil, že žalovaný peněžní prostředky získané z [právnická osoba] poskytl v roce 2001 panu [příjmení], který mu je posléze 6 let splácel, tj. splácel mu je do roku 2007, není vůbec zřejmé, odkud se na účtu manžela žalované u [právnická osoba] počátkem roku 2004 objevila částka přes 5 100 000 Kč. Navíc z této částky bylo cca 2 300 000 Kč zapůjčeno panu [příjmení], který to měl vrátit během dalších tří let. Vedle toho byla poskytnuta další půjčka ve výši několika milionů korun (žalovaná neví přesně) [právnická osoba] s.r.o. Jinak řečeno manžel žalované měl přes 5 000 000 Kč u pana [příjmení], dalších několik milionů u [právnická osoba] a dalších 2 300 000 Kč u pana [příjmení], přesto však měl dostatek peněžních prostředků, aby si v roce 2005 přes 5 500 000 Kč uložil na účet svého syna [jméno] vedený u [právnická osoba] To vše v situaci, kdy byl od roku 1995 v podstatě bez příjmu a jak sám uvedl, od roku 2002 již nepodnikal a jen vypomáhal synům.

78. V právě uvedených souvislostech je na místě připomenout, že manžel žalované "nejméně" od roku 2004 obchodoval s nezdaněným lihem, a to za účelem vlastního obohacení (viz shora). Pokud by vše, co měl a o čem shora hovořil, bylo nabyto legálně, nabízí se logická otázka. Co se stalo s výnosem z jeho trestné činnosti, který mu musel logicky nejméně od roku 2004 plynout? Kde jsou peněžní prostředky takto získané, kde je majetek za ně případně pořízený? Z výpovědi [jméno] [příjmení] učiněné ve zmíněné trestní věci manžela žalované mimo jiné vyplynulo, že manžel žalované a jeho syn [jméno] byli již v roce 2003 etablovanými překupníky mimobilančního lihu. [jméno] [příjmení] výslovně zmínil, že manžel žalované nezdaněný líh odebíral ve spolupráci s Mgr. [příjmení]. To je tím Mgr. [příjmení], s nímž si podle vlastních slov manžel žalované již v roce 2001 kupoval lihovar [obec], v němž však oficiálně nefiguroval (byl tam jen jako tichý společník). Z uvedeného tak lze skutečně dovodit, že manžel žalované se obchodování s mimobilančním lihem věnoval mnohem dříve než v roce 2004. Odběry mimobilančního lihu ostatně podle [jméno] [příjmení] ze strany manžela žalované a jeho syna probíhaly již od roku 2003. Skutečnost, že manžel žalované již v letech 1999, 2000, resp. 2001 projevoval zvýšený zájem o investice do lihovarů ([anonymizováno] [obec], [anonymizováno] [obec]), v nichž ovšem oficiálně nefiguroval, jen potvrzuje pravdivost výpovědi [jméno] [příjmení] a závěru o tom, že již v té době se obchodování s mimobilančním lihem věnoval. [jméno] [příjmení] současně uvedl, že manžel žalované se synem byli překupníci, kteří měli i jiné dodavatele, než [jméno] [příjmení]. Měli rovněž své odběratele, stáčírnu i likérky, čemuž opět odpovídá zjištění, že manžel žalované se již od roku 1999 majetkově v různých likérkách byť skrytě účastnil a od roku 2011 prostřednictvím společnosti [právnická osoba] vlastněné jeho synem [jméno] provozoval likérku v [obec], jak sám opakovaně vypověděl. [jméno] [příjmení] přitom jasně vysvětlil, že pro své podnikání s mimobilančním lihem museli mít nějakou černou stáčírnu a museli mít také nějakou likérku. Všechna tato zjištění tak vedou soud ke spolehlivému přesvědčení o tom, že manžel žalované se nelegální obchodu s nezdaněným lihem věnoval již několik let předcházejících roku 2004, nejspíše již od doby, kdy si pořizoval zmíněné likérky. Ostatně sama žalovaná způsob výkonu výdělečné činnosti jejího manžela popsala ve své výpovědi velmi výmluvně, když uvedla, že měl společnost [právnická osoba] a pak již měl lihovar. Jinak řečeno sama žalovaná potvrdila, že její manžel se v souvislosti s ukončením činnosti [právnická osoba] začal věnovat obchodu s lihem, jak o tom přesvědčivě hovořil [jméno] [příjmení] a jak tomu napovídají i zjištění o účasti manžela žalované ve jmenovaných lihovarech již od roku 1999, 2000, resp. 2001.

79. A právě zjištění, že manžel žalované se obchodování s nezdaněným lihem věnoval zjevně již několik let předcházejících roku 2004, nabízí vysvětlení existence milionových částek na jeho účtu počátkem roku 2004, jakož i sumy 5 500 000 Kč nacházejí se na účtu jeho syna [jméno] v průběhu roku 2005 v situaci, kdy jinak manželu žalované dluží další osoby úhrnem cca 9 až 10 milionů korun ([příjmení] 5 mil, [příjmení] 2,3 mil a [právnická osoba] několik mil.). Nadto manžel žalované musel do obchodu s lihem také nějaké peněžní prostředky vložit (mimobilanční líh nakupovat, zajistit stáčírnu, lihovar, etikety apod.). [právnická osoba] přitom on sám obdržel jen 1 800 000 Kč a víc v tomto řízení ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalovaná neprokázala. Neprokázala ani to, že by její manžel dostal cokoliv navíc darem od otce, ač i o tom byla poučena.

80. Již bylo řečeno, že výstavba nového domu manželů [příjmení] č. e. 156 v [obec] časově navazuje na zahájení ilegálního obchodování s nezdaněným lihem ze strany manžela žalované. Zahájení tohoto "podnikání" lze přesvědčivě datovat někdy kolem roku 2000, 2001, přičemž současně je patrné, že toto si vyžádalo (muselo vyžádat) nemalé vstupní investice. Zde zřejmě svou roli sehrálo vyplacení podílu na zisku ze společnosti [právnická osoba] a tyto peníze byly logicky k rozjezdu nového podnikání manžela žalované použity, protože, jak sama žalovaná řekla, pak už měl její manžel lihovar. Lihovar tak musel za něco pořídit. Další peněžní prostředky tak již musely logicky pramenit z této nelegální činnosti manžela žalované, čemuž ostatně napovídají shora učiněná zjištění o tom, že manžel žalované byl v podstatě od roku 1995 bez příjmu a jediným jeho významnějším příjmem byl až podíl na zisku ve společnosti [právnická osoba], který byl vyplácen právě někdy kolem roku 2001. Výstavba domu manželů [příjmení] tak zjevně musela být financována z výnosu z trestné činnosti manžela žalované, neboť je nasnadě, že právě z této činnosti musely manželu žalované plynout nemalé příjmy umožňující výstavbu tak rozsáhlého a nadstandardně vybaveného objektu, jak je ostatně patrné ze znaleckých posudků ve věci opatřených. V tomto řízení tak bylo na žalované, aby soud přesvědčila, že uvedená stavba byla financována z legálních zdrojů. To se ovšem žalované ani přes poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepodařilo. Tvrzení, či předkládání důkazů o tom, že manžel žalované měl peníze na to, aby jiným půjčoval, ještě nic o původu těchto peněz nevypovídají. Stejně tak o jejich původu nevypovídá fakt, že se na nějakou dobu objevily na účtu, na který byly vloženy a posléze z něj byly opět vybrány.

81. Za drobné pozastavení v právě uvedené souvislosti stojí ona platba z účtu v [právnická osoba] učiněná na účet [právnická osoba] tiskárny [právnická osoba] v úhrnné výši 2 300 000 Kč, která měla podle manžela žalované představovat půjčku panu [příjmení] na nákup tiskárenských strojů, přičemž tato platba proběhla počátkem roku 2004. Nelze totiž v kontextu ostatních poznatků nevidět, že součástí ilegálních aktivit manžela žalované musel být i tisk etiket na výrobky obsahující jím obchodovaný mimobilanční líh. Jinak řečeno, každý lihovar má svoji tiskárnu. Byť není úplně zřejmé, jak tomu bylo v tomto případě, fakt, že manžel žalované zrovna v uvedeném období poskytuje nemalé peněžní prostředky tiskárně, jen podtrhuje závěr soudu o tom, jaké podnikatelské činnosti se v té době manžel žalované věnoval.

82. Soud je proto přesvědčen, že výstavba domu manželů [příjmení] v [obec] č. e. 156 byla prakticky zcela financována z výnosů činnosti manžela žalované, s jejímž výkonem ovšem vznikl manželu žalované dluh na dani ve výši 353 525 370 Kč, přičemž aktuálně je vůči němu v daňové exekuci vymáhána z tohoto důvodu pohledávka ve výši 146 916 033,05 Kč (viz protokol o soupisu movitých věcí ze dne [datum]). Již shora přitom soud uzavřel, že situace, kdy by na jedné straně z výnosů shora popsané činnosti manžela žalované mělo významný prospěch celé jejich společné jmění, tj. i žalovaná, a na druhé straně by to byl pouze manžel žalované, kdo by měl výlučně sám uhradit enormní daň s výkonem takové činnosti spojenou, je sama o sobě nespravedlivá a ve svých důsledcích nikoliv nepodobná situaci řešené v již citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2008/2020 ze dne 9. 12. 2020. I v tomto případě totiž jde de facto o situaci, kdy jeden z manželů za cenu vzniku vlastního výlučného závazku (vzniku daňové povinnosti) opatří nemalé hodnoty ve prospěch společného jmění. Proto je podle názoru soudu na místě řešit takovou situaci stanovením nestejných podílů manželů na vypořádávaném jmění, tj. disparitou vypořádacích podílů v neprospěch žalované.

83. Při úvaze, jak konkrétně disparitu vypořádacích podílů v projednávané věci stanovit, považoval soud za spravedlivé, aby žalovaná neměla prakticky žádný podíl na majetku nabytém popsanou trestnou činností jejího manžela. Jinak řečeno, soud pro účely vypořádání zahrnul do hodnoty majetku, na němž má mít žalovaná stejný podíl jako její manžel, předmětné pozemky, avšak v jejich ceně jakoby se na nich žádná stavba nenacházela. Cena předmětných pozemků, tj. pozemků p. č. St. 861, p. [číslo] [parcelní číslo] činí podle již citovaného znaleckého posudku znaleckého ústavu, o jehož správnosti soud nepochybuje (viz shora) částku ve výši 5 300 000 Kč. Ostatně znalec [celé jméno znalce] ve svém znaleckém posudku stanovil uvedenou cenu prakticky stejně, a to částkou 5 400 000 Kč, což jen správnost závěrů znaleckého ústavu podtrhuje. [příjmení] majetku, na němž by měla mít žalovaná stejný podíl jako její manžel tak představuje částku v celkové výši 5 651 400 Kč (tj. 5 300 000 Kč hodnota pozemků bez stavby a 351 400 Kč hodnota položek [číslo] viz shora). Polovina z uvedené částky, které se má žalované při vypořádání SJM manželů [příjmení] dostat, tak představuje částku ve výši 2 825 700 Kč. Naopak jejímu manželovi by se mělo při tomto vypořádání dostat majetku v hodnotě 2 825 700 Kč + 8 900 000 Kč, přičemž částka 8 900 000 Kč představuje částku o kterou je vyšší hodnota předmětných pozemků se stavbou domu č. e. 156 proti jejich hodnotě bez této stavby. Celkem totiž činí obvyklá cena uvedených pozemků s předmětnou stavbou vč. příslušenství částku ve výši 14 200 000 Kč, jak soud již shora uzavřel.

84. Argumentovala-li žalovaná tím, že k disparitě vypořádacích podílů není žádný důvod, neboť to byla ona, kdo převážně pečoval o děti a rodinnou domácnost, nehraje podle přesvědčení soudu tato okolnost v projednávané věci žádnou roli. Soud totiž ke stanovení disparity vypořádacích podílů nepřikročil proto, aby zohlednil vyšší zásluhy manžela žalované na nabytí a udržení majetku ve společném jmění, nýbrž proto, aby spravedlivě vyřešil situaci, kdy na jedné straně z výnosů shora popsané činnosti manžela žalované mělo významný prospěch celé jejich společné jmění, tj. i žalovaná, a na druhé straně to je pouze manžel žalované, kdo by měl výlučně sám uhradit enormní daň s výkonem takové činnosti spojenou. I vzhledem k tomu, o jak vysoký závazek manžela žalované v tomto případě jde, lze uzavřít, že jde o okolnosti natolik mimořádné, že je případná řádná péče žalované o rodinnou domácnost nemůže vyvážit. Ostatně tento majetek byl nabýván v době, kdy žalovaná o společné děti již nepečovala, přičemž, jak sama uvedla, udržovala dlouholetý mimomanželský vztah s jiným mužem a její manžel, jak sám vypověděl, se proto raději zdržoval mimo domov.

85. Při úvaze, jak tedy vypořádat majetek tvořící zaniknuvší SJM manželů [příjmení], vyšel soud z poznatku, že žalovaná je v podstatě nemajetná. Jejím jediným příjmem je starobní důchod a zjevně tak není v jejích možnostech zaplatit žalobkyni vypořádací podíl v případě, že by jí byly předmětné nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví. Nadto žalovaná sama o přikázání předmětných nemovitostí do jejího výlučného vlastnictví s povinností zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ani neusilovala. Navrhovala jejich přikázání do podílového spoluvlastnictví účastnic. Žalobkyně naopak z povahy věci disponuje dostatečnými prostředky, aby vypořádací podíl žalované uhradila. Nadto soud dospěl k závěru, že movité věci navržené k vypořádání, tvořící vybavení domácnosti žalované a jejího manžela, je na místě přikázat do výlučného vlastnictví žalované, která je k chodu své domácnosti bude i nadále potřebovat, nadto k valné většině z nich má osobní vztah. [příjmení] toho k řadě těchto věcí uplatňují vlastnická práva třetí osoby z okruhu příbuzných či přátel žalované, a i proto je vhodné tyto movité věci přikázat do výlučného vlastnictví žalované. Uvedeným způsobem vypořádání také bude redukována částka vypořádacího podílu, který má být nakonec placen. Proto soud přikázal předmětné nemovité věci do výlučného vlastnictví žalobkyně a předmětné movité věci tvořící součást zaniknuvšího SJM manželů [příjmení] do výlučného vlastnictví žalované. Žalované se tak dostaly věci v hodnotě 351 400 Kč, přičemž se jí celkem při vypořádání mělo dostat majetku v hodnotě 2 825 700 Kč (viz shora). Proto soud uložil žalobkyni zaplatit žalované vypořádací podíl ve výši 2 474 300 Kč, a to v přiměřené lhůtě tří měsíců od právní moci rozsudku.

86. Žalovaná byla ve věci zcela neúspěšná. Nepodařilo se ji až na nepatrné výjimky prosadit žádné z jejích tvrzení o tom, že řada položek k vypořádání navržených jsou jejím výlučným majetkem a stejně tak neúspěšnou zůstala i její obrana proti disparitě podílů, které se úspěšně v tomto řízení dovolávala žalobkyně. Soud proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení, které jsou v tomto případě představovány jen paušální náhradou hotových výdajů podle vyhl. 254/2015 Sb. spojených s celkem 23 úkony žalobkyně: - sepis a podání žaloby - doplnění žaloby k výzvě soudu - účast na ohledání dne [datum] - příprava účasti na jednání dne [datum] až [datum] - účast u jednání dne [datum] trvajícího déle než 4 hodiny (3 úkony) - účast u jednání dne [datum] trvajícího déle než dvě hodiny (2 úkony) - příprava účasti na jednání dne [datum] - účast u jednání dne [datum] trvajícího déle než dvě hodiny (2 úkony) - příprava účasti na jednání dne [datum] - účast u jednání dne [datum] - účast u místního šetření znalce dne [datum] - vyjádření ke znaleckému posudku Ing. [celé jméno znalce] - příprava účasti na jednání dne [datum] - účast u jednání dne [datum] trvajícího déle než 2 hodiny (2 úkony) - účast u místního šetření znalce dne [datum] - příprava účasti u jednání dne [datum] - účast u jednání dne [datum] trvajícího déle než 2 hodiny (2 úkony) Za celkem 23 úkonů po 300 Kč tak přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 6 900 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit.

87. Podle výsledků řízení je žalovaná povinna nahradit státu náklady řízení, které platil (§ 148 odst. 1 o. s. ř.) Tyto náklady spočívají v zaplaceném znalečném. Nicméně v době vydání rozsudku ještě nebylo zřejmé, v jaké výši nakonec tyto náklady státu vzniknou, a proto soud podle § 155 odst. 1 o. s. ř. rozhodl nyní jen o základu povinnosti žalované s tím, že konkrétní výši této náhrady jakož i lhůtu k jejímu zaplacení určí až v samostatném usnesení.