38 C 74/2025 - 177

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Zuzanou Adamusovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 88 652 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky 88 652 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 88 652 Kč za dobu od 18.3.2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované ve výši 30 915,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 21.3.2025 domáhala zaplacení částky ve výši celkem 88 652 Kč se zákonným s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 88 652 Kč za dobu od 18.3.2025 do zaplacení. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [jméno FO], nar. [datum], a žalovaná uzavřeli dne 5.3.2015 pojistnou smlouvu č. [hodnota] (životní pojištění [Anonymizováno]). Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění pro případ smrti nebo dožití. Pojištění zaniklo výpovědí. Právní předchůdce žalobkyně zaplatil na pojistném částku ve výši celkem 88 652 Kč, žalovaná mu neposkytla na základě pojistné smlouvy žádné plnění. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21.10.2024 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku vůči žalované na žalobkyni. Žalobkyně se tak po žalované domáhá vydání bezdůvodného obohacení, neboť uvedená pojistná smlouva je neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem.

2. Vysvětlila, že předmětem pojistné smlouvy bylo investiční životní pojištění. Podle čl. 1 písm. g) Speciálních pojistných podmínek pro [Anonymizováno] životní pojištění (dále jen „SPP“) představovalo pojištění komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem. Principem tohoto pojistného produktu je, že pojistné plnění je zčásti formováno tak, že pojistné je umisťováno do fondů, což je soubor finančních instrumentů a investic spravovaných pojistitelem sloužící k uložení kapitálových hodnot pojistných smluv dle čl. 1 písm. b) SPP. Rozsah pojistného plnění je konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy, když dle čl. 2 odst. A. SPP při dožití se sjednaného konce pojištění bude pojištěnému vyplacena kapitálová hodnota pojistné smlouvy a čl. 2 odst. B. písm. a) SPP při smrti vyplatí pojistitel oprávněné osobě pojistnou částku platnou ke dni úmrtí nebo kapitálovou hodnotu pojistné smlouvy platnou ke dni nahlášení pojistné události. Z kapitálové hodnoty smlouvy jsou strhávány poplatky dle čl. 4 SPP, proto rozsah budoucího pojistného plnění závisí na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy, či jaká část pojistného do ní bude zahrnuta.

3. Žalobkyně dále poukázala na to, že pojistná smlouva odkazuje na Přehled poplatků a parametrů produktu (dále jen „Přehled poplatků“), se kterým však právní předchůdce žalobkyně nebyl seznámen. V této souvislosti odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2865/2016, dle kterého: „v případě pojistných podmínek včleňovaných do pojistné smlouvy dle § 4 odst. 4 zákona o pojistné smlouvě platí, že ten, kdo se pojistných podmínek dovolává, musí prokázat, že pojistník byl s dovolávaným zněním pojistných podmínek seznámen před uzavřením pojistné smlouvy. Konstrukce, kdy až do pojistné smlouvy včleněné pojistné podmínky odkazují na další úroveň nepřímých smluvních ujednání (zde „oceňovací tabulky“), je sice možná, ovšem za dodržení stejných podmínek inkorporace, jaké jsou stanoveny pro celé pojistné podmínky. Jinými slovy, i o „oceňovacích tabulkách“ platí, že aby se staly součástí pojistné smlouvy, musí být prokázáno, že na ně bylo řádně odkázáno, a že s nimi byl pojistník před uzavřením smlouvy výslovně seznámen. Z tohoto pohledu je pro řádné včlenění nerozhodné, na jaké „úrovni“ je která část pojistných podmínek do pojistné smlouvy začleňována.“. A rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017, ve kterém bylo přijato sjednocující stanovisko k otázce inkorporace vedlejších smluvních ujednání do pojistné smlouvy. Žalobkyně tak tvrdila, že Přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy, a ustanovení pojistné smlouvy (čl. 5 SPP), která jsou na obsahu Přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá. To se týká zejména ujednání o některých poplatcích, jelikož není zřejmé, v jaké výši byly ujednány.

4. Žalobkyně považovala shora uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Dále šlo o ujednání, která nebyla sepsána jasným a srozumitelným jazykem dle článku 5 odst. 1 směrnice. Pojistník neměl žádnou možnost posoudit ekonomické důsledky pojistné smlouvy, neboť ujednání jsou nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou spotřebiteli neznámé.

5. Žalobkyně nepopírala, že v návrhu pojistné smlouvy je prohlášení pojistníka, ve kterém právní předchůdce žalobkyně prohlásil, že převzal a seznámil se s dokumenty, které jsou vymezeny v části Závěrečná ustanovení, včetně přehledu poplatků; tvrdila však, že prohlášení čítá několik komplikovaných odstavců a právní předchůdce žalobkyně je při podpisu pojistné smlouvy nezaregistroval. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že se jedná o skryté prohlášení, které neprokazuje, že by právní předchůdce žalobkyně byl s přehledem poplatků seznámen. V této souvislosti poukázala na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13, který se týkal výkladu některých ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně má za to, že nelze na základě prohlášení automaticky předpokládat, že právní předchůdce žalobkyně byl s přehledem poplatků seznámen.

6. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že dne 5.3.2015 uzavřela pojistnou smlouvu [Anonymizováno] životní pojištění č. [hodnota] s panem [jméno FO], nar. [datum]; dále byly uzavřeny dva dodatky dne 19.4.2016 a dne 21.12.2020, na základě kterých byla významně rozšířena pojistná ochrana.

7. Uvedla, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována k podání žaloby, jelikož se nemůže domáhat práva na ochranu spotřebitele, když sama není spotřebitelem, v tomto poukázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15.1.2025, č.j. 18 Co 484/2024-188. Žalobkyně nemůže požívat ochrany, kterou zákon poskytuje výlučně spotřebitelům.

8. Namítala, že smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem, přičemž soud by měl přihlédnout k neplatnosti této smlouvy i bez návrhu dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouva o postoupení pohledávky obsahuje nepřiměřenou cenu odkupu postoupené pohledávky a nepřiměřenou smluvní pokutu postihující pana [jméno FO]. Obchodní model žalobkyně je podle žalované postaven na nekalých obchodních praktikách a lživé reklamě lákající klienty se smlouvami životního pojištění. Žalobkyně odkupuje pohledávky od spotřebitelů za velmi malou část jejich hodnoty, což odůvodňuje obtížnou dobytností a vysokými náklady, přitom žalobkyně podává pouze formulářové žaloby. V počínání žalobkyně lze spatřovat i lichvu či uvádění spotřebitelů v omyl. Smlouva o postoupení pohledávky dále obsahuje zneužívající ujednání dle § 1813 a § 1814 odst. 1 písm. l) o. z.

9. Jednání žalobkyně považovala za jednání v rozporu se zásadou poctivosti, s dobrými mravy a zásadou pacta sunt servanda, rovněž považovala jednání žalobkyně za zneužití práva. V tomto žalobkyně poukázala na průběh smluvního vztahu s panem [jméno FO].

10. Žalovaná uvedla, že smlouva byla uzavřena za účinnosti o. z., jehož stěžejní zásadou je zásada autonomie vůle, současně je třeba hledět na právní jednání spíše jako na platné než jako na neplatné dle § 574 o. z. Námitky vznesené žalobkyní považovala žalovaná za námitky relativní neplatnosti, přičemž namítla, že právo vznést takovou námitku je promlčeno.

11. Žalovaná pojistnou smlouvu považovala za platnou. Právní předchůdce žalobkyně byl seznámen s přehledem poplatků, když toto potvrdil na str. 4 pojistné smlouvy, rovněž v záznamu o jednání potvrdil, že byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění, při kterém mu byly poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně nákladových parametrů, a byl seznámen se strukturou poplatků a že investiční riziko nese plně pojistník. Odmítla, že by prohlášení v pojistné smlouvě bylo komplikované, skryté či že by jej právní předchůdce žalobkyně při podpisu nezaregistroval, naopak označila závěrečná ustanovení a prohlášení pojistníka za konkrétní a taková, u kterých běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný průměrný spotřebitel si musel být vědom, co takové prohlášení znamená. Stejně tak právní předchůdce žalobkyně potvrdil, že převzal pojistné podmínky a přehled poplatků a seznámil se s nimi. Zdůraznila, že pojistná smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, současně konstatovala, že ujednání nemohou být neurčitá a současně zneužívající, jak tvrdí žalobkyně. Z opatrnosti vznesla námitku promlčení žalovaného nároku, dle ní je promlčen tvrzený nárok za pojistné uhrazené do 20.3.2022 včetně.

12. Žalobkyně považovala smlouvu o postoupení pohledávky za platnou, zcela odmítla argumentaci žalované ohledně praktik žalobkyně, zdůraznila, že vůle stran byla při uzavírání smlouvy dostatečně určitá, svobodná a vážná, přičemž ustanovení smlouvy o postoupení pohledávky nejsou nepřiměřená. Současně uvedla, že veškerá komunikace žalobkyně ve vztahu k právnímu předchůdci byla vedena jasně, srozumitelně, bez úmyslu jakkoliv se spotřebitelem manipulovat. Trvala na tom, že právní předchůdce nebyl seznámen s přehledem poplatků a že pojistná smlouva je absolutně neplatná.

13. Soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu.

14. Z nabídky na uzavření pojistné smlouvy č. [hodnota] ze dne 5.3.2015 (č.l. 10-12, duplicitně 58-60), pojistky č. [hodnota] (č.l. 62-63), dodatku č. 1 (č.l. 64) a dodatku č. 2 (č.l. 65-66) soud zjistil, že [jméno FO], nar. [datum], jako pojistník (dále jen „pojistník“) a společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (mezi stranami nebylo sporu o tom, že na žalovanou jako nástupnickou společnost přešla práva a povinnosti původního pojistitele), jako pojistitel uzavřeli pojistnou smlouvu č. [hodnota], počátkem pojištění byl den 1.4.2025, konec pojištění byl dne 31.3.2051, pojistník se zavázal platit měsíční pojistné ve výši 490 Kč, dodatkem č. 2 ke smlouvě ze dne 21.12.2020 bylo měsíční pojištění zvýšeno na částku 1 264 Kč. Pojištění zahrnovalo základní pojištění pojistníka a jeho manželky [jméno FO] pro případ smrti z jakýchkoliv příčin, a rovněž doplňkové pojištění pro případ smrti z jakýchkoliv příčin, pojištěny byly rovněž trvalé následky úrazu s progresí; pojistná ochrana byla dodatkem č. 2 ke smlouvě ze dne 21.12.2020 rozšířena o pojištění vážných nemocí a úrazů, invalidity 3. a 2. stupně, pojištění denního odškodného s progresí, pojištění hospitalizace při úrazu či nemoci. V části A. Závěrečná ustanovení bod 2. je uvedeno, že nedílnou součástí nabídky jsou přílohy, a to Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy [Anonymizováno] 9 (dále jen „VPP [Anonymizováno] 9“), SPP, Závěrečná ustanovení, Přehled poplatků a parametrů produktu [Anonymizováno] životní pojištění, Maximální hodnoty plnění denního odškodného za dobu léčení úrazu a Oceňovací tabulka plnění za trvalé následky úrazu. V části B. Prohlášení pojistníka v bodě 2 je uvedeno, že pojistník dále potvrzuje, že před uzavřením pojistné smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě dokumenty uvedené výše jako přílohy a seznámil se s nimi. Pojistník si je vědom, že tyto dokumenty tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy a upravují rozsah pojištění, jeho omezení (včetně výluk), práva a povinnosti účastníků pojištění a následky jejich porušení a další podmínky pojištění a pojistník je jimi vázán stejně jako pojistnou smlouvou; v bodě 1 je také uvedeno, že pojistník potvrzuje, že před uzavřením pojistné smlouvy převzal v listinné nebo, se svým souhlasem, v jiné textové podobě Předsmluvní dokumentaci a Modelaci vývoje pojištění včetně výše odkupného a seznámil se s nimi, současně je zde uvedeno, že pojistník si je vědom, že se jedná o důležité informace, které mu napomohou porozumět podmínkám sjednávaného pojištění, obsahují upozornění na důležité aspekty pojištění i významná ustanovení pojistných podmínek. V záznamu z jednání s klientem (č.l. 61) je uvedeno prohlášení klienta, dle kterého klient podpisem potvrzuje, že byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění, byly mu poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně nákladových parametrů, u investičního životního pojištění byl seznámen se strukturou poplatků a dále v souladu s pravidly platnými pro kolektivní investování byl upozorněn, že současná výkonnost nezaručuje výkonnost budoucí a že investiční riziko nese plně pojistník. Do spisu byla založena rovněž modelace vývoje pojištění (č.l. 71-73), která je na všech listech podepsána pojistníkem s datem uzavření smlouvy, jsou zde rovněž vyčísleny náklady žalované jako pojistitele. Soud konstatuje, že pojistná smlouva je uzavřena jako investiční životní pojištění (pojištění se zhodnocením finančních prostředků – viz záznam z jednání s klientem), nicméně pojištění pojistníka a jeho manželky je sjednáno ve velmi širokém rozsahu, když pojistná ochrana zahrnuje pojištění smrti, vážných nemocí a úrazů, invalidity 3. a 2. stupně, pojištění trvalých následků úrazu, denní odškodné při léčení úrazu a pojištění hospitalizace při úrazu či nemoci, přičemž výše měsíčního pojistného je 1 264 Kč a pojištěny jsou dvě osoby.

15. Dle čl. 1 písm. g) SPP (č.l. 17-24, duplicitně č.l. 74-81) je [Anonymizováno] životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem, pojistné částky jednotlivých pojistných rizik jsou pevně dány pojistnou smlouvou a částka určená k výplatě při dožití se konce pojištění, resp. v případě ukončení pojistné smlouvy, je dána aktuální výší kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Dle čl. 1 písm. i) SPP se kapitálovou hodnotou pojistné smlouvy rozumí součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřená v Kč. V čl. 5 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Čl. 5 SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, poplatek ze zaplaceného pojistného, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty; poplatky byly stanoveny v Přehledu poplatků a parametrů produktu. Soud má za prokázané, že pojistník se seznámil s VPP [Anonymizováno] 9 a SPP, včetně Přehledu poplatků (č.l. 129), před podpisem pojistné smlouvy ze dne 5.3.2015 a tyto i převzal, neboť toto výslovně prohlásil v pojistné smlouvě, jak je uvedeno shora.

16. Ze založených přehledů a rekapitulací stavu pojistné smlouvy (č.l. 91-101) soud zjistil, že pojistník byl ze strany žalované od 25.1.2016 pravidelně informován o stavu pojistné smlouvy, konkrétně ohledně parametrů pojištění, zaplaceného pojistného, aktuální kapitálové hodnoty smlouvy a nákladů žalované.

17. Z výpovědi pojistné smlouvy (č.l. 90) a mailu žalované s dopisem ze dne 4.10.2024 (č.l. 88-89 a rovněž shodně na č.l. 25) soud zjistil, že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany pojistníka, a to ke dni 30.9.2024, žalovaná rovněž informovala pojistníka, že kapitálová hodnota nemá k datu ukončení kladnou hodnotu, a proto pojistník v tuto chvíli nemá nárok na odkupné, součástí dopisu bylo rovněž vyúčtování pojistné smlouvy.

18. Z dopisu, jehož přílohou je seznam došlých plateb (č.l. 26-28), soud zjistil, že pojistník uhradil žalované po dobu trvání smlouvy ke dni 8.7.2024 částku ve výši celkem 88 652 Kč. Ze seznamu došlých plateb (č.l. 105-107) soud zjistil, že pojistník uhradil žalované ke dni 5.9.2024 částku 91 530 Kč.

19. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 13.3.2025 (č.l. 29).

20. Z přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávky – prohlášení postupitele a postupníka o postoupení pohledávky (č.l. 9) soud zjistil, že pojistník jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky pojistníka za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 88 652 Kč s příslušenstvím, která vznikla z důvodu plnění na základě neplatné pojistné smlouvy.

21. Z VPP [Anonymizováno] 9 (č.l. 13-16, duplicitně na č.l. 67–70), vyřízení stížnosti (č.l. 30), printscreenů (č.l. 82 a 84 až 87), mailové konverzace (č.l. 83), smlouvy o poskytování tiskových služeb a finalizace dokumentů (č.l. 154-161), z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o poskytování tiskových služeb a finalizace dokumentů (č.l. 162-168) a printscreenu systému [Anonymizováno] (č.l. 169) soud nezjistil skutečnosti relevantní pro posouzení věci.

22. Soud současně neprovedl k důkazu výslech zprostředkovatele [jméno FO] sjednávajícího smlouvu, výslech [jméno FO] ohledně zasílání výročních dopisů a pojistníka [jméno FO], jelikož tyto důkazy považoval za nadbytečné s ohledem na níže uvedené právní posouzení věci.

23. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

24. Platnost předmětné pojistné smlouvy je nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tj. ke dni 5.3.2015, tj. dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 5.3.2015 (dále jen „o. z.“).

25. Dle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

26. Dle § 4 odst. 1 o. z. má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat.

27. Dle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

28. Dle § 580 odst. 1 a odst. 2 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Neplatné je právní jednání, pokud má být podle něho plněno něco nemožného.

29. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

30. Dle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

31. Dle § 586 odst. 2 o. z. nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.

32. Dle § 2774 odst. 1 o. z. pojistné podmínky vymezí zpravidla podrobnosti o vzniku, trvání a zániku pojištění, pojistnou událost, výluky z pojištění a způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost.

33. Dle § 2774 odst. 2 o. z. odkazuje-li smlouva na pojistné podmínky, seznámí s nimi pojistitel pojistníka ještě před uzavřením smlouvy; to neplatí, uzavírá-li se smlouva formou obchodu na dálku. Ustanovení § 1845 platí obdobně.

34. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

35. Dle článku 3.1 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách („Směrnice“) smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Dle článku 5 Směrnice v případě smluv, v nichž jsou všechny nebo některé podmínky nabízené spotřebiteli předloženy písemně, musí být tyto podmínky sepsány jasným a srozumitelným jazykem. Při pochybnosti o významu některé podmínky má převahu výklad, který je pro spotřebitele nejpříznivější.

36. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

37. Soud konstatuje, že žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení po žalované z titulu neplatné smlouvy o investičním životním pojištění, přičemž pojistnou smlouvu měla za neplatnou, svou argumentaci o neplatnosti smlouvy pak opírala zejména o to, že pojistník byl spotřebitelem.

38. Soud předně konstatuje, že v obecné rovině platí, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu dokumentu označeného jako pojistná smlouva, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. Stejně tak konkrétní platební povinnost dle smlouvy (např. uhradit pojistné, určitý poplatek nebo pojistné plnění) může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i pomocí vzorce (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014), pokud do něho lze dosadit předem známé veličiny a bez jakýchkoli pochyb přesnou částku vypočíst.

39. Soud dále k posuzování platnosti pojistné smlouvy uvádí, že pojistná smlouva ze dne 5.3.2015 se od jiných obdobných případů týkajících se posuzování (ne)platnosti smluv o investičním životním pojištění zásadním způsobem liší tím, že byla uzavřena za účinnosti o. z., tj. zák. č. 89/2012 Sb., nikoli zákona č. 40/1964 Sb. Nový občanský zákoník totiž přinesl zásadní posílení autonomie smluvní vůle. Posuzovaná smlouva o investičním životním pojištění ze dne 5.3.2015 se dále od většiny dříve posuzovaných případů liší rovněž s odkazem na generální klauzuli v § 1 odst. 2 o. z. a dále na důvody absolutní neplatnosti právního jednání uvedené v § 588 o. z., a především na to, že na právní jednání je nutno hledět spíše jako na platné než neplatné. V neposlední řadě se tento posuzovaný případ od jiných obdobných případů týkajících se posuzování (ne)platnosti smluv o investičním životním pojištění liší tím, že pojistník přímo v pojistné smlouvě výslovně potvrdil převzetí a seznámení se s Přehledem poplatků, v záznamu o jednání pak i prohlásil, že byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění včetně nákladových parametrů i se strukturou poplatků. K výše uvedené autonomii vůle soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 392/20 ze dne 10.3.2020, dle kterého „autonomie vůle představuje elementární podmínku fungování právního státu a jde o jeden z projevů vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 3 Listiny a podle čl. 2 odst. 4 Ústavy. Má dvě strukturální dimenze: (1.) státní mocí lze do autonomní sféry jednotlivce (včetně jeho autonomních volních projevů) zasahovat jen v rámci daném výslovným svolením (pokynem) zákonodárce, a (2.) jednotlivec může v rámci činit vše, co mu zákon nezakazuje (nebo v čem ho neomezuje). V této druhé dimenzi je pak autonomie vůle vůči státní moci přímo vykonatelná. Bezprostřední aplikovatelnost autonomie vůle se projevuje v tom, že interpretuje-li soud v soudním řízení mezi účastníky uzavřenou smlouvu, musí k ní přistupovat nikoliv tak, že tato má být bezvadná, ale tak, že v ní jednotlivec vyjádřil, co chce (resp. co chtěl) dosáhnout. Jednotlivec tedy činí, co mu zákon nezakazuje a soud jej výkladem jeho právního jednání (např. interpretací jím uzavřené smlouvy) nesmí nutit k tomu, co mu zákon výslovně neukládá. Prioritu musí mít proto výklad smlouvy, který nezakládá její neplatnost, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. Naznačenému principu ovšem nutno rozumět nikoliv (jen) tak, že by měl bránit zásahům veřejné (v tomto případně soudní) moci do smluvní volnosti, ale je nutno jej chápat tak, že soud musí při řešení sporů identifikovat ekonomický účel právního jednání (smlouvy) a tuto hospodářskou funkci se snažit zachovat (to samozřejmě jen tehdy, neodporuje-li takový hospodářský účel smlouvy zákonu, dobrým mravům atp.).“.

40. Soud se zabýval tím, zda lze předmětnou pojistnou smlouvu posoudit jako relativně neplatnou, když žalobkyně spatřovala důvod neplatnosti smlouvy v porušení zákonných ustanovení, jejichž cílem je ochrana zájmu slabší smluvní strany, konkrétně spotřebitele. Soud na jednání dne 30.6.2025 dal žalobkyni poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., tedy vyzval ji k doplnění tvrzení, kdy a jakou formou pojistník (pan [jméno FO]) uplatnil vůči žalované tvrzené nedostatky pojistné smlouvy a jaké konkrétní nedostatky pojistník žalované případně vytkl, a současně k označení důkazů prokazujících uvedená tvrzení. V podání ze dne 28.7.2025 žalobkyně v reakci na výzvu soudu uvedla, že požadavek soudu považuje za zcela neopodstatněný a irelevantní.

41. Soud se s tvrzením žalobkyně neztotožnil, neboť dle § 586 odst. 1 a 2 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Pokud tak neučiní, považuje se právní jednání za platné. Žalobkyně přes poučení soudu nedoplnila tvrzení týkající se uplatnění námitky relativní neplatnosti ze strany pojistníka, který je spotřebitelem. Jelikož soud nemá za prokázané, že původní pojistník námitku neplatnosti smlouvy vůči žalované vznesl (ostatně nic takového ani žalobkyně netvrdila), žalobkyni již právo vznést námitku relativní neplatnosti smlouvy nepřísluší (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15.1.2025, č.j. 18 Co 428/2024-188).

42. Nad rámec uvedeného však soud dodává, že v dané věci ani neshledal naplnění některého z důvodů relativní neplatnosti dle § 580 o. z. K tomuto soud doplňuje, že se jedná: 1) o neplatnost, která je sankcí právního jednání, které se příčí dobrým mravům, 2) neplatnost, která je sankcí právního jednání, jež odporuje zákonu, ale jen v případě (resp. za podmínky), že smysl a účel zákona (zákonného ustanovení, s nímž je právní jednání v rozporu) vyžaduje, aby dotyčné právní jednání bylo sankcionováno neplatností, a 3) se jedná o neplatnost, která je sankcí vady právního jednání, která spočívá v tom, že má být plněno něco nemožného (tj. že byl sjednán nemožný předmět plnění).

43. Soud se přesto dále zabýval tím, zda je předložená pojistná smlouva absolutně neplatná. Pokud jde o žalobkyní namítanou absolutní neplatnost sjednané pojistné smlouvy, k tomu soud uvádí, že neshledal, že by byl naplněn některý ze tří taxativních důvodů uvedených v § 588 o. z., tedy 1) zjevný rozpor s dobrými mravy, 2) rozpor se zákonem, nejen tedy zjevný, ale jakýkoli (každý), avšak pouze pokud je splněna podmínka, že porušením zákona byl zjevně narušen veřejný pořádek, a 3) skutečnost, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

44. Soud zdůrazňuje, že pojistná smlouva prokazatelně obsahovala kromě investiční složky také složku rizikovou, a to v poměrně širokém rozsahu pojištění široce vymezených rizik ve standardních pojistných částkách, a to nejen pojistníka, ale i jeho manželky jako dalšího pojištěného. Zákon přitom nestanoví, jak vysoká má být tato riziková složka, tedy je ponecháno na úvaze a smluvní volnosti stran, jak vysokou částku pojistného plnění pro daný případ si ve smlouvě sjednají. Soud připomíná, že mezi účastníky byl sjednám produkt kombinující prvky pojistné smlouvy s dlouhodobým investičním portfoliem. Pojistné smlouvy pak patří do tzv. smluv odvážných (smlouvy, u nichž je prospěch či neprospěch alespoň jedné smluvní strany podmíněn nahodilou (nejistou) událostí, tzn., že ani jedna ze smluvních stran v době uzavírání smlouvy netuší, zda událost nastane či nikoliv. Předně dle soudu nebylo ze strany pojistníka (či žalobkyně) jakkoliv rozporováno, že žalovaná byla za doby trvaní pojistného vztahu připravena splnit svou povinnost poskytnout pojistné plnění, došlo-li by k pojistné události. Co se týče samotného sjednání a dikce pojistné smlouvy, včetně souvisejících dokumentů, pojistná smlouva čítá toliko 5 stran formátu A4, kdy větší část dokumentu zabírají kolonky pro vyplnění údajů o pojištěném a o sjednání případného připojištění. Ujednání tak v zásadě obsahuje jen odstavec textu označený jako závěrečná ustanovení, jeden odstavec textu označený jako prohlášení pojistníka a jeden odstavec textu označený jako prohlášení pojištěného, vše v rozsahu přibližně 1 strany. Obsahem prohlášení pojistníka je mimo jiné i jeho prohlášení, že se před popisem smlouvy s ní seznámil včetně pojistných podmínek a přehledu poplatků, modelace vývoje pojištění včetně výše odkupného. Podpis samotné pojistné smlouvy pojistníkem žalobkyně nikterak nesporovala. Soubor pojistných podmínek včetně přehledu poplatků pak obsahuje výpočtové mechanismy pro poplatky spojené s pojistným produktem, dále výpočet slev, bonusů, rozpis investování pojistného, rizikového pojistného a obecné parametry pojištění klienta. Uvedený dokument nelze dle soudu označit za snadno pochopitelný či uživatelský přívětivý, na druhé straně zcela určitým způsobem definuje vnitřní fungování pojistného produktu i práva a povinnosti smluvních stran, především stran poplatků, plateb pojistného a výpočtu pojistného plnění. Roční kalkulace ve formě výročních dopisů pak podle názoru soudu stručně a výstižně klienta informovaly o vývoji investičního portfolia a jeho jednotlivých složkách, stejně tak závěrečné vyúčtování pojistné smlouvy.

45. Soud má za to, že na uvedený typ smluv nelze a priori nahlížet jako na neplatné, tím spíše v režimu o. z. Posuzovaná pojistná smlouva v kombinaci s pojistnými podmínkami a přehledem poplatků je dle soudu dostatečně určitá ve vymezení vzájemných práv a povinností smluvních stran, kdy žádný z žalobkyní namítaných nedostatků smlouvy zde buď soudem nebyl vůbec shledán (neurčité ujednání o poplatcích), případně se jedná o takové smluvní ujednání, které svým charakterem nenaplňuje definici zneužívajícího ujednání. Soud rovněž neshledal, že by uzavřená smlouva či její nedílné součásti obsahovaly jakákoli zneužívající ustanovení dle § 1813 a násl. o. z.

46. Z výše uvedených důvodů je dle soudu třeba na pojistnou smlouvu hledět jako na platně sjednanou. V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12.6.2025, č.j. 36 Co 163/2025-233, který potvrdil v obdobném sporu ohledně smlouvy o investičním životním pojištění uzavřené za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., že smlouva je uzavřena platně. Pokud tedy pojistník využil svého práva a smlouvu vypověděl, nemůže se pojistník, potažmo žalobkyně po žalované dále domáhat úhrady bezdůvodného obohacení, neboť se v daném případě jednalo o platby pojistného na platně sjednanou pojistnou smlouvu.

47. Pro úplnost soud doplňuje, že se s ohledem na uvedené závěry o platnosti pojistné smlouvy již dále nezabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Ze stejného důvodu soud neprováděl dále dokazování a nezabýval se blíže tvrzením o absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi pojistníkem a žalobkyní, resp. námitkami žalované týkajícími se praktik žalobkyně při postupování pohledávek.

48. S ohledem na shora uvedené soud žalobu ve výroku I. jako nedůvodnou zamítl, včetně požadovaného příslušenství.

49. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal ji účastníku, který měl ve věci plný úspěch, tedy žalované. Výše náhrady nákladů řízení činí celkem 30 915,50 Kč a sestává z následujících položek: a) odměna za zastupování advokátem za 5 úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 9.5.2025, účast na jednání dne 30.6.2025, vyjádření ze dne 30.7.2025, účast na jednání dne 15.9.2025) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), ve výši 4 660 Kč za každý úkon, tj. celkem 23 300 Kč (5 x 4 660 Kč), b) paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. za uvedených 5 úkonů, tj. celkem 2 250 Kč (5 x 450 Kč); c) náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 5 365,50 Kč.

50. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

51. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení