38 C 70/2025 - 134

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 335 119 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky 335 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 335 119 Kč za dobu od 12. 3. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 17.3.2025 došlou zdejšímu soudu dne 18.3.2025 domáhal zaplacení částky ve výši celkem 335 119 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 335 119 Kč za dobu od 12. 3. 2025 do zaplacení. Uvedl, že žalobce a žalovaná uzavřeli - dne 3.2.2011 pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití, pojistné bylo sjednáno ve výši 2 993 Kč měsíčně, pojistná smlouva skončila výpovědí, žalobce po dobu trvání smlouvy uhradil na tuto pojistnou smlouvu žalované částku 316 297 Kč a ze strany žalované mu bylo vyplaceno odkupné ve výši 44 780 Kč (dále jen „pojistná smlouva ze dne 3.2.20211“); - dne 23.10.2014 pojistnou smlouvu [Anonymizováno] č. [hodnota], ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití, pojistné bylo sjednáno ve výši 649 Kč měsíčně, pojistná smlouva skončila výpovědí, žalobce po dobu trvání smlouvy uhradil na tuto pojistnou smlouvu částku 63 602 Kč a žalovaná neposkytla žalobci žádné plnění (dále jen „pojistná smlouva ze dne 23.10.2014“).

2. Žalobce se tak domáhal vydání částky 335 119 Kč, tj. rozdílu mezi tím, co žalobce žalované uhradil, tj. částkou 379 899 Kč (316 297 Kč plus 63 602 Kč), a částkou, kterou od žalované obdržel, tj. částkou 44 780 Kč, jako bezdůvodného obohacení, jelikož pojistné smlouvy měl za neplatné pro rozpor se zákonem a evropským právem.

3. Vysvětlil, že předmětem pojistné smlouvy ze dne 3.2.2011 bylo pojištění spojené s investičním fondem. Podle čl. 1 písm. g) Speciálních pojistných podmínek pro [Anonymizováno] životní pojištění (dále jen „SPP“) představovalo pojištění komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do kapitálové hodnoty smlouvy dle čl. 1 písm. b) a i) SPP, přičemž rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Dále vysvětlil, že předmětem pojistné smlouvy ze dne 23.10.2014 bylo pojištění definované v čl. 1 písm. b) Speciálních pojistných podmínek pro [Anonymizováno] životní pojištění – JUNIOR (dále jen „SPP Junior“) jako kombinace pojištění a investic do kapitálové hodnoty smlouvy sjednávaná ve prospěch pojištěného dítěte; částka určená k výplatě je dána aktuální výší kapitálové hodnoty smlouvy. Principem tohoto pojistného produktu je rovněž, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do Garantovaného fondu, což je fond s garantovanou výší minimálního zhodnocení ceny jednotky dle čl. 1 písm. c) SPP Junior. Rozsah pojistného plnění je i v tomto případě konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy.

4. Z kapitálové hodnoty pojistných smluv jsou strhávány poplatky dle čl. 4 SPP a dle čl. 4 SPP Junior, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní bude zahrnuta.

5. Žalobce dále poukázal na to, že pojistná smlouva odkazuje na Přehled poplatků a parametrů (dále jen „Přehled poplatků“), se kterým však žalobce nebyl seznámen. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobce tak tvrdil, že Přehled poplatků se nestal součástí pojistných smluv, a ustanovení pojistných smluv (čl. 4 SPP a čl. 4 SPP Junior), která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.

6. Žalobce považoval shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Žalobce neměl žádnou možnost posoudit ekonomické důsledky pojistných smluv, neboť ujednání jsou nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou spotřebiteli neznámé.

7. K pojistné smlouvě ze dne 23.10.2014 žalobce uvedl, že sice je v části prohlášení pojistníka uvedeno, že převzal a seznámil se mimo jiné s Přehledem poplatků, uvedenou část smlouvy však považoval za obsahově komplikovanou a nedokazující, že se s Přehledem poplatků skutečně seznámil. V této souvislosti poukázal na závěry Soudního dvora EU ve věci C-449/13, které byť se týkají úvěrových smluv, jsou dle žalobce plně aplikovatelné i u pojistných smluv, tedy nelze automaticky předpokládat, že žalobce byl s Přehledem poplatků seznámen. Žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, ta však nárok žalobce odmítla.

8. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že s žalobcem uzavřela pojistné smlouvy dne 3.2.2011 a dne 23.10.2014, obě smlouvy považovala za platné.

9. K pojistné smlouvě ze dne 3.2.2011 uvedla, že součástí této pojistné smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] 5 (dále jen „VPP [Anonymizováno] 5“), SPP a Přehled poplatků, se kterými byl žalobce seznámen prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele. Konstatovala, že žalobci zasílala každoroční rekapitulace, ve kterých žalobce informovala o výši zaplaceného pojistného, výši odkupného a výši nákladů. Uvedla, že žalobci poskytla pojistné plnění ve výši 33 600 Kč dne 27.11.2017. Žalovaná uvedla, že smlouva zanikla výpovědí ke dni 31.12.2022 a žalovaná vyplatila žalobci odkupné ve výši 44 780 Kč.

10. K pojistné smlouvě ze dne 23.10.2014 uvedla, že žalobce prohlásil, že se seznámil s Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] 8 (dále jen „VPP [Anonymizováno] 8“), SPP Junior i Přehledem poplatků, přičemž tyto dokumenty tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy, nadto dne 23.10.2014 žalobce podepsal záznam z jednání, ve kterém rovněž prohlásil, že byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění, včetně nákladových parametrů a strukturou poplatků. Uvedená pojistná smlouva navíc poskytovala široké pojistné krytí. Zdůraznila, že pojistná smlouva ze dne 23.10.2014 byla uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který přinesl zásadní posílení autonomie smluvní vůle. Žalovaná uvedla, že smlouva zanikla výpovědí ke dni 31.1.2023, při ukončení smlouvy zaslala žalobci složenkou odkupné ve výši 7 460 Kč.

11. Žalovaná odmítla, že by pojistné smlouvy obsahovaly zneužívající ujednání. Z opatrnosti vznesla námitku promlčení a námitku započtení vzájemně nepromlčených plnění ve vztahu k oběma pojistným smlouvám.

12. Žalobce trval na tom, že obě pojistné smlouvy jsou neplatné, jelikož nebyl seznámen s Přehledem poplatků, Přehled poplatků proto nebyl řádně včleněn do pojistných podmínek. Zároveň trval na tom, že pojistné smlouvy obsahují nepřiměřená smluvní ujednání. Zdůraznil, že je třeba, aby byla přijata veškerá opatření nezbytná k ochraně spotřebitele před zvlášť nepříznivými důsledky, které by mohlo zrušení smlouvy způsobit.

13. Současně k vznesené námitce promlčení uvedl, že ohledně subjektivní promlčecí doby žalovaná neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní; na věc ani nelze aplikovat objektivní promlčecí dobu, neboť žalovaná nemůže těžit z vlastního nepoctivého a protiprávního jednání, vznesení námitky promlčení žalobce považoval za zjevné zneužití práva a výkon práva v rozporu s dobrými mravy, žalovaná o neplatnosti pojistných smluv věděla, a těží z vlastní vědomé nepoctivosti, a to nejpozději od 8.3.2018, kdy byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017. Nárok žalobce tak nepovažoval za promlčený.

14. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

15. Soud předně vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu č. [hodnota], produktem bylo investiční životní pojištění (viz protokol z jednání ze dne 18.8.2025).

16. Z návrhu pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 3.2.2011 (č.l. 35 a 52-55) a pojistky (č.l. 78) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1.3.2011, žalobce se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 3 010 Kč, přičemž základní pojistná částka – pojištění pro případ smrti bylo 1 200 000 Kč, dále bylo sjednáno pojištění invalidity s jednorázovou výplatou pojistné částky, pojištění trvalých následků úrazu, pojištění denního odškodného – úraz, pojištění hospitalizace, pojistná doba byla sjednána do 65-ti let žalobce. Návrh pojistné smlouvy obsahoval prohlášení žalobce, že byl seznámen se Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] 5 a se Speciálními pojistnými podmínkami pro [Anonymizováno] životní pojištění. Pojistná smlouva sama (resp. návrh na uzavření pojistné smlouvy) neobsahovala nic o jakýchkoli poplatcích či nákladech, které by byly hrazeny v rámci sjednaného pojistného.

17. Dle čl. 1 písm. g) SPP (č.l. 15-18, duplicitně č.l. 56-59) je flexibilní životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Dle čl. 1 písm. i) SPP se kapitálovou hodnotou smlouvy rozumí součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřené v Kč. Podle čl. 3 bod. A. písm. c) SPP se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. 4 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, marže, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty. Z Přehledu poplatků a parametrů produktu [Anonymizováno] životní pojištění (č.l. 84-86) soud zjistil, že poplatek z běžného pojistného je 5 % při kladném stavu kapitálové hodnoty, poplatek za správu kapitálové hodnoty je 0,5 % ročně z hodnoty fondu, dále je zde vysvětleno, že nákladová položka je snížená tvorba kapitálové hodnoty, která je uplatňována na zaplacené běžné pojistné po uzavření pojistné smlouvy; zaplacené běžné pojistné je snižováno podle sjednané doby trvání smlouvy o příslušné procento, přičemž výše nákladů je přímo závislá na v pojistné smlouvě uzavřené době trvání, když čím delší doba je, tím vyšší jsou náklady.

18. Z rekapitulace stavu pojistné smlouvy k 31.12.2011 ze dne 20.1.2012 (č.l. 128) soud zjistil, že žalovaná informovala žalobce o stavu smlouvy, v této informaci je mimo jiné uvedeno, jaké je zaplacené pojistné za rok 2011, jaký je stav kapitálové hodnoty smlouvy (0 Kč) a jaké jsou náklady na pojistné služby za rok 2011 (41 830 Kč). Žalobce sporoval obdržení této rekapitulace, soud však s ohledem na právní posouzení níže uvedené (konkrétně aplikace delší objektivní promlčecí doby), neprováděl další dokazování ohledně doručování výročních dopisů.

19. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena, a to výpovědí ze strany žalobce ke dni 31.12.2022, k výpovědi došlo z důvodu vzniku nové pojistné smlouvy, a to smlouvy č. [hodnota] (viz protokol z jednání ze dne 18.8.2025, k tomu rovněž dopis žalované na č.l. 82 a žádost o ukončení pojistné smlouvy na č.l. 90).

20. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce na pojistnou smlouvu ze dne 3.2.2011 uhradil žalované částku ve výši celkem 316 297 Kč a žalovaná vyplatila žalobci při ukončení smlouvy odkupné ve výši 44 780 Kč (viz protokol z jednání ze dne 18.8.2025, k tomu rovněž vyúčtování pojistné smlouvy na č.l. 87, listina označená jako výpisy na č.l. 89). Z oznámení o výsledku šetření pojistné události ze dne 16.8.2018 (č.l. 70) soud zjistil, že žalovaná poskytla žalobci pojistné plnění ve výši 33 600 Kč ohledně pojistné události ze dne 27.11.2017. Soud dále konstatuje, že žalobce uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby (tj. za období od 18.3.2022-18.3.2025, když žaloba byla podána dne 18.3.2025) částku ve výši 14 480 Kč (tj. 9 x 1 570 Kč a 350 Kč jako poplatek), soud v tomto ohledu vycházel z měsíčního pojistného ve výši 1 570 Kč, které hradil žalobce od 4.4.2016, současně jakékoliv mimořádné pojistné nebylo tvrzeno, ani nevyplývá ze založených listin (k tomu rovněž historie pohybů na č.l. 30-32).

21. Soud dále vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, že žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu č. [hodnota], produktem bylo investiční životní pojištění (viz protokol z jednání ze dne 18.8.2025).

22. Z nabídky na uzavření pojistné smlouvy [Anonymizováno] životní pojištění – JUNIOR č. [hodnota] ze dne 23.10.2014 (č.l. 23-25 a 49-51) a z pojistky (č.l. 79-80) soud dále zjistil, že počátkem pojištění byl den 1.11.2014, žalobce se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 649 Kč, přičemž bylo sjednáno ve prospěch pojištěného dítěte pojištění trvalých následků úrazu ve výši 1 500 000 Kč, pojištění velmi vážných onemocnění 800 000 Kč, pojištění denního odškodného – úraz ve výši 500 Kč/den a pojištění hospitalizace – úraz nebo nemoc ve výši 500 Kč/den, pojistná doba byla sjednána do 25 let pojištěného dítěte. V části A. Závěrečná ustanovení bod 2. je uvedeno, že nedílnou součástí nabídky jsou přílohy, a to VPP [Anonymizováno] 8, SPP Junior, Závěrečná ustanovení, Přehled poplatků a parametrů produktu [Anonymizováno] životní pojištění – JUNIOR, Maximální hodnoty plnění denního odškodného za dobu léčení úrazu a Oceňovací tabulka plnění za trvalé následky úrazu. V části B. Prohlášení pojistníka bod 1 je uvedeno, že pojistník si je vědom, že se jedná o důležité informace, které mu napomohou porozumět podmínkám sjednávaného pojištění, obsahují upozornění na důležité aspekty pojištění i významná ustanovení pojistných podmínek, a v bodě 2 je uvedeno, že pojistník dále potvrzuje, že před uzavřením pojistní smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě dokumenty uvedené výše jako přílohy a seznámil se s nimi. Pojistník si je vědom, že tyto dokumenty tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy a upravují rozsah pojištění, jeho omezení (včetně výluk), práva a povinnosti účastníků pojištění a následky jejich porušení a další podmínky pojištění a pojistník je jimi vázán stejně jako pojistnou smlouvou. V záznamu z jednání s klientem je uvedeno prohlášení klienta, dle kterého klient podpisem potvrzuje, že byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění, byly mu poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně nákladových parametrů, u investičního životního pojištění byl seznámen se strukturou poplatků a dále v souladu s pravidly platnými pro kolektivní investování byl upozorněn, že současná výkonnost nezaručuje výkonnost budoucí a že investiční riziko nese plně pojistník. Soud konstatuje, že smlouva je uzavřena jako investiční životní pojištění (pojištění se zhodnocením finančních prostředků – viz záznam z jednání s klientem, který je součástí nabídky na uzavření pojistné smlouvy), nicméně úrazové pojištění pojištěného dítěte je sjednáno ve velmi širokém rozsahu i s ohledem na dobu trvání smlouvy (10 let) a výši měsíčního pojistného (649 Kč), úrazové pojištění poskytuje široké pojistné krytí.

23. Dle čl. 1 písm. b) SPP Junior (č.l. 26-29, duplicitně č.l. 60-63) je flexibilní životní pojištění -JUNIOR definováno jako kombinace pojištění a investic do kapitálové hodnoty smlouvy sjednávaná ve prospěch pojištěného dítěte, pojistné částky jsou pevně dány smlouvou a částka určená k výplatě při dožití konce pojištění je dána aktuální výší kapitálové hodnoty. Dle čl. 1 písm. f) SPP Junior se kapitálovou hodnotou pojistné smlouvy rozumí pojistná rezerva stanovená platnými pojistně-technickými postupy pro jednotlivou smlouvu, vyjádřená v Kč. Podle čl. 3 písm. e) SPP Junior se pojistné používá podle platných pojistně-technických pravidel k navyšování kapitálové hodnoty smlouvy. V čl. 4 SPP Junior nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. 4 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, poplatek ze zaplaceného pojistného, poplatek z pojistné částky, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty; poplatky byly stanoveny v Přehledu poplatků a parametrů produktu [Anonymizováno] životní pojištění Junior (č.l. 83). Soud měl za prokázané, že žalobce se seznámil s VPP [Anonymizováno] 8 a SPP Junior, včetně Přehledu poplatků, před podpisem pojistné smlouvy ze dne 23.10.2024 a tyto i převzal, neboť toto výslovně prohlásil v pojistné smlouvě, jak je uvedeno shora.

