38 C 490/2024 - 114

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 111 771 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky 111 771 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 111 771 Kč za dobu od 22.11.2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám právního zástupce žalované náhradu nákladů řízení ve výši 21 889 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 26.11.2024 došlou zdejšímu soudu dne 26.11.2024 domáhal zaplacení částky ve výši 111 771 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 111 771 Kč za dobu od 22.11.2024 do zaplacení. Uvedl, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 12.11.2008 pojistnou smlouvu č. [hodnota], ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou; pojištění zaniklo výpovědí. Žalobce zaplatil na pojistném částku ve výši celkem 144 936 Kč, žalovaná žalobci v průběhu smlouvy vyplatila pojistné plnění ve výši 23 100 Kč a při skončení pojistné smlouvy vyplatila odkupné ve výši 10 065 Kč. Žalobce se domáhal vydání částky 111 771 Kč jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistnou smlouvu měl za neplatnou pro rozpor se zákonem a evropským právem, přičemž žalovaná částka představuje rozdíl mezi žalobcem zaplaceným pojistným na jedné straně a žalovanou vyplaceným pojistným plněním a odkupným na straně druhé.

2. Vysvětlil, že předmětem smlouvy bylo investiční životní pojištění, tj. pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. 1 písm. a) Speciálních pojistných podmínek flexibilního životního pojištění (dále jen „SPP“ či „Speciální pojistné podmínky“) představovalo pojištění komplexní spojení životního pojištění, doplňkových pojištění, úrazových pojištění a investic do kapitálové hodnoty smlouvy. Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do kapitálové hodnoty smlouvy, což je pojistná rezerva dle čl. 1 písm. b) SPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Z kapitálové hodnoty smlouvy jsou strhávány poplatky, náklady a cena pojistného dle čl. 4 SPP, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní bude zahrnuta.

3. Žalobce dále poukázal na to, že pojistná smlouva odkazuje na Sazebník poplatků, se kterým však žalobce nebyl seznámen. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobce tak tvrdil, že Sazebník poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (čl. 4 SPP), která jsou na obsahu Sazebníku poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.

4. Žalobce považoval shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Vzhledem k tomu, že ujednání o poplatcích byla nezbytná pro výpočet odměny, kterou má žalobce zaplatit, tj. pro výpočet pojistného, nemohla bez nich pojistná smlouva existovat, a je tak neplatná jako celek, a to absolutně podle § 55 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však dluh neuhradila.

5. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Žalovaná potvrdila, že s žalobcem uzavřela dne 11.12.2008 pojistnou smlouvu č. [hodnota] na produkt flexibilní životní pojištění, smlouvu považovala za platnou. Tvrdila, že smlouva byla ukončena ke dni 31.12.2019 uplynutím doby, tj. skončila 5 let před podáním žaloby. Rovněž potvrdila, že žalobce za dobu trvání smlouvy uhradil žalované částku 144 936 Kč, žalovaná vyplatila pojistné plnění ve výši 23 100 Kč a odkupné ve výši 10 065 Kč.

6. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Uvedla, že žalobce uhradil poslední platbu žalované dne 2.12.2019 a žaloba byla doručena soudu dne 26.11.2024, tudíž v posledních dvou letech před podáním žaloby žalobce žalované ničeho neuhradil; nárok tak měla za promlčený ve dvouleté subjektivní době. Stejně tak považovala nárok za promlčený i v tříleté objektivní době, jelikož žalobce neuhradil ani v posledních třech letech před podáním žaloby žalované jakékoliv peněžité plnění. Poukázala na dle ní ustálenou judikaturu, dle které není důvod, proč by neměla být objektivní promlčecí doba aplikována u smluv o investičním životním pojištění, a rovněž že není důvod, aby byla vznesená námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy.

7. Žalovaná považovala pojistnou smlouvu za platnou, jelikož žalobce byl seznámen se Sazebníkem poplatků. Žalobce byl v rámci zprostředkovatelského procesu seznámen s parametry pojistné smlouvy i se Sazebníkem poplatků, který navíc byl k dispozici na obchodních místech žalované, u jejích obchodních zástupců nebo na webových stránkách žalované. Žalobce byl současně pravidelně informován mj. o výši zaplaceného pojistného, průměrném ročním zhodnocení, zhodnocení za uplynulé období, stavu kapitálové hodnoty smlouvy, odkupném. Rovněž odmítla, že by pojistná smlouva obsahovala zneužívající ujednání ve smyslu směrnice, když napadané ustanovení nemohou být neurčitá a současně zneužívající. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7.11.2024, sp. zn. 33 Cdo 3113/2023.

8. Žalovaná jednání žalobce považovala za účelové s cílem získat zpět finanční prostředky investované do pojištění, přičemž poukázala na to, že žalobce byl pojištěn pro případ smrti z jakýchkoliv příčin, pro případ smrti následkem úrazu, pojištěny měl trvalé následky úrazu, pracovní neschopnost z důvodu nemoci a denní odškodné a úrazovou hospitalizaci.

9. Žalobkyně v souvislosti s namítaným promlčením uvedla, že objektivní dobu nelze aplikovat u promlčení, jelikož by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Současně poukázala na to, že v dané věci se jedná o formulářové smlouvy, žalovaná těží z vlastní nepoctivosti a ujednání naplňují § 56 odst. 3 písm. g) obč. zák.

10. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

11. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že dne 11.12.2008 žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu č. [hodnota], produktem bylo investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití s doplňkovou a úrazovou složkou (viz protokol z jednání ze dne 10.3.2025).

12. Z pojistné smlouvy (č.l. 8-9, duplicitně na č.l. 31, přičemž soud konstatuje, že se jedná o návrh smlouvy č. [hodnota]) a pojistky (potvrzení o uzavření pojistné smlouvy na č.l. 28) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1.1.2009, žalobce se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 1 098 Kč. Pojistná smlouva byla sjednána na dobu určitou, a to do dne výročí trvání pojištění v kalendářním roce, ve kterém žalobce dosáhne věku 65 let. Pojistná smlouva obsahovala prohlášení žalobce, že byl seznámena se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] 2 a se Speciálními pojistnými podmínkami flexibilního životního pojištění. Pojistná smlouva sama (resp. návrh na uzavření pojistné smlouvy) neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného. V kolonce pojistná částka „pro případ smrti“ je uvedena částka ve výši 100 000 Kč, dále v kolonce „smrt následkem úrazu“ 200 000 Kč, v kolonce „trvalé následky úrazu“ 200 000 Kč, v kolonce „pracovní neschopnost“ 300 Kč /den, v kolonce „denní odškodné“ 300 Kč/den, rovněž je zatrženo připojištění k dennímu odškodnému.

13. Dle čl. 1 písm. a) SPP (č.l. 37-38) je flexibilní životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkových pojištění, úrazových pojištění a investic do kapitálové hodnoty smlouvy. Dle čl. 1 písm. b) SPP se kapitálovou hodnotou smlouvy rozumí pojistná rezerva stanovená platnými pojistně-technickými postupy pro jednotlivou smlouvu, vyjádřená v Kč. Podle čl. 3 písm. c) SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. 4 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným sazebníkem poplatků, platný sazebník poplatků je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marže, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty. Z aktuálního Sazebníku poplatků pro pojištění [Anonymizováno] (č.l. 85-86) soud zjistil, že poplatek z běžného pojistného je 5 % při kladném stavu kapitálové hodnoty, poplatek za správu kapitálové hodnoty je 0,5 % ročně z hodnoty fondu, dále je zde tabulka, ve které je vysvětlena nákladová položka (alokace), o kterou je snižováno zaplacené pojistné a která je definována procentuálně.

14. Soud má za to, že žalobce se při uzavírání pojistné smlouvy seznámil se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] 2 (VPP na č.l. 29-31) a Speciálními pojistnými podmínkami Flexibilního životního pojištění, jelikož v pojistné smlouvě výslovně prohlásil, že se s těmito dokumenty seznámil a souhlasí s jejich obsahem.

15. Z výročního dopisu ke dni 31.12.2011 (rekapitulace stavu pojistné smlouvy na č.l. 45) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobce mj. o platbách a rozpisech pojistného a o stavu kapitálové hodnoty smlouvy, u kterého je uvedeno „0 Kč“, dále je zde uvedeno zaplacené běžné pojistné „13 176 Kč“ a náklady na poskytnuté pojistné služby „10 602 Kč“. Z dopisů žalované (na č.l. 45 z druhé strany až 57) soud zjistil, že žalovaná pravidelně informovala žalobce o stavu pojistné smlouvy a zasílala potvrzení o zaplaceném pojistném na soukromé životní pojištění.

16. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena ke dni 31.12.2019. Pojistná smlouva zanikla uplynutím sjednané doby trvání (k tomu dopis žalované ze dne 8.1.2020 na č.l. 10, duplicitně na č.l. 36).

17. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce na pojistnou smlouvu uhradil žalované částku ve výši celkem 144 936 Kč a žalovaná vyplatila žalobci při ukončení smlouvy odkupné ve výši 10 065 Kč a v průběhu trvání smlouvy pojistné plnění ve výši 23 100 Kč (viz protokol z jednání ze dne 10.3.2025, k tomu rovněž tři oznámení o výsledku šetření pojistné události na č.l. 39-40). Žalobce uhradil poslední platbu žalované dne 2.12.2019 (viz seznam došlých plateb na č.l. 33-35). Žalobce tak za poslední tři roky před podáním žaloby žalované neuhradil na pojistnou smlouvu ničeho.

18. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení před podáním žaloby dopisem ze dne 14.11.2024 (č.l. 11).

19. Z vyřízení stížnosti ze dne 21.11.2024 (č.l. 12) a z dotazníku pojištěného (č.l. 32) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele sjednávajícího smlouvu, jelikož jeho výslech považoval za nadbytečný s ohledem na právní hodnocení věci.

20. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

21. Platnost předmětné pojistné smlouvy je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 11.12.2008, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

22. Podle § 37 odst. 1 obč. zák. (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

23. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

24. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

25. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

26. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

27. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

28. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

29. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

30. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

31. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobcem uzavřena platně, či nikoliv. Tento postup má soud za hospodárný, neboť poslední platba ze strany žalobce ve prospěch žalované byla provedena v roce 2019.

32. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

33. Jestliže žalobci svědčí právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy, pak se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

34. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud v dané věci vycházel z doručení výročního dopisu ke dni 20.1.2012 žalobci, jelikož tento dopis obsahoval rekapitulaci o smlouvě a rovněž obsahoval údaj o stavu kapitálové hodnoty smlouvy a o nákladech na poskytnuté pojistné služby, z tohoto dopisu mohl žalobce seznat, že mu jsou strhávány „nějaké“ poplatky, a tedy že smlouva může být neplatná.

35. Soud má za to, že s ohledem na uvedený časový odstup mezi podáním žaloby a poslední uhrazenou platbou pojistného, k jejíž úhradě došlo v roce 2019, je zřejmé, že k promlčení práva na vydání případného bezdůvodného obohacení došlo jak ve dvouleté subjektivní, tak v tříleté objektivní promlčecí době, přičemž rozhodující je v daném případě promlčecí doba subjektivní, tedy dvouletá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3113/2023-233).

36. Soud nepřistoupil na argumentaci žalobce, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy a že žalovaná těží z vlastní nepoctivosti, a tudíž by soud neměl k vznesené námitce promlčení přihlížet. Ustanovení § 107 odst. 3 obč. zák. jejímu uplatnění nebrání. S ohledem na výše uvedené, tedy zejména s ohledem na časový odstup takřka pěti let od úhrady poslední platby na základě pojistné smlouvy do podání žaloby a dále s ohledem na skutečnost, že tvrzené důvody neplatnosti pojistné smlouvy mohly být rozpoznány již v roce 2012 (stejně tak jako kdykoliv později až do podání žaloby, resp. až doposud), soud zároveň nespatřoval na uplatnění námitky promlčení nic, co by jakkoli odporovalo dobrým mravům. Žalobci nic nebránilo právo uplatnit dříve a ani žalovaná mu v tom nevytvořila žádnou překážku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023). Stejně tak soud nepřisvědčil argumentaci žalobce, že žalovaná o namítané neplatnosti pojistné smlouvy věděla, resp. že věděla o obsahu zneužívajících ustanovení pojistné smlouvy, když žádný takový závěr z provedeného dokazování nevyplynul a nadto by byl zcela nelogický. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné, ostatně tomu tak bylo i v tomto případě. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že až do doby „hromadného“ podávání obdobných žalob, měly obě dvě smluvní strany pojistnou smlouvu za platně uzavřenou a postupovaly podle ní. Soud tedy nesouhlasí s argumentací žalobce, že vyhovění námitce promlčení by jakkoliv zkracovalo jeho práva, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám a v daném případě nebyly shledány žádné důvody, pro které by soud námitce promlčení neměl přisvědčit.

37. Soud shrnuje, že všechny platby uhrazené žalobcem na základě pojistné smlouvy byly uhrazeny podstatně dříve, než za poslední dva (resp. tři) roky před podáním žaloby, když poslední platba byla uhrazena žalobcem v roce 2019. Soud proto shledal k vznesené námitce promlčení stranou žalovanou nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Jednalo se o celou žalovanou částku. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

38. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti předložené pojistné smlouvy je s ohledem na zcela zjevné promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na alokaci); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

39. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a sazebníku poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se počáteční náklady měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného) mělo strhávat určité % ze zaplaceného běžného pojistného. Celkovou částku počátečních nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

40. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

41. Soud shrnuje, že nad rámec závěru o úplném promlčení žalovaného nároku má předmětnou pojistnou smlouvu pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na tento závěr však ani není namístě zkoumat tato ujednání pojistné smlouvy optikou nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť s ohledem na shora uvedené závěry nelze dále hodnotit něco, co není určitým způsobem ujednáno. Pro úplnost soud konstatuje, že jsou mu známa některá rozhodnutí Městského soudu v Praze, ve kterých Městský soud v Praze argumentoval pro aplikaci směrnice; avšak soud považuje závěry Nejvyššího soudu za zcela přiléhavé pro nyní projednávanou věc, a proto z nich vycházel.

42. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

43. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 21 889 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 5 580 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 31.1.2025; účast na jednání dne 10.3.2025, tj. celkem 16 740 Kč (3 x 5 580 Kč); b) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. za uvedené 3 úkony, tj. celkem 1 350 Kč (3 x 450 Kč); c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 3 799 Kč.

44. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

45. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.