14 Co 442/2025 - 215

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudkyň Mgr. Lucie Králové a Mgr. Soni Burešové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 88 652 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. září 2025, č. j. 38 C 74/2025 – 177, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně se povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení 12 366,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 88 652 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 3. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované 30 915,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 88 652 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdce žalobkyně [jméno FO], nar. [datum], a žalovaná uzavřeli dne 5. 3. 2015 pojistnou smlouvu č. [číslo] (životní pojištění [název]). Pojištění zaniklo výpovědí. Právní předchůdce žalobkyně zaplatil na pojistném 88 652 Kč, žalovaná mu neposkytla na základě pojistné smlouvy žádné plnění. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024 postoupil [jméno FO] pohledávku na žalobkyni.

3. Rozsah pojistného plnění byl ve smlouvě konstruován částečně pomocí kapitálové hodnoty pojistné smlouvy. Z kapitálové hodnoty smlouvy byly strhávány poplatky dle čl. 4 SPP, tedy rozsah budoucího pojistného plnění závisel na tom, o jaké poplatky bude snížena kapitálová hodnota smlouvy či jaká část pojistného do ní bude zahrnuta. Přehled poplatků se však nestal součástí pojistné smlouvy a ustanovení pojistné smlouvy (čl. 5 SPP), která jsou na obsahu přehledu poplatků závislá, jsou proto neurčitá. Není zřejmé, v jaké výši byly poplatky sjednány. V pojistné smlouvě je sice „prohlášení pojistníka“, ve kterém [jméno FO] prohlásil, že převzal a seznámil se s dokumenty, které jsou vymezeny v části „závěrečná ustanovení“, včetně přehledu poplatků, tvrdila však, že prohlášení čítá několik komplikovaných odstavců a právní předchůdce žalobkyně je při podpisu pojistné smlouvy nezaregistroval. Dle žalobkyně nelze na základě prohlášení automaticky předpokládat, že právní předchůdce žalobkyně byl s přehledem poplatků seznámen. Žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále „NS“), sp. zn. 23 Cdo 2865/2016 a 31 Cdo 1566/2017 a na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13.

4. Žalobkyně dále považovala uvedená ujednání za ujednání zneužívající povahy dle článku 3 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „směrnice“), neboť nebyla individuálně sjednána a v rozporu s požadavkem poctivosti způsobovala významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Pojistník neměl žádnou možnost posoudit ekonomické důsledky pojistné smlouvy, neboť ujednání jsou nejasná, netransparentní a některé důležité vstupní parametry jsou spotřebiteli neznámé.

5. Pojistná smlouva je tak neplatná pro rozpor se zákonem a evropským právem Žalobkyně se po žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení.

6. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Potvrdila, že dne 5.3.2015 uzavřela pojistnou smlouvu [název] životní pojištění č. [číslo] s panem [jméno FO]. Dále byly uzavřeny dva dodatky dne 19.4.2016 a dne 21.12.2020, kterými byla významně rozšířena pojistná ochrana.

7. Uvedla, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována, jelikož se nemůže domáhat práva na ochranu spotřebitele, když sama není spotřebitelem (viz rozhodnutí Městského soudu v [adresa] ze dne 15. 1. 2025, č. j. [spisová značka]).

8. Dále namítala, že smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Obsahuje nepřiměřenou cenu odkupu pohledávky, nepřiměřenou smluvní pokutu pro postupitele a obchodní model žalobkyně je postaven na nekalých obchodních praktikách a lživé reklamě.

9. Dále uvedla, že smlouva byla uzavřena za účinnosti o. z., jehož stěžejní zásadou je zásada autonomie vůle, současně je třeba hledět na právní jednání spíše jako na platné než jako na neplatné. Námitky vznesené žalobkyní považovala žalovaná za námitky relativní neplatnosti, přičemž namítla, že právo vznést takovou námitku je promlčeno.

10. Žalovaná pojistnou smlouvu považovala za platnou. Právní předchůdce žalobkyně byl seznámen s přehledem a strukturou poplatků, když toto potvrdil na str. 4 pojistné smlouvy a v záznamu o jednání.

11. Vznesla námitku promlčení žalovaného nároku na pojistné uhrazené do 20. 3. 2022 včetně.

12. Soud I. stupně vycházel z následujícího skutkového stavu.

13. Z nabídky na uzavření pojistné smlouvy č. [číslo] ze dne 5.3.2015 (č.l. 10-12, duplicitně 58-60), pojistky č. [číslo] (č.l. 62-63), dodatku č. 1 (č.l. 64) a dodatku č. 2 (č.l. 65-66) bylo zjištěno, že [jméno FO] jako pojistník (dále jen „pojistník“) a společnost [právnická osoba], IČO [IČO] (mezi stranami nebylo sporu o tom, že na žalovanou jako nástupnickou společnost přešla práva a povinnosti původního pojistitele), jako pojistitel uzavřeli pojistnou smlouvu s počátkem pojištění 1. 4. 2025, konec pojištění 31. 3. 2051. Pojistník se zavázal platit měsíční pojistné 490 Kč, dodatkem č. 2 ke smlouvě ze dne 21. 12. 2020 bylo měsíční pojištění zvýšeno na 1 264 Kč. Pojištění zahrnovalo základní pojištění pojistníka a jeho manželky [jméno FO] pro případ smrti, doplňkové pojištění pro případ smrti, pojištění trvalých následků úrazu s progresí. Pojistná ochrana byla dodatkem č. 2 ze dne 21. 12. 2020 rozšířena o pojištění vážných nemocí a úrazů, invalidity 3. a 2. stupně, pojištění denního odškodného s progresí, pojištění hospitalizace při úrazu či nemoci. V části A. Závěrečná ustanovení bod 2. je uvedeno, že nedílnou součástí[Anonymizováno]nabídky jsou přílohy, a to Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění spojená s investičními fondy [název] (dále jen „VPP [název]“), SPP, Závěrečná ustanovení, Přehled poplatků a parametrů produktu [název] životní pojištění, Maximální hodnoty plnění denního odškodného za dobu léčení úrazu a Oceňovací tabulka plnění za trvalé následky úrazu. V části B. Prohlášení pojistníka v bodě 2 je uvedeno, že pojistník dále potvrzuje, že před uzavřením pojistné smlouvy převzal v listinné nebo jiné textové podobě dokumenty uvedené výše jako přílohy a seznámil se s nimi. Pojistník si je vědom, že tyto dokumenty tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy a upravují rozsah pojištění, jeho omezení (včetně výluk), práva a povinnosti účastníků pojištění a následky jejich porušení a další podmínky pojištění a pojistník je jimi vázán stejně jako pojistnou smlouvou. V bodě 1 je také uvedeno, že pojistník potvrzuje, že před uzavřením pojistné smlouvy převzal v listinné nebo, se svým souhlasem, v jiné textové podobě Předsmluvní dokumentaci a Modelaci vývoje pojištění včetně výše odkupného a seznámil se s nimi, současně je zde uvedeno, že pojistník si je vědom, že se jedná o důležité informace, které mu napomohou porozumět podmínkám sjednávaného pojištění, obsahují upozornění na důležité aspekty pojištění i významná ustanovení pojistných podmínek.

14. V záznamu z jednání s klientem (č.l. 61) je uvedeno prohlášení klienta, dle kterého klient podpisem potvrzuje, že byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění, byly mu poskytnuty všechny nezbytné údaje o charakteru a vlastnostech nabízeného pojištění, včetně nákladových parametrů, u investičního životního pojištění byl seznámen se strukturou poplatků a dále v souladu s pravidly platnými pro kolektivní investování byl upozorněn, že současná výkonnost nezaručuje výkonnost budoucí a že investiční riziko nese plně pojistník.

15. Modelace vývoje pojištění (č.l. 71-73) je na všech listech podepsána pojistníkem s datem uzavření smlouvy, jsou zde rovněž vyčísleny náklady žalované jako pojistitele.

16. Dle čl. 1 písm. g) Speciálních pojistných podmínek /SPP/ (č.l. 17-24, duplicitně č.l. 74-81) je [název] životní pojištění definováno jako komplexní spojení životního pojištění, doplňkové a úrazové složky pojištění a investic do fondů nabízených pojistitelem, pojistné částky jednotlivých pojistných rizik jsou pevně dány pojistnou smlouvou a částka určená k výplatě při dožití se konce pojištění, resp. v případě ukončení pojistné smlouvy, je dána aktuální výší kapitálové hodnoty pojistné smlouvy.

17. Dle čl. 1 písm. i) SPP se kapitálovou hodnotou pojistné smlouvy rozumí součet hodnot jednotlivých fondů sjednaných v pojistné smlouvě a hotovosti vyjádřená v Kč.

18. V čl. 5 SPP nazvaném „Náklady, poplatky a cena pojištění“ je k ceně pojištění uvedeno, že pojistitel má právo za každé pojistně-technické období snižovat kapitálovou hodnotu smlouvy o částku potřebnou ke krytí sjednaného rozsahu pojištěného rizika a o dále uvedené technické poplatky, kalkulované podle platných pojistně-technických zásad pojistitele s tím, že výše a rozsah poplatků se řídí platným přehledem poplatků a parametrů produktu, platný přehled poplatků a parametrů produktu je k dispozici na internetových stránkách pojistitele a na všech jeho obchodních místech. Tento článek SPP obsahuje seznam jednotlivých poplatků, a to alokační poplatky, poplatek ze zaplaceného pojistného, administrativní poplatky, poplatky za správu kapitálové hodnoty. Poplatky byly stanoveny v Přehledu poplatků a parametrů produktu.

19. Dle založených přehledů a rekapitulací stavu pojistné smlouvy (č.l. 91-101) byl pojistník od 25. 1. 2016 každoročně informován o stavu pojistné smlouvy, konkrétně ohledně parametrů pojištění, zaplaceného pojistného, aktuální kapitálové hodnoty smlouvy a nákladů žalované.

20. Z výpovědi pojistné smlouvy (č.l. 90) a mailu žalované s dopisem ze dne 4.10.2024 (č.l. 88-89 a rovněž shodně na č.l. 25) bylo zjištěno, že pojistná smlouva byla ukončena výpovědí ze strany pojistníka ke dni 30.9.2024. Žalovaná informovala pojistníka, že kapitálová hodnota nemá k datu ukončení kladnou hodnotu, a proto pojistník v tuto chvíli nemá nárok na odkupné. Součástí dopisu bylo rovněž vyúčtování pojistné smlouvy.

21. Ze seznamu došlých plateb (č.l. 26-28, 105-107), bylo zjištěno, že pojistník uhradil žalované po dobu trvání smlouvy ke dni 8. 7. 2024 částku 88 652 Kč, ke dni 5. 9. 2024 částku 91 530 Kč.

22. Z přílohy č. 3 ke smlouvě o postoupení pohledávky – prohlášení postupitele a postupníka o postoupení pohledávky (č.l. 9) bylo zjištěno, že pojistník jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky pojistníka za žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 88 652 Kč s příslušenstvím, která vznikla z důvodu plnění na základě neplatné pojistné smlouvy.

23. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení dopisem ze dne 13. 3. 2025 (č.l. 29).

24. Pro nadbytečnost neprovedl soud I. stupně důkaz výslechem zprostředkovatele [jméno FO] sjednávajícího smlouvu, výslechem [jméno FO] ohledně zasílání výročních dopisů a výslechem pojistníka [jméno FO].

25. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil následovně.

26. Platnost předmětné pojistné smlouvy je nutno posuzovat podle předpisů účinných k datu jejího sjednání, tj. ke dni 5. 3. 2015, tj. dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Nový občanský zákoník přinesl zásadní posílení autonomie smluvní vůle (viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 392/20), důvody absolutní neplatnosti (§ 588) a zásadu, že na právní jednání je nutno hledět spíše jako na platné než neplatné (§ 574).

27. Ujednání stran pojistné smlouvy nemusejí být obsažena pouze v samotném textu pojistné smlouvy, ale mohou být obsažena i v jiných dokumentech, typicky pojistných podmínkách. V předmětné pojistné smlouvě a v záznamu z jednání pojistník výslovně potvrdil převzetí a seznámení se s přehledem poplatků a seznámení se simulovaným průběhem pojištění včetně nákladových parametrů i se strukturou poplatků.

28. Soud I. stupně nehodnotil pojistnou smlouvu jako relativně neplatnou (žalobkyně spatřovala důvod neplatnosti smlouvy v porušení zákonných ustanovení určených na ochranu spotřebitele), neboť žalobkyně navzdory poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. při jednání dne 30. 6. 2025 nedoplnila tvrzení týkající se uplatnění námitky relativní neplatnosti ze strany pojistníka spotřebitele [jméno FO]. Žalobkyni již právo vznést námitku relativní neplatnosti nepřísluší (viz rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 15. 1. 2025, č. j. [spisová značka]).

29. Pojistná smlouva není ani absolutně neplatná dle § 588 o.z. Ve smlouvě (v prohlášení pojistníka) tento prohlásil, že se před popisem smlouvy s ní seznámil včetně pojistných podmínek a přehledu poplatků, modelace vývoje pojištění včetně výše odkupného. Soubor pojistných podmínek včetně přehledu poplatků pak obsahuje výpočtové mechanismy pro poplatky spojené s pojistným produktem, dále výpočet slev, bonusů, rozpis investování pojistného, rizikového pojistného a obecné parametry pojištění klienta. Uvedený dokument definuje vnitřní fungování pojistného produktu i práva a povinnosti smluvních stran, především stran poplatků, plateb pojistného a výpočtu pojistného plnění (viz rozsudek NS ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014). Roční kalkulace ve formě výročních dopisů a závěrečné vyúčtování pojistné smlouvy stručně a výstižně klienta informovaly o vývoji investičního portfolia a jeho jednotlivých složkách. Posuzovaná pojistná smlouva v kombinaci s pojistnými podmínkami a přehledem poplatků je dostatečně určitá ve vymezení vzájemných práv a povinností smluvních stran, zejména namítaného ujednání o poplatcích. Soud I. stupně rovněž neshledal, že by uzavřená smlouva či její nedílné součásti obsahovaly zneužívající ustanovení dle § 1813 a násl. o. z. (obdobně rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 12. 6. 2025, č. j. [spisová značka]).

30. Žalobkyně se tak nemůže domáhat vydání bezdůvodného obohacení, neboť se jednalo o platby pojistného na platně sjednanou pojistnou smlouvu. Žaloba byla zamítnuta.

31. Soud I. stupně se pro nadbytečnost již dále nezabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení nároku a námitkou absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše náhrady nákladů řízení úspěšné žalované činí celkem 30 915,50 Kč. Odměna za zastupování advokátem za 5 úkonů právní služby (tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 9. 5. 2025, účast na jednání dne 30. 6. 2025, vyjádření ze dne 30. 7. 2025, účast na jednání dne 15. 9. 2025) podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 4 660 Kč za každý úkon, je celkem 23 300 Kč (5 x 4 660 Kč). Paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu za uvedených 5 úkonů, je celkem 2 250 Kč (5 x 450 Kč). Náhrada za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. činí 5 365,50 Kč.

33. Žalobkyně napadla uvedený rozsudek včasným odvoláním. Namítala následující. Žalobkyně je postupníkem z pojistné smlouvy, tedy je věcně aktivně legitimována. Smlouvou o postoupení pohledávky jí byla postoupena i spotřebitelská ochrana (§ 1810 o.z.). Pojistník od žalované před sjednáním pojistné smlouvy neobdržel přehled poplatků a ani s ním nebyl jinak seznámen (§ 1799 o.z.). Podpis návrhu na uzavření pojistné smlouvy pojistníkem tuto okolnost nedokazuje. Pojistná smlouva je neplatná. Poukázala na rozsudek SDEU C-449/13. Žalovaná nebyla při uplatnění námitky promlčení v dobré víře, ochrany v podobě námitky promlčení se nemůže dovolávat. Již před uplatněním námitky promlčení věděla o zásadním dokumentu [právnická osoba] ze dne 6. 6. 2019, dohledový benchmark č. [číslo], který byl určen všem pojišťovnám. V něm [právnická osoba] poukazovala s odkazem na rozsudek 31 Cdo 1566/2017 na chybnou praxi pojišťoven, kdy pojistné smlouvy a pojistné podmínky často obsahují odkazy na další dokumenty, které vždy nebývaly zájemcům o pojištění či pojistníkům v písemné podobě k dispozici. Žalovaná tak byla srozuměna s tím, že neseznámení pojistníka s dokumentací, z níž vyplývá výše a způsob určení poplatků, má zásadní vliv na platnost pojistné smlouvy. Soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil ve směru ochrany spotřebitele před zneužívajícími ujednáními dle Směrnice (čl. 3), judikatury SDEU a Ústavního soudu ČR. Navrhla, aby byla SDEU věc předložena s předběžnou otázkou týkající se výkladu unijního práva. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

34. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání požadovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Pojistná smlouva je platná. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přinesl zásadní posílení autonomie smluvní vůle, na právní jednání je třeba nahlížet jako na spíše platná než neplatná. Rozsudek SDEU C-449/13 je zde neaplikovatelný, neboť v tamní věci obsahovala úvěrová smlouva odkaz na přehled se „standardními evropskými informacemi“, kdy spotřebitel nemůže vědět, co se pod tímto pojmem skrývá. V nyní projednávané věci však pojistník v pojistné smlouvě i v záznamu z jednání výslovně potvrdil, že byl seznámen se sazebníkem poplatků, který fyzicky převzal. Tato prohlášení jsou zcela konkrétní a běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný průměrný spotřebitel si musí být vědom, co takové prohlášení znamená. Námitky žalobkyně proti pojistné smlouvě musí být hodnoceny prizmatem relativní neplatnosti, nikoliv neplatnosti absolutní. Relativní neplatnosti se lze dovolat ve tříleté subjektivní promlčecí lhůtě. Nejpozději si pak pojistník musel být vědom neplatnosti smlouvy po obdržení první rekapitulace stavu smlouvy ze dne 22. 1. 2016. Ke dni podání žaloby 21. 3. 2025, respektive ke dni výzvy k plnění ze dne 13. 3. 2025, již byl nárok promlčen. Žalobkyně není aktivně legitimována. Smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, zákonem a veřejným pořádkem (§ 588 o.z.). Obchodní model žalobkyně spočívá v agresivní a zavádějící reklamě vůči spotřebitelům, úmyslně u nich budí dojem, že pojišťovně v případě pojistné události nebude plnit, a odkupuje od nich pohledávky za zlomek ceny. Nárok je částečně promlčen v subjektivní promlčecí lhůtě 3 let (§ 621 a § 629 o.z.). Promlčecí lhůta začala běžet od okamžiku seznámení se s výročním dopisem nebo nejpozději s ukončením pojistné smlouvy. Žaloba byla podána 21. 3. 2025, nároky před 21. 3. 2022 jsou promlčeny. Pojistník po 21. 3. 2022 uhradil celkem 30 splátek pojistného po 1 264 Kč (37 920 Kč), do zbytku 50 732 Kč je nárok promlčen. Žalovaná promlčení namítla. Námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná odkázala na četnou judikaturu. Pokud žalobkyně poukazuje na zneužívající ujednání ve smlouvě dle Směrnice, odkázala žalovaná na judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR, podle které ujednání ve smlouvách nemohou být neurčitá a současně zneužívající. Položení předběžné otázky SDEU je nadbytečné.

35. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k následujícím závěrům.

36. Dle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

37. Dle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Aktivní legitimace žalobkyně 38. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

39. Podle § 1881 odst. 1 a 2 o. z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje.

40. Podle § 1881 odst. 2 o.z. nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.

41. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

42. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019, uvedl, že rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněném pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, byla sjednocena rozhodovací praxi k otázce, zda dlužník může v řízení o úhradu pohledávky namítat neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky, podává-li žalobu postupník. Otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky je nerozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. V takovém případě dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky a jeho závazek zaniká splněním postupníkovi, i když smlouva o postoupení pohledávky neexistuje (z jakéhokoli důvodu). Vysvětlil dále, že účelem ustanovení § 526 obč. zák. (nyní § 1882 odst. 1 o. z. – poznámka odvolacího soudu) je ochrana dlužníka, který plnil svůj závazek osobě (postupiteli nebo postupníku), jež podle hmotného práva nebyla v době plnění věřitelem pohledávky, například proto, že smlouva o jejím postoupení nebyla platná. Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky, je právní skutečností, se kterou právo pojí vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi. Oznámením o postoupení pohledávky, adresovaným dlužníku, vyvolá postupitel změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (nebo dokonce neexistence) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníku) s účinky i pro postupitele. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku než v osobě věřitele, a v případě, že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele. Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem není platnost postoupení právně významná.

43. Oznámí-li tedy postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníku (resp. prokáže-li postupník postoupení pohledávky dle § 1882 odst. 1 o.z.), vyvolá tento úkon zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění) i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo, nebo byla-li smlouva o postoupení pohledávky neplatná. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem.

44. Nejvyšší soud uzavřel, že není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu, rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Námitka neplatnosti postupní smlouvy tak s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák. (nyní § 1881 o. z. – poznámka odvolacího soudu), dlužníkovi vůči postupníku nepřísluší.

45. V daném případě je zřejmé, že postoupení bylo žalované oznámeno, resp. prokázáno, neboť již v prvním vyjádření ve věci (podání žalované ze dne 9. 5. 2025) žalovaná rozsáhle argumentuje neplatností smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2024, tedy posotoupení pohledávky jí muselo být známo. Navíc soud I. stupně provedl důkaz prohlášením o postoupení pohledávky podepsaným postupníkem i postupitelem při jednání dne 15. 9. 2025. Tímto bylo postoupení pohledávky oznámeno žalované jako dlužníkovi postupitelem prostřednictvím soudu ve smyslu § 41 odst. 3 o.s.ř. (viz usnesení NS ze dne 10. 9. 2025, sp. zn. [spisová značka]).

46. Žalovaná žádné námitky dle § 1881 odst. 2 o.z. (zánik pohledávky smrtí nebo změna obsahu pohledávky k tíži dlužníka) neuplatnila. Žalované tedy námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky nepřísluší. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána. Neplatnost/zdánlivost pojistné smlouvy 47. Žalobkyně v řízení namítá, že je pojistná smlouva neurčitá, neboť přehled poplatků se nestal součástí pojistné smlouvy a není zřejmé, v jaké výši byly poplatky sjednány.

48. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o.z.“) přinesl změnu v koncepci posuzování neurčitosti právního jednání. Zatímco dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, byl neurčitý právní úkon absolutně neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.), zákon č. 89/2012 Sb. pracuje s koncepcí zdánlivého právního jednání (§ 553 o.z.).

49. Dle § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

50. Dle § 554 o.z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

51. Ze skutečnosti, že se k nicotnému jednání nepřihlíží, předně vyplývá, že nicotné jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tj. následky, které jsou, resp. měly být, obsahem právního jednání. Nicotnost působí ze zákona a soud k ní přihlíží i bez návrhu účastníků z úřední povinnosti. V tomto směru je postup při posuzování nicotnosti právního jednání shodný s absolutní neplatností právního jednání.

52. Jelikož v případě námitky neurčitosti právního jednání nejde o neplatnost, ale nicotnost právního jednání, jsou irelevantní úvahy o rozdílu mezi relativní a absolutní neplatností právních jednání a úvahy žalované o promlčení námitky relativní neplatnosti. Soud I. stupně, stejně jako účastníci ve svých podáních, se jistě ve svých úvahách inspirovali obdobnými spory, v nichž byla posuzována neplatnost pojistné smlouvy z důvodu neurčitosti. Nicméně si neuvědomili, že takové smlouvy byly uzavírány za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. a neurčitost právního úkonu způsobovala tehdy absolutní neplatnost (§ 37 odst. 1 obč. zák.).

53. Dle § 1725 o.z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

54. Dle § 1751 odst. 1 věta prvá o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

55. Dle § 1799 o.z. doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.

56. Důvodem nové právní úpravy představované zákonem č. 89/2012 Sb. bylo posílení principu autonomie vůle a mírnější nahlížení na vady právních jednání se zřetelem na udržitelnost platnosti právních jednání tam, kde se to nepříčí smyslu a účelu zákona. Tato zásada je výslovně vyjádřena v ustanovení § 574 o.z., dle kterého na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, a v ustanovení § 553 odst. 1 o.z., dle kterého lze obsah jinak neurčitého právního jednání zjistit výkladem (shodně např. rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 12. 6. 2025, sp. zn. [spisová značka], nebo rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. [spisová značka]).

57. K principu autonomie vůle se přihlásila i judikatura Ústavního soudu, například v nálezu ÚS ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. III. ÚS 392/20, následovně: „Autonomie vůle představuje elementární podmínku fungování právního státu a jde o jeden z projevů vázanosti státní moci zákonem podle čl. 2 odst. 3 Listiny a podle čl. 2 odst. 4 Ústavy. Má dvě strukturální dimenze: (1.) státní mocí lze do autonomní sféry jednotlivce (včetně jeho autonomních volních projevů) zasahovat jen v rámci daném výslovným svolením (pokynem) zákonodárce, a (2.) jednotlivec může v rámci činit vše, co mu zákon nezakazuje (nebo v čem ho neomezuje). V této druhé dimenzi je pak autonomie vůle vůči státní moci přímo vykonatelná. Bezprostřední aplikovatelnost autonomie vůle se projevuje v tom, že interpretuje-li soud v soudním řízení mezi účastníky uzavřenou smlouvu, musí k ní přistupovat nikoliv tak, že tato má být bezvadná, ale tak, že v ní jednotlivec vyjádřil, co chce (resp. co chtěl) dosáhnout. Jednotlivec tedy činí, co mu zákon nezakazuje a soud jej výkladem jeho právního jednání (např. interpretací jím uzavřené smlouvy) nesmí nutit k tomu, co mu zákon výslovně neukládá. Prioritu musí mít proto výklad smlouvy, který nezakládá její neplatnost, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. Naznačenému principu ovšem nutno rozumět nikoliv (jen) tak, že by měl bránit zásahům veřejné (soudní) moci do smluvní volnosti, ale je nutno jej chápat tak, že soud musí při řešení sporů identifikovat ekonomický účel právního jednání (smlouvy) a tuto hospodářskou funkci se snažit zachovat (to samozřejmě jen tehdy, neodporuje-li takový hospodářský účel smlouvy zákonu, dobrým mravům atp.)“.

58. Jak je již výše uvedeno s odkazem na § 553 o.z., pro posouzení právního jednání jako nicotného pro neurčitost je relevantní výklad takového právního jednání.

59. Dle § 556 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).

60. Odvolací soud pak souhlasí se soudem I. stupně v závěru, že ujednání pojistné smlouvy ohledně poplatků není neurčité. Pojistník výslovně potvrdil převzetí a seznámení se s přehledem poplatků s tím, že dokumenty poplatky specifikující tvoří nedílnou součást pojistné smlouvy (část B, bod 2 pojistné smlouvy). Rovněž v záznamu o jednání pojistník prohlásil, že byl seznámen se simulovaným průběhem pojištění včetně nákladových parametrů a se strukturou poplatků. Byl tedy seznámen s podmínkami uvedenými mimo vlastní text smlouvy ve smyslu § 1751 odst. 1, § 1799 o.z. a ve smyslu judikatury (viz rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia NS ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1566/2017). V průběhu celého trvání pojistného vztahu (od 5. 3. 2015 do 30. 9. 2024) pojistník určitost pojistné smlouvy nezpochybnil, platil pojistné, dokonce v roce 2020 v dodatku k pojistné smlouvě poměrně významně rozšířil pojistnou ochranu. Bylo mu tedy zřejmé, že je jeho povinností platit poplatky za vedení pojistného účtu a, jelikož nezpochybnil žádný z výročních dopisů s uvedenou konkrétní výší účtovaných poplatků, rovněž výše těchto poplatků a struktura jejich vývoje během pojištění. Ve smyslu výkladových pravidel dle § 556 o.z. tak pojistná smlouva odpovídala úmyslu jednajících, byla odrazem předsmluvního jednání a následně žádná smluvní strana, zejména nikoliv pojistník, nedala nijak najevo odlišné vnímání obsahu a významu smlouvy.

61. Rozsudek SDEUze dne 18. prosince 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a dalším, C-449/13, který namítá žalobkyně v odvolání, na tuto věc nedopadá, jak správně uvádí žalovaná ve vyjádření k odvolání. V tamní věci obsahovala úvěrová smlouva odkaz na přehled se „standardními evropskými informacemi“ (viz příloha II. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008), a spotřebitel nemůže vědět, co se pod tímto obecným pojmem skrývá. V nyní projednávané věci však pojistník v pojistné smlouvě i v záznamu z jednání výslovně potvrdil, že byl seznámen konkrétně se sazebníkem poplatků, který fyzicky převzal. Tato prohlášení jsou tedy zcela konkrétní a pojistník si musel být vědom, že takovým prohlášením stvrzuje seznámení se s poplatky za pojištění. Posouzení zneužívajícího ujednání dle Směrnice 62. Dle čl. 3 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. 10. 2011, o právech spotřebitelů (dále opět jen „Směrnice“), smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele.

63. Dle rozsudku NS ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 99/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. III. ÚS 2438/2023 odmítnuta, „spočívá-li důvod neplatnosti smlouvy v absenci určitého ujednání (jde o vadu projevu, spočívající v tom, že určité ujednání, jež má přímý dopad na celou smlouvu, ve smlouvě obsaženo není), pak takové (neexistující) ujednání logicky vzato nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti (zda nejde o jednání, jež v rozporu s požadavkem poctivosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran)“.

64. V souzené věci žalobkyně namítá právě neurčitost smlouvy, absenci určitého ujednání o výši poplatků, a, jak vyplývá z uvedené judikatury, takové tvrzené absentující ujednání nelze podrobit přezkumu z hlediska jeho přiměřenosti dle Směrnice.

65. S ohledem na uvedený závěr se odvolací soud již dále nezabýval otázkou, zda žalobkyni jako postupníkovi spotřebitelské smlouvy náleží ochrana spotřebitele, ani možností předložení věci SDEU k řízení o předběžné otázce, neboť v tomto případě není aplikováno, tedy vykládáno, unijní právo (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. I. ÚS 1675/23). Promlčení nároku 66. Dle rozsudku NS ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 30 Cdo 1336/2025, „…namítne-li účastník občanského soudního řízení důvodně promlčení, nelze promlčené právo (nárok) přiznat; návrh na zahájení řízení v takovém případě soud zamítne. Podstatné přitom je, že nárok není možno pro promlčení soudním rozhodnutím žalobci přiznat ani v případě, že by bylo prokázáno, že existoval. Je-li tedy v řízení uplatněna námitka promlčení, je na soudu, aby se v souladu se zásadou hospodárnosti řízení obsaženou v § 6 o. s. ř. přednostně zabýval otázkou promlčení práva, pokud to vede rychleji a účinněji k vydání rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv nárokem samým (viz např. rozsudky NS ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 862/2006, ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2891/2007, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 3343/09, ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3947/2013, publikovaný pod R 36/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 29 Cdo 1414/2021, publikovaný pod R 45/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení NS ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 273/2002).“ 67. Nicméně v tomto případě, kdy žalovaná namítá jen částečné promlčení nároku žalobkyně, lze respektovat postup soudu I. stupně, který se námitkou promlčení nezabýval. Z důvodu namítaného jen částečného promlčení nároku by musel tak jako tak řešit určitost smluvních ujednání účastníků ve vztahu k nepromlčené části nároku.

68. Pro úplnost posouzení věci s ohledem na vyjádření žalované se odvolací soud námitkou promlčení vznesenou žalovanou zabýval.

69. Odvolací soud zopakováním dokazování zjistil následující.

70. Žalovaná zasílala pojistníkovi každoročně přehled stavu pojistného smlouvy (dále „výroční dopisy“). Ve výročních dopisech oznámila žalovaná vždy náklady na poskytnuté pojistné služby, a to dne 25. 1. 2016 za rok 2015 v částce 7 793 Kč, dne 23. 1. 2017 za rok 2016 v částce 9 676 Kč, dne 22. 1. 2018 za rok 2017 v částce 5 979 Kč, dne 22. 1. 2019 za rok 2018 v částce 4 977 Kč, za rok 2019 v částce 5 182 Kč, za rok 2020 v částce 702 Kč, za rok 2021 v částce 6 878 Kč, za rok 2022 v částce 6 878 Kč, za rok 2023 v částce 6 878 Kč.

71. Dle přehledu plateb pojistného (čl. 26 až 28 spisu) zaplatil pojistník po celou dobu pojištění pojistné v celkové výši 88 652 Kč, z toho od počátku pojištění do března 2022 činí pojistné 50 732 Kč (70 x 490 + 13 x 1264) od začátku března 2022 činí pojistné 37 920 Kč (30 x 1264).

72. Dle § 609 věta prvá o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

73. Dle § 610 odst. 1věta prvá o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

74. Dle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

75. Dle § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

76. Dle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

77. Dle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky (jde o subjektivní promlčecí lhůtu, kdy pro bezdůvodné obohacení je upravena objektivní promlčecí lhůta deseti let v § 638 o.z. – poznámka odvolacího soudu).

78. Žalobou uplatněný nárok představuje soubor dílčích nároků na vydání bezdůvodného obohacení vzniklých ze samostatně oddělitelných případů bezdůvodného obohacení – oddělitelných plateb pojistného, které se promlčují samostatně (viz např. rozsudek NS ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 466/2014).

79. Vědomostí dle § 621 o.z. není znalost právní kvalifikace, nýbrž vědomost o všech skutkových okolnostech, ze kterých lze dovodit odpovědnost za bezdůvodné obohacení (viz usnesení NS ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5328/2015).

80. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. III. ÚS 2127/2021, „okamžik vědomosti žalobce o poskytnutí bezdůvodného obohacení žalované nelze spojovat s okamžikem poskytnutí plateb pojistného podle neplatné (nicotné – poznámka odvolacího soudu) smlouvy, ale je třeba, aby žalobce vůbec věděl (ať právně či laicky), že se na jeho úkor žalovaná obohacuje bezdůvodně, tedy aby (přinejmenším) tušil, že se smlouvou je něco v nepořádku“.

81. V tomto případě byla pojistná smlouva uzavřena 5. 3. 2015 a zanikla výpovědí ze strany pojistníka ke dni 30. 9. 2024. Pojistník po celou dobu 9,5 let hradil pojistné, žalovaná mu neposkytla žádné protiplnění, zejména očekávaný investiční výnos, kdy kapitálová hodnota pojištění byla ponižována zejména o poplatky. Dodatkem ze dne 21. 12. 2000 došlo dokonce k rozšíření smlouvy na manželku pojistníka, k významnému rozšíření pojistných rizik a ke zvýšení pojistného z částky 490 Kč na částku 1 264 Kč měsíčně. Pojistník byl již od uzavření smlouvy žalovanou každoročně tzv. výročními dopisy informován o stavu pojistné smlouvy, včetně stavu aktuální kapitálové hodnoty a nákladů na poskytnuté pojistné služby. Tedy již od prvního výročního dopisu ze dne 25. 1. 2016 mohl pojistník seznat, že se smlouvou je „něco v nepořádku“, když jsou z kapitálové hodnoty strhávány poplatky, o kterých (dle žalobních tvrzení) nebyl při uzavírání pojistné smlouvy informován.

82. Závěr, že subjektivní promlčecí lhůta začíná běžet od seznámení pojistníka s výročními dopisy, nejpozději od seznámení pojistníka s vyúčtováním v souvislosti s[Anonymizováno]ukončením pojistné smlouvy, obsahuje standardně judikatura Městského soudu v [adresa] (např. rozsudky ze dne 1. 10. 2025, sp. zn. [spisová značka], ze dne 11. 12. 2024, sp. zn. [spisová značka], ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. [spisová značka], ze dne 2. 10. 2025, sp. zn. [spisová značka], ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. [spisová značka], ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. [spisová značka], ze dne 15. 10. 2025, sp. zn. [spisová značka], ze dne 10. 10. 2025, sp. zn. [spisová značka], posledně dva rozsudky ve věci totožné žalované).

83. Žaloba byla podána 21. 3. 2025, v té době již byly promlčeny nároky na vydání bezdůvodného obohacení před 21. 3. 2022, (subjektivní promlčecí lhůta počala běžet 25. 1. 2016 a skončila 25. 1. 2019), tedy do částky 50 732 Kč (viz výše uvedený přehled plateb pojistného).

84. Jelikož žalovaná promlčení namítla (§ 610 odst. 1 o.z.), nelze žalobkyni přiznat z důvodu promlčení částku 50 732 Kč s příslušenstvím. Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy a absence dobré víry žalované 85. Dle ustálené judikatury dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom měly být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení, vskutku přesvědčivě odůvodněn, tj. např. tehdy, kdy by uplatnění námitky promlčení bylo „završením jednání s úmyslem poškodit druhého účastníka právního vztahu“ (viz např. rozsudek NS ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 59/2004, a rozsudek NS ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3825/2011, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. I. ÚS 643/04). V souzené věci však nelze shledat žádné okolnosti, z nichž by bylo namístě usoudit na nemravnost námitky promlčení. Bylo na právním předchůdci žalobkyně, aby si počínal v duchu právní zásady, podle níž „práva svědčí bdělým“ (vigilantibus iura scripta sunt). Nekonal-li tak, pak je nutno uzavřít, že žalovanou vznesená námitka promlčení musí z pohledu korektivu dobrých mravů obstát.

86. Jde-li o námitku nedostatku dobré víry žalované, lze pro stručnost odkázat např. na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1984/22, dle kterého „neopodstatněná je námitka stěžovatele, který na základě rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010 nebo na základě nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/08 dovozuje, že obecnou podmínkou pro to, aby vznesení námitky promlčení bylo hodnoceno jako nerozporné s dobrými mravy, je okolnost, že účastníci (smluvního) vztahu musí být po celou dobu jeho trvání v dobré víře, že takový vztah je v souladu s právním řádem. Takto obecně formulovanou podmínku právní jistoty vážící se k posouzení otázky (ne)mravnosti vznesené námitky promlčení však podle Ústavního soudu ze žádného z odkazovaných rozhodnutí dovozovat nelze; zřetelně to vyplývá ze skutkových okolností, jak jsou vylíčeny v nálezu sp. zn. I. ÚS 1737/08, kdy tehdejší žalobkyně jednala ve zřetelném rozporu se smluvním ujednáním, když veškeré prostředky získané z vypořádání spoluvlastnictví převedla na svůj účet, ač v příslušné smlouvě bylo výslovně stanoveno, že zisky i ztráty se rozdělí poměrně mezi bývalé spoluvlastníky na základě velikosti jejich podílů. Nelze ani a priori přijmout výklad (k němuž by vedla stěžovatelova argumentace), podle něhož účastník smluvního vztahu, který způsobil neplatnost smlouvy, se nemůže úspěšně bránit vznesením námitky promlčení. Stěžovatel ani netvrdí, že by pojistná smlouva formulovaná vedlejší účastnicí obsahovala ustanovení, které by jej jakkoliv omezovalo v možnosti domáhat se nároků plynoucích z uzavřené pojistné smlouvy před soudem.“ Tato námitka žalobkyně proto není důvodná. Závěr 87. Na základě výše uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a rozsudek soudu I. stupně, včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení, jako věcně správný potvrdil. Jednak pojistná smlouva není neurčitým (nicotným) právním jednáním a žalobkyně tak nemá nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.). Jednak je nárok žalobkyně částečně promlčen (do částky 50 732 Kč s příslušenstvím) a jelikož žalobkyně promlčení namítla (§ 610 odst. 1 o.z.), nelze toto právo v uvedeném rozsahu žalobkyni přiznat (§ 609 o.z.).

88. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšná žalovaná má nárok na náhradu dle advokátního tarifu, a to odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání) v částce 9 320 Kč (2 x 4 660), dva režijní paušály 900 Kč (2 x 450) a DPH 2 146,20 Kč, celkem 12 366,20 Kč.

Poučení