24. Soud dále vycházel ze skutečností mezi účastníky nesporných, a to že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany žalobce (viz protokol z jednání ze dne 18.8.2025), a to ke dni 31.1.2023 (k tomu dopis žalované na č.l. 81 a žádost o ukončení pojistné smlouvy na č.l. 91).

25. Současně bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce na pojistnou smlouvu ze dne 23.10.2014 uhradil žalované částku ve výši celkem 63 602 Kč (viz protokol z jednání ze dne 18.8.2025, k tomu rovněž historie pohybů na č.l. 10-11, seznam došlých plateb na č.l. 75-77). Žalovaná vyplatila žalobci při ukončení smlouvy odkupné ve výši 7 460 Kč, tj. odkupné ve výši 7 840 Kč snížené o poplatek 350 Kč a poplatek za výplatu složenkou ve výši 30 Kč (k tomu dopis žalované na č.l. 81 a vyúčtování pojistné smlouvy na č.l. 88).

26. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 24.2.2025 (č.l. 12 a doručenka na č.l. 33).

27. Z vyřízení stížnosti (č.l. 34), z VPP [Anonymizováno] 5 (č.l. 13-14, duplicitně 64-65), z VPP [Anonymizováno] 8 (č.l. 19-22, duplicitně na č.l. 66-69), úředního sdělení ČNB (č.l. 110-111), dohledového benchmarku č. 3/2012 (č.l. 118-120), soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

28. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele [jméno FO] sjednávajícího smlouvu, jelikož tento důkaz považoval za nadbytečný s ohledem na právní hodnocení věci. Stejně tak soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu dosud nezaložené výroční dopisy, vyjádření [právnická osoba] k vyplacení odkupného, výpis z interního systému žalované ohledně vyplacení odkupného, výslech pracovníka [právnická osoba] ohledně vyplacení pojistného plnění a výpis z interního systému žalované i [právnická osoba] ohledně vyplacení pojistného plnění, s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci.

29. Soud pro přehlednost shrnuje, že dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: 1) žalobce a žalovaná uzavřeli dne 3.2.2011 pojistnou smlouvu č. [hodnota], pojistné bylo sjednáno ve výši 3 010 Kč měsíčně, minimálně od dubna 2016 bylo upraveno na částku 1 570 Kč, součástí smlouvy byly VPP [Anonymizováno] 5 a SPP, se kterými žalobce byl seznámen, když toto žalobce výslovně prohlásil v návrhu pojistné smlouvy. K zániku pojištění došlo dne 31.12.2022. Žalobce uhradil žalované za období od 18.3.2022 do 18.3.2025 částku ve výši 14 480 Kč (9 x 1 570 Kč a 350 Kč). Žalovaná uhradila žalobci odkupné ve výši 44 780 Kč při ukončení smlouvy; 2) žalobce a žalovaná uzavřeli dne 23.10.2014 pojistnou smlouvu č. [hodnota], pojistné bylo sjednáno ve výši 649 Kč měsíčně, součástí smlouvy byly VPP [Anonymizováno] 8 a SPP Junior, stejně jako Přehled poplatků a parametrů produktu [Anonymizováno] životní pojištění - Junior, se kterými žalobce byl seznámen, když toto žalobce výslovně prohlásil v nabídce pojistné smlouvy, a rovněž prohlásil, že si tyto dokumenty převzal. K zániku pojištění došlo dne 31.1.2023. Žalobce uhradil za dobu trvání smlouvy žalované částku 63 602 Kč, přičemž za období od 18.3.2022 do 18.3.2025 uhradil žalované částku ve výši 5 841 Kč (9 x 649 Kč a 350 Kč). Žalovaná uhradila žalobci odkupné ve výši 7 460 Kč při ukončení smlouvy.

30. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

31. Soud se nejprve zabýval pojistnou smlouvou č. [hodnota], tj. pojistnou smlouvou ze dne 3.2.2011. Platnost pojistné smlouvy č. [hodnota] je s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném (dále jen „o. z.“) nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tedy 3.2.2011, zejména dle obč. zák. a dále zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o pojistné smlouvě“).

32. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) (toto ustanovení, stejně jako další níže citovaná ustanovení tohoto předpisu, nedoznalo změny až do konce účinnosti předpisu) právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jde přitom o neplatnost absolutní (§ 40a obč. zák. a contrario).

33. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit.

34. Podle § 4 odst. 5 zákona o pojistné smlouvě pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli povinnost poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

35. Podle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

36. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá, že v případě bezdůvodného obohacení založeného na neplatné smlouvě uzavřené do 31. 12. 2013 včetně je nutno délku promlčecí doby (resp. ve stávající zákonné terminologii „lhůty“) nároku na jeho vydání posuzovat podle dřívějšího občanského zákoníku.

37. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

38. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.

39. Podle § 107 odst. 2 obč. zák. nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

40. Podle § 107 odst. 3 obč. zák. jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

41. Podle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

42. Soud se nejprve zabýval otázkou promlčení (případného) práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení (tj. plnění na základě neplatné smlouvy), a to bez ohledu na to, zda byl nárok uplatněn důvodně, či nikoliv, tj. zda pojistná smlouva byla z důvodů uváděných žalobcem uzavřena platně, či nikoliv.

43. Objektivní a subjektivní promlčecí doby počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i vzdor tomu, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1421/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.10.2024, č.j. 33 Cdo 3113/2023-233). Pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení je ve světle výkladu ustanovení § 107 odst. 1 obč. zák. rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení a kdo je získal. Byla-li majetková hodnota nabyta v souladu se smlouvou, která je absolutně neplatná, odvíjí se běh subjektivní promlčecí doby od okamžiku, kdy se ochuzený dozvěděl o skutečnostech, jež uvedenou neplatnost zakládají (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1161/2003, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3306/2007, nebo jeho usnesení ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. 33 Odo 306/2005, ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1957/2012).

44. Jestliže by žalobci svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 3.2.2011, pak by se v tomto případě začalo promlčovat ohledně jednotlivých zaplacených částek, jakmile byly uhrazeny, přičemž zaplacením začala běžet minimálně objektivní promlčecí doba.

45. Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud je si vědom rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech (tj. posouzení nároku z investičního životního pojištění ve vztahu k námitce promlčení), kdy se počátek běhu subjektivní doby v těchto rozhodnutích liší, tj. je to např. od doručení tzv. výročních dopisů, nebo úhrady jednotlivých částek, anebo až od nabytí subjektivního vědomí o naplnění normativního prvku (tj. získání alespoň laického povědomí žalující strany ohledně absolutní neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy). Pokud jde o běh subjektivní promlčecí doby, soud v dané věci vycházel z rekapitulace stavu pojistné smlouvy k 31.12.2011 ze dne 20.1.2012, když z této listiny mohl žalobce seznat, že jsou u daného produktu „nějaké“ poplatky, nejpozději to však bylo při ukončení smlouvy sdělením výše odkupného ve vyúčtování pojistné smlouvy. Z uvedených listin tak žalobce mohl seznat existenci poplatků, a tedy že smlouva může být neplatná.

46. Soud však s ohledem na výše uvedené při posuzování nároku vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť objektivní spolu se subjektivní promlčecí dobou počínají, běží a končí nezávisle na sobě, přičemž nárok uplatňovaný touto žalobou je proto z části promlčen již s ohledem na běh objektivní doby, kdy objektivně v tomto případě právo na vrácení bezdůvodného obohacení vzniká okamžitě, jakmile je platba bez právního důvodu uskutečněna. Uskutečněním každé jednotlivé platby počala ohledně ní běžet tříletá objektivní promlčecí doba.

47. V rozsahu převyšujícím částku odpovídající platbám uskutečněným za poslední tři roky (z procesní opatrnosti nikoli za poslední dva roky s ohledem na odůvodnění ohledně běhu subjektivní promlčecí doby shora) před podáním žaloby proto soud shledal tvrzený nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení jako promlčený. Za poslední tři roky před podáním žaloby bylo provedeným dokazováním zjištěno, že žalobce za tuto dobu žalované uhradil celkem částku 14 480 Kč, žalovaná naproti tomu žalobci uhradila při ukončení smlouvy odkupné ve výši 44 780 Kč, tj. částku vyšší. Vzhledem k tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy by vzniklo i žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši toho, co žalobci zaplatila. Žalovaná uplatnila ve vztahu k platbám provedeným 3 roky před podáním žaloby (které činily celkem 14 480 Kč) námitku započtení vyplaceného plnění (resp. zúčtování vzájemných nepromlčených plnění), který je souladný s ustanovením § 1982 o. z. (a ostatně by byl souladný i s ustanovením § 580 obč. zák., pokud by s ohledem na to, že jde o bezdůvodné obohacení vypořádávané podle obč. zák., mělo být podle něho posuzováno i započtení). S ohledem na to, že částka, kterou by měla vydat žalovaná žalobci, je vyšší jak částka, kterou mu vydala, soud shledal námitku započtení opodstatněnou.

48. Žalobce v této souvislosti argumentoval, že ve věci nelze aplikovat objektivní promlčecí dobu, když takový postup by byl zjevným zneužitím práva ze strany žalované, žalovaná by těžila z vlastního nepoctivého jednání, přičemž vznesenou námitku považoval za uplatněnou v rozporu s dobrými mravy, rovněž poukázal na to, že žalovaná o neplatnosti pojistné smlouvy věděla. Předně soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná u totožných pojistných produktů svým klientům běžně vyplácela jak pojistná plnění, tak odkupné. Tak tomu bylo ostatně i v tomto případě, když žalovaná vyplatila žalobci v průběhu trvání pojistné smlouvy pojistné plnění a při ukončení smlouvy odkupné. Takový postup žalované by byl jistě zcela v rozporu se závěrem, že by věděla o neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy. Soud má naopak za to, že až do doby „hromadného“ podávání obdobných žalob měly obě smluvní strany pojistnou smlouvu za platně uzavřenou a postupovaly podle ní. Poukazuje-li žalobce na to, že žalovaná věděla o neplatnosti pojistných smluv již v roce 2018, když v tomto roce byl vyhlášen rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 25 Co 430/2017, soud má za to, že se jednalo o jedno rozhodnutí, přičemž nelze na základě jednoho rozhodnutí učinit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění uzavírané žalovanou. Ostatně to se týká i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, když nadto Nejvyšší soud v této věci neučinil jakýkoliv závěr o platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy o investičním životním pojištění, a dále také i úředního sdělení ČNB a dohledového benchmarku č. 3/2012, když tyto dokumenty obsahují toliko výčet povinností pojistníků, nevyjadřují se jakkoliv ke konkrétním smlouvám o investičním životním pojištění.

49. Soud proto nesouhlasí s argumentací žalobce, že k námitce promlčení nelze přihlížet, rovněž nemá za to, že by se jednalo o zneužití práva ze strany žalované či by její uplatnění bylo v rozporu s dobrými mravy, když se jedná o nástroj v právu zcela běžný, zakládající právní jistotu oběma stranám.

50. Soud má za to, že otázka platnosti, či neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 3.2.20211 je s ohledem na závěry o částečném promlčení žalovaného nároku druhotná, pro úplnost však uvádí, že v obecné rovině lze konstatovat, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeném jako „pojistná smlouva“, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Rovněž lze v obecné rovině konstatovat, že poplatky nemusí být sjednávány pouze pevnou částkou, nýbrž i vzorcem, do kterého lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoliv pochyb přesnou výši poplatku vypočíst. Soud se v dané věci zabýval tím, zda i v nyní projednávaném případě bylo možné nejpozději při uzavření smlouvy dosadit konkrétní veličiny do uvedeného výpočtu a zjistit konkrétní výši poplatků, byť za pomoci pojistných podmínek či dalšího stranám známého a odsouhlaseného dokumentu. Oběma smluvním stranám by totiž již v tomto okamžiku mělo být známo, jaká je „cena plnění“ (zde poplatku) dle uzavírané smlouvy. V případě investičního životního pojištění, které přinejmenším ve významné části není určeno na krytí proti pojistnému nebezpečí, ale plní v podstatě investiční či spořící funkci, je pro smluvní strany a jejich práva a povinnosti zcela zjevně podstatné, zda částka hrazená na tento účel (tj. na hlavní pojištění) představuje investici či úsporu v plné výši, nebo zda je z ní hrazena úplata pojistiteli za navázání a utvoření tohoto smluvního poměru (tj. poplatek na úhradu počátečních nákladů, které dle demonstrativního výčtu měly zahrnovat získání pojištění, vyhotovení pojistné smlouvy a zavedení do informačního systému); a pokud taková úplata hrazena je, což je samozřejmě v tomto typu případů obvyklé, tak kolik činí.

51. Soud má za to, že výši této úplaty (poplatku) v okamžiku uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovanou z dostupných dokumentů (i při zahrnutí pojistných podmínek a Přehledu poplatků) zjistit nelze. Výši počátečních nákladů nebylo možno v tomto okamžiku určit již jen proto, že se počáteční náklady měly vypočíst teprve během trvání pojištění, a to tak, že se po celou dobu trvání pojištění (které pochopitelně mohlo skončit i dříve než po uplynutí sjednané doby, např. v důsledku smrti pojištěného, výpovědi smlouvy) mělo strhávat určité % ze zaplaceného běžného pojistného. Celkovou částku počátečních nákladů by tak bylo možno finálně vypočíst teprve na konci pojištění; šlo by o částku závislou na průběhu a trvání pojištění. Dle stanoviska soudu je tato neurčitost podstatným nedostatkem, který zakládá absolutní neplatnost takového právního jednání (pojistné smlouvy), neboť při absenci určitého ujednání o výši počátečních nákladů není zřejmé, kolik žalobce za získání možnosti investovat či spořit prostřednictvím žalované platí; jde ve svém důsledku o případ neurčitosti ceny plnění.

52. V této souvislosti soud poukazuje na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, který jednoznačně rozlišuje neurčitost smlouvy na jedné straně a zneužívající (nepřiměřená) ujednání ve spotřebitelské smlouvě na straně druhé. Jak Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 31.5.2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023 (toto rozhodnutí se nadto přímo týkalo nároku z neplatné pojistné smlouvy), v případě absence podstatného ujednání způsobujícího neurčitost smlouvy není namístě přezkoumávat takové ujednání z hlediska přiměřenosti, není namístě námitka, že nebylo sepsáno jasným a srozumitelným jazykem, a nejde o případ, kdy by nebylo možné s ohledem na směrnici použít vnitrostátní úpravu promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud opakovaně aproboval například v usnesení ze dne 27.6.2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, nebo ze dne 26.7.2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, kde též zdůraznil, že „uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil“).

53. Soud shrnuje, že nad rámec závěru o částečném promlčení žalovaného nároku má předmětnou pojistnou smlouvu ze dne 3.2.20211 pro popsanou neurčitost za absolutně neplatnou. S ohledem na tento závěr však ani není namístě zkoumat tato ujednání pojistné smlouvy optikou nepřiměřených či zneužívajících ujednání, neboť s ohledem na shora uvedené závěry nelze dále hodnotit něco, co není určitým způsobem ujednáno. Pro úplnost soud konstatuje, že jsou mu známa některá rozhodnutí Městského soudu v Praze, ve kterých Městský soud v Praze argumentoval pro aplikaci směrnice; avšak soud považuje závěry Nejvyššího soudu za zcela přiléhavé pro nyní projednávanou věc, a proto z nich vycházel.

54. Pro úplnost soud doplňuje, že s ohledem na závěr, že smluvní ujednání nelze posuzovat z hlediska jejich zneužívajícího charakteru, nevešel soud na argumentaci žalobkyně, že s ohledem na existenci zneužívajících ujednání ve smlouvě nelze k námitce promlčení přihlížet, resp. nelze uplatnit objektivní dobu pro promlčení, jelikož by to znamenalo porušení zásady efektivity v neprospěch spotřebitele. V tomto ohledu pak soud odkazuje i na výše uvedené závěry týkající se námitky promlčení a znovu zdůrazňuje, že promlčení je institutem v právu zcela běžným, který zakládá právní jistotu oběma stranám, tj. nejen žalované, nýbrž i žalobci.

55. Soud se dále zabýval pojistnou smlouvou č. [hodnota], tj. pojistnou smlouvou ze dne 23.10.2014.

56. Platnost předmětné pojistné smlouvy je nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tj. ke dni 23.10.2014, tj. dle o. z. ve znění účinném ke dni 23.10.2014.

57. Dle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

58. Dle § 4 odst. 1 o. z. se má za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

59. Dle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

60. Dle § 580 odst. 1 a odst. 2 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

61. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

62. Dle § 2774 odst. 1 o. z. pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

63. Dle § 2774 odst. 2 o. z. odkazuje-li smlouva na pojistné podmínky, seznámí s nimi pojistitel pojistníka ještě před uzavřením smlouvy; to neplatí, uzavírá-li se smlouva formou obchodu na dálku. Ustanovení § 1845 platí obdobně.

64. Dle článku 3.1 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách („Směrnice“) smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dle článku 5 Směrnice v případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé podmínky nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některé podmínky má převahu výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.

65. Soud znovu opakuje, že v obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Stejně tak soud znovu opakuje, že konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014), pokud do něho lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst.

66. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy, jejíž absolutní neplatnost žalobce namítal, a v důsledku které mělo žalobci bezdůvodné obohacení vzniknout. Soud předně uvádí, že pojistná smlouva ze dne 23.10.2014 se od jiných obdobných případů týkajících se posuzování (ne)platnosti smluv o investičním životním pojištění zásadním způsobem liší tím, že byla uzavřena za účinnosti o. z., tj. zák. č. 89/2012 Sb., nikoli obč. zák., tj. zákona č. 40/1964 Sb. Nový občanský zákoník totiž přinesl zásadní posílení autonomie smluvní vůle. Posuzovaná smlouva o investičním životním pojištění ze dne 23.10.2014 se dále od většiny dříve posuzovaných případů liší rovněž s odkazem na generální klauzuli v § 1 odst. 2 o. z. a dále na důvody absolutní neplatnosti právního jednání uvedené v § 588 o. z., a především na to, že na právní jednání je nutno hledět spíše jako na platné než neplatné. V neposlední řadě se tento posuzovaný případ od jiných obdobných případů týkajících se posuzování (ne)platnosti smluv o investičním životním pojištění liší tím, že žalobce přímo v pojistné smlouvě výslovně potvrdil převzetí a seznámení se s Přehledem poplatků, v záznamu o jednání pak i prohlásil, že byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění včetně nákladových parametrů i se strukturou poplatků. K výše uvedené autonomii vůle soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 392/20 ze dne 10.3.2020, dle kterého „autonomie vůle představuje elementární podmínku fungování právního státu a jde o jeden z projevů vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 3 Listiny a podle čl. 2 odst. 4 Ústavy. Má dvě strukturální dimenze: (1.) státní mocí lze do autonomní sféry jednotlivce (včetně jeho autonomních volních projevů) zasahovat jen v rámci daném výslovným svolením (pokynem) zákonodárce, a (2.) jednotlivec může v rámci činit vše, co mu zákon nezakazuje (nebo v čem ho neomezuje). V této druhé dimenzi je pak autonomie vůle vůči státní moci přímo vykonatelná. Bezprostřední aplikovatelnost autonomie vůle se projevuje v tom, že interpretuje-li soud v soudním řízení mezi účastníky uzavřenou smlouvu, musí k ní přistupovat nikoliv tak, že tato má být bezvadná, ale tak, že v ní jednotlivec vyjádřil, co chce (resp. co chtěl) dosáhnout. Jednotlivec tedy činí, co mu zákon nezakazuje a soud jej výkladem jeho právního jednání (např. interpretací jím uzavřené smlouvy) nesmí nutit k tomu, co mu zákon výslovně neukládá. Prioritu musí mít proto výklad smlouvy, který nezakládá její neplatnost, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. Naznačenému principu ovšem nutno rozumět nikoliv (jen) tak, že by měl bránit zásahům veřejné (v tomto případně soudní) moci do smluvní volnosti, ale je nutno jej chápat tak, že soud musí při řešení sporů identifikovat ekonomický účel právního jednání (smlouvy) a tuto hospodářskou funkci se snažit zachovat (to samozřejmě jen tehdy, neodporuje-li takový hospodářský účel smlouvy zákonu, dobrým mravům atp.).“.

67. Žalobce namítal, že pojistná smlouva je neplatná absolutně. Soud k tomu uvádí, že neshledal, že by byl naplněn některý ze tří taxativních důvodů uvedených v § 588 o. z., tedy 1) zjevný rozpor s dobrými mravy, 2) rozpor se zákonem, nejen tedy zjevný, ale jakýkoli (každý), avšak pouze pokud je splněna podmínka, že porušením zákona byl zjevně narušen veřejný pořádek, nebo 3) skutečnost, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

68. Soud rovněž neshledal, že by byl naplněn některý z důvodů relativní neplatnosti dle § 580 o. z., tedy že se jedná: 1) o neplatnost, která je sankcí právního jednání, které se příčí dobrým mravům, 2) neplatnost, která je sankcí právního jednání, jež odporuje zákonu, ale jen v případě (resp. za podmínky), že smysl a účel zákona (zákonného ustanovení, s nímž je právní jednání v rozporu) vyžaduje, aby dotyčné právní jednání bylo sankcionováno neplatností, nebo 3) se jedná o neplatnost, která je sankcí vady právního jednání, která spočívá v tom, že má být plněno něco nemožného (tj. že byl sjednán nemožný předmět plnění).

69. Soud zdůrazňuje, že pojistná smlouva ze dne 23.10.2014 prokazatelně obsahovala kromě investiční složky také složku rizikovou, a to v poměrně širokém rozsahu pojištění široce vymezených rizik ve standardních pojistných částkách. Zákon přitom nestanoví, jak vysoká má být tato riziková složka, tedy je ponecháno na úvaze a smluvní volnosti stran, jak vysokou částku pojistného plnění pro daný případ si strany ve smlouvě sjednají. Soud připomíná, že mezi účastníky byl sjednám produkt kombinující prvky pojistné smlouvy s dlouhodobým investičním portfoliem. Pojistné smlouvy pak patří do kategorie tzv. odvážných smluv, tj. jedná se o smlouvu, u které je prospěch či neprospěch alespoň jedné smluvní strany podmíněn nahodilou (nejistou) událostí, tzn., že ani jedna ze smluvních stran v době uzavírání smlouvy netuší, zda událost nastane, či nikoliv. Předně ze strany žalobce nebylo jakkoliv namítáno, že by žalovaná nebyla za doby trvaní pojistného vztahu mezi účastníky připravena splnit svou povinnost poskytnout žalobci pojistné plnění. Co se týče samotného sjednání a dikce pojistné smlouvy, včetně souvisejících dokumentů, pojistná smlouva čítá toliko 4 strany formátu A4, kdy větší část dokumentu zabírají kolonky pro vyplnění údajů o pojištěném a o rozsahu pojištění. Ujednání tak v zásadě obsahuje jen odstavec textu označený jako prohlášení pojistníka, jeden odstavec textu označený jako prohlášení pojištěného a jeden odstavec textu označený jako závěrečná ustanovení, vše v rozsahu přibližně poloviny strany A4. Obsahem tohoto bodu je mimo jiné i prohlášení žalobce, že se před popisem smlouvy s ní seznámil včetně pojistných podmínek a Přehledu poplatků, a souhlasí s jejich obsahem. Podpis samotné pojistné smlouvy žalobce nesporoval. Soubor pojistných podmínek včetně Přehledu poplatků pak obsahuje výpočtové mechanismy pro poplatky spojené s pojistným produktem, dále výpočet slev, bonusů, rozpis investování pojistného, rizikového pojistného a obecné parametry pojištění klienta. Uvedený dokument nelze dle soudu označit za snadno pochopitelný či uživatelský přívětivý, na druhé straně zcela určitým způsobem definuje vnitřní fungování pojistného produktu i práva a povinnosti smluvních stran, především stran poplatků, plateb pojistného a výpočtu pojistného plnění.

70. Soud má za to, že na uvedený typ smluv nelze a priori nahlížet jako na neplatné, tím spíše v režimu o. z. Posuzovaná pojistná smlouva v kombinaci s pojistnými podmínkami a Přehledem poplatků je dle soudu dostatečně určitá ve vymezení vzájemných práv a povinností smluvních stran, kdy žádný z žalobcem namítaných nedostatků smlouvy zde buď soudem nebyl vůbec shledán (neurčité ujednání o poplatcích), případně se jedná o takové smluvní ujednání, které svým charakterem nenaplňuje definici zneužívajícího ujednání. Soud rovněž neshledal, že by uzavřená smlouva či její nedílné součásti obsahovaly jakákoli zneužívající ustanovení dle § 1813 a násl. o. z. Z výše uvedených důvodů je dle soudu třeba na pojistnou smlouvu ze dne 23.10.2014 hledět jako na platně sjednanou. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12.6.2025, č.j. 36 Co 163/2025-233, který potvrdil v obdobném sporu ohledně smlouvy o investičním životním pojištění uzavřené za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., že smlouva je uzavřena platně. Pokud tedy žalobce využil svého práva a smlouvu vypověděl, nemůže se po žalované dále domáhat úhrady bezdůvodného obohacení, neboť se v daném případě jednalo o platby pojistného na platně sjednanou pojistnou smlouvu.

71. Pro úplnost soud doplňuje, že se s ohledem na uvedené závěry o platnosti pojistné smlouvy ze dne 23.10.2014 již dále nezabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

72. S ohledem na shora uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství (výrok I.)

73. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Soud žalovanou považoval za úspěšnou i v části řízení, ve které soud řízení zastavil usnesením ze dne 31.7.2025, č.j. 38 C 70/2025-122, když žalobce vzal žalobu zpět v částce 44 780 Kč s příslušenstvím bez uvedení důvodu. Soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, za celkem [hodnota] úkony (vyjádření ze dne 2.5.2025, účast na jednání dne 18.8.2025) po 300 Kč za jeden úkon, tj. 600 Kč (2 x 300 Kč).

74. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení